Kapitola I., strach a znovuzrození

Kde se vzal? Je to opravdu takový strašák? Já sama si jím prošla, dýchal mi na paty. Panické ataky byly na denním pořádku. K čemu mi byly? Uzdravily mě. Probudily. Změnily můj pohled na svět. Zbořil mé iluze. Iluze vytvořené systémem. Naučené vzorce předávané po generacích. 

Všude se dočtete o strachu. Ale postavíte se? Máte dost odvahy? ANO! Máte! Kdy jindy, než teď. Znáte to. Plíží se. Víte, že přijde. Mrazení, srdce tluče rychleji. Zapomenete dýchat. A je tu. Třes. Chce se vám čůrat. Píská vám v uších. Neee! Už neee! Prosím☹ A je to tu zas. K sakru. Utéct. Ale kam? Před čím? Kdo je strach? Co to je? Tichý nepřitel?

Všechna doporučení znáte. Dýchej. Polkni. Uzemni se. Ale! Jakoby jste zamrzli. Propadli se. Umřete. Určitě.

Jenže. 

Kdy jindy, než teď? Koukni na prsty. Řekni dost. Počítej. Nadechni se. Uvolni solar. Chytni mě za ruku. Podívej, slunce svítí...

Žiješ🙂 Ty žiješ! ❤️

Vidíš to? Otevři oči... Polkni. Nádech, výdech...

Gratuluji❤️

Poprvé jsi se nadechl života. Už to půjde. Poděkuj. Komu? Sobě! Jsi úžasný🥰

A já hrdá.  Jsi přece i moji součástí. 

Já vím. Ten pocit. 

Vím, co cítíš. Vděčnost. Pocit, který jsi nikdy předtím necítil. Jsi hrdý. Máš na co. 

Strach je jen emoce, pocit. A na ně se neumírá. Můžeš je kdykoliv změnit. Jsi svobodný. 

Vítej❤️❤️❤️

článku