Kojení, to je věda!

Chtěla bych věnovat maminkám.. třeba některé pomohu.

Mareček se narodil 27.5.2011, byl chtěné miminko, do porodu jsem velmi intenzivně pracovala jako obchodní zástupce. Neměla jsem čas cokoliv studovat.

Těhotenství jsem měla naprosto bez komplikací a totéž jsem očekávala od porodu. Vzhledem k těhotenské cukrovce byl porod plánovaný v termínu, při nástupu do porodnice ve čtvrtek 26.5. mi již doma odtekla plodová voda. Tekla pomalinku, začaly stahy... v chrudimské porodnici mi porod zastavili a tím zajistili akutního císaře v celkové narkóze. Nic moc, ale mohu být ráda, že Marečka zachránili. 

Měl 3800 gramů a velkou chuť k jídlu jako jeho rodiče...Bohužel také velmi trpěl na prdíky a koliky. Kojení jsem neměla nijak nastudované a nebýt zkušené maminky čtvrtého dítka, nejspíš bych s tím sekla. Sestry byly spíše nepříjemné, obzvlášť ty novorozenecké, jinak na jipu jsem měla perfektní.

Potíže jsem měla s přiložením, pak když se Marek přisál, šlo to již samo. 

Kojení jsme rozjeli již 3.-4.den v porodnici. V noci jsem ho nebudila dle rad té maminky.

Krásně jsme přibírali a stylově na den dětí jsme šli domů.

Mareček strávil skoro denně hodinu intenzivním pláčem kvůli kolice. Nepomáhalo nic. Skoro nic jsem také nejedla. Postupně jsem skončila na starém pečivu. Mléko tím pádem nemělo žádnou velkou hodnotu. To jsem si ale jako prvorodička moc neuvědomovala.

Kojení jsme zvládali po třech hodinách, jedno noční kojení kolem 2-3 hodiny.

Kolem 4.měsíce už malému mléko nestačilo a začala jsem dávat na noc kaše.

Kojení postupně ubývalo a v 8.měsíci už Mareček mléko nechtěl žádné, ani UM.

Zhruba za 4 měsíce jsme pak začali dávat Bebu, končili jsme Hippem kolem 2,5 let...

Nevěděla jsem, že když něco sním těsně před nebo těsně po kojení, že to v mlíčku většinou miminko nemá. Že bych měla do jídelníčku postupně přidávat ty nadýmavé potraviny a že třeba poprvé bude mít syn neklid, ale podruhé již nebude reakce tak dramatická...že mohu dávat probiotické kapky od prvního dne... 

Že nemusím kojit z obou prsů, že je nějaké zadní a přední mléko a jak to vypadá... ani jsem si nijak extra nevěřila. Ale syn rostl a přibíval ukázkově a budil se přesně po třech hodinách, kromě kolik bylo tedy vše v pořádku...

Až zpětně jsem si říkala, že to byly zbytečné nervy, že jsem mu měla dát lahev a UM, a že by netrpěl třeba tolik na ty koliky a já byla víc v klidu...

Když jsem podruhé otěhotněla, byla jsem rozhodnutá, že to nebudu hrotit. Znovu jsem podstoupila císaře. U druhého dítěte už maminka ví...

Takže pozná, proč asi miminko pláče, co a jak má dělat...

Kojení nám naběhlo okamžitě.. Vendulka se krásně přisávala od začátku. Kojím vždy jen z jednoho prsu, pokud nemáme nějaký růstový spurt nebo jinou krizičku, protože ty prostě nastanou v každém kojení...

Vendulka roste a přibívá ještě mnohem více než Mareček. Má takové ty faldíky a záhybky, které sebou nesou i nevýhody, rády se zapařují a tak, ale jsou samozřejmě rozkošné...

Co víc, Vendulka mi spinká buď celou noc 9-11 hodin anebo se budí na jediné noční kojení. Krásně prdí, to jsem u syna nezažila. Kaká mi max.1-2 týdně, někdy ani to ne. Začínám najíždět na normální jídelníček, jídla upravená na cibulce, s česnekem. S Marečkem nemyslitelné.. 

Kojení máme po 2-3 hodinách přes den, v případě, že si maličká žádá, tak i častěji. U Marečka jsem se drtila tím, že má jíst přece po 3 hodinách a proč chce někdy i častěji, u Vendulky jsem si řekla, že jsou to přece "její" prsa a je tak šikovná, že si sama určí... Rozhodně jí prso nedám při sebemenším zavzlykání... to dělá moje známá a to je podle mě cesta do pekla... každou noc jsou co 1,5 hodiny vzhůru... 

Dokonce máme i dudáček, který ale používáme jen jako prostředek k usínání či utišení velkého bolení (například když jsem zkusila kynuté těsto)... 

Vendulka je usměvavé a hodné miminko a já spokojená Maminka 🙂

Proto mohu jen doporučit si kojení užít s miminkem, pokud to jde a když to nejde, jít cestou největší spokojenosti vás obou...hodně štěstí !