Nechci, aby někdo měl pocit, že vyhledávám projevy soucitu... Myslím, že jsem silná ženská a zvládnu to. Už jen kvůli a díky synovi... A manželmůjnejúžasnějšízevšech říkával, že ženská vydrží víc než člověk... I když to teď děsně bolí...
Ale myslím si, události posledních dnů mi dávají určitá práva, která nemá nikdo, kdo to nezažil...
Manžel byl nemocný dlouho. Říkali jsme, že vzhledem k diagnóze, která má děsivou statistiku, doufáme v nejlepší, ale musíme počítat s nejhorším... Byl nám dopřán nádherný rok, kdy se manžel otřepal z operace a ozařování a báječně zvládal chemoterapii... Až do okamžiku, kdy se nemoc vrátila... Ale i pak, i když jsme stále doufali, jsme měli možnost se připravit (pokud to jde, trošku eufemismus), probrat věci, zařídit, rozloučit se...
Byl nám dán vzácný dar: manžel byl až do samého konce doma, posledních pár dní kolem něj byly děti, zvládali jsme bolest pomocí náplastí a když nadešel čas, byla jsem u něj, držela ho za ruku, opakovala, jak moc ho miluju a jak šťastná jsem s ním byla... I když se stále ptám, věřím, že odešel v klidu, bez bolesti a snad i beze strachu... Protože nebyl sám...
Toto je něco, co není dopřáno každému. Přečtěte si článek v odkazu pod zprávou... Takto by odchod milovaného člověka probíhat neměl... Myslete na to, až se půjdete jen tak projít... Až budete mít pocit, že rouška nebo cokoliv jiného přes obličej je zbytečnost... Není, zbytečná je smrt kvůli hlouposti... Hlavně té cizí...

KZ od @aajda mi připomněla pravidelné rozhovory s manželemmýmnejúžasnějšímzevšech:
Já: Miláčku, letím tamatam, jak tam bude?
M: Bude tam takatak, teploty kolem 15 stupňů…
Já: Dík… A to je teplo nebo zima?
M: Zabiju tě…
Což mě tak trošku nasejří, protože by už za ta léta mohl vědět, že v teplotním intervalu 10-20 stupňů jsem ztracena😀

Jo, pokrok nezastavíš. My čuměli jak puci, když někdo řekl "fax", protože jsme ještě nevěděli, co to je. Naše dítě už neví, co to je...

🙂

Možná už by bylo načase sundat z Jakoubkova okna tu vánoční výzdobu... Ale zase na druhou stranu @pupickova už odpočítává, tak nevím😀

Jakoubek už pár dní sám smrká:o)))

Momentálně se modlíme, Kuba má blbou virózu s ještě blbější rýmou. V pátek byli babi na ušním a má ouška načatá, ale na píchání ani plná ATB to není. Dostal kapičky do oušek a ATB kapičky do nosu, tak uvidíme. Smrkáme, odsáváme, proléváme čajem...

Včera kontrola na zubním. Je to lepší, ale viklavost tam pořád je, takže klidový režim dalších 14 dní:o( Chjo...

Včera první návštěva Zoo. Největší úspěch měli méďa ledňa, uřvaní ptáci ledňáci a malinkaté opičky kotulové:o)

Jo, a taky jsem zjistila, že vzácnou komplikací mateřství je nárazová barvoslepost. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem včera napsala, že Noczneeczech je modrý, když je jako brčál:o(((

Tak za sebou máme další akutní výjezd k zubaři. Kuba spadl pusinkou na krabici na hračky a zarazil si zoubky do dásně. Krve jako z v**a, dítě řvoucí, matka pološílená, táta na cestě z práce. Ještě že ten zubař je člověk na svém místě...

Kuba má nového kamaráda: je kulatý, modrý, plastový a jmenuje se Noczneeczech a Kubík si ho dnes sám úspěšně pokřtil:o)))

Je neuvěřitelné, co všechno ty děti neodkoukají. Kubík telefonuje. Má svůj dětský mobil, dá ho na ucho a chodí po bytě a kecá a gestikuluje. Pravda, občas se splete a volá z dálkového ovládání, ale tato záměna je pochopitelná:o)))

Těhulkám doporučuji jezdit v MHD ve středu autobusu, abyste, až s vámi nějaké hovádko podobné tomu mému dnešnímu vlítne v plné rychlosti na zpomalovací práh, o mimi nepřišly. Za to, co to udělalo se zadkem busu a se mnou, bych vraždila:o(((

Koncem roku už jsem začínala mít pocit, že jsem s Kubíčkem porodila i půlku mozku a tu druhou mi vymydlily plíny. Musím říct, že návrat do práce částečný úvazek má dost velké kouzlo. A prý že játra jsou jediný orgán, který může dorůst:oD

Dnes první den v práci:o) Těch 6 hodin v kanceláři má své kouzlo. Rychle to uteče a já pak natěšená běžím domů. A pak jsem si daleko víc užila odpoledne s Kubíkem:o)))

Nebyla jsem si jistá, jak Kubík zvládne silvestrovské rachejtlí reje. A že ty letošní tedy byly. Ale spal jako dudek. Což mě možná nemělo překvapit, protože loni kvůli prdům nespal, ale odbyla půlnoc a začal rej a Kuba se poroučel do říše snů:o)))

Tak se v pondělí chystám po 15 měsících do práce. Docela jsem se těšila, ale začíná mi být úzko. Kubíka bude hlídat babička a vím, že to nebude problém, ale i tak. No co, na rodičák se vždycky můžu vrátit...

Tak mě dnes zabolelo u srdíčka. Nevidím nic špatného na tom, když dítko plácnete přes ručku, když už poněkolikáté dělá něco, co nemá. Kubík zase tropil neplechu a když na něj táta houknul, tak napřáhl ručičku aby ho táta přes ní mohl třepnout:.o/

Dvojka vlevo dole si dává na čas, ale první stolička (vpravo nahoře) vystrčila první růžek:o)

Tak to vypadá, že to, co se nepodařilo mojí mami za celý můj život, se Kubíčkovi podařilo za dva dny: nenosím bačkory, je mi pohodlněji naboso. Ale nevezměte si je, když vám je ten bobek přinese a nazuje:o)))

Denýsek už od včerejška dýchá sám:o)))

Sedmý zub,dupy dup:o)))

Kuba už má za sebou dvě návštěvy u zubaře. Jednu prevenčku před necelými 2 týdny a jednu "akutní" dnes - urazil si při tom svém řádění kus zoubku. Takže vrtačkovou premiéru máme za sebou: ohlazeno, teď ještě aby zoubek nezačal tmavnout:o(

Tak jsem se právě byla podívat na Kubu, protože má spát, ale pořád tam řádí. Vůbec si nevšiml, že jsem přišla do pokojíčku, protože byl zaneprázdněn tím, že se stavěl na hlavu. Doslova: zadeček vystrčený nohoru, nohy napnuté, hlava dole, ruce hore:oD

Tak Kubík asi začíná dávat najevo, že by rád přebalit. Už jsem psala, že po přebalení nese zabalenou plenku ke koši. Teď jde ke koši a naznačuje, že by jí tam rád dal. A pak zjistíme, že má v plence čerstvý ranec:o)

Tak kromě plic Denýska trápí vrozená infekce:o( Chjo...

Kubíčkův nový kamarád Denýsek se na svět dral tak, že mamince nestačili dát surfaktant, takže má nedovyvinuté plíce. Tak brouček leží na DAKu na JIP:o(, ale je to bojovník a pere se s tím jako správný chlap:o) Ale raději jsme ho důkladně "zalili":oD

Kubíčkovi se dnes předčasně (32+4) narodil kamarád. Pevně věříme, že vše bude ok, protože už teď je to kus chlapa (2260 g). Přejeme hlavně hodně zdraví a těšíme se, až ho budeme moci uvítat doma:o)))

Zcela náhodou jsme přišli na to, že Kuba má svůj první uklízecí rituál. Vezme do balíčku zabalenou špinavou plenku a nese ji ke koši:o))) Doufám, že to následně přenese i na ponožky a trenky:oD