Hodně tu čtu příspěvky od maminek, které se týkají právě vztahů mezi dětmi pod jednou střechou. Jsou to převážně "články" o tom, jak se milují, jak bez sebe nemohou žít, jak je všechno růžový. 

U nás to bylo trošku komplikovaný. Sice celý těhotenství mi bylo bříško pusinkováno se slovama "bjáško en" (čti bráško vylez), a hlazeno, ale když už venku byl, nastal pro mě velký šok a radost střídala velkou bolest. Když starší syn (necelé 3 roky) poprvé viděl v porodnici miminko, jeho první reakce byla "Fůůůj mimi"!

Myslela jsem, že se všechno zklidní doma, až pochopí, že to miminko co bylo v bříšku je venku, bude tu s námi bydlet a budeme ho milovat stejne tak moc, jako jsme se milovali, když jsme tu byli "jen" 3. Toho jsem se však nedočkala. Jasně, děti žárlí. Je to naprosto přirozený vývoj a to, že takhle bude reagovat se dalo předpokládat. Ale v takové míře? A hlavně, když nemá naprosto žádnej důvod žárlit?

Miminko totiž celý dny spinkalo a já se tak mohla naplno věnovat staršímu. 

Když miminko plakalo, ozvalo se z pokoje "ticho buď". Snažila jsem se co to šlo, aby se v něm "zlomila ta zloba", aby pochopil, že to miminko si s nim jednou bude hrat, bude ho milovat a stát při něm. Zbytečně!

Malej má dnes 2.měsíce a pár dnů. DOČKALA JSEM SE! Samiček se ze dne na den zamiloval a nejspíš pochopil to, o co jsem se celou dobu snažila :hearts:️ pusinkuje ho, sám od sebe k němu jde, pohladí ho a řekne, že ho miluje. Když pláče, dá mu dudlík a mě příjde říct "mami míko dějej" (čti mami udělej rychle mlíko)........prostě to bylo tak, jak to být mělo. Potřeboval taky čas. Jsem za ně za oba tak šťastná a nemůžu uvěřit tomu, že mám doma takový 2 malý velký lásky + jejích tatínka :hearts:️ Doufám, že při sobě budou stát v dobrém i zlém, budou se bezmezně milovat tak, jako my milujem je :hearts:️ No a proč to píšu? Protože někdo tady řeší to stejný, kvůli čemu jsem se trápila já. Třeba to nepříjde hned a nebude miminko to starší dítko pusinkovat hned. Ale určitě to příjde. A příjde to ve správnej čas :hearts: