Nepochopitelnej rozchod po 18 letech

Ahoj, stala se mi taková nepochopitelná věc a nedokážu si vysvětlit jeho chování proč to udělal, možná ,že mi někdo něco k tomu řekne a pochopím snad víc.., příčin je asi hodně, ale která je vlastně ta hlavní a jak se mám k němu dál chovat?
Rozvedla jsem se ve 24 letech , byl to kriminálník a tak i skončil, zůstaly mi dvě malé děti - roční syn a půlroční holčička, nechtěla jsem už do smrti nikoho dalšího vidět. Jednoho dne přišla na návštěvu moje o 9 let mladší sestra s kamarádem v jejím věku, ten kluk nikdy neměl holku ani žádné zkušenosti, chodil na kafe a na bábovku a chodili jsme ven s kočárkem a jen si povídali, od té doby se mnou ale zůstal, zpočátku půl roku chodil , pak jsme zjistili ,že od sebe nemůžeme, strašně jsme se měli rádi a vlastně celých osmnáct let klapal nejvíc sex, vzala jsem si ho,on je tedy o 9 let mladší, máme spolu další dvě děti , kterým je ted 15 holka, 9 kluk, a starší manžel adoptoval. Celou dobu byl problém tchyně, často mi říkala,že lukášek je chudák, že si zaslouží lepší život atd. Ona sama ani neví s kým měla mého manžela , měla ho asi v 17 letech, když manželovi bylo devět tak si našla chlapa , kterej byl takovej dělnickej přírodní typ, hodně tchyni zahýbal a doma se kvůli tomu dost hádali, manžel kvůli tomu utíkal z domu a nedodělal si ani učnák, začal se potulovat s divnýma lidma a kouřit trávu a pak poznal mojí sestru a ta ho přivedla k nám.Byl to takovej extrémně vyhublej něžnej typ, delší vlasy a nikdy by mě nenapadlo ,že u mě zůstane. Manžela vychovala nejvíc matka a babička, on byl zvyklý poslechnout než se tam nastěhoval ten nový drsný otec, jinak na názorech matky dost visí a visel. U nich doma je to tak ,že ženy vaří a vše obstarávají a muž si po sobě ani neuklidí nádobí, ale vše funguje , všude čisto , pořádek, mluví slušně atd...,
bohužel jsem si manžela rozmazlila, doma také nic moc nedělal, stačilo mi když se věnoval dětem, já pekla , vařila. Jenže spolu s manželem jsem si vzala na krk vlastně jakoby další dítě, nikdy nic neudělal ani nezařídil, vše jsem vyřizovala já. Zkráceně, díky mě si dodělal hned po vojně řidičáky - všechny kategorie, bylo to drahé, pak jsem začala studovat dálkově vš, on se mi chtěl vyrovnat a dodělal si maturitu. Je to asi tři roky kdy to začalo- doděl si maturitu a začal se chovat nadneseně, už to nebyl on. Všechny své půjčky si dal do insolvence a já debil čekala až to doplatíme, o hladu a ve stresu pět let s dětma, nakonec jsem onemocněla s nervama. Jsem dost bojovník, takže jsem se z toho nějak dostala , minulý rok mu končila insolvence a já se těšila že budeme žít z jeho platu a já si doplatím zbytek mých půjček - asi dvěstě tisíc kč. měla jsem si všimnout,že se něco děje, nešel s náma ani na procházku ani na nákup, hádky byly na denním pořádku, on si s někým psal (později jsem zjistila že ne s dívkou ale s matkou:(, ale doma vše klapalo jinak ok, nikoho neměl , chodil domů včas, jen stále seděl na počítači, sex jsme měli každej den jako vždy (to bylo nakonec to jediný od čeho jsme se nemohli odpoutat), pak se mi podařilo najít po třech letech konečně práci a já řekla, že se konečně budeme mít lépa, doplácela se hypotéka na státní byt a jednou ráno mě manžel budí a říká mi : "miláčku, přišel dopis, podal jsem na tebe žalobu",
Byl to hroznej šok, bylo to loni v dubnu, žalobu podala jeho matka (místo aby dětem poslala trochu jídla - ona má dva domy a zahrádku ) tak na mě zaplatí tajně právníka, v žalobě bylo ,že jsem marnotratná a blázen (léčím se s nervama) a chtěj aby si manžel oddělil ode mě majetek. Já nevím proč jsem si toho celou dobu nevšimla. v lednu umřel dědeček - tchyně otec, zdědili velikej majetek, já nesměla ani na pohřeb a dědu jsem měla moc ráda- manžel se začal chovat divně, nic mi nedocházelo protože mi byl věrnej a chodil domů jak měl, pak mi po tom dopise oznámil že se rozvod je na řadě, že jsem nenapravitelná a on by se mnou byl celej život v dluzích a bez peněz a že děti si vezme k tchyni , aby je slušně vychovala. Hned poté se pokusil můj tenkrát šestiletý syn vedle v pokoji oběsit, já toho měla dost a zavolala policii že mě manžel napadl - byla to lež , nechala to sepsat, manžel se sbalil a odešel k matce a já podala ten rozvod.
To co bylo dál bylo kruté! , zůstala jsem s platem šest tisíc čistého , bez alimentů, nájemní smlouva končila za tři měsíce a byl tam dluh za vodu 30tisíc a já stále plakala, rodiče mi nepomohli a musela jsem si sehnat brigádu na černo a právníka abych uhájila svoje děti do své péče. Dcera - tenkrát necelých 14 poslala tchyni někam a otce také a manžel si víkendy jezdil pro syna, chtěla jsem , aby mi to vysvětlil, on byl skleslý z celé situace a já v hrozném šoku co se to děje, snažil se vyhýbat mému pohledu, ale nakonec jsme se spolu vždycky vyspali. Pak na to tchyně přišla ,že ho stejně vždycky v bytě dostanu kam chci a rozhodla se ho doprovázet a to dělá dosud (nesmí k nám ani na vánoce aby se ke mě nedostal blízko, nesmí na žádné svátky, je sám , jen s matkou , v tom samém svetru co odešel už skoro rok a z dědictví nemá zatím nic, jen splácí tchyninýho právníka...k čemu to celé je ? a proč to konečně nevidí a neomluví se?, nebere telefon, píše mailu, že se nikdy nevrátí atd. atd. , když to nečekáme - zavolá, když ho potřebujeme, maminka mu nedovolí ani odpovědět. Vůbec ho nechápu.
O byt jsme s dětma přišly, pomohli mi přátelé odstěhovat se do podnájmu v poděbradech, děti jsem dala na lepší základní školu, v práci mi přidali, soud jsem díky mému právníkovi vyhrála do výhradní péče , děti jsou štastné že je doma klid, mají jídlo a máme uklizeno a krásně, dcera k němu nejezdí, syn každých 14 dní, tchyně zuří že jsou děti v mé péči, můj manžel se trápí ale stále asi čeká na ty slíbené peníze. Já mám spoustu dluhů ale naštěstí mám už vybojované alimenty, manžel je řidič autobusu , bere asi 28 tisíc, tak to se mi podařilo a držíme to ted o něco líp. Přesto je to hrozné, že děti nemůžou otci zavolat . Ted v březnu je rozvodovej soud a já vím,že se máme rádi, manžel se nevyjadřuje k tomu co vlastně chce, takže já na rozvodu trvám, ale je to zbytečně zabitejch 18 let života a vlastně nevím proč to udělal. Prý si chce urovnat své věci a žít sám a bez dluhů a bez problémů, ale bydlí u tchyně v obýváku, občas na sebe křičej jak mi řekl syn, ale domů k nám se prý nikdy! nevrátí. Celá situace je tak divná a nepochopitelná, že je mi stále do pláče.
Obvykle manžel odchází kvůli ženě, můj asi kvůli penězům a aby se prý ze mě nezbláznil, ale kdov í co v tom je. Jak v tomhle mám žít dál? Jsem z toho stále dost smutná, až když mi přestal fungovat žaludek tak jsem se vzpamatovala a makám na sobě, fotky a jeho věci vyhazuju, ale 14 dní je klid a pak přijede pro syna, vidím na něm,že by mě rád objal, ale nutí se aby to tak nebylo, je to tak nechutná situace a týrání. Prý se se mnou nedá žít, dělám dluhy, měním nálady a vše musí být po mém a to tak prej už nebude. Celej rok trpím strašným pocitem vinny, jsem vážně hodně extravagantní typ ale kdyby se mnou promluvil a řešil to tak se mohlo hodně dát dohromady. Podle mě je v tom něco uplně jiného.......Nemáme babičky, nemám už ani manžela a dál jsem na všechno uplně sama na světě až do konce života a bez výhledu na budoucnost, je mi už v létě 45 let, jsem hezká , usměvavá , ale kdo by chtěl někoho s tolika dětma a takovým věkem? pomalu si zvykám na tu samotu až děti nebudou chtít nic a nic nebude pokračovat....cítím se zoufale. Prosila jsem ho abychom se sešli a vysvětlili si vše z očí do očí, ale má bloklý i telefon, je to všechno marné a přitom , kdybysme si to vyříkali tak to možná aspon uvolní ty křivdy a emoce. Zase na druhou stranu jednou za měsíc vozí dětem nové oblečení nebo i jídlo a to dřív neměly, nevím kde to bere, asi od své matky. Ale proč tohle nešlo předtím a ted když má konečně tchyně svého syna doma od nás , tak to najednou jde? Dnes volal,že ví ,že děti nemaj doma televizi, jestli jí prý nepotřebujeme. Takže jí asi doveze a pak se na měsíc odmlčí. KDybych onemocněla, tak budou děti bez jídla a samy doma (to už mi udělal v zimě kdy mě vezla sanitka) a tento zvláštní "teror" je pořád dokola..nic nechápu.