Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
claudie89
26. kvě 2018
216 

Spi, děťátko, spi....prosím prosím prosím prosim

Milé maminky,


Často tady čtu,jak vlastně uspat dítě. Nezdá se to,ale je to celkem věda. Každopádně každá maminka své dítě uspává po svém a každá to dělá dobře. Maminka zná své dítě nejlépe, a i když už je v koncích, instinkt ji napoví,kam dál ( popřípadě kůň).


Někdo volí metodu uspávání, houpání,zpívání,čtení pohádek,skákání na míči,nošení v šátku..těch způsobu je strašná spousta. Proto jsem se rozhodla popsat,jak byl příběh Halí, belí u nás. Kdyby to pomohlo jediné mamince,budu ráda a článek splní účel.


Od malička jsem Štěpánka uspávala v rukach,. Houpala jsem ho,zpívala mu,bylo mi s ním dobře. Kdyz měl půl roku, začal být těžší a těžší,tak jsem jej položila vedle sebe do postele a on v mé přítomnosti usl. Jenže najednou začal objevovat možnosti svého těla a začal se otáčet na bříško,lozit po posteli...dělal vše,ale ne spal.

Tak jsem jej vzala do rukou,v náruči jsem jej zpacifikovala,takže se nekroutil a usl.

A to mu vydrželo do 14 měsíců. Já už však nemohla. Dennodenně dvakrát či třikrát za den držet 11 kilové dítě v rukou,houpat s ním,šibkat ho..do toho se mi Štěpánek začal smát,tu mi dloubal do oka,tu do ucha,vyhazoval dudlík naschvál..no dělal každou blbost a já začala trpět nejen psychicky,ale hlavně fyzicky. Bolela mě záda,ruce,vždy jsem byla šťastná,když už konečně usl. Do toho sám Štěpánek se začal v rukách kroutit,vzpouzet se,vzpinat..nebylo to pohodlné ani pro jednoho z nás.

A když už jsem jeden večer fakt nemohla,uspávala jsem malého v rukách přes hodinu!!! A on se stále kroutil,dloubal do mě,spánek nikde. Už jsem se sama v sobě vztekla,uložila ho do postýlky,popusinkovala,popřála dobrou noc a šla do kuchyně.

Měla jsem v plánu že se jen napiju,něco zhltnu,naberu síly a vrátím se. Čekala jsem z ložnice rev a křik...a ono to nepřišlo. Za cca 10 min jsem do ložnice nakoukla a jaké bylo mé překvapení,když jsem malého viděla spokojene spinkat.

A od té doby utrum. Zvládl to jednou,zvládl to podruhé...ano,občas si postěžoval,občas třeba i dvě tři minuty řval,ale nikdy ne déle a naučil se krásně spinkat sám.

Hodně jsem četla o Estivillove metodě,takže když jsem jej druhý den uložila a on si tam pofnukaval,vešla jsem do pokoje,aby viděl,že já tam stále jsem a že jsem nikam neodesla.

Byla to chyba. On už skoro spinkal,jen si u toho usínání tak povídal,ale jak jsem vešla a on mě viděl, okamžitě spustil huronský rev,který u uspávání nikdy nebyl. Tak jsem zase odešla a do 4 minut byl tuhý.

Teď už se to obejde zcela i bez jeho povídání si,rev u uspávání neznám. Je zlatý,lehne si,usměje se na mě a je ticho.

Spi i kvalitněji než když jsem jej uspávala na rukou. V té době spal přes den hodinu, maximálně hodinu a půl. Nyní,když usíná sám,spi i dvě a půl až tři hodiny!!

Oboum se ulevilo. Malý je přes den vyspany a čerstvý,já přes den udělám mnohem více věcí a hlavně me tělo  netrpí.


Nechci říct,že toto je návod,jak naučit dítě usínat samo. Jak jsem psala na začátku-kazda máme svoji metodu, nicméně pokud to má někdo podobné jako já,ale boji se stejně jako já,nechat usínání na dítěti - protože prostě jsem cítila povinnost s dítětem být, dokud opravdu neusne- může to zkusit.


Věřím,že i tímto jsem malému i mě pomohla hlavně do budoucna,jelikož určitě chceme druhé dítě.


Všem držím palce a hlavně pevné nervy!!! ( A i když tato moje metoda nevyjde,a vy poletíme po půl minutě k dítěti,protože jej přece jen nechcete nechat samotného v postýlce, nevadí. Však do osmnácti jej uspávat nebudete 😀)

    Super, ja to delam s holkama stejne uz od malicka. Vzdy vecer vecer, peipadne koupani, poprat dobrou noc, mamka pusu,tatka pusu,zaviram a odchazim... Nikdy se mi nestalo ze by holky rvaly, max si povidaly, delaly blbiny mezi sebou,ale vzdy sami a bez problemu usnuly. A ja jsem za to desne rada,jelkoz jsem si pred jejich narozenim rekla, ze s nami nebudou spat v poateli, nikdy! A taky to krasne dodrzujem. Kdyz je neco trapi,jo ukonejsim je u sebe v pelechu,ale jakmile vidim,ze uz zabiraj,mazou k sobe 😀 ... A jediny kdy jsou u nas je rano, kdyz se vzbudi tak se valime jeste u nas v posteli 🙂

    26. kvě 2018

    @bobo2015 já taky tak! Žádné společné spaní. Jo když v noci fňuká tak jo,tak kde k nám,ale jakmile spí,tak okamžitě zpět k sobě. Ono je fajn mít u sebe miminko,nufat ho a tulit se s ním..jenže to nepohyblivé miminko je starší a šikovnější a pak může lehce dojít k úrazu. Mě malý v jeho sedmi měsících spadl bohužel z dost velké postele. Naštěstí se mu nic nestalo ale já mám doposud výčitky. Vzbudil se okolo čtyř ráno a plakal,tak jsem ho vzala k sobě,jenže on ne a ne usnout,stále se otáčel,tak jsem byla vzhůru s ním až do šesti do rána. Kolem šesté usl a já bohužel s ním protože jsem byla tak unavená,že mi klihly oči a spala jsem v cuku letu. Manžel už odjel do práce a my máme postel v prostoru,takže žádná stena,nic. Malý se ve spánku kroutil až se dokroutil ke konci postele a ve spánku spadl. No rev strašný ale naštěstí se to obešlo bez újmy. Od té doby fakt neusnu ani za nic,když ji mám u sebe,naštěstí to je jenom v případech,kdy ho trápí zoubky,ale po usnutí šup zpět do postýlky.

    26. kvě 2018

    A u nás naopak...dcera nám naopak usínala na rukách, poté v posteli. A pak jednoho dne se jí manžel zeptal, jestli chce jít do postýlky. A ona řekla, že ano. Od té doby tam spí každou noc. Usíná sama, bez pláče. Já tvrdím, že každé dítě si do toho samostatného spánku doroste 🙂 nicméně každý máme svůj způsob a každému funguje něco jiného..🙂

    26. kvě 2018

    Dcerka mi od narozeni usina u prsa a je to ta nejkrasnejsi cast dne krome ranniho probuzeni, na kterou se tesim. Je to intimni cas jen pro nas dve, kam nam nikdo nemuze vstoupit. Spime vedle sebe, je ke mne pritulena a za nic na svete bych to nevymenila. A kdyz uz je nekdy prepita a nemuze usnout, pritahne si muj oblicej ke svemu a ja ji pusinkuji po obliceji, coz ji behem 3min uspi.

    26. kvě 2018

    @wampzee tak Štěpánek ještě nemluví tak to bych se zeptat mohla ale řekl by mě Téeeee 😂 ale taky souhlasím že dítě do toho musí dorůst

    26. kvě 2018

    @krupka1 hm to je krásně. Já bohužel neměla to štěstí kojit,ale určitě to musí být nádherný pocit

    26. kvě 2018

    Mám skoro tříletou dceru a ještě do samostatného usínání nedorostla ☹

    27. kvě 2018

    @lcn162 každé dítě je jiné a každé má své tempo😊 určitě nezoufej a užívejte si toho že že dcerka potřebuje.. až ji bude 15,budeš ještě ráda vzpomínat jak tě potřebovala😉😁

    27. kvě 2018

    Tuhle větu si dost často opakuji, ale obvykle ji uspávám hodinu až dvě, tatínka na uspání odmítá, takže pojem volný večer je pro mě cizí. K tomu máme mimco, které usíná u prsa.

    27. kvě 2018

    @lcn162 to je blbe. A proc nechce usnout? Dela blbiny nebo co u toho?

    27. kvě 2018

    Nepomohla by treba prave ta estivillova metoda nebo to jen zkusit?

    27. kvě 2018

    @lcn162 myslím, že to dost dobře může být i způsob žárlivosti na mimčo.. 🙂 určitě bych v tomto případě nepraktikovala Eastwilla..protože to bude považovat za trest. Pokud ti jedno usíná u prsa a druhé nemůže usnout, uspávala bych společně..ona si k tomu dojde..myslím, že jen musí zpracovat to, co se děje kolem ní.

    27. kvě 2018

    @claudie89
    @wampzee Mám doma tvrdohlaveho urputaka. Do 7 měsíců jsme ji uspavali na rukách, pak v posteli. Estvila jsme zkusili, řvala 3 hodiny, pak jsem polevila já. V podstatě od malička ji uspáváme půl hodiny a více. Většinou leží klidně v posteli, občas něco řekne. Jen nechce zavřít oči. Mne si je, zíve, ale brání se. Jakmile je zavře, do dvou minut spí. Reakce na mimco je ta, že musím uspávat jen já. Takže je uspávám najednou, většinou mě nechá malého uspat a pak se k ní pritulim. Jenže když ji uspávám déle než hodinu, přestává ji bavit ležet a začíná dělat binec a tím malého většinou vzbudí. A začíná začarovaný kruh. Když ji dám spát později, je přetažena a dělá scény. Zkoušeli jsme, že ležela v posteli a já zehlila opodál, aby na mě viděla - vydržela třeba 2,5 hodiny ležet a nespat. Ale poslední dobou nejde ani tohle, jak nejsem vedle.ní, tak řve. Takže mi stojí domácí práce a nevím jak na ni.

    28. kvě 2018

Začni psát komentář...

Odešli