Ahoj holky, řešíte, jak na pohyb po porodu? Co diastáza trápí vás? Bojíte se, že něco pokazíte, tak raději nic neděláte? Nebo naopak jste nemohly dočkat, kdy se zas vrhnete do cvičení?
Za mě je nejlepší zlatá střední cesta, podívejte se, jak na to jdu já🙂 https://editastruskova.cz/telo-v-cajku-vstup-le...
Krásný den, jak to mate s pohybem? Jsou rozdíly po a před porodem? Ja jsem sice po porodu měla o dost méně času, ale v těhotenství jsem začala cvičit jógu a s detmi začala běhat, protože jsem zjistila, ze to je jeden z mala sportu, který se s detmi dá dělat 🙂.
A pro maminky vytvářím projekt Tělo v cajku, mohla bych vás prosím poprosit o vyplnění krátkého dotazníku, který se týká právě vašeho vztahu k pohybu? Děkuji!
https://app.smartemailing.cz/public/survey/?uid...
Před týdnem jsme se vrátili z jižní Itálie, tady je článek o tom, že i s dětmi lze cestovat a nemusite jezdit jen do hotelu s all inclusive🙂
Ahoj holky, ženy, maminky, moc sem nepřispívám, jak děti rostou, čas ubývá...ale tohle mi přijde důležité.
Možná jste to zaregistrovaly, možná ne...ale říjen je měsícem rakoviny prsu a probíhají různé výzvy, které kladou důraz na prevenci a důležitost samovyšetření.
Já sema jsem onemocněla v době, kdy jsem kojila 3 roky v kuse, v tu dobu zrovna svého 18m syna. Do té doby jsem žila v představě, že když kojím, tak se mě rakovina prsu netýká. JAK JSEM SE PLETLA!!!
Chtěla bych vás poprosit, dávejte na sebe v tomto ohledu pozor a provádějte pravidelně samovyšetření prsou!
Tady máte krátké video jak na to:
A tady máte návod:
https://editastruskova.cz/vysetri-se/
Ufff, právě jsem vyprala všechno oblečení a hlavně boty, které dnes Edwin pokřtil...idealní čas na odplenkování, když nám nepere pračka...Ale pěkně popořádku.
Včera večer jsem si řekla, že vstanu pěkně ráno v před šestou, abych měla před dětmi trochu náskok (podotýkám, že takovýto majstrštyk se mi za celé skoro 4 roky ještě nepodařil). No v sedm mě vzbudil Edwin, že má hlad...takže ráno začalo klasicky...ale nevím proč, něco nebylo v pořádku...děti to zistily, ještě v posteli, když jsem už takhle ráno použila volume na max...Ale dobrý...ustáli jsme to🙂 Po dlouhém vypravování na brzkou ranní procházku jsem před jedenáctou vyrazili z bytu a zapomněla jsem na jednu zásadní věc. Cesta dolů na poštu probíhala klasicky, po mém diplomatickém zásahu se děti domluvili a dokonce se neservali o kolo a Juli vzorně ustoupila a vzala si kočárek. Idylka. Venku přijemné počasí. Děti čisté, Edwin jede spořádaně na kolo odrážedle, učí se to, takže ani neujíždí, Juli samá legrácka a úsměv...Dokud na ní nezasvítí slunce, to zjistí, že ty šaty s dlouhým rukávem nebyl nejvhodnější výběr...polovinu cesty je celé naše okolí nucené poslouchat jak umírá vedrem, jak je to strašné, sotva se plouží...no hérečka hadr...dole kapituluju a dovolím ji si šaty sundat, ať si jde klidně v kalhotkách. A je klid, Juli zase šťastná. Dorazíme na poštu. Snažím se ukočírovat Edwina, aby tam na svém kole nepřeválcoval frontu čekajících. Ale jde to celkem rychle a v momentě, kdy se dostávám k okýnku, Edwin hlásí, že chce čůrat. No v euforii, že jsem tak rychle na řadě, mu říkám, ať chvilku vydrží...
A začínám s paní za přepážkou vyjednávat, jdu si pro dva balíky a jsem celkem nastartovaná...protože, znáte to...čekáte celý den doma, aby vám pak přišla smska, že přes veškerou snahu se balík nepodařilo doručit. A dost nutně ty baliký potřebuji, jelikož v jednom byly spacáky pro děti a v druhém růžové kalhoty pro Juli, aby po skalách a na dětském táboře v lese nepobíhala v šatech punčocháčích. No tak ten tam byl. Ale spacáky nikde. Ejhle, chybka se vloudila a já splašenec jsem sice napsala dobrou adresu, ale jak jsem v poslední době rozpolcená a nevím, kdeže vlastně bydlíme, tak směrovací číslo jsem napsala do Borovan. No a jak se snažím z paní vypáčit, kde ten balík je, tak Edwin zase hlásí, že potřebuje čurat. Já celá nervní, že spacáky budou cestovat někde po republice a děti nebudou mít v čem spát, Edwina odbíjím, ať neruší. Nakonec zjišťuji, že balík je na depu 2, to si asi podle pošťačky budu muset vypátrat sama, kde depo 2 je. Edwin zase hlásí, že chce čurat, zběžně kouknu, je trochu mokrý, tak si říkám, že už to asi pustil a řeším dál ztracené spacáky. KONEČNĚ dostávám informaci, kde je a číslo kam mám volat. Hurá!!! A v tom Edwin čurám a Juli mami tady je mokro...Edwin dal celé poště najevo, co si o ní myslí...Vzala jsem si papírek s telefonem, překročila louži a...už jsem neměla sílu prosit o hadr a vytírat tam Edwinův rybník...To je tak, když zapomenete dát dítě, které učíte chodit bez plínky vyčůrat při odchodu z domu.
No tak jsme hrdě odkráčeli z pošty. Venku jsem z Edwina udělala naháče a za Julinky řevu, že do kopce nepůjde a že chce nanuka jsme se doplazili domů.
Co se dělo po zbytek dne, asi ani nebudu psát, jak se děti servali o kolo, jak jsem nastoupila s dvěmi dětmi do plného autobusu a když se bus rozjel a já zatímco chytala odrážedla, tak se děti rozběhly, k těm nejvzdálenějším sedačkám a spolucestující je nestíhali chytat. Jak jsme nastoupili do plného metra, já zas krotila kola a děti padaly jak kuželky, ale ještě mě stihly komandovat, ať jim vyndám něco jídlu. Jak se servali ve výtahu o to, kdo máčkne. Jak Edwin počůral chodník v business centru a načůral si do bot. A jak Juli ztropila scénu v Decathlonu, když jsme ji odmítli koupit to krásné růžové kolo.
Ale jinak jsme se měli krásně, občas se i domluvili, kdo na tom kole pojede (nikdo na ničem, takže já táhla kolo i motorku), kdo máčkne ve výtahu a tak 🙂. Zítra jedem kempovat s naším novým rodinným stanem, tak držte palce, ať nám pošta doručí ty spacáky, abych je nemusel honit po někde po depech pošty 😀
Ještě než jsem měla děti, měla jsem za to, že jsem pořád dítě a že nějak neumím dospět, pak se mi narodily a já měla stále stejný pocit...ale jak rostou, zjišťuji, že dítětem už dávno nejsem...k jejich škodě...proč? Protože si s nimi neumím hrát...přeju vám všem ke dni dětí, ať v sobě neztratíte své vnitřní dítě a umíte se do hry s dětmi ponořit...já se to učím...zatím mi to jde s legem😀 U hry na princezny a podobně se zatím ještě moc nechytám...musím to potrénovat😀
#2procenta a ja treba vubec nechapu funkci Popularni....
Prispevky zde moc nectu, ale kdyz uz, tak casto se docitam, jak nadavate na sve tchyne, svagrove, sestry, bratry...holky, nedelejte to a zkuste se spis zamyslet na svym jednanim...vzdy je potreba se zmenou zacit u sebe!!!
Nekteri lide si svoje zdravotni problemy zpusobuji svym pristupem...nevim jestli ne patrim, nicmene...ted komunikuji s pani, prodavala jsem ji overal, bohuzel jsem asi spatne uvedla velikost, takze je maly...Prisla mi od ni rozcilena zprava, dobry chapu...pisu ji, ze mam po chemoterapii (uznavam, nemusela jsem to psat), at mi posle cislo uctu, abych ji mohla vratit penize...a ona mi misto toho vyjmenuje zdravotni potize sve a cele svoji rodiny...To je presne ten typ lidi, kteri si, dle mne, svym pristupem k zivotu, trable sami privolavaji...Takze nepitvejte se ve svych trablech a zijte, bude vam lepe!!! Vyzkouseno osobne 🙂)
Je to dobrý,ještě nejsem lemra...sprinty do kopce na bus s jedním dítětem v kočárku a druhym v náručí stále zvládám...
Ahoj, byla jsem vzdy pasivni clen teto komunity, ale nyni me potkala neprijemna nemoc ktera muze zasahnout kteroukoliv z vas a nejlepsi obrana je prevence. Ano, mam rakovinu prsu, byla jsem absolutni ignorant, nikdy jsem si prsa nevysetrovala a dopadlo to takto...Proto s vami chci sdilet svuj pribeh...Vetsina z vas tu ma male deti a to nejlepsi co pro ne muzete udelat je, ze budete dbat na sve zdravi. Vysetrete si prsa, prosim!
