Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
luckawm
23. bře 2021
468 

2. porod

Věčně omýlaná věta, že každé těhotenství je jiné a každý porod je jiný. A díky Bohu za to. 

Moje první těhotenství bylo ukázkové a řekněme, že mě nic netrápilo. Do 7. měsíce jsem chodila do práce a od 5. měsíce jsem tu byla jen sama se psem a manžela jsem měla daleko na montáži a vrátil se bohužel až den po porodu. Když se na to podívám zpětně tak si myslím, že porod dopadl tak jak dopadl hlavně proto, že tu manžel nebyl a já jsem s ním hodně počítala. Chyběla mi u porodu jeho opora. Každý telefonát kdy jsem se ho ptala jestli přiletí mi sliboval, že ano a nebylo to tak. Vždy když mě naštval spouštěla se  mi krev z nosu :D. To bylo asi jediné co mě obtěžovalo v prvním těhotenství. V čem byly obě těhotenství stejné jsou asi nevolnosti. U obou jsem měla nevolnosti jen z počátku a mírné. U první dcery jsem zvracela tuším dvakrát. O tom si můžou jiné ženy nechat jen zdát a u druhé myslím vůbec. U první dcery jsem měla děsné chutě a v každém trimestru to bylo na něco jiného. U druhé dcery tomu tak nebylo. S lítáním kolem ani né dvouleté dcery jsem neměla na nějaké chutě moc času a nakonec z toho byly spíš nechutě. Jediné co si vybavuji byl hermelín. Jeden týden jsem se nemohla ubránit chuti na hermelína :D. Jinak bylo těhotenství poklidné. Nebolely mě tak šíleně záda na konci těhu, ale přesto jsem přibrala asi 20kg, což bylo přesto o 6kg míň než při prvním těhu. Tentokrát manžel jezdil na montáže jen po ČR a ke konci už byl jen poblíž domova na dílně. Bylo to jiné, protože jsem si měla s kým povídat. Masíroval mi bolavé nohy a hlavně jsem tu měla někoho na sex :D. Musím říct, že u prvního těhotenství mi tohle všechno opravdu chybělo a možná právě díky tomu byl porod jaký byl. U druhého porodu jsem byla více v pohodě. První dcera se nakonec narodila císařem a tak mi můj gynekolog doporučil opět císaře jelikož jsem rodila po dvou letech. Řekl mi, že pokud chci rodit přirozeně tak mě nechají něco málo přenášet po termínu, ale pak porod nebudou vyvolávat a půjdu na CS. Termín jsem měla 21.1.2021. Opravdu hezké datum mi vypočítali. No a s rostoucím bříškem rostly taky obavy. Vzpomínky na první porod se s blížícím termínem vracely víc a víc. Nakonec jsem na jedné z posledních kontrol přiznala, že mám z porodu vlastně strach a CS bude pro mě lepší. Den před kontrolou jsme dodrželi rčení "středa je ho tam třeba" :D a užili jsme si poslední sex s břichem. Podle dr to vůbec nevypadalo na to, že by se porod rozběhl sám a tak to byl jen takový poslední pokus než mu druhý den oznámím, že chci CS. Chtěla jsem na císaře ze strachu z prvního porodu a přišlo mi to asi tak nějak bez práce. Porodní asistentka ke které jsem tentokrát chodila s nadějí, že mi pomůže porodit přirozeně a krásně mi poradila na vyvolání porodu aloe a ananas. No tak jsem si ve středu před sexem dala kompotovaný ananas a po sexu jsem ho radši dojedla. No abych měla jistotu. Ve čtvrtek jsem šla k dr a ten mi řekl, že se tam zřejmě nic nechystá a tak jsme si domluvili termín na CS, který by mi udělal on z čehož jsem měla radost. Bylo mi slíbeno, že mi opraví jizvu po prvním porodu. Termín jsem měla tedy 19.1.2021 na nástup do nemocnice a 20.1.2021 by se mi druhá dcera narodila. 

V pátek ráno jsem si měla zajet na předoperační vyšetření k obvoďákovi. Jenže v pátek o půl 5 ráno mi začali kontrakce. Měla přijet tchýně hlídat starší dceru jelikož manžel měl jít do práce a já jsem měla jet k dr. Manžel ten den zaspal a já jsem seděla s kontrakcema v obýváku a tak nějak mi bylo jasné, že tohle už nejsou poslíčci. Manžela jsem tedy nechala spát, protože jsem si myslela, že porod bude opět dlouhý jako s první dcerou, tak aby měl sílu. Přijela tchýně a já jsem ji oznámila, že mě na vyšetření poveze manžel, protože mám kontrakce a nechci s tím už řídit. Kontrakce jsem měla nepravidelné po zhruba 9 minutách. Šla jsem vzbudit manžela a oznámit mu, že dnes do práce nepojede. Tchýně mě přesvědčila ať si rovnou zajedu do nemocnice na kontrolu. Bydlíme totiž na vesnici asi 20 minut od města. Sbalili jsme teda všechny taška a jelo se na předoperační. Tam jsem jim řekla, že mám už kontrakce takže je to asi vyšetření k prdu, ale kdyby se to náhodou zastavilo a já šla nakonec na CS tak ať to mám. No byla to pěkná blbost myslet si, že se to snad zastaví. V nemocnici jsem na příjmu řekla, že mám kontrakce, ale opravdu nepravidelné a po dlouhé době takže to asi nebude na to, aby si mě tam nechali. Porodnice ten den praskala ve švech a na příjmu jsem byla opravdu dlouho jelikož tam neměl nikdo volné ruce na to, aby se mnou sepsal všechny ty papíry. Takže se mě tam ptali 4x na jednu věc, protože pokaždý přišel někdo jiný a nevěděl, že už se mě na to někdo ptal. Kolem mě procházeli tatínci s foťákama a pobíhali doktoři. Ze sálů byl neustále slyšet křik a za chvilku pláč miminka. Mě to přidávalo na strachu a tak jsem panu doktoru u příjmu řekla, že mám jít na CS. Že ho mám domluvený na příští týden. Doktor mi řekl, že se na mě podívá a uvidíme. No samozřejmě si mě tam už nechali. Byla jsem otevřená na 3 cm. Jelikož jsem měla strach tak jsem mu říkala, že první dítě bylo veliký a špatně otočený a bla bla bla. Tak mi udělal UTZ a řekl, že tahle bude mít kolem 3300g takže se půjde rodit. Odvedli mě na hekárnu, kde jsem byla s dalšíma dvěma ženama. No jenže jedna paní čekala dvojčata a byla tam asi na pozorování, protože byla snad v 33tt a drzhá paní byla prvorodička, které praskla sice večer voda, ale pořád se nic nedělo takže si tam hrály na mobilech a já tam jak blbá hekala :D. Kontrakce mi opět šíleně střílely do zad. Snažila jsem se tentokrát každou kontrakci uvolnit tělo. Na konci každé kontrakce když už byla na ústupu jsem se celkem efektivně uvolnila. Představovala jsem si jak pomáhám miminku spustit se dolů. Kolem 11 hodiny přišla sestra zkontrolovat jak jsem na tom. No vida byla jsem na 6cm a uvolnil se porodní box takže hurá rodit. Zavolala jsem manželovi a mamce, aby dorazili, že se jde na to. Manžel mi byl neskutečnou oporou a moc mi pomohlo, že tam byl. Nemusel nic dělat jen mě držet za ruku. Na bolesti zad mi dali něco kapačkou (fakt nevím co to bylo). U první dcery mi to vůbec nepomohlo, ale teď u druhé ano. Bolesti zad jakoby najednou nebyly. Kontrakce byly sice silné a časté, ale najednou mi to přišlo jako nic. Připomínalo mi to střevní potíže. Jako když má člověk fakt veliký střevní potíže a neustále má potřebu na velkou i když už nemá co. Jako když sníte něco po čem vás bolí břicho a vaří se to ve vás. Tak tak nějak mi to připadalo. Měla jsem tam sebou mamku a manžela takže veškerý strach a nedejbože stud jsem jsem hodila za hlavu a uvolnila se co to šlo. Každou kontrakci jsem cítila jak se miminko tlačí dolu a netrvalo dlouho a byla vidět hlavička. Přišla dr, která mi celý porod masírovala hráz a malá byla na několik zatlačení venku. V poloze na boku by se asi narodila hned, ale když přišla PA a dr tak mi řekly ať si lehnu na záda a jdeme rodit. V tu chvíli se mi hrozně zpomalily kontrakce. Malá byla zaseklá uplně dole a tím jak kontrakce zpomalily a celkově zeslábly tak celkem trvalo než jsem ji vytlačila. Kdyby mě nechaly na boku byla by venku hned. Takhle jsem třikrát zatlačila a ona pořád nebyla venku. Nakonec přišla kontrakce, která opět skončila dřív než malá prošla ven a tak jsem se zakousla a pořádně zatlačila i bez kontrakce, protože mi přišlo, že už tam je malá opravdu dlouho a musí prostě ven stůj co stůj. Dr už mi chtěla píchnout něco na vyvolání kontrakcí. No a povedlo se. Malá se krátce po 15 hodině narodila. Byla teda celá fialová jak už tam byla právě dlouho, ale neštěstí ji nic nebylo a barva brzy zmizela. Já jsem porodila přirozeně a bez jakéhokoli nástřihu či poranění. Bylo to úžasný. Můj vysněný porod se splnil. Bylo tak krásný když mi dceru po porodu hned podaly na břicho a mohla jsem ji vidět a mít u sebe. U první dcery to neznám a moc mě mrzelo, že jsem to nezažila. Musím říct, že porod nebolí. Bolela mě pouze ta šílená bolest zad, kterou jsem měla i u první dcery a nic mi na to nezabralo. Tentokrát bolest zad ustoupila a porod byl nádherný. Přesto, že jsem svému tělu nevěřila a ze strachu jsem šla málem dobrovolně na CS jsem ráda, že se malá rozhodla jinak. Myslela jsem si, že já prostě nemůžu porodit přirozeně. Můžu. Teď už vím, že každá může. A taky si myslím, že to jak ten porod bude probíhat můžeme do velké míry ovlivnit. Moje psychická pohoda zřejmě hrála větší roly než jsem si myslela. 

Jsem ráda, že jsem mohla zažít přirozený porod, protože něco tak krásnýho už nikdy nezažiju. 

Jo a doktor se trošku spletl. Dcera měla 3590g 🙂.

Takže kdo bude teprve rodit tak všechny obavy hodit za hlavu, sebe hodit do pohody a mě pomohlo představovat si jak miminko pomalu klesá dolu a já mu pomůžu nejvíce tím, že se uvolním. U prvního porodu jsem každou kontrakci v křeči protrpěla a to byla chyba. 

Šťastný a hladký porod všem ;)  

To je hezke, ze v dobe korony muze byt partner u porodu. Krasny porod az zavidim. Ale v dobrem 😍🥰😘. Docela by me zajimalo, co bylo v kapacce.

23. bře 2021
luckawm
autor

@takarablog jj mohli tam se mnou být dva lidi a bez testu 😁🤷‍♀️. Mě dělali test, ale pak jsem nemusela mít roušku. Oni byli bez testu a s rouškou. Bylo to fajn 😊.

23. bře 2021

@luckawm v JPN netestuji. Takze rouska, bez partnera u porodu a zadne navstevy v prubehu pobytu v nemocnici 😊

24. bře 2021

Já měla taky silene bolesti v zadech. U prvního mě brzo praskli vodu, a nepomahalo nic. Teď u ledňátka mě nechali celou dobu ve vane, kde jsem si nasla správnou polohu, kde jsem si rukama tlačila do zad a manžel mě pouštěl teplou vodu na bricho a byl to porod snů😍

8. dub 2021
luckawm
autor

@maminkaoddvou tak to je paráda 😊. Mě u první taky pichli vodu celkem brzo. Je fajn dočkat se toho krásného porodu 🥰

8. dub 2021

Začni psát komentář...

Odešli