Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    marketa_
    19. črc 2014    Čtené 0x

    Porod - Pavlínka

    Ok, tak už ani pro mě není POROD tak abstraktní pojem, jakým doteď byl...jako mohl mi někdo říct předem jaký je to masakr 🙂) ale pěkně od začátku...

    Plánovaný termín porodu jsem měla 29.6. ...pořád se mě všichni ptali, kdy už jako, jak kdybych to měla vědět nějak dopředu...to mi fakt moc nepomáhalo odpovídat dvacetkrát denně 🙂

    Bylo 10.7., od půlnoci každou hodinu nějaké stahy...hm, to už jsou jako ty kontrakce? pravidelné to je, bolí to...no na ráno jsme byli objednaní do porodnice na monitory a prohlédnutí, tak jsme si řekli supr, třeba tam pak rovnou zůstanem, nebo to bude prostě už dneska... ale prdlajs, sedla jsem si do čekárny na KTG a nějak se rozpustily.....Tom mě odvezl po kontrole domů a ten den už jsem toho opravdu moc neudělala, strašně mě táhlo břicho dolů, byla jsem strašně unavená a ktomu spousta "bolestí", ale nicmoc pravidelného...k večeru to ale pravidelné začalo být, začala jsem zaznamenávat do mobilní aplikace, intervaly se zkracovaly, po půl hodině, čtvrt....ale je to divný, bolela mě spíš pravidelně záda v kříži...
    > "Cheš odvest do porodnice?" ptá se Tom.
    >> "A co mi na to jako řeknou, když jim budu popisovat jak mě bolí záda? Řeknou že do porodnice se chodí s břichem 🙂 ....nebo....zkus to vygooglovat...jdu si zatím napustit vanu." 
    > "Tak prej to može byt...říkej, budu měřit."
    ...tak byl se mnou a měřili jsme....začalo to být každých pět minut, lezu z vany, špatně se mi tam zpracovávaly kontrakce....fakt to bolí...lezu zpátky do postele, to je naprd, zkouším do rozcházet, lepší.....kašlu na to, už je to přes hodinu, jedem...

    Tašky už mám nachystané....mám všechno? Snad jo, jedem...je kolem půlnoci.

    Cesta autem se mi vůbec nelíbí, nemůžu se svíjet ani chodit 🙂 Aspoň že jsou prázdné cesty...

    Je mi blbě...přijedem před porodnici a blinkám...jedem výtahem na příjem, zvoníme na zvonek > "Dobrý den, jdeme si k Vám pro miminko."

    Přebírá si mě porodní asistentka, paní Čápová (super příjmení do porodnice,což? 🙂 ) Převlékám se, lehnu si na bok na lehátko, dávají mě na monitor, vyplňujem papíry (fakt ještě nikoho nenapadlo to dávat k předvyplnění doma?) Prodýchávám kontrakce, ale ještě pořád se usmívám. Kontrola od doktorky, jsme na 3 číslech....pak dostávám jonťák a klystýr. Píšeme si s Tomem přes gtalk - píšu, že nevím jestli mám dřív blinkat, klystýrovat nebo zpracovávat kontrakce 🙂 Píše taky že mám box č.2, s vanou, rozsvítili tam svíčky, hotový wellness 🙂

    Jdu do sprchy, pošlou mi tam Toma, supr. Přestávám se ale usmívat. Fakt to bolí, soustředím se na prodýchávání. Za chvíli už mě to ve sprše neba, ani mi to moc nepomáhá...jdeme na box. Fakt pěkný. Zase monitory (číslo vpravo co měří kontrakce se pohybuje kolem 30, kontrola, jsme na pěti číslech. Paráda, jsme v půlce, říkám si. Ale pořád blinkám - supr při těch kontrakcích. Napouštějí mi vanu, tam je to docela fajn. Ale bolí to jak svíčka. Jsem ráda, že je tam se mnou Tom. Mačkám mu ruku, říkám ať nemluví když mám kontrakce, nemůžu se soustředit na obojí 🙂

    Už se mi to nelíbí ani ve vaně, chci zkusit chodit. Ok tak ne. Zkusíme balon. Ok tak ne. Jsem strašně unavená, už je to skoro 40 hodin bez spánku...lehám si na tu rodící postel, chce se mi spát, kontrakce jsou čím dál silnější....napojí mě na monitory, průběžně blinkám, přijde porodní asistentka, praskne mi vodu, říká že voda je zelená....nevím co všechno to může znamenat ale leknu se.....volá ať nachystají sál na císaře kdyby náhodou, v tu chvíli se tam začíná hemžit víc lidí....rožínají všechna světla, ok romantika už asi nebude.....mám zavřené oči, už jsem v nějaké jiné dimenzi, půlku věcí nevnímám....napichávají mi kanylu, hvízdá monitor, padají ozvy miminka, začínám se bát o miminko....otáčí mě na levý bok, Tomovi dávají funkci kyslíkovače....ozvičky naskočily...uf.....pak se dělo víc věcí, nevím jak přesně to šlo po sobě....vím že mě zkoušeli dát na všechny čtyři, to se mi vůbec nelíbilo, nemohla jsem nijak odpočívat mezi kontrakcema...pak mi moc nešlo tlačení...paní říkala ať tlačím zároveň jí na ruku na břiše směrem dopředu, zároveň ale i do konečníku, už to mi přišlo jako by mi řekla ať se dívám zároveň doprava i doleva 😀 k tomu ať spolknu vzduch jako když plavu, řekla sem, že neumím plavat 🙂) jo a ještě nohy směrem k sobě a bradu na hrudník...cosi sem nemohla všecky ty prvky zkoordinovat 🙂 pak jsem ale na ten fígl přišla a šlo to. Na monitoru číslo u kontrakci kolem stovky...asi prasknu.

    Po chvíli ale přestávám cítit kdy mám kontrakce a kdy ne...mezi tím mám jakoby mikrospánky..."Ztrácíte kontrakce...teď kdy jsou  nejvic potřeba..." píchají mi něco do žíly, aby se zase rozjely...dávají mi podepsat nějaké papíry, vůbec nevím co to je, asi aby byli krytí kdyby něco....dál mluvili o zvonu, pak o kleštích, bylo tam čím dál víc lidí, doktoři přemýšleli co bude nejlepší...pak mi skákaly dvě sestry po břiše, to byl asi největší humáč...řekli že už mimčo musí fakt ven...už fakt nemůžu....nakonec sem dostala ale nějakou poslední sílu, řekli že už vidí hlavičku! Párkrát jsme zabrali, Tom fandil jak na hokeji 😀 ale kupodivu mi to pomáhalo.

    Otevřu oči, vidím miminko! Přijde mi celé modré a je potichu...buší mi srdce, strašně se o ni bojím...."Pavlínko...."  Rychle ji odnesli někam dozadu, nenechali ani Toma stříhat pupeční šňůru. Držím Toma za ruku, jsem úplně mimo....za chvíli slyším křik...uf, chce se mi brečet, že to všechno dobře dopadlo...věřím že se mnou si oddychlo i všech 16 lidí v tom malém porodním boxu.  Nechápu, že se někdo rozhodne rodit doma..to bych fakt neriskla.

    Porod placenty byl už pohoda, vypadalo to jak mrtvá ryba, sem nečekala že je to tak velké...a hele, placatý břicho 🙂 Ještě mě přijdou zašít stehy, ani jsem o nástřihu nevěděla.

    Donesou mi Pavlínku, aby se přisála. "Ahoj Pavlínko...jsi nádherná..." mám slzy v očích..říkají že nechápou, že ji nemuseli oživovat a že hned zrůžověla. Všichni jsou rádi, že to dobře dopadlo. Narodila se s váhou 3,33kg a 50cm, po 31 hodinách kontrakcí a 45 hodinách bez spánku. Dali mi ji na hrudník, hned se přisála. Už vůbec nejsem unavená, úplně mě to nakoplo.

    Užíváme si společné chvilky, voláme rodičům a posíláme hromadnou sms. Tom jde pak sledovat koupání, mi donesou snídani. Juch, jídlo 🙂 

    Pak už mě odvezou na krásný pokoj, jdem s malou spát, Tom tam s námi ještě pár hodin zůstává. 

    Jsem šťastná....stálo to za to...