Jsem masochista, i kdybych se mohla rozhodnout znovu, zase bych děti chtěla 😅 A to rozhodně nepatrim mezi mámy které by mateřstvím žily.

Pod tento článek se můžu podepsat 🙂

Tak já zase dneska četla naopak takovýhle článek ... Tak otázka, která z těch dvou žen je na tom hůř .... https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-sex-vzt...

@skarol a je potřeba porovnávat, kdo je na tom hůř? Je horší zápal plic nebo zlomená ruka? Dyť je to úplně absurdní.
Já se v tom poznávám v prvním roce života dcery. Vůbec nešlo o absenci lásky, šlo o pocit totální ztráty vlastní osobnosti a změny v automat, který naplňuje potřeby někoho jiného. Zachránil mě návrat do práce a že jsem si dítě pořídila se skvělým chlapem. Kdybych neměla takového muže, jako mám, velmi pravděpodobně bych byla bezdětná.

@dre tak samozřejmě že to, která je na tom hůř bylo myšleno ironicky, každopádně je strašně zajímavé si přečíst oba články najednou

Ja jsme mela tyhle pocity po narozeni syna. Ze ostatni se bavi, ja trcim doma. A byl v tom taky strach, jestli se zvladnu postarat. Pak se narodila V. a tak nejak se to srovnalo. Dve deti po roce a s pomerne vaznymi zdr. problemy me nenechaly premyslet sama nad sebou. A tak nejak jsem brala, ze o male deti se proste starat musite. A ze to je jen docasny stav. Komninace tohoto a brzky navrat do prace nzl narocny a kdybych nemusela, byla bych klidne jeste tak roke jen doma (detem bylo 2,5 a 1,5, kdyz jsme se vracela), ale neslo to jinak.
Loni ale prisla rana do vazu. Kdyz mate deti 14, 15 let, ocekavate, ze uz ta pece nebude nutna. Ze se postaraji spis oni o vas😅 Prosli jsme si peklem a opravdu jsem byla jen odosobneny robot, co rano brecel, ze je tu dalsi den. Tachykardie, paniky, pocit, ze se nenadechnu a ze i kdybych se na hlavu postavila, nemuzu vse stihnout. A mam to porad, i kdyz samozrejme ne tak intenzivne, stav je lepsi, ale unava obrovska. Asi uz to je trenink, az se clovek bude muset starat treba o rodice...
Muj zivot bez nich by byl jednodussi. Nerikam stastnejsi, ale jednodussi a lehci.
P.S. jsem strasne rada, ze je mam❤️

Já jsem nad tím, jaké by to bylo bez dětí nebo aspoň bez mladšího přemýšlela x krát, protože syn je náročný, má zrakovou vadu, ADHD… Určitě by to bez něho bylo mnohem klidnější. Na druhé straně je strašně srdečný, kamarádský a mazlivý. Takže si to bez něho neumím a ani nechci představovat.
A pak mám mladší sestru, která by děti chtěla, ale je bez partnera. Takže si říkám, že mám v těch dvou vlastně poklad, i když někdy bych je nejraději oba vykopala🙈

Strasne zajimave. Ja to mam jinak s si naopak pripadam jako uplnej "mimon" - ja miluji byt matkou, nejsem zadna tutu- nunu, detskou mluvu neumim a nevedu, svou identitu jsem neztratila - naopak. Vnimam, ze materstvi dalo memu zivotu jiny rozmer. A to jsem mela predtim zivot pracovne, osobne i materialne velmi uspesny. Ale byt s detmi doma jsem milovala, ta naprosta volnost cestovat, delat veci, jet kdykoliv kamkoliv.. byla jsem doma 10 let. Nadherne obdobi. Ted uz oba ve skole, cesty se musely omezit, znovu pracuji. Je to nova etapa pro vsechny, jsem spoko. Ale tech 10 let cisteho casu na cestach, doma, kdekoliv jen my spolu, to je highlight meho zivota (a ze fakt neni a nebyl jinak chudy)... Jako jo, unava, frustrace, 2 roky behani po vysetrenich a hledani diagnozy, operace ditete za covidu s batoletem u nohy... A vareni synovi do krabicky, ktere me ceka minimalne dalsich 8 let..Ne, neni a nebylo to vse lehke a slunickove. Ale jsem jako matka stastna. Stastna a spokojena. A prave mam pocit, ze kdyz reknu, ze materskou jsem milovala, dobrovolne zustala 10et doma s detmi, ze materstvi me naplnuje, tak se na me lide divaji jak na slepici a bydlenku, co doma puliruje vitrinky a nema osobni naplneni ani identitu. Mne naopak prijde stigmatizujici priznat, ze rodicovstvi je uzasne. Hned je clovek za putku...

@jasekd všechno je jen období, všechno jednou pomine,jednou se zlepší 🙏 Já teď prožívám to lepší období a věřím že budeš brzy taky 🙏❤️ ale je to někdy hrozně dlouhé a únavné...

@martinka_33 na tohle me nikdo nepripravil, nevim, jak jsem prezila minuly rok. No a sere se to dal. Zase prelepujeme zrcadla, psychika spatna.
M. se dostal na skolu, na kterou chtel. Tlucu se do hlavy, ze jsme mu ji nerozmluvili. Tu aferu, co ted jede s Balvanem, jsi asi zaznamenala. Ta skola je v rozkladu a moje dite tam ma v zari zacit. Dostal se na vsechny tri skoly s prehledem. Jenze priorita, musi na prvni volbu. Manzel ho chtel vic nutit, ja mu dala svobodnou volbu. A dobra asi nebyla. Fakt neni chvili klid.☹️

@jasekd mrzi me, cim prochazite. Sleduji a drzim palce. A moc dekuji, ze sdilis. Ja mam deti mensi, takze alespon vim o ruznych nastrahach. Ackoliv se na to asi neda pripravit...

Já jsem dítě matky, co svého rozhodnutí stát se matkou dlouho litovala, dokud jsme (velmi brzy) nevypadli z domu. A ne, rozhodně to (minimálně přede mnou) nijak neskrývala, naopak dost otevřeně o tom mluvila, že kdyby si měla znovu vybrat, 2 děti by rozhodně neměla. Já jsem dítě číslo 2, takže láska z toho úplně nečišela. Moje matka si myslela, že je prostě jen upřímná a že tím snad se mnou wtf buduje krásný vztah založený na ženském sdílení, ale tohle žádné dítě slyšet nechce a nemá.
Tak prosím, jestli svého mateřství litujete, svěřte se kamarádce, mamince, terapeutovi, ale svým dětem to prosím neříkejte. Ani těm dcerám, co vám budou snaživě přikyvovat a litovat vás, kdykoli budete potřebovat hromosvod pro svoje pocity.