Jedna láska a svět... ♥️ DNEŠNÍM DNEM SYNOVI ZAČÍNAJÍ DVA MĚSÍCE PRÁZDNIN, KDY JSEM SE ROZHODLA BÝT TAKTEZ DOMA. Nebylo to úplně jednoduchý, ale obešlo se to bez výpovědi a my si můžeme naplno užívat! Jaké máte plány na #prazdniny ?

Přemýšlím nad smysluplnou myšlenkou, která by mohla zdobit tuto fotku v podobe komentáře, nebo krátkého textu a upřímně mě dnes vůbec nic nenapadá. Takže to shrnu do jednoduchých pár slov ☆ Mějte se famfarove ☆ Doufám, že ho kouzelná školka bude bavit tak, jako mě. Pamatuju si na svou oblíbenou pohádku "Dubinek" kterou teď úspěšně deleguju na syna. Ono jsem na tu kouzelnou školku nekoukala vlastně tak dávno. Deja vuuu. Užijte si krásný den! Posíláme usmevy.

Tohle neznám. U svého prvního syna bylo vše rychlé. Zkrátka jsme si řekli, že chceme mít dítě. Theodor přišel hned v prvním měsíci snažení. Potom jsme otěhotněli, když malému bylo pět měsíců, ani nevime jak, ale vzhledem k zdravotnímu stavu, po sekci a blížícímu se rozchodu nebylo miminko možné.. U druhého jsme si řekli, že chceme dítě a opět byl hned první měsíc duch na testu 4dny před ms, HCG taky pozitivní, ale dal už to veselé nebylo, když hladina přestala stoupat a naopak šla dolů, až se ani na testu znovu druhá čárka neobjevila. Tenhle měsíc to vypadalo perfektně! Pět dní po termínu MS a s přítelem si říkáme, že si udělám test v sobotu, že by to byl ten nejkrásnější dárek. Nicméně dnes davam syna svému bývalému příteli a zrovna říkal, že se jim s manželkou včera narodil syn. Chvilku jsme se spolu bavili o průběhu porodu a najednou cítím divný pocit "ucurnuti" tak letím domu a na kalhotkách malý červený flicek a jinak nic. Tak uvidíme, kdy se tahle krása bude opakovat potřetí v mém životě 🙁

Občas mě ten můj drak umí dostat do takové situace, že si říkám, jestli mi to všechno za to stojí a jestli v tom životě směřuju přesně tam kam chci. Ptám se sama sebe, jestli jsem na správném místě a jestli jsem si vybrala správnou cestu. Ve dvaceti letech jsem mohla mít jiný starosti, než dvouletý dítě - než se starat o rodinu. Prostě mě tak vytoči, že bych si na čelo měla dát nálepku ,,neschopná matka" protože mám pocit, že nic nezvládám. Hlavně v tomhle období - v období, kdy jsem s malým doma a myslím si, že on je šéf a já mám poslouchat jeho, ne on mě. V období kdy všechno co řeknu, dostává odpověď NE a NECI! Když zvednu hlas, on ho zvedne na mě a na rezignuju a nutim se zahnat chmurne myšlenky. Já že jsem rodinný typ? Že chci velkou rodinu? Ty blaho! Nejradši mám chuť útect a být jenom JÁ. A pak si řeknu, jaký by to byl život? Další dvacítka do větru, jejíž jedinou myšlenkou je, kam půjde tenhle víkend pařit a kam zase půjdu haknout školu. Tohle je přesně ten život, co nechci. Žádný směr, žádná starost ani priorita. A víte co? Nakonec nejsem tak špatná máma, jsem perfektní máma pro svého syna, kterému moc ráda dopřeju nejednoho sourozence! Jsem nejlepší máma na světě - každá jsme nejlepší máma v celém vesmíru pro svoje děti! Oni nás tak vidí a mají pravdu. Jsme nenahraditelné. A pokud taky máte někdy takové myšlenky, tak je to jenom dobře. Někdy si musíme samy připomenout, že jsme v životě správně a že naše děti jsou to nejlepší rozhodnutí v životě! Každá máme to, na co se cítíme! A my matky jsme neuvěřitelně trpělive - víte proč? Protože každá z nás pracujeme minimálně na jednom projektu několik let a vůbec nevíme, jak dopadne.

Šílenství. Tak bych nazvala adventní čas. Všude je spousty lidí, každý se někam tlačí a každý si chce do svých košíku urvat co nejvíc z akcí! Člověk si nic nemůže udělat v klidu, protože každý někam chvata a předvánoční nálada je ve znamení shonu a kyselých obličejů lidi, které míjíme.

To není ale na adventu to nejhorší. Blízké okolí má naopak ty drzticky preslazene a snaží se být co nejmilejší. Někdy si člověk všimne i těch falešných amerických úsměvu. Děs.

Advent je taky soutěžní období. Mámy, tety a babičky se předhánějí v tom, která má doma lepší ozdobu, víc druhů cukroví - která toho má víc, jestli to má dřív a líp to vypadá. Na profilech maminek je to hemží vánočním focením svých ratolesti ve skritkovskych obleccich a všichni jsou sladký. Tohle období mě nezaujalo, nemám ráda ty přeplacane byty vánoční výzdobou, nemám vůbec výzdobu. Ne peču X tisíc druhů cukroví, máme jich pět - pět našich nejoblíbenějších. Nepoustime si koledy, malý nám na to kašle a nás to nebaví. Musím dospět do těch vánočních zmatku a šílenství, teď se cítím jak vyclenena z davu. Vánoce jsou úžasné, jsou kouzelné - ale jsou taky hodně o pretvarkach blízkých. Svátky klidu a míru - proto mezi sebou v nákupních centrech lidi soutěži o poslední kus ve slevě 🤔

Vánoce! 🎉🎄