"Pojďme si to společně pořádně užít!"


Je neděle večer a já horečnatě a na poslední chvíli, jak je mým dobrým zvykem, balím věci do kufru. Ráno, přesně v 6:45 mě bude před domem čekat taxík a moje HiPP dobrodružství začne!

Jsem nervózní, absolutně nevím, co mě čeká. Vlastně ani nevím, kdo všechno letí! Co si mám proboha zabalit? Jedeme na farmu, takže holiny? Jedeme na sever, 40km od ruských hranic, takže péřovou bundu? Teplý svetr a placatku rumu? :grinning:

Noc je ve znamení nástupu horeček u Tondy. Připisuju je zubům, které se tlačí, dávám čípek a prďola spinká až do rána celkem klidně. Ale i ráno hoří… Odjíždím s opravdu velmi, velmi těžkým srdcem. Tak poňuchňat, pusu a pryč. Nebudeme to loučení dramatizovat.


Sraz na letišti je u hrací plochy v odletové hale Terminálu 2 přesně v 7:30. Jelikož pan taxikář se mnou jel jako by mě ukradl, tak jsme tam byli už asi v 7:10! :grinning:

Stejně to miluju. Pomalým krokem jdu do Terminálu, ležérně za sebou táhnu svůj malý kufr, narovnám se a vcházím dovnitř. Cítím se asi jako Stašová v Románu pro ženy. Miluju letiště, miluju značková zavazadla. A jakmile jsem tam, začínám myslet anglicky :slight_smile:

Jsem kousek od zamýšleného místa srazu s ostatními, pohodlně se usadím a vytáhnu tatranku, protože snídani jsem doma nestihla. Cesťák jak vyšitý, škoda, že jsme si neusmažila řízek!

Jen co dojím tak sleduji, že na místě určení se už objevuje někdo, kdo štrachá ze složky papíry. Sakra! K čemu mi byla laserová operace očí, když jsem slepá jak patrona? Nevidím co má na papíru napsáno, ale tuším, že to bude smluvené znamení, logo HiPP :slight_smile: Nenápadně jdu kolem – kdyby to náhodou nebyli oni, tak budu dělat jako že nic, žejo! :grinning:

Naštěstí identifikuju logo HiPPu i usměvavou blondýnku Janu, která se mi představuje jako Brand Managerka. Ani ne za pět minut už tam stojíme všichni. Já, moje slovenská „koníkovská“ verze Romana, pak taky zástupkyně DM Drogerie Katarina, youtuberka Tereza alias MamaLifeStyle, bloggerka Alice z Mámou stylově, bloggerka Michaela z Babybistro, bloggerka Veronika z Antimama.sk, redaktorka časopisu Maminka Míša, primář strakonické neonatologie MUDr. Martin Gregora a konečně taky generální manažer HiPP pro Českou republiku – Marcel Klimeš.

Rychlé představení, kdo je kdo a jdeme se odbavit! Následuje snídaně v Paulovi (slaninový qiuche, mňam!!!) a jdeme do éra!


Nutno podotknout, že prvotní nervozita ze mě opadla docela rychle. Všichni se zdají být sympatičtí, základní heslo výletu znělo: „Pojďme si to pořádně užít!“

Cesta z Prahy do Varšavy uběhla rychle, letová doba slabá hodinka. Ve Varšavě trochu stres a sprint, protože jsme přiletěli s mírným zpožděním a plánovaný čas na přestup byl pouze 30 minut. Ale letadlo na nás čekalo, všechno v pohodě, sedíme v malém vrtulovém letadle na vnitrostátní lince do Gdaňsku.

O dalších asi 45 minut později vystupujeme v Gdaňsku. Všichni s úsměvem, natěšení. Sdílíme si vtipné historky o tom, kdo si co zabalil do kufru (abychom posléze na farmě zjistili, že jsme si všichni zabalili úplně špatně :grinning:).

Výtečný průvodce Zbygnev (přestanu já si někdy dělat legraci z polštiny??) nás provádí centrem města do malé restaurace na oběd. Žurek!!! Můj nejdůležitější bod na polském seznamu „what to do, what to see, what to eat“ byl splněn! :grinning:

Úplně původně měl být oběd malý, rychlý… a asi 3 hodiny jsme se měli procházet centrem. Jenže jsme to společnost nenajedená a navíc kávychtivá. Takže jsme po obědě zaparkovali v nedaleké kavárničce na poobědovou siestu. Byla to banda složená ze samých gurmetů, takže jsme si stihli vyměnit tipy na nejlepší steaky, burgery i asijskou kuchyni v Praze. Čas se chýlil a pan Zbygněv začínal být lehce nervózní. K naší skupině se ještě v průběhu oběda připojili dva HiPP kolegové z německa, z PR oddelění, Clement a Ellena.


Fofrem jsme prolítli to nejhlavnější z města, které je fakt nádherné. A už jsme se uvelebovali v autobuse na naší cestu mimo civilizaci.

Pitný režim je potřeba dodržovat i na výletech, takže nám pan Hipp poslal malé občerstvení přímo do autobusu.


Po nekonečných třech hodinách jízdy, kdy se dálnice změnila v silnici, silnice v panelovou cestu, panelová cesta v cestu prašnou a ta nakonec jenom na vyjeté koleje na louce, jsme byli na místě! První, co upoutalo mojí pozornost, bylo neuvěřitelné množství čápů. Viděla jsem je všude! Za celé tři dny jsem jich napočítala minimálně takových 50-60.

Vešli jsme branou do areálu a před námi se rozprostřel neuvěřitelný pohled. Obrovská zahrada, jíž vévodil čtyři stovky let starý strom, pod kterým se rozkládal ohromný dřevěný stůl a dřevěné židle. Nechybělo ani pár dřevěných lehátek. A to všechno před osvětleným, nádherně zrekonstruovaným venkovským zámečkem.

                                                  foto by Michaela z Babybistro.cz


Byli jsme uvedeni každý do svého pokoje. Tak jak jsme v úžasu otevřeli při příjezdu pusu, tak jsme jí asi zavřeli až večer, když jsme šli spát. Udělalo to na mě neuvěřitelný dojem. Ten zámeček měl duši. Můj pokoj byl až úplně nahoře, pod střechou. Dřevěné, masivní podlahy, velká postel, přiznané trámy, dřevem obložená vana, ovoce na nádherném starém psacím stole a krabička domácích pralinek.


Bylo něco kolem sedmé večer, když jsme se ubytovávali. Sraz byl za hodinu, kdy jsme se měli setkat s panem Stefanem Hippem, naším milým hostitelem, na večeři.

Užila jsem si sprchu, velikou měkkou osušku…a snažila se po celodenním cestování udělat z čerta princeznu. Šaty, lodičky, červenou rtěnku a můžu jít!

Když jsme sešli ze svých pokojů dolů, všude v otevřených krbech plál oheň. Vzali jsme si drink a zůstali ještě chvíli venku, kde nádherně teplým večer povíval vlahý letní větřík. Na stole sušená šunka, parmasán i olivy, sklenička dobrého organického vína v ruce, všude okolo ticho, ráj. Z oken kuchyně bylo slyšet smích kuchařek a linula se tam odsud báječná vůně!


Netrpělivě jsme vyhlíželi našeho hostitele. A jestli jsme čekali, že tam za námi dojede v nějakém nablejskaném autě, pletli jsme se. Jeho příjezd prozradilo tůrování jeho maskáčové čtyřkolky. Na které přijel v ležérnějším obleku :slight_smile: Velmi srdečně se s každým z nás pozdravil a po celý zbytek večera nás bavil svým vyprávěním o farmě, zámečku, čápech, …

Něco po deváté hodině jsme dostali signál, že večeře je hotová a my se můžeme jít usadit dovnitř, do místnosti s otevřeným krbem, s dlouhým, nádherně prostřeným dřevěným stolem. Třpytící se sklenice na víno, čerstvé květiny ve vázách a zapálené svíčky na svícnech dodávaly večeři báječnou atmosféru. Jídlo bylo vynikající a servis bez chybičky. Připadala jsem si jako v ráji. A když jsem se rozhlédla po svých spolustolovnících, viděla jsem, že ten pocit nemám jenom já.


Jako polévka krém ze špenátu a bazalky, jako hlavní chod jehněčí kousky na slanině, grilovaná cuketa a upražený lilek, spolu s rukolovým salátem. A jako dezert šlehaný tvaroh se šlehačkou, s piškotem máčeným v kávě.

(Foto plných talířů prostě nebylo úplně slušné dělat, takže si to domyslete)

Myslím, že bych si na takový život dokázala rychle zvyknout :slight_smile:

Po večeři káva, domácí pralinky, víno i Becherovka… Cokoliv jsme si navymýšleli, nám bylo obratem a s úsměvem splněno.

Do postelí jsme padli lehce po půlnoci. Příjemně unaveni a hlavně natěšeni na den příští, kdy jsme měli naplánovanou menší přednášku na téma Organické zemědělství, podpořenou výletem do polí a za zvířaty.

Jaký byl další den? Co jsme se dozvěděli? Co jsme viděli? Co jsme zažili??

Je toho spoustu, těšte se na pokračování!


#hipp #vylet_na_farmu #den_prvni