Již brzy nás čeká třetí narozeninová party (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/slavime-poprve-v-roce-2014.html) a já ještě nestihla popsat tu druhou ☹ 

Tentokrát byly oslavenkyně dvě holčičky - Niki a Elis. Protože Nikolka měla ten den oslavu i rodinnou, spojili jsme to a pronajali si MC Jablíčko, což se ukázalo jako nápad k nezaplacení. 

Prostory jsou pro party jako stvořené. Děti si hrály v herničce a dospěláci si mohli posedět a popovídat ve společenské místnosti. Moc jsme si ten den užili a zde máme několik tipů, jak se na narozeninové oslavě nenudit:

1) Protože holky slaví v období masopustu, tak jsme všichni byli v maskách

Dospělí...

...a ....hlavně děti

2) Každý si na oslavě vyrobil svou narozeninovou čepičku

3) Dárek dostaly obě holky stejný, aby se nehádaly.

Lego DUPLO stále vede - Velká farma

4) Měly jsme pro děti připravenou pohádku o Červené Karkulce. Při té jsme ale smíchy padaly spíš já a Lucka, protože ta příprava nebyla tak horká a improvizací jsme se málem počůraly. Dětem se to moc líbilo, tak to asi taková hrůza nebyla.

Červená Karkulka v našem podání 🙂

5) Nakonec jsem si v práci půjčila maskota a ten donesl dětem sladkou odměnu na cestu domů.

A co vy? Přidáte nějaký tip? Za čtrnáct dní tu máme další oslavu. Za rady předem děkujeme 🙂

Letos se chystáme na velikonoční svátky za rodinou na Slovensko, takže čekejte ještě jeden článek s porovnáním, jaké byly Velikonoce v "zahraničí". Ale nyní pro vás máme s Nikolkou několik tipů, co si můžete s tříletým prďolou vyrobit a bude ho to dokonce bavit 🙂

První tvořivá dílnička nás čekala ve školce. Vyrobili jsme (i s tátou) velikonočního zajíčka, do kterého měly přijít nazdobené perníčky, ale...
...jedno perníkové vajíčko snědla Nikča ještě před namalováním a druhé spořádali s tátou jako svačinku, když jsme ze školky odcházeli. 

Nikčina první školková fotografie

Velikonoční zajíček

- čtvrtka
- nalepovací očička - nebo se mohou jen namalovat
- nalepovací ouška - také stačí jen pastelky, tady šlo o to, že děti měly více práce s výrobou
- kytičky
- travičku
- nůžky, lepidlo, pastelky

Velikonoční květináč s osivem

- květináč
- ubrousky s velikonoční tematikou
- herkules
- štětec, nůžky
+ hlínu a osivo

Ten jsme šli (i s ozdobeným vajíčkem níže) dát rovnou ze školky babičce, takže fotku dodám později.

Ozdobené vajíčko do květináče

- špejle
- polystyrenové vajíčko - koupíme v lepším papírnictví
- herkules, štětec
- zbytky krepového papíry
- mašle

Na další tvoření jsme vyrazily (už bez tatínka) do Vikýře. Tam toho pro nás bylo připraveno spousta, ale my jsme si nakonec vybraly tři stanoviště (hlavně díky věnci, který jsem tvořila více já a zabral nejdéle času, ještěže tam Nikolka měla kamarády a vyřádily se společně).

Megarychlá slepička

Pokud máte doma dítě, které nevydrží u ničeho moc dlouho, tak si spolu vyrobte tuhle jednoduchou slepičku. Máte ji hotovou raz-dva.
- papírový talířek
- zbytky barevných papírů
- lepidlo, tužku nebo fix

Zajíčci na kolíčkách

- dřevěné kolíčky
- tempery a štětec
- papír nebo čtvrtku
- popřípadě pastelky, třpytky, lepidlo, nalepovací očička

Ti naši ještě nejsou hotový, takže inspirace odjinud 🙂

Ovečkový věnec z vlny

- bílá vlna
- šablona z tvrdého papíru (kulatá- ve tvaru sušenek "věnečky")
- černá čtvrtka
- nalepovací očička - my je jen nakreslily
- drátek
- mašle na ozdobu

Hnědé - finále na dveřích, zelené - foceno ve Vikýři

No a poslední tvoření jsme absolvovali v neděli. Jeli jsme se podívat na Krásnou.  

 
Pohádka se dětem moc líbila. Občerstvení měli výborné a nakonec jsme si dovezli domů i tři výtvory. 

Rozkvetlý strom malovaný PET lahví

- tempery, štětec, čtvrtka, PET lahev + miska na barvu

Motýlci na břízu

Ozdobné kytičky

- barevné čtvrtky,
- mašle
- oboustrannou lepící pásku
- přízdobičky

A dnes večer jsme upekly Vatikánský chléb, ale ten do Velikonoc nevydrží 🙂

A jak jste na tom vy? Pochlubte se! Budeme se těšit na vaše výtvory a třeba něco vyrobíme podle vás.

Tento měsíc nás čeká trojitá oslava narozenin. V naší bandě máme tři "dubňátka": Matyho, Vojtíka a Ondráška. Ale jen ten poslední je opravdový "Apríláček". 

V té době jsme se ještě všechny neznaly. Většina z nás se poznala až v září 2011 na cvičení s nemluvňaty. Ale konkrétně tyhle tři maminky od těhle tří kluků se poznaly už dříve. Dvě spolu chodily na vysokou a tu třetí přibraly do party na cvičení pro těhotné, které probíhalo v naší jablonecké nemocnici a všechny si ho jen chválily. 

Termín porodu se jim už blížil, ale nikdo nečekal, že na Káťu to přijde takhle brzy. No a tak se stalo, že se Ondrášek narodil právě na Apríla 1. dubna. Nakonec neplánovaným císařským řezem. O svém prvním roku soužití s Ondráškem již Kátě něco napsala zde: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/07/zazitky-tech-je-s-detmi-plno.html. Neměla to s Ondrou po náročném císařském řezu vůbec jednoduché. Jizva se hojila, protože ji poctivě promazávala (olivovým olejem na střídačku s bepanthenem, který byl díky kojení a mazání zadečku vždy po ruce), ale hrozně dlouho bolela. Naštěstí alespoň to kojení (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/kojeni-maly-velky-problem.html) se jí rozjelo krásně a vydržela kojit nejdéle z nás všech. 

Ale vraťme se ke dni jejího porodu, když potom každému psala zprávu z porodnice, tak si všichni mysleli, že si z nich dělá apríííl🙂

Káťa: "jo a jedno z největších překvapení bylo narození Ondráška Apríláčka pro Šárku (maminku Matyho). Mám tu vzpomínku moc ráda. Ta nám zprávu nevěřila. Až když jsem ji potkala o 3 dny později v porodnici na chodbě. Ona začala rodit a já tlačila košík s miminkem, tak uvěřila, že to nebyl Apríl 🙂)))"

Takže "Apríláčku" Ondrášku přejeme ti hlavně zdraví a radost ze života 🙂

Nástěnka v šatně, když Niki nastupovala do MŠ

Už jsou to dva měsíce, co Nikča začala chodit do školky. Musím říct, že vše probíhalo parádně. Minulý týden si dala 10 denní pauzu, protože jednu noc měla teploty a zvracela. Šly jsme na kontrolu a hned z toho bylo několik dní doma. Musela mě zastoupit babička, protože jsme zrovna připravovali iQLANDII na slavnostní otevření a tak nebyl prostor zůstávat doma s dětmi. Naschvál píši množné číslo, protože ostatní kolegyně na tom byly hůř. U třech dětí zjistili doktoři nález na plicích a tak děti nesměly ani na procházku. Jedna z nich povolala maminku až z Moravy. 

No ale proč to tak dlouze píši? Minulý týden ve čtvrtek jsme šly po pauze do školky a to je jedna z trampot, která nás teď provází:

1) Nechci do školky 

Jakmile dítě okusí, že to jde i jinak, tak upřednostňuje to jinak před školkovým řádem. Nikolce se samozřejmě s babičkou líbilo a čtvrteční doprovod do školky se neobešel bez slz a přemlouvání, abych ji ještě nechala doma. Dnes je úterý a už se to téměř srovnalo, i když ta malá "diplomatka" to zkouší pořád. Synovec Kubík má zase v tomhle omotaného dědu. Večer mu nahlásí, ať pro něho příjde po "o" a děda prostě po obědě dorazí. Hrůza. No ale odolejte jim. Samozřejmě, že Niki chce taky někdy po "o". Tak jsem ji slíbila, že jednou určitě po obědě půjde. Tak uvidíme, kam se to vyvine. Pokud můžu radit, tak nechávejte děti hned spát ve školce a moc jim neukazujte, že je i jiná šance. 

Naštěstí se Niki školkové knížky líbí a po obědě usíná

2) Ztrácí se nám věci

Naštěstí se zase najdou, ale ty děti si je prostě navzájem půjčují a když se svléknou, tak to nejraději strčí na věšák a do kapsáře, někoho úplně jiného. Takže máme doma dvě stejná trička. Jedno vyprané a vyžehlené zítra vrátíme do školky a snad se ho ujme původní majitelka. Proto určitě PODEPISUJTE úplně všechno. Opravdu se to vyplatí. Hlavně u věcí z Lidlu, které má každé druhé dítě 🙂 Dnes se nám po měsíci vrátily rukavice 🙂

3) Hygiena 

Snad má Niki opruzeninu z utírání a ne z její oblíbené hry na doktora
. 

Nikče prostě nemůže nic ujít (to má bohužel nebo bohudík po mamince 🙂, takže i čůrání a kakání probíhá ve spěchu, aby se zase rychle vrátila do herny. No a tak, i když máme z domova natrénované utírání po čůrání (to druhé nám zatím moc nejde), tak ve školce je tento proces prostě zapomenut.  Ještěže máme Bepanthen. Večer stačí vysprchovat, namazat a ráno jdeme bez zarudlé pokožky do nového procesu. Naštěstí musím říct, že se opruzenina nedělá každý den.

A jaké trampoty "trápí" vás ostatní???

Pojďme se podívat, jak to má se školkou Lucka a Eliška...

V kolik ráno vstáváte?  

Já okolo 6 hod. a Jirka okolo půl 7, Eliška cca okolo 7 hod.

Máte nějaký ranní rituál? 

Eliška chce zabalit do deky, rozkoukat se a pak snídá.

Co snídáte, pokud snídáte? 

Jogurt nebo občas koláček.

Jak se Eliška těší do školky? 

Eliška se do školky těší. Možná je to i proto, že do ní chodí dost nepravidelně. Začala "školkovat" už v září, kdy jsem ještě byla na mateřské dovolené a dost jsme u toho cestovali. Mí rodiče bydlí v Praze a chalupu máme za Prahou, takže jsem ji do školky nedávala pravidelně.

Obléká se sama, nebo vše raději protahuje? 

Někdy se obléká sama a někdy to dost protahuje, takže se jí pomáhá.
 

Museli jste do školky donést něco jiného, než co mám já na seznamu v článku o Nikčině prvním dnu (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/prvni-den-ve-skolce.html)? 

Seznam jsme měli stejný.

Bývá Elis častěji nemocná? 

Musím říct, že ano. Docela často. Na chvilku jí dám do školky a zase něco chytí. Snad to bude na jaře lepší.

Jaký byl první den, když jste ji vedli do školky? 

Náš první den ve školce byl úplně v pohodě, Eliška se do školky těšila a moc se jí tam líbilo, ani nechtěla domů. Myslím, že také díky tomu, že byla zvyklá chodit do páteční školičky do Vikýře. Jinak Eliška má ráda děti a lidi celkově, takže jí školka problémy nedělá.

Elis s Niki ještě v miniškoličce Broučci

Kdo vodí do školky a kdo vyzvedává? Pomáhají i prarodiče? 

Když jsem byla na mateřské ještě vodila jsem já a teď většinou vodí Jirka, protože má flexibilnější práci. Ve vyzvedávání se střídáme i s prarodiči.

Spí vaše děti ve školce? Usnou? 

Ve školce Eliška spí a nedělá jí problém usnout. Je zvyklá na spánek po obědě i když ve školce není.

Ve školce takhle dobrou fotografku nemají, takže využívám foto od úžasné Verči

Jaké další změny pociťuješ z toho, že už nejsi s Eliškou doma? 

Chybí mi to, že se ráno nevypravujeme spolu, nesnídáme společně a postupně si zvykám na to, že spolu netrávíme už tolik času. Docela mi to chybí a jsme si vzácnější. 

Neuplynuly ani dva měsíce od souboje krémů (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/souboj-bepanthen-krem-proti-striim.html) a já mám zase příležitost k dalšímu. Pojďme společně porovnat klady a zápory kapek do očí. Já i Luky jsme je tento měsíc potřebovali a každý z nás vyzkoušel něco jiného...

Proč jsme po kapkách sáhli?

Já jsem před měsícem nastoupila do práce a je to velká změna. Stálé vysedávání u počítače mým očím nesvědčí a tak se mi navečír stávalo, že jsem vše na monitoru viděla rozmazaně a řízení za šera cestou domů také nebylo vůbec příjemné. Pořídila jsem si Bepanthen oční kapky.

Luky začal s příchodem jara pracovat víc na střechách. A jak se to sluníčko odráží, tak oči trpí. A to ani nemluvím o zedničině. Nezávisle na sobě jsme vyrazili do lékárny a on přišel domů s Visinem.

Jak dlouho už kapeme?

Téměř dvacet dní.

Hlavní složení

Bepanthen (B)- kapičky obsahují kombinaci dexpanthenolu a kyseliny hyaluronové.
Visine - suché oči (V) - obsahuje tři složky: karbomer, povidon a lipidy.  

Aplikace

U obou přípravků stejná. Jednu kapku do každého oka.
B - v případě potřeby. Výborné je, že se může kapat i v případě, že mám na sobě čočky, což u Visinu bohužel nejde ☹
V - 3x až 4x denně

Cena

B - 181 Kč
V - 136 Kč
 

Množství

B - 20 x 0,5 ml
V - 10 ml
 

Balení

B - je balen v 20 ampulkách. Takže jsem si hned vzala několik do práce na stůl. Jednu do auta. Jednu do kabelky a zbytek mám doma. Toto považuji za velké plus, protože mám kapičky pořád po ruce a nestane se, že bych si je zapomněla v koupelně a pak je v tu "nejhorší" chvíli neměla u sebe. 

V - je balen v jedné lahvičce. Bohužel musím říct, že je to za mě velké mínus, protože:
- pokud nejde o suché oko, ale nějakou jinou oční neduhu, tak si náhodným dotykem lahvičky s okem můžeme do kapek zanést infekci. Kdežto u bepanthenových máme jedno balení vypotřebované za den.
- doba použitelnosti je o hodně kratší než u B. 
Na druhou stranu musím říct, že pokud se rozhodnete pro Visine, tak určitě na suché oko pouze tento žlutý!

Pálení

Ani jeden z nich nepálí.
 

A souboj vyhrává?

U nás jednoznačně Bepanthen oční kapky. S Visinem se za chvíli rozloučíme, protože mu po otevření zbývá pouze šesti týdenní funkčnost.

A jak jste na tom vy? 

Mateřská dovolená skončila. Já nastoupila do práce, Nikolka do školky a tak teď žijeme trochu ve spěchu. Nyní hlavně kvůli mé práci, která je moc fajn (ale o té až v jiném příběhu).

A tak jsem se až teď dostala k tomu, abych si sepsala, jaké byly naše tři roky na "dovolené".

Když píšu tenhle článek, tak mi k tomu zpívá Tomáš Klus a jeho slova se sem přímo hodí.  Tak si ho také pustťe. Ta písnička je krásná, i když já to pochopila až na druhý poslech 🙂 http://www.youtube.com/watch?v=KQtzVOAQobc

Vzpomeň, jaks očima dítěte,
hleděl na letící ptáky.
Jak krásné bylo být na světě,
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo tě strachem, že pády bolí.

Ty tři roky na mateřské byly nezapomenutelné. A i když si z tohoto ranného dětství nikdo nic moc nepamatuje, dává snad nějaký základní pilíř, na kterém se staví dál. A já doufám, že jsme ty základy s Nikčou společně vybudovaly stabilní🙂 

První dny - porodnice a doma

 
Taky bych byla moc ráda, kdyby si ten dětský  pohled uchovala ještě dlouho, i když jí ho mamka s tátou občas zakryjí. Třeba dnes... Potřebovala jsem ještě něco pracovně zařídit v jednom obchodním domě, tak za mnou Niki s taťkou přijela. Byla plná elánu a chtěla se po obchoďáku honit. Lidí už tam moc navečer nebylo, tak jsem si řekla proč ne a docela jsme se u toho nasmály, ale tatínek byl nervózní, že rušíme okolní zákazníky. Nakonec jsem to utnula i já, unavená z celého dne... Nikču to zklamalo a mě to pak mrzelo. Proč ji tu chuť do života upírat?

První rok

První rok byl o vzájemném porozumění si. Zvykání na to, že už nejsme jen dva, ale tři. Kojení, kakání, přebalování, prvních hláskách, lezení po kolenou, až po nesmělé krůčky. Ale to znáte. Většina z nás prožívá tento čas obdobně.

Druhý rok

Druhý rok byl ve znamení nových objevů: první ... zahraniční dovolená, ochutnávání, polibek s klukem (kromě táty, dědů...🙂, velikonoce, utržené tulipány, kamarádi...

Třetí rok

Třetí rok byl o dávání a braní. Kuba dal neštovice (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/07/je-libo-nestovice-mejte-v-rodine.html), Ondra vzal kočárek, druhý Ondra dal líznout zmrzky... No a díky tomu se učíme, že je lepší dávat než brát. Protože i ty neštovice jsme rádi dostali a aspoň jsou tak rychle za námi🙂

Končila bych opět úryvkem z písně:

 

Ref.

Ničeho nelituj, život co máš je Tvůj,

žij a měj rád co je.

Nechť Srdce se rozbijí

Láskou, tak přijmi jí.

Cítíš, jak jsi napojen, jak jsi napojen,

přes všechny pochyby, život je krásný.

Jsi napojen a Svět je Tvá továrna na sny.

Má dcerka mi dělá radost každý den. Pojďme se radovat i z maličkostí. 

Užívejte si mateřskou dovolenou plnými doušky! Uteče, ani nebudete vědět jak.

Jak to má se školkou další maminka Péťa a její syn Vojtík?

V kolik ráno vstáváte?

 Když vodím do školky já, budím Vojtíka už v 5:50 hod. a odcházíme v půl sedmé. Když odvádí taťka, tak si kluci pospí do sedmi a chodí až na devátou. 

Máte nějaký ranní rituál?

Ráno má rád svoji oblíbenou pohádku Peppa pig a odpočinek na gaučíku. 

Co snídáte, pokud snídáte?

Každé ránko pravidelně vypije flašku kakaa a někdy si k tomu i něco zakousne. 

Jak se Vojta těší do školky? Obléká se sám, nebo vše raději protahuje?

Vojtík se do školky těšil moc. No oblékání je spíš na mně, to sám zatím celkem sabotuje, ale to snad časem doladíme!!!

Museli jste do školky donést něco jiného, než co mám já na seznamu v článku o Nikčině prvním dnu?

http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/prvni-den-ve-skolce.html

 Ne.

Bývá Vojta častěji nemocný?

Vojtík první dva měsíce celkem promarodil, ale v únoru už byl fit a poprvé jsme dali celý měsíc bez nemoci, což je moc fajn, taky jsem mu začala dávat na imunitu oscillococcinum a od té doby se držíme 🙂

Jaký byl první den, když jsi ho vedla do školky?

První den ve školce miniškolka-Motýlek, zvládl Vojtík dobře, plakal, ale jen chvilku, jinak si spokojeně hrál a ustál to, od té doby ani slzička. Jen si ze začátku více zasteskl a ptal se, kdy už pro něj přijdu. Do školky se těší a chodí rád, vypráví zážitky, co tvořili, ale zároveň se moc těší na víkend, cituji: "Mami, bude sobota, budeme doma celá rodina, paráda."

Kdo vodí do školky a kdo vyzvedává? Pomáhají i prarodiče?

Do školky vodím já a přítel, jak jsem se už zmínila, vyzvedáváme zatím jen my, spíše já, ale občas teď vypomůže moje sestra.

Spí Vojta ve školce? Usne?

Vojta ve školce spí dobře, jen má občas problém včas usnout a pak se mu nechce vstávat, ale to se stane jen někdy.

Jaké další změny pociťuješ z toho, že už nejsi doma se svým dítětem?

Změna je to velká, být na mně, tak jsem s píďou ještě doma, ale zároveň mu školkový kolektiv prospívá a chodí tam rád, za což jsem vděčná, školka je to taky suprová! Máme na sebe málo času, což je znát, víc se teď mazlí, vyžaduje víc pozornosti. Ale úžasné je, jak se mi každý den, když si pro něj do školky přijdu, vrhá do náruče a pusinkuje mě, radostí, že se vidíme 🙂

Můžu začít klidně tím, že jsem v neděli nestihla napsat článek, který jsem si naplánovala. Byl to tento článek 🙂 A dostávám se k němu až dnes - tři dny po "uzávěrce". 

Odpolední program s Nikolkou jsme zvládly na jedničku. Naše dámská jízda nám zkrátka vyšla podle plánů:

- 2x jsme si krásně zaplavaly

Jedna starší fotečka

- naše valentýnské výtvory jste mohli vidět v předchozím článku (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/svaty-valentyn-darecky-pro-tatinka.html)
Tatínek z nich měl opravdu radost. Když mu je Niki předávala, tak měla ke každému nějakou průpovídku. Jsem ráda, že jsme některé maminky inspirovaly a ty šly pak s dětmi taky tvořit.

-  vyrazily jsme na návštěvu za Milčou s Vojtíkem i Matýskem a Káťou s Ondráškem. Udělali jsme si příjemnou procházku a moc pěkné odpoledne

Ondrášek, Vojtík a Matýsek, aby bylo jasné, o kom je řeč 🙂

- absolvovaly jsme tříletou prohlídku (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/jak-probiha-trileta-prohlidka.html)

- a nakonec jsme zvládly společně doučování řečtiny

Za to ty mé dopolední plány trochu zamrzly, i když venku nemrzlo:

+ Lukyho rozpočty - hotovo hned první den

+ Pája s Emičkou dorazily v úterý - návštěva jak se patří. Daly jsme si dvě kávičky, uvařily si chutný oběd (poprvé podle receptů z Lidlu) a probraly přípravy na svatbu (ne moji🙂

+ školkovné zaplaceno, takže oficiálně školkujeme (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/prvni-den-ve-skolce.html)

- přednáška z Týdne partnerství - proběhla, ale bez nás. Káťa onemocněla a mně se samotné nechtělo, navíc jsem začala být ve skluzu s věcmi, které jsem chtěla stihnout

- pytel bude za postýlkou asi další rok (ještěže v něm nejsou odpadky). I když Luky to za odpadky považuje, když jsme to tři roky nepoužívali, tak to asi nepotřebujeme. Možná má pravdu. Já už si nepamatuji, co tam mám za "poklady".

+ i - na okna jsem si půjčila zázračného pomocníka od Kärcheru, ale tím mytí oken prozatím skončilo ☹

+ auto přepsáno, jsem poprvé majitelem vozu (i papírově)

+ výpis z rejstříku trestů - 0 trestů jsem v práci doložila

- a to velké - chodbu jsem prostě zase neuklidila, přednost dostaly věci zábavnější, jako např.:

+ vytištění fotek ze slevomatu. Už je máme doma a jsou moooc hezké. Jen je budu muset rozdat babičkám, protože Luky je doma odmítl pověsit, že si je mám schovat na horní patro (jenže to bude až bůh ví kdy)

- - - angličtinu jsem pro jistotu zrušila. Měla jsem ji až dnes a to už jsem úkoly stihla

- zrovna včera jsem v půdním prachu vyválela (nechtíc) zase jednu ponožku ☹

- z věcí ve skříních stále oblékneme i jeden a půl letou návštěvu 🙂. Takže to je pro návštěvu vlastně +

- šuplíky v kuchyni jsou na čekačce

+ ale co není na čekačce jsou mé nohy. Pedikúru jsem si dopřála, i když ne za odměnu, ale prostě jen tak. NÁDHERA 🙂 Vřele všem doporučuji.

- nefunkční knížka je stále u nás doma

- hypotéka také čeká na přefinancování 

- džíny jsem nestihla záměrně, což jsem už dříve naznačovala (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/posledni-tyden-na-materske-jak-si-ho.html)

+ Nikče jsme trička vyzvedly, pohrála si u toho s kamarádem Sebíkem a bylo to zase jedno z fajn odpolední

- no a páteční kávičku s Káťou jsme nezvládly. Káťa byla nemocná, ale má to i své výhody. Stihla jsem navařit na valentýnskou večeři, na které jsme si všichni tři pošmákli

+ + + víkend ve znamení rodinných výletů: sobota Jičín a v neděli jsme vyrazili do Prahy.

Prostě poslední týden jsem si užila plnými doušky a ty škaredosti, co by mi ho kazily jsem odsunula do rohu. Jejich čas teprve přijde...

Včera jsme byly s Nikolkou na tvořivé dílničce, kterou pořádal DDM Vikýř (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/posledni-tyden-na-materske-jak-si-ho.html). I tentokrát to měla Ája moc hezky připravené a odnesly jsme si spoustu dárečků pro tatínka. 

Schválně píši pro tatínka, protože tentokrát má Sv. Valentýna v režii Nikolka. Do tvoření se pustila s vervou a já jí jen minimálně pomáhala.

Už se moc těší, až se taťka vrátí z hor a dárečky mu předá. Tak uvidíme, jak se budou líbit...

Pokud ještě nic nemáte, tak se třeba trochu inspirujete. My je všechny měly hotové za dvě hodinky i s přípravami, takže např. takový 

srdíčkový šnek 

vám nezabere ani deset minut 🙂

Velkou inspiraci najdete na stránkách www.krokotak.com

Hrníček z lásky                                           Ten tatínek určitě ocení na ranní kávu

Přáníčko ze srdce hotové šup lup

Srdíčka ze samotvrdky                                           Ty by se správně ještě měly dobarvit...

Držák na mobil v nabíječce                                           V praxi 🙂 

A šperkovnice, ta bude asi pro babičku 🙂          Ubrousková metoda, jen Niki nanášela lepidlo, až jeden ubrousek prodřela 🙂

A co vy? Máte už něco vyrobeného? Pochlubte se ostatním a inspirujte nás. Předem děkuji a přeji vám, ať je ten dnešní den krásně zamilovaný ♥♥♥

Včera jsme absolvovaly tříletou prohlídku u naší paní doktorky. A jak to probíhalo?

POZVÁNKA

U nás v Jablonci většinou dostanete pozvánku (písemně nebo telefonicky). Niki byla před vánocema churavá, tak jsme zašly raději k doktorce a rovnou si nás sestřička objednala na tříletou prohlídku.

Pokud se vám třetí rok blíží a ještě vám pozvánka nepřišla, tak si určitě můžete zavolat, za to nic nedáte.

CO S SEBOU?

Očkovací průkaz!!! A někteří doktoři chtějí moč. Ta naše chtěla.

PRŮBĚH

Samozřejmě na tuto prohlídku jdete v čase pro zdravé. Takže se nemusíte bát bacilů.

Niki se musela vysvléct do spodního prádla. Sestřička nás změřila a zvážila.

Potom nás postavila do jednoho rohu místnosti a četly jsme z tabulky (ne písmen, ale obrázků). Ty nejprve Nikolce ukázala, aby se domluvily, co který obrázek znamená. Pak jsem jí zakryla jedno oko a Niki povídala. Ten nejspodnější řádek už nepřečetla. Vše se opakovalo s druhým okem. Opět spodní řádek ani ťuk. Prý to ale není problém, protože když je nějaká vada, tak se ty řádky u každého oka liší. Z tatínkovy strany nás totiž trápí tupozrakost, tak Nikču trochu více sledujeme, ale nic se neprojevuje. Pokud ano, tak by se prý k pozorovanému předmětu nějak více natáčela. Což se zatím naštěstí neděje. Máme to však sledovat a kvůli očím dorazit opět za rok na kontrolu. 

Následovalo určování barev. U nás na barevné stonožce. Kromě růžové jsme to celkem zvládly🙂

No a nakonec si ji převzala i paní doktorka, poslechla si srdíčko a prohmatala břicho. A v tom jsme se dostaly k našemu problému s vyprazdňováním. Niki totiž zadržuje kakání. Což je problém. Paní doktorka by si přála, abysme si udělali doma rituál a Nikču nenásilnou formou donutili, aby se každý den vykakala. Tenhle "problém" nás trápí už odmalička. Niki si prostě usmyslý a naschvál zadržuje. Protože se bojí, že ji to bude bolet. No a pak už jeden den prostě musí. V poslední době se situace zlepšila, hlavně když sem ji přestala tolik sledovat a nenutila ji. Nicméně nechodí každý den, ale spíše ob dva a to je špatné. Paní doktorka navíc říkala, že si ty návyky odnese do dospělosti a že je to škoda. Tak jsem z toho byla taková rozčarovaná. Doporučila nám na 14 dní vyzkoušet Forlax pro děti (ráno a večer dávat sáček do tekutiny a vypít). Je to pouze na předpis a doporučení lékaře, takže s tím samotné neexperimentujte. Nicméně pokud vás trápí něco podobného, tak to neberte na lehkou váhu. Dříve jsme zkoušeli laktulózu, ale po té se to moc nelepšilo. Když bylo nejhůře, tak jsme dávali do zadečku Easylax a po tom si došla téměř ihned. Ale to také nejde řešit dlouhodobě. Tak uvidíme, jak nám zabere náš trénink.

KDY NA DALŠÍ PROHLÍDKU?

Na další se chodí až v pěti letech. Ale v některých případech (jako u nás) si vás doktorka pozve dříve.

OČKOVÁNÍ

Na tříleté prohlídce vás žádné očkování nečeká, až později na pětileté. Pouze nám bylo doporučeno očkování proti žloutence, zvláště před nástupem do školky.

A jak probíhala prohlídka u vás? Spolupracovaly vaše děti? Dělaly jste ještě něco dalšího?

Jak si užít poslední týden na mateřské, bych věděla úplně přesně. A bylo by to jinak, než co se chystám napsat 🙂 

Sbalila bych rodinu a vyrazili bysme za bráchou do Řecka. Ale takhle se sbalil jen Luky a vyrazil na hory. Tak máme s Niki dámskou jízdu.

A co všechno jsme si naplánovaly?

Niki dopoledne školku, po třetí hodině jí vyzvednu a budeme si užívat:

 
- 2x plavání 

- valentýnské tvořivé odpoledne - když se v pátek vrátí tatínek, tak pro něho na Valentýna budeme mít dáreček

- v pátek přijede táta, tak si snad užijeme odpoledne společně

- no a zbývá už jen volné úterý a to jsme napůl domluvené s Milčou a Káťou, že si s dětmi někam vyrazíme (že by cukrárna s dětským koutkem🙂

Tak to jsou naše odpoledne, ale co musím stihnout za dopoledne? Raději si to sem dám, ať to mám černé na bílém a v neděli pak vyškrtám to, co jsem doopravdy stihla:

- dnes tříletá prohlídka - tu stihnout musíme 🙂

- připravit Lukymu nějaké rozpočty do práce

- uvítat Páju s Emčou, které přijedou na poslední dopolední návštěvu (pak už jen odpoledne nebo o víkendu)

- zaplatit školkovné

- poslechnout si jednu z přednášek na Týdnu partnerství

- vyklidit pytel, který mám pod postýlkou už tři roky (nebojte není s odpadkama)

- omýt okna, protože jinak na to už čas nebude

- zjistit si přefinancování hypotéky

- přepsat auto, které jsme pořídili, abych s ním jezdila do práce

- dojít si pro výpis z rejstříku trestů, který potřebuji v práci doložit

- uklidit chodbu, jsem v tom lempl a dělá ji pořád sousedka

- poslat fotky na voucher ze slevomatu, protože mi za 14 dní propadne

- udělat si úkoly z angličtiny

- vyluxovat na půdě, kde věším prádlo, ať mi pořád nepadá do toho prachu

- vyklidit ze skříní Nikčino malé oblečení

- uklidit dva šuplíky v kuchyni, které jsou tak rozházené, že v nich mouku hledám pět minut

- a s trochou štěstí a času si dojít na pedikúru

- reklamovat Nikčinu knížku, která už rok nefunguje (na té mateřské není pořád na nic čas 🙂

- koupit si džíny (to asi rovnou dávám do nestihnu, protože se mi nic nechce zkoušet🙂 

- vyzvednout Nikče trička, která jsem koupila na facebookovém bazárku: Bazárek KOS. Klára má moc hezké věci a při každém vkladu je těžké odolat.

- no a v pátek bych chtěla stihnout poslední dopolední kávičku s Káťou od Ondráška. Ondra je dopoledne v Broučkách a tak můžeme vyrazit 🙂 

Ufff, je toho spousta (a to jsem nevypsala úplně všechno), takže ze všeho nejdřív bych měla vypnout počítač, abych stihla alespoň část...

Našim dětem už budou (nebo byly) tři roky, takže těch, které se vracíme do zaměstnání, je více. Tentokrát se podíváme na to, jak nástup do školky probíhal u Verči a Ondráška. Dozvíte se také více podrobností o tom, jak se na zápis předem připravit a jakou školku vybrat. Tak ať se vám výběr podaří !!!

PŘÍPRAVY NA ZÁPIS DO MŠ

Vzhledem k tomu, že je Ondra narozený na konci prosince, zjišťovala jsem si dopředu veškeré možnosti o přijetí či nepřijetí do státní školky zde u nás v Jablonci nad Nisou. 

V místním MC Jablíčku se vždy (tak týden či 14 dní) před zápisem do školek koná setkání s paní z oboru školství z magistrátu, která Vám předem sdělí, kam máte šanci dostat své dítě a kam ne. Případně Vám odpoví na další otázky. 

V každém městě to je jiné, zde v Jablonci to funguje tak, že zápis do školky je v jeden den a chodí se jen do 1 školky. Návštěvami ve více školkách si místo určitě nezajistíte, neboť asi tak týden po zápisu se všechny ředitelky (ředitelé) školek sejdou u "kulatého" stolu a řeknou si, kolik dětí přijímají, kolik mají volných míst a kolik dětí je pod čarou. Takže znám případy, kdy únorovou holčičku přijali do školky v pohodě, neboť jim k zápisu přišlo málo dětí, ale naopak jsou i školky, kde nevezmou už ani zářijové dítě. Proto je potřeba si tuto možnost vyzjistit předem!!! Sami máme školku cca 50m od bydliště, ale dozvěděla jsem, že bych neměla šanci.

Na již zmíněné schůzce s paní z magistrátu mi bylo sděleno, že bych Ondru mohla zkusit umístit do školky u nemocnice (do Červené školky). Je to školka zřízená hlavně pro zaměstnance nemocnice, takže tyto děti mají přednost před ostatními. 

Dalším kladným bodem pro přijetí bylo potvrzení od zaměstnavatele, že se matka vrací do práce a třetí požadavek byl (a pro nás nejdůležitější) - děti narozené od 1. 12. 2010 a dále. Tato školka je přizpůsobena i na děti 2 leté, takže zde podmínka - bez plínky nebyla důležitá jako v ostatních státních školkách. 

ZÁPIS DO MŠ

Samotný zápis byl velmi jednoduchý a rychlý. Paní ředitelka si od nás vzala akorát veškeré dokumenty (potvrzení o povinném očkování od lékaře a potvrzení o nástupu do práce od zaměstnavatele), napsala si Ondrovy iniciály a tím to skončilo. Na nic dalšího se nás neptala.

ONDRÁŠKŮV PRVNÍ DEN

Ondra šel poprvé do školky 2. 9. 2013. Velice se těšil, že tam bude mít kamarády a hlavně nové hračky. Vyrazil s námi i tatínek, aby viděl, jak to Ondra zvládl, kde má skříňku, seznámil se s učitelkami apod. 

                                         Kdybyste ho nepoznali z dřívějších příběhů, tak má žluto-černou bundu 🙂

Naše zaměstnání začínají brzy, tudíž i první den jsme tam byli mezi prvními v 6.30h, kdy se školka otevírá. Vše proběhlo hladce, ani se s námi nerozloučil, nedal nám pusu. Vběhl do třídy a hurááá za hračkami. Táta na něj ještě zavolal, že jdeme, on jen mávl rukou a bylo to. Sama učitelka se divila, a ptala, jestli je zvyklý. Říkala jsem, že jsme sice chodili do různých "klubíků", ale vždycky jsem tam byla s ním, sám byl maximálně párkrát s babičkou. 

SPÁT VE ŠKOLCE HNED OD ZAČÁTKU, ČI NESPAT???

 
Hned od začátku tam i spal. 

TRAMPOTY A MÍRNÉ KOMPLIKACE

Když jsem si pro něj šla poprvé, tak  mi vpadl do náruče a první, co řekl bylo: "Maminko, já jsem plakal, mně bylo smutno." A od druhého dne asi tak po dobu jednoho týdne nás čekal klasický rituál, kdy nám dělal ve školce scény, že tam nechce, plakal i se vztekal. Na radu všech jsem to nijak neřešila, dala jsem mu pusu a řekla jsem, že odcházím. Učitelky byly v tomto velice ohleduplné a obdivuje je za tu trpělivost s těmi nejmenšími. A od té doby chodí do školky velice rád, spíše naopak máme teď druhý problém - nemůžeme ho dostat ze školky domů. Vždycky si musí doskládat puzzle, domalovat obrázek apod.


Jinak pobyt ve školce zvládá bez problému. Jelikož je Ondra živější dítě, čekala jsem, že mi paní učitelky brzy něco řeknou, ale naopak si ho chválí, jak je chytrý, bystrý, jen trochu akčnější. Vše sní bez problémů, po obědě spí.

                                         Ondra při svačince ve školce  

JSTE ČASTĚJI NEMOCNÍ?

Po nástupu poprvé onemocněl po 14 dnech (byl týden doma), a takhle se to opakovalo každý měsíc, kdy byl týden doma s nemocí (kašel, rýma). Až teď po Vánocích poprvé onemocněl po 5ti týdnech, ale to mohlo být tím, že jsme na víkend odjeli mimo domov, tak změna prostředí. 

  RANNÍ VSTÁVÁNÍ, OBLÉKÁNÍ a SNÍDÁNÍ

Já, na rozdíl od Diany, jsem se za celou rodičovskou dovolenou pořádně nevyspala. Asi tak od 4. měsíce se Ondra budil velice brzy (kolísalo to mezi 5h - 7h ranní). Takže vstáváme (celá rodina) do školky v 5.30h - za dobu, co tam chodíme (půlroku) jsem ho budila asi tak 10x. 

Ráno snídá jogurt - to je jediný jídlo, co sní sám, bez jakékoliv asistence. 

Pak vstane táta a dohlíží na oblíkání (většinou závodíme, kdo bude první oblečený). 

 KDO VODÍ DO ŠKOLKY?

V 6:15h všichni odjíždíme, tátu vysadíme cestou, já Ondru zavezu do školky. Odpoledne se většinou s tátou setkáme u školky, kde ho vyzvedne on (končí dřív), buď je naberu cestou nebo jsou ještě ve školce. Občas se stane (tak 1x-2x za měsíc), že Ondru vyzvedne jedna babička, která bydlí poblíž a zůstane u ní doma do druhého dne a nebo naopak zůstane u ní přes noc a ráno ho zavede do školky.

JE PRO VÁS ŠKOLKA ZMĚNOU?

To že teď chodím do práce a nejsem s Ondrou 24hodin denně mi vůbec nevadí a to hlavně z toho důvodu, že Ondra školku potřeboval a vidím na něm určité změny jednak v chování (zklidnil se) i v tom, co už všechno umí. Pro nás je školka velikým přínosem, vůbec nemám špatný pocit, že bych ho teď nějak zanedbávala, naopak se mu odpoledne dokáži daleko víc a lépe věnovat než před tím.

O našem nástupu do školky si můžete přečíst zde: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/prvni-den-ve-skolce.html

Většina dětí miluje sáňkování a zimní radovánky. Většina - ale to naše ne, alespoň do dvou let tomu tak bylo.

Když byla úplně malinká (10 měsíců), tak v ní ten strach nebyl. Nechala se povozit.
 

Ale rok na to se něco zlomilo a Nikča začala brečet, jen jsme jí na sáňky posadili. Prostě tuto zimní aktivitu zavrhla a tvrdošijně odmítala jakýkoliv výlet s podobnou tematikou.

A letos? Cvak, něco přeskočilo a sáňkování (i bobování) si zase užívá...

Tvářičky červené, ale poctivě namazané Bepanthenem 🙂

Takže pokud máte někdo z vás podobný problém, tak nevěšte hlavu, ono se to určitě spraví 🙂

Tady bobuje i s pradědečkem

Dnes jsme vyrazily poprvé do školky. Tedy do té opravdové. Protože před tím Niki chodila každý pátek do Miniškoličky (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/miniskolicka-broucci.html), která jí nástup do této velké dost usnadnila 🙂

VSTÁVÁNÍ

Bála jsem se ranního vstávání, protože já si za celou mateřskou nemohla vůbec stěžovat. Nikolka krásně spala (s usínáním to bylo horší), ale za to dříve jak v 8 hod. vstávala jen zřídkakdy. Jednou (1. ledna 2014) se nám všem třem (i s tatínkem) podařilo vstát až v 11 hodin. Hodně lidí říkalo, ať ji na to začnu připravovat už dříve. Ať chodíme dřív spát atd. Ale bylo i pár maminek, které tvrdily, že se to srovná s nástupem do školky. Tak já riskla těch pár. Zatím je brzy na zhodnocení, zda mi ta druhá varianta vyšla - to uvidíme časem. Nicméně Niki začala minulý týden sama od sebe vstávat okolo sedmé hodiny ranní. Takže si trénink nasadila bez mého dočinění. Dnes jsme nařídili budíka na 6:30 a vstali jsme všichni v 6:50 🙂

SNÍDANĚ

Naštěstí babička včera upekla výtečnou bábovku, takže Niki během oblékání zakousla pár soust a zapila mlékem. Jinak jsme zvyklé snídat trochu později, ne hned po probuzení. Tak uvidíme, jak to budeme praktikovat dále.

OBLÉKÁNÍ

Nikolka se moc těšila, takže neprobíhalo žádné odmlouvání. Pyžamo svlékla, co by dup a začala se sama oblékat. Pro jistotu jsem vše měla připravené už večer, abychom se nedostaly do ranního presu 🙂

CO S SEBOU DO ŠKOLKY

To může být na každé školce jinak, ale my jsme si měly donést:
- pyžamko + pokud je potřeba, tak plyšáčka na spinkání
- náhradní tričko, punčošky, kalhotky, tepláky (kdyby došlo k nějakému karambolu)
- oblečení na ven
- obuv na ven
- bačkůrky
A u nás se jednou za půl roku nosí balení kapesníčků. Je to hygieničtější, než když děti nosí po kapsách posmrkané kapesníčky.
- na jaře /nebo u vás na podzim přibydou ještě holínky a pláštěnka

Protože jsme nastupovaly v půlce roku, tak Niki vzala do školky bonbóny, aby se s kamarády lépe seznámila 🙂

PRVNÍ DOJMY

Niki mě doma pěkně popoháněla: "Mami, tak už pojď!" Nasedly jsme do auta, které bylo po včerejší noci pěkně zamrzlé, tak jsem musela škrábat a Niki bušila do okénka, že už chce jet. Zastavíme před školkou, tak říkala, jak se jí zvenčí moc líbí. Vlezeme do šatny: "Mami, svlíkni mě ty, tobě to jde rychleji, ať si můžu jít už hrát." 
Vejdeme do třídy: "Mami, tak ahoj." Ani pusa, nic. Podala paní učitelce ruku, ukázala jí, že donesla pro děti bonbónky na přivítanou a běžela za nima. 
Tak jsem šla vybalit věci do šatny a domů. 

Půjdu si pro ni ve tři hodiny. Tak jsem zvědavá, jak zvládla odpolední siestu (protože my do dnes siestíme v kočárku, v postýlce jen, když marodíme).

...tak jsem se k dopsání článku dostala až dnes 🙂

Včera jsem si pro Nikču přišla, nejdřív jsem ji nemohla najít (převlékla si tričko), pak na mě nereagovala ona. Až po nějaké chvíli přiběhla, pozdravila mě a zase odběhla. No co vám budu povídat, čekala jsem ještě dobrých patnáct minut než složila všechny puzzle a pak s nechutí svolila k odchodu. 

Tak jsem se těšila, jak si Niki první den vyfotím, ale tím jsem ji pěkně naštvala 🙂 No nic, tak jindy.

Mezitím jsem vyzpovídala paní učitelku. Moje dítě, které mi prostě doma neusne ani po největší únavě, ve školce usnulo do pěti minut po pohádce. Ještě u toho stihla komandovat paní učitelku: "Jdi si sednout na svoji židli, u mě sedět nemusíš!" Protože pí. učitelka ji chtěla hladit, aby lépe usnula 🙂

SHRNUTÍ

Z prvního dne mám moc dobrý pocit. Tak uvidíme, jak se vyvinou ty další...

Naši dva tříletí oslavenci - ONDRA a VOJTÍK. Ondrašek slavil třetí narozeniny ještě v roce 2013, ale s naší partou je oslavil až letos. 

A jak to celé proběhlo? Čímž vám chceme poskytnout pár tipů na dětskou párty, které jsme si za ty tři roky na mateřské dovolené (my matky🙂 zdokonalily.

DÁREK                                          Loňská oslava Vojtíka s Filípkem

Už na konci loňského roku, kdy slavil narozeniny Vojtík s Filípkem jsme se domluvily, že budeme kupovat jeden velký dárek, na který se složíme. "Tehdy" si ho maminky ještě nevybíraly, ale čekaly, co jejich dítě otevře. Letos jsme to vylepšily tak, že si mamky dárek vyberou, koupí a nás jen zkasírují. Je nás 9. Takže od každé 100 Kč a hodnotný dárek je na světě.
A co kluci dostali?
Vojtík - dřevěnou garáž na mašinky
Ondrášek - autodráhu

DORT

Byl luxusní, prý hlavně díky domácí borůvkové marmeládě od tchána. Moc se Verče povedl. Dorty si pečeme (nekupujeme). Mezi oblíbené patří: nepečený ze zakysanky, tropical ovocný a dort s falešným fondánem.
Ozdoby na dort:
- marcipánové figurky
- lentilky - plno lentilek
- moc hezky vypadá vláček ze sušenek, na které jsou přilepené čokoládou lentilky a různé další bonbóny

- ale hlavně nesmí chybět svíčky - po této oslavě jsme si řekly, že musíme příště koupit ty, které nejdou sfouknout, protože Verča nedělala 10 minut nic jiného než, že škrtala zapalovačem. Nejvíc totiž potřebují sfouknout svíčky všichni okolo.
- když je oslava u Milči, tak nechybí i nějaká fontánka s ohňostrojem. Loni koupila takový květ, který se zapálí a oni se mu rozvinou okvětní lístky a hraje u toho hudba. No to se dětem líbilo moc.

VÝZDOBA

- nejvíc se nám osvědčily obyčejné nafukovací balónky, ty se pak po úvodní hodince sundají a děti s nimi lítají a samozřejmě je práskají.
- pár frkaček
- čepičky na hlavu (ty se většině líbí až nyní ve třech letech)

JAK DLOUHÁ JE PARTY

- většinou mezi 2-3 hod. To dětem úplně stačí. 

POHOŠTĚNÍ                                           Tatínkové nestačili rozlévat 🙂

Vůbec není potřeba připravovat nic světoborného.
Pro děti:
- ovoce, zelenina, šunka, křupky
Pro dospělé:
- šneci z listového těsta, jednohubky
Ale co nesmí chybět, je šampáňo. Na to se děti moooc těší.

PROGRAM

                                          Zde zrovna lízátková pauza, ta ty raubíře na chvíli umlčela 🙂

Není nezbytně nutný, nicméně je příjemný, alespoň na chvilku, tentokrát se o něho postaral strejda Jirka, který si nasadil čepičku, zavřel se s dětmi do pokojíčku a házeli si všichni s míčem. Paráda. My zatím mohly klábosit 🙂

Další party nás čeká už v únoru, kdy oslaví třetí narozeniny Eliška a Nikča. Máte nějaké tipy, jak ji zpestřit???

                                          Naše banda: www.blogujicimaminy.blogspot.cz

P. S. 
Počet zúčastněných: 20
Počet zraněných: 0 🙂

Dnes jsme na řadě my - já s Nikolkou (protože už je to zdatná kuchařská pomocnice). Vaření, míchání a špinění veškerého oblečení, co má na sobě, jí moc baví. Pak jí i víc jídlo chutná, takže já tím plácnu dvě mouchy jednou ranou (zabavím Nikču a ta to jídlo i s ní, když už si s ním dala takovou práci).

Recepty, které vám doporučíme budou převážně z řecké kuchyně.

Snídaně

- Niki má ráda vajíčka na jakýkoliv způsob (vajíčková pomazánka, volské oko, vajíčka na tvrdo, míchaná...). 
- chleba s máslem a šunkou + zelenina
- jogurty (kostíci, pribiňáček nebo bílá activie s müsli)
- chleba se žervé sýrem (lučina, garvais, almette apod.)

Velmi oblíbená teplá snídaně:

TVAROH S VAJÍČKEM 
Přísady:
- plnotučný tvaroh
- 3 vejce
- kapka oleje, sůl
Postup:
Na pánvičce rozehřejeme trochu oleje (stačí pár kapek), hned přidáme tvaroh a po chvíli vajíčka (pokud pospícháte, tak se ani nemusí předem šlehat vidličkou) stačí pouze vyklopit a zamíchat. Ochutíme solí a podáváme s chlebem. Mňamka. Jen nesmí být Luky doma, tomu příprava tohoto výtečného pokrmu nevoní 🙂

Svačina (dopolední i odpolední) Kde jsou ty časy, kdy jsem i já měla kaši na prsou 🙂

- jakékoliv ovoce 
- jakákoliv zelenina
- brumík
- pribiňáček tyčinka
- müsli tyčinka (Niki má ráda ty z lisovaného ovoce), ale také tyčinky Chimpanzee
- jogurt nebo ochucený tvaroh

Oběd

O tom jak u nás probíhá stolování/nestolování jsem již psala. Ale i když to je u nás spíše nestolování, tak to jídlo stejně nakonec do sebe nasoukáme. A co nejraději?
Polévky
Řecké: čočková, fazolová, slepičí na kyselo, z mletého masa na kyselo
České: hovězí a kuřecí vývar, pórková, z řapíkatého celeru, brokolicový a špenátový krém


ŘECKÁ ČOČKOVÁ POLÉVKA
Přísady:
300 gramů čočky
2 cibule
2 bobkové listy
3 stroužky česneku
2 nastrouhaná rajčata
1 lžíce rajčatového protlaku
sůl, pepř
olivový olej
2 lžíce červený vinný ocet popřípadě citrón

Postup:
Očištěná rajčata nakrájíme najemno nebo rozmixujeme.
Pokud chcete polévku dělat opravdu správně, tak dáme čočku vařit na 5 minut, poté scedíme a vodu vylijeme.
V hrnci smažíme na olivovém oleji cibulku a česnek, až zesklovatí. Poté přidáme čočku.Tři minuty posmažíme dohromady s cibulkou a česnekem. Pak přidáme rajčata, protlak a všechny ostatní suroviny (kromě octa). Zalijeme vodou (tak tři prsty nad čočku) a pomalu vaříme do změknutí. Pokud je potřeba přiléváme vodu. Nakonec dochutíme octem. Podáváme. Dospělím s kouskem sýru feta.

SLEPIČÍ POLÉVKA NA KYSELO
Přísady:
vývar ze slepice, pokud nemáte, tak z kuřete
sůl, pepř
3 vajíčka pokojové teploty
2 citróny
rýži nebo těstoviny (co preferujete)

Postup
Uvaříme maso. Obereme. Do vývaru přidáme rýži nebo těstoviny a vaříme dle návodu. Oddělíme bílky od žloutků, bílky ušleháme (stačí i vidličkou), přidáme žloutky a nakonec citrón - dle chuti. Spojíme trochu vývaru s vejci, aby se nezdrcla. Pokud vydržíte, tak je lepší, když vývar vychladne a poté se do něho nalije vejce s citrónem a nakonec opět povaří. Ale já to nikdy nevydržím🙂 Dochutíme solí (dospělí i pepřem).

Pokud by chtěl někdo recept na fazolačku, tak ho ráda dodám 🙂

Hlavní chod:
Naštěstí není Niki po taťkovi, který říká, že sní všechno, ale experimentovat se u nás moc nesmí. Baští téměř vše, až na sladká jídla typu žemlovka, plněné knedlíky atd., to jí moc nejede.

Oblíbená řecká jídla:

ŠPAGETY NA ČERVENO
Přísady:
vývar z hovězího masa nebo kuřecího (+maso)
drcená rajčata nebo rajský protlak
červenou papriku - mletou
máslo
sůl, pepř
těstoviny jakékoliv

Postup:
Uvaříme maso. V druhém hrnci osmahneme na másle pokrájené maso, přidáme rajčata nebo protlak a mletou sladkou červenou papriku. Zalijeme vývarem. Až začne vřít vhodíme těstoviny a dovaříme dle návodu. Pokud není vývar slaný, tak dosolíme. Poté necháme část vývaru vsáknout do těstovin a zbylý zcedíme, použijeme ho při podávání. Hotovo.

BRAMBORY S KUŘETEM NA KYSELO
Přísady:
kuřecí stehýnka
brambory
grilovací koření na kuře - nebo zkrátka to, co máte na kuře rádi
sůl, pepř, oregáno
citróny
olivový olej, vodu

Postup:
Syrové brambory oloupeme a nakrájíme na podlouhlé čtvrtinky (dle velikosti brambor, popř.šestinky). Brambory osolíme, trochu opepříme, posypeme oregánem, zalijeme olivovým olejem (trochu více) a vodou. Pocitrónujeme (já na větší pekáč používám dva a více citrónů). Navrh poklademe ochucené maso a dáme pomalu péct do trouby. Po cca hodině a půl podáváme.

Večeře 

 Často večeříme to, co máme k obědu, protože oběd s námi táta nejí. Takže většinou to u nás vypadá následovně: k obědu si dáme polévku a večeříme všichni druhý chod. 
Ale občas si to zpestříme chlebem s pomazánkou nebo salátem.
Naše oblíbené pomazánky jsou: vajíčková, rybí, tuňáková.

Laskomina

Jak už jsem zmiňovala, tak Niki sladká jídla moc nemusí, za to si to kompenzuje bonbóny. A také miluje limonádu (mattoni), ale tu my domů moc nekupujeme, takže to má jako laskominku u babiček 🙂

A co vy? Kdy konečně na blog přidáte nějaký váš recept? Už se moc těšíme 🙂

Ná vánoce jsem byla asi hodná. Ještě jsem to tu nepsala, ale dostala jsem spoustu dárků. A mezi nimi i dva rivaly - Bepanthen Krém proti striím a Elasti-Q. To jsme se ještě celá rodina těšili na další miminko. Už jsem končila třetí měsíc a tak se rozhodli mě obdarovat. 

Od listopadových narozenin jsem měla doma Bepanthen Krém proti striím a k němu na vánoce přibyl Elasti-Q.

A proč o nich píši, když už miminko nečekáme (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/mlcet-o-zamlklem-tehotenstvi.html)? Protože jsem se rozhodla je objektivně porovnat, aby jste vy - maminky v očekávání měly možnost srovnání, když se budete rozhodovat, který si pořídit.

Jdeme na to:

HLAVNÍ SLOŽENÍ
Bepanthen Krém proti striím (BKPS)- trojí efekt (výtažek z tropické rostliny - pupečníku asijského, dexpanthenol + glycerin a olivový olej)
Elasti-Q (E-Q)- kyselina hyaluronová, D-panthenol, elastin a vitamín E

APLIKACE
BKPS - výrobce doporučuje 2x denně, aby se dosáhlo efektivního výsledku
E-Q - výrobce doporučuje spodní bříško promazávat tak často, jak jen to bude potřeba. Ostatní místa 2x denně. Dle mého laického soudu to znamená, že na docílení efektivního výsledku se mažete téměř pořád.

CENA (přes heureka.cz)
BKPS - od 297 - 389 Kč
E-Q - od 129 - 188 Kč (jedná se o original, poté je ještě exclusive od 239-333 Kč, ale ten nemám, tak ho zde nemohu porovnat)

MNOŽSTVÍ
BKPS - 150 ml
E-Q - 200 ml
Díky jejich rozdílné konzistenci jsem použila daleko méně BKPS na celou plochu (u mě je to větší plocha 🙂, než E-Q. 

ROZTÍRATELNOST
BKPS se roztíral a vstřebával lépe než E-Q.

DÁVKOVÁNÍ a BALENÍ
Bepanthen Krém proti striím

Díky aplikátoru se dávkuje po malém množství. Navíc doba spotřeby je delší než u Elasti-Q. Což mnohé z vás neocení, protože si za dobu těhotenství budete muset koupit více než jeden krém (pokud budete mazat opravdu důsledně). Ale když se vám stane to, co mě a o své miminko přijdete (což samozřejmě NIKOMU nepřeji), budete rády, že vám krém bude účinkovat déle.

Elasti - Q

Je v tubě, bez aplikátoru. Svádí to k tomu vymáčknout více, než méně. Zarazila mě doba použitelnosti šest měsíců od prvního otevření. Ale dá se otevřít už v drogerii a vyzkoušet ho, protože nemá žádnou ochranou zátku. Tak doufám, že ten můj nikdo nezkoušel a já byla první. A může ho použít některá z mých kamarádek.

VŮNĚ
V té oba dva nezklamaly. Nejsou nijak zvlášť parfemované.

PNUTÍ
Ve třetím měsíci těhotenství ještě nepoznáte🙂 Zkusím otestovat na kamarádkách ve vyšším stádiu těhotenství.

a SOUBOJ VYHRÁVÁ?

U mě jednoznačně Bepanthen Krém proti striím.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, tak vám přeji, ať vám daný výrobek zabere a strie vás netrápí!!!

(http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/striktni-strie.html)

Člověk míní a osud mění... Za chvíli mi končí mateřská dovolená a budu se vracet do práce. A Nikolka? Ta půjde do školky.

Vzhledem k tomu, co se stalo před pár dny (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/mlcet-o-zamlklem-tehotenstvi.html)  jsem musela začít rychle jednat. V únoru mi končí mateřská a Nikolku loni do školky nepřijali.

Naštěstí se nám podařila školka zajistit. A tak jsme tam s Niki vyrazili na "dozápis" 🙂 Jedna holčička se stěhuje a přechází do jiné MŠ. Byli jsme na čekací listině, ale u maminky před námi se ukázalo, že sice má starší holčičku, ale doma ještě jednu dvouměsíční. Díky tomu jsme nakonec dostali přednost a mohli jsme se do školky vypravit.

Paní ředitelka měla obavy, že je Nikča malinká. Ale Niki ji těch obav brzy zbavila. Suveréně nakráčela do ředitelny, řekla ahoj a že chce jít rovnou za dětma. Ty odcházely ven na procházku. A paní ředitelka si chtěla s Niki nejdřív popovídat. Ptala se jí, co má na ouškách, jak se jmenuje a kde bydlí ...

Pak ji konečně ukázala třídu, že si tam může chvilku hrát a my si zatím promluvíme o provozních věcech. Tak tam Nikolka zaplula a za chvíli přikráčela s piknikovým košíkem, že nám v kuchyňce uvařila dobroty. 

A co je vlastně k řádnému zápisu i "dozápisu" potřeba?
- v obou dvou případech musíte mít potvrzení od lékaře, že se vaše dítě podrobilo řádným očkováním dle očkovacího kalendáře. 
(Takže mamky, pokud chcete, aby bylo vaše dítko jednou školkou povinné, tak prostě ty základní očkování absolvovat musíte - chtě nechtě).

A to je vše, co si s sebou nesete, protože ve většině školek se žádosti o přijetí vyplňují až na místě. Pokud nevisí na internetu a nemůžete si je dopředu připravit.

Když jsme s paní ředitelkou dořešili formality, tak byl čas jít domů, ale to se Nikče ani za mák nechtělo. Tak jsme dostali svolení, ať se přidáme k dětem na zahradu. Niki mezi ně zaplula a už slyším, jak tam nějaké holky dirigovala (je po mamince🙂: "ty si sedni tady a ty tady. Ták. Paráda." 

Tak uvidíme, jaká paráda to bude?

 

Myslela jsem si, jak napíši první článek v roce 2014 a ten bude radostný a velmi pozitivní. Bohužel osud rozdal karty opět jinak a tak je tu článek, kterým se chci rozloučit s rokem 2013 a s mým nenarozeným miminkem.

Nevěřím na to, že 13 je nešťastné číslo. Nicméně v roce 2013 těch nešťastných "náhod" bylo víc než dost.

O svátcích jsme si volaly s Luckou (maminkou Elišky) a říkaly si, ať už je ten rok za námi. Hlavně v jeho závěru bylo těch negativních energií ve vzduchu mnoho. Lucce umřela na Štědrý den babička, a tak pro ně byla Eliška jedinou záchranou, protože se kvůli ní všichni přemohli a ten den si jakžtakž užili. 

No a naše vánoční svátky nebyly vůbec pohodové, ale spíš stresové. Pořád jsem si říkala, co všechno jsem nestihla, jak jsem chtěla s Nikčou víc péct, ozdobit stromeček pro zvířátka, mít všechny dárky na začátku prosince nakoupené atd. atd. No všechno zlé, je pro něco dobré. A teď si to zpečetím i černé na bílém. Příští rok se na tyhle stresy vykašlu a UŽIJEME SI TO!!! I když třeba nebudou koupené všechny dárky a některé skříňky se prostě uklidí třeba na Velikonoce.

Ale zpět k tomu, co se v roce 2013 přihodilo:

15. leden - Nikča si poprvé oblékla celé pyžamko sama a k tomu i ponožky

28. ledna se Nikča poprvé v noci nebudila na čůrání a nepočůrala se.

únor - pořídili jsme si akvárko - v něm máme parmičky a je to parádně uklidňující na ně koukat. Navíc Nikču baví se o ně starat. Krmí je (pod dohledem, jinak by asi praskly) a společně jim čistíme vodu. 

15. únor - Niki nám sama od sebe řekla: "Mám tě ráda mami a tátu taky". To byla ta nejhezčí událost tohoto roku.

březen - Jirkovi (jeden z Lukyho nejlepších kamarádů) se narodil syn Šimon

červenec - Páje (mé kamarádce) se narodila Emička

srpen - první společná rodinná dovolená v Řecku

...

Nový rok - Nikča v horečkách, já v horečkách, Luky nemocný. Laryngitida (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/laryngitida-nikdo-ji-nezve-ona-se-stale.html) se projevila a už se nás nepustila.

únor - tragicky umřel jeden z našich sousedů v domě

březen - umřela jajaka (moje milovaná babička) - i když pro ni už to bylo vysvobození z dlouhodobé alzheimrovi nemoci

březen - Nikča má nějakého ošklivého streptokoka a musí poprvé na dětskou gynekologii, jak ta byla statečná

červenec - moje původně radostná zpráva se změnila na smutnou - mimoděložní těhotenství (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/smutna-zprava-vesela-moc-smutna.html). Přišla jsem o miminko, jeden vejcovod a prožívala šestinedělí.


MIMINKO
I když se to zdálo jako neuvěřitelné, tak se to povedlo! Po šestinedělí jsem začala menstruovat a po dvou měsících od operace jsem mazala na kontrolu, jak to vypadá. 

Doktorka mi tehdy řekla, že je to dobré, že mi zrovna proběhla ovulace. Bohužel z toho vaječníku, který nemá vejcovod a tak, že se máme snažit příští měsíc a hned po menstruaci (12. den) si přijít nechat zkontrolovat vajíčka. Jenže ta menstruace ne a ne dorazit. Tak jsem si udělala test a byl pozitivní. To jsem vůbec nečekala. Tak jsem se hned objednala k doktorce, protože jsem měla strach z předchozích zkušeností.

Kontrola - doktorka mi potvrdila, že miminko je v děloze a řekla to i Nikolce, která na kontrolu musela se mnou. Tak začala Niki vyprávět, že budeme mít miminko 🙂

Další kontrola po 14 dnech - krevní testy, moč, tlak, ultrazvuk - srdíčko krásně bilo.

Menší komplikace a tak další kontrola - mám mykózu. Zákaz jedení cukroví, ale jinak bylo vše v pořádku. A tak začal vánoční shon. 

Poctivě jsem začala od druhého měsíce mazat Bepanthenem - Krémem proti striím. Bála jsem se, že se v druhém těhotenství ty strie projeví víc než v prvním, u kterého jsem měla velké štěstí (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/striktni-strie.html). 

Pocity 
- po tom mimoděložním těhotenství byly trochu větší obavy, jak to všechno dopadne.
- jak mně nebylo dobře - hlavně večer. To jsem s Nikčou vůbec neměla a tak jsem si říkala, že to bude kluk 🙂
- někdy nešlo ani vyčistit zuby a pak najednou, okolo Štědrého dne změna. Už se mi z jídla nedělalo špatně. Jen mě začalo pobolívat břicho. Ale nijak zvlášť velká bolest, prostě spíš jako, že rostlo. 

Další kontrola - domluvila jsem se se sestřičkou, že nepřijdu 27., ale až po svátcích. Takže jsem si šla vysedět frontu 3. 1. Čekala jsem dost dlouho, protože všichni své zdravotní problémy nechávali až po svátcích a tak měli sestřičky i doktoři opravdu záhul. Na koze vše v pořádku, ale ultrazvuk potvrdil mé černé obavy. Srdíčko nebilo. Už asi 14 dní nebilo. Miminko umřelo kolem Štědrého dne.

Proč???
- doktorka je moc hodná a dělá různé krevní testy, ale příčin zamlklého těhotenství může být mnoho:
- všude řádily různé viry (spála, záněty apod.) Jen kolem mě mohly prolétnout, ale miminka se dotknout
- budu mít vyšetření i na trombogen
- důvodem může být i toxoplasmóza aj.

Zkrátka to tak příroda chtěla. Nedá se nic dělat. 

Mimčo umřelo v roce 2013, takže i když jsem na kyretáži byla až letos, tak si říkám, že to byl prostě začarovaný rok 2013 a ten nový přinese už jen samá pozitiva.

Buď s Bohem miminko a sbohem i starý roku. 

Jsem připravená na nové začátky. Doufám 🙂

V dnešním dílu se nám představí maminka Lucka:

Lucka a Elis

Hned na úvod musím říct, že Eliška už chodí do školky, tak ranní svačinky a oběd má ve školce.

Ráno:

začínáme většinou nějakým jogurtem, pudinkem, popř. rohlíkem s máslem a šunkou a teplým mlékem nebo čajem. Eliška snídá u svého malého stolku v obýváku. Většinou, když nedohlédnu na to, aby jedla, tak jí to trvá nekonečně dlouho. Když jdeme do školky tak máme málo času a musím Elišce s jídlem pomáhat. Když zůstává doma, tak jí nechávám jíst samotnou, ale u toho kouká na kouzelnou školku a trvá jí to někdy i hodinu

Ke svačince: 

když je Eliška doma dostává většinou ovoce: např. jablíčko, hrušku, mandarinku, banán. Nakrájíme na talířek a Eliška si to dává většinou při malovaní nebo hraní v pokojíčku u stolečku.

Oběd: 

Jelikož je Eliška milovnice polévek, vždy obědvá nějakou polévku. Většinou jí polévka stačí a druhého sní, buď jen opravdu málo, nebo si dá až po poledním spánku. Jinak má Eliška nejraději maso a ryby. Ze sladkých jídel má ráda palačinky, vdolečky. Oběd jí Eliška sama ve své stoličce v jídelně.

Z polévek má nejraději knedlíčkovou (tu jí v
aří děda), bramboračku, brokolicovou, kmínovou s vejcem, mrkvičkovou, vývary s kuřete nebo hovězího, pórkovou atd. atd. Do polévek Elišce nikdy nesmí chybět smažený hrášek .

Recepty: 

např. 

Mrkvový krém: 

2 brambory

0,5 kg mrkve

smetana 12%

sůl

špetka kari

Mrkev, brambory oloupeme,nakrájíme a dáme vařit do osolené vody, vaříme do změknutí a poté rozmixujeme a přidáme smetanu, špetku kari a dosolíme a ještě chvilku povaříme.

Kmínová s vejcem:

máslo

kmín

zelenina

vejce

Udělám si jíšku z másla, přidám kmín, zeleninu ( např. nastrouhanou mrkev, celer, petržel ), povařím a nakonec přidám vejce, které rozmíchám pořádně.

Odpolední svačina: 

Ke svačině si dá Eliška buď něco obědového, když jde spinkat bez druhého jídla, nebo dáváme ovoce, tvaroh, jogurt, přesnídávku, palačinku nebo třeba koláč.

Večeře:

Večeři máme většinou studenou, ale někdy si Eliška řekne i o polévku nebo rybu. 

Nejraději má pečivo namazané lučinou nebo gervais, na to šunku, sýr a zeleninu: okurku, papriku, kedlubnu a mrkvičku. Rajčata Eliška moc nejí. Jednou nebo 2x v týdnu dáváme makrelu, lososa nebo tuňáka, pečivo a zase zeleninu.

Laskomina: 

Eliška má ráda bonbóny asi jako každé děti. Dostává je cca obden i když po školce je docela unavená a vždy nějaký v autě vyžadoní .  Jinak má ráda moravské koláče, které jsem se naučila od mé babičky z Mohelnice, a na které přikládám recept:

Moravské koláče

těsto:

1/2 kila pol. mouky

špetka soli

10 dkg cukru

2 žloutky

7 lžic oleje

2 droždí

1/4 mléka

1 x 100% tuk

2 tvaroh

drobenka

povidla

rozinky

Zadělám z mléka a droždí kvásek, který přidám do ostatních surovin a nechám v robotu zadělat těsto.

Když je hotové tak na pomoučeném stole vyválím placku, na kterou na jemném struhadle nastrouhám 100% tuk, pak překládám jako listové těsto, které znovu 2 x vyválím a zase 2 x složím a pak vyválené těsto rozkrájím na malé čtverečky rádélkem. Na čtverečky dávám vyšlehaný tvaroh z cukrem a žloutky ( já dávám ještě trošku rumu ). Zadělám, tak, aby tvaroh nevytékal a udělám takové bochánky, které se pak namažou žloutky, udělají se třemi prsty důlky a do důlku plníme malou lžičkou povidla, na to rozinku, posypeme drobenkou a dáme cca na 180°péct.

DOBROU CHUŤ!!!

Předchozí díly tohoto seriálu:

http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/pestra-strava-temer-triletych-dil-i.html

http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/pestra-strava-temer-triletych-ii-dil.html

http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/pestra-strava-temer-triletych-iii-dil.html

V lednu se těšte na pokračování!!!

Luky si vzal na celé odpoledne Nikolku ven (no spíše nakupovat dárky na poslední chvíli - nic nepřivezli!!!). Ale díky tomu jsem já měla volný pole působnosti a mohla se pustit do balení dárků.

Zabralo mi to docela dost času: 
 - vzpomenout si, kam jsem jaký dárek schovala,
- najít mašle, které jsem kupovala minulý týden,
- najít nůžky (Luky uklízel a dal je na jiné místo, než které mám já na nůžky určené) atd.

Nakonec bylo vše připraveno a hurá do akce.

Když už mi zbývaly poslední tři, tak jsem dávala na jeden z nich mašli pomocí tavné pistole. A kus té roztavené hmoty mi zůstal na prstech. Pálilo to jak čert. Bepanthen Plus jsem půjčila mamce (nejspíš už nenávratně, byl tam jen zbytek) a tak jsem rychle hledala v lékárničce Burn Jel. Pomohl. Ale stejně jsem to pak ještě mázla obyčejným Bepanthenem 🙂

Bepanthen proti striím - dárek pro těhotnou kamarádku. Ostatní vám neukážu, protože jsou pro rodinu a ta si občas blog přečte🙂

Jo a Ježíšku, když už jsme u toho, ten Bepanthen Plus by se mi do lékárničky moc hodil. Pokud se ti ještě vejde, tak budu moc ráda.

Nepodařilo se nám zachytit všech 11 dětí - na fotce chybí Natálka a Maty

U nás byl letos (stejně jako loni) Ježíšek s předstihem. Přišel už tuto středu, aby obdaroval 11 dětí a udělal jim tak "radost" ještě před Štědrým dnem. Proč je "radost" v uvozovkách, tak o tom až za chvíli.

Loni jsme vánoční besídku pořádali u Milči. Letos jsme si řekli, že přece nebudeme dělat u někoho bordel. Protože jinak než bordelem ten nájezd 11 prďolů nekončí. A pronajali jsme si na jedno odpoledne místní mateřské centrum Jablíčko. Ten nápad se ukázal jako ideální. Mají tam velkou hernu, do které je vidět z vedlejší místnosti, kde se může hodovat a posedět. 

Každá jsme připravila nějakou chuťovku: chlebíčky (sýrové, šunkové, krabí, hermelínové - hned 2x), slané šneky i tyčky z listového těsta (po těch byl ten bordel trojnásobný, zvlášť, když jsme je povolili i dětem), hruškovo-nutelový koláč, cukroví.... Já s Lůcou jsme donesly svařáka, už hotového v termoskách (přece se tam s ním nebudeme dělat). 

Kolem třetí hodiny jsme se začali všichni (někteří i s pánskou polovičkou) scházet. Vše dopadlo podle našich očekávání. Děti zapluly do herny a až na několik menších karambolků jsme o nich skoro nevěděli. Abych byla objektivní - zapluli tam s nima i chlapi (Jirka od Lucky s Pavlem od Káti http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/stastne-hlavne-vesele-jak-to-vidi-tatove.html), a abych byla úplně objektivní - zkrátka si s těmi dětmi hráli. A tak jsme si my maminy rozlily svařák a mohly si v relativním klidu popovídat.

Po dvou a půl hodinách už děti měly všechny hračky z herny vyzkoušené a začaly trochu více skotačit, tak jsme si řekli, že je to ten pravý čas, aby dorazil Ježíšek. Zavřeli jsme je s Milčou do herny a mezitím připravili dárky pod stromeček. Zazvonil zvoneček, otevřeli se dveře a děti běželi k dárkům. Každý se jednoho chopil a začalo velké rozbalování. 

Tady ještě každý kouká po svém dárku

A už se rozhlížejí u sousedů 🙂

Nikolka se soustředí 🙂

No a teď ta "radost". Ze začátku to byla opravdu radost bez uvozovek, ale jakmile se každý rozhlédl kolem sebe, tak chtěl mít tu hračku, kterou měli ostatní. Takže se začalo trochu handlovat. Nikča to probrečela, protože i když se jí dárek líbil a když ho rozbalila, tak výskala radostí. Jenže pak viděla, že Vojtík dostal Betlémek, který si musí doma s maminkou dokreslit a už bylo po radosti. Šla za ním a zkoušela měnit, jenže Vojtík se nedal. "To je můj Ježíšek a hotovo!" A tak u nás brek. Ten však, jak rychle začal, tak ustal a Niki si pak s Vojtíkem hezky hrála. 

Nikča si dárek hned doma s taťkou složila a byla nadšená

Nakonec jsme vše poklidili a vydali se kolem sedmé hodiny domů. Bylo to moc fajn odpoledne. 

Jen pro příště: dárky asi koupíme všechny stejné a nebo každý pořídí pro své dítě a dá na balíček fotku, aby se dotyčný našel. V tom druhém případě si každý půjde ten dárek rozbalit hodně daleko od ostatních, aby si zase nezáviděly.

Takže ŠŤASTNÉ A VESELÉ HOLKY!!!

Tady už chybí jen Matoušek s mamkou Šárkou, jinak jsme kompletní 🙂

Vládne už u vás klidná vánoční atmosféra? A máte provoněný byt vánočním cukrovím? Teda nevím jak vy, ale já nějak nestíhám. A to jsem si vše tak krásně plánovala. V naší ložnici asi vybuchla bomba. Rozhodla jsem se udělat pořádek ve skříních, ale ne a ne to dokončit. Takže jsou všechny tři skříně otevřené, něco už srovnané, ale více toho čeká na zemi na přeorganizování. A mně se do toho nechce. Tak to přešlapujeme a místo toho jsem šla s Nikčou a Lukym stavět sněhuláky.

Cukroví mám zatím jen jedno - perníčky a to ještě ani nejsou nazdobené. 

Dárky - tak čtyři. Z toho ani jeden pro Nikolku ☹

Úklid - to snad ani nemusím popisovat, když jsem výše zmínila naší ložnici.

Takže u nás se zatím o šťastných a veselých vánocích zdá tak akorát Nikče.

A jak jsou na tom tatínkové?

Zeptala jsem se jich na několik otázek:

1) Co chystáte na vánoční svátky?
2) Máte nějaké rodinné zvyky, které začnete předávat dětem?
3) Podílíte se na přípravách - zdobení, nákup dárků, vytváření atmosféry, pečení?
4) Věříte na Ježíška? Jak o něm přesvědčujete děti?
5) Jaké máte zvyklosti u večeře?
6) Co jíte na Štědrý den?
7) Váš nejhezčí dětský dárek?
8) Nejhezčí vzpomínka na vánoce?
9) A co si přejete pod stromečkem - ať trochu poradíme těm vašim ženám ???

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Letos chystáme poprvé Vánoce bez babiček a dědečků, jen jako rodina ve třech. 

2) Nic extra, klasika, štědrovečerní večeře, rybí polévka, kapr a salát. No a pak rozbalování dárečku.


3) V rámci možností se podílím. Zdobení stromečku je na mně a Ondrovi, příprava kapra na mě, nákup dárku společně se ženou, no a zbytek v případě nutnosti jako asistent mamky.

4) Já už na Ježíška nevěřím, ale Ondra ano a je to fajn zvyk. Škoda, že se nám sem stále vtírá kamarád Santa. No ale my Ježíška nedáme.

Takhle jsme si loni krátili chvilku při čekání na Ježíška - spolu se strejdou 🙂

5) Nic zvláštního, snad jen aby nám nezaskočila kostička. 

6) Rybí polévku (asi), no a důležitý je kapřík a bramborový salát.

Loňské rozbalování dárků

7) Nejhezčí dárky??? Asi puzzle, Lego a různé další skládací hračky. Zatím to vypadá, že v tomhle bude syn po mně. Teď ulítává na puzzle.

Trocha nostalgie - já pod vánočním stromkem 🙂

 


8) V tuto chvíly asi minulé Vánoce, kdy Ondra shodil vánoční stromeček.

9) Už pěkných pár desítek let si přeju autíčko na ovládání, no tak třeba....jednou...

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

1) Vánoce. Myslím, že "český standard". Do kostela nechodíme, ale tradice některé zažíváme. 

2) Takže máme stromeček, cukroví a dárky. Na Štědrý den se sejdeme v úzkém rodinné kruhu, společně si zazpíváme koledy a když je pěkně, tak se jdeme projít. S příchodem dětí se vše podřizuje jim, takže hlavně časový rozvrh je dle potřeb. Cílem je hlavně pohoda a spokojenost. Takže všeho s mírou (to platí i na předvánoční úklid ) 

Vánočně laděné zpívání

3) Na přípravách se podílím dle potřeby, zařizuji hlavně technickou část (stromek, kapr, apod.). Pak ho třeba pomůžu ozdobit - stromek ne kapra. Nepeču, nevařím, vše nechávám na mojí šikovné milé Kače.

4) Jako dítě (a to i dodnes) jsem zažíval snad vždy krásné Vánoce. A na Ježíška jsem věřil. Určitě se také stalo, že jsem nedostal co jsem chtěl, ale to bylo opravdu výjimečně. 

5)

Naše první rodinné vánoce - ukazují i zvyklosti u stolu - hezké oblečení, hezká výzdoba, hlavně úsměvy

6) K večeři máme hrachovku či fazolovku, dále kapra, ale třeba i klobásky nebo řízek, příloha salát.

 
7) Oblíbený dárek pro mě bylo Lego  

Ondrášek s Bertou loni - bylo to moc fajn

8 - 9) Super zažítek byl loni, kdy mi Kača naaranžovala pouze jeden dárek pod stromeček (ponožky...) a dělala, že to je jako vše. Docela se bavila )) Mně by to samozřejmě nevadilo...protože nejraději dárky dávám...no, ale i dostávám
 
 

Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

1) No snažíme se Vánoce dělat tak nějak klasicky stromeček, kapr, cukroví, atd.

2) Krájíme jablíčka, pouštíme svíčky. A máme pravidelnou procházku, buď v Praze nebo tady u nás na severu 🙂

3) Snažím se pomoci.

4) No já už na Ježížka nevěřím, ale Eliška snad ještě jo. Eliška nesmí vidět stromeček s dárkama, dokud nezazvoní zvoneček.)

První Eliščiny Vánoce

5) Pod talíř s polívkou dáváme šupiny.

6) Přes den normálně vše 🙂 a večeře je klasika, rybí polívka, kapr nebo řízek a salát.

Večeře s rodinou

7) Asi všechny 🙂 🙂

Nostalgie - Můj brácha má prima bráchu 🙂

8) První vánoce s eliškou a od té doby na každé..................

To není všechno pro Elis - trávíme vánoce ve velkém rodinném kruhu

9) Ponožky

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii 

1) Nic extra. Já chtěl jet do ciziny, ale Die přijede brácha z Řecka, tak budeme v Čechách.

2) Zdobení stromečku, pouštění ořechových lodiček, zapalování svíček o adventních nedělích.

3) O výzdobu se postará Niki s mamkou - pořád nosí nějaké výtvory z kroužků. Já zdobím maximálně zahradu sněhulákama. Zařizuju vánoční úklid (a to tak, že řeknu Die, že k nám přijde pán na pracovní školení - ta pak kmitá celý den a večer prostě oznámím, že jsem si dělal srandu 🙂 A u pečení musím ochutnávat, jinak by to nešlo.

Naše první rodinné vánoce

4) Dělám, že věřím a často o něm mluvíme. Letos jsme kreslili dopis.

5) Dáváme pod talíř peníze a šupiny, stůl máme vždy svátečně vyzdobený a nezapomínáme na talíř pro náhodného hosta.

Tatínku - na zdraví...

6) Rybí polévku, kapra a salát. Problém je s Diou, která je zvyklá na hrachovku, řízek, klobásu a salát. Takže se ten den jen vaří 🙂

7) Autodráha.

8) Loňský Štědrý den, kdy už Nikča vše chápala a s radostí rozbalovala dárky.

Loni Niki rozbaluje její nejoblíbenější dárek - nákupní vozík

9) Abysme byli zdraví.

Tak ať jsou ty letošní vánoce Šťasné a Veselé, ale hlavně bez stresů!!!

                            Mrkvový perkelt

Tentokrát se zdravým kulinářským uměním pochlubí maminka Katka:

Káťa a Ondrášek 

U nás se vaří dost jednoduše. Ondráš nemá rád experimenty a na zkoušení nových chutí musí mít náladu, jinak si ani nelízne.  Ze začátku jsem vařila jen: zeleninové vývary, špenátovku, hráškovou, brokolicovou polévku a těstoviny. Ty chtěl dlouho jen „suché“. I ven jsme je někdy  brali místo křupek a piškotů. 

Dlouho dlouho bylo mléko (sunary) ve flašce. Ráno, odpoledne na spaní, večer, někdy i na oběd.   Na 2 letech a 7 měsících je mléko před spaním  a tak obden ráno.
Protože se ukázalo, že Ondrášek špatně snáší normální kravské mléko, přestala jsem používat mléko, smetanu při vaření a musíme si dávat pozor na překyselení organismu. Snažím se vyhýbat potravinám, které překyselování způsobují. 

Takže, jak vypadá náš běžný jídelníček?

 SNÍDANĚ: 
Rohlík, chleba se šunkou. Vafle s marmeládou. Bílý jogurt.  „Polystyrénový“ chleba.

OBĚD:
Kromě klasických jídel  vaříme dost  podle 28 denního stravovacího plánu od Močingové. Dietu nedržíme, recepty si upravuji,   jak máme zrovna chuť.  Jsou jednoduché, zdravé a vhodné pro děti.  Vše se dělá na olivovém oleji, ale já někdy dávám máslo.

MRKVOVÝ PERKELT (samotný nebo s kuřecími kousky):

Na olivový olej cibulku, přidat mrkev nakrájenou na  kolečka, orestovat. Osolit, okmínovat, přidat rozmarýn, trošku sójové omáčky, promíchat. Přidat trochu vody, cca 10 minut probublat pod pokličkou.
Nebo nejdřív osmahnout kuřecí na cibulce, vyndat z pánvice a udělat perkelt, pak maso vrátit k hotové mrkvi).

TĚSTOVINY S KEDLUBNOU:

Kedlubna (bylo dobré  i jako „falešné zelí na halušky") se dělá podobně jako perkelt.  Nastrouhat na hrubo, na máslíčku orestovat, osolit okmínovat, zalít vodou a nechat pod pokličkou 10 minut osliznout. Promíchat s těstovinami.

JÁHLOVÁ POLÉVKA:

Propláchnout jáhly 3x v horké vodě. Dát vařit. Osolit, přidat vegetu, nebo vývar, majoránku,  zahustit bramborem nastrouhaným nahrubo.  Povařit cca 15 minut.

HRÁŠKOVÁ POLÉVKA:

Pytlík hrášku povařit osolit, opepřit, částečně rozmixovat, zamíchat lžíci pesta (nejlépe domácího), kousíček másla.

KAPUSTOVÁ POLÉVKA:

Nakrájet kapustu na jemno. Osmahnout na másle. Poprášit krupicí. Přidat vegetu. Promíchat. Zalít vodou. Povařit.

NEJLEPŠÍ JABKOVÉ  LÍVANCE OD KAČENKY

Asi 4 jabka nastrouhat na hrubo, hrst  strouhanky, hrst ovesných  vloček namočených do teplého mléka, hladká mouka, vejce, trochu cukru, mléko. Vymíchat řidší těsto. Smažit na oleji, odsát omastek do ubrousku. Podávat s marmeládou a bílým jogurtem oslazeným vanilkovým cukrem. 

SVAČINY: 
Doma vždy ovoce nakrájené na talířku. Jabko, hruška, banán. Polystyrénové chlebíky, kukuřičné lupínky.

VEČEŘE: 
To co si dá tatínek, nebo chleba s něčím, nebo polévky od oběda.


LASKOMINOU je třeba pro Ondráška džus. Kupujeme lažanský jablečný mošt.  Gumové bonbóny, nebo někdy lízátko. Jinak sladkosti  k mé nelibosti hlavně dostává. Pravidlem je, sladkosti až po obědě. Zvykl si, že  pytlík s gumovkama neotevře dokud nesní oběd a musí si odsypat do mističky, zbytek se schová.

Přejeme spolu s Ondráškem DOBROU CHUŤ 🙂

I. díl pestrého stravování si můžete prohlédnout http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/pestra-strava-temer-triletych-dil-i.html.
A II. díl http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/pestra-strava-temer-triletych-ii-dil.html.

Dia: Musím uznat, že my doma takhle zdravě vaříme málokdy (což je samozřejmě škoda). Nikolce u tety Káti vždy moc chutná 🙂

Těšte se na další díl! 

Tak jsem si doma zapomněla foťák (teda Luky ho nechal v autě, které nebylo v dosahu, takže jsem ho prostě s sebou neměla). No a tak fotil "švagr", jenže od něho dostanu fotky asi až v novém roce (pracovní vytížení🙂. A psát v lednu o Mikulášovi je trochu out. Tak použiji fotodokumentaci z loňska (čerti byli stejní) a popřípadě ji aktualizuju 🙂)))

Minulý týden jsem psala první díl tohoto minipříběhu (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/mikulas-andel-cert-hned-3x-strasit-nebo.html). A konečně ho také zakončím.

Takže jsme vyrazili ke švagrové na Mikulášskou. Nikča už cestou říkala, že se trochu bojí a že se ji tam moc nechce. Nějaké skupinky oněch bytostí jsme cestou taky potkali, což jejímu strachu ještě přidalo. Ale na návštěvě na všechen strach zapomněla a užívala si bratránky a sestřenice. Až do té půl šesté, kdy zazvonil zvonek a venku cinkali řetězy. 

V tu chvíli já šla do kouta a Nikča pádila tátovi kolem krku. První je šla okouknout Vikynka - nejmladší sestřenka (16 měsíců). Ta se na čerty smála a dělala blblblblbl. Jenže s Mikulášem se kamarádit nechtěla. Jakmile k ní přistoupil, tak spustila takový brek, že se s ní táta musel schovat do obýváku. Nejstarší Pepa (10let) si z nich dělal srandu, ale když začali číst z knihy hříšků, tak mu trochu zatrnulo, co všechno o něm vědí. 

                              Pepča s Čertem

Kubík (5let) ze sebe vykuckal písničku "Šel zahradník do zahrady", ale tu jeho verzi jste v životě neslyšeli 🙂. 

                    Kubík si taky připravil kostým

Verunka (4roky), ta se opravdu bála (to už víte z jedničky), ale nikam neutekla a statečně to tam s námi přetrpěla. Jen básničku neřekla žádnou.

                             Čerti - hnusáci

No a Nikča? Ta se držela táty jako klíště. Písničku "Mikuláš ztratil plášť" přespívala snad 20x. Na chvilku se taky schovala do obýváku, ale nakonec podala ruku i tomu nejstrašnějšímu Čertovi a slíbila, jak bude hodná. No co vám budu povídat - sliby chyby. Je pěkný raubíř.

Mysleli jsme, že jsou všichni Čerti už za námi, ale omyl. V pátek šla Niki tradičně do školky a tam pro ně měli připravené překvapení. V půlce za nimi přišel M.A.aČ. A Niki, která na to nebyla připravená začala plakat jako první. K ní se přidal Ondrášek od Káti, který se i schoval pod stůl. Ale nakonec zatancovali "Kolo, kolo mlýnský" (prý to byla nejrychlejší verze, kterou kdy zvládli). A dostali odměnu. Celý víkend o tom ještě povídala, tak to snad tak strašné nebylo. 

A jak to dopadlo u vás ostatních? Jsem zvědavá 🙂

Pokud si chcete přečíst o tom, jak to zatím vidí se slavením Mikuláše maminka ročního klučiny a jak se slaví Mikuláš v Nizozemí, tak si klikněte: http://hananadovolene.blogspot.cz/2013/12/mikulas-andel-cert.html

Tento týden je naladěn Mikulášsky. Dvě Mikulášské už máme za sebou a třetí nás dnes čeká. A tam ti čerti budou. FUJ. Loni jsem se jich bála i já.

Začalo to už v neděli. Jeli jsme na Mikulášskou do Turnova - celá rodinka 🙂 Tuto akci každý rok pořádá naše plavací studio Mišutka. Byli jsme už podruhé, takže jsme věděli, co máme očekávat a opět nezklamali a bylo to moc hezké. 

                                     Vzpomínka na loňský rok

Nejprve děti přivítal lední medvěd - maskot Mišutky a společně si zaplavali. Teda, on jim ukazoval ze břehu a děti plavali ve vodě. Po rozplavbě následovala volná zábava, kdy na vodu vypustili nafukovačky a malý čertík děti ze břehu kropil konvičkou a ty se před ním schovávaly pod vodu. Většina se však chtěla sklouznout ze skluzavky do vody. 

                      Letos - Nikča je ráda, že se vidí s Ondrou

A pak to přišlo. Zazvonil zvoneček a do bazénu vešel Mikuláš, Anděl a Čert s Čerticí. Děti byly trochu zaražené, ale moc breku slyšet nebylo. Vojtík od Milči se trochu bál (a to ho doma čerty vůbec nestraší), tak s ním poodešla dál od těch čertisek. Niki si šla  (nechtěně - táta tam s ní doplaval) s jedním popovídat. Tak měla pořád ruce v puse a kuňkala, že ji sotva bylo rozumět. Ale řekla mu, že je hodná a doma nezlobí. 
Pak se M.A.Č.Č. rozloučili, že se jdou podívat nahoru, kde za chvíli bude pohádka. A do bazénu vlítl Čert - ošklivý Čert v neoprenu. Skočil za dětma do vody. To už ta naše hrdinka, tak hrdinská nebyla a držela se táty jako klíště. I jemu nakonec zamávala (to loni si s ním šla i plácnout - letos vůbec). On odešel a Niki: "To jsem se vůbec nebála🙂". 

              Svačinka a čekání na pohádky - Vojtík, Niki, Ondra

Následovala pohádka o chameleonovi Leonovi, který neuměl měnit barvy. Ta se Nikče, Ondrovi i Vojtovi moc líbila a nakonec zase přišli ty čtyři osůbky. Čerti si raději lehli a mastili karty. 

                            Luky bral Nikču pořád za Čertama

Mikuláš s Andílkem rozdali perníčky a šlo se domů. První Mikulášská za námi.

Ve středu nás čekala Mikulášská od cvičení pro děti. Nikča celý den zlobila. To si to u toho nedělního Čerta asi pěkně zakřikla. 

            Tak kde jsou? My už jsme připraveni: Niki, Ondra, Elis

Na této akci děti plnily tři úkoly, za které dostaly tři předměty, které jim pomohly dotvořit tři postavičky: Čerta, Mikuláše a Andílka. Nejprve plnily úkol za čertovi oči a učily se u toho básničku - Ententýky. Pak následoval úkol za Mikulášovi vousy a básnička - Mikuláš ztratil plášť. A poslední úkol byl za Andělské hvězdičky s básničkou - Andělíčku můj strážníčku. Když je děti dotvořily, tak přišly ty tři bytosti M. A. a malý Čertík (tomu bylo asi pět🙂. Ale i tak byly děti zaražené a ozval se i brek. 

           Takhle vypadala Nikča s Ondrou, když ty bytosti dorazily

M. A.i Č. si prohlédli výtvory a poslechli tři básničky, pak dětem rozdali dárečky a nakonec se s nimi rozloučili.

                 S výtvory se musely všechny děti pochlubit

             Mikuláš nezapomněl ani na nejmladšího Matěje

No a dnes nás čeká ta nejhorší. Nikča zase celý den neposlouchá, ale že bych jí řekla, že si ji odnese Čert, tak to raději nedělám. Nestraším ji tak moc. Ale říkám jí, že jí asi pěkně vyhubuje. No jsem na to zvědavá, jdu sepsat dopis do Knihy hříšníků, ze které pak Mikuláš čte. Dneska budou ti Čerti tři a jsou to ti echt rakouský. Móc ošklivý. Takže Nikču bude držet Luky a já se skrčím někde v koutě. No jak to dopadne vám popíšu, až se vrátíme.

Co se týče toho strašení: neteř Verunka taky někdy umí zazlobit a tak má její taťka číslo na Čerty (čertovské vyzvánění v mobilu) a stačí jen pohrozit a ona je hned hodná. No dnes jsem na ni zvědavá, protože se prý už od včerejška bojí. 
Jedni naši známí taky strašili svého syna čertem. Ten k nim pak přišel a syn z toho začal koktat a už se toho nezbavil.
Takže s Čerty nejsou žerty, buďte na svá slova opatrní.
 

A co vy? Strašíte své děti? Přijdou k vám dnes čerti? 

Pokud jste si četli první díl tohoto seriálu  (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/pestra-strava-temer-triletych-dil-i.html ), tak už víte, co vás čeká. Další maminka, dítě a jejich stravování s několika výtečnými recepty.

Pokud se přidáte a do komentáře napíšete vaše oblíbené recepty, budeme moc rády 🙂

Petra a Vojtík

Náš obvyklý jídelníček:

snídaně
-kakao, nic jiného Vojtík po ránu nechce, 
 

svačina
- přesnídávka+bebe sušenky nebo loupáček či müsli tyčku, 

obídek
-naštěstí papká skoro všechno, 

odpolední svačinka
-čerstvé ovoce nebo čoko pudink, či šáteček s meruňkovou náplní nebo něco upečeného od maminky, 

večeře
-polévka, či obložený talířek(chlebík či rohlík se žervé či šunkou a sýrem a okurkou) 

nejoblíbenější laskomina
- bonbóóóóónky :D (lipo je nej nebo medvídci haribo) a lízátko
 
nejoblíbenější jídlo
- špagety, omáčky, kaše s řízkem a hrášková polévka s opečeným rohlíkem na másle

       Vojtíkovo nejoblíbenější jídlo 🙂 Oblíbené recepty:

Omáčka na špagety (porce pro dvě dospělé osoby a dítko)

300g mletého krůtího masa

   1       cibulka
   4       stroužky česneku
   3/4    sladkého kečupu
   1       rajčatoví protlak
   2 dcl vody
            sůl a koření na špagety

Postup: O restujeme cibulku do zlatova, přidáme mleté maso a česnek, necháme zatáhnout, přidáme sůl a koření a ještě chvilku restujeme, poté přidáme kečup, protlak a vodu, necháme povařit a máme hotovo. A navrch máme rádi nastrouhaný sýr.

   Kari řízečky (pro tři osoby)

   300 g kuřecího masa
   2        vejce
   1        středně velká cibule
   1        lžička kari
   1/2     lžičky papriky
   1        lžíce sojové omáčky
   1        lžíce kečupu
   2        lžíce škrobové moučky
             česnek, pepř, sůl

Postup: Do mísy dáme vejce a ostatní přísady, promícháme a přidáme nakrájené maso na nudličky, necháme tak dvě hodinky odstát v ledničce. Poté restujeme na pánvi, děláme takové malé placičky cca. 6-8 cm. K tomu se hodí asi nejvíce brambory.


  Krůtí guláš (pro 3-4 osoby) 

  400 g krůtího či vepřového masa
  400 g cibule
  1        velká červená paprika
  1        menší rajče
  1        lžička papriky
            česnek, sojová omáčka 

Postup: Nakrájené maso na kostky naložíme do sojové omáčky a necháme hodinku odležet. Osmahneme cibulku, přidáme maso, orestujeme, pak přidáme rajče, papriku, koření, česnek, chvilku restujeme, pak podlijeme vodou a vaříme do měkka. Podáváme s těstoviny či knedlíkem.

Dobrou chuť!

V příštím díle nahlédneme do kuchyně Káti a Ondráška.

Nevím jak u vás, ale u nás byla včera pěkná ledovatka. Ráno mi přišla od Lukyho zpráva: "Nikam nechoďte, všude led!". To se mu to napíše, ale já měla zamluvené plavání (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/plavu-si-ani-nevim-jak.html) . Luky mě zná a ví, že když se objeví jen trochu ledu, tak začínám chodit jako tučňák. Tak byl tak hodný, přijel pro nás z práce, hodil nás na plavání a po plavání si nás zase vyzvedl. 

Tak a tím jsem se překonala, protože to opravdu klouzalo úplně všude. Oznámila jsem Nikče, že dnes už nevytáhneme paty 🙂 Ještěže chrupkala až do devíti hodin a nemusela spát přes poledne v kočárku. 

Jenže, co dělat celý den? 

Tak jsme si naaranžovaly věnec ze samotvrdnoucí hmoty (inspirace od @petapete tady z Modrýho koníka🙂.
Věnec jsme si připravovaly dva dny předem (pěkně nám vysušil ruce). 
A včera jsme jen zdobily. Mech máme z Kik, bála jsem se jít do lesa🙂

A došlo i na pečení prvních perníčku, byla to generální zkouška před naším společným pečením s ostatníma maminkama. Takže se hned polovina snědla. Já měla za úkol vyválet Niki těsto, jinak jsem se jí do toho neměla motat. Tak jsem jen dávala plechy do trouby a z trouby. Paráda.

No a ve středu jsme byly na "Dovolenkářích" ve Vikýři. Je to takové tvořivé dopoledne pro maminky s dětmi na mateřské dovolené (od toho ten název). Maminky něco vyrábějí a děti si zatím hrají nebo pomáhají. Tak tam jsme si vyrobily věnec na dveře. Zatím na nich nevisí. Dveře se nejdříve musí omýt🙂 Ale už vám ho tu ukážu. Je to zase něco jiného. Látku jsem do polystyrénového věnce vpichovala. Šlo to krásně nůžkama. A efekt? Moc se mi to líbí.

 Přídáte se a inspirujete nás s vašimi tvořivými nápady???

Když se Niki narodila, tak jsem si několikrát říkala, jak já to všechno zvládnu. Poprvé, když jsme odcházeli z porodnice a já ji měla obléknout do něčeho hezkého (svátečního) a nejen do dupaček, které šly obléknout raz dva. 

Tak to se mi moc nepodařilo. I když mi Luky pomáhal, tak jsme ji do toho "hogo, fogo" oblečku nemohli dostat. Takže až se budete chystat do porodnice, tak si vemte na sváteční odchod něco, co má samé zipy nebo knoflíky. Protože my to měli bez nich a museli jsme oblékat přes hlavičku. No co vám budu povídat: Niki jela domů a jednu nožičku musela mít pokrčenou. Nevím proč, ale prostě se do toho nevešla. A to nebyla žádný obr.

A podruhé jsem se zarazila na kontrole u naší dětské paní doktorky, kde jsem pozorovala maminku se starším dítkem. A ona mu nandávala plínku ve stoje (tedy toho děťátka). Pro mě něco absolutně nereálného. A ona tenkrát řekla: "Počkejte, do toho se taky dostanete". V duchu jsem si říkala, že asi sotva. Ale ta maminka měla pravdu. Chce to jen praxi. 

A jak na tom jsou tatínkové od našich dětí???

Kluky jsem na odpovědi navedla několika otázkami:

1) Kdy ses poprvé k přebalování odhodlal?
2) Přebaloval jsi jen čůrání, nebo i tu méně voňavou plínku?
3) Jak ti to šlo?
4) Mluvila ti do toho maminka, nebo to nechala na tobě?
5) Víš, jaký krém jste na zadeček používali?
6) Kolikrát jsi byl počůraný - nebo něco horšího???

 Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

               Tak jsi vykoupaný, tak ne že mě teď počůráš 🙂

1) Přibližně tak druhý týden od narození, no je to už dávno, takže přibližně asi tak. 

 2) Oboje, kolikrát nebylo na výběr.

3) Ze začátku nic moc, ale ve velmi krátké době se to dalo vychytat. 

4) Ta moje to nechala čistě na mě. 

5) Používali jsme Bepanthen.

6 ) Počůraný jsem byl asi jen jednou a to sem si za to mohl sám, no a možná o párkrát víc poblinkaný, ale zase nebyla plínka na zachycení po ruce, takže zase to byla moje chyba  🙂
 

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

                Ještě jednou sebou mrskneš a tu nožičku ti sním 🙂

1) Přebaloval jsem hned od začátku. 

2) Vše, nemám problém s obsahem a docela mi to jde. 

3) Vždy je co zlepšovat  

4) Ka ča mi do toho nemluvila. 

5) Jaký krém? Netuším, to zařizuje moje jedinečná Kača.

6) Nikdy jsem se nijak významně neušpinil.

Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

        Nejdřív se musíme vykoupat a pak zabalíme/přebalíme

1) Snažil jsem se to naučit hned na začátku. Nějaké velké problémy mi to nedělalo.

2)  Většinou jsem přebaloval obojí, snad jenom dvakrát jsem to vzdal a zavolal Lucku.

3) Asi jsem talent ani izolepu jsem nepotřeboval.

4) Ani ne, to byli jen dobře míněné rady. 🙂

5) No vypadal jak zubní pasta tak snad to byl krém 🙂

6) Snad jenom parkrát, ublinknuto. 

 

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii

           To jsem akorát dorazil z práce a hned mě zapřáhli.

1) Já jsem se do toho vůbec nehrnul.

2) Když už jsem přebaloval, tak jen čůrání. Tu smradlavou část jen když jsme byli sami a nikdo jiný by ji nepřebalil. Jsem rád, že už Nikča chodí na nočník/záchod a tahle etapa je za námi.

3) Dobře 🙂 Jak jinak.

4) Mluvila mi do toho skoro pořád 🙂, ale dělal jsem to lépe než ona 🙂 Nééé, nejvíc jsem přebaloval, když nebyla doma.

5) Používali jsme Bepanthen a pořád ho doma máme.

6) Ze zdola mě nikdy nic nepřekvapilo, ale zato z vrchu. Na vítání občánků mě poblinkala kompletně celého (svetr, kalhoty i boty 🙂

Tak co maminky, jak vám tatínkové doma pomáhají s přebalováním?