Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    lulinenka16
    20. čer 2019    Čtené 837x

    Zamlklé těhotenství😢 . Náš andílek 😢. Co teď? Jak se s tím vyrovnat?

    O první miminko sme se snažily devět měsíců a až na těhotenskou cukrovku vše probíhalo bez problémů. Za což sem neskutečně vděčná.

    Když byly malé skoro dva, všichni se pořád ptali, kdy že bude druhé, že už je docela na čase. Mě už to taky začalo vrtat hlavou, tak sem to doma nadhodila. Proběhl jeden jediný pokus, pak sme si řekly s chladnou hlavou, že je ještě asi brzo a radši počkáme. Jaké překvapení, když sem o pár dní držela v ruce pozitivní test 🙂. Nejdřív docela šok, že se to povedlo opravdu na jediný pokus, potom nastalo velké těšení a zároveň strach aby bylo všechno ok.

    Kontrolu sem si naplánovala až na 8.tyden aby šlo už něco vidět a já sem tam nemusela jezdit každou chvilku (mám to trošku z ruky). Řekly sme to jenom rodičům, protože před nimi by bylo těžké to tajit. Všichni měli radost, všechno super. 

    U doktora všechno ok, prcek odpovídal, srdíčko bilo. Krásný pocit, vidět to na ultrazvuku. Nezvracela sem, jenom se mi zvedal často žaludek, chodila sem často na malou, prsa měla dvakrát větší a bolela. Na další kontrolu sem měla jít až za měsíc, protože všechno vypadalo ok.

    Jelikož sem měla zvýšený lačný odběr na cukr, tak sem držela už nějaký čas dietu aniž bych věděla, že sem v tom.

    Konečně nadešel den další kontroly, strašně sem se těšila. Jeste sem si ráno poslechla srdíčko přes angelsounds, abych byla v klidu.

    U doktora sem potkala dvě další těhule. Pak sem přišla na řadu já. Nejdřív sme si popovídali a pak přišel na řadu ultrazvuk. Že ho uděláme ještě přes spodek ať mimco pěkně vidíme. Doktor má starší ultrazvuk. Lehla sem si a těšila sem se jak malé uvidím.

    Ultrazvuk trval docela dlouho a musela sem si podložit rukama zadek všelijak, jelikož sem ráno poslouchala srdíčko, tak mě vůbec nenapadlo, že by mohlo být něco špatně. Když už to trvalo opravdu docela dlouho a doktor se mračil, tak sem se začala bát, že je něco špatně. Ale pořád sem doufala, že se prcek jenom schovává a nechce se moc ukázat. Po chvilce se na mě doktor smutně podíval a řekl, že je mu to líto ale prcek bohužel přestal růst a nebije mu srdíčko 😢😢😢. Měla sem být 11+3 ale odpovídal na 8+5 😢😢😢. Nevím co sem teda potom ráno poslouchala, když sem v sobě nosila už tři týdny mrtvé miminko 😢😢😢. Doktor vypsal žádanku na revizi hned na druhý den (spontánně doma bych to fakt nedala). Asi nemusím psát jak to se mnou vypadalo po příchodu domů od doktora. Pořád sem jen brečela, hlava mě bolela jak střep a vůbec sem nechápala proč zrovna já 😢😢.

    Moje první narkóza, první operace i když jenom malinká.

    Na druhý den v nemocnici hrůza. Nešla mi nabrat krev, mám modřiny ještě teď po týdnu. Pořád sme čekaly jen na chodbě, po ultrazvuku sem šla na pokoj. A tam čekala čtyři! hodiny na zákrok 😢😢. Pro někoho, kdo nikdy nebyl na operaci, to byl fakt horor 😢😢😢. Musela sem poprosit o nějaký oblbovak, jinak bych se jim tam složila. Musela sem být v nemocnici přes noc. Na večeři sem potkala samé těhule s pupikama, takže sem z tama musela zdrhnout a vybrečet se na pokoji, který sem měla naštěstí celý pro sebe.

    Včera to byl týden po revizi a já sem z toho pořád v háji a brečím. Nemůžu vidět žádné těhule, protože jim prostě závidím 😢😢😢. Břicho mě pořád pobolívá, občas spinim, občas po větší námaze krvácím. To je ale to nejmenší. Ta bolest, že miminko už není je nejhorší 😢😢😢.

    Snad čas opravdu pomůže a trošku to přebolí.

    Bylo mi ctí nosit tě aspoň těch pár týdnů a těšit se na tebe miláčku. Snad nám brzo pošleš nějakého sourozence. I když toho strachu, že se to zase nepovede se asi nikdy nezbavíme 😢😢😢😢.

    lulinenka16
    13. kvě 2017    Čtené 438x

    RECENZE NA POHOTOVOST KYJOV-KATASTROFA!!!!!

    v kostce ☹

    uz od vcera me nebylo moc dobre a dneska me chytl strasne mocak, paleni a bolest jako pr..e, tak sem se rozhodla, ze pojedu na pohotovost at to neni pak jeste horsi, kdyz mam malou tak nemuzu mit horecku. No dojely sme tam, sestra prijemna jak neco, ze stejne musim pockat tak jak ostatni, ze me nemuzou vzit driv i kdyz kojim, ze to by mohl rict kazdy, ze si mam sednout a cekat, lidi mraky . Po hodine uz tatinovi a Lukasovi dosla trpelivost, protoze to vypadalo, ze si dali prestavkua sly za tou sestrou, ze jako proc me nevezmou prednostne kdyz musim kojit. Uz sme byly rozhodnuti jet pryc, ze se pak vratime, pac sem musela kojit. A setra jim rika, ze tam si ale musim zazvonit, pritom me rekla, ze mam sedet a cekat. No tak sme zazvonily a vzaly me. Doktor uplne mimo, prisel me jak zfetovany nebo tak neco. Furt rikal jako, ctvrt hodiny hledel na klavesnicu a vubec nevedel co mi ma napsat. Pak se teda rozhodl, ze me cosi napise. Rikam a mam to brat radsi pred kojenim nebo az po a on me uplne arogantne rekl, ze to je uplne jedno, ze jsou to antibiotika a ze to mliko tomu decku stejne uz chutnat nebude. Tak sem byla uplne v soku. V lekarne me poradila jeste laktobcily ale moc se na ten recept od doktora netvarila. Doma sem si pak NASTESTI psala se sarkou - kamaradkou a ta me rekla at radsi poradne prostuduju letacek, jestli to opravdu muzu. No na letacku bylo ze po porade s lekarem asi i ano ale na netu bylo ze ne, protoze se to dostava do mlika. takze v zadnem pripade. Nastesti sem si to nevzala, volala sem pediatricce a prej je nejaky prasek ale na lekarsky predpis takze musim pockat do pondeli na knotkovou obvodni , protoze do nemocnice uz nejdu. a to sem jeste zjistila, ze me na recept napsal uplne neco jineho nez do lekarske zpravy . Takze diky panu primari sem mohla prijit o kojeni, zrovna, kdyz nam to tak zacalo jit .takze asi tak, sorry za sloh.Podotykam ze male je dneska 8 dni!!!!