Panická ataka, může jí trpět malé dítě?

diamanta
9. kvě 2015

Ahoj, máte někdo zkušenost s tímto, a je možné, aby tím trpělo malé dítě? Prosím jen o komentáře ohledně dětí, klidně i když jste byly dětmi vy samotné, ale aby téma zůstalo omezeno na tuto poruchu v dětském věku. děkuji

anushka111
9. kvě 2015

Stoprocentně vím, že je možné aby dítě mělo depresi (tu způsobuje hlavně špatný přenost serotoninu). Jelikož úzkost zvniká také díky špatnému přenosu serotoninu, pak mi z toho logicky vyplývá, že i dítko může mít úzkostný záchvat (panickou ataku). Doporučuji co nejdřív vyhledat odborníka - pokud panická ataka není dána především z biologického hlediska, pak je dost možné že prací s dítětem a změnou chování nejbližších lidí v jeho okolí by se dala v takto ranném věku výrazně eliminovat, nebo dokonce úplně zaléčit.

diamanta
autor
11. kvě 2015

děkuji za odpověď a zase to hodím na vrch, zdali mi někdo popíše, co třeba cítil jako dítě...?

niski
11. kvě 2015

já ji měla jako 12 letá, pak dlouho nic a až 34 se mi to rozjelo

diamanta
autor
11. kvě 2015

@niski prosím co cítí dítě? Dostala jsi nějaké léky? Potřebuju porozumět svému synovi, objednací doby jsou dlouhé, a já mám na toto podezření.

niski
11. kvě 2015

léky jsem nedostala, doktoři to tenkrát neřešili, prý to bylo z přehřátí, ale teď vím, že to byla ataka ze stresu, že nestíhám vlak. I teď v dospělosti se mi spouští ataky při situacích, že něco nestíhám. Nesmím být příliš unavená a musím mít pravidelný režim spánku - chodit spát ve stejný čas. Zkus vypozorovat, jestli nenajdeš příčinu. Kolik synovi je?

melodygirl
11. kvě 2015

@diamanta panické ataky mohou mít různé projevy, různé spouštěče. Vždy je to jedinec s citlivější psychikou. Já například mám problémy se nadechnout, nebo mě mravenčí (brní) ruce, buší srdce - imitace infarktu. Nebo přehřívání, často příčina je únava, málo spánku, psychické a fyzické vyčerpání. Jako malá jsem měla obavy o život svých domácích zvířat, členů rodiny, úzkost před usnutím, obsedantní projevy.

werumka
11. kvě 2015

@diamanta Měla jsem je jako osmiletá, asi do jedenácti, pak to přestalo a znovu se objevily v dospělosti spolu s poruchou štítné žlázy. Tehdy se o nich nemluvilo, jako teď. Doma jsme tomu prostě říkali "strach". Začala jsem se třást a udělalo se mi špatně od žaludku, bála jsem se být sama. Pokud syn takovou ataku má, mluv s ním a přiměj ho k tomu, aby s Tebou mluvil, odpovídal, na různá témata. Tohle často dokáže dobře pomoct - když odvedeš jeho myšlenky. Znáš spouštěč? jak se jeho ataka projevuje?
Slabší léky na úzkosti se dají dávat i dětem, pro začátek bych zkusila bylinný Novopassit.

diamanta
autor
11. kvě 2015

Je to hrozně těžký, začlo to náhle, a bojí se o život, svůj nebo můj, je to několikrát za den. A já se s tím snažím nějak zacházet, protože když se to nepodchytí, tak dostane úplně záchvat jak dušení, infarkt či co a pozvrací se. Ale to je ráno, večer, kdykoliv musí udělat něco, co se mu nechce, když se mění režim, když má být sám, a strašlivě si nevěří....něco podobného měl přibližně vloni, a skončilo to zároveň s dietou pro alergiky, čerstvě se mu našla potravinová alergie a než se tak stalo, měl velké bolesti a fakt trpěl. Pak to odešlo spolu s dietou, spolu s fyzickýma potížema. Sebevědomí měl normální, a teď se bojí třeba i jak zvládne něco udělat, něco co uměl dělat běžně a bez přemýšlení...A najednou, ačkoliv nic tělesného už mu není, tak ten strach o život se vrátil, spustilo se to úplnou banalitou. Do té doby byl naprosto v pohodě. Teď přestal i spát a tak...když ho to přejde, je v klidu. Ale jak to přijde, brečí a já musím okamžitě vymýšlet, jak na něj tentokrát...aby se to nerozjelo. Když se to rozjede, to se stalo v mš, tak si pak zafixuje to místo a ten stav a je to ještě hůř dokola.

niski
11. kvě 2015

Jak to popisuješ, klasická panika. Zkus ten Novopassit, jsou to bylinky. Odveď pozornost, nauč ho dýchat s kratkým nádechem a dlouhým výdechem, je to i překysličený mozek díky zadržovaní dechu při strachu, takový ten knedlík v krku. Vysvětli mu, že to reakce těla a hodně s ním mluv o jeho obavách, proč se bojí a zkus mu vysvětlit, proč se nemá bát, pokud je to iracionální. Třeba pomůže, když bude mít nějakou hračku, která bude jeho ochránce a bude ji mít u sebe. Pověz mu, že spolu to zvládnete, že se nemusí bát, že ho budeš držet za ruku ... Mně to pomáhalo, než mi zabraly léky, když byl někdo doma, jen jsem byla sama, hned jsem si to vyvolala.
Určitě ale vyhledejte doktora, zkuste se zeptat v nemocnici, kde je dětská psychiatrie, třeba by měli čas dříve. Držím palce, je to těžké i pro dospělého, natož pro dítě.

werumka
11. kvě 2015

@diamanta Souhlas s @niski - to je úplná klasika. Zatím bych taky doporučovala ten Novopassit a vyhledat dětskou psychiatrii, která bere akutně. Pomáhalo mi tehdy přesně to samé, co nsiki píše.
On už je ve fázi, kdy se mu ty ataky cyklí - bojí se míst, kde se mu to stalo posledně. Tohle je běh na dlouhou trať, ale určitě je to řešitelné.

diamanta
autor
12. kvě 2015

@niski
@werumka holky, a jak jste to v těch dvanácti řešily ve škole například? Samy pro sebe nebo s kamarádkou, všimli si toho ostatní, a učitel? Syn je ale předškolák, sám to nevyřeší, pokud se to stane, tak to naruší celou skupinu. Prvně se to stalo v mš a pak za pár dní zas, a tam se teda rozjel. Já ho doma včas uklidním, ale i tak je dost těžký běžně fungovat, když to období toho strachu teď je. To odeznívá po pár měsících nebo to může být nonstop celý rok?? On byl úplně v klidu od minulých prázdnin, jenže tehdy to bylo prostě spojené se skutečnýma bolestma, takže to ještě ani nemuselo být ono, bylo mu dlouho fakt zle a pořád samej doktor. Do tý doby byl taky normální. Takže možná je tohle první období skutečných panických atak, jak dlouho to trvá??

diamanta
autor
12. kvě 2015

@melodygirl citlivější on rozhodně je a vždy byl, hrozně se napojuje na jiné lidi, úplně zbytečně. Hrozně prožívá cizí problémy. Takže to taky sedí.

niski
12. kvě 2015

@diamanta já jsem to neměla tak hrozné, byla se mnou zrovna máma a pak už se mi to nevrátilo, uklidnila mně tenkrát doktorka, že to bylo z přehřátí a já jí věřila. Až teď vím, že to byla panika. Ale jsem taky citlivější, někdy mně rozhodí maličkosti, na povrchu to není vidět, ale uvnitř se to pere. Bylo by dobré učitelkám vysvětlit, co se děje a najít nějaký zoůsob, aby ho také mohly uklidnit a nerozjelo se to. Nebo ho možná teď nech doma, jestli se tam cítí lépe.

properjoey
9. kvě 2018

Můžu se zeptat,jak to u vás dopadlo? Mám podezření u dcery,brzy ji budou 4 roky a bojím se,že s takhle malou nikdo nebude chtít pracovat...