Kde začít? Snažím se šířit osvětu – pro vaše děti, pro jejich zdraví, pro „bezstarostný a bezbolestný“ život.

I když jsme již třetí rok na mateřské (rodičovské) dovolené, občas vzpomínám na „své“ slečny. Během 1-2 měsíčního pobytu se během denní 30ti minutové terapie rozpovídaly, rozplakaly... Nikdy bych nechtěla zažít brečet svoji dceru, která musí nosit korzet 23 hodin denně, protože se stydí jít na maturitní ples. Pokud jen něco můžu udělat – udělám to.

Samozřejmě genetika nejde „napravit“, ale pokud už má dítě v sobě zakódovanou třeba laxicitu vaziva (těmto dětem hrozí skolioza a jiné vady), tak alespoň správnou manipulaci během novorozeneckého – kojeneckého věku, neposazováním, nepoužíváním „mučících“ pomůcek, nepřetěžováním, nedáváním na jednostranný sport (př. Tenis) můžete tuto špatnou genetickou informaci velmi ovlivnit.

  1. Kdyby to bylo tak škodlivé, určitě by se to neprodávalo.“

  • Omyl – již několikrát podávala UNIFY (asociace fyzioterapeutů) návrh na zákaz prodeje, ale peníze hýbou světem. Pokud by se vše škodlivé nemohlo prodávat, tak nenajdete určitě v obchodě bonbony – tyčinky – čokolády s kupou éček způsobujících hyperaktivitu, alergie..

2. „Já jsem také byla posazována (v chodítku, v hopsadle...) a NIC mi není."

  • Gratuluji, pokud vás v nynějším věku nebolí záda (hlavně bederní a krční páteř), nemáte ploché nohy, nemíváte migrény nebo závratě.
  • Je pravdou, že na všech „vadách“ těla se podepisují hříchy z mládí, „moderní styl života“ - sedavá zaměstnání, boty na podpatku, tvrdé povrchy ve městě i doma, zábava u počítače – ale všechny vlivy se sčítají – takže když můžete jeden prohřešek vynechat, proč to neudělat?

    Ale neříkej HOP, dokud nepřeskočíš, kdo ví – nepříjde u vás třeba v 50ti letech (60ti...) TEP (= totální endoprotéza) kyčle a kolene? Operací kloubů přibývá více a více a zejména u mladších ročníků, dnes už není ani třicátník vyjímkou.

    3.  „Doktorka také naše dítě během kontroly posazuje."

  • ANO, dokonce to dělat musí! I Já během vyšetření dítě posazuji, držím hlavou dolů atd. Ale to se jedná pouze o vyšetření, zda je dítě v pořádku – zda má správné reflexy, správný úchop, tonus svalů atd – jde pouze o vyšetřovací metodu, kterou by měl provádět odborník (pediatr, neurolog, ortoped, fyzioterapeut).

    4. „Dávám na svoji mateřskou intuici.“

I já věřím na svoji intuici. Avšak matka není vševědoucí. Pokud odborník poukáže na nesprávnou cestu, buďto poděkuji a s úsměvem se budu těšit, že mi někdo bez urážek poradí a tím „ochrání“ moje dítě. Anebo začnu kopat okolo sebe a bránit se a vykřikovat do světa, že všechno vím a všechno znám...

Tímto přiznávám, že v otázkách bankovnictví a běhání po úřadech jsem naprosto nepolíbená. Často kladu dotazy, kam mám jít, co si vzít za formuláře, kde je vyplnit, jak je vyplnit a tímto děkuji všem holkám z MK, které mě vždycky nasměrují tam, kam potřebuji (mateřšká, proplacení dovolené, vyřízení rodičovského příšpěvku).

 

Motorický vývoj a jak mu škodí urychlování?

Motorický vývoj má každé dítě v sobě naprogramováno, proto nikdy děti neporovnávejme. Je naprosto normální, pokud se sousedovic Mařenka začala otáčet na bříško ve 3 měsících, ale náš Pepíček až v 6ti měsících. Je v pořádku, když náš Pepíček začal lézt počtyřech v 7mi měsících a sousedovic Mařenka až v roce...

Když se dítě narodí má tvz. Holokinetické pohyby – takové trhané pohyby, nedokáže ovlivňovat, zda pohne pravou či levou rukou, zda ji dá od těla, k tělu. Postupně se vše učí a poznává a začíná ovládat své tělo.

Novorozenec leží jak placka na zádech (na bříšku) a první co se musí naučit je držení hlavičky. Postupně zvládá pást koníčky, jeho těžiště v poloze na bříšku se postupně posunuje od hrudníku směrem ke sponě stydké až najednou je schopno i odlepit zadek od podložky a jít na 4 (mezi 6-12 měsícem).

Dále v lehu na zádech se vyvíjí trupové i končetinové svalstvo. Dítě je schopno se cíleně otočit na bok, posléze se přetočit na bříško (4-6 měsíc) později i z bříška na záda.

Jakmile má takto SAMO od SEBE posílené svaly, začíná zkoušet pérovat na kolínkách a z toho jde do šikmého sedu, případně z lehu na boku se zvedne na pokrčené ruce a jde také do tzv. šikmého sedu. Z pérování se najednou rozleze po čtyřech, začne si sedat, poté stoupat a obcházet nábytek, později vykročí i do prostoru a začíná chodit, začíná umět postavit se v prostoru, zastavit se během chůze, chodit po schodech, stát na jedné noze.

Tolik nového se naučí během třech let života, jeho tělo se zpevňuje postupně a vždy dělá nové pokroky, pokud je na to připraveno. 

  1.  Proč je špatné posazování a přitahování za ruce do sedu?

Jak je popsáno výše, dítěti se naprogramováním vyvíjí svaly, jak mají – na břišní stěně máme přímé-šikmé a příčné břišní svaly. Pokud se dítě vyvíjí bez naší pomoci, jsou nejdůležitějšími svaly šikmé a příčné – ty se „posilují“ díky přetáčení na bok, na bříško a zpátky, vždy by měly být o 2/3 silněji „vyvinuté“ než přímé břišní svaly. Pokud dítě posazujete a přitahujete do sedu – naopak mu nahráváte špatný motorický vývoj a posilujete přímé břišní svaly, které by měly být ku šikmým o 1/3. Navíc dítě tak ztrácí motivaci k přetáčení, pérování na čtyři, sedání a lezení. Proč by to dělalo, když to rodič udělá za něj?

2. Proč je špatné používání chodítka?

Jak je popsáno výše, dítě se začíná stavět u nábytku a teprve si zkouší postavovat nožičku na zem – často u toho kroutí prsty, opírá se jenom bokem nožičky, ale do pár dní od postavení se, začne na zem klást celou plosku nohy. Pokud dítě dáváte do chodítka – ve většině případů se tam dítě opírá jen o špičky, nebo část chodidla, nikdy nepoloží na zem celé chodidlo, jak je to v přirozeném vývoji.

Dále jde o to, aby se pěkně zpevnil trup a páteř neměla v pozdějším věku tendenci vybočit. Prvně dítě obchází nábytek do STRANY, tak se zprvu zpěvňuje páteř. Nikdy nechodí dítě rovně, ale vždy chodí alespoň 1-4 měsíce do boku. Pokud dítě dáte do chodítka - to umožňuje pouze směr rovně – to je další špatný vývoj svalů – neposílí se tak, aby v pozdějším věku udržely páteř.

Ruku v ruce jde v chodítku o velký tlak na dosud nedovyvinuté kyčle – kyčel je kulovitý kloub – vyvíjí se během toho, kdy si dítě začíná sahat na kolínka, později si chytá nožičky a sundává ponožky a potom si cucá prstíky. A pak jde do kleku na čtyři a kyčel dostává první „zátěž“, pak si začíná stoupat a tak se kyčel postupně formuje. Pokud dítě dáte do chodítka, aniž by předtím obcházelo nábytek – zformuje se špatně kostní hmota u kyčle (dítě se rodí s „chrupavčitým“ skeletem, který posléze začíná osifikovat) a tak hrozí operace kyčlí – nejčastěji mezi 4-7 rokem života a kolem 40ti let TEP kyčle.

3. Proč jsou špatná hopsadla?

Jedná se skoro o to samé, jako u chodítka, ale v hopsadle ještě navíc není „pevná“ plocha jako u chodítka a o to je více nebezpečnější!

4. Proč je špatné vodění za ruce? 

Dítě nejprve chodí do strany, posléze až samo získává jistotu, začne dělat krůčky do prostoru. Voděním za ruce přebíráte jeho stabilitu a tak se zase nevyvinou správné svaly, které bude v pozdějším věku potřebovat během pubertálního rychlého růstů. Navíc vytažené ruce nad hlavičku = špatné zapojení břišních svalů, špatné postavení plosek nohou... zase jsme v tom začarovaném kruhu.

A tak mám na vás – milé maminky, jednu prosbu – nechme vyvíjet děti podle jejich tempa – ve 3 letech na tom bude vaše dítě určitě stejně, jako ostatní tříleťáci a když mu nebudete urychlovat motorický vývoj – bude na tom lépe.

Hříchy z mládí a života se sčítají, tak jim nepřidávejme ke genetice a „modernímu“ stylu života další.

Za chyby se platí – bohužel ta tyto chyby platí naše – vaše děti. Vše je psáno s naprostým klidem, touhou pomoci vašemu dítěti, touhou po tom, abych nikdy nemusela utěšovat při terapii dospívající slečnu...

 

„Naše“ děti na terapii jsou skutečné... Každý měsíc bych mohla přidávat fotky desítek dětí... Moje závěrečná práce na vš se neopírá o domněky, jsou desítky studií, kazuistik, které potvrzují „špatnosti“ urychlování motorického vývoje. V případě zájmu se podělím.

u holek si všimněte rozdílné výšky lopatek, vykrojení boků, rozdílnost výšky pánve, kolen... obě mají korzetotrapii přes 20 hod denně