Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
babbota
21. kvě 2014

Druhé dítko jsme s manželem plánovali kolem druhého roku Šimonka a světe div se, ono se zadařilo, a já jsem v dubnu 2013 našla dvě //. Měla jsem obrovskou radost, ale zároveň obavy, jak to zvládnem. Ve stejnou dobu otěhotněla i moje švagrová (manželova sestra), takže jsem všechny slasti i strasti těhotenství prožívaly spolu.Termín porodu jsme měly obě 11.12.2013.

Těhotenství probíhalo téměř stejně jako to první, akorát nevolnosti byly daleko větší a trvaly opravdu dlouho. Všechny kontroly byly v pořádku a na velkém utz ve 20. týdnu, jsme se dozvěděli, že Šíma bude mít brášku.Ke konci těhotenství jsem byla už opravdu nateklá a měla jsem všeho plné zuby. Šíma zlobil, vyžadoval stále větší pozornost a já už se nemohla dočkat porodu a úlevy.

Byl 5. prosinec a já jsem měla naplánovanou kontrolu. Když jsem se ráno chystala, volala švagrová, že jí odtekla voda a jede do porodnice. Trošku jsem jí záviděla, že už to má "za pár", ale zároveň jsem si řekla, že ještě musím jít večer se Šímou na čerty a Mikuláše a pak už klidně rodit. Na kontrole mi doktorka oznámila, že jsem otevřená na dva prsty, ale jelikož nemám žádné bolesti a natočený monitor nic nenaznačuje, tak to nemusí nic znamenat. Trošku mě prohmátla a já jsem odjela domů. Od té doby mi trošku tvrdlo břicho a začala pomaluodcházet hlenová zátka. Večer jsme šli se Šimonkem na čerty a tam mi kamarádka řekla, že do rána porodím. Vůbec jsem jí nevěřila, protože jsem se cítila dobře a nic tomu nenasvědčovalo. Když v deset večer volala švagrová, že už je půl hodiny maminkou šla  jsem si v klidu lehnout, ale nějak jsem nemohla zabrat. O půl jedenácté přijel manžel z práce a já jsem mu ze srandy řekla, že do rána jedeme rodit :slight_smile:

Přesně o půlnoci, když jsem se otáčela (asi po tísící) z boku na bok jsem ucítila kopanec do pupku, kterému následovalo lupnutí. Houkla jsem na manžela, že mi právě praskla voda, ale ať ještě v klidu leží, že si jdu dobalit tašky a nachystat se. Odešla jsem na wc, kde mi okamžitě začaly kontrakce, a k mému údivu byly dost intenzivní a hned po třech minutách.To už jsem tak klidná nebyla a šla manžela vzbudit, že teda jedeme hned. Ještě jsem zašla za novopečenou dvojnásobnou babičkou, aby nám pohlídala Šímu, že jedeme rodit taky.

Do porodnice jsme dorazily v 1:15. Převlékla jsem s a šla vyplnit papíry a podstoupit vyšetření. Otevřená jsem byla na 4 cm a všechno probíhalo hladce. Manžel u porodu být nechtěl, tak jsem se sním šla  rozloučit a pak už šup na porodní pokoj.Malá raritka pro PA bylo, že paní, kterou rodila před pár hodinama byla moje příbuzná :slight_smile: Na por. sále jsem šla na wc a to už jsem cítila tlak. PA mi šla natočit monitor, který jsme ale ani nedotočili, protože už jsem opravdu musela tlačit. Párkrát jsem zatlačila a ve 2:28 byl Matyášek venku. PA mi ho dala na břicho a já jsem byla nesmírně šťastná. Měla jsem ho u sebe o dost déle než Šimonka a moc jsem si ty první seznamovací chvilky užívala. Bohužel pak nastal menší problém, nešla mi porodit placenta a já jsem musela na sál, kde mi udělali manuální lýzu placenty. Po probuzení z narkózy a dokapání infuze jsem byla přestěhovaná na oddělení šestinedělí, kde jsem, na své přání, byla dána na společný pokoj se švagrovou.

PA byla opět skvělá, moc mě uklidňovala. Měla jsm štěstí, že jsem ji měla u obou porodů a její kolegyně byla takový vtipálek, který trochu odlehčil moje obavy, že jdu na sál a musím opustit Matýska. Oběma jim patří mé veliké díky :slight_smile:

První porod byl skvělý a ten druhý až na ten menší zádrhel taky. Bolesti byly sice intenzivnější, ale byla to rychlovka a tak můžu říct, že bych takový porod přála všem :slight_smile:

Teď už bude mít Matýsek brzy 6 měsíců a se svým bratránkem Tedeáškem je dělí pouhých 5 hodin a já (ikdyž jsem tvrdila, že třetí dítě rozhodně ne) začínám pomaličku a potichoučku doufat, že třeba ještě jednou budu mít to velké štěstí....:wink:

Čti celý článek
babbota
12. únor 2013

Byl pátek, 18.11.2011 a já jsem měla 12 dní do termínu porodu. Protože měl manžel ranní směnu musela jsem na prohlídku ke své doktroce vyrazit sama autobusem, což pro mě znamenalo vyrazit  v půl šesté, abych na půl osmou stihla zajít na monitor a pak na kontrolu.Když se mě doktrorka ptala jak se cítím řekla jsem, že v pohodě, ale že by už malý mohl jít ven, přeci jen v noci už to nebývalo nic moc :slight_smile:. Její odpověď zněla. "To si ještě minimálně týden počkáte, jste "zabetonovaná", takže musíte vydržet". Cestou  z kontroly jsem se procházela po městě a měla jsem za úkol koupit si poslední věc, která mi chyběla a to kojící podprsenku. s dobrým pocitem, že jsem dobře nakoupila jsem vyrazila ke kamarádce (která mimochodem rodila o měsíc později), kde jsem čekala až si mě manžel vyzvedne. Zbytek dne proběhl v pohodě, jen jsem byla unavená, protože mě zmohlo to chození v deštivém a chladném počasí. Večer jsem si šla brzy lehnout. Ve 3 hodiny v noci mě probudilo "čůrání", jako už tolikrát předtím, jenže tentokrát, když jsem vstávala, ze mě začalo něco téct. "Teda, já jsem to asi nevydržela", říkám manželovi. Pak jsem se zarazila a napadlo mě, že by to mohla být plodová voda. To už manžel začal jančit, ať se okamžitě nachystám a jedem. Já jsem byla v klidu, přece nám v kurzu říkali, že pokud je voda čistá a nejsou pravidelné kontrakce můžem počkat i tři hodiny...Po hodině jsem se teda nechala přesvědčit, protože ten pocit "mokra" nebyl zrovna příjemný. Do porodnice jsme dorazili krátce před půl 5, hned mě dali na monitor, pak jsem šla na vyšetření a podle testu zjistili, že se opravdu jedná o plodovou vodu..Pak jsem se šla přecléct do eráru a vyplňovala jsem potřebné dokumenty. Stále jsem se cítila skvěle, protože kromě unikání plodovky, jsem neměla žádné bolesti. Rozloučila jsem se s manželem a domluvila se s ním, že až se bude něco dít, tak mu zavolám. U porodu být nechtěl, protože mu nemocniční prostředí dělá zle a porodníci by asi měli víc starostí s ním, než se mnou, což jsem respektovala. Ubytovala jsem se na předporodním pokoji, kde jsem celý den polehávala a odpočívala, jednou za čas mě dali na monitor nebo jsem šla na vyšetřovnu, kde mě prohlídli. Stále se nic nedělo a já byla bez bolestí. V 15 hodin mi dali antibiotika, protože jsem byla 12 hodin od doby, kdy mi začala odcházet voda. V 15:30 se konečně začali dostavovat pravidelné a silnější kontrakce, které jsem prodýchývala, bylo to jako silnější menzes. Asi v 17 hodin jsem už byla otevřená natolik, abych mohla jít na porodní pokoj. Ikdyž jsem v průběhu těhotenství uvažovala o porodu do vody a byla jsem na pokoji s vanou, nakonec jsem o ni ani pohledem nezavadila. Bolesti se dali vydržet, jednou jsem si zašla do sprchy, ale pak jsem byla natolik líná, že už jsem zůstala na lůžku. Občas se na mě přišla podívat PA. Kolem půl sedmé už jsem cítila tlak, PA mi řekla, ať ještě netlačím, ať si ještě zkusím dvě kontrakce prodýchat na boku. Cítila jsem už velký tlak, takže zpátky na záda mi musela pomoct.Jakmile jsem se otočila slyším, jak křikla na druhou PA: "Rodíme"!!!.Zatlačila jsem na dvě kontrakce a najednou jsem měla na břiše ten nejkrásnější uzlíček štěstí, jaký jsem si jen mohla přát."Tak už jsi tu s námi, Šimonku", řekla jsem a hladila ho po zádech. Pak si ho vzala sestřička na očištění a převážení a přiložila mi ho k prsu. Byl to ten nejnádhernější okamžik v mém životě. tatínek dorazil deset minut po porodu a byl tak krásně dojatý a šťastný jako já. Pár stehů na šití byla brnkačka, pak už mě čekal jen převoz na šestinedělí a po dvou hodinkách odpočinku mi přivezli Šimonka na pokoj a tím začal náš krásný společný život...:slight_smile:

Čti celý článek