Byla jsem nevěrná, manžel mi dělá doma peklo
Bohužel jsem byla já, která neudržela vášně pod kontrolou a delší dobu jsem manžela podváděla. Bylo to v době naší krize. Pak jsem ale otěhotněla a musela jsem začít řešit, že se nemůžu jenom tak rozvést. Za záchranu manželství jsem tedy začala bojovat, pokořovala jsem se, bála jsem se manželovi odporovat, ale nebylo to ideální. Při každém konfliktu mi dost ostře připomínal, co jsem provedla a že nemám právo se vztekat, když jsem to já, kdo všechno pokazil. Nebál se mi už dost vážně říct, že mnou pohrdá. Je to už rok, co jsem se mu přiznala a nikam to doteď nevedlo. Často pláču až do záchvatu úzkosti, chci utéct, vzdát to, protože necítím, že to k něčemu vede, ale musím, musím to všechno vydržet, protože mám chlapečka, který potřebuje tátu.
Myslím i na sebevraždu, ale pak uvidím malého a je mi jasné, že by beze mě trpěl. Manžel se o něj téměř nestará. Nezná svého chlapečka. Netuší, co potřebuje. Stará se jenom o sebe.Ublížila bych tedy jenom tomu dítěti.
Mám vůbec ještě právo říkat si ve vztahu, co bych si přála? Mám právo i já být uražená a zhrzená jeho chováním? Nebo prostě já jsem to pokazila, tak musím držet hubu a krok?
@dociska OK, sorry... prajem Ti nech sa Ti tieto trápenia skončia a konečne nájdeš pokoj a harmóniu v živote... držím palce, nech sa to vyvinie v Tvoj prospech a nech si šťastná.. ozaj, máš veľmi krásneho synčeka... 😉
ak sa môžem opýtať, trocha drzá otázka... ak nechceš nemusíš odpoveď.... synček je manželov?
@kacka.va ano člověk nezapomene nikdy, ale pokud odpustí a dá novou šanci, tak už nevyčítá. V tomhle případě to nebylo selhání jen docisky, ale taky manžel nefungoval jak měl.
Vždycky už budu ostražitá na večerní sms apd. Ale taky už nikdy nebudu brát vztah jako samozřejmost a vím, že na něm musím pracovat.
Dnes večer se vrací po 3 dnech ze služební cesty. Tak jak bude odpočatý, zkusím to. Už včera jsem mu po telefonu naznačovala, že si musíme znovu promluvit co s námi bude dál. Snad bude ochotný se se mnou o tom bavit.
A pokud nebude mít zájem mluvit nebo minimálně s tebou nebude chtít ztrávit hezký večer, tak si nic nevyčítej, ale ten chlap za to nestojí.Jsi krásná ženská s nádherným capartem a pokud manžel nedokáže odpustit, tak začít se dá vždy znova a jinde. 😉
@dociska Podle mě je zůstat s manželem jenom kvůli dítěti největší blbost, kterou bys mohla udělat.
Pokud myslíš, že vztah má takové trhliny, které nejdou slepit a manžel se nijak nesnaží, nestará o malého a jenom vyčítá, tak to ukonči dokud je čas. Dítě to vycítí, že něco mezi Vámi není v pořádku a taky tím trpí.
Znám jeden takový vztah, který zůstal pohromadě jenom kvůli dětem(manželovi rodiče) a teda hrůza hrůzoucí, jak se k sobě chovají-bych se styděla za takový vztah.
Ahoj holky pročetla jsme si diskuzi. já jsme práve v tom postavení kdy manžel mi bly nevěrný. Nakupila se spousta problémů a on si našel útočište u jiné. Do toho začal chodit v pátky prý do hospody, ale my mu to nevěřili. Pak jsme přišla na zamilované SMsky, a tak se to táhlo dlouho, chvili dobře, pak jsem za sna něco přišla. Dovršilo se to tím že se odstehoval, ab ch ho pořád nesledovala co dělá a s kým. no ale záhy zjistil že udelal chybu, ale prost eže to chce čas, tkaže ted žijeme oddelene, stavíme ale domek, takže tam se vícemne setkávám plus v práci. No on se s ní ješt epárkrát setkal cojsme si zjistila, ale mi tvrdí, že když si me vzal před dvemi lety, tak že se mnou chce i zůstat a dodelat domek a bydlet tam.
Jenže já proste pořád nevěřím, když není na telefonu, hned me napadají jen myšlenky že jse s ní. on tvrdí, že ne a zjistit si to nemám jak.proste mu nevěřím. Jinak chodíme do poradny, jenže tam se řeší lo spíš neco jiného než nevěra, tu si prosadím příští pátek kd ymáme druhé sezení.
Jinak mi tvrdí, že s ní nic neměl, že to je jen známá, ale byl s ní i na výletě.
Takže nevím co dělat, když mu trošku začnu důvěřovat tak pak s ezas najde u me malé podezření a je veškerá důvěra tatam.
@daska28 pokud má vztah fungovat, tak nemůžete žít odděleně a pokud chce partner, aby jsi mu věřila musí se chovat transparentně . Cokoliv se ti nezdá tak mu to řekni a pokud za tím nic není bude se ti to snažit vyvrátit . Upřímně na kamarádky co s nima chlapi jezdí na výlety moc nevěřím. Vždy za tím něco je 🙂
A podezření je jedna věc a sms druhá. Když mu dojde večer sms tak se klidně zeptej kdo psal. Pokud chce budovat důvěru, tak Ti ji klidně ukáže. Pokud ne, tak to smrdí. O důvěru se musí snažit oba a ne jen ty. On je podezíraný, on by se měl snažit víc.
@mystique Problém je práve to bydlení. Domek si stavíme v blízkosi mých rodičů kde jsme rok žili, on odešel a šel k babičce vzdálenostne 50 km. No ated já pořád čekám kd yneco navrhne, i psycholožka řekla že musíme začít spolu bydlet. Jenže kde, k našim nepřijde, a já k babi tež ne, ona šílene hulí, a já z toho mám nemocnou hlavu. Navíc ted na domek to mám pár kroků a musím ráno otvírat řemeslníkům, sestrojit s nimi drahé stroje (jsou námi pljčené), no a on teprv pak za námi dojíždí. Tudíž dojíždí pozde .
No sic epárkrát když večer odjíždel neco v tom smylu prohlásil at jedu s ním, ale nikd yzatím ne abych jela s ním za ním, ale at se jdu podívt na psa, na babku,..nebo do spol. postele. Jinak se za tu dobu naučil prát, dnes se chlubil že už umí i žehlit, jen na potravu jde k mamce či k babičce.
Navíc po tom včem co udela, nemel zatím odvahu přijít za našima a vysvetlit jim to,jak to tedy bylo a je a bude. naši me moc podpořili a já se ten nemohu sebrat a delat že nic nebylo. Protože až s eto stane podruhé tak už nebudu moci ani za nimi zajít.
@daska28 nezlob se ale jde o vas vztah, proc by se mel ale dospelej clovek zpovidat tvym rodicum? to je prece mezi vami dvema..
a pokud uz ted rovnou uvazujes o tom co budes delat az se to stane znova... 😅 to neni moc dobry zacatek ne?
zkus si dat pauzu sama v sobe a ujasnit si jestli teda s nim chces byt a jestli to dokazs zkousnout.. jinak to fakt nema cenu , s podeziranim.. 😒
Ahoj holky, přidávám se do diskuze. Byla jsem nevěrná bývalému příteli, se kterým jsem chodila 8 let, nebyly v tom děti a do dotyčného jsem byla strašně zamilovaná. Je to tedy trošku jiný příběh. Ale třeba zase vnesu jiný pohled.
O přítele jsem přijít nechtěla, byl to skvělý člověk, takže jsem tak nějak čekala, až to s milencem vyšumí, no šumělo to 3 roky, nelituju toho mileneckého vztahu, bylo to něco úžasného, ta zamilovanost se mnou celé ty 3 roky dělala divy a jsem ráda, že jsem si to mohla prožít. Jen mi mrzí, že se to přítel dozvěděl a já mu ublížila, ale člověk je sobec a když brečí, brečí kvůli svému neštěstí, že vlastně ublížil sám sobě. Rozcházeli jsme se půl roku, dal mi 2 šance. Ale už to prostě nešlo. Já jsem se přehnaně snažila a myslím, že právě ta má přehnaná snaha ho nakonec donutila odejít.
Proto @dociska si myslím, že člověk by si měl zachovat vztyčenou hlavu a nedělat ze sebe kus hadru. Jasný, ze začátku se člověk musí trošku ponižovat, ale když už toho ten druhý zneužívá, tak tomu udělat přítrž. Myslím, že tvůj muž o tebe také nechce přijít a že možná i nějakej vzdor by pomohl. Já jsem ve finále ráda, že to tenkrát utnul. Vím, že by to mezi námi stálo pořád. Dnes jsem vdaná a svého muže miluji. Vím, že já sama se už (doufám) do ničeho podobného nepustím, je pro mě totiž neuvěřitelně osvobozující milovat jen jednoho muže a být mu věrná. Ale tentokrát nemám jistotu, že to nebude můj muž. Nu mám, co jsem chtěla. Na jistotu jsem si s bývalým stěžovala, tak teď jí nemám. Ironie osudu... 🙂
řekni manžovi že ses si vědomá toho co jsi provedla že má plné právo byt nastvany a z toho nastvany či znechuceny samozdřejmě když je to čerstvy tak po něm nemuzes chtit zazraky jako aby ti ukazoval jak te ma rad nebo se s tebou bezmyšlenkovitě miloval jako driv prostoze je to proste v nem,ublížila si mu.i když je jasné že si mela trapani ale proste je dulezity ze se to stalo a vy se s tim musite naucit zit...takže mu rekni to co jsem psala ze si to uvedomuješ ale že kvuli tomu nechceš žít celý život ve výčitkách!že jestli ti to chce neustále při každé příležitosti vyčítat tak že radsi odejdes ze to tak bude lepsi..na maleho nemysli....ten je jednoznašne tvuj.vetsinou je matky tak se neboj..ale jeste je malej malej takze kdyz ted od manzela odejdes malej to tak nebude brat ..ale kdyz to tjistis treba az za nekolik let ze je to porad stejne tak uz to malej bude vnímat jinak....
je jasne že manžela to moc zranilo a že v hadce ti to vycitat bude ale je to jen ze se hadate urcite by ti neco nerekl jen tak a jestli ano tak zalezi mna te vasi domluve-rekni mu to že ses si toho vedoma ze si ho zranila ale ze uz se to bohuzel neda vratit zpet a musite jit dal..a ze jestli to nezvladne a bude te jen nervovat tak je konec.. jen muj nazor..pa a preji hodne sil
@beruska2x To sice máš pravdu že vztah je náš a je to mezi námi. ale když žiješ v rodine , sdíleli jsme spolu spol. domácnot, mamka s eo ás starala, vařila, prala,... a my chodili jen pracova tna stavbu, kde rodiče také makali, a on pak zničehonic odejde, sbalí si veci, všechny a odejde, bez toho aby řekla apson naschledanou, tak to di myslím je od neho dost nefér. Našiz toho byli dost vyjevení stejne jako já. Nikdo by do neho neřekl to co udela,. Oni ho brali jako syna.
Neříkámže to udelá znova, ale ty bys mohl ajít znovu za rodiči kdybys mela nejaký problém? Já ted auž ne. Prožívají a prožívlai to zklamání semnou, navíc pořád ani nevíme proč k tomu došlo. co se mu nelíbilo, ted akrome toho, že začal se potulovat po večerech, a práce na domku stála, využíval jen nás všechyn aby mel navařeno, nažehleno. Ruku k dílu nepřidál. Se mnou ač jsmeho o to žádala nikd enechtel jít, vžd ymel výmluvu, že je s chlapama (pokud to blyi chlapi) domluven na večer.
No práve stím skousnutm toho všeho. To je práve ten problém, když jsme přišla na ty první sms, a jejich setkávání tka jsem řkla, zapomenem na to dones kytí, omluv se a jedem dál, zapomeneme na to, bohužel do dnešního dne s enic takového nestalo, a vžd ykdyž už to směřuje dobrý směrem tak se neco pokazí.
Ahoj Docisko, tak jsem si to tu procetla a pripada mi, ze se manzel s tim, co se stalo, neumi vyrovnat - preci kdyz je mi partner(ka) neverny, tak mi to bud vadi a poslu ho k vode, nebo se s tim vyrovnam a zustanu s nim, ale pak uz nemam pravo na vycitky a osocovani.
Promin, ale trochu se mi zda, ze Tebou ted manzel muze snadno manipulovat - ty jsi byla ta spatna, co se prohresila proti stastnemu manzelstvi, tak ted budes poslouchat, jak on piska. Kdykoli budes proti nemu v opozici, pripomene Ti, cos provedla. A ty stahnes ocas a budes sekat dobrotu. Pozor na to...
@listicka20 nic neni černé a bílé.
" tak mi to bud vadi a poslu ho k vode, nebo se s tim vyrovnam a zustanu s nim, ale pak uz nemam pravo na vycitky a osocovani." takhle to moc nefunguje. Člověk někdy vztah nechce ukončit, ale také se na tu nevěru nedokáže zapomenout a dlouho ji připomíná. Podle mě jim bude trvat dlouho než na to nějak zapomenou. Pokud se to bude zlepšovat, tak to má smysl. Pokud to bude pořád stejné, tak to smysl nemá. 😠
@daska28 a není lepší si ted na čas se stavbou oddechnout a počkat jak si vůbec vyříkáte svůj vztah ? přítel s tebou ted rozhodně bydlet nechce a v baraku to bude fungovat?
O rodiče bych se nebala. Od toho jsou aby s dětma sdíleli radosti a starosti a to i opakovaně. Přitel se k nim zachoval jak se zachoval a ty za to nemůžeš, takže bych neřešila nějaké omluvy. Za tohle nemůžeš. A omluvit by se měl přitel.
@mystique On je už dva roky manžel. No práve že stavba pul roku více mene stála, ted se to rozjelo, prtože nás talčí firmy, a hypotéka, tkaže stopnout to ted nejde. Nebo spíš manžla to tlaší co nejdříve dodela ta bydlet tam.
To je práve to, zda pak to bude fungovat, ted jsme už 2 mesíce od sebe a on si mylsí že pak budem spolu normáne žít. navíc jeslti by se to podařilo tak v domku až tka kolem vánoc.
Práve on by mel přidít a omluvit se, bohužel zatím k tomu nedospel.
Možná bych manželovi navrhla, že pokud nejste schopni ted spolu bydlet, tak to pak asi nepujde taky. Takže at se zkusí vrátit a fungovat.
Tak jsem se vrátila z procházky s malým. Stavila jsem se v obchodě,koupila dobré víno, ve videopůjčovně jsem půjčila film, který jsme oba chtěli vidět a pak mi dorazila SMS, že se ze služebky vrátí až zítra večer..
beru: ale to právě to, jak jsem psala, že nezapomeneš. souhlasím, že záleží jak se chováš, ale podle mě se na to nedá zapomenou nikdy. Ale je důležité to odpuštění