Pohybuje se vám doma přes léto jako zázrakem neidentifikovatelný větší počet dětí? Jste s dětmi na táboře a potřebujete kolektivní hru, která je lehce vysvětlitelná a mohou se do ní zapojit děti různého věku? Pak tu pro vás jednu rychlou a zábavnou máme!

PEXESO V POHYBU

Pro sudý počet dětí si připravte rozstříhané jógové pexeso a podle počtu hráčů vyberte dvojice obrázků do hry. Ujistěte se, že dané cviky všichni znáte, a společně si je zacvičte. Pak pexeso otočte tak, aby obrázky nebyly vidět. Každý z hráčů si vybere jednu kartičku a nikomu ji neukáže. Jakmile jsou všichni připraveni, zacvičí najednou pozici, kterou si vybrali. Úkolem je najít toho, kdo cvičí ten samý cvik, aby se s ním "spárovali". Pak můžete obměnít obrázky a hrát znovu. 

Krásnou zábavu!

Jógová pexesa ve třech variantách najdete u nás na eshopu - https://eshop.jogasdetmi.cz/vyprodej-2/

Čím jsou děti starší a víc se profiluje směr jejich zájmu, tím méně doma listují všeobecnými encyklopediemi. V centru dění stále stojí naučné knihy o zvířatech s bohatou fotodokumentací nebo reálnými fotografiemi. Publikace založené na příliš dětských nebo humoristických ilustracích téměř vždy propadnou a skončí v zasunuté v neposlednější polici. Naštěstí po této stránce novinka z nakladatelství Familium Můj atlas zvířat a rostlin, kterou jsem dostala v rámci spolupráce v prosinci, rozhodně nestrádá. Ono především nejde tolik o tradiční encyklopedii jako o knihu, která vyžaduje aktivní spoluúčast dětí a ty si ji dotvářejí samy.

Autorka knihy PharmDr. Monika Kopřivová pod hlavičkou Familia publikuje pravidelně. Může se pochlubit především velkou řadou vzpomníkových a záznamových knih – např. Babičko, vyprávěj, Strom života naší rodiny nebo Jak rostu. Díky tomu je novinka Můj atlas zvířat a rostlin pro své malé čtenáře velmi uživatelsky příjemná. Vysokogramážní papír snese bez problémů u fixy (ano, do této knihy je žádoucí psát i kreslit), text je členěn do malých bloků a prokládán fotkami/ilustracemi, ale přesto působí jednotně a přehledně. Svojí grafickou podobou a logickým uspořádáním kniha vybízí k listování a dalšímu zkoumání.

Někomu by mohl vadit větší formát, ale obávám se, že u knihy, do které mají děti zaznamenávat vlastní pozorování, to ani jinak nejde.

Kniha, kterou si děti dotváří samy

To je podtitulek, kterým se kniha pyšní…

Můj atlas zvířat a rostlin své čtenáře vybízí nejen k pasivnímu listování a čtení, ale i k ověřování informací, pozorování světa kolem sebe, změn v přírodě i vyrábění. Nechybí dostatek prostoru ke kreslení i vybarvování nebo formulaci vlastních názorů. Návody na jednoduché zábavné pokusy děti školního věku nenásilně uvádí do světa biologie, fyziky i chemie.

Co si budeme nalhávat, právě velké množství pokusů nebo tipů na vyrábění bude pro děti nejlákavější a mnohým rodičům pomůže ukrátit dlouhé zimní večery.

Pro představu nahlédneme do mé oblíbené sekce „Pokojové rostliny“.

• Pozorujeme – jaké pokojové roslliny se doma vyskytují, jak vypadají a jaké vyžadují podmínky
• Pěstujeme, vyrábíme – návod na řízkování s tabulkou pro zápis progresu kořenění, pěstování vlastního citrusu, návod na výrobu vlastní kokedamy!
• Kreslení – vlastní kouzelná rostlina

Na první pohled to může vypadat velmi automaticky a samozřejmě, pokojovky má doma snad každý. Celá kapitola dává celostný pohled na to, co obnáší pěstování rostlin v bytě/domě a jaké množství práce a času obnáší.

Zábavné pokusy

Pokusy v domácím prostředí pro rodiče často zavánějí katastrofou následovanou dlouhým úklidem. Naštěstí experimenty z této knihy jsou často koncipované tak, aby vyžadovaly co nejmenší asistenci dospělých a přitom byly pro děti zajímavé.

V kapitole „Zvířata na farmě“ se děti dozví, jak nechat zmizet vaječnou skořápku, v „Exotických zvířatech“ si na vlastní kůži zkusí, jak odolat mrazu a ledu, v samostatné sekci věnované „Motýlům“ dostanou návod, jak si doma odchovat motýla a v kapitole věnované „Hmyzu“ zjistí, jak v noci lovit hmyz pomocí prostěradla a světla.

Po každém pokusu nesmí chybět interpretace výledků a vlastních závěrů, i na to autorka a celý spolupracující tým myslely a nechávají v knize dostatek místa na text.

Právě pokusy, úkoly i návody na tvoření podpoří děti nejen v jejich kreativitě, ale i v dalším vlastním bádání a iniciativě. Navíc jim ukáže svět kolem nich v trochu jiné perspektivě a rozměru.

Komu věnovat Můj atlas zvířat a rostlin?

Dětské knihy, které by zábavně a přitom velmi jednoduše nabízely dětem tolik aktivit, je na trhu velmi málo. Celá kniha vznikla v Čechách, je tedy přizpůsobená pro děti žijící v České republice a odpovídá (včetně kapitoly „Exotická zvířata“, která je orientovaná na zoologické zahrady) tuzemským biologickým podmínkám. Nakladatel doporučuje knihu věkové skupině 8 – 12 let. Děti tohoto věku jsou již samostatnou jednotkou a nevyžadují žádnou asistenci dospělého. Pokud máte doma ale zvídavého předkoškoláka nebo prvňáčka, kniha vám dá prostor strávit spolu mnohé zajímavé chvíle.

Můj atlas zvířat a rostlin stejně dobře poslouží i průvodcům v lesních/montessori/waldorf školkách jako dětem na prvním stupni klasické ZŠ, kde může tvořit zajímavý doplněk do hodin prvouky.

Co na to děti?

E. (9 let): líbily se mi zajímavé aktivity a úkoly. Zaujalo mě, že některé obrázky jsou kreslené a jiné fotky. Už se těším, že si podle návodu z knížky zkusím odchovat vlastního motýla.

T. (7 let): nejlepší na knížce jsou pokusy a kvízy, ty mě hodně bavily. A pak taky hodně hezkých obrázků. Nevěděl jsem, že kočka může být levák i pravák, to musím vyzkoušet!

Vyšlo v nakladatelství Familium. 

https://www.maleradosti.net/2022/01/14/cteme-detem-muj-atlas-zvirat-a-rostlin/

Poté, co se konečně otevřely hranice okresů a my mohli beztrestně opustit Prahu, první cesta směřovala směr Koněprusy. U Klárky z blogu Pondělí jsem se nechala inspirovat jejich úspěšným hledáním zkamenělin na naučné stezce Zlatý kůň. Výlet, který se obejde bez protestů dětí, protože kdo nechtěl někdy mít doma trilobita jako v Cestě do pravěku…

Naučná stezka Zlatý kůň

Koněpruské jeskyně jsou sice oblíbenou destinací školních výletů, ale byla by škoda soustředit se pouze na cestu pod zem a vynechat naučnou stezku, která je neméně zajímavá a provede vás oblastí, odkud byly jeskyně objeveny.

Krátká, cca 4 kilometry dlouhá trasa, vede přes jediný vrchol přímo nad vstupem do jeskyní, kde při dobré viditelnosti můžete dohlédnout až na Točník. Divácky vděčný je výhled nejen po krajině, ale i na lom Čertovy schody a na hranu Císařského lomu. Areál lomu Čertovy schody by měl být v budoucnu zpřístupněn a stát se součástí geoparku.

Po táhlém prudkém klesání na dno Houbova lomu přichází to, na co všichni čekají  Na dně lomu se nachází několik přístupných a legálních paleontologických nalezišť, kde při troše štěstí objevíte otisky prvohorních obyvatel mořského dna.

Celá oblast Národní přírodní památky Zlatý kůň je geologicky zajímavá a po těžbě vápence i paleontologickém průzkumu tu zůstalo mnoho míst, kde lze bezpečně získat zkameněliny. Jediné, co budete potřebovat, je trpělivost a případně geologické kladívko na roztlučení volně ležících kamenů. Ale i bez něj se dají najít krásné kousky. Nejčastěji jsou to otisky lilijic, hlavonožců a řas, trilobita nevyhlížejte, na ty to chce blíž ku Praze.

Právě zde, ze dna Houbova lomu je vidět i místo, odkud byl při odstřelu stěny lomu objeven areál vápencových jeskyní.

Lom Na Kobyle

Komu by stačila pouze návštěva dna lomu a hledání zkamenělin, může z Houbova lomu cestu zlomit zpět na parkoviště. Byla by to ale škoda, zbytek naučné stezky prochází přes udržitelně obnovenou krajinu, protíná silnici a míří do lomu Na Kobyle, který je součástí přírodní rezervace Kobyla.

Těžba v tomto lomu byla ukončena již v roce 1929, lze tu pozorovat, jak se příroda samovolný sukces vegetace. Z lomu ven vede cesta původním několik desítek metrů dlouhým tunelem, který sloužil k dopravě vytěženého vápence, poté zpět k parkovišti.

V současné době probíhá výstavba nového návštěvnického centra u vstupu do jeskyní, které si dlouho čekalo na důstojné uvítání návštěvníků.

Kam dál?

Na závěr si neodpustím malé gastrookénko  Na Berounsko jezdíme dost často, stavit se pro jídlo v Blackdogu, sníst si jídlo na náměstí a následně si dopřát sladkou tečku s kávou v kavárně Šťastná koza už se stalo naší tradicí. Obzvlášť během pandemie je důležité podpořit své oblíbené podniky a dopřát si zdání “normálního” života.

https://www.maleradosti.net/2021/04/30/na-vylete-za-zkamenelinami-na-ns-zlaty-kun/

Když redakce Modrého koníka vyhlásila možnost testování želé rybiček od norské legendární firmy Möller´s, byla jsem v pozoru. Známá a velká firma, legendární rybí oleje, mnoho zkušeností a oni přesedlají z léty ověřené formy podávání oleje z tresčích jater na něco jiného? A ještě ve formě "bonbonu"? Jsem šťoural a nemám problém s kritickým pohledem, takže jsem u toho chtěla být. Kupodivu to vyšlo a testování je za námi... Tedy spíš za mými dětmi 🙂

Složení je alfa a omega

Pozitivní účinky pravidelného užívání rybího oleje bohatého na omega 3 mastné kyseliny a vitamínu D netřeba rozporovat. Obzvlášť v zimě, kdy je nedostatek slunečního záření a děti jsou často víc doma než venku, kůže nestačí produkovat potřebné množství D3. V roce 2016 SZÚ nechala udělat velkou studii u českých dětí a zjistila, že až 2/3 dětí má především v zimě a na jaře málo vitamínu D. Jeho nedostatek se neprojeví hned, ale až v dlouhodobém horizontu. Deficit není radno podceňovat, Möller´s rybičky suplementují 200 % denní dávky vitamínu D3, proto je velmi záhodno nabízet je dětem především v zimním a jarním období. 

K omega 3 MK je nutné dodat, že si je tělo nedokáže vyrobit samo a je nutné je dodat zvenku. Jenže kdo z nás si dává alespoň dvakrát týdně mořské plody, tučné ryby nebo aspoň pstruha? Čí dítě je ve fázi, že s láskou jí ryby? Jeden exemplář mám sice doma, ale popravdě, rodinný rozpočet nedovoluje kupovat dvakrát týdně lososa/tuňáka v biokvalitě, abych měla čisté svědomí. Jenže pro děti je pravidelný příjem omega 3 důležitý pro rozvoj mozku, nervové soustavy (každý chce mít doma génia) i zraku. 

Rybička plná oleje

V ideálním světě by ideální dítě ráno před snídaní nastoupilo, poslušně otevřelo ústa a nechalo si do nich šoupnout lžíci rybího oleje. Jenže my v ideálním světě nežijeme, rybí olej nechutná zrovna jako jahodová zmrzlina a děti se mu raději vyhnou obloukem. S touto realitou pracuje i Möller´s a svoje oleje zabalilo to jiného kabátku. Ve formě ochucených želé rybiček je děti rozhodně slupnou jako malinu. V tomhle případě je ale nutné dětem vysvětlit, že ten "bonbonek" je potravinový doplněk, nikoliv sladkost. U malých dětí by mohlo lehce dojít k návyku, že každý bonbon je to pravé ořechové pro jeho vývin. U nás doma děti bonbony nekonzumují vůbec, pouze ve výjimečných případech jako jsou narozeniny/svátek kamarádů ve škole a ve školce. I tak je na místě obezřetnost a vysvětlení, že ty dvě rybky u snídaně jsou v pořádku, ale pytel želatinových medvědů je něco úplně jiného. 

Co do obsahu omega 3 MK vychází pořád lépe klasický olej, v jedné DDD má téměř dvojnásobné množství. Což se pochopitelně negativně odráží na jeho chuti. Vitamínu D3 je v rybičkách stejné množství, tady mohou být konzumenti bez obav. 

S velkým otazníkem je použití sladidla sorbitol. Farmacie ho má ráda, medikace pro děti je ho plná (ATB, sirupy na kašel...), ale má projímavé účinky, nadýmá a metabolizuje se na glukózu a fruktózu, vede k riziku hyperglykemie. A protože se po něm nekazí zuby, najdete ho v pastách na zuby. Takže jestli máte doma dítě, co neplive pastu na zuby, pozor na příjem umělých sladidel v průběhu dne. Není to zdravé pro nikoho, natož pro citlivý malý organismus. 

Naštěstí je hlavním sladidlem xylitol alias březový cukr, za ten má Möller´s velký palec nahoru. Nezvedá hladinu cukru v krvi, je vhodný pro diabetiky a nekazí se po něm zuby. Je to sladidlo, které používají i vyznavači LC, keto, paleo či jiného odvětví nízkosacharidového stravování. 

A co na to děti? 

První volbou mě jako rodiče by byl pochopitelně čistý olej, ale nebudeme si lhát do kapsy, od určitého věku ho děti prostě přijímat nechtějí. Je skvělé, že výrobce vymyslel alternativu, která bude dostatečně lákavá pro konzumenty, s relativně rozumným složením a pokryje doporučenou denní dávku MK i vitamínu D. 

Obě moje děti (6 a 8 let) každou dávku rybiček ráno ke snídani vyžadovaly, jakmile jsem na ně zapomněla, okamžitě se připomínaly. Bavila je i samotná konzistence, která je měkčí než u želatinových bonbonů, ale, naštěstí, se nepatlá po rukou a nelepí. Nemluvě ani o malinové barvě, která má evokovat malinovou příchuť. Tu tedy nikdo z nás třech na první ochutnání nerozpoznal, ale na vůli jíst rybičky to vliv nemělo. 

Každá rybka má svoje samostatné balení, což sice produkuje víc odpadu, ale v tomhle případě je to jedině dobře. Rybičky se k sobě nelepí, nenechavé prstíky nic neopatlají a každé z děti si vyloupne svojí denní dávku. S tím souvisí i hravé balení, kdy si na vnitřní klopě děti mohou vybarvit značky a motivuje je to k pravidelnému dennímu užívání. 

Co bude pro mnoho rodičů důležitým faktorem, je i cena. Jedna krabička vydrží dítěti 22 dní, cena na eshopech začíná na 250 Kč. Když si s dětmi odpustím dvě návštěvy oblíbené zmrzlinárny nebo kavárny, mám jednu krabičku hravě doma.  

Samozřejmě Möller´s stejně jako každý jiný výrobce potravinových doplňků cílí na mateřské pudy, všichni chtějí pro své děti to nejlepší. Strach prodává a nikdo nechce být tím, kdo ohrozí zdravý vývoj vlastních potomků. Pro Möller´s hovoří ale léta zkušeností, neustálá kontrola kvality a v případě rybiček i forma, kterou děti bez problémů přijímají. 

Závěrem velmi děkuji redakci Modrého koníka za možnost testování! 

#zkusenosti_mollers_rybky

O tom, že by každé dítě mělo mít doma alespoň jednu encyklopedii nebo jinou populárně-naučnou knihu o přírodě, netřeba polemizovat. Mnoho městských dětí nemá tu možnost volné hry v lese, objevování, pozorování nebo stavění domečků pro skřítky. I tak je potřeba v nich budovat kladný vztah k přírodě a pomoct jim pochopit, jaká je role fauny i flóry na Zemi. Kdybych měla svým dětem pořídit jednu jedinou knihu, která jim poskytne nejen informace, ale ukáže i provázanost ekosystémů, byla by to právě Slyšíš, jak mluví stromy?

Lesník i učitel Peter Wohlleben

O autorovi populárních knih o lese a udržitelné ekologii Peterovi Wohllebenovi jsem psala již zde u knihy Víš, kde jsou děti stromů. Děti stromů byly vystavené hlavně na příběhu, naopak ve Slyšíš, jak mluví stromy autor zúročil svoje praktické zkušenosti z pedagogiky dětí. Jak on sám v předmluvě vysvětluje, nebaví ho jen suše mentorovat, jak se mezi sebou liší druhy rostlin. Ale raději prakticky dětem ukáže, jak stromy mezi sebou komunikují, jak bydlí zvířata a jestli musí také chodit do školy nebo proč jsou stromy důležité i ve městech.

Peter Wohllenben se ve své knize projevuje nejen jako zkušený pedagog – teoretik, ale také jako praktik. Každá kapitola je doplněna o pokusy či tipy na vlastní výzkum, které školáci zvládnou i bez pomoci dospělých. Kniha tak může posloužit i ve skautských oddílech, družinách či domškolákům. Protože co si děti můžou vyzkoušet na vlastní kůži, udrží v paměti mnohem déle.

Grafická podoba

Protože se kniha Slyšíš, jak mluví stromy může hravě zařadit mezi populárně naučnou literaturu, odpovídá tomu i grafická stránka. Autor si vzal na pomoc svojí skupinku dětí a na společných výpravách do lesa získal mnoho fotografického materiálu. Pořád se pohybujeme na poli dětské literatury, proto je text doplněn drobnými ilustracemi zvířat, které provází děti celým lesním dobrodružstvím. Stejné motivy jsou použity i v knize Slyšíš, jak mluví děti stromů, obě knihy se tak velmi vhodně doplňují a tvoří ucelený komplet, který děti doprovodí ze školkového věku do toho školního.

S povděkem kvituji minimum množství antropomorfních zvířátek, které slouží pouze jako doplněk k textu. Stále si stojím za tím, že v encyklopedických knihách tento typ ilustrací nemá co dělat. Dinosaurus nikdy nebyl roztomilý domácí mazlíček ale predátor, stejně tak jako včely – strážkyně nemají kopí, tak proč dětem neukázat realitu taková, jaká je. Rodiče preferující Montessori pedagogiku mi budou rozumět 

Knize dost nahrává i členění do kapitol. Název – otázka přímo na tělo nahodí téma, od kterého se dále odvíjí celý text. Není třeba číst knihu postupně, stačí si vybrat to aktuální, co je zrovna v kurzu. V našem případě je to nyní podzimní padání listí. Sice autor nevysvětluje, proč jsou stromy na podzim barevné, místo toho ale dětem vysvětlí, jak strom pozná, že je čas dát listy dolů.

Vzhůru do lesa

Hlavní gró knihy tvoří (jak se dá odhadnou z názvu) vyprávění o lese a stromech jako takových. V knize se dozvíme, k čemu stromům slouží kořeny i listy, jak strom dýchá, jestli má žíly stejně jako člověk nebo proč se na kůře dělají vrásky. Víte, že stromy tvoří vlastí rodiny, školky a školy? Stromy, patřící ke stejnému druhu se vzájemně napojují kořenovým systémem a mateřský strom tak může posílat živiny malým semenáčkům. Takto to v ideálním případě funguje v nenarušeném ekosystému, v hospodářských lesích bohužel stromy tu příležitost nemají.

A co teprve lesní internet? Nebo jste si mysleli, že síť využívají jenom lidé? A těch zvuků, co je možné v lese slyšet! Peter Wohlleben ve své knize děti učí nejen rozpoznávat hlasy zvířat a ptactva, ale i poskytuje návod, jak napodobit milostné volání srnek a jelenů.

A co zeleň ve městě?

To, že stromy mají obrovský vliv na kvalitu života ve městech, dospělí ví. Ale ví to i děti? Autor se v závěru knihy věnuje právě funkcím stromové vegetace v městských aglomeracích, vysvětluje, jak čistí vzduch, zlepšuje mikroklima a působí pozitivně na lidskou psychiku.

Ve městech můžou děti pozorovat i velké množství živočišných druhů, včetně velkých obratlovců. Z překousaných kabelů v autě od kun nikdo velkou radost mít nebude, ale i ony mají svoje pevné místo v ekosystému. V Slyšíš, jak mluví stromy? se dozví děti spoustu zajímavostí i o tom, proč se ve městech objevují zvířata, které by tu jinak běžně nehledali 

Slyšíš, jak mluví stromy?

Jestli stromy slyší, komunikují spolu nebo umí počítat, si budete v knize přečíst sami. Peter Wohlleben vám otevře úžasný dobrodružný svět, po jehož přečtení už se na žádný strom nebudete dívat jen jako na běžnou “dekoraci”, ale jako na silnou živou individualitu s takřka superhrdinskými schopnostmi.

O tom, že Peter Wohlleben píše mimořádně zajímavé knihy, které zaujmou i laickou veřejnost, se mluví už dlouho. Jeho přínos spočívá především v objasňování souvislostí. ukazuje, že je potřeba přemýšlet globálně, podívat se dál než za špičku nosu a přijímat přírodu s pokorou a respektem. Pokud se mu povede toto poselství šířit dál mezi děti, budeme mít vyhráno.

Knihy Petera Wohllebena vydává malé rodinné nakladatelství Kazda, od kterého mi přišel právě tento recenzní výtisk Slyšíš, kde mluví stromy? Právě toto nakladatelství připravuje další autorovu knihu Víš, kde bydlí zvířata?

WOHLLEBEN, Peter. Slyšíš, jak mluví stromy?: co všechno můžeš objevit v lese. Přeložil Magdalena HAVLOVÁ. Brno: Kazda, 2017. ISBN 978-80-906819-4-1.

Den dětí se pomalým tempem blíží, ale dřív než to první červnový den vypukne, je fajn se trochu naladit. Protože kdo je připraven, nebývá překvapen! Dnes jdu s doporučením, jak jinak obdarovat děti než tabulkou čokolády nebo pytlíkem bonbonů.

Náš Den dětí

Osobně nepovažuji tenhle svátek za nějaký extra výjimečný den jako je např. Mikuláš, ale i tak je fajn se na chvíli zastavit, zpomalit, na odložit povinnosti a strávit se svými děti trochu víc času. I my doma ty naše malé poklady obdarováváme, i když třeba letos to bude vyloženě o zážitcích. A pokud se rozhodnete pro materiální dárek, nemusí stát majlant, aby udělal radost.

1. Knížky pro kluky i holky

Čím jiným začít než knižními tipy  Protože máme doma momentálně jednu čtenářku a menšího nečtenáře, záměrně vynechávám leporela a publikace pro ty nejmenší.

A čím potěšit starší? Za sebe pro holčičí část budu vždy a všude lobovat za komiks Hilda, který vydává nakladatelství Paseka. Z letošních jarních novinek z Albatrosu skvělou encyklopedii Už vím proč a půvabnou Holčičku a déšť s ilustracemi od Jana Kudláčka. Starší děti zase možná ocení knihu o knihách Pozor, v knihovně je kocour. Nakladatelství Host vydalo pokračování Pošťáka Myšáka, který se tentokrát vydá na prázdniny.

2. Předplatné časopisu

S dětskými časopisy jsem trochu opatrná, jejich kolísavá kvalita a velké množství reklam na sladkosti, hračky nebo pc hry mě nepřesvědčují o tom, že stojí za předplatné. Jedinou výjimkou, za kterou budu vždy stát, je Raketa – časopis pro děti chytrých rodičů. Tématicky pestré, s nulovou tolerancí reklam a skvělým vizuálním zpracováním. Děti ho mají předplacený téměř od prvního dílu a pokaždé si v něm najdou to svoje.

Druhý časopis je Ben já Mína, který vydává Skaut. Za pár kaček spousta zábavy. Velkou výhodou je jeho využitelnost i pro velké skupiny dětí, například na narozeninové oslavy nebo školní družiny.

3. Tetovačky

Jo, tak tohle je hit jakéhokoliv letního dne! Krátké rukávy přímo svádí k tomu, ozdobit se nějakou tou malůvkou. A když už se potetovat, tak aspoň vkusně!

Slovenské designové Kresky seženete i v Čechách, ale bacha, jsou tvrdě návykové a drží jako helvétská víra! Jo, testovala jsem je na sobě a jednu tetovačku z pirátské kolekce jsem měla dva týdny.

Vlastní kolekci má i moje oblíbená ilustrátorka Andrea Tachezy, sadu Jedeme na výletbrala Éčko pro děti do školy a sklidila velký úspěch. Až na jednoho tatínka, který byl pohoršen tím, že nabádám děti k zohavení vlastního těla.

Nově jsem objevila i tetovačky s hrdiny nakladatelství Meandr. Takže si děti můžou svalnaté paže ozdobit Samem a Julií nebo Chrujdou.

4. Něco do přírody

S rostoucím věkem dětí se zvyšuje i jejich samostatnost a schopnost brát na sebe zodpovědnost. Letos dostaly oba naši důvěru v podobě prvních vlastních nožů Opinel, se kterými si doma připravují svačiny a krájí ovoce i zeleninu. Popravdě lepší první nože neznám – kulatá špička, padnoucí rukojeť, zámek proti otevření.

Kdo tráví s dětmi hodně času venku i v lese, ocení na výletech praktické kapesní atlasy k určování brouků, rostlin, mraků nebo lišejníků od Bylonebylo. Tyhle malinké atlasy se dají upnout na batoh nebo poutko u kalhot. Teď na Světě knihy jsem viděla i dinosauří! To je must have pro všechny dinosaurofily (jo, chlapeček ho dostane k svátku 🙂)

Nesmím zapomenout na lupu! Nepostradatelná věc pro všechny malé i velké průzkumníky a badatele. Za pár kaček spousta zábavy a poznání.

5. Dárkový poukaz

Tak tady jsem jako doma. Poukazy na zážitky, jídlo, návštěvy zoo či výstav je něco, co u nás nechybí o vánocích ani adventu jako hlavní hit mého diy adventního kalendáře. Každoročně lovím na Slevomatu, díky kterému jsme se za lepší cenu dostali např. do Mořského světa. I letos dostanou děti poukázku, bude to ale do Rodasu v Šestajovicích, kde si můžete společně s dětmi vyrobit vlastní mýdlo, svíčku i čokoládové pralinky.

Omezovat se nemusíte samozřejmě na žádný slevový portál, stačí si v pc připravit vlastní poukaz na dětmi oblíbenou aktivitu.

6. Výlet

Variantu výletu by nejspíš volila velká skupina dětí. Možnost vyrazit si společně s rodiči do přírody je lákavá pro mrňata i školáky. Vzhledem k tomu, že mám naprosto vynikající zkušenosti s portálem Ověřeno rodiči, odkážu vás na něj. A komu tam bude nějaká lokalita nebo výlet chybět, může sám napsat vlastní recenzi a na Ověřeno rodiči jí přidat.

7. Kreativní sada

Ne každé dítě má potřebu se výtvarně vyjadřovat a vzít do ruky pastelku se pro ně rovná fyzickému trestu. Pokud máte doma dítko, které krásy vyrábění “čehokoliv” neobjevilo, přeskočte dál.

U nás je to půl na půl, u mladšího je vrchol vybarvená stránka v omalovánkách, u starší je to přesně naopak. Mezi výtvarnými potřebami a kreativními sadami se pohybuje jako ryba ve vodě. Jejich výrobků z keramického kroužku nebo ateliéru v Národní galerii máme plné krabice. Poslední pecka, která se u nás doma vyskytla (článek je v procesu), je sada na výrobu lapače snů od Pikle. Machři na holčičí kreativní sady je Agátin svět, jejich nabídku můžete přehazovat vidlema.

A když už jsme u těch výtvarných potřeb, FU.FO má v nabídce puntíkovánky – omalovánky, které se vybarvují tiskáním kulatým razítkem. Další můj oblíbenec Pipasik si na letošní sezónu připravil novinku Můj atlas hub, kde se stříhá, lepí, kreslí a přitom učí o houbách jedlých i nejedlých.

Znáte propisot? Pomocí tužky vyškrábáváte a obstiskujete obrázek na papír. Já tohle jako dítě nesmírně zbožňovala, i když jsme doma měli jen propisotová písmenka. A francouzká značka Djeco hodila propisot do barvy a moderního designu.

8. Zdravé mlsání

Cílené zakazování sladkostí starším dětem vede většinou do slepé uličky. V momentě, kdy se děti dostanou ze 100% rodičovského dohledu, začnou si užívat nabyté svobody, která končí bolavými žaludky, výčitkami svědomím a milosrdnou lží. Čímž nechci nabádat k tomu, že máte děti ládovat cukrem od rána do večera, ale zkuste si spíš nastavit hranice kompromisu. My máme domluvenou jednu sladkost denně (zmrzlina, koláč, malý kousek kvalitní čokolády…), nulovou toleranci bonbonů a lízátek, který kompenzuji přísunem sezónního ovoce. V praxi to vypadá tak, že když vím, že půjdeme odpoledne na zmrzlinu, nedostanou děti na snídani nic domácího pečeného sladkého. Funguje nám to takhle velmi dobře i ve škole a školce, především díky péči naší zubařky, která děti chválí, že mají díky minimálnímu přísunu sladkostí zdravé zoubky.

Když už chci dětem dopřát nějakou mlsku, vždy sahám po oříšcích a sušeném ovoci. Lískáče, mandle, vlašáky, mrazem sušené jahody i maliny, to vše je rozumnější a zdravější mlsání než Brumík a Haribo. Výbornou zkušenost mám s mrazem sušeným ovocem z Mixitu, kde mají nejen ovocné směsi, ale i vlastní míchané ořechové.

Co Nutella? Namazaná na topinku? Tak ta se dá naprosto bez výčitek nahradit oříškovým máslem, které strčí do kapsy všechny sklenice plné palmového oleje a cukru. Domů dětem kupuji ty od Šufánka (bacha, neplést se Žufánkem, ten vyrábí úplně něco jiného 🙂), do kaše, do tvarohu, na palačinku… Mňam!

Poslední zdravý mlsací tip je čistě home made – ovocný pohár! Ten u nás frčí kdykoliv a s jakýmkoliv ovocem. Stačí si vyrobit domácího pribiňáka (tvaroh a zakysaná smetana vyšlehat dohromady), navrstvit s ovocem a ozdobit sekanými ořechy. Sladit se nic nemusí, suroviny obsahují dostatek přirozeně se vyskytujících cukrů.

9. Kdo si hraje, nezlobí

Hračky už dětem téměř nekupuji, mám pocit, že ty poslední ode mě dostaly o Vánocích. Místa doma tolik nemáme a nechce se mi investovat čas a peníze do něčeho, co je rychle omrzí. Jedinou výjimku tvoří hry – karetní, venkovní i deskovky. Navíc u některých se děti i vyřádí fyzicky.

Na své první (a zatím poslední) blogerské akci jsem se potkala s Alicí, která pod značkou 4 Kavky vrací zpátky do života hry z našeho dětství – skákání gumy, kuličky, přebírání…V krásných designových krabičkách dostanete spoustu venkovní zábavy včetně mnoha návodů.

Když už jsme u těch her, které obsahují i fyzickou aktivitu, musím zmínit Jóga, nebe, ráj z nakladatelství Lali jóga. Funguje na principu klasické papírové skládačky “nebe, peklo ráj”, kombinuje slabikování i počítání. Na konci dětem vyjde jeden z jógových cviků, který mají zacvičit. Takže trénují hrubou i jemnou motoriku a ještě si protáhnou i tělo.

Co praktické karetní hry. Krásné a inteligentní designovky vyrábí francouzská značka Djeco. Líbivé ilustrace, šmrnc, nápad a kvalitní provedení, s Djeco neuděláte chybu! Kdo by chtěl podpořit domácí trh, může zkusit oblíbeného medvěda Wrr. V rychlé a dobrodružné hře medvěd bojuje s piráty a snaží se zachránit knižní svět. Máme tuhle hru doma a nesmí chybět na žádné cestě vlakem.

10. Den v režii dětí

A jsme na konci! Poslední bod je velmi důležitý, ale bohužel často opomíjený. Věnujte dětem den/půlden/odpoledne, nechte je, ať si samy určí, co chtějí dělat. Jít do kina? Na zmrzku? Na hřiště? Na výlet? Společně si číst? Ať si samy naplánují, co by chtěly dělat. Možná vás jejich výběr překvapí…

Co říci závěrem? Ráda bych zdůraznila, že tento článek není nijak sponzorovaný ani podporovaný. Se všemi mnou doporučovanými tipy mám vlastní dobré zkušenosti a ráda se o ně podělím dál.

Víc fotek a odkazy na blogu Malé radosti. 

A jestli vás článek zaujal a chtěli byste mě podpořit, můžete v hlasování o Mamablog roku 2019 kategorii Lifestyle. Stačí na hlavní stránce sjet až dolů, vybrat Malé radosti v rolovací liště a potvrdit. Jako odměnu můžete každý den vyhrát některou z cen.

Prorazit na dnešním přeplněném trhu s dětskými věcmi chce nejen dobrou ideu, líbivý a snadno rozpoznatelný vizuál, silný marketing a pořádný tah na branku, ale ideálně i příběh, který přitáhne lidi, a k tomu pořádnou dávku štěstí. Autorská dvojice Michal Široký a Jaromír Štejnar, čili Michal a Míra o tom ví své. Jejich Medvěd Wrr začal jako hithitový projekt na vydání dětské knihy a díky nepolevujícímu úsilí a nekonečné trpělivosti se za několik málo let rozrostl do úspěšného formátu.

Medvěd proti pirátům!

Kdo vůbec medvěd Wrr je? Wrr není jen tak obyčejný medvěd, ale správný hrdina bez bázně a hany, který se vrhne po hlavě do dobrodružství za záchranu knižního světa. Jak se to ale přihodí, že se tenhle malý nemluvný savec ocitne přímo ve víru strhujících událostí?

Poštovní holub Pipp, zodpovědný doručovatel, přinesl na půdu staré a trochu strašidelné továrny krabici s tajemnou adresou. Zatímco odpočíval, unikl mu z ní medvěd Wrr. Při průzkumu okolí narazil na spousty knih, do jedné z nich se začetl a příběh ho natolik pohltil, že se ocitl přímo uprostřed děje. Který čtenář  by to neznal, to odtržení od reality, úplné ponoření se do děje 🙂 Na rozbouřeném moři bohužel narazil na bandu pirátů v čele s kapitánem Crabsonem, kteří se snaží zmocnit tří součástek tiskařského stroje a tím i ovládnout celý knižní svět, dobré knihy přepsat na špatné, šťastné konce v nešťastné. Medvěd Wrr musí cestovat knihami mnoha žánrů, aby nalezl poslední součástku stroje. Jenže jak se u toho nenechat chytit pirátskou bandou? Jestli se mu to povede, to už si přečtěte v knize Medvěd Wrr - po přečtení zavřít! sami.

Kniha má opravdu velký potenciál zaujmout i dětské nečtenáře. Její ilustrace jsou koncipovány tak, aby se svým stylem přiblížily počítačové grafice. I naše nepočítačové děti byly na první prolistování zaujaté, díky výrazné polarizaci postav hned věděly, kdo je “klaďas” a kdo “záporák”. Dospělý zase ocení vtip a nápad velkoplošných ilustrací, Wrr jako hrdina noir filmu je TOP 🙂

Při prvním čtení měly děti trochu problém se zorientovat v příběhu, podruhé už byly v knize jako doma. Celá kniha má rychlý spád, žádná hluchá místa a jak řekla Éčko: "je to dobrodrůžo". Text rychle odsýpá, Wrr doslova létá z jednoho knižního příběhu do druhého. Kniha vystačí tak akorát na večerní čtení nebo poobědový odpočinek. Pro mladší děti bude náročnější na pochopení, ale ty ilustrace za to stojí. A děti 4+ už si jí užijí se vším všudy.

Z příběhu rovnýma nohama do reality

Až vás kniha omrzí, můžete zkusit novou karetní hru, kterou vymyslel Michal Ekrt z herního studia Blackfire. Jde o hru, která je velmi úzce provázaná s knihou a dětem umožňuje zažít stejné dobrodružství, které zažil medvěd Wrr. Cestuje knihami, sbírá součástky do tiskařského stroje a bojuje s piráty. Princip hry se možná na první přečtení může zdát složitý - pro vstup do jednotlivých knih se musí nasbírat sada medvědů, v každé knize číhá několik pirátů a celou hru ovlivňuje mnoho funkčních karet a proměnných. Stejně tak je několik strategií, jak v této hře postupovat.

První prolistování pravidly mě vyděsilo, myslela jsem, že tohle naše děti nedají. Deskové a karetní hry hrajeme hlavně přes zimu nebo na cestách, ale pravidla Medvěda mi přišla na děti ve věku 4,5 a 7 let moc komplikovaná. Jenže stačilo si celou hru jednou zahrát s odkrytými kartami a pravidly po ruce a byli jsme doma! To, co se na první pohled zdálo jako složité, se při hře chovalo jako skvělý dynamický prvek a my najednou zjistili, že už mastíme karty dvě hodiny v kuse 🙂 Tomu odpovídá i délka jedné partičky, která se u nás v počtu 3, popř. 4 hráčů pohybuje kolem 20 minut. Ideální doba na to, aby děti neztratily pozornost a nezačaly se nudit.

Autoři stanovili doporučenou věkovou hranici 7+, což je naprosto adekvátní. Děti v této věkové skupině si společně užijí rovnocennou zábavu s rodiči, mladším dětem bude potřeba hlavně ze začátku pomoci a poradit. S klidným svědomím bych ji doporučila všem, kdo mají doma děti od šesti let výš.

Jako rodič, který s dětmi často cestuje vlakem, velmi oceňuji tisk na pevném papíře a hlavně tvrdou a bytelnou krabičku, která přežije i mačkání v batohu a častou manipulaci.

Pohádkové balení

Protože sama pracuji v knižním oboru a zákaznický servis je moje parketa, budu donekonečna chválit prezentaci, kterou autoři vymysleli. Když vám přijde domů pečlivě zabalený balíček, s adresou z knihy a převázaný červenou stužkou, je vidět, že se někdo zamyslel nad tím, jak důležitý je první dojem. A tohle prostě funguje! Je za tím vidět nápad, pečlivost a cit pro detail, který udělá velkou službu.

No a když po rozbalení krabice na děti vykoukl plyšový Wrr, jejich radost nabrala na obrátkách. Medvěd se momentálně zabydlel v posteli a střídavě chodí jeden den do školy a druhý den do školky.

Kromě knihy, hry a plyšového medvěda, kteří si našli pevné místo v naší domácnosti, si s boxu děti vybalily ještě pexeso a každý vystřihovánku medvěda. V tuhle chvíli jsem se projevila jako krkavčí matka a obojí jim po prohlédnutí zabavila. Vystřihovánka i pexeso čekají na nějaké deštivé odpoledne, kdy si je naplno užijí.

Sečteno a podtrženo

Medvěd Wrr je skvělým příkladem toho, kam vás může vykopnout crowdfunding. Začnete s knížkou, napínavým příběhem a silným hlavním hrdinou a najednou tu máte karetní hru, merch v podobě oblečení, placek i plecháčků, pexeso i deníček pro miminka. A já si jdu zaregistrovat newsletter, protože osušku s medvědem děti k moři prostě potřebují!

Tímto velmi děkuji autorům i členům MK za možnost testování a přeji jim mnoho nadšených dětí a rodičů.

#test_wrr #recenze #zkusenosti_wrr