Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
kacenka1111
27. říj 2020
205 

Kapitola II.

Kapitola II.

Paradox

Minulost je tam. Ukrytá. Nesmazes ji. Ukryjes. Zamaskujes. Potlacis. Az zacne bolet. Vezmes si prášky? Prehlusis chlastem? Nanosy bahna, ve kterych se probouzis, chodis celej den...

Co chces, co bys chtel? Nejde vymazat. Nejde potlacit. Co teda...?

Nadech... Polknout...Vsak to znas... Jen tohle neni panika. To je uzdraveni. Sebe sama. Vis, co mas delat? Chces zas utyct? Zasit se v dire a umirat zaziva...? Tak pojd. Podej mi zas ruku. Vzdycky tu je. Natažena... Plna lasky a soucitu. To potrebujes... Citit oporu...

Jenže. 

Proc si ji nedas? Proc sam sebe podvadis? Udrzujes se v iluzi. Ja vim. Iluze je tak lakava. Nic neboli. Muzes si stvoriz co chces. Jsi v tom mistr. Videl jsi Sucker Punch? Muzes psat scifi a vsechny ty podobny bachorky. Ale vis co? To pises svuj zivot. Do kdy jeste? Co vsechno musi prijit, nez uzris... Znas preci ty AHA momenty...

Otevri oci... Nebo ne... Otevri srdce!

Tak pojd, necekej... ❤️

Začni psát komentář...

Odešli