Zemřel nám tatínek/partner
Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost a chtěla bych trochu poradit, jak se s tím vyrovnat. Začnu tak nějak od začátku. Před čtrnácti lety jsem potkala toho nejúžasnějšího kluka na světe, osud ale asi nechtěl abychom ještě byli spolu, tak jsme se po tříletém vztahu rozešli. Potkali jsme se znovu asi po šesti letech. Věděla jsem vždy že je to ten pravý, to co mezi námi bylo se nedá ani popsat. .. Strašně moc jsem ho milovala, co milovala stále ho miluju. Náš vztah šel rychle, přestěhoval se ke mě a brzo jsme zjistili že čekáme první miminko, narodil se nám krásný chlapeček, dnes už má 3,5 roku. Bylo úžasné vidět je spolu. Ale už tehdy jsem viděla, že se v něm něco změnilo. Ale vše bylo tak nějak v normě. Přestěhovali jsme se z města na vesnici do domku (Jirka po tom vždy toužil, byl to kluk z vesnice) a čekali jsme druhé miminko. Když jsem byla v sedmém měsíci, poprvé mě zbil, na to nikdy nezapomenu, mlátil mě a řval ať mi to břicho zdechne. ..Ale i přes to jsem mu kvůli dětem odpustila a zůstala s ním. Když se nám narodila dcera ( nyní má 2,5 roku) začal být nesnesitelný, byl stále protivný a hnusný, když nekřičel na mě, křičel na děti. Pak jednoho hnusného rána mě zbil podruhé. ...ležela jsem na zemi bil mě a v tom tam přišel syn a v tu chvíli jsem neměla strach o sebe, ale o děti, nevěděla jsem co je schopný jim udělat, viděla jsem tu zlost v jeho očích a řekla jsem si dost, o kam zimě jsem ho vyhodila z baráku. Začalo psychické vydírání...bylo to hrozné, ale byla jsem pevně rozhodnuta.V Pátek ráno 31.10.2014 mi přišla od něj SMS že se vrátí tady ( jelikož odjel k matce cca 150 km) a bude nám nablízku. Ten večer mi volala jeho mamka aby mi oznámila, že spáchal sebevraždu. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Nevím co si počít. Je to už půl roku a pořád se cítím stejně, stejná bolest a beznaděj. ... samozdřejmě mi většina lidí jeho smrt vyčítá a říkají, že za to můžu Já. .. Prosím poraďte, jak se vypořádat s těmi pocity a pak bych taky chtěla poradit jak a kdy to říct dětem. Momentálně ví že tatínek odjel a už nikdy nepřijede. Dcera je malinká a nepamatuje si ho, ale syn si pamatuje jen to špatné, jak tatínek křičel, jak mě bil...snažila jsem se mu to nějak vysvětlit, nechtěla jsem, aby měl špatné vzpomínky. Pak bych chtěla ještě Prosím poradit, na jaké peníze mám nárok? Mateřskou mám 4800 Kč + sirotčí důchod. Ale opravdu převracíme každou korunu dvakrát. Moc děkuji za každou odpověď a taky za trpělivost při čtení.
@sonka.77 Děkuji 🙂 Já nechci aby mě někdo litoval, jen prostě nevím, jak se vyrovnat s pocity, stále ho miluju a hrozně moc to bolí. ...
@asenberuska výčitky rozhodně nejsou na místě..od muže který bije ženu se odejít přece musí...nač čekat až zbije i děti nebo vás zabije? a sebevražda je rozhodnutí daného člověka....na okolí bych se vykašlala...ono okolí mnohdy ví nejlíp jak to ti dva mají doma....to jsou nejchytřejší...ohledně peněz bych si zašla přímo na sociálku...
@asenberuska Asi bych pokud máš možnost, zkusila stěhování někde jinde... Odejít z místa, kde ti ho to připomíná. Pokud máš třeba rodinu jinde, která tě podpoří, tak abys byla na blízku jim... A na lidi, co tě obviňují bych se vykašlala, jen pokud neví, o co šlo, tak bych jim sdělila, že si s přítelem nechtěla být, protože tě bil a vydíral. Jinak nic vysvětlovat nemusíš.. Ono pokud ti to vyčítají jeho nejbližší, tak je to asi prostě jen pořád bolí a hledají viníka... Ale bude fajn, když to budou vědět, až to jednou přebolí, tak to přehodnotí... Asi bych se s nima nějakou dobu ani nestýkala, ono by to nic hezkého nepřineslo...
Na ty penízky určitě zajdi na sociálku, jinak ti moc držím palce, abys někde začla znova a s lepším partnerem vedle sebe! Pokud dětičky ví, že se tatínek nikdy nevrátí, asi bych jim to jinak zatím nevysvětlovala. Až se jednou zeptají proč už se nevrátí, tak pak bych jim to vysvětlila, ale myslím, že je na to ještě trocha času 🙂
Držte se!
@toga25 moc děkuji za radu. Stěhování bohužel momentálně není možné, máme tu dům. Jen jsem právě nevěděla, zda je ten pravý čas to dětem říct, ani nevím jak jim to říct. .. třeba jednou na to přijde ta pravá chvíle, ten pravý okamžik.
@asenberuska Ono taky záleží, jak chytré ty dětičky jsou. Jestli jsou takoví, že jim ta odpověď stačila - resp tomu staršímu, tak bych to tak nechala.
Pokud se vyptávají a hodně se o věci zajímají, možná bych jim pomalu zlehoučka začala přibližovat, že život není nekonečný a že každý jednou ,,odejde někam, kde nebude mít žádné starosti" - samozřejmě za moooc dlouho, jen se občas stane, že je to dřív než to lidi čekají... Třeba, že si je z nebíčka zavolají, protože ho tam potřebují a může jim pomoct jen ten konkrétní člověk (třeba zrovna ten tatínek)
(Nevím, jak jinak to napsat, osobní zkušenost s tím nemám). Třeba že se ten člověk změní v andílka a hlídá své milované, aby se jim nic nestalo..
Třeba jak půjdete někde na procházku a bude tam např. mrtvý ptáček a děti ho uvidí, tak třeba říct, že odletěl do nebíčka, kde se má moc dobře, nebo tak nějak, ony se podle mě jednoho dne až k tomu dospějí začnou sami ptát.
Omlouvám se, jestli to pro někoho zní fádně nebo směšně, ale já bych to tak nějak na tento způsob dětem vysvětlila, až by se začali ptát.
Myslím, že vy jediná ty dětičky znáte nejlépe a určitě poznáte čas, kdy budou připraveni ,,na pravdu"
@asenberuska Ahojky v medailonku máš, že máš dcerku mladší!
Omlouvám se byl to překlep, ano dcera má necelé dva roky .
@asenberuska k příspěvkům: na uřadu práce si podej žádost o příspěvek na bydlení, přídavky na děti.
mrzí mě, čím sis prošla - tohle by se nemělo stát. to, že na tebe svalují vinu je jen důsledek toho, že se s tím oni nevyrovnali a hledají stále viníka. Oni nevidí to, že tě bil a to i před dětmi atd. je to moc smutné.
Děti jsou to, pro co žít - vysvětlit a odpovídat, až se budou ptát nebo pokud ucítíš to správné naladění v nějaké situaci. Poznáš to, neboj.
teď k té pomoci: určitě si zažádej o přídavky na dítě, příspěvek na bydlení - ale u tohoto se obávám, že sociální sféra bude fungovat, tak se přestěhujte :-/ bohužel z jejich strany je v tomto necitlivé jednání :-/ ale určitě bych se o něj pokusila.
@asenberuska je mi to moc líto co tě v životě potkalo, s čím se musíš potýkat. Já tady svůj příběh nebudu dopodrobna vypisovat, ale také jsem přišla o přítele se kterým jsem žila pět let, který mi ukázal o čem je život, bohužel jednoho dne jeho život vyhasnul na dálnici. Myslím, že se dokážu do tebe vcítit, jak ti asi je. Četla jsem tady nějaké příspěvky a nějaký názor tady zazněl změnit prostředí, to je jako první! Vím, že jsi psala, že to není možné, ale udělala bych proto maximum, abych ten dům, tu vesnici, to místo, které budeš mít pořád na očích, bude ti to pořád připomínat, mohla co nejdříve opustit. Mně osobně pomohlo se z toho vypovídat, trvalo to rok taková ta bolest, nenávist, zloba jak mi to mohl udělat, a jediné co mě pomáhalo zpočátku mluvit mluvit a zase mluvit o tom, vyventilovat to ze sebe. Ty máš děti, upni se na ně, věnuj se jim, dělejte spolu výlety, do přírody ať máš pořád "mozek" zapojený a nemáš čas přemýšlet nad tím, kde se stala chyba, protože ty v tom žádnou chybu nemáš! Ted budu asi hrozně hnusná, ale možná je lepší že se stalo co se stalo, dívej se na to z té druhé stránky, jednou dvakrát tě zbil a mohl by přijít den kdy by mohl ublížit dětem!! Snaž se hlavně nepřipouštět nějaký stres na sebe, být poměrně v klidu, mě to bohužel poznamenalo i po zdravotní stránce. A věř mi, či dříve změníš prostředí, tím lépe se budou tvoje rány v tobě hojit rychleji! Člověk nikdy nezapomíná co prožije, ale s odstupem časů se ta bolest, vzpomínky v něm otupí jednou zase budeš šťastná, věř mi!
@blauen naprosto souhlasím - jednou dvakrát zbil krutě? když by ho chytl amok, co by bylo po bití? možná to bude extrém, ale to bití by mohlo být pak zabití :-/ a sáhnout na děti? no to bych ten amok dostala pak já 😔 a změna prostředí ano, doporučuje se, ale je pravda, že těžko se i odchází i přes to všechno ☹
Udělal dobře. To je dobre řešení pro Vás i Vaše děti! Viděli by ve svem otci hrozny vzor v lepším případě. Podle chovaní bych take rekla že pravděpodobně měl nějakou psych. poruchu. A ted na co máte nárok. Velice smerodatne je co vlastníte. pokud jsem cetla správně tak máte minimalně dum. v tom připade bohuzel na vetsinu penezitych pomoci to pada. Vsude reknou ze mate dum prodat pak budete mit penize a oni zacnou davat ...
@markyzka84 já jsem před chvilkou četla, že je jedno, zda má či někdo nemá dům, jde o to, kolik zůstává na život
@megy No faktem je že už jsem na mateské potazmo rodicovské 2 roky. Ale před nástupem vím , že to možné nebylo. Ne že bych to potřebovala ale ty zakony jsem četla.
A rozhodne se neprihlizi na to zda nekdo plati hypotéku a pod..
@markyzka84 já souhlasím, taky jsem psala, že bohužel naše sociální politika je taková, že pokud někdo něco má, tak mu řeknou prodejte to a pak budete mít:-/
@megy ono je to ale logicke proto se to jmenuje socialni podpora. Social = nic nevlastní.
@asenberuska Ahoj, běhá mi mráz po zádech.. Já podobné zažila v 18ti..je to také na dlouhé psaní. Neuvěřitelná - silná láska trvající dva roky..úžasný chlap, každá, ale opravdu každá mi ho záviděla..pak se změnil..omezoval, psychicky deptal..rozhodla jsem se odejít..dva měsíce teroru, prošení, ať se vrátím, pak mě fyzicky napadl, ublížil a za dva dny se oběsil kousek od našeho domu..
Dopisy na rozloučenou, každou jeho věc, která mi zbyla mám schovanou..a když to jednou za dlouhý čas na chvíli vytáhnu na světlo, týden se z toho sbírám..
Žiju s tím patnáct let a NIKDY to nepřestane bolet..já ho totiž přesto vše milovala a myslím na něj pořád..x krát denně.. Je mi hrozně líto zmařeného života, je mi líto, že psychický stav, ve kterém se nacházel ho dohnal k nejhoršímu.. Strašně mě mrzí, že už ho nikdy nepotkám, nedotknu se ho..
Ti, kdo mi vidí do duše, říkají, že si ho stále nosím v sobě..
Myslím, že se vám ty bolavé hrany časem otupí, že se ta bolest zmenší, ale nikdy nezmizí..sama jsem za tolik let nenašla recept..
Okolí, "přátelé"..mě tehdy úplně zavrhli, odsoudili..nikdo v tu chvíli neviděl, jak moc mi ubližoval..proč jsem se s ním rozešla.. Nemohla jsem mu jít ani na pohřeb, jeho rodina by mě tam nepustila..
Zůstala mi jen jedna kamarádka a kamarád..v těchto chvílích člověk zjistí, kdo je skutečný přítel!
Tehdy jsem byla smutná, že jsem s ním ke konci vztahu neotěhotněla a nezůstalo mi "něco" po něm.. Těžko se to chápe, člověk v té dané situaci musí být..
Žiju ale dál (s tím stínem - bolestí, co si táhnu), mám hodného - staršího manžela (oni mi tehdy totiž moji vrstevníci moc nerozuměli, jeho smrt mě hodila někam úplně jinam)..mám dvě úžasné děti.. Ale strašně se mi stýská ☹
Buďte silná, držte se hodných lidí, protože takový mezi námi ještě jsou a jděte dál..kvůli dětem, kvůli sobě..zase štěstí potkáte!! Je mi to líto!!
Abych to uvedla na pravou míru, dům ve kterém žijeme koupil a je psaný na mého otce. Většinu platil hotově a na část si bral hypotéku, kterou mu mám platit, ale naštěstí chápe, že v mé finanční situaci to není možné.
Děkuji za každou odpověď, a je mi líto, že se takové věci ději i ostatním ☹ spousty lidí bojují o každou sekundu života a oni se jej dobrovolně vzdají? To mi prostě hlava nebere. ..
no chlapi obecne jsou slabsi a zbabeli čelit jakymkoli problemum...
Kolegince z prace se zabil chlap kvuli dluhum.. hodil si to primo v jejich garaži
nechal ji na zadech pres milion dluh a 3 děti
@asenberuska Já si od té doby říkám, při každé smrti mladého člověka - bouračky, nemoci - že oni by s ním hned měnili a on to vzdal sám.. Ale byl nemocný, rodina mu bohužel nepomohla, já ho sice k psychologovi vzala, ale on nechtěl spolupracovat..takže smutný konec.. Mám tak krásné vzpomínky, ale také tak strašné.. Vždycky pohladím jeho hrob, jeho jméno, když za ním jdu..
@asenberuska Je to moc smutné, co se stalo. Nemám žádnou radu, jen jsem tě chtěla povzbudit. Určitě to časem bude méně bolet a věřím, že nezůstaneš sama. Třeba se najde někdo, s kým ještě prožiješ krásné chvíle. Držím moc palce a přeji pevné nervy.
je sice normalni porad milovat ale zaroven je nutne si uvedomit ze ten clovek byl nebezpecny a mohl vas i s detmi klidne casem zabit. Uprimne mezi touto variantou a variantou, ze se zabil sam, je lepsi ta druha. Je normalni ze to boli a je to moc smutne ale zaroven vas tim osvobodil, berte to z tohohle hlediska.
@asenberuska možná mně něco napadlo, co zkusit probrat s tatínekm, zda by s tebou nesepsal nájemní smlouvu, kde by po tobě chtěl nějaké rozumné nájemné... na základě takové smlouvy bys mohla žádat o příspěvek na nájem a potom by bylo už na tatínkovi, zda by si ty peníze vzal a tys měla spoň pocit, že neplatí dluhy za tebe, nebo ti je nechal a tys je mohla použít pro sebe a děti.. 😉
přeju ti, ať je brzo dobře a nejsi s dětmi dlouho sama 🙂
Souhlasím s karlajasmine .
I já si uvědomuji, že jsem tu už nemusela být..kdyby mě polil silnější kyselinou než tou, kterou mě polil, nebo mě přejel autem..variant je tolik..kolik už bylo takových holčin, co rozchod odnesly ☹
Jsem šťastná, že jsem to přežila.. Oni ty myšlenky se ubírají mnoha směry..
Chlap, který zbije ženu, ještě k tomu těhotnou si nezaslouží soucit a už vůbec ne lásku. Buď ráda, že jste s dětmi nezažili ještě něco horšího, lidi se nemění, rozhodně ne z násilníka v milujícího manžela.....
@asenberuska Ti, kteří svalují vinu za jeho smrt na tebe jsou hloupí a omezení lidé a vůbec je neposlouchej. Udělala jsi moc dobře, žes ho podruhé už nevzala zpátky a to co udělal bylo jen jeho rozhodnutí. Ty na tom vinu nemáš žádnou. Naopak měli by tebe litovat, co vše ti udělal, jak se k tobě choval. Bude to znít sice blbě, ale buď ráda, že je pryč z tvého života.
Přeji veselejší zítřky, až si vše srovnáš a zas se vydáš na novou cestu.