Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    martina995
    20. led 2017    Čtené 232x

    Jak k nám domčátko cestu našlo 🙂

    Mé první těhotenství bylo naprosto neplánované. V době když jsem zjistila // na testu jsem chodila posledních pár dní do práce a v září měla nastupovat do opakovaného 4 ročníku na střední zdravotnické škole. S přítelem jsme v tu dobu byli spolu jen 9 měsíců.Byl to pro mě neskutečný šok, který jsem vydýchávala hodně dlouho. Chlapovi jsem to chtěla říct večer po práci, takže jsem mu napsala sms, že večer bude probíhat vážný rozhovor, ať si nic neplánuje. 

    PAk následoval sms rozhovor:

     -Copak se děje?

    -prostě potřebuju něco probrat, teď to neřeš

    -Si snad těhotná nebo co, že mi to nemůžeš říct do sms?

    -........Jo jsem......

    Pak následovala dlouhá pauza, po které přišlo-Pořešíme večer. :D

    Později jsem se od něj dozvěděla, že málem díky mě skončil v příkopě, protože zrovna řídil :D

    Rozhodli jsme se proto, si malého nechat, ať už to bude jakékoli. A tak jsem začala chodit do školy, na praxe a na kontroly. Bylo to dost namáhavé hlavně přežít nevolnosti ve škole a na praxi. Individuál mi ředitel školy nepovolil, takže plná studentská zátěž.

    Těhotenství probíhalo bez problémů, za což jsem byla ráda. Připadala jsem si fyzicky uplně v pohodě, chodila jsem na výlety, plavaní, nějak jsem se neomezovala. Ke konci těhotenství už jsem na praxi nechodila.

    Ještě den před porodem jsem cestovala autobusem ke svým rodičům na návštěvu. Cítila jsem se naprosto fantasticky a nepřipouštěla jsem si, že bych měla za pár dní či hodin rodit. 🙂

    Asi kolem půl jedné v noci mě vzbudil pocit na toaletu, nic divného. Stihla jsem dojít ještě na chodbu a v tu chvíli mi prdla voda. Nechápavě jsem na to hleděla-jako fakt, to už? Následující myšlenka se týkala děkování bohu, že to nebylo v posteli, či na koberci. Další půlhodinu jsem přemýšlela, jestli je to teda ono a musím jet do porodnice nebo je to planý popach. Pak jsem teda vzbudila přítele a jelo se. Nějaké mini bolesti jsem cítila jsem nic hrozného. Na porodním se sepsala dokumentace , proběhla kontrola doktorkou-přístupná těsně pro prst. Říkám si super, to jsem mohla být ještě doma, kdyby nepraskla voda. No nic. šlo se  na předporodní pokoj. Zbytek noci se kromě monitorování skoro nic nedělo. Ráno nabrali krev, další kontrola-stav nezměněn.

    To už jsem trošku propadala depresi. jak dlouho to ještě jako bude trvat? Bolesti už trochu větší, ale nepravidelné. Střídala jsem sprchu, chození a ležení. Chlap byl celou dobu se mnou za což jsem mu byla nesmírně vděčná. 

    Kolem osmé přišla přítelova mamka která pracuje jako staniční sestra na sterilizaci a dříve pracovala jako porodní bába. Vyměnila se s mím chlapem, který odjel pro svou kmotru, která mi dělala osobní PA.Udělala tak ve svém volnu, za což jsme jí dodatečně poděkovali.

    BYlo 12 a stále žádná změna. Nervy už jsem měla v háji. Bolesti nepravidelné intenzity i času. Některé byly už hodně nepříjemné. BYla jsem vyčerpaná vším tím čekáním. Navrhli mi krystýr, prý to někomu pomáhá k uvolnění a otevření porodních cest. Mě to tedy nepomohlo.

    Ve 14 hodin se na mě přišel podívat osobně primář. Jeho výsledek vyšetření? Stále prostupná těsně pro prst. Ale jelikož mě do té doby kontrolovala jen sestřička, malinký pokrok byl. Navrhl mi oxitocin. Moc se mi do toho nechtělo, věděla jsem přesně co to semnou udělá. Bylo mi vysvětleno, že potřebují abych se otevřela alespoň na 3-4 cm a pak můžu jít konečně na porodní sál  a popřípadě žádat epidurál.

    Oxitocin bylo to nejhorší co jsem kdy zažila. Při další porodu se mu chci určitě vyhnout. Bolesti se zvětšily a zlily se v jednu nepřestávájící bolest, najednou jsem nebyla schopna ničeho, bylo mi špatně, točila se mi hlava. Vyloženě jsem začala naříkat, ať tu kapačku vypnou, že to nezvládnu. Čas se mi sliz v jedno takže netuším, kdy ji vypli, ale po vyš jsem byla otevřená na 3 cm a já mohla konečně na sál. Šla jsem po svých a podpíral mě chlap s PA. Byla jsem mimo. neuvěřitelné co s váma udělá jedna kapačka. 

    Po nějaké době mi přišli píchnout epidurál a pak bylo fajn :D

    Řešila jsem uplně zbytečné věci a byla jsem happy :D

    Jenže otvírání šlo i tak dost pomalu a najednou začaly domčovi padat ozvy. Takže pokaždé kdy jsem měla kontrakci primář, které byl u porodu, pomáhal s otvíráním ručně. Nic příjemného, ale pomohlo to a já mohla jít konečně na věc.¨

    Domča byl venku na 3 zatlačení. Byl krásný a já nevěřila, že už je konečně venku. Chvilinku jsme se poňuchnali a pak ho odnesli na to klasické vyšetření. Naštěstí byl v naprostém pořádku a hned byl zpátky. Přinesl ho sám tatínek 🙂 Byl to krásný pohled 🙂

    Byla jsem vyšťavěná, šitá, bolavá, ale štastná. Ale doufám, že další porod bude lepší 🙂