Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat

vojteska1
1. říj 2014

Zajímalo by mě, jestli má některá z vás podobnou zkušenost jako já. S manželem jsme si koupili na hypotéku byt a po dvou letech marného snažení se mi díky IUI podařilo otěhotnět a porodit našeho vysněného krásného a zdravého chlapečka. Vzhledem k finanční vytíženosti a toho, že nám "nefungují" babičky, jsme se rozhodli, že si druhé dítě nepořídíme. Ovšem po 8,5 měsících po porodu jsem zjistila, že jsem těhotná a my se rozhodujeme, jestli si jej nechat nebo ne ☹ . Zajímal by mě názor maminek, které se rozhodovali v podobně situaci, jak ji vyřešily a jestli svého rozhodnutí někdy litovaly, ať už ve smyslu, že se nesmířily s interupcí nebo naopak jsou na pokraji zhroucení, protože situaci nezvládají. Obou situací se děsím a mrzí mě, že jsme podcenili ochranu před otěhotněním, ale už to nelze vrátit zpět. Moc děkuji za příspěvky.

nicole_1
1. říj 2014

Já neplánovaně otěhotněla po roce, nebyla jsem z toho nadšená, ale nad interupcí jsem nikdy nepřemýšlela, máme taky hypotéku, ke všemu i malý byt 2+1, ale dva krásný kluky, který nade vše miluji a jsem štastná, že je mám...myslím si, že pokud je člověk normální,tak nemůže nikdy litovat toho, že si nechá dítě 😉

sabuse1
1. říj 2014

já mám neplánovaně třetí dítě, je fakt,že necelý týden jsme to s manželem řešili, uvažovali jestli si miminko nechat, po tom necelém týdnu jsem přišla s tím,že prostě nedokážu zabít dítě i když zatím takhle maličký, prostě s tím pocitem bych nedokázala žít takže jsme probrali všechny možnosti jak to zvládnout a rozhodně nelituju. Máme taky hypotéku, babičku jen jednu a to 100 km daleko takže jsem na všechno sama, manžel od rána do večera v práci. Neříkám,že je to úplně jednoduché, jsou chvíle kdy padám na hubu, ale pořád převažují ty krásné chvilky🙂

lu777
1. říj 2014

uf no po 8.5 měsících, to je tedy brzo... ale mám pár známých co takhle děti od sebe mají a hypotéku... a nemám pocit, že by to nutně bylo horší než když jsou děti např. po 3-4 letech apod...

dvě děti jsou záhul když jsou brzo po sobě, o tom žádná...
ale záleží hodně na tom jaká je Tvoje situace.... máš dobré zdraví? je první dítě hodně náročné? máte zahrádku? chodí manžel domů pozdě z práce? pomůže doma alespoň o víkendu? vydělá tolik, že máte malou rezervu nebo nemáte fakt žádnou?
a jaká je pak Tvoje perspektiva pracovní? (kdybyste s penězi nevycházeli máš dobrou práci kam se můžeš třeba dřív vrátit i kdyby s paní na hlídání nebo by to finančně nemělo smysl?)
kde bydlíš? ve městě je větší šance sehnat lépe placenou práci apod....
je toho hodně ke zvážení....

my máme 2 děti, 2 roky po sobě neplánovaně a bylo to hodně náročné... babičky taky nefungují, já mám křehké zdraví už roky, obě děti dost náročné, manžel věčně v práci do večera.... nakonec jsme hypotéku neutáhli když přišel o práci a byt jsme prodali...
padala jsem 2-3 roky fakt na hubu, to říkám otevřeně.... ale znám lidi co mají dobré zdraví, super vztah i v náročných situacích a jsou to flegmatici a zvládají děti i 4 v klidu...
já jsem ráda, že mám obě děti, to už ani jinak nejde, jak říká muž "jak se to dítě narodí, tak ho miluješ" 🙂
ale samozřejmě je to často komplikovanější než s jedním.... stačí když onemocní jeden, pak druhý, takže dělám z domu a u toho se starám o ně.... nebo když mají nějaké období kdy potřebují víc pozornosti, tak to pak fakt nevím co dřív, plno věcí nechávám plavat (dneska třeba byla ta situace, mladší mě hrozně vyžadovala, doma kvůli havárii rozkopaná koupelna, já totálně mrtvá z práce, takže jsem musela vypnout racionální uvažování a šli jsme na pizzu, doma jsem je umyla tak, že stáli v kbelíku 😅 , udělali jsme logopedické cvičení, svačinu na zítra do školy, zahrála jsem si s mladší karty atd. a to všechno člověk a x dalšího stihne za hodinu a půl... fakt nechápu co jsem dělala když jsem měla jedno dítě 😅 😀
dobíjím se pak ve chvilkách kdy si spolu hrají pěkně (trvalo 3 roky než se to naučili) a pak se ke mně přitulí.... jsou to mezulání, ale leccos jim pak odpustím 🙂
a s věkem se to zlepšuje, od 5 let je to paráda 🙂 (hrozně mě baví dotazy předškoláků a školáků, úžasné nápady)....
ale otevřeně taky napíšu, že to bylo tak náročné, že i náš vztah si hrábnul na dno, i já jsem se z toho pak zdravotně dávala dohromady a po delší nezaměstnanosti manžela jsme se pak shodli, že je důležité, abysme zvládli obě děti a byli jim dobrými rodiči, takže manžel je sterilizovaný... mně to tehdy hrozně psychicky pomohlo, byla to velká úleva, že se nemusím bát otěhotnění už.... bydleli jsme v mini bytě, byli bez peněz, bez hlídání, bylo to náročné...

držím palce ať se rozhodneš jakkoli....

a jak se k tomu staví manžel?

lrg
1. říj 2014

Věřím, že to zvládneš. Když píšeš, že jste poprvé měli obtíže, tak to, že jste otěhotněli podruhé neplánované je prostě osud 🙂 Když víš, jaký je to zázrak přivést na svět dítě, nevzdávej se toho druhého jen proto, že nebyl "vysněný". Jedno nebo dvě děti už není zas takový finanční rozdíl, všechno máš po prckovi a až budou ve školním věku, už bude vaše fin. situace třeba zase lepší. Děti si budou rozumět a krásně si vyhrají, když jsou tam blízko u sebe, když přežiješ první rok 🙂

tarra27
1. říj 2014

@vojteska1 JA JSEM planovane otehotnela už po půl roce od porodu a jsem štastná....nikdy bych nemenila....deti mají k sobe blízko, jsou stejneho pohlaví, takže oblečení mají po sobe, nekdy teda kupujeme i stejne jen jiné velikosti...vyhrají si spolu, mají k sobe blízko....

já bych se s interupcí nevyrovnala....pouze kdyby bylo mimi nemocné....

zvládnout se to dá, neboj...

zuzaprosek
1. říj 2014

Moje známá má první děcko po umělém oplodnění, po několika letech snažení a druhé otěhotněla neplánovaně v šestinedělí. Mladšího zbožňuje, je to miláček🙂 , s odstupem je ráda, že to takhle dopadlo. Je pravda, že má výpomoc od rodičů a paní na pomoc v domácnosti ( úklid ).

lilithka
1. říj 2014

Čekám třetí, neplánovaně, taky jsem zvažovali, jestli do toho jít nebo ne. Jsme ve 2+1 a na podzim jsem se měla vrátit do práce a rozjet se hypo na stvabu domu. Ted vše padá. Ale myslím si, že i s třetím nebudem živořit, žít si tak normálním průměrným životem. Dovolená u moře mě tak jako tak neláká, takže se najdou věci, co se dají oželet. Ale pokud bych žila v nájmu nebo byla nějak moc zadlužená (hyoteku do toho nepočítám, to je podle mě v dnešní době normální věc) nebo tak něco, tak bych do toho nešla. To jsem zas soudná. Záleží, jak jste na tom po fin stránce. Ve 2+1 mít dvě děti určitě jde. Určitě bych se nerozhodovala o potratu jen na základě toho, že nebudu stíhat. Ono všechno se nějak dá zvládnout.
Držím palce, at se rozhodnete správně 😉

kajovaevicka
1. říj 2014

Taky jsem otěhotněla neplánovaně podruhé. Dostavovali jsme dům, hypotéka na krku. Jo, chvíli jsem o tom taky přemýšlela, dítě jsme chtěli, ale později... a pak kolem mě prosvitěla prvorozená a já si říkala, jestli nejsem pitomá, chtít se "zbavit" někoho tak úžasného. Ale ještě den před screeningem v desátém týdnu jsem si říkala, že to vzdám, že na to nemám, že je to brzo (z mého pohledu). A druhý den ráno mrně zamávalo na utz a já se rozbrečela nad vlastní hloupostí a málem jsem si nafackovala. Každý podle svého. Jestli se na to necítíš, ukonči to. Jestli jsi typ, který to nedokáže, nedělej to. Důležitý je i pohled manžela. Můj s ledovým klidem řekl- nějak to zvládneme, stejně jsme druhé chtěli, tak jen bude dřív, zatímco já se hrůzou klepala na podlaze s pozitivním testem v ruce.

vojteska1
autor
2. říj 2014

Moc všem děkuji za příspěvky. Z počátku byl manžel se situací smířený, ale pak jsme si nad to sedli, probrali jsme všechna pro a proti a řekl, že by byl pro interupci, ale že by při mě stál i když bychom se rozhodli si jej nechat, ale nezapoměl zdůraznit, že mi s dětmi nebude moct pomáhat, dělá na směny, bude si muset najít druhou práci, aby jsme to finančně utáhli i do budoucna. Bohužel i moje máma mi interupci doporučuje. Prošla si přesně tím samým, 2 děti krátce po sobě, na všechno sama, málo peněz. Je samozřejmě ráda, že nás má, ale taky říkala, že to trápení a ty nervy za to nestály a podruhé by už do dalšího dítěte nešla. A co se týče mě, tak obě varianty jsou pro mě noční můrou, to je na tom nejhorší. Škoda, že nejde vrátit čas, abych tohle řešit vůbec nemusela.

lrg
2. říj 2014

@vojteska1 A v čem vidíte největší problém, ve financích, nebo v té náročnosti?

apacheee
AMBASADORKA
2. říj 2014

@vojteska1 Zkus zvážit i to, že první miminko máte vymodlené z umělého oplodnění a tohle miminko přišlo jako zázrak z čistého nebe. Třeba to tak má být. Nejsem věřící, ale asi bych i hodně přemýšlela nad tím, proč se to stalo. Je to rozhodnutí, které už nikdy nebudeš moct vzít zpět. Pokud se rozhodneš nechat si ho, určitě to zvládnete, jen to bude nějakou dobu náročnější. Držím pěsti🙂

smardik
2. říj 2014

já mám děti od sebe 15 měsíců, bylo to plánované tak na půl (byl jeden pokus, pak jsme si to rozmysleli že nechceme,nechala jsem si napsat antikoncepci a čekala na MŠ, no ta moje malá antikoncepce bude mít v lednu 5let) a nelituju, kluci jsou super dvojka, milují se. Začátky byli těžké než jsme se zajeli-starší je ještě opožděný, takže jsme měla novorozence a 15měsíčíní batole, které začínalo teprve stát a nechodilo, plně pleny, oblíkat, krmit atd. ale dalo se to, zvládli jsme a to jsem ráda. hypotéku sice nemáme, ale půjčky v podobné výši ano (manžel zamlada blbnul a splácíme to doted), ale dá se to finančně zvládnout, prostě musí

zuzana_ka
2. říj 2014

Omlouvám se, ale budu zlá.
Píšeš že si musela podstupovat IUI a že se narodil vysněný chlapeček. Jistě to bylo spousta nervů a běhání po doktorech a ted když se ti podařilo otěhotnět přirozeně i když neplánovaně, tak to dáš pryč?
Akorát čirá sobeckost!!!!!

smardik
2. říj 2014

známá ted byla ve stejné situaci, rozhodla se pro potrat-no ona první nechtěla ale manžel na tom trvall tak šla. Je to necelý rok, jejich manželství je na rozvod-ona mu to nedokáže odpustit, že ji k tomu víceméně donutil a trápí se že ho poslechla

já vím, že ted otěhotnět dítě si nechám, si nedovedu představit že bych ho dala pryč, s tímhle bych se nesrovnala, to jen ze zdrav. důvodů

pavlina276
2. říj 2014

@vojteska1 my máme plánovaně tři a i kdyby bylo neplánovaně čtvrté, nedala bych ho pryč. Čas na sebe nemám vůbec,vše s dětmi a pro děti, manžel má nízký příjem, že vycházíme jen tak tak, ale pokud budou penízky chybět půjdu klidně dělat noční, ale ty děti za to stojí 🙂 (před 10ti lety bych tohle nenapsala - nechtěla jsem děti vůbec 😉 )Holt člověk se mění. Rozhodněte se podle svého srdce, držím pěsti.

nofrona
2. říj 2014

Já jsem po druhé vdaná, Z prvního manželství mám syna 12 let, manžel ze svého prvního manželství má syna 17 a dceru 11 let. Společně máme neplánovaného benjamínka Milánka 10 měsíců. Naprosto chápu čím procházíš!! Ale jsem šťastná, že jsem si nechala, je to naše štěstíčko a mazílek. Peníze na kočku, v mém věku dost záhul na nery a zdravotně taky nic moc, mám chrona, ale ten prcek ti to 100násobně vrátí. Za mě jdi do toho.....držím palce a věřím ve správné rozhodnutí. 🙂

lrg
2. říj 2014

@zuzana_ka To zas takhle nemůžeš říct, když to rodina vyhodnotí, že by fakt nemohli důstojně žít, tak je to prostě nevyhnutelné. Ale nemyslím si, že by druhé dítě už byl o tolik větší finanční rozdíl než jedno, samozřejmě pokud člověk některé věci oželí. My čekáme plánované druhé a nejsme na tom finančně extra dobře, bydlíme v pronájmu, auto na splátky, resty z minulosti, ale věřím, že to zvládneme a až budou děti větší a budou i větší náklady, tak já se vrátím do práce a manžel snad taky bude mít lepší místo. Myslím, že parťák je pro dceru větší dar jak dovolené nebo drahé dárky k vánocům. Navíc jedno dítě je jako žádné dítě, teď s ním máš sice spoustu práce, ale než se naděješ, vyroste ti a možná ti bude líto, že Vás nebylo víc. Obzvlášť, když je to kluk, ti vylétnou z hnízda. Známá má jen jednoho dospělého syna, oženil se na druhý konec republiky a snacha se s nimi nechce stýkat, takže syna a vnouče vidí jednou za tři měsíce...... Musíš se rozhodnout podle svého a nenechat se do ničeho tlačit. Hlavní je zachovat se tak, abys pokud možno svého rozhodnutí nelitovala. A já teda osobně neznám maminku, která by se někdy dívala na svoje dítě a litovala, že nešla na potrat, ať je to jakkoli těžké 😀 Držím palce ať se rozhodneš správně.

antoinet
2. říj 2014

Cítím z tebe, že svoje druhé dítě už teď miluješ a přeješ si ho přivést na svět, ale potřebuješ ujistit, že to zvládneš. Reakce tvého muže musí být obrovské zklamání, miminko jste zplodili spolu a správný chlap by tě podržel a do budoucna ti maximálně pomohl. Dej mu tohle přečíst, třeba mu to konečně docvakne:-/

zuzana_ka
2. říj 2014

@lrg Ono je otázka co znamená důstojně žít... Pokud by dala dítě pryč jen proto aby měli peníze na každoroční dovolené v zahraničí, kupování značkových věcí a neustálé stravování po restauracích, tak to opravdu asi druhé dítě bude nadbytek...

tania
2. říj 2014

@vojteska1 Podle mě je také důležité brát v úvahu to, že cesta k prvnímu miminku nebyla jednoduchá a je možné že po druhé to může být ještě těžší... Říká se, že když se zavřou jedny dveře otevřou se druhé... V životě se může stát cokoli, tedy nejen to špatné, ale může přijít v budoucnu i něco co Vám situaci třeba ulehčí ať už je to cokoli (nabídka lepší práce apod.). Finance jsou určitě hodně důležité, ale mít děti je k nezaplacení. A období, které nám rodičům připadá jako obtížné trvá při pohledu zpátky jen krátkou dobu...

agne
2. říj 2014

Víš, ne na darmo se říká, že mít dítě je zázrak, zázrak, který si nikdy nemůžeš naplánovat... Ono, jestli "věříš" třeba na dušičky, tak duše si vybírá své rodiče dávno před narozením, takže prostě to přijmi jako fakt. Možná to šlo najednou tak lehce a "samo", protože z vás spadlo všechno napětí z početí a zůstala tam jenom láska...
Kamarádka otěhotněla po šestinedělí a to narozené miminko ji v šestinedělí zemřelo... Tím jen říkám, že nic si v životě nemůžeš naplánovat úplně všechno..., ať už bohužel nebo bohudík... Ono, teď druhé nechcete, dáš jej pryč a za pár let se může stát, že budete chtít pro svého jedináčka sourozence, ale už to jít nemusí...
Člověk míní, život mění...
Ale každý zvládne mnohem víc než si kdy myslí a představoval, když jde do tuhého...
Žít s tím rozhodnutím budeš jenom ty sama. Není ani správné ani špatné. Jenom je.
A tvé miminko i v bříšku vnímá všechny pocity i tvé myšlenky, tak to ber na vědomí...

xmarg04
2. říj 2014

@vojteska1 S timhle ti bohuzel nikdo neporadi, nikdo nezije tvuj zivot a zit ani nebude... Ja muzu jen rict (pokud se tedy bojis narocnosti) - mam 3 deti za 3 roky (planovane) a jde to, dokonce lip, nez jsem cekala. A to nikdo znich nechodi do skolky, spime v 1 loznici (programove dokonce s jedne posteli...:-P), nejblizsi babicka je 150 km daleko, manzel chodi z prace nejdriv v 7 vecer a ja k tomu po vecerech z domova pracuju. Kdyz se chce, vsechno jde, jen ty se ted musis rozhodnout, jestli chces...😉 Drzim palce at se rozhodnes spravne.... 😵

veruska007
2. říj 2014

Já nějak nechápu dnešní logiku: teď nemůžu mít dítě, ale sex chci, takže beru antikoncepci. Pak chci dítě a když to okamžitě nejde, lítám po doktorech a postupuji IVF, abych ho měla teď, kdy po něm toužím a nevydržím čekat. A potom, když dítě přijde a mně se to zrovna kvůli x-důvodům nehodí, tak půjdu na potrat... však co, až zas budu chtít další dítě, tak si zaběhnu do reprodukčního centra... Není něco špatně? Není dítě dar z nebes? Není těhotenství něco, co se nadá naplánovat? Není právě v tom ten zázrak?

Já sama mám tři děti, po dvou letech, taky jsem to takhle neplánovala a jako ostatní: babičky nefungují, byt na hypotéku, nízké platy, oba se s manželem střídáme na brigádách, abychom to utáhli, jezdíme starou ojetinou, děti mají skoro všechno z bazárku, zdraví také není 100% ... ale v nejmenším nelitujeme! Děti se milují a my milujeme je. O čem jiném ten život je? Co z něj jednou zbyde? Za čím se budeme ohlížet, až nám bude šedesát, sedmdesát? Co můžeme dětem dát většího, než sourozence, který tu pro něj jednou bude, až my tu nebudeme?

edie13
2. říj 2014

Hodně jsem zvažovala, zda si pořídit druhé dítě. Nakonec čekáme za dva měsíce chlapečka, o něco dříve, než jsme původně plánovali. 100x denně si říkám, jestli to zvládnu... Dcera má teprve 18 měsíců a je dost náročná. Ale pak zase vidím ty její pokroky, co všude pochytí, naučí se, jak je strašně šikovná a v tu chvíli se hrozně moc těším, až to štěstí budu mít 2x a budou si hrát spolu. Asi to byl osud, že se Vám to povedlo takhle rychle po sobě, držím pěsti ať se rozhodnete jakkoli, ale osobně musím říct, že bych se toho malého tvorečka nedokázala vzdát...

tehulkatereza
2. říj 2014

Já sice čekám první dítě ale před dvouma rokama jsem o dítě přišla a věř, že to není nic jednoduchého žít stím pocitem, že ti teď tu mohl capat mrňous volat na tebe mami a ono ti umřelo :( asi jste na tom finančně blbě ale rozhodně bych miminko pryč nedala mi taky bydlíme v pronájmu sice 3+1 ale bydlíme přítel nepracuje pobírá socialku, a já neschopenku 5800kč a zvladame to a do toho máme dluhy a přítel exekuce a nikdy bych nepřemýšlela nad tím, že bych dala mimco pryč věř tomu, že si to budeš do smrti vyčítat a nikdy si to neodpustis :( ale je to na tobě jen říkám, že to není to správné řešení dat mimco pryč

zazana81
2. říj 2014

@vojteska1 Tvoje situace je opravdu nezáviděníhodná. Nicméně pokud bych si měla vybrat, tak potrat je to větší zlo, to bych holt asi radši obětovala sebe. A co jiné varianty, například dítě donosit a dát ho k adopci? Svědomí může zůstat čisté, jiná rodina naplní prázdnou náruč a vy budete dál žít ve třech ...

olusenka
2. říj 2014

podruhé jsem otěhotněla neplánovaně asi 10měsíců po porodu, jasně riziko bylo, 2x jsme nepoužili ochranu, ale prostě jsme s tím nepočítali, první dítě se podařilo sice přirozeně, ale po 2 letech, 2 operacích, těsně před zahájením IVF, takže jsme nějak nedoufali, že by to vyšlo. Finančně jsme na tom nějak špatně nebyli, ale stejně se to moc nehodilo, já si ještě nestihla dát vůbec do pořádku zdraví po 1.porodu, dr. mi druhé těhotenství předem ještě neschválili, taky jsem si říkala, konečně bude syn větší, pojedem někam na lepší dovolenou (nebudu těhotná jako loni, budu moct dělat víc věcí), začnu zas jezdit na kole, na běžky apod., a ono tohle. 😉 Na začátku šílený šok "já jsem fakt zase těhotná a budu rodit už v létě". Gynekolog se mě na potrat ptal, druhý doktor kupodivu ne, mě ani nějak nenapadlo o přerušení přemýšlet, takže jsme do toho šli. A dnes? Dceři je rok a měsíc, je krásná, máme děti od sebe zhruba rok a půl, jezdím dvojkočárem 🙂 a jsem spokojená. Dneska si říkám, ještě že to tak dopadlo, protože kdoví, jestli bych se vůbec někdy k druhému dítěti dopracovala a souhalsila s tím. Jsem fakt ráda.

@vojteska1

zuzana_ka
2. říj 2014

@zazana81 Tobě by svědomí zůstalo čisté při představě, že sis udělala dítě a dala ho pryč kvůli penězům? Madona mia

zazana81
2. říj 2014

@zuzana_ka No promiň, ale lepší než potrat. Krom toho myslím, že tazatelce nejde jen o peníze, ale i o to, zda zvládne sama péči o dvě tak malé děti. Jak psala - nemá žádnou podporu. Já vím, zvládlo to už mnoho jiných, ale ne každá je prostě dokonalá ...

zuzana_ka
2. říj 2014

@zazana81
Rozhodně to není horší jak potrat.
Ale dát dítě k adopci, či jít na potrat jen proto, že nevím jak by to vycházelo s penězi, či s péči o dvě děti je nesmysl. Hlavně by si měl člověk sníst co si sám nadrobí a at už potrat nebo adopce je jen důkaz toho, že to člověk opravdu nezvládl.

Ale co nejvíc nechápu je, jak někdo může podstoupit umělé oplodnění a druhé dítě dát pryč. To mi opravdu rozum nebere....