Deník Tlustoprdky... jak se jí stanete?

Fotka je z června 2018, pořízena na Krétě, fotograf Mareček - syn. Je mi úplně obráceně, když to teď vidím, a divím se zároveň, že to pozoruji až teď?! Jednu mou nohu by šlo rozpůlit a byly by to možná konečně dvě pěkné nohy, tak akorát ☹

Ve stručnosti jsem se chtěla podělit o to, jak jsem se dostala na tu svou váhu, protože i vy mně píšete své příběhy a jak jsem již naznačila, vše je jen a jen má chyba.

Za svobodna jsem milovala spinning a aerobik. Když se narodil syn, dlouho jsem měla zdravotní potíže po komplikovaném císaři. Po roce jsem mohla začít cvičit, ale chyběla vůle. Pochopitelně jsem hledala důvody, proč nemohu. Pravdou je, že mým nepřítelem je čas. Jsem celé manželství sama s dětmi, manžel je v lepším případě doma občas v týdnu na noc a většinou na víkendy. 

Občas jsem tedy váhu zredukovala, pak přišel nějaký problém, stres, málo spánku a já jsem jako vždy sáhla po sladkém. Miluji sušenky, bonbóny, dortíčky s ovocem, atd.

Jenže! Nevím, kdy mám dost, navíc všechno to sladké, to jsou jen rychlé cukry, takže sice jsem na chvilku dobila energii, ale snad ještě víc a rychleji jsem byla zase unavená, zničená. 

K tomu všemu mi ještě není cizí tzv. "zobání". Ne snad že bych byla slepice 😀 I když i tak mohu někomu připadat. Tohle zobání spočívá v tom, že jsem kdykoliv přes den sezobla, nač mi přišla chuť, nebo co mi zrovna prošlo rukami. .. 

Třeba na návštěvě, někdo před nás něco dal, pohoštění, slané, sladké, a dokud to na těch tácech bylo, tak já to sunula z tácu do huby.

A žádné 2-3 hodinové rozestupy. Prostě jsem to tam tlačila skoro pořád. Takže už jsem ani nevěděla, kdy mám hlad a kdy jen chuť ☹

U doktorky jsem byla dvakrát. Poprvé mi dělala kompletní vyšetření z krve, aby se zjistilo, zda nemám problém se štítnou žlázou a také jaký mám cholesterol a další rozbory. Dostala jsem fitness plán, běžnou vyváženou stravu se cvičením a doporučením co a jak.  Takový nástřel na dvě stránky A4, přibližně přece vím, co bych měla a neměla. Fyzicky zdráva, s varováním, že s takovou váhou se to může kdykoliv otočit. Navíc hrozbu cukrovky máme v rodině také.

Kombinace mé slabé vůle a nedostatku času udělala své - nebo vlastně neudělala vůbec nic. Snad jedině že jsem možná zase pár kil nabrala už jen ze stresu, že se odbývám a nedělám se sebou nic.

Podruhé jsem se k doktorce dostala spíše náhodou. Byla jsem manželovi pro výpis z karty a když mě viděla doktorka, bylo jí vše jasné. A také se mě docela ostře ptala, zda vím, jak to může skončit a jestli s tím chci něco dělat. Docela mě zaskočila, je to hodně milá ženská. Po delší diskuzi, kdy jsem jí vysvětlila, že vím, co mám jíst, ale nejsem schopná si to vymýšlet a věnovat se tomu, že potřebuji NAKOPNOUT, nějaký návod a až si to zažiju, a uvidím nějaký výsledek, že už do toho pak naskočím.

Nabídla mi více možností, líbila se mi ta, kterou nyní zkouším, podmínkou je, že se budu jednou za 14 dní jezdit vážit a měřit, chce mít nad vším dohled.

Trvalo mi ale několik týdnů, než jsem se rozhoupala. V hlavě mi to seplo až ze strachu, jak budu vypadat po Vánocích. Nebo nevím, z čeho přesně, najednou jsem věděla, že chci začít.

Stravovací plán podle krevní skupiny by měl být na cca 45 dní, lze jej opakovat dvakrát po sobě, jak jsem si všimla po 17 dnech, postupně se přidavají různé potraviny tak, aby mělo tělo na začátku šok, a pak si postupně zvykalo. Je to takové NAKOPNUTÍ .

Některá jídla jsou tak chutná, že si je určitě budu vařit i po skončení tohoto plánu. 

Co musím vyzdvihnout je, že mi to opravdu sedlo, to se nemusí poštěstit každému. Anebo mám tolik kil navíc, že by mi prospělo cokoliv. Na začátku jsem "odtekla", přesně jak mi sdělila poradkyně, 5-6 kg, další týdny, když budu vše dodržovat, půjde dolů cca 1,5-2,5 kg za týden. 

Vyhovuje mi, že mám předepsáno, co jíst a že jím pravidelně. Cítím se o moc lépe. Mám pocit, že jsem tahala tuny. Tolik se mi ulevilo. A to přitom zatím nejsem nijak zázračně hubená, jen jsem prostě začala něco dělat s mou otřesnou postavou, s tím stravováním. 

Na co jsem doopravdy pyšná, že když přede mě někdo něco postaví, necítím tu nutkavou potřebu si něco zobnout a když mě teď naposledy rozzlobil manžel, také jsem si nic nedala. Necítím se nijak trestána, nijak ochuzená.

Ovšem nebudu lhát, ten první týden byl náročný, myslím, že jsem měla hlad, a zvykám si rovněž na to, že si denně dvakrát, i třikrát vařím, když si "krabičkuji" jídlo někam na cestu sebou. Tolik času jsem v kuchyni nikdy netrávila 😀 Přitom nemám o nic moc víc času než předtím, jen jsem odhodlaná se stravovat jinak a udělám i to, co dříve nešlo.

Snad si teď natrénuji 6 jídel denně, malé porce, dostatek tekutin, vhodnou skladbu potravin, abych to pak později zvládla i bez "návodu" a stravovacího plánu. 

Moc vám všem přeji, abyste si každá našla právě tu vaši správnou cestu, nejen ke zhubnutí, a tím pak byla sama se sebou moc spokojená :-*

Tlustoprdka Hanka 🙂