Bylo nebylo - malé ptačí hnízdo se krčilo vysoko v koruně stromu. A v tom malém hnízdě bylo jedno nádherné, modrofialové vejce. Ptačí máma byla na něj tak pyšná, že ho ukazovala všem ostatním ptákům v okolí. Jednoho dne náhle vejce puklo a ven vylezla maličká, mokrá ptačí holčička. Ptačí holčička špatně viděla, bylo jí zima a byla trochu vylekaná, a tak ji máma hned schovala pod křídla, aby byla v bezpečí, zatímco ptačí táta odletěl najít něco dobrého k obědu.

Po nějaké době začaly ptačímu děťátku růst vlastní hebká pírka, aby mohlo být pořád v teple. Pak pocítilo chuť otevřít oči a dívat se na všechno kolem. Avšak čeho si všímalo nejvíc, byl ten zvláštní pocit hluboko dole uvnitř…

„To bych ráda věděla, co to je, ten pocit uvnitř mne“, říkala si ptačí holčička. Jak dny plynuly, ten zvláštní pocit rostl a rostl, a ptačí hočička se divila a divila, co to všechno má znamenat?

Pak jednoho dne uslyšela mámu, jak si cvrliká, když poklízela kolem hnízda. Najednou ptačí holčička věděla, co znamená ten dívný pocit. Chtěla cvrlikat! Ptačí hočička vlastně věděla, že to MUSÍ udělat. A tak otevřela ústa a zacvrlikala hlasitěji, než jak to kdy slyšela. Děti, které si hrály v domě, dokonce vyšly ven se podívat, co to bylo za zvuk. Psi začali štěkat a paní z vedlejšího domu, která právě věšela prádlo, přestala a rozhlédla se kolem a naslouchala.

Ptačí máma se tak polekala, že pozadu přepadla z hnízda. Ale protože uměla létat, rozevřela křídla a hned letěla zpět zjistit, co se děje. Když holčička viděla, že se vrací, měla radost. Když teď věděla, z čeho byl ten divný pocit, cítila, že je čas pro další veliké zacvrlikání, a tak to vyběhlo ven znovu! V té chvíli ptačí táta přiletěl z větve, na které předtím trpělivě čekal na brouka. Pak sem přiletěli sousedi od vedle, tety, strýčkové, bratranci a přátelé, až byly všechny větve kolem hnízda zaplněny ptáky…

Když viděla všechen ten rozruch a cítila všechnu tu pozornost, řekla si ptačí holčička: “No ne, já jsem skutečně někdo. Všem na mě záleží. A to je uvnitř tak dobrý pocit. Asi teď budu skákat nahoru a dolů.“ A to také udělala.

Ale potom, ještě dřív, než ptačí hočička mohla zacvrlikat znovu, řekla teta: „Ale my necvrlikáme tak rychle a tak vysoko“. A jeden z bratranců řekl mámě: „Musíš to zarazit!“ A někdo další dodal: „Měli byste ji naučit správně cvrlikat“. Ostatní souhlasně kývali a říkali mámě a tátovi co mají dělat se svojí holčičkou…

Ptačí holčička jen seděla v hnízdě a dívala se kolem. Ten radostný, dobrý pocit uvnitř najednou začal mizet. Začínala se cítit zmatená a osamělá a smutná. „Moje cvrlikání – to jsem přece já a já jsem moje cvrlikání“, říkala si sama pro sebe. „Ale všichni tihle ptáci , kteří jsou starší a větší a tak asi chytřejší než já říkají, že tohle není to správné ptačí cvrlikání. Tak asi mají pravdu? Budou mě mít rádi, když budu zpívat po svém?“. Tohle znepokojovalo ptačí holčičku tak moc, že se obrátila na rodiče. Ptačí máma toho moc neříkala, protože byla taky zmatená a v rozpacích z toho, že všichni přátelé a příbuzní si myslí, že je špatná matka! A ptačí táta se pokoušel předstírat, že se nic nestalo a odletěl hledat něco k obědu.

Ptačí holčička tak zůstala osamělá a neměla už nejmenší chuť do cvrlikání. Vlastně se bála vůbec to znovu zkoušet. Den za dnem rostl uvnitř pocit smutku a toho, že jí nikdo nerozumí. Každý den seděla sama na kraji hnízda nebo na některé blízké větvi, protože teď už její peří dorostlo. Jedinou zábavou v životě bylo pro ni poskakovat na větvích kolem. Nevěděla co se sebou.

Někdy se zastavili její bratranci, cvrlikali, hráli si a vybízeli ji, aby se k nim přidala. Ale kdykoliv se odvážila zacvrlikat tak jak to cítila, byť co nejtiššeji, říkali hned – „Ale takhle my necvrlikáme! Buď se naučíš být jako my - a nebo si s tebou nebudeme hrát.“

Až jednou letěla kolem stará sova a viděla osamělou ptačí holčičku. Sova slétla dolů k hnízdu. Když se ptačí holčička podívala do vlídné tváře velké sovy, něco uvnitř pocítilo bezpečí a tak se odvážila zeptat: „Co to vlastně dělám? A… dělám něco špatně? Jsem tedy ŠPATNÁ??“

Stará sova se tiše přesunula k ptačí holčičce, objala ji a řekla: „Když se uvnitř uklidníš, můžeš skoro slyšet, jak k tobě něco uvnitř mluví. Je v celé té změti nějaký pocit, který víc než ty ostatní potřebuje, abys mu naslouchala?“

Tiše začala ptačí holčička prozkoumávat pocity v těle pod narůstajícím peřím. Stará sova neříkala nic, ale ptačí holčička cítila její uklidňující přítomnost a to jí pomáhalo. Netrvalo příliš dlouho a tělo jí řeklo: „Je mi hrozně, hrozně smutno.“ A tak to staré, moudré sově se slzami v očích řekla. Sova se velmi tiše posunula ještě blíž k ptačí holčičce a řekla: „Můžeš se k tomu smutnému místu v sobě přiblížit, tak jako se já přibližuji k tobě, a dát mu vědět, že jsi tady?“

Z toho, jak stará sova byla u ní, cítila ptačí hočička, jak má být u svého smutného místa. Ona a sova byly spolu velice, velice potichu. Cítila jak je to pro ni díky tomu snazší být přítomná – protože to BOLELO a ona měla STRACH.

“Je to lepší, když nenechám svá smutná, vylekaná, zmatená a osamělá místa samotná. Měla bych se o ně STARAT.“ Na to sova odpověděla: „Co bys teď potřebovala? Zůstaň tam uvnitř a trpělivě poslouchej“.

Ptačí holčička se podívala dovnitř, pak na velkou sovu vedle sebe a vyhrkla: „Chci cvrlikat! Ano, to je ono, já potřebuju cvrlikat a cvrlikat a cvrlikat!“ A ptačí hočička začala cvrlikat a usmívající se sova odletěla se slibem, že se zase vrátí, kdyby ji ptačí hočička potřebovala. Ale čím víc se srdce ptačí holčičky otevřelo a čím víc cvrlikala, tím líp se uvnitř cítila, že dělá přesně to co její srdce potřebuje…
Ačkoliv cvrlikala na větvi pořád ještě sama, uvnitř už nebyl smutek ani zmatek. A smutek a zmatek už také nebyly samy, protože ona vcházela dovnitř, aby byla s nimi... A tak se staly jejími přáteli.
Pak jednoho slunečného rána, když se probudila a otevřela ústa, aby zacvrlikala, vyšel z nich ten nejkrásnější zvuk, jaký kdy kdo předtím slyšel. Ptačí hočička začala zpívat! Ale to nebylo obyčejné zpívání. Všichni ptáci přestali cvrlikat a užasle naslouchali. Psi dole v ulici přestali štěkat a děti jdoucí do školy si přišly poslechnout. Brzy lidé z okolí přicházeli jen tak si sednout pod strom na trávník, odpočívat a naslouchat krásnému zpěvu ptačí hočičky. Trylkovala a zpívala a zpívala pro každého, ale nejvíc ze všeho pro sebe. Pro svoji RADOST.

Všichni ostatní ptáci si mezi sebou říkali: „Škoda, že nezpíváme taky tak. Jaktože je ta ptačí holčička tak jiná a tak zajímavá?“ Ptačí holčička a moudrá stará sova (která také přicházívala poslouchat) se na sebe usmály a zamrkaly jedna na druhou….

(zpracováno podle knihy Za hranice mýtu o dominanci, E. McMahon)

Ranní teploty jsou už jen pár stupňů nad nulou. Pokud používáte zázvor jako prevenci nachlazení, je dobré vědět jak a kdy ho používat, abyste nedosáhli opačného účinku než potřebujete.

Zázvor pomáhá trávení, zmírňuje nevolnosti a umí pomoci při nachlazení. Pozor ale na způsob užívání! Zázvor může zhoršit zdravotní stav v těchto dvou situacích:

1. Pokud máte tzv. vnitřní horkost (ta má různé projevy - např. opary, návaly horka, nadměrný hlad, krvácející dásně, potíže se spánkem, arytmie a mnoho dalších projevů). Pak pro vás zázvor není vhodný vůbec. Je to proto, že zázvor vnitřní horkost zvyšuje. Není tedy vhodný ani pokud jste zimomřiví, ale máte zároveň shora uvedené potíže. Zázvor tudíž nepoužíváme při nachlazení pokud máme horečku, rychlý pulz a velkou žízeň. (Pokud si nejste jistí jestli máte vnitřní horkost a jak velkou, doporučuji konzultaci).

2. Zázvor NENÍ vhodný jako prevence nachlazení (to je bohužel velmi rozšířená mylná informace). Vysušuje průdušky a oslabuje vnější ochrannou vrstvu těla, protože ji svými účinky otevírá. Otevřená vrstva je pak mnohem víc přístupná nejen nachlazení, ale také virům chřipky, střevní chřipky atd. Preventivně tedy zázvor v chladném období roku neužívejte, riziko onemocnění se tím zvyšuje.

Kdy JE vhodné zázvor užívat?

- Při nevolnostech a slabším trávení (Pokud netrpíte na zmíněnou vnitřní horkost. Opatrně v těhotenství, hlavně v 1. a 3. trimestru - vůbec nepoužívejte sušený zázvor, který více prohřívá a vysušuje než syrový zázvor.)

- Zázvor je naopak výborný při už probíhajícím nachlazení kde může pomoci zvýšením vnitřního tepla v těle. Jedná se o situace kdy máme tzv. vnitřní chlad: víme, že jsme venku prochladli nebo máme zimnici, případně průjem z chladu. Zázvor prohřeje a spustí pocení. Po vypití zázvorového čaje nebo užití výtažku ze zázvoru je tedy lepší už nechodit ven a nesportovat.

Jak si tedy preventivně posilovat imunitu, když zázvor není vhodný?

Nejlépe tím co obranyschopnost těla nejvíc ovlivňuje: podporou duševní pohody + rovnováhou odpočinku a fyzické aktivity. Případně bylinami, nejlépe na míru. Protože každá potravina, doplněk a bylina je vhodná pro jiný somatický typ. Co jednomu pomáhá, druhému škodí. Co nám pomáhá ulevit od akutních potíží, může zhoršovat naše potíže dlouhodobé. 

Lída Salemová

www.bachovkypraha.cz

- Příběh první: Žena, která si stěžuje na svého muže: často není doma, odchází, nekomunikuje často ani s dětmi. Paralelní vztah prý nemá, dlouhodobě se ale pár nemůže dobrat zlepšení situace, i když chodí na párovou terapii. Manžel mívá návaly vzteku, které ústí do destrukce věcí v domácnosti. Situace tak čím dál tím víc zasahuje i děti...
Co se ukazuje v rodinné konstelaci? Žena natolik obdivuje svého otce, že žádný muž nemůže v jejích očích dosáhnout jeho kvalit. Otce má tak podvědomě na místě toho s kým by chtěla být, na místě partnera. Její muž tedy podvědomě vnímá, že pro něj v rodině není vlastně žádné místo. A tak odchází (pokud chvíli zůstává, vyvolává to v něm hněv, který nedokáže kontrolovat).

- Příběh druhý: Mladý muž, který by rád věděl, proč ho často stíhají nemoci a nešťastné náhody. Při dotazování před konstelací vychází najevo, že se jedná vždy o výrazné situace, které muži blokují vývoj v životě. Například závěrečná státnice na VŠ, operace vrozené vady, setkání s případným investorem apod.
Co ukázala konstelace? Dědeček z otcovy strany začal podnikat, o firmu ale přišel při znárodnění. To ho velmi výrazně zasáhlo, přišel o životní jiskru. Vnuk k němu jako malý chlapec vzhlížel a z lásky a lojality se podvědomě rozhodl, že svoje sny také nebude realizovat (touha "mít to jako dědeček" a být mu blíž = být akceptovaný milovanou osobou).

- Příběh třetí: Pár, který se snaží několik let počít dítě. Zdravotně není důvod, aby k otěhotnění nedošlo, ale stále se nedaří. Frustrace a smutek vedou k nedorozuměním i sníženému sebevědomí.
Co odhalila konstelace? Žena se podvědomě bojí otěhotnět, protože její babička málem zemřela při porodu. Zároveň cítí, že muž není dostatečně "přítomný" a připravený, aby se o něj mohla opřít při případných obtížích. Ukazuje se, že muž měl před tímto vztahem známost, která není na podvědomé úrovni ukončena. Muž se tedy cítí dezorientovaný, podvědomě není připravený zakládat rodinu. Potřebuje si nejdřív ujasnit své vztahy.

>>> V životě nastávají situace kdy se VĚDOMĚ snažíme o určitou věc (udržet si partnerský vztah, zhubnout, změnit svůj přístup vůči dětem, dokončit školu, změnit práci, pomoci někomu atp). Naše PODVĚDOMÍ má ale někdy uložené naprosto jiné vzorce, které bohužel nelze měnit přes vůli..

Naše tělo je úžasná souhra mnoha jemných mechanismů, které zajišťují neustálou a pravidelnou práci (srdce, lymfa, krev, přeměna stravy na životní energii, imunita, dýchání, produkce hormonů a mnoho dalších věcí, které v běžném dni ani nevnímáme).

Organismus provádí neustále „úklid“ a „opravy“, protože denně potřebuje zvládat bakterie a viry, chemické látky v jídle a životním prostředí, stresové hormony, nedostatek odpočinku, užívání léků, nevhodnou stravu nebo chybějící pohyb, jednostrannou zátěž v práci atd.

Aby tohle všechno zvládalo, má tělo velkou sebeúzdravnou sílu. Je tu ale háček: tato regenerační schopnost funguje jen pokud je dostatečně aktivní parasympatické nervstvo.

Co je sympatikus a parasympatikus?

Sympatikus (energie jang): aktivace, zrychlení srdeční činnosti, produkce adrenalinu a noradrenalinu v nadledvinkách. Jsme v pohotovosti, připravení na boj nebo útěk, svaly jsou v napětí. Velmi užitečná věc krátkodobě. Dlouhodobě ale příčina mnoha zdravotních a psychických obtíží, protože v těle dochází ke stagnaci energie (bloky). Jde o příčinu zhoršené regenerace, únavy, chronických bolestí – migrén a bolesti zad, vysokého krevního tlaku, bušení srdce, nespavosti, úzkosti, strachů a fóbií, trávicích obtíží, opakovaných zánětů, snížené funkce štítné žlázy, podráždění, syndromu vyhoření atd….Největší zátěž při vyšší aktivaci sympatického vegetativního nervstva nesou srdce, ledviny a játra.

Parasympatikus (energie jin) se při vyšší aktivitě projevuje jako tzv. vyšší vagální tonus (lze měřit přes tepovou frekvenci a rychlost dýchání). Aktivovaný parasympatikus přináší:

• Lepší fungování všech orgánů: lepší regulace hladiny krevního cukru a krevního tlaku (snížení rizika mrtvice, infarktu, anginy pectoris), více trávicích enzymů a tím lepší výživa těla, silnější imunita
• Snížení svalového napětí a výskytu bolestí (hlava, páteř, PMS atd.)
• Vyrovnané fungování hormonálního systému
• Zlepšení kvality spánku (bezproblémové usínání a hluboký klidný spánek)
• Vyšší odolnost organismu vůči zátěži celkově
• Lepší náladu – méně úzkostí, depresí, apatie, výkyvů nálad nebo sebedůvěry
• Hlubokou regeneraci
• Detoxikaci těla od škodlivých látek
• Léčení těla – při akutních i chronických nemocech, aktivace regenerační schopnosti
• Zvýšení hladiny energie
  

Hluboké uvolnění = nastartování úzdravných mechanismů.

Poznámka: pokud se přes den cítíte unavení nebo vystresovaní, po setmění vám ale paradoxně přibyde energie, je to proto, že máte velmi nízkou energii jin (nízká aktivita parasympatiku). Jakmile se tedy do jinové energie dostanete přes okolní prostředí (tmavá část dne = jinová), může se stávat, že přestože jste velmi vyčerpaní, energie stoupne a nedaří se Vám usnout nebo klidně spát, abyste byli druhý den odpočatí. A nedostatek spánku opět sníží váš jin…

Jak si tedy aktivovat hluboké uvolnění parasympatiku & posílit si psychické i fyzické zdraví? 

1. Bachovy esence – nejlépe fungují připravené na míru konkrétnímu člověku
2. Meditace – v sedě nebo v pohybu (o meditaci bude příští článek)
3. Uvolňující masáže a/nebo kraniosakrální terapie (výborné v kombinaci)
4. Zpěv písniček nebo manter aktivuje parasympatikus. Zpívejte si co nejčastěji (pokud nemáte vůbec chuť zpívat ani poslouchat hudbu bývá to příznakem vyčerpání nebo začínající deprese, řekněte si o pomoc..)
5. Cílené uvolňování:

• Rychlá akutní pomoc: přes dech (hluboké, pomalé brániční dýchání), nebo relaxaci (imaginace nebo speciální cvičení kdy se uvolňuje náboj z těla).
• Chceme-li odstranit bloky a uvolnit energii pro život: EFT, rodinné konstelace, kineziologie, bodypsychologie.

 Hodně pohody přeje 

Lída Salemová

Alergická reakce je přehnanou odpovědí našeho imunitního systému. Proč k takové "hysterické" reakci dochází? Tím zásadním v imunitě je rovnováha - imunitní buňky potřebují poznat co je ještě v normě a co naopak rychle zlikvidovat.

Pokud jsme často napjatí nebo unavení, jíme pro nás nevhodnou stravu, nejde nám "vypnout" a relaxovat nebo se dostatečně vyspat, pak je naše imunita oslabována a bombardována mnoha látkami (stresové hormony, chemické látky v jídle, lécích atd.).

Velmi lehce se pak může stát, že tělo vyhodnotí nějaký signál chybně a vnímá obyčejný pyl nebo prach jako extrémně nebezpečnou látku... Na sliznicích se pak vytváří hlen, kýcháme, teče nám z nosu. Proč? Přece aby se cizorodé látky nedostaly dál do těla.

Jak můžeme alergickou reakci zmírnit nebo se jí postupně úplně zbavit?

1. Trávit více času venku po celý rok = přirozené posilování imunity.
Dobré je také nezdržovat se často v nepřirozeném prostředí kde se používá hodně čistících nebo antibakteriálních prostředků, kde je klimatizace, kde chybí denní světlo atd.

2. Upravit stravu

Kromě odlehčení jídelníčku a pravidelné stravy je u silných alergií prospěšné omezení nebo vyloučení potravin s vysokým obsahem histaminu jako jsou např. uzeniny, zrající a plísňové sýry, mléčné výrobky, kakao, kysané zelí, víno, pivo, rajčata atd..

Nejlepší úprava stravy je na míru a taková, která doplňuje energii právě v orgánech kde vám chybí. Tělo má velkou samoregenerační schopnost, jen je potřeba mu rozumět. Poraďte se, vadit vám konkrétně mohou i některé potraviny, které jsou jinak prospěšné.

3. Pročistit organismus
Tady pozor, detoxikaci je potřeba vždy dělat postupně a podle zdravotního stavu. Rychlá nebo nevhodná detoxikace může zdraví i psychiku významně zhoršit! Cest je vícero, zapojit lze kromě stravy také byliny, Bachovy esence, práci s psychikou, cvičení, speciální masáže atd.  Nejlépe na míru, žádné "střílení na slepo". Častokrát si totiž ublížíme v dobré víře (např. máme slabší ledviny, nevíme o tom a snažíme se co nejvíce pít. Tím si ledviny ještě více zatížíme a oslabíme. To je jeden z mnoha typických příkladů).

Ještě větší opatrnost s pročišťováním organismu je potřeba  ve dvou případech: 

- v době těhotenství a kojení - pouze velmi jemná detoxikace ve vybraných případech

-  pokud trpíte úzkostmi, depresemi nebo vážnými zdravotními potížemi - tady může být detoxikace velmi důležitá součást léčby a může významně zlepšit stav. Doporučuji ale v úzké spolupráci se zkušeným terapeutem, poraďte se.

(Nedoporučuji kupovat x doplňků stravy v e-shopech bez porady, některé z nich jsou kvalitní, ale nejsou vhodné pro všechny nebo je nevhodná jejich kombinace... ).

4. Pečovat o své psychické zdraví, aby nebyl nervový systém přepjatý a nedráždil tak imunitu
Když je náš organismus pročištěný a nervový systém se umí uvolnit, dochází k hluboké regeneraci. Imunita tak není permanentně provokována. Díky tomu se alergie zmírní nebo může i úplně ustoupit.
Pro posílení nervového systému a zdraví můžete využít např. terapeutické masáže, Bachovy esence, EFT, rodinné konstelace nebo byliny na míru.

Krásné jaro bez alergií přeje

Lída Salemová

Život nezačíná porodem, ale těhotenstvím. Vlastně začíná ještě dřív, dávno před těhotenstvím. Budoucí maminka se narodí a už tehdy, jako malá holčička po narození, si s sebou na svět nese několik set tisíc až 2 miliony vajíček (okolo 20. týdne prý dokonce okolo 6 milionů). Její maminka, budoucí babička, tak v sobě nosí zárodky svých vlastních budoucích vnoučat. Příroda je opravdu neuvěřitelná a mnoho věcí je nad možnosti našeho racionálního chápání...

Síla rodiny a její energie je velká, mnoho věcí se tak přenáší nejen geneticky, ale také energeticky – sklony k určitému chování se začínají formovat částečně už v době těhotenství. Dítě od zhruba 15. týdne slyší a naučí se tak rozeznat hlas svých rodičů (od zhruba 28. týdne). Okolo 25. týdne si dítě vědomě hraje s pupeční šňůrou, okolo 30. týdne otevírá oči. Jeho život opravdu začíná měsíce před tím než ho my pochováme. Ještě dříve před tím ale dítě vnímá energii – to základní „cosi“ co vnímáme všichni, více nebo méně.  To co v nás plyne, co nás oživuje. Čím se řídíme, když říkáme „nějak jsem to věděl/a“.

I když tedy s děťátkem budoucí maminka nekomunikuje nějak vědomě (mluvení, zpívání, hlazení bříška, čtení nahlas apod.), neustále probíhá výměna energie mezi ní a miminkem. Dítě na nálady maminky reaguje a bere je za své, prožívá je jako své vlastní.

Dítě vnímá emoce maminky přes hormonální nastavení jejího těla (zjednodušeně adrenalin = stres, endorfin = klid a radost). Dítě ale vnímá víc: je energie maminky klidná a vyrovnaná, plyne volně? Má jí dostatek? Nebo je maminka vyčerpaná? Má starosti, je přetížená, protože řeší rodinné konflikty, nedostatek financí, potíže v partnerském soužití? Bylo těhotenství neplánované a žena zažila šok? Objevují se u ní úzkosti nebo deprese? Nemůže se rozhodnout jestli si má dítě ponechat nebo ne? Má strach z porodu, z toho jestli zvládne péči o své první dítě / jak zvládne péči o další dítě? Cítí se připravená? Má podporu nebo prožívá osamělost? Dítě a maminka jsou spojené, to jak se daří jednomu určuje jak se daří druhému. Napojení na maminku je velmi silné i po porodu - zhruba do konce 1. roku dítě vnímá sebe a maminku jako JEDNO. Představte si tedy jak velké je napojení na maminku dokud je miminko přímo v ní...

Těhotenství je zvláštní, opravdu „jiné“ období v životě ženy. Může být krásné a pohodové kdy žena cítí svoji ženskou sílu, uvědomuje si to, že má jedinečnou schopnost dát život a být někomu tak moc blízko... Může to být ale také hodně náročné období. Jak se s mnohdy rozporuplnými pocity v těhotenství vyrovnat?

1. Postarejte se o svoji fyzickou pohodu – to hodně souvisí s tím jak nám funguje hormonální systém a také s tím jak na tom žena byla zdravotně už před těhotenstvím, jestli užívá léky apod. V průběhu těhotenství je možné zdraví podpořit :

• bylinami (opatrně hlavně v 1. trimestru, vždy se domluvte přímo s terapeutem, který se bylinnou léčbou zabývá)
• přírodními doplňky, které podpoří výživu a regeneraci organismu - tady bych zdůraznila slovo přírodními, protože doplňky mohou také organismus zatěžovat. I u výběru doplňků je dobré se poradit. 
• vhodným cvičením pokud to zdravotní stav umožňuje (nejvhodnější je pilates pro těhotné, plavání, těhotenské cvičení)
• masážemi vhodnými v průběhu těhotenství - existují i velmi jemné masáže, které pracují na tzv. energetickém těle organismu a využít je tak mohou i maminky s rizikovým těhotenstvím
• kraniosakrální terapií - pro celkovou harmonizaci a zklidnění 

2. Nezanedbávejte svoji psychickou pohodu v těhotenství. Nepodceňujte pocity, které máte během těhotenství, nejsou to pokaždé jen „těhotenské nálady“. Opravdu velmi často se setkávám s tím, že budoucí maminky trápí úzkosti, podrážděnost, velká únava, nejistota z celkové situace v životě, rodinné a partnerské konflikty, nespavost, ale i deprese nebo apatie. Pokud se zároveň těhotná žena stará o malé dítě, objevuje se často přetížení, snížená trpělivost a následně výčitky. Mnohé maminky také trápí otázka „co když po porodu nepocítím lásku k dítěti?“

Období od početí do porodu bývá nazýváno "1. matrice": dítěti se do nervového systému doslova vtiskávají základní informace od maminky, se kterou zažívá naprostou symbiózu – jestli je chtěné, jestli se maminka na něj těší, co se děje okolo ní >> tak jsou položené buď základy nejistoty, napětí, úzkostí nebo depresí u dítěte. Nebo naopak základy vyrovnaného a silného nervového systému, pocitu bezpečí a rovnováhy v životě.

Jak tedy podpořit psychiku v období těhotenství?

• Bachovými esencemi – těhotenství je jedno z období kdy si k Bachovkám ženy často najdou cestu, protože esence jsou naprosto bezpečné a přitom účinné. Lze jich využít i při porodu a po něm, pro podporu kojení a lepší regeneraci, jako prevenci poporodních depresí nebo poporodní blues. Případně pro stavy kdy je maminka schopná se o dítě postarat, ale necítí k němu emocionální vazbu... Děti mohou Bachovy esence užívat už od novorozeneckého věku.
  Nejlépe fungují Bachovy esence namíchané na míru.
  
  
• bylinami a výtažky z nich – po poradě s terapeutem, opatrně v 1. trimestru.
  Nikdy neužívejte tyto byliny!> uňa de gato, šalvěj (trocha do vaření je v pořádku), aloe vera, pelyněk, kaštan, routa, jalovec, ginkgo biloba, maliník (ten je vhodný pouze jako příprava na porod zhruba 6 týdnů před termínem).  Opatrně také s čerstvými bylinami do jídel ve větším množství, hlavně na začátku těhotenství.
  
  
• mějte někoho s kým si můžete popovídat a komu důvěřujete – kamarádku, dulu nebo terapeuta, kterého můžete kdykoliv kontaktovat
  
  
• dostatkem kvalitního spánku - to bývá v těhotenství někdy problém i pokud žena nevstává k malému dítěti. Velkou únavu nebo naopak těhotenskou nespavost lze ale zmírnit pokud pečujeme o svoje tělo i duši. Konkrétně u spánku nejlépe fungují masáže, lehké cvičení, Bachovy esence a kraniosakrální terapie.

Hodně pohody nastávajícím maminkám přeje

Lída Salemová

Bachova terapie, Biodynamické masáže, EFT – uvolnění emočních bloků, Rodinné terapie, Kraniosakrální terapie, Bylinná medicína

www.bachovkypraha.cz

Rodinné konstelace jsou krásné a také efektivní. Je to proto, že se dotýkají velmi hlubokých věcí v rodině i v nás. Přispívají tak:

• k pozitivnímu vývoji v konkrétních situacích v rodině
• k sebepoznání a rozvoji osobnosti: věci vidíme a cítíme z jiného úhlu a uvědomujeme si širší souvislosti a větší celek. Integrujeme také části svojí osobnosti. To vše nám přináší větší vyrovnanost.

Průběh konstelace se může hodně lišit a popsat ho lze jen v nástinu. Protože mi ale dotazů přichází mnoho, shrnu to nejdůležitější.

Nejzásadnější je, že se nejedná o nějaké „divadlo“ nebo psychodrama kde bychom přehrávali např. konfliktní situace z rodiny a emoce, které tam probíhaly nebo probíhají. Nehledáme ani rychlá řešení založená na analýze nebo subjektivním názoru toho kdo konstelaci vede (tzv. konstelář).

Pracujeme s energetickým polem rodiny. Průběh i výsledek má tedy u této metody mnohem větší hloubku. Dotýkáme se podvědomí, duše. „Spodních proudů“, které nás někam nesou aniž si to uvědomujeme. Jde o něco silnějšího než jsme my sami.

Časté otázky ohledně konstelací:

„Mám se nějak na konstelaci připravit?“

Být připravený na konstelaci znamená vlastně vnímat potřebu změny a nechat k sobě přijít to co přijít má. Změnu si nelze vynutit, ale můžeme ji nechat přijít, když nebudeme podléhat strachu a bránit tak vývoji v životě. Blokovali bychom si tak životní energii, sílu a radost.

Před konstelací je dobré si promyslet na co se chceme podívat – konkrétní vztah v rodině, obecný pocit v životě, osud nějakého rodinného příslušníka, který se nás dotýká?

Vlastní konstelaci si ale také vůbec nemusíte stavět. Stačí přijít, dívat se, případně stát jako zástupce v konstelaci někoho jiného. I z toho se lze mnohému naučit. A možná si pak konstelaci příště postavíte, ale s jiným záměrem než který jste měli původně, protože se vaše vnímání celé situace mezitím posunulo..

„Jak prakticky rodinné konstelace probíhají?“

1. Sdělíte motivaci ke konstelaci konstelářovi (před skupinou, všichni v ní jsou zavázáni mlčenlivostí, protože mnoho témat je intimních na různé úrovni). Zároveň uvedete jaké je základní uspořádání rodiny a konstelář se podle potřeby zeptá pokud je třeba něco doplnit. Dobré je vědět jestli jsou ve vaší rodině nějaké neobvyklé osudy: lidé, kteří zemřeli před 40. rokem, sebevraždy, lidé vyloučení z rodiny nebo zapomenutí, nenarozené děti, lidé kteří vstoupili do řádu nebo sekty, křivdy typu násilí, vyvlastnění apod. Tyto osudy mohou (ale nemusí vždy) mít vliv na situaci v rodině a je dobré o nich vědět. Není to ale podmínkou postavení konstelace.
2. Konstelář určí, které osoby jsou pro konstelaci relevantní (např. vy, matka, otec, otcovi rodiče a jejich rodiče). Další zástupce lze případně přidat později pokud to konstelace vyžaduje.
3. Za určené osoby si vyberete zástupce z lidí ve skupině (pokud s tím souhlasí) a rozestavíte je do prostoru tak jak to cítíte. Důvěřujte své intuici, klidně si i zavřete oči.
4. Během konstelace sedíte a pozorujete, díváte se co se v rodině odehrává. Vaše aktivní role přijde zase až na závěr. Konstelace je hodně o tichu, o tom nechat na sebe působit to co se SKUTEČNĚ děje pod každodenní rutinou v rodině.
5. Pokud jste v konstelaci jako vybraný zástupce, pak stačí počkat až k vám dorazí impulsy z energetického pole rodiny, ve kterém stojíte. Vjemy přijdou samy, není potřeba nic dělat nebo mít nějaké zvláštní schopnosti, zástupcem může být opravdu každý. Prostě důvěřujte svému vnímání a nic necenzurujte, sdělujte i pocity, které se vám zdají třeba v té situaci neobvyklé (např. nepoznávám svoje dítě, necítím nic k matce, přitahuje mě někdo cizí apod.)  V určité chvíli konstelář pak vyzve k následování vnitřních pocitů, v té chvíli je možné se hýbat v prostoru podle toho jak to cítíte. Vše probíhá klidně, raději pomaleji, abychom měli čas všímat si co se děje s energií v rodině. Pokud se vás konstelář zeptá jak se cítíte, odpovíte (např. „Cítím se dost slabý, chtěl bych se přesunout k tamté osobě, tam cítím klid.“ ) Případně pokud je vjem silný, přihlásíte se sami o slovo. Někdy také vstupuje konstelář do konstelace s určitými instrukcemi – např. něco co by bylo dobré říct, na někoho se podívat apod. Je to proto, aby se rodinný systém dostal krok za krokem do rovnováhy a každý v něm měl své místo. Konstelář ale do konstelace vstupuje pouze pokud je to opravdu potřeba. Stejně jako zástupci naslouchají svým impulsům členů rodiny, konstelář naslouchá impulsům pro celou konstelaci.
6. Ve chvíli kdy je v rodině taková rovnováha jaká je v tuto chvíli dosažitelná, konstelář oznámí, že je čas na výměnu, tedy ten kdo si konstelaci stavěl se vymění s tím kdo ho zastupoval . Pokud je to třeba, tak se ještě chvíli pracuje dál (např. pokud si změnu potřebujeme více procítit nebo něco vyjádřit).

„Výsledek konstelace je tedy že něco pozoruji?“

Ne, výsledkem konstelace je nové energetické uspořádání rodiny a nové vnímání rodiny a svého místa v ní a v životě. Stojíme v nových, harmonických energiích a cítíme pocity, které někdy zažíváme i poprvé v životě: např. absolutní bezpečí, klid, sebevědomí, bezpodmínečnou lásku, ukotvenost, jasnost, smíření, nadhled. Nejde jen o chvilkové procítění si toho co bylo vytvořeno. Dochází ke změně nastavení v rodinném systému. Energie volně plyne a všichni se cítí lépe.

„Mám nedorozumění s členem rodiny, musíme na konstelaci přijít oba? Co když ten druhý nechce?"

Síla konstelací je v tom, že pracujeme se skutečným energetickým systémem rodiny. Tedy konstelaci si stavíte vy, ale pozitivní vliv má i na ty, kterých se týkala (např. partner, rodiče, děti, sourozenci, nadřízený). Tedy není třeba, aby na terapii chodili všichni, kterých se to týká. Zároveň konstelace nejsou žádnou manipulativní metodou, jde jen o přirozený důsledek provedené terapie.

„Jak dlouho konstelace trvá?“

Většina konstelací trvá půl hodiny až hodinu.

„Je něco co bych bezprostředně po konstelaci měl/a nebo neměl/a dělat?“

V den po konstelaci je dobré nepít alkohol. Nedoporučuji také konstelaci racionálně analyzovat nebo ji převyprávět těm, kterých se také týkala, obojí může spíš negativně ovlivnit výsledek, protože ty největší věci v životě nejsou uchopitelné hlavou... Odpočívejte a celkově buďte víc "se sebou". Probíhají hluboké procesy v psychice, které se nastartovaly a mohou pokračovat i několik měsíců. Pokud máte po konstelacích jakékoli dotazy nebo něco co byste rádi řešili, vždy se na mě můžete obrátit.

„Jak často mohu jít na konstelaci?“

Minimální odstup mezi konstelacemi je měsíc nebo dva. Je to proto, že pracujeme se silnými, takzvanými primárními pocity, s věcmi, které jsou větší než my. Tyto primární pocity jsou zdrojem našich sekundárních pocitů - to jsou ty pocity, které vnímáme běžně, každý den.

„Kdy je dobré jít na rodinnou konstelaci?“

V případech konfliktů vnějších nebo vnitřních – tedy např.nedořešené vztahy s rodiči (spory, pocity nepřijetí z jedné nebo druhé strany, pocity typu přebírám chování svého rodiče ačkoliv nechci apod.), problémy ve vztazích se sourozenci (žárlivost, obtížná komunikace, spory), potíže v sexuálním životě, manželská/partnerská krize, problémy při výchově dětí, různé situace na pracovišti, silné nebo opakované zdravotní obtíže, nevysvětlitelné pocity, životní krize a okamžiky kdy se rozhodujeme o zásadních věcech (životní křižovatka), při snaze o lepší pochopení naší životní cesty, našich kořenů, pokud se chceme více zorientovat a posílit. Důvodů pro konstelaci je mnoho.

„Jsem těhotná, je pro mě konstelace vhodná?“

Konstelaci nedopoPokud těhotenství probíhá bez potíží, je možné na konstelaci přijít. Nejvhodnější je pro to druhý trimestr. Vždy se se mnou můžete poradit, záleží také na tématu, na kterém bychom pracovali.

„Užívám léky na depresi/úzkost, můžu přijít na konstelaci?“

Pokud užíváte psychofarmaka, prosím poraďte se před konstelací jestli je pro vás tato metoda v tuto chvíli vhodná. V některých případech může být konstelace velmi prospěšná nebo může jít o metodu, která jako jediná ukáže skutečné příčiny psychických tlaků.

Další termín rodinných konstelací je sobota 3.12.

Začátek je v 10 hodin, místo konání Praha Žižkov (Koněvova 87).

Přihlášení a podrobnější informace: přes web, facebook, email, telefon.

Krásný den přeje

Lída Salemová
Bachova terapie, Rodinné konstelace, Biodynamické masáže, EFT – uvolnění emočních bloků, Bylinná medicína a rozbory zdravotního stavu

www.bachovkypraha.cz

Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří se cítí být v krizi. Ty se mohou vyskytovat v typických obdobích v životě – např. takzvaná krize ve čtvrtině života, která se objevuje v období od 20-30 let kdy se potkáváme se skutečnou dospělostí a hledáme svoje místo ve světě: učíme se navazovat dlouhodobější partnerské vztahy, starat se o svoje bydlení a obživu, zařazujeme se na nějakou pozici v práci, utváříme si politické názory….a to vše sami, už bez vedení rodičů. Tahle krize bývá spojená hodně s pocity strachu, zmatku, nebo velké osamělosti (úzkosti), protože najednou jsme „sami“ v „chladném“ světě, který na nás klade požadavky, něco očekává).  

Hodně známá je krize středního věku. Dochází k ní zhruba okolo 45 let (může být o něco dříve i později) kdy jsme opět v přelomovém období a hodnotíme svůj dosavadní život. Dorůstají a osamostatňují se naše děti, v partnerských vztazích jsme už delší dobu a tak se může objevovat únava a vzniká potřeba mnoho věcí předefinovat. Velmi často uvažujeme i o tom kam a jak chceme pokračovat pracovně a aby toho nebylo málo, už si víc uvědomujeme proces stárnutí, který vidíme nejen na sobě, ale i na svých rodičích. Převládajícími pocity v tomhle období bývá přetížení, únava, případně deprese nebo úzkost.

Krize mohou být také často až krizemi identity kdy se ptáme “Kdo vůbec jsem? Proč tu jsem? Jaké to má celé smysl? Čemu mám věřit?“ Krize identity se může vázat na silné zážitky jako je např. vážná nemoc, cesta do daleké země, silný spirituální zážitek který v tuhle chvíli nedokážu zpracovat, ale může být spojená také s pochybnostmi o vlastní sexuální orientaci. (To je typické u dospívajících, z nichž minimálně 15 % zažívá nejistotu ohledně toho zda nejsou homosexuálové, případně bisexuálové. Krize sexuální identity se sporadicky objevuje i u dospělých a to hlavně v situaci, kdy jsme si hodně nejistí sami sebou – např. chladné rodinné prostředí, příkré odmítnutí milovanou osobou, náročný rozchod apod. Kontakt s opačným pohlavím pak podvědomě vnímáme jako více riskantní a blízkost tedy vyhledáváme nebo zvažujeme vyhledávat u někoho stejného pohlaví (které nevnímáme jako tak ohrožující). Neznamená to nutně, že opravdu preferujeme homosexuální vztah. Pochybnosti o orientaci mohou spustit hlubší krizi kdy se ještě více potýkáme s tím jaká je naše hodnota, jak nás vidí okolí, nakolik si můžeme dovolit být otevření apod.)

Každopádně krize vždy znamená, že něco není tak jak CHCEME nebo OČEKÁVÁME. Narážíme na to, že nad námi je něco vyššího (ať už tomu budeme říkat život, osud, bůh, karma nebo třeba náhoda…). A že ne vše si můžeme naplánovat. Dokonce by se dalo říct, že ty nejdůležitější věci v životě si nemůžeme naplánovat, nemáme nad nimi plnou kontrolu. A to bolí, s tím se nechceme potkat.

Bolí to někdy opravdu hodně a tak používáme nejrůznější strategie jak nepříjemné pocity „řešit“ – předstíráme, že se nic neděje, neustále se něčím zaměstnáváme, pocity potlačujeme léky, jídlem, zábavou, alkoholem. Někdy dokonce vyhledáváme a vytváříme dramata, která jsou větší a tak tu původní bolest přebijí (např. manžel ženě ubližuje podváděním, moc to bolí, když žena ale onemocní, tak v té perspektivě se i nevěra zdá jako nedůležitá. Žena se soustředí na něco jiného, co je pro ni také nepříjemné, ale emocionálně přece jen zvladatelnější.)

Krize ale přichází, protože má důvod. Je to prosté: něco se hlásí o naši pozornost. A je čas na změnu.

Co se tedy osvědčuje v krizi?

• Buďte k sobě naprosto otevření. Někdy je to těžké navenek, ale vůči sobě bychom vždy měli být otevření. Hodně nám to pomůže. Jaké jsou mé skutečné záměry a očekávání? Jaké chyby dělám? A v čem jsem silný? Co OPRAVDU potřebuji? 
• Uvědomit si co mě v životě limituje?. Dost možná jsme určité limity a přesvědčení přebrali od někoho jiného. Jak být flexibilnější? Jak si mohu rozšířit (nebo třeba i hodně nabourat) svoji „komfortní zónu“, ve které se běžně pohybuji? Zkusit nové věci? Objevit větší kousek světa? Co mi v tom brání a proč?
• Podívat se na krizi z dlouhodobého hlediska: jde o jen o jednu z etap v mém životě. Je dočasná. Co pozitivního mi tahle etapa změn přináší? Co se můžu naučit právě v tuhle chvíli?
• Zamyslet se co mi ta krize říká o mně samém? Co mi zrcadlí chování lidí ke mně o mně samém? Proč se s takovými situacemi potkávám?
• Být na sebe laskavý ve všech ohledech – postarat se o sebe jako bychom se postarali o malé zranitelné dítě. A nehodnotit se neustále. 
• Dát si čas. Ke krizi se nějakou dobu většinou schyluje. Kam pospícháme? Proč musí být vše hned? Pokud jsme věci neřešili než se vyhrotily, tak teď se hodí trochu pokory a trpělivosti. Tlakem na sebe se krize většinou prohlubuje. Zkuste si uvědomit, že ve skutečnosti máte tolik času kolik potřebujete... Krize je důležité období kdy jde o hodně, nespěchejte za každou cenu.
• Hledejte cesty jak vystoupit víc z každodenní rutiny a uvědomit si přesah, nadčasovost – např. hluboká relaxace, meditace, více kontaktu s přírodou, dechová cvičení, arteterapie, kvalitní knihy, terapie… Tak získáváme nadhled a můžeme si mnoho věcí uvědomit.

Povzbuzení na závěr, pár postřehů z mé praxe:

Vztek = výborný motor. Ve vzteku se skrývá hromada energie. Jestli máte velký vztek, využijte ho jako palivo pro změny, které chcete udělat! Tak se vztek nebude objevovat ve formě netrpělivosti nebo dokonce agresivity. Opravdu to funguje 🙂 

Deprese = přichází často když něco starého umírá a něco nového se rodí. Může být ale i velmi těžká, když v ní uvízneme. Určitě si řekněte o pomoc.

Úzkost = většinou vzniká, když potlačujeme některé impulsy. Stahujeme se, polykáme něco co se nám nelíbí, snažíme se toho zvládnout hodně naráz, být silní, přemáháme se, máme pocit, že si nemůžeme dovolit otevřeně říct, že nám něco nevyhovuje, že něco nezvládáme, že něco potřebujeme. Ale v určitém bodě už naše tělo nebo naše duše narazí na svoje limity. Úzkost je volání po vyčištění naší přeplněné psychické kapacity. Nemusíte s ní žít, je to vyhrocené vnitřní napětí, které nás ale dokáže i úplně vyčerpat pokud dojde až k panickým atakám. Pečujte o sebe a pokud je to potřeba, obraťte se na terapeuta.

Strach = nám ukazuje která omezení máme zkoumat. Potřebujeme je ještě? Třeba nám kdysi tahle omezení sloužila (chránila nás před něčím, když jsme byli menší, slabší, měli jsme méně „zdrojů“). Potřebujeme tahle omezení ještě dnes?
(Určitá míra strachu k životu patří. Odvážní lidé mají také strach, rozdíl je v tom, že je ten strach nezastaví. Prostě určité věci dělají s vědomím toho, že mají strach. Je to součást našeho života. Ne něco co by náš život mělo řídit. Jakmile strachu řekneme ano,, jsi tu, tak paradoxně dostane svoje místo v našem životě a tím bývá velmi často mnohem zvladatelnější.)

P.S. Víte z čeho se skládá čínský znak pro slovo „krize“? Ze dvou částí, „risk“ a „příležitost“:

Lída Salemová

www.bachovkypraha.cz

Abychom to mohli zjistit, potřebujeme si nejdřív ujasnit jednu věc: Nakolik jsou psychika a tělo propojené?

Příklad z praxe, se kterým se setkávám hodně často: bolesti hlavy nebo zad. Pomineme-li jasné příčiny typu úraz, pak je důvodů široká řada, od zaměstnání kde se jednostranně zatěžujeme, přes nedostatečný pitný režim, chybějící cvičení, nevhodnou stravu (která oslabuje detoxikaci a regeneraci těla, hlavně ledviny, játra), užívání léků vč. HA atd. atd.

Dále na nás má zásadní vliv celková atmosféra v rodině – v té původní (vliv na nás v dětství, ale i teď záleží na tom jaké máme vztahy s rodiči, jaká energie v rodině je) i vliv atomosféry v naší nové rodině, kterou jsme už třeba založili. Atmosféra v rodině má vliv na to kolik máme životní energie a jestli energie plyne volně nebo je více či méně v některých místech zadržována svalovým napětím. To se pak po určité době jasně odráží na fungování jednotlivých orgánů.

Psychické příčiny aneb proč se v takové situaci vůbec ocitáme, proč nás bolí hlava nebo záda? Nabírání si příliš mnoha úkolů, neschopnost říci ne, přetěžování se. Potřeba mít věci pod kontrolou, perfekcionismus a s tím často spojené úzkosti nebo pocity viny. Někdy také vztek. Společným jmenovatelem všech těchto emocí ale bývá nízké vnímání svojí sebehodnoty a uvíznutí v začarovném kruhu.

To jakou máme životní energii potom dále ovlivňuje také výběr partnera (klidný podporující typ versus dobrodružný aktivní typ apod.) nebo setrvávání v nefunkčním vztahu (které je často zapříčiněno tím, že se obáváme, že bychom sami nezvládli péči o děti i obstarání financí nebo že bychom nezvládli bydlet sami apod.)

Po podrobnějším pohledu tedy vidíme, že psychika je alfa a omega.
A je s naším tělem spojená mnohem víc než si uvědomujeme:

• psychika opravdu řídí to jak funguje naše tělo – trávení, spánek, imunitu, práci mozku, fungování srdce a oběhového systému, pohybový aparát, přes hormony také sexuální aktivitu, menstruaci, schopnost otěhotnět (do velké míry) atd. Podíváme-li se na to „materiálně“, pak hormony řídí všechny biochemické mechanismy v našem těle. Podíváme-li se na to z hlediska energie, pak je psychika a tělo dokonce jedno - jedna životní energie, která se projevuje různými způsoby.
• psychika má zásadní vliv na to jaký život vlastně máme, jaký život si (více nebo méně vědomě) volíme: práce, partner, zdraví, rodinné vztahy, koníčky, vztah k sobě, celkový pohled na svět a svoje místo v něm

Propojení těla a emocí také hezky ilustruje připojený obrázek, na kterém je vidět jak se mění plynutí energie (změřitelné jako krevní tlak, hormony uvolněné do krve, teplo apod.). Pokud např. pravidelně zažíváme pocit úzkosti, vzteku nebo deprese, jaký to má asi vliv na naše tělo v oblastech kde je energie/krve/svalového napětí přebytek a naopak kde se ho nedostává? …..

Ta dobrá zpráva ovšem je, že díky tak silnému propojení těla a mysli lze harmonizováním psychiky vyřešit nebo výrazně pozitivně ovlivnit velkou škálu nemocí těla - např. migrény, oslabenou imunitu, ekzémy, nachlazení, bolesti zad, potíže se srdcem a s oběhovým systémem, gynekologické obtíže, únavu, únavový syndrom, imunitu, alergie, potíže s játry, opakované infekce močového měchýře, disharmonie štítné žlázy, potíže se soustředěním a pamětí, motání hlavy, potíže se spánkem, se sexuálním životem, ale i závažnější nemoci (ty mají často nejen příčinu v psychice, ale vždy i velký následný dopad na psychiku v průběhu nemoci).

Když energie plyne volně a v dostatečné síle všude v našem těle, pak jsme zdraví a také psychicky vyrovnaní.

Je jen potřeba to celé rozmotat až k počátku.
A to s pokorou, že i nemoc nás může leccos naučit, že nám něco ukazuje.

Lída Salemová

www.bachovkypraha.cz

LÁSKA A SEBELÁSKA
jsou jako dvě strany jedné mince, jako jin a jang na obrázku dole.

Dost možná se vám pod slovem sebeláska vybaví sobectví nebo narcisismus. To je ale nemocná podoba sebelásky, kterou si hluboko uvnitř něco kompenzujeme (často pocit nepřijetí okolím, např. chybějící opravdový vztah s rodičem, chybí tak schopnost vcítění se a vřelé blízkosti s ostatními lidmi... ve vztazích se pak tohle projevuje odtahováním se, kritizováním, povyšováním se, soustředěním se na sebe... nepřináší to spokojenost, ale osamělost). Dříve jsme měli sebelásku spojenou jen s touhle parodií dobrého vztahu k sobě.

Sebeláska je naopak sebepřijetí, sebepéče, sebeúcta.

Přijímám se taková jaká jsem.
Jsem dobrá taková jaká jsem.
Je bezpečné být sama sebou.
Dovoluji si mít se ráda.
Ztišuji se a všímám si svých hlubokých potřeb. Jaké jsou?
Mám právo postarat se o svoje potřeby.
Respektuji druhé a jejich potřeby.
Vážím si sama sebe.

Sebeláska se projevuje mnoha cestami, například:

- tím, že mám dospělé a rovnocenné vztahy, které mě podporují v lidském růstu
- tím, že se starám o svoje tělo (výživa, odpočinek, pohyb atd.)
- tím, že jsem si vědomý toho, že mám silné a slabé stránky a dobré a horší dny. Pokud mám tedy "propad" nebičuji se, ale podpořím se. Je to krůček na mojí cestě, mrak který připluje a odpluje. V těchhle chvílích jsem tu pro sebe nejvíc.
- sebeúcta se projevuje tím, že si vážím svých schopností a rozvíjím je
- sebepřijetí se projevuje také tím, že si dovoluji vyjadřovat lásku k druhým lidem. Více sebelásky / sebepřijetí znamená více lásky pro druhé 🙂

Lásky mám víc a dávám víc...

Sebeláska/sebepřijetí/sebeúcta nám ve výsledku přináší klid, spokojenost, více energie a lepší mezilidské vztahy. Je nám jednoduše dobře na světě 😉

Krásný den přeje
Lída Salemová

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

• Uvědomte si, že úzkost je jako mrak. Přichází a odchází, všechny ty pocity jsou dočasné. Nechávám mrak přeplout, nehodnotím, jen pozoruji. A dýchám pomalu do břicha.
• Zkuste střídat napětí a uvolnění ve svalech - Hlavní napětí je často v čelisti a nebo v ústech, zaměřte se na ně. Případně v pažích, ale také v lýtkách (často při potížích se štítnou žlázou) nebo v hýždích. Svaly stáhněte a uvolněte, sledujte „tání“. Dýchejte pomalu do břicha.

Co je vlastně spouštěčem úzkostí a panických atak? 

Spouštěčů může být celá řada – dlouhodobé jako např. to, že jste nezažili dostatek bezpečí v dětství (neustálé napětí, osamělost, ale i různá vážnější traumata), obecná tendence k úzkostem v rodině (naučená reakce od okolí). Z toho vyplývá perfekcionismus, nízká tolerance kritiky, nedostatečná asertivita a mnoho dalšího.
Tohle vše jsou ale převzaté reakce a návyky. Lze se jich postupně zbavit různými cestami, i když někdy to je běh na delší trať.
K jednorázovým spouštěčům úzkostí patří např. úmrtí někoho blízkého, zvýšená fyzická zátěž (operace, porod, velká fyzická aktivita např. v práci, při péči o děti, při sportu). Dále také psychická zátěž v práci nebo v partnerském vztahu. Životní změny (stěhování, rodičovská role, odchod dětí z domu, rozvod, klimakterium). K rozvoji úzkostí může přispívat také nevyrovnaná činnost štítné žlázy nebo cukrovka. A samozřejmě psychické potíže podporují drogy a alkohol. Úzkost není dobré zahánět alkoholem! Potíže se tak prohlubují. K tomu máme často tendenci my ženy, možná proto, že ženy úzkostmi trpí až dvakrát častěji než muži...

Atakou se nám vlastně ozývá podvědomí. Zkuste si to představit tak, že vaše psychika vám posílá zprávu „Tlak je už velký, prosím věnuj mi pozornost, ale laskavou“. Všimněte si téhle zprávy včas!

Co úzkosti podporuje? Všechny nedořešené věci, například:

• Potlačování sebe samé - Tvořivost, vlastní názor, emoce – vztek, frustrace apod.
• Nižší sebevědomí - Pokud se cítíte nedoceněná, chybí vám seberespekt, hodně se porovnáváte s okolím, tak si na sebe vytváříte tlak, který nelze dlouhodobě zvládat. Pak někdy stačí už jen malý spouštěč a úzkostná ataka je tady. Zkuste cíleně pracovat na sebepřijetí a sebepodpoře. Možností je mnoho!
• Potíž říci ne – v práci, doma, ale i sobě samé
  Tohle zvládnu a tohle už je moc. Potřebuji pomoc a umím si o ni říct. Mám svoje potřeby a starám se o jejich naplňování.
• Zanedbávání pravidelné relaxace, duševní hygieny - Jak se postarat o svoji psychickou pohodu = klíčový bod do života, který nás ve škole nikdo neučil. Zkoušejte a objevujte, ale hlavně pravidelně praktikujte.
• Nedostatek fyzické blízkosti, pocit izolace - Vřelá blízkost s alespoň jedním člověkem je pro naši pohodu zásadní. Dotýkejte se a užívejte si to.  Povídejte si a dávejte si navzájem plnou pozornost.
• „Nemocné vztahy“ - Pokud se v jakémkoli vztahu necítíte dobře, nepřehlížejte to. Narovnejte svoje vztahy s rodiči, s partnerem, se sourozenci, s kolegy, s přáteli.  Někdy je to nepříjemný proces, ale ta úleva za to stojí, přibude vám energie a síly, leckdy se po čase i zlepší zdraví. Možná vám i ubyde přátel - a objeví se noví nebo budete mít víc času na jiné lidi nebo pro sebe.
  
• Nezdravý životní styl - Nedostatek spánku, nedostatek „živé“ stravy, uzavírání se v uzavřených prostorách, trávení času u elektroniky atd. Nepodceňujte dlouhodobý vliv těchto věcí na svoji psychiku.

Jak vidíte, příčin úzkostí a panických atak je opravdu dlouhá řada. Trpí jimi mnoho lidí a to včetně lidí na první pohled velmi sebevědomých. Nevnímejte je tedy jako svoji chybu nebo dokonce "vadu". Jen se dívejte a pozorujte. Opět nehodnoťte (tím by se tlak zvyšoval). Buďte otevření a těšte se na změny k lepšímu. Cesta není někdy přímá, může na ní být zakolísání. Buďte k sobě shovívaví, podporujte se.

Jaké metody se mi nejvíc osvědčily při trvalém odstraňování úzkostí a panických atak?

• EFT (technika emoční svobody) – o ní bude příští článek
• Bachova terapie
• Konstelace (rodinné, pracovní, vztahové)
• Podpůrné metody jako nácvik asertivního chování, relaxačních technik atd.

Lída Salemová

Bachovkypraha.cz

Každá metoda je tak dobrá, jak dobrý je člověk, který s ní zachází. Bachova terapie je specifická tím, že je prezentována jako jednoduchá, aby docházelo k co největšímu prodeji v e-shopech. Věnuje se jí tak dost lidí, kteří mají naprosto nedostatečné znalosti nebo praxi. Některé problémy jsou tak závažné, že esence nemohou vůbec fungovat.

Na co si tedy dát pozor?

U prodeje esencí v e-shopech:

- nejčastější jsou nedostatečné informace o účincích nebo užívání
(více viz níže)

- prošlé esence 

- kopie esencí nebo doma vyrobené esence
Originální esence jsou z Anglie a jsou zapečetěné.

U míchání na míru do lahvičky:

- nesterilní lahvičky (důležité nejen pro hygienu, ale také proto, aby v lahvičce nezůstaly bakterie a nedošlo ke zkažení směsi, dál také při recyklaci lahvičky, aby nedošlo ke zničení účinku tím, že by v lahvičce zůstaly zbytky předešlých esencí)

- nesprávně zakonzervované esence v lahvičce na míru

Esence bez konzervace nebo dokonce s konzervací cukrem apod. je něco co se občas objevuje, ten kdo esence míchá uspoří, pro vás to ale znamená, že esence mají velmi krátkou trvanlivost a kdykoli se můžou zkazit, účinek bude minimálně částečně omezený.  Správně se konzervuje alkoholem nebo glycerolem, obojí musí být kvalitní a v dostatečné koncentraci! (glycerol musí být také správně skladovaný)

- nedostatečná koncentrace esencí v lahvičce na míru
Někdy se dokonce stává, že někteří prodejci do lahvičky nedají tolik esence kolik tam má správně být (minimálně 2 kapky na lahvičku od každé esence). U míchání přes písemnou nebo telefonickou konzultaci nad tímto samozřejmě nemáte žádnou kontrolu, jediným vodítkem může být nižší než obvyklá cena.

Kameny úrazu u užívání:

- nesprávné informace o dávkování

Základní dávka je 4 x 4 kapky denně pod jazyk nebo do nápoje. Tu je nutné dodržet.
V případě krize (akutní stres, zhoršení pocitů) se dávka přidává - hned v tu chvíli 4 kapky pod jazyk nebo do nápoje. Přidávat lze vícekrát denně pokud je to potřeba. V odůvodněných případech může terapeut stanovit dávku vyšší nebo nižší, jde o jednu z věcí kde je kritická zkušenost terapeuta.

- nesprávné informace o povaze esencí

Bachovy esence nejsou výtažky ani homeopatika.
Není proto potřeba vynechávat některé esence proto, že je někdo alergik nebo jde o těhotnou ženu nebo novorozence.

Není třeba dodržovat odstup od jídla, pití nebo čištění zubů.
Můžete kombinovat např. bylinkový čaj nebo tinkturu na zdravotní obtíže a přímo do něj si nakapat Bachovy esence. 
Lze také užívat zároveň Bachovy esence a homeopatika - esencím homeopatika nevadí, homeopatikům esence vadit mohou. Konzultujte s homeopatem nebo terapeutem Bachovy terapie.

Na co si dát pozor u terapeuta:

- nedostatečné teoretické znalosti

(esence, míchání, dávkování - viz výše)

Zásadní je, že účinky jednotlivých esencí se zdaleka neomezují na heslovité popisy, které najdete v e-shopech! Každá esence má mnoho úrovní, na kterých může pomoci. A to včetně souvislosti se zdravotními obtížemi. Je proto opravdu dobré nechat si poradit a využít možnosti naplno. Kromě toho terapeut vidí situaci z vnějšku a zrcadlí tak co se odehrává, je objektivnější.

Příklad naprosto nevhodně vybraných esencí (jde o skutečné situace z praxe):

Žena, která trpí úzkostnými atakami, depresí a nespavostí, si koupí tzv. Krizovou esenci. Ta ale neobsahuje nic proti úzkostem ani depresím, navíc ji žena používá jen nárazově podle informací z e-shopu. Stav se tak nemůže lepšit a žena se hroutí.

Workoholik nezvládá to co by chtěl, vybere si esence na podporu motivace, proti únavě atd. Následuje kolaps z přepracování.

- nedostatečné praktické zkušenosti

Pokud se terapeut nevěnuje Bachově terapii profesionálně a to delší dobu, pak nemá dostatek zkušeností, kterou jsou velmi potřeba. Týká se to každého člověka, který s ním přijde do kontaktu. Nejvíce se to samozřejmě projeví při řešení složitějších situací nebo u citlivějších osob.

Sečteno podtrženo: hlavní by měl být váš pocit z terapeuta. Zkušenost, pečlivost, holistický a individuální přístup je něco co byste měli očekávat, ale i vyžadovat.

Lída Salemová

Mnoho lidí se mě ptá na jakém principu vlastně Bachova terapie funguje.

Než si tohle osvětlíme, je zásadní vědět, že Bachovy esence nejsou bylinné výtažky. Díky tomu nemají žádná omezení a můžeme je kombinovat s klasickými léky (a s pomocí Bachovek jejich užívání omezit nebo postupně vysadit), mohou je užívat těhotné a kojící ženy, novorozeňátka a také lidé, kteří mají alergie, ekzém nebo i závažné nemoci typu rakovina, leukémie apod.

Bachovy esence totiž nenesou výtažky, ale uzamknutou energii rostlin. 

Energie je neviditelná, ale řídí doslova všechno kolem nás. Každý z nás má určitou energii a ta se projevuje typem chování, postojem k situacím, k sobě a ke světu okolo. A často také psychickými nebo fyzickými obtížemi.

Rostiny použité v systému Bachovy terapie byly pečlivě vybrány dr. Bachem (anglický lékař, bakteriolog a senzibil). Ten pozorováním a mnoha experimenty zjistil, že určitá rostlina souvisí s určitou energetickou frekvencí v lidském energetickém poli. Rozhodl se proto vytvořit systém, který dokáže bloky v naší energii vyléčit, rozpustit.

A jak přesně probíhá léčení bloků? Jak říká Mechthild Scheffer, zakladatelka Institutu pro Bachovu květovou terapii v Rakousku a Německu: „.. negativní stavy nejsou ubíjeny jako symptomy, protože tím by byly energeticky zachovány. Jsou zaplavovány nadřazeným energetickým chvěním, čímž se rozpustí jako sníh na slunci".

Tedy: Bachovy esence do našeho těla dodají energii s vyšší vibrací a cestou vibrační rezonance dojde k léčení a rozpuštění bloků negativní energie. Můžeme si to představit jako ladičku, která nás postupně vyladí na harmonickou energii. 

My to mimo jiné pocítíme jako obnovení spojení se sebou: více si uvědomujeme kdo jsme, kam kráčíme, co potřebujeme hluboko uvnitř.  Naše běžné negativní pocity jako únava, přetížení, neklid, strach, starosti, netrpělivost, úzkost nebo osamění postupně mizí.

Na jejich místo se dostávají přirozené a zdravé pocity: radost ze života, vřelost k druhým lidem, klidná energie a sebedůvěra. Přijetí změn v životě tak probíhá hladce a beze stresu, ať už jde o nový vztah, těhotenství, porod, novou práci, změnu návyků (např. hubnutí) nebo u dětí o růst zoubků, přijetí sourozence, nástup do školky nebo třeba změnu školy.

Bachovy esence nám tak navracejí původní harmonii. Užívejte si života! 🙂 

Pravidelně se mě klienti ptají na to zda mohou používat Bachovy esence pokud již berou klasické léky, mají plánovanou operaci nebo procházejí nějakým onemocněním.

Velkou předností Bachovy terapie je právě to, že NEMÁ žádné kontraindikace. Je to díky tomu, že jde o bioenergetickou medicínu, ne o bylinné výtažky. Bachovy esence léčí a harmonizují přímo naši energii, která pak řídí náš psychický a fyzický stav. Díky tomu:

• nemají žádné vedlejší účinky
  
  
• lze je kombinovat s jakýmkoli druhem klasické i alternativní léčby
  Do naordinované terapie Bachovky nezasahují, ale pomáhají léčbu urychlit a prohloubit. Výhodné je kombinovat Bachovy esence s klasickou léčbou (např. inhalátor pro astmatiky, antidepresiva, léky na srdce, krevní tlak, štítnou žlázu, léky na spaní atd.), ale i s alternativními postupy – rodinné konstelace, regresní terapie, kineziologie, NLP.
  
  
• Bachovy esence fungují jako výborná prevence – posilují zdraví tím, že stabilizují naši psychiku. Ta je alfou a omegou péče o zdraví.
  
  
• jsou bezvadným podpůrným prostředkem při léčbě
  Čím těžší onemocnění, tím je úloha psychiky zásadnější – motivace se vyléčit, chuť do života, umění opravdu „vypnout“ a spustit tak samoléčebné síly organismu jsou jediným klíčem k úplnému uzdravení. Možná také netušíte, že často jsou Bachovy esence využívány při léčbě rakoviny, závažných autoimunitních onemocnění nebo jako podpůrná terapie při Alzheimerově chorobě.
  
  
• Bachovy esence mohou bez omezení používat ženy, které plánují otěhotnění a těhotné ženy. Často připravuji směsi na míru pro ženy, které procházejí IVF nebo je v těhotenství trápí velká únava, obavy z porodu nebo starosti ohledně změny životní role. Bachovky jsou skvělým pomocníkem při porodu a v období šestinedělí (adaptace miminka, sourozenců a rodičů na novou situaci).
  
  
• dokáží řešit stavy, se kterými si klasická medicína někdy neví rady: stres, syndrom vyhoření, workoholismus, fyzická únava až únavový syndrom, apatie, výkyvy nálad, frustrace a agresivita, problémy se sebepřijetím, nedostatek radosti ze života až deprese, nejistota, stydlivost, potíže s adaptací (nová práce, stěhování apod.), závislosti (elektronika, jídlo, alkohol, drogy), fóbie a strachy (létání, klaustrofobie, řízení auta..)
  
  
• osvědčená rychlá pomoc v případě náhlých událostí jako úraz, šok, konflikt, operace, zkoušky
  
  

Lída Salemová
Bachovky Praha
lida@bachovkypraha.cz
774 028 777
Fb: Bachovky Praha – Ludmila Salemová

Skype: ludmilasalemova

www.bachovkypraha.cz

Všímejme si včas "esemesek" od naší mysli: frustrace, úzkost, nedostatek radosti ze života, netrpělivost, vztek, přepětí, neklid. Všechny pocity do jednoho mají příčiny. A řešení.

Pokud si "esemesky" přečteme včas a začneme na základě nich správně jednat, pak tělo nemusí vysílat větší signály v podobě fyzické nemoci nebo psychického kolapsu.

Nemoc způsobuje stres. Když psychické vypětí trvá dlouhodobě, tělo ho začne vnímat jako mozkový pokyn: Chci se zničit. A protože co chceme, to si do života přitáhneme, nebeský džin vyhoví: Tvé přání je mi rozkazem. Výsledkem jsou nejrůznější obtíže:  poruchy imunity, bolesti zad a celkově přepětí v těle, alergie, ekzém, potíže s trávením, bolesti hlavy, ženské obtíže, podráždění, zhoršená paměť nebo spánek, ale i závažnější nemoci jako poruchy srdečního rytmu, astma, panické ataky, opravdové deprese nebo třeba únavový syndrom. A samozřejmě všechna autoimunitní onemocnění.

(Z článku o vážně nemocném mladém muži): „Měl jsem vlastně pořád strach. Strach o to, že nestihnu nějaký deadline, že mi uteče konkurence, že mi peníze nevystačí, že to nezvládnu… Můj život byl útěk od strachu, představ o tom, co by se mohlo stát."

Jaké rozkazy zadáváte svému džinovi?

Pokud jste se rozhodli opravdu změnit svoje myšlení a to jednou provždy, Bachova terapie je výbornou volbou. Esence vás dokážou udržet na té správné cestě i v těch hodně náročných dnech. 

Zajímalo by mě: kolikrát za den se přistihnete, že jste ve stresu, protože něco musíte udělat? Sebereflexe je taková moje zábava. Když se přistihnu u opakování programů, které mi už neslouží, tak to je bingo! Dnes bingo hned po ránu. Pohodové ráno a přesto se cítím ve stresu, v hlavě sotva polojasno a nevím proč. Využila jsem Bachovky, v hlavě je místo polojasna jasno a ejhle, celý stres pochází od dvou drobností, které jsem si (opět) sama zadala jako úkol. Samozřejmě jsou obě hrozně důležité 😀 

1. Někdo pozitivně komentuje projekt, na kterém jste pracovali.
Jaká je vaše úplně první reakce?

a) Řeknu něco jako: "Měl/a jsem štěstí na spolupracovníky, nebylo to těžké." (3 body)

b) V těchhle situacích obvykle nevím co říct. Horečně přemýšlím jak ten moment překlenout. (2 body)

c) Cítím klid. Prostě poděkuju. (1 bod)

2. Nějaká věc se vám dost líbí, ale nepořídíte si ji.

a) To se mi nestává. Pokud  je pro mě něco důležité, tak si to s radostí pořídím. (1 bod)

b) Hypotéka, děti, auto. Všechno něco stojí, takže za blbosti nevyhazuju. (3 body)

c) Věc si po nějakém čase pořídím, ale stejně z toho nemám úplně dobrý pocit. (2 body)

3. Když mluvíte, používáte odkazování se na druhé? Např. "Určitě to tak bylo, viď Marti?" nebo "Můj manžel říká, že...."

a) Ano, běžně. (3 body)

b) Moc ne. (2 body)

c) Skoro nikdy. (1 bod)

4. Někdo koho znáte krátce vás pozve na oběd. Co vám běží hlavou?

a) Je to pěkné, ale nějak hr. Až pozná i moje slabé stránky...no uvidíme. (3 body)

b) Bezva. (1 bod)

c) Zajímalo by mě co má za lubem. (2 body)

5. Jdete pozdě večer po ulici a někdo zakřičí "Hej, blbko!"

a) Lidé jsou různí, jdu dál. (1 bod)

b) Jdu dál, ale cítím pachuť, jako kdyby mě chtěl ponížit a já nevím jak se adekvátně bránit. (2 body)

c) Otočíte se. A samozřejmě si vzápětí připadáte jako blbka. (3 body)

Výsledek:

5 - 7 bodů: Máte se rádi, taky proč ne? Umíte přijímat pochvalu i kritiku. Cítíte se pevně ve svém středu. Když se něco nepovede, neobviňujete druhé, ale sami sebe podržíte. Jste si vědomí toho, že život máte ve svých rukou. Jen tak dál!

8 - 12 bodů: Vaše úroveň seberespektu a sebelásky kolísá a s tím i vaše reakce na okolí. Jednou jste v pohodě, podruhé vás nějaká poznámka vytočí, protože zasáhla vaše slabé místo, které byste rádi zamaskovali.  Je vám trochu trapné, když vás někdo chválí. Občas se přistihnete, že někoho dost kritizujete nebo nemáte trpělivost s druhými. Přáli byste si, abyste to zvládali líp a cítili se lehčeji. Pusťte se do práce na sobě a nezapomeňte se chválit za  každý pokrok! Bachovy esence vás dodají sebevědomí, trpělivost a pomůžou vám chyby neopakovat. Budete v životě spokojenější 🙂

13 - 15 bodů:  Pokud Vám vyšel tento výsledek, tak se pravděpodobně většinu dne cítíte mizerně. Zkuste si nejdřív všimnout na co myslíte a co říkáte. Nestyďte se negativní věty vzápětí přeformulovat na pozitivní. Neříkejte "já jsem ale trdlo" nebo "to bych nezvládl/a", ale "spletl/a jsem se" nebo "to bych mohl/a zkusit".  Nacházejte způsoby jak věci uskutečnit, ne výmluvy. Mluvte se sebou i s druhými s respektem. Vrátí se vám to. Hledejte cesty jak dělat to co vás opravdu baví. Nezapomínejte na sebepéči ve všech ohledech. Mít sám sebe rád není sobectví. Je to velmi důležité, protože se sebou trávíme celý život. Bachovy esence vám dají pocítit, že věci JE možné změnit k lepšímu, že jste stejně dobrý jako ostatní. Projasní vám mysl a otevřou srdce 🙂

Lída Salemová

Bachovky Praha

lida@bachovkypraha.cz

774 028 777

Fb: Bachovky Praha - Ludmila Salemová

web: www.bachovkypraha.cz

Nedávno jsem zažila krásné tři hodiny arteterapie u jedinečné Hanky Kandlerové (arteterapiehanka.cz). S jejím dovolením sdílím nádhernou mandalu, kterou vytvořila pro rok 2016. Dává mi pocit síly a vědomí, že zmatek, únavu nebo stará zranění je možné vyléčit a zharmonizovat. Nechte tu úžasnou mandalu na sebe působit.

Důvěra a láska je pravý opak strachu - který se jako chameleon vloudí do nejrůznějších životních situací a vesele nás podporuje v tom, abychom si postavili naše malé "vězeníčko".

Zkuste sledovat:
- o čem si vyprávíte v práci, u kafe nebo u piva, do telefonu….
-o čem si “povídáte” uvnitř sami se sebou…

Hodně velká část našeho vnitřního i vnějšího povídání je o tom jak

• nás někdo nebo něco štve
• nemáme čas nebo energii
• nás záhadně pronásleduje smůla v nejrůznějších podobách

Řešení naší situace většinou vidět nechceme – ačkoli často nám ho intuice hned pošle. Stačí se zastavit a poslouchat. Jenže to je nesmysl, to neumím, to nedokážu, to jsem ještě nikdy nedělal/a, na to nemám čas. Lidi okolo by se mohli divit nebo smát. Prostě “to nejde”! (A někdy dokonce “to SI nemůžu dovolit”!) A raději se od sebe "odpojíme", protože tak méně vnímáme to co nám chybí. Že třeba hluboko uvnitř bychom potřebovali více vřelé blízkosti, víc tvoření, víc přírody, víc opravdových jednoduchých věcí... 

Když se dívám na tuhle nádhernou mandalu, tak cítím jak moc důležité je naslouchat tomu jak se máme uvnitř. Nečekat až si naše duše už neví rady a začne s námi komunikovat jinak - nemocí, úzkostí, vztekem. Nebo tím, že nám chybí ta pravá radost ze života, necítíme hlubokou lásku, úžas nebo naději, ale depresi, vyhoření, hlubokou únavu, apatii...

Unikáme pak do sledování romantických filmů, porna, čtení detektivek, hraní počítačových her, surfování po netu, vyjídání ledničky nebo třeba surfování po netu. Někdo také do úspěchu navenek (kariéra, vzhled) - který ale vůbec nemusí korespondovat s pocity uvnitř..

Naše duše je citlivá a potřebuje, abychom na ni pravidelně měli čas. Zkuste se jen tak zastavit a zapsat si jak se cítíte. Psát volně co vás napadne, nejlépe ráno hned po probuzení, kdy jsme ještě v hladině alfa (a neřídí nás tolik racionální část naší mysli).

Když máte přes den třeba jen pět minut klidu, uvolněte se a zhluboka dýchejte. Jak se máte dneska? Jak vám je ve svém těle? Zkuste se zastavit uprostřed rozhovoru a všimnout si jak se cítíte. "Co dnes potřebuji?"

Buďte tu pro sebe. I když máte menší děti, nejdříve nasazujte “kyslíkovou masku” sobě, pak teprve ostatním. Jinak jim nemůžete dát dostatek opravdové pozornosti a nepodmíněné lásky. 

Často míváme energii řešit životy ostatních (dětí, manžela, rodičů, kamarádek, kolegů, známých) – tohle samaritánství nebo nespokojenost s okolím nám ale ukazuje, že se potřebujeme postarat o svůj život! Je to povinnost vůči tomu člověku, se kterým trávíme opravdu celý svůj život.

Co si budeme povídat - občas není jednoduché ani vyjít sám se sebou, natož s partnerem. Každodenní rutina a nesprávné nastavení priorit dokáže zamávat i s hezkým vztahem.  

V manželských konfliktech se opakují 4 hlavní fáze:

1. Vznik konfliktu

Původním zdrojem je vlastně pocit určité nespokojenosti, který pramení z našich „programů“:

• Představy o tom jaký je svět

Je svět bezpečné místo a já v něm cítím svoje místo nebo je život boj a narážím na samé překážky? To jak přemýšlíme skutečně ovlivňuje náš reálný život: můžeme být pak např.  více uzavření, méně motivovaní, více vztahovační.

• Představy o vztahu ženy a muže

Tisíckrát opakované situace, které jsme zažívali celé dětství. Ani jsme si neuvědomovali jak naši rodiče formují naše vnímání druhého pohlaví: Muži jsou v citech jak slon v porcelánu. Ženy se zbytečně strachují a stresují tím okolí. Na chlapy není spolehnutí. Ženské nevědí co chtějí. Říká vám to něco? 

• Představy o sobě samém

Nestojím za nic a druzí to vědí. Všichni mě pozorují, jsem divný, jiný. Vlastně mě nemají rádi, ale přetvařují se.  Musím se snažit být co nejperfektnější, aby mě měli rádi. To jsou některé z přesvědčení, které určují jaký bude náš život. A jaké bude naše partnerské vztahy.

2.  Růst konfliktu

Napětí ve vztahu roste. Někdy to více vnímá jedna strana, které partnera upozorňuje na to, že něco není v pořádku. „Potřebujeme si promluvit“ je typická věta pro tohle období. Tady je šance konflikt vyřešit hned v zárodku – a nebo ho vyhrotit. Šanci na vyřešení propásneme pokud se snažíme „něco dělat", ale ve skutečnosti vedeme monolog o tom jak je partner nemožný a všechno je špatně. Ať už partner udělal cokoli, určitě není JEN špatný, proč bychom si ho jinak brali? Ostatně chceme po něm ohled na naše city, máme ale my ohled na jeho city? Zkuste se na věc podívat z pohledu svého partnera a na chvíli poslat svoje ego na procházku. Nikdo o tom nemusí vědět..

3. Výbuch konfliktu

Napětí narostlo natolik, že jeden nebo oba partneři ho už neunesou a dojde k výbuchu emocí. To je v pořádku za podmínky, že výbuch má alespoň konstruktivní závěr. Tedy omluvili jsme se za svoje chování a dokážeme spolu mluvit a pracovat směrem k vyřešení konfliktu. Doporučuji použít techniky RABR (Respektovat a být respektován) – čisté označení toho jak se cítím nebo co objektivně je. Nulový útok na druhého. Např. ne „urážíš mě“ ale „když tohle říkáš, zraňuje mě to“. Cítíte ten rozdíl na straně posluchače? Na svoje emoce máme právo. Nemáme ale právo vyjadřovat je tak, že na druhého útočíme – nezapomeňte, že ten druhý má jiné přesvědčení ve svém podvědomí a tak něco může říct a opravdu si neuvědomit, že vy to můžete vnímat např. jako urážku. Nevytvářejte si domněnky!

4. Rozuzlení konfliktu

Tady nastávají dvě varianty:

Stagnace
Stěžujeme si všem v okolí, pomlouváme partnera, vyprávíme jak situaci nelze řešit (i když my bychom chtěli, ale ON/A nechce, stará známá písnička 🙂 Chodíme v kruhu. Tahle fáze může trvat chvíli nebo může přejít do agonie trvající třeba 30 let. Určitě takové páry taky znáte a rádi se jim vyhnete.

Výsledek: vyčerpání, stres, nižší sebevědomí a radost ze života, strachy a panika, smutek až sklon k depresím, někdy naopak zakrývání potíží a osamělosti usměvavým obličejem – tvrdíme, že ten druhý je negativní, ale já jsem hrdina a vydržím to kvůli dětem.
Osobní posun: žádný. Zafixování negativních přesvědčení o sobě.

Takhle to skončí pokud nedojde k druhé variantě:

Předefinování situace

Změna situace je možná jedině za podmínky OTEVŘENOSTI a ODVAHY.
Mluvíme s partnerem, ale

• nekřičíme
• jednáme čestně

Žádné lhaní a překrucování, vnímání konfliktu jako mocenského boje, ve kterém udělám cokoli, abych „vyhrál“ – pro budování partnetství je tento postoj nesmyslný. Zaměřte se na to jak můžete vyhrát oba (win-win).

• opravdu naslouchejte

Natočte si budík na 5 minut. Jeden mluví, druhý jen sedí a poslouchá, ani výrazem obličeje nenaznačuje svůj názor. Budete více vnímat co druhý říká a umožní vám to udělat si názor v klidu a neříct něco čeho byste mohli litovat. A možná s překvapením zjistíte, že partner říká něco podobného, jen to vyjadřuje jinak.

Výsledek: posílení sebevědomí, posílení komunikačních schopností, zvýšení tolerance, více respektu k druhému i k sobě, více uvědomění si dlouhodobé perspektivy (ano, máme konflikt, ale je to dočasné). Jako bonus pak poznání sebe sama z nových stránek, které jsme při řešení konfliktu rozvinuli.

Na závěr Bachovy esence, které jsou hlavními oporami při manželských konfliktech:

• esence na přehnanou kritičnost
• esence na podporu naslouchání
• esence na trpělivost
• esence proti poraženosti a vzdávání situace
• esence proti žárlivosti a nenávisti
• esence na sebekontrolu

P.S. Pokud máte pocit, že je třeba něco řešit a partner nechce, pak začněte se změnou u sebe. Nechtějte měnit druhého, když nejste ochotní se změnit vy! Situace je vyhrocená, pomohl by manželský poradce / mediátor, ale partner nechce jít? Běžte vy! Není co ztratit. Proces obnovy komunikace může začít kdokoli  🙂

Víte že?

• Bachovy esence jsou 100 % přírodní možnost jak pomoci svým dětem být v pohodě
• Jejich používání je opravdu snadné
• Mohou je používat děti již od narození, těhotné i kojící ženy nebo alergici
• Hlavní předností je ale to, že Bachova terapie řeší PŘÍČINU problémů!

V jakých situacích maminky nejčastěji používají Bachovy esence pro děti?

1. Neklidné spaní, dlouhé usínání, noční můry
   Esence Bílý kaštan umožní dětem uvolnit se a cítit se v bezpečí, aby mohly usnout a dobře spát. Esence Devaterníku zase výborně funguje při nočních můrách. V řádu minut dokáže dodat odvahu a jistotu, aby si dítě i rodič mohli odpočinout.
2. Žárlivost na sourozence, soupeření
   Dělit se o pozornost rodičů nebo o hračky není v dětském světě žádná maličkost: děti zažívají pocity odmítnutí, vzteku, uzavírají se do sebe nebo si navzájem ubližují. Bachova esence Cesmína pomáhá otevřít srdce pro druhé a cítit se klidný a jistý. Děti se tak nebojí o svoje místo v srdci rodičů a lépe přijmou nového člena rodiny. Cesmínu lze podpořit např. esencí Vrby pokud má dítě tendenci stavět se do role oběti, cítí se zahořklé nebo se stahuje do sebe.
3. Neklid – např. po porodu, při růstu zubů, po očkování
   Mnohé děti zažívají po porodu, po očkování nebo při růstu zoubků neklid, bolesti hlavy, teploty nebo podrážděný žaludek. Cítí se nesvé a mrzuté a samozřejmě hodně vyžadují maminku, která je jejich nejbližším kontaktem. Bachova esence Slívy pomáhá dítěti zvládnout podráždění, cítit se celkově lépe a zvládnout nároky, které jsou na ně kladené. Lze ji kombinovat s dalšími esencemi dle potřeb a povahy dítěte.
4. Separační úzkost
   Pro děti, které neustále vyžadují pozornost a až majetnicky si hlídají maminku, existuje výborná esence Čekanky. Ta pomůže rozvinout naši vřelost, aniž bychom ale druhé omezovali. Místo pocitu osamění a sebelítosti se dostaví klid. Dítě zvládne přiměřeně věku odloučení od maminky (doma, ve školce, při hlídání u babiček, na školce v přírodě apod.).
5. Vzdor, panovačné chování
   Máte doma dítě, které často odmlouvá nebo trucuje a rádo by řídilo celou rodinu? Flexibilitu, ohled na druhé a větší otevřenost podpoří esence Bílé révy. Dítě ani rodič se pak zbytečně nevyčerpávají opakovanými konflikty a narušená komunikace je obnovena a láska mezi vámi může volně plynout 🙂
6. Strachy, nerozhodnost
   Je vaše dítě naopak bojácné? Lehce se podřizuje, bojí se zvířat, sportu nebo třeba návštěvy lékaře? Můžete využít síly esence Kejklířky, která umí dodat odvahu. Dítě tak má chuť postavit se novým výzvám. Rozhodnost lze podpořit esencí Rožce, která posílí samostatnost a důvěru v sebe.
7. Hyperaktivita, nesoustředěnost
   Je váš syn nebo dcera stále v napětí? Předbíhá události, hodně mluví, do všeho se vrhá po hlavě, večer obtížně usíná? Esence Sporýše lékařského podpoří toleranci, pokoj a schopnost odpočívat. Tato esence je výborná při ADHD. Zlepšuje výkon ve škole.
8. Adaptace na změny, alergie
   Esence Vlašský ořech je osvědčená podpora v období změn – např. pro maminku i děťátko po porodu, při nástupu do školky/školy, při stěhování, rozvodu rodičů ale také na jaře v čase kdy všechno kvete a může dojít k alergickým reakcím. Dodá nám větší psychickou – a tím také fyzickou – odolnost a stabilitu. Esenci mohou užívat i lidé alergičtí na ořechy, Bachovy esence jsou bioenergetická medicína, nikoli výtažky.
9. Sebevědomí
   Pokud máte dítě, které si na hřišti nebo na návštěvě nechce hrát, ale drží se vás takříkajíc za sukni, pak je pro něj perfektní esence Modřínu. Dítěti dodá zdravé sebevědomí, aby se začlenilo do kolektivu. Často si díky tomu najde kamarády a už se necítí osamělé nebo méněcenné. Doporučuji také do školy na testy nebo zkoušení, pro bojácnější děti při pobytu na táboře. Skvělá esence pro maminky při návratu z mateřské dovolené do práce!
10. Úrazy a šoky
    Když dojde k úrazu, použijte výbornou Krizovou esenci. Ta se jako jediná již skládá z 5 esencí a umí geniálně rychle pomoci při mdlobách, šoku, panice a strachu. Nezapomeňte, že ji nejprve použijete Vy, až potom ten, který měl úraz nebo šok. Díky tomu získáte co nejjrychleji opět jasné myšlení a můžete efektivněji pomoci, což je při úrazech často naprosto zásadní.
    Krizová esence je známá po celém světě a lze ji využít v mnoha vypjatých situacích – např. před porodem, před návštěvou zubaře, náročnou obchodní schůzkou, soudním jednáním, uměleckým vystoupením apod. Je dobré ji mít vždy po ruce, dá se používat nejen vnitřně, ale i z vnějšku. Osvědčená je např. při masírování do dásní pokud rostou dítěti zoubky nebo při hojení rány po operaci.

Jednotlivé esence se mezi sebou dají kombinovat podle potřeb dítěte nebo dospělého. Spojte se se zkušeným terapeutem, aby měly esence co největší efekt.

Pište, ptejte se 🙂
Lída Salemová, Bachovkypraha.cz
lida@bachovkypraha.cz, 774 028 777

www.bachovkypraha.cz

Adresa: Pod Parukářkou 14, Praha 3
Pracovní doba: 9 - 18 hod (konzultace jsou možné i o víkendu)

Nemůžete přijít osobně?
Konzultaci nebo koučovací doprovázení lze poskytnout i písemně nebo přes Skype. Bachovy esence lze zaslat (v bublinkové obálce, doporučeně).

Poradenství v oblasti
- psychické pohody
- partnerské komunikace
- rodinných vztahů
- zdravého životního stylu a osobního rozvoje

Kromě Bachových esencí se zabývám také Etikoterapií, Rodinnými konstelacemi a Koučováním.

Kam dál?

• Zjistěte víc o Bachovkách
• Mrkněte na nejčastější otázky
• Přidejte se k mým přátelům na Facebooku
• Zeptejte se mě na lida@bachovkypraha.cz