Koukám, že to tady stršně zanedbávám, tak pro ty, které zajímá poporodní hojení, nebo je to jejich aktuální téma. Co pro své tělo a pro sebe udělat v šestinedělí? Proč je toto období tak důležité https://www.steamy.cz/post/zenska-bylinna-napar...
Napsala jsem po dlouhé době porodní příběh o laskavém císařském řezu, bondingu a o tom, když je u porodu ženy její máma místo manžela. Chtěla bych vlastně také upozornit na roli duly u císařského řezu, protože by si třeba někdo mohl myslet, že tam je úplně zbytečná. Ale není to tak a v neposlední řadě předat informaci o tom, jaká už funguje v ČR poporodní péče.
https://www.sebevedomarodina.cz/podpora-matky-v...
Dlouho jsem tady nepřispěla, píšu si na svůj blog na FB a IG, ale tohle téma je myslím pro koníka jako dělané. Jak a kdy ukončit noční kojení, když už jste na pokraji sil. https://www.sebevedomarodina.cz/ukonceni-nocnih...
Asi měsíc jsem tu nebyla. A strašně moc se stalo. Málem mi umřel manžel a já zůstala na 14 dni sama s dětmi. Díky bohu se probudil a mě teĎ dochází spousta věcí, které bych dříve neviděla. Pokud vás zajímá, co se stalo, mrkněte na fb nebo IG sebevedomarodina a pro ty, které zajímá jedna z věcí, kterou vidím jinak a kterou asi řešíme všechny, mrkněte sem 🙏https://www.sebevedomarodina.cz/spinave-ponozky...
"Bordel v bytě, šťastné dítě"? Pro každou matku velmi hladivé přísloví. Ale asi se shodneme, že "čeho je moc, toho je příliš". A když se doma přestane žena cítit dobře, protože jí z každého rohu visí pavučina nebo se všude povalují věci, které nemají své místo, je třeba jít do akce a udělat si pořádek kolem sebe, aby se udělal i v hlavě. Každý den od pátku uklízím kousek našeho domova. Srovnávám, třídím, vyhazuju a s lehkým srdcem se zbavuju věcí, které jsem měla vyhodit nebo darovat už dávno. A pak se do těch uklizených prostor chodím nadechnout a načerpat energii, se kterou jdu zase o pokoj dál a zjišťuju, že mě takové uklízení vlastně baví a motivuje děti, aby už neházely ponožky pod postel, ale nosily je do koše se špinavým prádlem. Jejda, však já je tím vlastně něčemu učím! No to jsou věci!
Už strašně dlouho jsem jí slibovala holčičí den. Úplně pochopitelně toužila někam vyrazit sama s mámou, nejlíp na nákupy, na kterých nespěcháte a nenakupujete jídlo. Dělit se o mě se 4 sourozenci, k tomu kluky, je pro ní někdy pěkná otrava. Navíc je prostřední dítě, tak to má občas těžké, ale o to větší sílu u ní pozoruju, když se potřebuje prosadit.
A tak si prosadila nákupy oblečení, na které já chodím nerada, a proto jí raději koupím skoro všechno, co potřebuje 2x do roka, a to pak na mě vždycky u kasy lidi koukají, jestli to množství myslím vážně. Ale já se do toho shoppingu už opravdu několik měsíců nepodívám. Kdysi jsem milovala courání po obchodech, ale nějak jsem se změnila nebo co, nějak se mi ta fast fashion nelíbí, a to prostředí si taky neužívám. Ale koupila jsem si sportovní podprdu a svetr. A po nákupech KFC, teda jen Evelinda, já jsem ji pozorovala, jak si to kuře užívá a všímala si lidí kolem nás. A přišla jsem na to, že si některé ženy malují xicht na obličej a téměř všechny mají perfektně upravené vlasy. A ja s copkem, jak Nastěnka! ☺️ Asi bych měla zvážit nějaký střih. 🧐
Celkově jsme si to ale obě užily a celá šťastná nám udělala módní přehlídku. A kdyby na mě doma nečekal hladový Majda, zašly bychom i do kina. 😉
Dneska má první rok, a tak jsem se ještě ohlédla za porodem a úplně se rozněžnila a dojala. A taky jsem uzavřela jednu životní kapitolu.
https://www.sebevedomarodina.cz/konec-jedne-ziv...
Už je to rok na minuty přesně, co jsem ucítila v kuchyni první stahy dělohy. Zaradovala jsem se a pohladila Mariánka přes břicho.
Byly to takové vlnky, které jen vibrovaly v podbříšku a já při nich mohla nerušeně pokračovat ve vaření oběda. S každou další jsem se usmála a uvolnila se, uvědomila jsem si, že najednou se přede mnou otevřel prostor, který jsem doposud nikdy nevnímala. Bezpečí domova, tady dneska porodím, nikam nemusím a klidně si u toho rození můžu i uvařit. Nečekaně mě to uklidnilo. Začaly mi chodit afirmace, a tak jsem si občas sedla a napsala si vzkaz pro pozdější chvíle, kdy už třeba budu potřebovat dodat kuráž sama sobě. Jej, jak mi bylo krásně. Jeden z mých nejkrásnějších dní v životě. Bylo to pro mě nové, protože předtím jsem pokaždé spěchala do porodnice a tentokrát nebylo kam spěchat. A já si mohla po porodech 4 dětí konečně užít ten, ke kterému jsem se pomalými krůčky 10 let blížila cestou dlážděnou trním a růžovými květy.
A tak je mi dneska, jak to říct nebo napsat, tak "velice" nebo božsky, když se naladím o rok zpět.......
....... (10 minut pauza v psaní)................. a poté........
V mé náladě mě vyrušil zítřejší oslavenec, který nelenil a využil situace, kdy matka píše dojímavé historky ze svého života a obrátil pozornost na sebe. Našel kus psího exkrementu, který drtil v jedné ruce držíc v té druhé rohlík. Jej a to je život. Pěkně mě vrátil do reality, miláček, a tak mě vrací celý rok.
Tady si můžete přečíst náš porodní příběh a já jdu dělat knedlíky. https://www.sebevedomarodina.cz/zrozeni-marianka/
Proč jsem tak ráda, že jsem máma? Proč mě mateřství tak naplňuje? Protože všechno mohlo být jinak... https://www.sebevedomarodina.cz/moje-13-komnata/
Opravdu moc ráda píšu poznámky ke svému životu, ale někdy mám pocit, že nemám čas si ani zajít na záchod, a tak mi ty myšlenky buď zrají v hlavě jak víno nebo vyšumí. Nechci psát jen proto, abych s vámi neztratila kontakt, protože to pak je jako, když se vás soused zeptá: “jak se máš?” a vůbec ho to nezajímá, protože chtěl být jen zdvořilý a zahájit konverzaci. Poslední dny byly náročné. Ve čtvrtek přednáška v Mama centrum Havířov, bylo narváno - uf! Už nemám obavy, že by se mi nedařilo šířit osvětu ohledně ženského zdraví! Jakože pochybnosti se občas dostaví, no... 🤫 V pátek šup do porodnice, v sobotu znovu a v neděli fungovat jako by se nic nestalo. Jenže já bych to nutně potřebovala dospat. Což nemůžu, protože je Martin na pár dní pryč na lyžích. A slovo Mamiiií lítá vzduchem jako sluneční paprsky létem. Takže místo spánku mi hraje hudba, a ta umí člověka naladit a toto je můj nový objev, poslechněte si zpříjemněte si svůj den, pokud jste třeba unavení jako já a nemůžete si jen tak lehnout. 😘 jo a ještě odkaz, ať nemusíte hledat
https://www.youtube.com/watch?v=ay7UME9o7VE
Říct někomu upřímně “promiň” je jednou z nejtěžších věcí, kterou můžeme překonat sami sebe. Není to něco, co nám jde lehce samo, protože to naše egíčko nás neustále přesvědčuje o tom, že pravda stojí na naší straně a že není důvod se nikomu omlouvat.
https://www.sebevedomarodina.cz/prosim-odpust-m...
#kojeni #breastfeeding #mytyokojeni #laktacniporadenstvi
Natočila jsem video, které krásně znázorňuje, jak může miminko dýchat při kojení, i když je zabořené do prsa a taky bourá mýtus, že spící dítě používá prso jen jako dudlík.🤱🏼
Je úplně v pořádku, když má při kojení dítě zabořený nos do prsa. Může dýchat, nebojte se. Nemusíte nosním dírkám uvolňovat cestu. Pokud saje, dýchá a jde to i slyšet. Pokud stále nevěříte, vyzkoušejte si sami, jak to funguje. Přiložte střed roztažené dlaně na špičku nosu, pořádně přimáčkněte, pak zjistíte, jak je to s tím dýcháním u kojení skvěle zařízeno a jak je nos dokonale vymyšlený. Jsme savci, a proto je naše tělo k sání přizpůsobeno.
Mariánek na videu spinká a přitom saje. Poznáte to na tom, že polyká, jde to vidět pod ouškem a na krku. Naplňuje hned několik potřeb: spánek, jídlo, teplo, máminu blízkost a pocit bezpečí. Miminko má právo být kojeno bez omezení podle potřeby, a to i přes noc. Mateřské mléko zoubkům neškodí.
Doporučuji najít si pohodlnou polohu, aby nebylo spokojené jen miminko, ale taky maminka. Když ležíte na boku, podložte se zezadu polštářem nebo peřinou 🛌 a vyvalte se na oporu, aby se vám u kojení podařilo také usnout. Děťátko nezalehnete, nemějte strach, naopak budete moci pohotově reagovat, když se probudí a vyhnete se otravnému nočnímu vstávání z postele.
A ještě mě napadá jedna rada, dbejte na to, abyste nenechávala spát dítě pravidelně vždy mezi vámi a partnerem, protože i muž se k ženě potřebuje přitulit. Vyhnete se tak partnerskému odcizení, které se často řeší neúspěšně až v době, kdy dítě odchází z ložnice. 💑
Když jsem byla těhotná s dvojčaty, měla jsem spoustu neznámých, ale moc jsem si přála porodit přirozeně, proto jsem napsala tehdy primáři MUDr. Ondřeji Šimetkovi, abych se zorientovala, co je možné a co ne. Psala jsem mail kolem desáté hodiny večer. Obratem mi odpověděl a nabídl mi možnost se setkat. Na schůzku ve své pracovně přišel se zpožděním, protože předtím vedl náročnou operaci. Mile se zeptal, jestli si nedáme kávu a byl velmi příjemný, vůbec se nás nechtěl zbavit a věnoval nám svůj čas jako VIP pacientům, byť jsme se neznali. Vzbudil ve mně dojem, že se postará o má přání a já se nemusela bát, že na mě bude vyvíjen nějaký nátlak, když přijedu rodit své děti, a tak mě uklidnil. V den porodu přišel na porodní box, po porodu mi poblahopřál. Před odchodem z porodnice jsme se potkali ve výtahu a velmi srdečně se mě ptal, jestli vše proběhlo, jak jsem chtěla a zda jsem spokojená. Asi 14 dní po porodu mi napsal mail s gratulací. Řekněte mi, zda se takto běžně chovají lékaři, kteří vás viděli dvakrát v životě? Od té doby se s ním takto kontaktovalo nepočítatelně žen. Ty, o nichž osobně vím, mají stejnou zkušenost jako já.
Jako dula mám možnost nahlédnout do prostředí gynekologicko-porodnické kliniky častěji a musím říct, že to pracoviště co se týče mezilidských vztahů kvete. Personál tam baví pracovat. A nejen to, hemží se to tam kvalitními lékaři a porodními asistentkami. Odbornost pracoviště je vysoká. Tak vás prosím, podepište petici a umožněte tomuto skvělému chlapíkovi, aby se mohl vrátit tam, kam patří, tedy do funkce přednosty gynekologicko-porodnického oddělení FNO, ze které byl odvolán z jakýchsi pomatených čachrů, ze kterých zůstává rozum stát.
Prosím o sdílení.
Dneska je Mariánkovi 11 měsíců a já mám už jen měsíc na to, abych si mohla sentimentálně říct “tak před rokem jsi byl ještě u mě v bříšku”. Ten první rok s miminkem doma je jako jiný svět, i země se točí jeho směrem 😉. Vše doma se mu přzpůsobuje, a po roce se z té čisté dušičky stává parťák, který si umí mámu a tátu pěkně pohlídat a zavolat na ně. Čeká nás kopec srandy, těším se, co spolu všichni prožijem.
Kolikrát se vám povedlo vylít si svůj vztek na druhé? A kolikrát vám to potom bylo líto? Mě pokaždé. Proto jsem si tyto reakce začala hlídat. Ještě se mi stane, že vybouchnu, když mám nutkání mít doma uklizeno a dětským pokojem neprojdu k oknu, aniž bych si nemusela razit cestu v hračkách po kolena. Ale říkám si na uklidnění, že v tomto směru není náhoda, že je nás doma tolik. Ze ženy, která milovala vůni Sava a absolutního pořádku, se stala matka 5 dětí, která neustále hledá rovnováhu mezi pořádkem v domě a v sobě.
https://www.sebevedomarodina.cz/jak-neprelivat-...
Napssla jsem článek 💬Protože ženských motivačních článků není nikdy dost a protože se zrovna teď sice cítím nemocně, ale jinak ve svém těle moc dobře a věřím, že tohle je pro nás ženy naše životní téma.
Dneska ráno jsem jela k volbám, a pak potkala známé. Ptám se, kde mají děti. A oni, že holky jsou v té gymnastice. TVL! Jsem se opotila. V té, jak jsme se do ní měli nahlásit do středy a já ve čt psala učitelce omluvu, že jsem zapomněla a že tam Eveli fakt chce a jestli ji ještě vezme. Do té, na kterou jsem si po probuzení vzpomněla, ale odjela jsem z domu, aniž bych to připomněla, takže do ní Eve nešla. Jsem super máma a teď to budou vědět i učitelky ve škole!!! 😭😢😱
Kdybyste to paní učitelko četla, tak se omlouvám, jinak se vám budu pár dní vyhýbat, protože se tak trochu stydím, že jsem to zapinkala. Ale jinak jsem dobrá máma, víte!?
A pak mi ten známý říká, že si půjde dát naposledy na kolo do těla, načež mě napadlo, že já pokaždé, když jsem začla tvarovat své tělo po dětech, otěhotněla. A že to s tou gymnastikou je asi znamení, že se letos do žádného velkého sportování nemám pouštět! 😂
Jo a nemáte tip na nějaký supr rodinný kalendář s hodně okýnky, asi ho nutně potřebuju! 😛
Ta fotka! To jsme si tak navečer s Martinem pošpásovali. Však potápění bez vody není sport, ne? 😆
#sebevedomarodina #kdyztozazdite #letosuzzadnysport #mamatoprokoucovala #alebylajsemvolit
Napsala jsem nový kratičký článek o tom, jak jsem vyřešila s dcerkou používání sprostých slov. Možná trochu netradičně, ale zafungovalo to.
Tady je odkaz https://www.sebevedomarodina.cz/o-detech-a-spro...
Mámo, tak já mám první boty? To už jsem fakt velký kluk, co všude leze a o všechno se staví. Už jsem je totiž vážně potřeboval, už mi to doma klouzalo a byla mi zima na nožičky.
Další z životních momentů, u kterého se dojímám. Moje miminko už potřebuje botičky. Mohla bych napsat, že ani nevím, jak to uteklo, ale já vím. Roste mi denodenně v náručí, uvědomuju si každý jeho skokový spurt i jeho vývojové pokroky. Pamatuju si na všechny jeho poprvé a raduju se, že ho mám, kdykoliv se na něj podívám. Dokážu se přenést do prvního momentu, kdy jsem ho uviděla.
Není jiný než jeho sourozenci, já jsem jiná. Tentokrát více vnímám. Tentokrát se únava a vyhoření nekoná. Tentokrát jsem se vědomě rozhodla, že si mateřství užiju naplno a taky to dělám.
Cestu, kterou jsem si vyšlapala k mateřství bych mohla vyučovat. Zkusila jsem si na vlastní kůži všechny chyby a slepé uličky, ale teď je to, panečku, teprve jízda.
Co se změnilo? Přestala jsem v prvé řadě vnímat děti jako zátěž. Nejsou již pro mě závažím v mém rozletu. Naopak se staly odrazovým můstkem k poznání toho, kým jsem a kterým směrem se ještě vydat. Bez nich bych nebyla. No asi byla... Ale ne taková jaká jsem... A teď je mi se sebou dobře, teď jsem spokojená.
Dneska ráno jsem musela na lékařskou preventivku s Mariánkem. Dobře nemusela, kecám. Mohla jsem to ještě o týden odložit, stejně už jsme tam měli být minulý týden. Jenže jsem potřebovala vypadnout z domu, protože 5 ukašlaných, občas protivných, ale jinak strašně milovaných nonstop dětí. Však víte. Vzala jsem to nejmladší, které už nekašle, předala velení tomu nejstaršímu, které už jen soplí, naslibovala hory doly za to, že bude doma klid a po puštění pohádky jsem vyrazila s klidem sobě vlastním vstříc bezdětné půlhodince při řízení auta.
Po prohlídce mi volá Šimi:”Mami, můžeš nám koupit pizzu a Lego?” Po půlhodině relaxu, jim splním všechno na světě, zvláště, když cesta do hračkářství mi zaručí další hodinu času jen pro sebe a své myšlenky. Doma je ticho, Marián usnul. Poslouchám hudbu a mít tak kabriolet, cítím vítr ve vlasech. 🙂
Koupím lego a pizzu a jedu úplně zrelaxovaná domů. Po vypnutí motoru se probouzí prcek, stíhám cvaknout svůj nákup a už jsem zase máma. ❤️🌹🍎 PS: Na to Lego si Šimon našetřil z kapesného, jen pro úplnost.
PS2: Ještě jsem jim k tomu koupila i Colu, když už ten oběd dneska má být taková Amerika! 🤪 #mujden #sebevedomarodina #cestazdomu #chvilkabezdeti #vitrvevlasech #pizzanaobed #lego #vsepromedeti
Tak jo... Táta odjel služebně na pár dní pryč a abych se necítila sama, tak mi každý den s rýmičkou a kašlíkem přibylo doma jedno z dětí. Takže tramtaradá mám je tu už všechny a žádné nechce ležet a odpočívat. Takže jsme tady už dneska měli střílečku, stavebnicový ráj, jojo soutěž, dvakrát si vzájemně nafackovali, jednou píchnutí vosou, dvakrát vylitá miska s vodou pro zvířata, dvakrát převlečené mokré miminko. A já tak nutně potřebuju něco dopsat!!! Mám dvě možnosti, buď se z toho po.... nebo to nechám plynout. Tak to teď prostě má být! Takže vyhlašuju výzvu Nenechat se vytočit, zůstat klidná a být tu pro ně. Vše ostatní může počkat!
Nový článek na blogu, o tom, jak je pro ženu důležité šestinedělí a také udělat si na sebe čas a necítit se sama.
https://www.sebevedomarodina.cz/kralovna-sveho-...
Jsem ve velké pokoře před moudrostí našeho bytí a raduju se z možnosti vnímat souvislosti v čím dál kratších intervalech a stále s menším a menším odstupem. To je způsob mého sebe-vědomého života, to je přesně to, co vám na našem blogu budu ráda ukazovat.
https://www.sebevedomarodina.cz/nemoc-jako-pril...
Zvažovala jsem, jestli o tom psát nebo ne, je to takové moc osobní. Neprásknu tím na sebe hodně? Napsat to ale musím, protože myšlenky, které často neumím vyslovit nahlas, plynou při psaní úplně samy. Je to taková autoterapie několikrát si je potom přečíst a nechat působit i z vnějšku. Často se mi uleví nebo cítím, že to chce ještě jiný pohled na věc. Něco vymažu, něco připíšu. Navíc je pro mě výzva být upřímná k sobě a zároveň i ke světu. Dnes se mi otevřelo téma, které jsem do sebe nechala zasít už hodně hodně dávno.
Myslela jsem si, že v devíti měsících už bude Mariánek jíst a já nebudu muset odstříkávat mlíčko pro případ, že se nestihnu vrátit domů k hladovému děťátku. Všechno je jinak, je plně kojený, roste, je spokojený, je úžasný a já se nebojím, že mu něco chybí. Nechávám to na něm. Už tolikrát mi ukázal, jak je důležité mu důvěřovat a nepropadat tabulkovým teoriím. Jen to trochu komplikuje moji práci. Což může být jeden pohled a ten druhý je, že mi vesmír dává jasně najevo, že mám být ještě pořád hlavně naminka a nevrhat se do svých aktivit po hlavě.
Odstříkávání mlíčka u starších kojenců, kdy je laktace ustálená je trochu obtížnější, protože mléko už netryská proudem, ale tvoří se podle potřeby. Napadlo mě sdílet tip, jak odstříkat více mléka najednou pro případ, že si potřebujete někam odskočit jako já.
Celé dopoledne hodně pijte a kojte jen z jednoho prsu, z toho druhého po obědě odsajte. Nejlépe hned po kojení, kdy jsou prsa nastimulovaná a pokračujte následně i z toho, ze kterého jste kojily. Pak se vraťte zase k tomu prvnímu.
A to je všechno. Přeju vám, aby se vám i s dětmi dařilo mít čas na sebe a na to, co vás baví.
Chci se s vámi podělit o romantický moment našeho manželství. Momentálně cítím po 18 letech vztahu zamilovanost k mému muži. Tento pocit se mi čas od času vrátí a způsobí v našem partnerství krásné jiskření, které ho oživí. Prostě čistá chemická reakce, kterou si vědomě nevyvoláte, protože je způsobena jednáním druhého partnera, který k tomu, ale nesmí být přinucen.
Láska je hluboký cit. Zamilovanost je chemie. Partnerskou lásku bychom si měli hýčkat. Ale ne stylem je úterý, dneska se budeme milovat a nebo je středa, jdeme na večeři jako obvykle. Láska v partnerství je uměním komunikace, důvěry a schopnosti tolerance. Když do toho přidáte čas od času elektřinu, máte dokonalý teoretický recept, jak být v partnerství spokojení a naplněni a nepochybujete, že jste s tím pravým. To, jak si to podle receptu upečete, je už na vás.
A teď ten moment mého zajiskření! Martin odjel ve čtvrtek na teambuilding a já zůstala s dětmi sama doma. Vlastně mi to nevadí, čas od času jsem s dětmi ráda sama. Beru to jako možnost dělat si to jen po svém bez nutnosti ladění rodičovských postupů. Ale, když je to jen na vás, je to tlak na vaši komfortní zónu, protože neexistuje ani minutu tady pro děti nebýt. Klobouk dolů před všemi svobodnými matkami.
Zrovna jsem chystala dětem svačinu, když z našeho soundsystému v obýváku začala hrát hudba. Máme jeden účet na Spotify a když si Martin někde v autě něco pustí, občas se to spustí i doma. A tak jsme si s dětmi zatančili a zablbli, protože to sedlo a já píšu Martinovi, aby jako DJ klidně pokračoval. Písnička skončila, chvilku bylo ticho, a pak se to stalo. Poslal mi z dálky vzkaz, u kterého jsem ucítila, jak se mi do žil vylavil koktejl lásky a já se začala nekontrolovatelně usmívat.
Taková hudební smska, jejímž obsahem bylo
https://www.youtube.com/watch?v=b4jwprFiDeUa kterou bych nedostala, kdyby neodjel. ❤️😍🙏
Už jste se někdy styděli za své děti? I tento pocit může přijít a není zrovna lehké pro rodiče jej zpracovat. Mě se to stalo po dlouhé době včera. Hlavou se mi honilo selhání.
Cítím, že je důležité se o to podělit a sdělit, že i my rodiče si můžeme dovolit jakýkoliv pocit. Ale protože my jsme ti “velcí” můžeme jej snadno propustit a nevpustit jej do dítěte, nevyčítat mu chování, které jsme u něj nepředpokládali, nenadávat mu, ale zamyslet se, co mi na tom vadilo nejvíc a co udělat pro to, aby to příště bylo jinak.
I přesto, že většinu času jsou to úžasné individuality, dokonalí malí lidé a z půlky jsou vlastně já, tak jsem včera cestou z náměstí měla pocit, že jsem někde ve výchově udělala chybu. Ale s oddtupem 12 hodin tady ležím a přemýšlím o tom, že mi vlastně až tak nevadilo, že moc upoušteli páru, ale že ty pocity ve mně vyvolala jen obava z toho, co si o mně řeknou lidi.
Dvojčata byla jak urvaná z řetězu. Vzájemné provokace, pláč, vřískot, zmrzlina v cukrárně na zemi (to jediné nechtě), kšiltovky poházené u silnice, válejíci se děti na chodníku s řevem, který jen všechny kolemjdoucí přílákal, kdyby náhodou ty dva měli v úmyslu přehlédnout.
Byli jsme v drogerii koupit každému krabičku papírových kapesníků do školky. Víte, jak je na otvoru ten karton na odtrhnutí? Tak ten už tam není. “Proč jste to odtrhli(smradi)?” Závorka nevyslovena, ale v hlavě mi lítala i jiná slova, přiznávám se. “My jsme nic neudělali”, odpověděli a snažili se rukama uťapanýma od zmrzliny tu odtrženou věc vrátit zpátky. Ne s velkým úspěchem.
V tu chvílu potkávám známou, se kterou bychom si chtěly vyměnit pár slov na téma dovolená, ale v půlce věty si všímám, že Kristián vyndal část těch papírových kapesníků, aby si utřel ulepené ruce. Abych si toho nevšimla, tak je nastrkal zpátky. To nevymyslíš!
A tak jsme tu diskuzi o moři raději ukončily. Já jsem vyndala ty špinavé kapesníky z krabičky a uvažovala, jestli mám jít koupit nové nebo zítra ve školce pochopí, že jich není sto, ale asi o třetinu míň.
Než jsme došli domů, krabička už
nebyla krabičkou a kapesníky trčely ze tří stran.
Při psaní této historky jsem si řekla, že bych vám to torzo vyfotila, jenže nakonec úplně zmizelo, protože ta děcka lstivá ví, že důkaz se musí zlikvidovat. A že, když není důkaz, nic se nestalo. Matka kecá! A vy si to asi dokážete představit. 😂
Teď už mi to přijde vtipné, vychladla jsem, ale v tu chvíli mě to štvalo. Připouštím, že i oni můžou mít svůj den a že ten můj stud a frustrace byly vyvolány mým strachem, že v očích jiných selhávám. Ale myslím, že když jsme to ustáli s úsměvem a kapesníky byly nakonec doručeny do školky, tak to nakonec dopadlo dobře, ne?
Malá lekce pro mě. ❤️
Tahle bylinka žije v kuchyni s námi už skoro rok. Dostala jsem ji od své porodní báby před porodem Mariánka jako dárek. Po porodu mi z něj uvařila odvar na oplachy a během šestinedělí mi rozmarýn vykvetl. A pro mě to dotvářelo krásnou symboliku k ménu prvnímu poporodnímu období, ve kterém jsem se nesoustředila jen na novorozené miminko, ale také na sebe. A nechala se hýčkat.
Když se o něco dobře staráš, kvete ti to pod rukama. A tak mi nekvetlo jen mé šestinedělí, ale i tato bylinka na okně, která byla s tím silným ženským obdobím propojena a která jen tak někomu nevykvete. 🌸🌿 Když jsme byli teď o prázdninách u moře, střídavě u nás pobývala moje těhotná sestra, která se nám starala o zvířata a kytky. A víte co? Vykvetl ji pod rukama ten můj rozmarýn a mě se z toho srdce zatetelilo radostí.
Ráda si všímám v životě takových znamení a snažím se v nich číst, přináší mi to pocit souznění. A rozmarýnu už bude brzy zapotřebí, jenom se lehce připomněl, komu teď má posloužit.
#rozmaryn #silabylin #znameni #bliziseporod #poporodnihojeni #sestinedeli #sebevedomarodina
Přemýšlela jsem, proč večer Mariánek pláče, když 9 měsíců neplakal. Nemyslím si, že bychom ztratili napojení, že by to rozjel úplněk nebo zoubky.
Došlo mi, co za poslední 3 týdny dokázal: leze, sám si sedne, postaví se na nohy, říká mama. Jeho osobnost se vyvíjí a potřeby se zvyšují. Už není tak předvídatelný a na určitou situaci, je nyní více řešení. Když nabídnu nějaké liché, naštve ho to a musí se uklidnit než nabídnu to další.
Třeba večerní kojení. Vždycky jsem ho položila, lehla k němu, nabídla prso a už se usínalo. Dneska jsem přišla na to, že ho včera vytočilo to, že si jej stočím k prsu na bok a nenechám to na něm. Přestal chtít něco, co měl od narození ve zvyku. A tak jsem si dneska večer lehla a nechala to na něm. Usnul tak, že si lehnul přeze mě.
Včera mě napadlo pár tipů pro nás maminky při neklidných nocích. Když miminko nemůže spát, pláče a potřebuje se nosit. A my bychom si už tak rády lehly a zavřely oči.
1. Jsem tu pro tebe. Kdo jiný než já.
2. Vím, že mi to neděláš schválně.
3. Něco tě trápí a mě zase trápí, že nevím, co. Ale nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná máma.
4. Soucítím s tebou, nehněvám se, že nemám po celém dni prostor pro sebe.
5. Plač v mé náruči, nejsi na to sám. Respektuji, že to musí ven, umožním ti to.
6. Nenutím tě ležet, můžeme se procházet, je sice noc, ale pojďme se klidně v šátku projít. Doma bychom se beztak oba trápili.
7. Zkusím cokoliv, abych ti pomohla. Naslouchám ti.
8. Usneš v náruči a po odložení se hned vzbudíš. Nechám tě u sebe, pohodlně se opřu a budu si třeba číst, abych nekoukala do 4 stěn.
9. Moje pohodlí je důležité stejně jako tvoje. Večerní neplánované kakao je docela fajn.
10. Mám tě ráda. Jsi moje dítě a já jsem tvoje máma v dobrém i zlém.
11. Zítra si s tebou po obědě schrupnu, nebudu uklízet ani zevlovat na netu.
12. Dáme to spolu! Jsem klidná.
Moc pomáhá se nelitovat a přijmout to jako přítomnost, které se nevyhnete, a tak si ji co nejvíce zpříjemněte.
Třeba vás ještě něco napadne, tak mi napište. Hodně sil do probdělých nocí.
#sebevedomarodina #kdyzditenespi #probdelanoc #smiminkemvnaruci
Božská mana. Božské ráno a spolu s ním malá oslava toho, že se tady konečně v noci spalo. Ale, když Majda spí, já nespím, protože čekám, že se vzbudí, to je přeci jasné, ne? 😉
Teď tu sedím asi i minutu sama a vychutnávám okamžik, jak je to vše dokonalé! Zařízené! Opravdové!
A přitom bych mohla přemýšlet, co tomu doopravdy chybí k dokonalosti a napadá mě, že možná míň dětí nebo vůbec žádné, ale záhy se směju, protože si sebe představím po skoro 3 týdnech bez dětí u stejné snídaně na terase a jsem si jistá, že bych si vylívala srdce, jak strašně mi tu chybí a že bez nich je tu smutno a že se tu nudím. A hned si zas vážím nejen toho, že to je tak, jak to je, ale že to dokážu spatřit.
Netoužím po jiném životě, netoužím ani potom, abych rychle zbohatla, zhubla nebo zázračně omládla, protože rychle a zázračnem znamená, že se váš život změní a obrátí jinam, kde nejste ještě připraveni být, a pak se to může všechno po...t a najednou zjistíte, že nejste tím, kým jste.
Dávám si sakra bacha na přání, která vysílám vesmíru, protože si dost važím toho, co mi už dal. A pokud vysílám, jde to přímo ze srdce. Hlavu u toho vypínám, protože ego by věčně chtělo mít víc, než já skutečně potřebuju.
Jo a důvod, pro který to všechno píšu, bych zapomněla. Bílý jogurt a čerstvé fíky plus granola, to je taaaák dobrá snídaně, že vám ji přeju všemi deseti! I s tím sluníčkem na terase a minutou bez “mamiiií”.
