Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
kristynkal
12. lis 2015
2967 

Rozvod

Tak a je to tady... Nevím, zda si některá pamatujete můj článek z června "Nevěra"... končil tím, že jsem se vrátila k manželovi a zkoušeli jsme to všechno znova od začátku, jakoby s čistým listem. Čistým pro mě, ale ne pro něj.

Život na vesnici, kde máme společné bydlení už nebyl jako dřív. Přestala jsem se stýkat se svými známými, bála jsem se bavit se sousedy a celkově jsem prožívala život jen za okny svého domu a mnohem častěji jezdila do své rodné vesnice. Myslím, že zvládnout by se to dalo, ovšem na to by museli býti alespoň dva... Manžel se zprvu snažil, ale ne tak jak bych si představovala a samozřejmě brzy vše zajelo do starých kolejí.... Začala jsem opět bývat sama doma- na co si to vlastně stěžuješ? Řeklas že se nastěhuješ zpět v září a přišla jsi už v červenci, kdy mají zemědělci žně, tak co čekáš?? Akce s mými přáteli- k vám minimálně rok ještě nepojedu, stydím se a nepotřebuji se u vás ukazovat.... Psaní si s mladou brigádnicí- jsi normální? Vždyť je to patnáctiletá holka! S tou bych nikdy nic neměl! To jako nemůžu mít kamarádky?  A tak dále a tak dále.... bylo to jako v začarovaném kruhu... pomalu, ale jistě jsem zjišťovala, že je více nepříjemných než příjemných společných okamžiků.

Manželovi jsem nevěřila- byl déle pryč už jsem opět pocítila svíravý pocit. Něco mi vykládal- v koutku duše ve mě stejně hlodala otázka- je to pravda? Okolí mě podporovalo v mém rozhodnutí, nic méně mi celkem naznačovalo, zda si zasloužím takové chování. Nebudu vám lhát, kdybych nepotkala mého současého přítele, nerozvedla bych se. Vím, že bych to totiž sama nezvládla a hlavně strach ze samoty je pro mě mnohem horší, než manžel, který se mnou alespoň občas byl.

Nebudu se moc rozepisovat, prostě jsem zjistila, že i já se pomalu měním- chování, vyjadřování a to se mi nelíbilo. Pomalu se ze mě začala stávat hysterka a hlavně manželka, která si začala psát i s jinými kluky a to mi vadí- nikdy jsem to nechtěla dělat a ani dělat nechci. Nechtěla jsem se snížit na manželovu úroveň a byť jen přes zprávy (které občas byly opravdu pikantní) ho podvádět.

S kamarádkami jsem jednou jela na otevírání pivovaru, a tam jsem potkala Pavla. Už jsem kdysi o něm slyšela a opravdu se mi líbil a sympatie na sebe nenechaly dlouho čekat. Od této akce jsem změnila směr společného života- i když jsem si s Pavlem jen trochu psala a opravdu jen kamarádsky, s manželem jsem už nespala a téměř nekomunikovala, brala jsem to jako kapitolu, kterou každou chvíli ukončím. Našla jsem si byt a podala společnou žádost o rozvod. Během měsíce jsem s Pavlíkem začala chodit a po chvíli i bydlet, byl pro mě v době rozvodu velkou oporou a i když se to nezdá, opravdu to bylo třeba. Karty se obrátily. Manžel asi tyto mé kroky nečekal a do teď nemůže zkousnout, že jsem to ukončila a dokonce, že mám přítele. Naštěstí spolu vycházíme dobře a jsme schopni se dohodnout. Rozsudek mám již v ruce a přesto nemám ten nejlepší pocit.

Jsem šťastná, že mám po všech stránkách naprosto jiného přítele než byl můj manžel, ale zároveň je pro mě rozvod životní prohra a opravdu nikomu tuto zkušenost nepřeji. Nebyla to dobrá nebo špatná zkušenost, ale zkušenost, kterou beru jako lekci, ze které se můžu poučit a chyby, které jsem dělala už nedělat. Vlastně nebýt manželovi nevěry, doteď bych byla doma sama a čekala kdy se vrátí, ale teď? Vím, že mám doma přítele, kterého bych za nic na světě nevyměnila 🙂 

Ahoj moc ti fandím, ja neco dost podobného zažila před 2,5 lety a stejne jako ty jsem po chvilce nasla úžasného muze, ted uz je mým manželem od léta a čekáme spolu miminko (z bývalého manželství mam jeste dcerku) a konečně jsem po dlouhých letech šťastná. Rozvod je to nejlepsi co jsem mohla udělat. Přeji vam moc stesti a aby vam to vyšlo i do budoucna 🙂

12. lis 2015

Držim palce do života jen to dobre🙂

13. lis 2015

Moc vam to preju a manzel ted alespon uz vi ze si vas nezaslouzi. Pet let spolecneho zivota nelze vymazat ale ty smisene pocity co ted mate cas otupi a kdyby se nahodou manzel zacal o vas znovu zajimat zabouchnete mu dvere pred nosem. On za to nestal a nestoji.... a doufam ze Pavel vam prinese a vynahradi vsechno stesti co jste za posledni rok nemela a ze to neni nedospely klucik ktery si musi psat s "kamaradkami". Hodne stesti a lasky🙂

13. lis 2015

Holky moc vám všem děkuji 🙂 musím říct, že konečně mám takového partnera jakého jsem vždycky chtěla mít 🙂 doufám, že nám to nadšení ze sebe neomrzí, ale oba dva bereme náš vztah velmi navážno, takže každý déšť nějak zvládneme- máme přece pláštěnky 🙂 🙂

13. lis 2015

Jako bych četla příběh ze svého života...jen ten nový přítel pořád nikde. Tobě přeji hodně štěstí a lásky 😉

14. lis 2015

@suzamen jen škoda, že ten vnitřní pocit nejde nijak popsat... to bych přála zažít každému kdo se rozhodne podvádět.... rozhodně by si to rozmyslel 🙂 také Ti přeji štěstí a neboj, ono určitě přijde 🙂

15. lis 2015

Jsem ráda, že sis našla toho, kdo si tě váží. Ať vám to stále vychází. A zkušenost je zkušenost. Taky bych mohla vyprávět.

16. lis 2015

super že jste dala na intuici a srdíčko ♥

12. bře 2016

Skvělý článek! Moc se mi líbí tvůj přístup k věci! 🙂 Mohla bych sdílet odkaz na článek i na facebook MK, porsím? 🙂

27. čer 2016

@janysevka Děkuji 🙂 Určitě ano 🙂

27. čer 2016

@kristynkal Super, děkuji 🙂 Kdyžtak ještě nechám na zvážení, jestli bys nechtěla změnit viditelnost příspěvku i pro neregistrované uživatelky, aby si to mohlo přečíst víc žen 🙂

27. čer 2016

Jéé to mě ani nenapadlo.... 🙂 určitě zveřejním 🙂

27. čer 2016
Komentář byl odstraněný • Zobraz

Děkuji za váš příběh i bez happy endu :( Právě prožívám to samé. S manželem jsem se moc odcizili, paradoxně nejvíc při mém těhotenství a miminkem (jsme každý někde jinde). Přišly hádky, začal pít a nechtěl se vracet za námi domů a já mu to začala vyčítat a on se nechtěl za námi vracet (začarovaný kruh), a pokračovalo to, až potkal jinou. Prý ji nemiluje a být s ní nechce - není to holka do života. Být chce prý s námi, ale nejde mu se k tomu donutit. Diví se, že jsem ho už dávno nevyhodila z domu. Říkám si, jestli bych něco takového udělat neměla, že jen můj dočasný útěk k rodičům není dostatečný pro to, aby začal něco dělat. Uvidíme, no... ke všemu má psychické problémy a bere prášky "na dobrou náladu" :(

8. črc 2016

@lucahej nejhorší je ten začarovaný kruh a udělat ten krok k něčemu jinému, nebo krok zpět a zůstat... já jsem to několikrát zkoušela a nakonec jsem moc ráda za podporu kamarádů a rodiny, kteří mi naznačovali, že si to vážně nemusím nechat líbit. Je to velký krok, kor když máš mimčo.... Já jsem taky prášky brala a bez nich bych to asi nezvládla... zas je otázka, pokud se vrátí do vztahu zda je ještě možnost, aby to fungovalo tak jako dřív a aby to nevnášelo stín i na mimčo.... já už jsem mu nebyla schopná věřit, i když jsem chtěla, ale zvlášt jeho chováním to fakt nešlo.... pokud chtějí oba dá se to zvládnout, pokud chce jen jeden a druhý toho využívá (tak to bylo u mě), tak to nejde. je to nelehké rozhodnutí a věřím, že se rozhodneš správně 🙂

8. črc 2016

@kristynkal Jojo, máš pravdu. On nás ztratit nechce, ale nejde mu pro to nic udělat, tak asi budu muset říznout, aby mu to došlo, co chce a co nechce. Říkal, že s ní být určitě nechce (je to tady taková místní běhna), ale věř mu. Uvidíme, no, řekla jsem si, že se mu teď za celý víkend neozvu (pojede asi někam do kempu, nevím, zda sám či s ní, nechci vědět) a uvidíme, jestli, když mě nebude mít "po ruce" vždy, když si vzpomene nebo se bude nudit, ho trochu neprobere. Pak máme rodinnou oslavu a musím se vrátit do Prahy, tak uvidíme, jestli mu něco mezi tím dojde. Říkám si, že chlapů je hodně, jen se rozhoupat. Dítě, hypotéka je strašný závazek :( Myslím se, že se právě tohodle závazku bojí a do toho krize středního věku a protože se mnou si užívat party nemůže, tak hold si našel náhradu...

8. črc 2016

@lucahej já jsem se taky bála hypotéky, ale nakonec si ji vzal na sebe a já si našla byt, ale než jsem se stihla nastěhovat, měla jsem přítele a šla jsem k němu 🙂 a mezitím jsem ještě bydlela u rodiny... vždy to nějak jde, nejhorší je opravdu to rozhodnutí

8. črc 2016

@kristynkal A to jsi mu teda nechala bydlení a odešla "s holým zadkem?" My máme hypotéku na domeček, do základu jsme dali dohromady asi 700.000. No, jak říkám, dám mu ještě šanci (ani já mu nebyla 100% věrná, takže mám také máslo na hlavě), sama sobě si zakážu, abych se mu teď ozývala a uvidíme, ať si promyslí, co od života vlastně chce. Třeba mu budu chybět, třeba ne. A pak se poohlédnu po nějakém "kamarádovi" na psaní si večerních zpráv a překonání samoty, což mě taky omezuje - izolace s malou na prsu.

8. črc 2016

@lucahej Ano, nechala jsem mu dům, přepsala jsem na něj celou hypotéku, každý jsme měli svoje auto, takže to bylo v pohodě. A z domácnosti jsem si vzala co jsem chtěla. Ale většina zůstala mu a dalo by se říct že jsem fakt šla s holým zadkem, dala jsem mu i dárky co mi dal během vztahu, ale na druhou stranu alespoň už nemám nic co by mi ho připomínalo.

9. črc 2016

Týýýýjo, tak to seš hustáááá, tak to já vím, že to bych mu určitě nechat nechtěla, celý náš domeček. Jako žena na rodičovské dovolené si pak jen tak něco dovolit nebudu moct.
Noo, uvidíme, no, co bude dál. Jeho táta taky nějakou dobu jeho mámu podváděl a jsou spolu a i šťastný. Ale nic mi nebrání v tom se poohlídnout po jiném případném tatíkovi pro malou 🙂
Přeji ti, ať jsi teď už šťastná

9. črc 2016

@lucahej no kdyby náš domeček byl opravdu domeček tak bych mu ho taky nedala :D koupili jsme starší dům a postupně ho rekonstruovali, ale asi rok před rozvodem už na nic nešáhl, dva roky jsem byla bez kuchyně, jen linka v místnosti s cihlami, betonové podlahy... horní patro sice hotové ale moc práce do budoucna a věděla jsem, že na opravy bych už neměla 🙂 a hlavně situace v dědině už mě nenutila tam zůstávat, psychicky bych to nedala 🙂 ted jsem ráda že jsem pryč 🙂 ale je to fakt hodně individuální 🙂

10. črc 2016
Komentář byl odstraněný • Zobraz

@kristynkal Hmmm, u nás doma právě probíhá rekonstrukce, a v podstatě krom spodní koupelky máme tak nějak zrekonstruováno. Děláme nahoře v podstatě samostatný byt a schody a chodbu. Takže by mě docela naštvalo po těch všech rekonstrukcích si sbalit svých pár švestek a nechat mu to.
No, v tuto chvíli je muž na chatě svého dědy v Jižních Čechách a vypadá, že je tam skutečně sám. Jinak by totiž na mě nebyl namíchlej, že mi za celé odpoledne asi 5x volal a já mu to nevzala... a věnoval by se té jeho. - takový můj úsudek, který se po jeho návratu domů může opět vrátit. Každopádně ke mně teď nic necítí a užívá si sobeckého alkoholového života :( a malá ho moc nezajímá... Že by krize středního věku? ..

10. črc 2016

Začni psát komentář...

Odešli