Jistě se shodneme v tom, že dětská noha roste opravdu rychle. My rodiče pak téměř nestíháme kupovat nové boty a přeměřovat svým dětem nohu musíme několikrát ročně (měření chodidla budu věnovat samostatný článek). Je to náročné, ale stojí to za to. Naše nohy a chodidla nás nosí celý život, poděkujme jim alespoň takto - vhodnou obuví.

Co to je to “barefoot”?

Slovo “barefoot” můžeme přeložit jako bosá chůze - když chodíme bosí, máme kontakt s povrchem, po kterém chodíme; máme volnost - prsty nám nic neutlačuje; nohy jsou lehké, protože na nich nemáme těžké boty. Tohle vše se snaží barefoot obuv napodobit.

“Chůze v barefoot obuvi umožňuje lepší kontakt se zemí, zlepšuje cit pro rovnováhu a jsou při ní přirozeně zapojeny svaly. Tvar podešve barefoot obuvi kopíruje přirozený tvar chodidla, v oblasti prstů je dostatečně široký, aby měly prsty volnost a nebyly deformovány. Umožňuje zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel i v celé noze, ovlivňuje také zádové svalstvo a celkově správné držení celého těla.” (zdroj: www.fare.cz/barefoot/kategorie)

Nevím, jak vy, ale já k této přirozenosti tíhnu a chci tuhle přirozenost i pro své děti - proto jsme se u nás dali cestou barefoot obuvi. Teď již celá naše rodina (prvně jen děti a poté i my, rodiče). I vy samy, čtenářky a uživatelky Modrého koníka, jste psaly, že s barefoot obuví jste se poprvé nejčastěji setkaly právě při výběru prvních bot pro své děti.

První boty - ale jaké mám vybrat?

Dítě ještě nezačalo chodit, ale vy už musíte pomalu přemýšlet, jaké boty dítku poprvé obujete. I když není dítě samostatný chodec, často už potřebuje boty - při lezení v trávě, obcházení "nábytku" venku, hraní si v pískovišti... k tomuto účelu jsou vhodné třeba kožené capáčky, které dítěti nohu nijak neomezuje a téměř nahrazuje ponožky.

Pokud již dítě začíná chodit a je zrovna třeba jaro (tudíž mokro a někdy ještě dost chladno), začnete se dívat po celoročních botách, které jsou vyšší než capáčky a jen tak nepromoknou.

Co já osobně čekám a požaduji od prvních celoročních bot do deště i sucha pro začínajícího chodce?

• chci, aby boty pro dítě byly pohodlné a nikde ho nic netlačilo (palce a malíčky obzvlášť)
• chci, aby boty byly ohebné a podrážka nebyla příliš tvrdá
• chci boty lehoučké, aby mělo dítě lehký krok a v botách nedupalo
• zároveň chci ale boty kvalitní, z kvalitních materiálů - v mokré trávě by neměly promoknout, ale zároveň by měly být prodyšné
• v neposlední řadě bych také chtěla, aby boty pěkně vypadaly a mé dítě je rádo nosilo

Po změření synovy nohy (a posouzení jejího tvaru) u nás vyhrály celoroční boty Fare. Jelikož syn ještě není příliš zdatný chodec, ale preferuje pořád pro něj jistější lezení, zvolili jsme prozatím nízký model. Do mokré trávy akorát - nepromoknou a ve šněrovací verzi se dají velmi dobře utáhnout na kotníček.

Více o nízkém modelu i s fotografiemi různých designů se dozvíte zde ↓

První přezůvky do herničky i do školičky

O capáčkách již byla řeč (lze je samozřejmě využít i jako přezůvky), ale pokud člověk hledá něco více prodyšnějšího, může sáhnout třeba po textilních papučkách. Textilní papuče nosil v dětsví snad každý. Je pravdou, že ve školce nebo škole v papučích trávíme mnoho času a měli bychom se tedy na výběr přezůvek a jejich kvalitu důkladně zaměřit.

Nejmenší začínající chodci (pokud tedy nechodí do jeslí či nějaké mini školky) nemusí trávit v papučích celý den (i když anketa ohledně chození doma v papučích či na boso vyšla zde na Modrém koníku tak 50 na 50 a hodně dětí tak tedy chodí již od malička v papučkách i doma). To však neznamená, že na občasné přezutí do různých heren, tělocvičen nebo na návštěvu apod. nejsou potřeba kvalitní přezůvky.

Synovy papuče od Fare v pěkném designu určitě udělají službu nejednomu dítěti. Pokud dobře na nožce sedí, mohu za sebe vyzdvihnout jejich lehkost, ohebnost, šířku pro prsty i prodyšnost.

O papučích Fare z kategorie Moje první botičky více zde ↓

Zkoušet, zkoušet a zkoušet

Samozřejmě, že neexistuje univerzální značka bot pro všechny nohy na světě. Při výběru obuvi musíme brát v potaz tolik faktorů - šířku chodidla, výšku nártu, tvar prstů, šířku kotníku... je to tak trochu věda a může trvat dlouho, než najdete pro své děti ty správné boty. Já bych si s ale dovolila vám dát mou univerzální radu - zkoušet, zkoušet a zkoušet. Nic jiného se mi více neosvědčilo. Dětská noha se rychle vyvíjí a z batolecí buclaté nožky může vyrůst i velmi úzká noha a třeba ještě s dominantním palcem...a my můžeme začít hledat znovu. 🙂

A co vy, našli jste již ideální obuv na jaro nebo ideální přezůvky pro své děti?
Nebo jste nyní ve fázi zkoušení, hledání a pozorování?
Každý komentář bude odměněn srdíčkem♥

Znáte to? V životě jsem už několikrát řekla… „Za zkoušku nic nedáš“ a platí to i v tomto případě. Na Modrém koníku stála výzva – staňte se ambasadorkou barefoot obuvi Fare a já si znovu zopakovala „za zkoušku přece nic nedáš“ a vyplnila dotazník. Barefoot obuv mě totiž provází od roku 2016, kdy se narodila nejstarší dcera a já začala řešit, jaké boty vybrat na její první kroky... A zůstává se mnou dodnes. Jak to celé dopadlo?

Zdroj fotografie: Pixabay.cz

Překvapení… vyhráváte! Jste ambasadorka!

Jaký překvapivý výraz na mém obličeji se objevil, když přišel první e-mail o postupu do dalšího kola? Neumím to popsat, ale určitě to bylo něco jako… wow, wow a ještě jednou wow! 

Jaký překvapivý výraz na mém obličeji se objevil potom, co přišel druhý e-mail se zprávou, že jsem konkurz vyhrála? Na to by slovo wow nestačilo ani desetkrát!

Tak tedy… je mi velkým potěšením představit vám… novou ambasadorku české značky Fare – svou maličkost! 

Jak se těším? Děkuji za otázku! Těším se neskutečně moc na tuhle novou zkušenost! A největší třešnička na dortu je samozřejmě to, že se jedná zrovna o značku Fare. Milovníci barefoot tuší (a možná tiše závidí?) a mě je velkou ctí prezentovat a reprezentovat právě tuto českou značku z Valašska (neboť i já jsem Valaška, jak možná víte). My jsme Valaši, jedna rodina!

Na začátek něco o mně… Nebo spíše o nás?

V běžném životě jsem učitelka prvního stupně, písničkářka a zejména matka tří dětí. Kdo má děti tak ví, že nákup bot je velké téma. Kolikrát za rok to řešíme u nás doma? Zauvažuji...
Jaro, léto, podzim, zima… Asi tak nějak… celý rok! Protože na každé období potřebujeme trochu něco jiného… Dokud noha poroste, budeme toto téma řešit ještě hodně dlouho .

Aha, zase jsem odbočila… Matka tří dětí – Emílie školou povinná, Vincent školkou (ne)povinný a Vít, začínající chodec. Opravdu pestrá paleta. O tom, že každý má úplně jiný tvar nohy zase někdy příště.

Barefoot a my 

Nejsem asi jediná, která na barefoot boty narazila až při narození prvního dítěte. To dilema, které boty vybrat, na internetu hodně informací, různé diskuze, na trhu hodně značek, měření nohy, typ chodidla… Jako matce prvního dítěte mi to přišla jako velká věda, teď už je člověk zběhlejší a ví, jaké značky dětem i jemu (jelikož barefoot je velká závislost, většinou rodiče neodolají) sedí apod. Ale výběr prvních bot, to je docela na dlouhou diskuzi. 

A od toho tu také budu já – trochu jako pomocník, trochu jako poradce, trochu jako recenzent, ale pořád já – obyčejná matka tří dětí z vesnice, kde potřebujeme boty do lesa i bahna, ale někdy i na parádu třeba do školy nebo do divadla.

Těším se na tu zkušenost a práci, ale těším se i na vás všechny tady! Že se budeme vzájemně inspirovat, pomáhat si, doporučovat první botičky pro nejmenší (i větší děti), ale také hlavně diskutovat a sdílet naše osobní zkušenosti. Půjdete do toho se mnou?♥

A tohle je náš model a uživatel Fare botiček!

Jak jsem psala již v několika krátkých zprávách - byla jsem s mými dětmi vybrána na testování kosmetiky Bella Happy, konkrétně řady pro citlivou pokožku se sklony k atopii.

Nejmladší syn, který má 6 měsíců má citlivou pokožku již od narození. Když se narodil, pokožku měl velmi suchou a celý se loupal. Vyvinulo se to pak ve velké opruzeniny, kvasinku a bohužel to nakonec došlo (nejspíš) k atopickému ekzému, který se mu nejčastěji ukáže na tvářičkách.

Pro ženy, které si myslí, že jsou nejchytřejší na této planetě - tvářičky ošetřujeme zinkovou mastí, která mu pomáhá a vyhovuje. Ani mě nenapadlo testovat na něm a na jeho nejvíce postižených místech novou kosmetiku! Přečetla jsem x článků a doporučení, co by mohlo pomoci. Takže to jen tak na úvod (pro rýpavé komentáře)...

Balíček obsahoval tyto přípravky:

• Krém proti opruzeninám

• Tělové mléko

• Gel na tělo a vlasy

• Pěna do koupele

• Emulze do koupele

Děti mám tři, a proto jsme společně vyzkoušeli všechny přípravky. Začali jsme krémem proti opruzeninám.

Krém proti opruzeninám je hodně tuhý, nepříliš dobře se roztírá, a taky nemá žádnou zvláštní vůni (to je plus). Jako prevence by asi nebyl špatný, ale po tom, co se zarudnutí na pokožce pod plenkou objevilo, již nepomohl, a musela jsem pak sáhnout po jiné značce, takže... Do přebalovací tašky jako náhradní krém na cesty ok. Ale jinak za mě ne. Zůstaneme u spolehlivější značky. 

Tělové mléko má jako jediné ze všech produktů příjemnou vůni. Mléko používala celá rodina od dětí k dospělým. Nejmladšímu synovi jsem jím promazávala suchá místa bez zarudnutí a jeho kůže na mléko reagovala dobře. Starší děti se namazali po koupeli nebo jen ruce - jen tak, krém hydratuje příjemně, dobře se roztírá - za nás se osvědčil a možná si našel cestu do naší domácnosti. 

Emulze a pěna do koupele - tyto produkty jsem si troufla testovat jen u starších dětí. Docela příjemně mě překvapily. Nejsou převoněné, pěnu jsme tedy využívali více než emulzi, která je samozřejmě taková mastnější a jelikož obě děti nemají příliš suchou pokožku, po emulzi jsme mockrát nesáhli. To více se u nás zabydlela pěna, která děti ve vaně prostě baví. Navíc není úplně převoněná umělými dráždivými vůněmi. Až nám dojde, budu přemýšlet o koupi další. Pro nás velmi dobrý produkt.

Gel na tělo a vlasy - také nebyl testován na nejmladším. Myslím, že se budu zase opakovat - žádná agresivní vůně. Starší děti rozhodně nezaujme, ani design balení, svůj účel ale splní. Přemýšlela jsem, že budu gel dávat dceři na plavání, které má 1x týdně, protože je to “dva v jednom”, a jejím jemným vlasům gel svědčí. Zdali bych ho ale koupila znovu, to si úplně netroufám říci. Ničím nezaujal, ani ničím nezklamal. 

Těšíme se na další testování a snad vám recenze alespoň trochu pomohla. 🙂

Je 13. 4. 2022, dva dny po termínu a já jdu na kontrolu k mé lékařce. Pořád tak nějak nevypadá, že by se mělo něco dít, a proto jsem pevně rozhodnuta, že si řeknu o Hamiltonův hmat. 

Na kontrole mi doktorka udělá Hamiltona, aniž by se zeptala (budiž ji odpuštěno) a já jdu s lehkým pobolíváním podbříška domů. Je asi něco kolem 11 hod. a v hlavě se mi honí věta "tak snad dnes už by se to mohlo rozjet".

16:29 a poslední foto s těhotenským břichem

Asi v 16:30 přijíždí můj muž z práce a děti ze školek a říkám mu, že konečně dnes už by to mohlo být, jelikož bolesti se stupňují, ale pravidelnost prozatím žádná, tak přichází klasika - vana, uvařím si čaj z maliňáku a nezbývá ni jiného, než jen čekat.

Je večer, už něco kolem 20. hodiny a měřím bolesti. Bohužel pořád žádná pravidelnost. Jednou přijde "něco jako kontrakce" co 10 mnut, někdy co 15 nebo vůbec. Jelikož jsem měla pozitivní stěr na streptokoka a před sebou třetí porod, mám podle instrukcí jet do porodnice při kontrakcích co 10 minut. V TV zrovna dávají Pána prstenů, tak chvíli sleduji a poté se jdu zkusit vyspat, třeba to zaspím...

20:32 a sledování Pána prstenů

Lehnu si do postele a najednou.. Jedna bolest a hned na to, cca za 4 minuty, další. "No to je divné...". Znovu. Tak jdu za mužem, a že tedy jedeme. Že bolet přichází už po cca 4 minutách a já chci rodit v porodnici ve Vsetíně, což je 50 minut cesty.

Tašku (spíše kufr) do porodnice jsem měla sbalený asi 2 měsíce, takže jsme uložili dvě starší děti a vyjeli jsme. To byl cca 21:00 pořád s odhodláním dojet do Vsetína. Asi po 10 minutách cesty se kontrakce zkrátily na 3 minuty a já pořád myslela na to, že mi mají být podána antibiotika a že s takovou to určitě nestihnou. Proto jsem nakonec muži řekla, ať zastaví u bližší porodnice, ve Valašském Meziříčí. Kontrakce pořád co 3 minuty.

Příjem a nekonečně dlouhý dotazník ohledně anamnézy apod., já vleže na monitorech, ATB do žíly a opravdu už jsem měla při kontrakcích co dělat. Přišla doktorka, udělala ultrazvuk a asi 10 minut zkoušela udělat váhový odhad - bezúspěšně, dítě už bylo příliš nízko (chtěla jsem ji říct, ať už to proboha nezkouší, že to ani nechci vědět). Líbila se mi její otázka: "A to už jsou opravdu ty bolesti tak silné?", ne, jen se snížily na 2 minuty, ale jinak dobrý.

Přesunuli jsme se na pokoj, kde nám asistentka ukázala nějaké pomůcky (přičemž žádná nebyla využita, neboť se to nestihlo). Na mou žádost mi byl udělán klystýr, ale s těmi kontrakcemi to nebylo nic moc. Tak ani nebyl proveden úplně. Každopádně jsem pak byla ve sprše a kontrakce opravdu už velmi silné. Vylezla jsem ze sprchy a při další kontrakci jsem již musela na žíněnku do kleku a tempo se zrychlovalo. Vzpomněla jsem si, že jsem si s sebou zabalila repráček na hudbu, muž ho však nemohl najít, tak jsem ho v bolestech rychle hledala, že si chci stihnout pustit alespoň oblíbenou hudbu. Zapnula jsem oblíbený mix na YouTube a měla již silný pocit na tlačení, tak říkám muži, ať dojde pro PA, že už mám opravdu nutkání tlačit. Porodní sál byl hned vedle, takže PA mě podepřela a už mě vedla rovnou na sál, vyšetření ukázalo, že je již vše připraveno a já mohu tlačit. Porodní lehátko PA rychle upravila, abych mohla rodit v dřepu, můj muž mě chytil zezadu a přišlo finále. Na dvě kontrakce byl syn venku, byl mi položen na břicho a ze mě se stala trojnásobná matka 🙂. Chlapec dostal jméno Vít a vážil 3650g. Jelikož jsem měla nějaké malé poranění, při šití jsem si řekla o Entonox, což byl jediný lék podán u tohoto porodu na mé přání. 

14. 4. 2022, 4:05 a všichni spolu již na pokoji (kvůli streptokokovi bylo nutné umytí, ale i tak byl dvouhodinový, možná i delší, bonding)

V této porodnici jsem původně nechtěla rodit, neboť jsem při prvním porodu nebyla stoprocentně spokojená, ale při tomto třetím dítěti již mě opravdu nechali porodit samotnou, přirozeně, bez zásahů a respektovali celý můj porodní plán.
Syn se nakonec narodil 23:30, tudíž ani ne 2 hodiny po příjezdu do porodnice a musel být více sledován 48 hodin po porodu. Domů jsme odešli asi 56 hodin po porodu, takže nás propustili velmi brzy, za což jsem byla vděčná (všude dobře, ale doma je doma, že).

Přeji všem takový porod, jaký jsem měla já a hlavně onen respekt k porodnímu plánu, který nebývá úplně zvykem. Ani v této porodnici není zvykem jiná porodní poloha a mě se to podařilo, i když si myslím, že to bylo hlavně tím, že jsem čekala své třetí dítě a jako prvorodičce by mi to "nedovolili". Snad i ostatní budou mít takové štěstí jako já a narazí na milou porodní asistentku.

Pro inspiraci přidávám svůj porodní plán, který si v porodnici nechali jako inspiraci pro další maminky (měla jsem ho pěkně vytisknutý a zalaminovaný, to víte, učitelka).

Nejdůležitější poznámky k jednotlivým bodům PP:

Měření dítěte bylo provedeno až třetí den, pupečník nebyl přestřižen před dotepáním, nástřih hráze nebyl proveden, dirupce vaku blan nebyla provedena - voda praskla až u samotného tlačení samovolně.

Zase se na mne pro jednou usmálo štěstí a byla jsem vybrána na testování produktu zde na modrém koníku. 

A co jsem testovala?

Pro tentokrát mi přišly poštou dvě balení plenek značky Bebelo, velikost 2 - mini (3-6kg).

Můj dnes téměř dvouměsíční syn měl v počátku testování necelých 5kg, tudíž velikostně by měly být téměř "tak akorát". 

 PRVNÍ DOJEM:

• plenky nemají chemický zápach
• plenky nemají kontaktní proužek
• plenky jsou velmi tenké a spíše "papírovější"

TESTOVÁNÍ

Začalo testování a já se velmi těšila. Bohužel hned první den jsem syna několikrát musela převléknout, neboť plenka někde protekla. Nejčastěji kolem jedné z gumiček u nožky. Snažila jsem se tedy plenky nasadit lépe, ale ani to nepomohlo.
Co musím ale říci a vyzdvihnout - syn se z plenek vůbec neoprudil a jeho kůži plenky svědčily, alespoň tedy za mne jedno velké plus.

NOC

Bohužel jsem během testování zjistila, že plenky opravdu nejsou vůbec vhodné na noc. Všechny noci, kdy jsem plenky využila, se syn ráno vzbudil s velkou mokrou skvrnou v postýlce nebo v naší posteli, když jsem ho měla u sebe. Takto jsem vyzkoušela asi 3 noci a nyní dávám na noc osvědčenější nepřemožitelné Pampers. 

SROVNÁNÍ A CELKOVÉ ZHODNOCENÍ

S posledním synem jsem se rozhodla trochu experimentovat a zkouším různé značky plenek - od zmíněných Pampers až po ekologické Kolorky, Molitex nebo Naty.
Po vyzkoušení plenek Bebelo se tyto plenky nestanou součástí naší domácnosti. Převažuje u mne spíše zklamání, protože Bebelo nejsou stoprocentní ani přes den a přes noc jsou absolutně nespolehlivé.
Já budu tedy pokračovat a zkoušet další značky - třeba právě takové, aby méně škodily našemu životnímu prostředí, ale právě aby byly také co nejspolehlivější - a bohužel Bebelo nesplňuje ani jednu podmínku.

A ještě něco nakonec - potěšilo mne, že se u mých krátkých zpráv ohledně testování několikrát rozjela docela rozsáhlá diskuze, tak můžete mrknout i tam, co psaly ostatní maminky. 

Tak zase třeba někdy příště s testováním dalších produktů! 🙂

#recenze_pleny_bebelo²⁵

Tak konečně došlo i na mě! 🙂 Mé první testování produktů na MK je za mnou. Poprvé jsem byla vybrána a nebudu vám nic nalhávat - velmi mě to potěšilo! 

První dny s Rybilkou

Již netrpělivě jsem čekala na kurýra, který mi měl dovézt první balíček od MK. Dal si načas, víte, jak to je.. V SMS stálo: přijedeme od 11:00 - 15:00. Čekám, čekám, pořád nic.. No v 15:10 tu nakonec byl. 😀 

Po rozbalení přišlo přesně to, co jsem čekala. Mastička a vlhčené ubrousky od Rybilky. Sice už je konec testování, ale samozřejmě mast mám pořád zpola plnou... ubrousků je méně, ale také mi ještě nějaké zbyly.

První vyzkoušení

Tak a bylo to tady. První vyzkoušení - na řadu nejprve přišla mastička. Hned jsem byla zvědavá na její vůni, zda pořád trochu voní nebo smrdí (asi jak pro koho), jak si to pamatuji z dětství - po rybině. 🙂 Nemusíte se bát! Žádná rybina a konzistence skvělá! Mast se velmi dobře roztírá a tak to naše testování začalo.

Záchrana v podobě vlhčených ubrousků

Vlhčené ubrousky zažívají velký boom, některé maminky je dokonce používají běžně i v domácnosti (já používám látkové ubrousky a vodu), u nás našly svůj úděl hlavně na cestách. 

Ubrousky od Rybilky jsou trochu méně vlhké, a taky se vám většinou nepodaří vytáhnout jen jeden, ale jinak si nemohu stěžovat. Není z nich cítit chemie, jsou příjemně parfemované (nebo právě neparfemované?) a vlhkost můžete vyřešit třeba tekoucí vodou. 

Konečné shrnutí

Testování je u konce... Trvalo více než 14 dní a jak vlastně produkty od Rybilky hodnotím? Ubrousky jsou za mě skvělé, na cesty mi opravdu vyhovují - největší zátěž proběhla minulý víkend, oba dny jsme byli na cestách, na oslavě narozenin a ještě k tomu bylo velmi horko. Můj syn netrpí nikterak výrazně na opruzeniny, ale když už k nim došlo, mastička bohužel nepomohla, jak jsem si představovala. Nic nezhoršila, ale ani nic nezlepšila. Vše nakonec vyřešilo sundání plenky a časté větrání.

Ubrousky bych hodnotila 8*/10*

Mast bych hodnotila 7*/10*

Výhody a nevýhody?

Ubrousky: 

+ příjemná vůně, dobrý materiál, příjemné na dotek, dobré na cesty, bez pěny a přidané chemie

- málo vlhké, nelze vytáhnout po jednom

Mast:

+ příjemná vůně, dobrá konzistence, dobře se roztírá, praktická na cesty

- opruzeniny nezhoršily, ale ani nijak výrazně nezlepšily

Závěrem

Snad bych chtěla jen podotknout, že jsem moc vděčná za příležitost testování. Moc mě bavilo přidávat příspěvky a fotit produkty. Snad budu mít štěstí i někdy v budoucnu!

S celkovým výsledkem jsem spokojená a Rybilku budu všem v okolí doporučovat. Mám na ní vzpomínky z dětství, kdy to u nás doma byla "mast na všechno" a s testováním budu pokračovat, protože, jak jsem již psala v úvodu, ještě mi dost zbylo.

Syn vyrůstá na látkových plenách, a proto u něj opruzeniny nejsou tak časté. Proto je pro něj 14 dní testování málo, ale na Rybilku nezanevřeme! 

#test_rybilka #recenze #zkusenosti_rybilka

Středa, 20. dubna 2016, ráno
Já a můj obří pupek si to štrádujeme na prohlídku k doktorovi. Už asi 2 dny ze mě teče "něco jako voda" a někdy v noci mívám malé bolesti, které jdou však vždy pohodlně zaspat. Doktor točí monitory - NIC, mtrvo, žádná činnost, porod se jen tak neblíží. Jsem 38+0, tak si říkám, ještě je čas. Když mu řeknu o té "něco jako vodě", tak se mi vysměje se slovy: "Jo a vy si myslíte, že by to jako mohla být plodová voda, jo? Nečtěte ten internet! Když praskne voda, tak to určitě poznáte." Aha.. No tak nic - jdu z kontroly zpět domů (a pro jistotu si koupím ve zdravotnických potřebách ph papírky). Ph plodové vody by prý mělo být zásadité - tedy modré a "něco jako voda" je neutrální, takže asi nic.

Čtvrtek, 21. dubna 2016, těsně před půlnocí

V noci mám bolesti v podbříšku (Jó, asi poslíčci nebo co, si říkám) a probudím se s pocitem mírného mokra. (Achjo, asi zase ta "něco jako voda"). Je to docela velké množství.. Když změřím ph papírkem, pořád není modrý.. (I když možná trochu?) Jdu spát (tedy až po tom, co si vyměnim kalhotky).

Pátek, 22. dubna 2016, kolem 4hod ráno

Sakra práce.. Další mokro na kalhotkách, spíše kalhotky úplně durch. No nic, změřím a objeví se - MODRÁ. Je to tady, plodová voda (sláva)! Teče a teče.. Jdu za mužem (jó, říkám mu muž, ale je to přítel) a říkám se smíchem (nevím, co mi přišlo směšné) "Mě asi praskla voda.." Je trošku udiven, ale tak co, jede se. (Říkám: Kdyžtak nás pošlou zpátky). Taška nachystaná večer předem (uf 😀 - asi nějaké tušení nebo co), vezmu pod sebe ručník do auta a jede se. 

Porodnice

Přijdeme, ohlášení, formalitky, (prý "úplněk, tak praská všem voda nebo co"), no když vám praskla voda tak to už tu zůstanete.. Jste otevřená asi na 2 prsty, to je hezký nález.. (ó bóže, jak já ty jejich "kontroly otevřenosti" nesnáším). PA se mnou konzultuje porodní plán, měří se ozvy, vše ok. No tak jdu na hekárnu, můj muž samozřejmě celou dobu se mnou. Budete chtít nějaké léky proti bolesti? (epidural, bla bla..) Prozatím NE, díky. Sprchuju se, cvičím na balóně, mezitím se střídají směny (takže konzultace s předchozí PA nakonec přišla v niveč), nová PA ukazuje cviky, kontroluje nález (achjo!!!), 2 hodiny pořád stejné, nic se neděje.. Dostávám klystýr (měla jsem v porodních přáních). No ten klystýr nic příjemného, na záchod letím tak 5x 😀. Přijde PA a říká, aby se to pohlo, dáme vám nějakou injekci ano? No nechám se zviklat.. Dobře, tak nějakou injekci teda jo. PA přijde s čípkama do ... (zde patří škaredé slovo) - prý: "To je šetrnější, dáme vám čípky, otočte se na bok.." Achjo, tohle mi je totálně nepříjemné, nějaké čípky. Prý to má i zmírnt bolest. Udělá to přesně opak, bolesti se stupňují, ale pořád se to dá vydržet.. (i když už se občas pokroutím jak žížala). Jsem pořád vysmátá, pozitivní, říkám si - je to dobré, za chvíli tu bude s námi Emilka, muž je pořád se mnou a dívá se na systém posuvných dveří (achjo, ti chlapi).

Porod?
Přichází hodina H. Je něco málo před desátou hodinou, porod trvá už asi 6 hodin. Nález? Nic moc, asi 3-4 prsty (přesně už si nevzpomínám). Přijde doktorka a nabídne oxytocin (bolesti už mega velké), že to prodlouží kontrakce.. Tak jo, ale nic jiného už nechci. Odvezou mě na porodní sál. Píchnou mi oxytocin a já muži držím (a drtím) ruku při každé kontrakci. PA pořád říká: Prodýchávat, prodýchávat (no dobře no!).. Ale potom už to nejde. Tělo má tendenci tlačit. Ona si tam chodí dokola a pořád do mě hustí o prodýchávání a já mezitím tajně trošku tlačím, ať je to brzo venku 😀 (ale ona to neví, pššt). Tak pořád čekáme, já teda cítím, že už by to mohlo být, ale ona si tam pořád jenom chodí. Pak teda konečně řekne:"Podíváme se na to" a s překvapením zjistí, že už je tam díra jak pekla (nebo aspoň já jsem to tak cítila - velmi zvláštní pocit), a začne rychle chystat věci.. "No to už je připravené krásně, tak už si můžete i zatlačit." Chystá a chystá. Bohužel zůstávám v pololeže nebo co to je (chtěla jsem spíše dřep nebo tak, ale co nadělám), nohy přitáhlé, tlačím, tlačím.. Doktorka vedle mě mi pořád šahá na břicho (ne aby jí napadlo mi do něj tlačit!), ale jenom lehoučce.. Kontroluje dotykem, jak tlačím a jak děťátko postupuje. Pořád mě povzbuzují. Už je to asi 10 minut a pořád nic, dítě nikde. Pokud možno, nechci nástřih, ale Emilka se trošku na půl hlavy sekne, tak vidím nůžky no. Jenom říkám: "Nevadí.", a cítím střihnutí, ale ne nijak zvlášť. Hlava je venku, poslední zatlačení a venku jsou i ramena a celá Emilka. Položí mi ji na břicho, krásně na nás kouká (trošku nechápavě 😀), čerstvý táta si přestřihává pupeční šňůru. Emilka je trochu modrá, ale moc krásná.

Bonding 

Teď nastává půl hodina, kdy se na naši krasotinku díváme. Mezitím porodím placentu (to jsem ani necítila) a doktroka mě šije. Zde přichází pro mě nejhorší část celého zážitku. Šije a šije.. Bolí to. Možná víc než porod nebo co. Je mi to až otravné, pořád se mi tam hrabe, v duchu jsem jí začla proklínat 😀.. Po půl hodině jde Emilka s tátou na změření, vážení.. 48cm, 3200g, narozená v 38+2 (no ještě že tak neboť být v termínu, nevím, jestli bych ji vytlačila). Mě odvážejí někam.. Pak na pokoj. Mám trochu matné vzpomínky, energie nula nic. Pak přivezou Emilku, hlava zabalená, že měla hraniční teplotu, tak vypadala vtipně. Ale pořád se na nás dívá. Všechno mě bolí.. přemýšlím, co se vůbec událo, volám mamce. Pak se podívám do zrcadla - hrůza, všude na obličeji tečky, to asi z toho tlačení 😀. A pak je Emilka pořád se mnou. Pořád se na ní dívám a nemůžu uvěřit (a doteď tomu nevěřím), že jsem její MAMINKA.