Kdykoli někde zmíním, že se moje děti učí v domácím vzděláváním, jednou z nejčastějších reakcí – a po covidových lockdownech obzvlášť – je nějaká variace na: Páni, na to bych neměla nervy, mně to stačilo za covidu. Spousta lidí si domácí školu představuje jako z Máši a medvěda, kde medvěd pro Mášu vyrobil dřevěnou lavici a pak střídali předměty a měli i zvonek, který ohlašoval přestávky. A jiní lidé naopak domácí vzdělávání spojují výhradně s unschoolingem a domnívají se, že doma s dětmi nic neděláme. Ani jedno z toho není zrovna typický obraz domácího vzdělávání, ale pro přesnost připusťme, že i tak může domác vzdělávání vypadat. Domácí vzdělávání má totiž tolik podob, kolik rodin se pro něj rozhodlo 🙂

- Začnu od té představy, která vychází z toho, jak se doma rodiče s dětmi učili během covidových uzavírek škol. Ano, i tak může domácí škola vypadat. Kmenová škola poskytne veškeré materiály, učebnice, pracovní sešity a časový rozvrh, kdy má být které učivo probráno, při přezkoušení je pak dítě testováno, že zvládlo látku jako jeho spolužáci ve škole. Jediný rozdíl je v tom, že dítě nechodí do školy, ale učí se doma. Jsou rodiny, které v takovémto režimu pracují. Není to ale to, co si většina domškoláků představí pod pojmem domácí vzdělávání, protože jeho smysl není jen  v tom učit se doma, a ne ve škole. Připadá mi, že nejčastěji to takto mají rodiny, které s domácím vzděláváním začínají a pro nedostatek informací se zapíší v kmenové škole, která s domácím vzděláváním nemá zkušenosti. Samozřejmě je výhoda, že lze postupovat částečně indvividuálním tempem podle ptřeb daného dítěte a volit formy práce, které mu vyhovují. Většina rodičů si ale představuje volnost a svobodu mnohem větší. To individuální tempo totiž vidíme ne v řádu hodin či dnů (dnes ti to nejde, zítra to ještě procvičíme), ale mnohem delší. Mojí dceři třeba nešlo čtení, nedařilo se jí spojovat písmenka do slabik. Tak jsme se k němu vrátili až po půl roce, když projevila zájem - a během dvou měsíců přešla z čtení písmenko po písmenku na čtení po slabikách a během pár měsíců četla plynule. V klasické škole by ale v pololetí na čtení pohořela...

Mnoho škol navíc při testování primárně zjišťuje, co dítě neumí a kde má mezery. To, co dítě umí, je bráno jako samozřejmost, však to se přece naučit mělo. Ale to, co neumí, je problém, nesplněná kritéria. Ve svobodném a portfoliovém přezkušování, o kterých budu ještě mluvit, jde naopak o prezentaci toho, co dítě umí, co mu jde, co ho zajímá a baví. Rodič i dítě mají k dispozici rámcové vzdělávácí plány a znají penzum vědomostí dovedností, které má dítě během vzdělávacích cyklů zvládnout, ale nepředstavují pro dítě stres. (nebo tedy alespoň nemají ho představovat).

Takováto podoba vzdělávání je spíše než domácím vzděláváním jakousi variantou individuálního vzdělávacího plná. Ten školy sestavují napříkld pro sportovce nebo dětké herce, kteří se kvůli sportu či práci nemohou plnohodnotně účastit školní docházky.

- Na opačném konci spektra možností domácího vzdělávání je unscholing. K tomu je potřeba říci a) domácí vzdělávání nerovná se usnchooling, b) unscholing je v České republice nelegální, c) unschooling nerovná se, že se dítě neučí a nic nedělá. Je zbytečné, abych do tématu unschoolingu zabředávala hluboce, protože vše má velmi přehledně a pochopitelně sepsáno Zdeňka na https://www.svobodauceni.cz/clanek/jak-delate-ten-unschooling-v-cr/. Tak jen velmi stručně: unschooling vychází z názoru, že život sám je učení a přináší dítěti tolik příležitostí k učení, že není potřeba předkusovat mu jej do podoby předmětů a povinného učiva. Rodiče, kteří takovým způsobem s dětmi fungují, pak mají zkušenost, že děti, kterým je ve vzdělávání dána svoboda, se učí a pracují s velkým zápalem a naprosto samostatně se dokáží naučit vše, co potřebují. Jak jsem již řekla, v ČR je takovýto přístup nelegální, dítě musí být zapsáno v kmenové škole a podstupovat přezkušování - volba školy je ale na rodiči, takže volnost v rámci systému je volná a s jistou mírou schopnosti proplouvat systémem to možné je.

Ale dokonce i unschooling v tom laickém chápání, že dítě nemusí dělat nic, některé rodiny praktikují. Čtu o tom u rodin, v nichž děti do domácího vzdělávání přešly na zákaldě špatných zážitků ze škol. Tak se dítě musí nějdříve zbavit trápení, která si ze školy přineslo, aby se mohlo začít učit svobodně, z vlastního rozhodnutí, radostně. Takové děti opravdu někdy i několik měsíců nedělají vůbec nic. Tedy, "nic", co škla vnímá jako užitečnou vzdělávací činnost. Každému, kdo má děti, je asi jasné, že úplné nic děti dělat nedokáží 🙂 A užitek pro budoucí život dítěte lze najít v ledasčem, nejen v osvojování si školní látky.

- Mezi těmito extrémy je ale ještě tolik variant, že je ani nelze v jednom článku popsat. Některé rodiny se s dětmi učí s využitím školních učebnic, ale v čase, rozsahu a pořadí témat, které jim vyhovují. 

Některé rodiny s dětmi pracují projektovým způsobem, tedy věnují se vždy tématu, které probírají a zpracovávají ze všech stran. Téma může navrhnout rodič, dítě, vyplynout z toho, čím rodina žije, lze číst v učebnicích, půjčovat o tématu knihy, sledovat filmy, vyrábět lapbooky, ...

Některé rodiny se zaměřují na prožitky, společně s děti vaří, pečou, jezdí na výlety, chodí do přírody, ukazují, vyprávějí, popisují, čtou, ...

Některé rodiny nabízejí dětem aktivity a jejich výběr nechávají na dítěti, dítě může klidně přeskakovat mezi tématy a aktivitami podle toho, na čem má chuť pracovat.

A některé rodiny nevzdělávají děti samy, ale využívají řady jiných možností - děti učí jejich garant, pokud jím není rodič, nebo  mentor, děti chodí do svobodných nebo komunitních škol, učí se v domškoláckých skupinách, které organizují řadu setkávání s různými tématy, mohou se učit od prarodičů, příbuzných, přátel. Setkala jsem se s názorem, že tohle není domácí vzdělávání, když se děti nevzdělávají doma. Rozsah toho pojmu mže každý vnímat jinak - pro mě je podstatným momentem to, kdo je garantem vzdělávání dětí a kdo za něj nese zodpovědnost. Při návštěvě rejstříkové školy je vzdělavatelem škola a ta také za rozsah a obsah vzdělání dětí nese zodpovědnost. Při domácím vzdělávání je touto zodpovědnou osobou garant. To je často rodič, což je z mého pohledu nejlogičtější a nejpřínosnější řešení: protože ve skutečnosti jsem to právě já, kdo zodpovídá za vzdělání dítěte, za to, že vše bude fungovat v jeho nejlepším zájmu tak, aby bylo dítě připraveno pro reálný dospělý život, ale zároveň mohlo plnohodnotně prožívat i ten dětský. Ale může to být i někdo, komu rodiče dají svou důvěru – to vědomí závazku a zodpovědnosti tam ale zůstává i tak. Mnohdy je to dokonce zcela cizí člověk, napsaný v žádosti o domácí vzdělávání jen formálně, protože rodič nemí vysokoškolské vzdělání.  I tam pak zodpovědnost zůstává primárně rodičům.

- S tématem pojetí domácího vzdělávání pak velmi úzce souvisí i téma přezkušování. I to má totiž obrovské množství podob. Někde děti podstupují přezkušování, testování a zkoušení písemnou či ústní formou. Někde předkládají výstupy své práce (lapbooky, pracovní listy, výrobky). Někde připravují prezentaci, kterou pak musejí obhájit. Někde přezkušování probíhá formou rozhovoru s přezkušujícím, v němž dítě vypráví o tom, na čem pracovalo a co hi zajímá a baví. Někde se přezkušující prostě účastní vzdělávací činnosti dítěte a pozoruje jej při práci. A někde je to dost možá ještě jinak.

Ufff. Chtěla jsem popsat, jak různorodé může být domácí vzdělávání a jak velkou svobodu a volnost při volbě formy vzdělávání pro své dítě v České republice máme. Ale po tomhle soupisu to celé nejspíš bude dost matoucí 🙂

Dost možná to někdo z domškoláckých rodičů vidí jinak. Pro mě je hlavním smyslem domácího vzdělávání možnost zachovat si zodpovědnost za vzdělávání, a tím potažmo i za budoucnost mého dítěte. Ponechat si možnost podporovat u něj hodnoty, které jsou pro mě důležité, u mě je to hlavně radost z práce a vzdělávání, které jsem si sama vybrala, a překonávání překážek a zvládání neúspěchů na cestě k cíli, kam chci dojít sama, ne z nařízení někoho jiného. Naše forma domácího vzdělávání, která zahrnuje i tzv. volnočasové aktivity (jednoduše řečeno život našich dětí) se zatím v tomto duchu ubírá: děti pracují, čelí neúspěchu, podstupují dril, dělají činnosti, které je nebaví, dělají činnosti, které jim připravil někdo jiný – a to všechno s radostí a naplno, protože vidí smysl. Mají možnost říct ne. Kterýkoli den mohou nejít do školy nebo na trénink, o kterékoli práci ve škole mohou říct, že ji dělat nechtějí, a zkrátka ji neudělat. I pro mě je překvapením, jak málo toho využívají.  Ale o tom zase až příště.

P.S.: Opět můžete psát další dotazy, připomínky, vlastbní zkušenosti. Toto není seriozní novinový rozbor tématu, založený na pečlivých rešerších. Je to bez nároku na honorář sepsaný článek založený na mých znalostech a zkušenostech a zkušenostech lidí z domškoláckých skupin, s nimiž jsem v kontaktu. Snažila jsem se jej zpracovat opravdu poctivě, i tak je samozřejmě možné, že někdo má zkušenost zcela jinou. Prosím, berte to jako příležitost k obohacení článku 🙂

Když jsem v červnu 2016 s Terezkou za ruku poprvé prošla brankou k lesní školce, netušila jsem, že totálně změním náš život na spoustu let dopředu. Lesní pedagogika totiž zcela změnila mé vnímání předškolní výchovy a vzdělávání. Dobrovolně jsme se vyčlenili ze státního systému, zvykli si na jiný přístup, jiné hodnoty i jiné metody. A když děti měly nastoupit do školy, zjistili jsme, že cesta zpět už pro nás nevede.

Proto chci na úvod svého psaní o domácí škole říct, že ji rozhodně nepovažuji za skvělé řešení pro každého. Její plusy jsou vyváženy minusy, náročností, potřebou přizpůsobit celý svůj život. Pro nás to takto přirozeně vyplynulo jako nejlepší možné řešení pro naši rodinu. Chci sdílet, jaké možnosti jsou, jak jinak lze vzdělávat a jak prakticky postupovat. Ale (i když vám to tak možná bude někdy třeba připadat), nechci nic vnucovat, hodnotit nebo soudit jné cesty. Jsem si vědoma i nevýhod a rizik. Budu jen psát o naší cestě.

Dvě moje starší děti v lesní školce formou individuálního vzdělávání absolvovaly povinný předškolní ročník a dva roky už jedeme školní domácí vzdělávání v kombinaci s lesní školou. Cítím se tedy dost plná zkušeností na to, abych o domácím vzdělání psala, ale při všech dotazech prosím myslete na to, že za sebou máme jen první a druhou třídu. Jasně že ve vyšších ročnících bude možná potřeba změnit zpsůob práce. Počítáme s tím. Počítáme i s tím, že domácí vzdělávání nebudeme zvládat trvale a dřív nebo později děti do státní školy přejdou.

Tolik na úvod. Když jsem se rozhodla psát o našem domácím vzděláváním, zeptala jsem se vás, co by vás zajímalo nejvíc. A dostala tolik otázek, že musím začít od nich. Tak tedy:

- Kde člověk vezme ten dar předat a předávat svým dětem cokoli? - Na to bych se mohla zeptat kterékoli maminky. Jak jste děti naučily mluvit? Chodit? Jíst příborem? Utírat si zadeček nebo čistit zuby? Poznávat zvířátka, podepsat se, počítat na prstech? Nebo se to snad děti naučily samy, jen s vaší podporou? Tento dotaz od jeho autorky byl míněn s nadsázkou. Ale hezky ilustruje to, co mi na české škole docela dost vadí: že se tváří, jako kdyby se děti učily jen ve škole a díky škole a ve volném čase pak dělaly ty neužitečné, zbytné věci. Jako kdyby se před nástupem do školy děti nic nenaučily! Jako kdyby osvojit si pravidla her, programovat, točit videa nebo sportovat nebylo užitečné. Jako kdyby bylo potřeba děti nějak nutit, aby se učily a pracovaly, když je jim to naprosto vlastní! Často to pak vede k tomu, že děti vnímají jen volný čas jako ten, kdy mohou dělat to, co je zajímá, a školu jako nudu, povinnost. Čest výjimkám, nechci zobecňovat. Ale kamarádi našich dětí často říkají, že škola je nuda a vyučování je nebaví. Ne jeden předmět, ale celé vyučování. Přitom první a druhá třída, tam se děti učí samé užitečné, praktické a zajímavé věci, od psaní, počítání a čtení až po prvouku. Věci, které ve školce nadšeně hltaly a na které se do školy tolik těšily. Je to právě tohle, co mi dává pocit, že jsme se rozhodli správně a že jsme dětem dali ten nejlepší možný start školního vzdělávání: že se učí samy od sebe a samostatně, nemusím jim ani nic moc předávat, jen je doprovázím, nabízím, pomáhám a občas radím. Ani nutit nemusím, když nechtějí, děláme holt něco jiného. Nejsme vázáni osnovami kmenové školy, na splnění plánu máme tři roky. Takže co se nenaučí teď, k tomu dojdou třeba za rok.

- Co na to rodina, okolí? Setkali jste se i s negativními reakcemi?  - No jasně. Ale téměř vždy plynou z neznalosti a nepochopení, z mýtů a zažitých představ. A také z láskyplných obav o budoucnost človíčka, kterého mají rádi. To je přece pochopitelné. Pomohlo vysvětlení, ale víc pomáhá, že vidí výsledky. Tchyně měla třeba v pololetí první třídy obavy, protože Terezka špatně četla. Ale sama musela uznat, jak moc napřed je v psaní a počítání. A u Davídka je to zase naopak, v polovině první třídy chodil dětem do školky číst po obědě pohádky. To nadšení, s jakým mluví o škole, s jakým se školní práci věnují klidně o prádzninách, je ale přesvědčilo. Ne k souhlasu, ale k uklidnění. Jinak potkávám negativní reakce spíš mezi lidmi, kteří nás neznají. Třeba na Modrém koníku 😀 Naše okolí, známí a kamarádi to vnímají spíš pozitivně, vidí, že pro nás je to nejlepší cesta. A hodně kamarádů máme právě z lesní školky, z jejichž dětí se stali spolužáci těch našich.

- Jak si sedíte s ostatními rodiči a ostatními dospělými v té lesní škole? - To je pro mě asi největší bonus lesní školy - sociální bublina, kterou jsem si tam vytvořila. Samozřejmě, že si tam nerozumím se všemi, je tam velmi různorodá skupina lidí z různých sociálních skupin, s různými postoji a názory. Ale sdílíme podobné hodnoty týkající se výchovy dětí a přístupu k nim, což souvisí i s přístupem k lidem a světu kolem sebe. Shodujeme se v tom, jak mají být děti vychovávány a vzdělávány. Našla jsem si tam mezi maminkami kamarádů skvělé kamarádky – a teď, když jsem tam začala i pracovat, i nejlepší pracovní kolektiv, jaký jsem kdy zažila. Podporu, porozumění a vždy nápomocnou ruku.

- Tvůj time management. Běžná organizace dne, témata, o kterých se zrovna děti učí. - Time management se bude přístí rok ještě zdokonalovat, ale už letos mi vyhovoval: V pondělí mám všechny děti doma. Míváme línější ráno, protože o víkendu chodí pozdě spát. Děti si dělají samy snídani nebo naopak společně děláme palačinky nebo vafle a pak se samy pouští do práce pode toho, čím chtějí začít, já zatím poklízím po víkendu. Nejčastěji si berou pracovní sešity z matematiky nebo písanku. K tomu se často vyrojí spousta témat z víkendu: co viděli v televizi, kde jsme byli. Celý víkend se na něco ptají a v pondělí pak máme čas na tom zapracovat, hledáme v knihách, na internetu. Nejmladší, tříletá Jasminka, už to bere za tak běžnou věc, že s nimi u stolu pracuje také, miluje různé pracovní sešity a omalovánky nebo si kreslí. Odpoledne si chystají věci do školy a pak mají oba tréninky.

V úterý jsou všechny tři děti ve školce a škole. Školní program je nastaven na to, že téměř žádné dětí nechodí pravidelně od pondělí do pátku, takže dlouhodobé věci se dělají opravdu dlouhodobě (například násobilka, vyjmenovaná slova a podobně), společné projekty pak zase buď dlouhodobě, nebo naopak tak, aby byly za den hotové. Nejde rozdělat projekt na tři dny, skupinka by ho nemohla dodělat ve stejném složení. 

Já v tento den pracuju na vlastních projektech, dělám si přípravy, věnuji se domácnosti, ale mám i volný čas pro sebe. V úterý také trávím nejvíc času na Modrém koníku 😀 A také je to naše jediné volné odpoledne, takže jsou ve škole děti až do zavíračky, tedy do 16:30, protože tam mají kurz keramiky, a pak ještě jdeme do lesa, k rybníku, na zmrzlinu.

Ve středu jsou starší děti ve škole a já mám doma Jasminku a věnuju se jí. Užívám si, že mám čas jenom pro ni, ale zbývá mi čas i pro sebe a pro péči o domácnost, ona mi s tím moc ráda pomáhá. Odpoledne pak taxikařím děti na tréninky, což je i fajn čas na nákupy, návštěvu knihovny a na hřiště.

Ve čtvrtek jsou zase všechny děti ve školce a škole a já pracuji, celý den jsem průvodkyní v lesní školce. Večer rozvozy na tréninky a dlouhý večer s klidnou večeří, protože v pátek už do školy nemusíme.

V pátek si většinou přispíme, a pak nastává den jen pro nás. Jezdíme na výlety nebo děláme tu "domácí školu" v pravém slova smyslu: vlastní projekty podle zájmu dětí. Děti píšou knihu, pracují na filmu, čtou si nebo dohledávají informace k tomu, co se učily ve škole. Odpoledne často jezdíme na dílničky v IKEA a pak připravujeme domov na víkend: nechce se mi o víkendu prát ani uklízet, takže se to snažíme dělat tak, aby bylo před víkendem všechno hotové. 

O víkendu se snažíme být hlavně spolu. Jezdíme na chalupu, na výlety, ale mnohdy se i jenom tak poflakujeme doma. Můj muž s dětmi rád vaří, vyrábí a opravuje věci nebo si jdou na chvilku zakopat, zpíváme si a vyprávíme. Výhodou domácí školy je, že i tohle je vnímáno jako vzdělávání a rozvoj dětí, i to můžeme dát do portfolia jako školní práci. Nesmějte se a neberte to jako vtip. To je totiž právě ono: zpívat si doma s maminkou není míň než zpívat ve škole podle paní učitelky, hrát na flétnu Queeny není míň užitečné než hrát v hudebce stupnice, číst si časopis o Simpsonech není míň užitečné než louskat Slabikář, vážit mouku a odměřovat mléko není nic jiného než počítání zlomků... Děti se učí stále, neustále, stačí jim v tom nebránit. A pomáhat jim uvědomovat, že se učí, že pracují, že se rozvíjejí a že hledat si vlastní místo a cestu v životě je přesně to, o co nám jde.

Myslím, že je z toho jasné, že klasická práce s osmihodinovou pracovní dobou je s tímhle životním stylem neslučitelná. Ano, je to tak. Je to zásadní omezení, které nám lesní a domácí škola přinesla. Musela jsem se vzdát práce na plný úvazek a rodina přišla o podstatnou část příjmů z mé práce. Kromě úvazku v lesní školce pracuji po chvilkách, po večerech, těžko plánovatelně. Nemohu přijmout zakázku, která má být hotová do dvou dnů. A spousta lidí by neměla možnost to tak dělat.  I pro nás je to omezení. Je to jedno z těch "něco za něco", o kterých jsem psala výše. A také důvod, proč se takovou cestou spousta lidí vydat nemůže. Ale souvisí to s hodnotami a prioritami. Rozhodnutí "dům, nebo lesní škola" pro mě bylo velmi bolestné, po domku se zahradou toužím od dětství. Spousta lidí by mohla, ale jsou pro ně důležitější jiné věci. I to je samozřejmě v pořádku. Přiznám se, že byť svůj život miluju, ten dům spoustě z vás závidím 🙂 Ale přiznat si to, že mezi "nechci" a "nemůžu" je velký rozdíl, je ten úplný začátek. Protože jakmile vím, že chci, hledá se ta cesta mnohem snáz.

Pokračování příště. Těším se na vaše postřehy, připomínky a klidně i další otázky 🙂  

Do testování jsme se nepouštěli jako žádní vlnoví nováčci. Děti chodí od tří let do lesní školky, i ve vlezlých podzimních plískanicích a mrazech jsou většinu dne venku, takže kvalitní funkční oblečení je naprostá nezbytnost. A protože jich je víc, je pro mě i cena a trvanlivost oblečení zásadní kritérium. Přesto a právě proto jsme poměrně rychle najeli na vlněné oblečení. Cena je sice úplně jinde než u funkčního spodního prádla z Lidlu, ale ve všech ostatních kritériích vlna vítězí. 

Obecné klady a zápory asi znáte, ale shrňme si je:

Výhodami vlněného oblečení (a merino zejména) je

• skvělá termoregulace: v zimě hřeje, v létě chladí,
• ani mokré nestudí: výhoda nejen při sportu, ale i ve "slintacím" období při růstu zoubků,
• antibakteriální, ani po propocení nezapáchá,
• samočistící, není třeba prát po každém použití, ale stačí vyvětrat,
• vhodné pro citlivou pleť, zmírňuje atopické projevy pokožky,
• prodyšné,
• přírodní původ, kompostovatelné,
• nemusí se žehlit.

Nevýhody je ale třeba zvážit také

• vysoká cena,
• jistá kousavost vlněného vlákna,
• náročnější péče, vyžaduje speciální prací program a nedoporučuje se sušení v sušičce,
• nutnost použití speciálních prostředků pro praní s lanolinem,
• náchylnost k sežrání různými breberkami při delším skladování.

Za ty roky, po které merino oblečení každoročně vybírám, jsem vyzkoušela mnoho výrobců a modelů a zjistila, že opravdu není merino jako merino. Měli jsme téměř průhlednou lehounkou letní sadu i trička, která šla nosit i místo mikiny, uzounká trička, která se přilepila k tělu i volnější modely, jemňoučkou vlnu s hedvábím i pěknou kousavku. Proto jsem byla hodně zvědavá, jaká bude souprava Crawler.

Výběr sady a velikosti

Crawler má velmi výrazné designy, které díky velkým vzorům a výrazným barvám poznáte na první pohled.  Na své si přijdou kluci i holky. Já hledala unisexový vzor, aby sadu mohli otestovat oba, proto jsem zvolila vzor hor a lesa v tlumené barvě jehličí. Do lesní školy jako dělaný! S výběrem velikosti mi poradili přímo v Crawler, takže jsem nemusela složitě studovat tabulky. Skvělý zákaznický servis! 

Doručení

Doručení zboží proběhlo přím bleskově, druhý den po potrvzení objednávky jsem balíček měla doma. V recyklovaném obalu s povědomými ovečkami jsem našla sadu zeleného vzorovaného trika s dlouhým rukávem a grafitovými lemy dlouhých tmavě grafitových legín. Děti měří 120 centimetrů, dostaly velikost 116-122/128. Díky lemům je oblečení rostoucí, sedí hezky letos, ale vydrží ještě i na příští sezonu. To je vzhledem k výši investice do merino oblečení velké plus, ale zároveň je třeba přiznat, že triko je volnější, než by mělo být.

Součástí balení je i balíček s informacemi o vlně, o firmě Crawler a cedulka s podrobnými instrukcemi pro praní a údržbu.

První vyzkoušení

Vlněné oblečení je, to si přiznejme, na dotek jiné než bavlněné. I když ruka vnímá jemnost, po přiložení na tvář vlákno jemně škrábe. Někomu to vadí víc, někomu míň, ale je potřeba si na to zvyknout. U této sady je to škrabkání úplně jemné a je vyváženo intenzivním dojem naducanosti a hřejivosti, do níž má člověk chuť se zachumlat. Manžel hned prohlásil, že by chtěl takové pyžamo.

Dětem oblečení sedělo hezky, byť Terka má triko spíš jako mikinu (tedy volnější) a musela si ohrnout rukávy, nadšeně se pohádali o právo prvního testování.

Testování v lese

Jak už jsem psala výše, děti chodí do lesní školy, každodenně běhají několik hodin po lese, takže sada byla vystavena lesním podmínkám. I když musím uznat, že počasí nebylo nijak extrémní, v zimě budou nároky vyšší.

Nejvíc jsem se bála o kalhoty. Sezení na kládách, kamenech a válení v mechu je prostě pro kalhoty značná zátěž, bez ohledu na materiál. Zejména na Davidovi tepláky hoří a několikrát ročně ty prodřené, děravé a flekaté měním za nové. V zátěžovém testu prvního týdne vlněné kalhoty obstály bez ztráty kytičky, týden v lese na nich nezanechal žádné stopy a všechny nečistoty stačilo vyprášit. Přestože jsou kalhoty úzké, spíš legíny, vypadaly dobře na obou dětech, na Rézce a Davidovi. Přesto je na běžné nošení dětem dávat zatím nebudu a schovám je jako podvlékačky pod softshelky, až se ochladí. Těším se, že díky nim děti nebudou muset nosit zateplené zimní kalhoty, ve kterých se pohybují ztěžka jako medvídci, ale budou jim stačit softshellky s fleesem.

Triko obstálo dokonale. Po ránu dětem stačila zateplená vesta, dopoledne už běhaly jen v triku. Díky vlastnostem vlny by v něm bylo dobře i na sluníčku odpoledne, ale děti jsou už velké a sluníčko pro ně znamená krátký rukáv, takže se převlékaly, co naplat. K večeru ale rádi zase natáhli triko místo mikiny.

Testování při sportu

Přestože počasí během testování nebylo nijak extrémní, abychom vlastností vlny využili naplno, už bylo dost proměnlivé na to, abych řešila, co Davídkovi obléknout na fotbalový trénink. Při běhání po hřišti se pořádně zpotí, ale už bylo dost chladno na to, abych ho pak mohla nechat vychladnout při střídání v brance. Merino triko se osvědčilo jak při podvlečení pod dres v chladnější pondělí, tak místo mikiny po tréninku.

Testování při praní

Jak už jsem psala výše, merino oblečení není dobré bezmyšlenkovitě vhodit do pračky, ideální je prát naruby v pytlíku na jemné prádlo s programem s nízkým počtem otáček, případně ručně. Vzhledem k tomu, že prádlo nebylo špinavé, zvolila jsem variantu ručního praní a jen jemně pomačkala v umyvadle s lanolinovým pracím práškem, jemně vyždímala a nechala uschnout pěkně rozložené. Překvapila mě rychlost schnutí, do druhého dne bylo sucho a mohli jsme testovat dál.

Testování při spánku

Tečka na závěr testování, když už jsem nevěděla, čemu ještě prádlo vystavit, když vedra ani mrazy zatím nehrozí. Usnuli stejně bleskově jako jindy a probudili se do sluníčkova jako vždy. Nejraději bych tuhle sadu na spaní vyzkoušela sama, ale vzhledem k velikosti mám smůlu. 😀

A jak tedy po otestování hodnotím právě tuto merino sadu značky Crawler?

Plusy jednoznačně převládají!

• neskutečně příjemný, hebký, hřejivý materiál,
• rychle schne, to se o vlně často říct nedá,
• atraktivní vzhled, jedinečný vzor,
• rostoucí velikost, takže sada vydrží dlouho, ale přitom hezky sedí,
• pevnost a odolnost,
• všechna pozitiva vlněného materiálu jednoznačně potvrzena!
• skvělý zákaznický servis, kromě pomoci s výběrem velikosti nabízí i úpravy a přešití,
• možnost dokoupit opravnou sadu nebo nechat oblečení opravit přímo od Crawler,
• česká značka, česká výroba, srdce vlastenecky plesá!

A minusy?

• triko je spíš širší, uvidíme za rok, ale teď ho mají spíš jako mikinu
• děti se o něj dohadují, takže triko z loňska už Rézce stačit nebude a musím dokoupit druhou sadu

Perlička na závěr? Studie z Univerzity v Sydney ukázala, že dospělí lidé, kteří usínali v oblečení z merino vlny, usnuli za 12 minut, zatímco v ostatních materiálech bylo usínání delší (22 minut polyester a 27 minut bavlna). Díky termoregulečním vlastnostem vlny má také člověk hlubší a méně přerušovaný spánek. Tuto vlastnost asi u dětí nevyužiju, naši prcci usínání průměrně do dvou minut, ale vážně uvažuji o pořízení jedné sady pro manžela!  

#test_crawler #recenze #zkusenosti_crawler⁶

Klasický zubní kartáček, nebo elektrický? A když elektrický, tak oscilační, nebo sonický? Mezizubní kartáček, jednosvazkový, zubní nit, nebo flosy? Nebo všechno dohromady? Čistit před jídlem, nebo až po něm? A po každém jídle, nebo jen dvakrát denně? Nezničím si dlouhým čištěním sklovinu?

Zubní hygiena mě baví a zajímá, navíc mám v rodině dědictví v podobě parodontózy, tvoří se mi zubní kámen a naše rodinná zubařka je pořádný ras. Ale taky chodím spát hodně pozdě a někdy místo pořádné péče své zuby jen tak "ošmrdlám". Náš koupelnový arzenál už dlouho pomýšlel na sonickou posilu, takže jsem nad přihláškou do testování neváhala. A když jsem ho vyhrála, tenhle krasavec značky Truelife krásně zaplul do mého aktuálního období seberozmazlování.

Jak se osvědčil?

Obsah balení

Asi jsem článek s výzvou k přihlášení nečetla úplně pečlivě, protože jsem byla dost překvapená, že v balíčku byly hned dva kartáčky. K čemu dva, když díky výměnným hlavám stačí jeden kartáček klidně pro celou rodinu? Pravda ale je, že si večer čistíme s manželem zuby spolu, takže o jeden se musíme střídat, a navíc on si asi nikdy nezapamatuje barvu svého rozlišovače – to svůj černý kartáček si s mým bílým nesplete.

V krabici byly i dvě výměnné hlavy pro oba kartáčky, tedy dvě bílé a dvě černé, nabíječky pro oba kartáčky a cestovní pouzdra. Nikdy dřív mě nenapadlo vzít si elektrický kartáček s sebou třeba na dovolenou. Kartáček mi ale od první dobití vydržel dva a půl týdne bez dobití, takže není důvod ho třeba na týdenní dovolenou nevzít, a to klidně i bez nabíječky. 

Co mi v balení zásadně chybí, je podrobný návod na použití kartáčku. Myslím tím návod, jak správně čistit, jak přikládat, jak rychle posunovat, jaké pohyby kartáčkem provádět. Spustit kartáček nebo překlikat funkce zvládnu i bez návodu, ale jinak jsem byla dost nejistá. Naštěstí se mi podařilo vygooglit několik názorných videí. Odhaduji ale, že spousta lidí čistí špatně – tak jako na reklamních fotografiích – takže by podrobný návod přímo u kartáčku byl k užitku.

Vzhled

Je to prostě kartáček, není moc co popisovat. Ale mně se ten jednoduchý vzhled velmi líbí, je i hodně příjemný do ruky, takže jsem se po vybalení úplně tetelila. Má jediné, kulaté tlačítko, kterým se zapíná, přepíná se mezi funkcemi i se jím vypíná. Čtyři diody, signalizující zvolenou funkci a diodu signalizující potřebu dobití. Trochu nevýhoda je, že kartáček je vhodné zapnout až v puse, aby nenacákal, ale pak už na diody funkce není moc vidět. Naštěstí má každá výrazně jiný zvuk, takže je to problém jen na začátku, než si člověk zvykne.

Funkce

Kartáček má čtyři funkce: Kromě klasického čištění režim Sensitive, který je určen pro citlivé zuby, fetsakramentsky se ale hodí i v prvních dnech používání sonického zubního kartáčku, kdy mi jeho vibrace byly hodně nepříjemné, zejména při kontaktu kartáčku se rty nebo jazykem jsem myslela, že se počůrám. 🙂 Jinak ho příliš nepoužívám. 

Režim Whiten je jakési přeleštění zubů. Žádný bělicí efekt jsem nezaznamenala, ale co vám budu povídat, pokaždé touhle funkcí končím. Jako motivace k prodloužení doby čištění funguje skvěle!

Funkce Massage je určena k masírování dásní, tu jsem tedy moc nepochopila, myslím, že po čištění správnou technikou jsou dásně namasírované až až, ale nejspíš jen nechápu záměr...

Časovač

Časovač má asi každý zubní kartáček. Zvuk či vibrace, která ohlásí půlminutové a dvouminutové intervaly. Jenže tenhle se po dvou minutách vypne! Nemůžu si pomoct, ale děsně mě to štve. Ráda bych si sama rozhodla, jak dlouho si chci čistit zuby, prosím, děkuji! Ulevilo se mi, když jsem z videa zjistila, že se neočekává, že budu mít po těch dvou minutách vyčištěno, ale že znovu zapnu a budu čistit kousací plochy a provádět stírací pohyby. Není to ani kdovíjaký problém, stisknout tlačítko hned vedle prstu. A mnohdy stejně vypnu dřív, abych vyplivla pastu. Ale stejně mě to štve, mně by stačilo zavibrovat.

Příslušenství

Ke kartáčku se dělají tři typy náhradních hlavic (standard, sensitive a whiten) s různými barvami štětin, což mi přijde praktické i při použití kartáčku více členy domácnosti, v multipacku mají navíc hlavice rozlišovače. Zdá se mi, že jejich dokoupení by neměl být problém, mají je u běžných prodejců. Kámen úrazu se ale zdá být u černého kartáčku, černé hlavice "momentálně" skoro nikde nejsou. Snad nebude muset manžel na černé tělo použít bílé hlavice. 😀  

Plusy

+ Cena. Dva kartáčky za cenu jednoho kartáčku jiné značky.

+ Design.

+ Snadné použití. Ovládá se jediným tlačítkem.

+ Dlouhá výdrž baterie.

+ Dva kartáčky v balení včetně cestovního pouzdra.

+++ Pocit perfektně vyčištěných zubů.

Minusy

+ Nestabilita. Kartáček nepotřebuje stát v nabíječce, ale bez ní je dost nestabilní a několikrát mi spadl. Naštěstí je odolný 😀.

+ Automatické vypnutí po dvou minutách. Nesnáším to!

+ Volba funkce až po zapnutí může být nepraktická, s kartáčkem v puse není na diody indikující funkci vidět.

Rozsudek

Tohle testování se prostě povedlo! Musím říct, že první pocity nebyly příjemné, na to vibrující drnčení je opravdu potřeba si zvyknout. Ale hned po prvním použití jsem měla velmi intenzivní pocit perfektně vyčištěných zubů. Po několika použitích se mi dokonce zdá, že při čištění mezizubním kartáčkem jsou mezizubní prostory čistší než dřív.

Kartáček  se mi moc líbí, dobře se drží a jeho použití je opravdu jednoduché. Jen doporučuji vygooglit některé z videí věnovaných správnému použití sonického kartáčku, abyste opravdu využili jeho schopnosti efektivně odstraňovat plak a nešmrdlali si jen sklovinu na plochách zubů.

Pokud přemýšlíte nad pořízením sonického zubního kartáčku, ten od značky Truelife mohu rozhodně doporučit. Nám se moc osvědčil a negativa, která jsem na něm našla, moji radost z jeho používání nezmenšují. V jeho prospěch naopak hraje výhodná cena, což je u prvního sonického kartáčku, kdy nevíte jistě, jestli vám bude vyhovovat, hodně velké plus. Mně tedy vyhovuje moc a v naší koupelně určitě zůstane. Děkuji Modrému koníku za možnost jeho otestování!

#test_truelife2 a #recenze #zkusenosti_truelife

Když jsem před rokem psala první příspěvek s hastagem #lassig, bylo to, že za rok budu psát tenhle článek, tak asi jediné, co jsem věděla. Nevěděla jsem, že dělat ambasadorku na Modrém koníku bude takhle prima. Neměla jsem ani tušení, kolik podpory, pochopení i sounáležitosti u vás najdu. Dokonce jsem tehdy, přiznávám, ani neznala celý sortiment Lässig a nedovedla si představit, že propadnu i věcem, které jsem dřív považovala za zbytečné.

Ale stalo se. A byla to pořádná jízda! Když zpětně procházím své příspěvky, ani se mi nechce věřit, kolik se toho za jediný rok událo. A že ty události, bohužel, nebyly vždy jen sladké jako cukrová vata. Jsem za tenhle rok moc ráda a ještě dlouho z něj budu těžit. Moc mě bavilo testovat produkty, psát o nich, vymýšlet pro vás soutěže nebo se vás jen snažit inspirovat.

Ráda bych poděkovala týmu Modrého koníka za to, že jsem tuhle možnost dostala, a za veškerou podporu a součinnost při práci. Velké díky patří i mým kolegyním, ostatním ambasadorkám, na něž jsem se vždy mohla obrátit s prosbou o radu nebo o pomoc – a vždy ji dostala. Ze srdce líbám do Babypointu, který u nás značku Lässig zastupuje a s nímž jsem spolupracovala. Byl to nejlepší spolupráce v mém životě, nic nebyl problém a vše fungovalo na jedničku, byť její závěr bohužel zhatila opatření nouzového režimu a nemožnost otestovat novinky osobně. Asi bych měla poděkovat i Terezce, Davídkovi a Jasmince za ochotnou spolupráci a schvalování jejich fotek, ale jim vždycky stačilo jen říct, že to je "do práce" a že díky tomu mají batůžky a pončíčka 😀

Je mi trochu líto, že se značka Lässig s Modrým koníkem loučí a že já se musím rozloučit s ambasadorováním téhle značky, která mi opravdu hodně přirostla k srdci. Věřím ale, že řada z vás se, snad i mým přičiněním, se značkou neloučí a zachová jí věrnost. Protože tahle značka si to zaslouží, a to vám odpřisáhnu i zítra, až za to už nebudu placena! 😀  

Já se ale rozhodně neloučím: s Modrým koníkem, ani s Lässigem. Tady, na Koníkovi, jsem moc ráda a na tom se nic nezměnilo. A produkty s kolouškem ve znaku se u nás zabydlely natolik, že jich velká spousta zůstala i po skončení testování. O těch úplně nejoblíbenějších jsem sepsala tento článek. A rozhodně budu nadále sledovat i novinky a připravované produkty. Pokud jste na ně také zvědavé, tak vás ještě jednou pozvu do skupinky Lässig pro mámu, pro děti, pro rodinu, protože se o ně ráda i v budoucnu budu dělit. Ve skupince se neostýchejte na mě i v budoucnu obrátit s dotazy na produkty nebo s prosbou  o radu při výběru – dělá mi to radost.

Takže jenom při této příležitosti říkám Sbohem, bude se mi stýskat! A dodávám Ahoj, těším se na všechny nové výzvy, které přinese zítřek!

S láskou

vaše Rebe, Terezka, Davídek a Jasminka a  #lassig

Hodně z vás se v této době snaží podporovat ty, jejichž podnikání je v ohrožení. A spousta z vás v karanténě potřebuje doplnit knihovničku. Knihkupci potřebují naši podporu, ale prosím, nezapomínejme na nakladatele. Ti v tuhle chvíli tahají za nejkratší provázek a přiznejme si, bez nakladatelů toho v knihkupectvích moc nenakoupíme.
Protože jsem na toto téma dostala několik dotazů, dovolím si delší výklad:

Jak knižní trh funguje 

(lze přeskočit rovnou na můj knižní tip níže).
Absolutní většina knihkupců funguje komisně. To znamená, že knihy, které mají v poličkách, stále patří nakladatelům a stále za ně nedostali nic zaplaceno. A pokud se neprodají dost rychle a knihkupec bude potřebovat místo v poličce, ani nedostanou, knihkupec jim je vrátí. A to klidně i poškozené, vyšisované či zničené jeho vinou. Prostě nezaplatí ani korunu a vrátí je nakladateli.
Knihkupec ani není v přímém kontaktu s nakladatelem, ale odebírá knihy před distributora, s nímž se dělí o zisk. Malý nakladatel nemá jinou možnost, než prodej přes distributora. Knihkupci neberou na sklad, chtějí jen 1-2 výtisky z každého titulu a další až po vyprodání. To se s 50 knihami v portfoliu obsloužit nedá. Distributor tam zaváží knížky všech nakladatelů, takže si může dovolit lidi na dopravu platit.
Ve chvíli, kdy se kniha prodá, knihkupec ji zaeviduje a na konci měsíce nahlásí distributorovi, ten prodeje nahlásí nakladateli a ten vystaví fakturu na svůj podíl z ceny, z malobchodní ceny to bývá kolem 43 %, tedy ani ne půlka. A teď pozor: splatnost faktury je 90-120 dní! Takže za knížku, kterou si koupíte v lednu, dostane nakladatel zaplaceno nejdříve v polovině května, ale klidně až o prázdninách.
A teď klíčové info: distributoři nyní nakladatelům neproplácí faktury. Od začátku nouzového stavu prostě platby nechodí. A vy teď už víte, že to nejsou platby za knihy prodané v době nouzového stavu. Jde stále ještě o platby za předvánoční a těsně povánoční prodeje. A k tomu mohu jen dodat, že před Vánoci se prodá 90 % všech knih za celý rok a nakladatelé na toto období čekají jako na smilování boží. Jistěže se dá argumentovat rizikem podnikání a nutností tvořit si rezervy. Ale na tohle se opravdu připravit nedá.
Možná jste si již všimli, že spousta nakladatelů má teď velmi výhodné akce, slevy, dopravy zdarma. Teď už víte proč. Při nákupu na jejich eshopu totiž dostanou zaplaceno.
Proto moc prosím, podporujte svého nakladatele! Mnozí z nich vydávají tak nádherné knížky, že by nám bez nich bylo smutno. Dokonce i Svojtka už musí propouštět...

A teď už slibované knižní tipy
Nakladatelství Kazda. Neskutečně nádherné, chytré a skvěle zpracované knížky o přírodě. Knížky Petera Wohllebena o lese jsou hlavně pro starší děti, ale neskutečně zaujmou i dospěláka (já dneska málem připálila oběd) a spousta těch informací nadchne i děti. Věděli jste, že stromy se umí bránit před nebezpečím, že spolu komunikují a pomáhají si navzájem?
Copak ze mě bude? vám ukáže životní cykly některých zvířat (třeba věděli jste, že vážka má v křídlech cévy s krví? Průhlednou!)
Kdopak to tu běžel asi využijeme hlavně v zimě, ale stopy v životní velikosti, tomu nešlo odolat.
Baobab je jedno z nej nakladatelství knížek pro děti. Knížky jsou totiž nejen chytré, ale i mega krásné. Tuhle, Rostlinopis, ilustrovala Alžběta Skálová. Umělecké dílo nacpané informacemi o rostlinách!
Albatros zná asi každý. Ale i ono si podporu zaslouží, protože málokteré nakladatelství toho pro dětskou knihu udělalo tolik. Rok v lese a Rok na zahradě s sebou vozíme na chalupu skoro pokaždé, protože nám pomáhají pozorovat proměny v přírodě a obsahují i spoustu námětů na objevné činnosti.
Smart Press je moje srdcovka, protože jsem ho několik let řídila. Ale ty knížky jsou po mém odchodu snad ještě lepší! Tradinář spolunapsala Martina, majitelka nakladatelství, a v hlavě ho měla, co pamatuji. Je to moje oblíbené večerní čtení, když děti usnou. A Pěstujeme ve městě už listuju, když s tím domem a zahradou to teď nevypadá...
Ráda mám ještě již zmiňovaného Svojtku (mimochodem, už jste četli článek majitelky Báry s kódem na 30% slevu? https://www.modrykonik.cz/blog/pr_clanek/article/s-knihou-usmevavou-mamou-snadno-a-rychle-jrf2il/). 

A pak třeba Meander, Běžíliška...

Které je vaše oblíbené? Máte nějaký doporučeníhodný tip? Sem s nimi!
A díky za všechny nakladatele, pokud nakoupíte přímo u nich

Můj ambasadorský rok se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Mám před sebou poslední měsíc. Ten bych ráda věnovala hlavně představování novinek, protože letos si pro nás v Lässigu připravili velké pecky. Ale ještě předtím bych ráda shrnula své zkušenosti s těmi nejlepšími výrobky, které jsme během toho roku měli možnost otestovat. Čeká nás složité období, až tenhle blázinec skončí, pro některé i ekonomicky. V Lässigu se očekává propad prodejů, protože tahle značka rozhodně na trhu nepatří k nejlevnějším. Ale pokud jde o poměr ceny ke kvalitě, v těchhle deseti případech se rozhodně nemá za co stydět. A až budete vymýšlet, co dětem koupit k narozeninám nebo jako odměnu za vysvědčení (či za to, jak vám pomohly zvládnout karanténu), možná vám moje tipy budou k užitku 🙂

1. Batůžky Mini backpack

Školkové batůžky. Nejdřív jsem Davídkovi pořídila příšerkový, ale musela jsem pak doobjednat ještě jeden pro Terezku, protože je tak praktický! Spodní nepropustná kapsa je přesně na svačinovou krabičku, ale pojme i plavky a malý ručník, vnější kapsa na lahvičku,  prostorný hlavní prosor a malá kapsička na drobnosti. Pohodlné popruhy s páskem přes hrudník a štítek na adresu. A hlavně, nešpinivý materiál, takhle vypadají batůžky po intenzivním používání v lesní školce, povalování v trávě, listí a blátě a cákání v kalužích!

2. Přebalovací batoh Green Label TYVE

Promiňte, mé milované přebalovací tašky, váš čas skončil, protože takhle praktické zkrátka nejste! Vím, že bych vás měla víc nosit alespoň k sukni a netahat pořád jen tenhle batoh, ale když on prostě vypadá moc hezky i k šatům. Prostorný, nepromokavý, vyťukaný do detailů - a tak hezký!

3. Kloboučky Sun Bucket Hat

Kloboučky jsme měli dávno před mým ambasadorováním a dám za ně opravdu ruku do ohně. Pořiďte je dětem a nebudete litovat! Ty moje je v létě skoro nesundají z hlavy. Jsou lehoučké, prodyšné, mají UV 50, jsou oboustranné a prostě nej!

4. Kousátko Teether ring Little Chums

Dřevěné kousátko, ošetřené včelím voskem, se silikonovýma ouškama. Jasminku zaujala na první pohled, sama si ho vybrala na úvodním školení v Lässigu. A i o rok později ho ráda žmoulá. Schovám jí ho do památeční krabice se vzpomínkami na dětství.

5. Bryndák s rukávy Long Sleeve Bib

Co se dá na bryndáku vymyslet, ale k příboru se bude hodit, říkala jsem si, když jsem ho objednávala. Znamenal konec špinavých rukávů, ale i kalhot, protože vše krásně přikryje a schová do "okapu". Ne že bych tenhle typ bryndáků neznala, ale ten materiál mě zase dostal: je lehký, příjemný jako látka, přitom omyvatelný a rychleschnoucí. Fleky na něm nenechala ani červená řepa!

6. Obří bavlněné pleny Swaddle blanket 

Bez nich už ani ránu! Hodí se do postýlky, do koupelny, do kočárku, na výlet – i pro panenky 🙂 Ani po perné zátěži neztratily tvar, barvu ani kvalitu. Jen pár flíčků připomíná, kolik toho s námi prožily.

7. Beach Poncho

Další z "blbinek", od kterých jsem mnoho neočekávala, vždyť stačí ručník, že ano, ale dostaly mě. Nejdřív vzory a barvami a tím, jak k sobě ladí (fialový vzor se opakuje na krunýři želviček a limetkově zelená je na všech třech vzorech). Pak tím, jak jsou lehké a měkké. Potom tím, jak rychle se v nich děti osušily a jak skvěle jim seděly při řádění u vody. A nakonec tím, že sliby nelhaly a opravdu se na ně nelepí písek ani žádné nečistoty. Prostě oklepnu a skládám čistá ponča – do úhledných malých balíčků, které všechny nacpu i s plavkami do přebalovacího batohu.

8. Ocelová lahvička na pití Bottle Stainless Steel

Jeden z krůčků na mé cestě od plastů. Uznávám, že to bude nejspíš jen pocit, že z téhle lahve voda chutná lépe. Spíš to bude týpkem a busíkem, protože ty vzory mě dostaly. ale objektivně, lahvička je lehká, pevná, i lehce otřískaná vypadá skvěle, a  i když to není termoska, teplotu udržuje lépe než plastové lahvičky. První dostala Terezka, druhou jsem koupila sobě a pro Davídka už je objednaná 🙂

10. Cestovní kufříky Trolley

Kufříky měly původně po prázdninách a ozkoušení cestovat zpět do Lässigu, ale zůstaly. Dětem dělají radost a mně vlastně taky: děti si do nich ochotně balí samy a samy si v nich i udržují pořádek. Jasně, že by většinou stačil velký kufr pro všechny nebo nějaké obyčejné kufříky. Ale stejně mám pokaždé radost, když je s nimi vidím. Rohy už jsou trochu odřené, ale ani na kufříkách není vidět špína a zipy drží.

Budu moc ráda, když přidáte i své zkušenosti nebo tipy, co z lässigovských výrobků se vám osvědčilo!

Moc vám všem děkuji za vaše soutěžní příspěvky.  V době, kdy každý má svých starostí nad hlavu, a i když času habaděj, volný čas se počítá na vteřiny, si velmi vážím každého příspěvku, který se ostatní snaží podpořit, povzbudit, motivovat a inspirovat. Já si svou inspiraci rozhodně našla: majolkové houstičky budeme péct v týdnu a plata od vajíček na výrobu kytiček už čekají v síni. Co vy? 

Jak už to bývá, vítězkou může být jen jedna. Tentorkát jsem ji losovala z krásné misky s oušky pro pratetě. A štěstí se usmálo na @keerka . Jdu hledat budík a gratuluji 😀 Ozvu se ti do soukromé zprávy s instrukcemi pro zaslání výhry.

Ještě jednou všem děkuji za účast a všem nám přeji, ať je brzy klid.

S láskou vaše Rebe a #lassig

Tolik jste obdivovaly novou sadu porcelánového nádobí pro děti z kolekce Little Chums, až jsem pro vás jednu vyloudila do soutěže. A ta je tady právě teď! Nejraději bych měla všechny tři barevné varianty, ale protože růžová nebo tyrkysová by se nemusela hodit úplně každému, tak jsem zvolila bílou se stylizovanou kočičkou. Chcete ji? Tak čtěte dál 🙂

Asi těžko se můžeme tvářit, že si užíváme počínajícího jara a celý ten bláznec, kterým teď žije celý svět, se nás netýká. Ale zároveň jsme partnerky, manželky a mámy a naše rodiny potřebují, abychom byly stále usměvavé přístavy bezpečí. Není to snadná úloha. Jsem ráda, že tady na Koníkovi má každá z nás dost prostoru si postěžovat, zanadávat a najít porozumění. A ještě raději jsem, když tu nacházím i inspiraci či radu a pomoc. 

Právě k tomu bude směřovat mé soutěžní zadání. Všechny teď trávíme doma s rodinami víc času než dřív a přemýšlíme, jak ten čas užitečně využít. Spousta z nás počítá, jak ušetřit a usnadnit rodině období s výpadkem v příjmech. Mnohdy musíme pěkně improvizovat, protože nejde zaběhnout do obchodu a dokoupit to, co zrovna potřebujeme pro své tvoření a vyrábění. A často najdeme řešení, které je škoda nechat si jen pro sebe. Tak ho pojďme sdílet!

Jak se zúčastnit?

1. Dej lajk tomuto článku.

2. Na svůj blog přidej příspěvek s inspirací pro ostatní: návod, jak sebe a své blízké ochránit před nákazou, jak kreativně či naučně zabavit děti, co uvařit z trvanlivých potravin bez nutnosti nákupu. Nezapomeň na fotku a popis postupu.

3. Přidej hastag  #inspirace_lassig

Čas máte do páteční půlnoci, tedy do 20. března 2020 do 24:00 hodin. Vyhlásit vítězku se budu snažit co nejdřív, ale zatím bohužel nevím, jak na tom budu s přístupem k internetu, tak poprosím o trpělivost 🙂

S láskou pečený bochníček

Já půjdu vzorem a přidám sem svůj recept na chleba. Chléb je asi první věc, kterou jsme v současné situaci přestali kupovat. Když vidím, jak je lidé ohmatávají a pomačkávají... Rohlíky byly hned druhé 😀 

Většinou peču z kvasu, který máme pořád v lednici. Ale tenhle recept využívá kvasnice, takže ho může vyzkoušet každý. S moukami si můžete pohrát a nakombinovat je jinak nebo použít jen hladkou. Já měla u téhle kombinace pocit, že se chleba opravdu vyvedl a chutná, jak má.

250 g žitné mouky

250 g hladké mouky na kynuté těsto (Babiččina volba)

100 g špaldové mouky

350 g vody (ano, gramů, vážení je přesnější a jednodušší než odměřování na ml)

2 lžíce bílého jogurtu

1/2 kostky droždí

1 lžička kmínu nebo podle chuti

1 lžička soli

Těsto jde vypracovat v robotu, ale věnujte mu pak i alespoň pár minut láskyplného hnětení. Pečlivě propracované těsto nechejte kynout alespoň 6 hodin, ale klidně i déle, třeba přes noc. Pravidelně ho srážejte, ať vám nepřekyne (přes noc můžete nechat kynout v lednici, aby kynulo pomaleji a nepotřebovalo srážet). Z vykynutého těsta vytvarujte bochníček a opět nechte alespoň hodinu kynout.

Pečte v troubě rozehřáté na 250 stupňů 15 minut, pak ztlumte na 150 a dopečte 10 minut.

Hotový chléb potřete studenou vodou, bude mít křehčí kůrku.

Začal březen a můj únorový splín je tentam. I když venku prší a došlo mi kafe, mám pocit, jako by se mi líp dýchalo. Snad je za tím jaro, které umanutě "držím" od prvního března, ale spíš to bude i vašimi soutěžními příspěvky. Většina z nás čerpá energii z ksichtíků a hlášek našich dětí a ze situací, které s nimi prožíváme – a ty jsou často nepřenosné. Ale nad spoustou vašich zpráv jsem se minimálně pousmála, někdy pěkně zachechtala a pár si uložila jako tipy proti podvečerní depce.

A kdo vyhrál? Generátor náhodných čísel ke mně byl tentokrát milosrdný a nechal mě odpočítat komentář s docela nízkým číslem: 28 🙂

A musím přiznat, že mě potěšilo i zjištění, který komentář vyhrál. Protože @drago49 skvěle vystihla pocity, které jsem při vyhlašování téhle soutěže měla: "Ta soudržnost vsech těch ženských tady, jak všechny táhnou za jeden provaz, ať už tu paní znají nebo ne. A večer hned druhá dávka, kdy všichni drží palce mamince, která zažila tolik trápení. To mě fakt dostalo. Je fakt ze od porodu mě rozbreci kde co, ale tohle mi doslova vyrazilo dech. I kdyz já jsem podobný příspěvek nedala, tak jsem večer v myšlenkách byla s oběma. Takže ženský, díky za tu úžasnou komunitu co tu je."

Takže moc gratuluji @drago49 k výhře, myslím, že pro Matýska budou strašidýlka jako stvořená a že tuhle výhru využijete naplno. Napíšu ti zprávu s informacemi pro doručení. A všem ostatním slovy vítězky "díky za tu úžasnou komunitu, co tu je." Je to tu s vámi fajn.

Vaše Rebe a #lassig

Únor jsem nikdy neměla moc ráda. Podle mě je to nejdepresivnější měsíc v roce. Dny se prodlužují, ale pomalu, sluníčko skoro nevidět, holomráz se střídá s plískanicemi. V tramvajích smrdí navlhlé kabáty a venku bláto a tlející listí. A ten letošní únor? Proleželi jsme ho doma s neštovicemi, muž pořád v práci, porouchala se nám pračka a odešla myčka. Dění v naší politice a události ve světě moc důvodům k radosti také nedodávají. Podvody, hádky, spory, lži. Nemoci, úmrtí, tragédie. Včera zapálená svíčka asi leckde hoří ještě teď...

Ale dneska začal nový den. Pozítří bude 1. března, a to je pro mě začátek jara, ať si kalendář říká, co chce. Dnes se narodí nejočekávanější miminko tady na Koníkovi a pláč a smutek z neodvratitelného konce střídá euforie a sdílení štěstí z nového života. Jaro se blíží a život jde dál. A na nás je, abychom ho prožili co nejlíp.

Proto se dnes pojďme rozjet na pozitivní notě. Úsměv na tváři je nakažlivý a dokáže zlepšit den. A po něm další a další a najednou se máme nádherně. A já vás za to odměním jedním z našich nejoblíbenějších a nejpoužívanějších kolouškových výrobků: dvojbalením obřích bavlněných plen. Používáme je jako osušku, přikrývku, protěradlo do postýlky nebo na přikrytí kočárku, díky velkorysé velikosti 120 x 120 cm poslouží i jako zavinovačka. Vybrala jsem pro vás i stejný vzor, jako máme my: jedna plena je olivově zelenkavá a druhá plná strašidýlek.

A co pro výhru musíte udělat?

Napište do komentáře o něčem, co vám dělá radost, co vám vykouzlí úsměv na tváři nebo co vás rozchechtá k slzám, z čeho čerpáte energii a co vás dělá šťastnými. Něco, co může rozzářit den i ostatním. Může to být vtip, veselá hláška vašich dětí, tip na knížku nebo film nebo jen obrázek plný štěstí. Cokoli, je to na vás. Fotka potěší, ale není podmínkou.

Čas máte do pondělní půlnoci 2. března 24:00, pak vylosuji jednoho výherce a v úterý ho vyhlásím. 

S přáním krásného dne

Rebe a #lassig

Dobře vím, že hlavní dárky z dopisů pro Ježíška už jste svým dětem dávno nakoupily. Ale tohle je přesně doba pro "ještě by to něco chtělo". Něco praktického, ale hezkého a kvalitního, něco, co byste jen tak asi nekoupily, ale když jsou ty Vánoce, proč si neudělat radost. Nebo něco, na co byste využily příspěvek od prarodičů...

Proto jsem tu dnes s tipy na naše nejoblíbenější produkty z kolekcí Lässig. Ano, vím: jsem ambasadorka téo značky, takže se ode mně čeká, že budu vychvalovat kvalitu i design produktů této řady. Já se ale nebojím přiznat, že jsou produkty, které nám úplně nesedly, jejichž kvalita mě nepřesvědčila nebo které mi i k poměru ke kvalitě připadají zbytečně drahé. Ale dostala jsem možnost si tyhle věci pořádně osahat, vyzkoušet, podrobit zátěži dětí v lesní školce: a ty, které obstály, které za tu cenu stojí, které jsem si zamilovala já i děti, produkty, které na mých fotkách budete vídat i dávno potom, co mi skončí smlouva, vám dnes chci doporučit.

Dětské batůžky Mini Backpack 

Tyhle batůžky máme pro obě děti: ten růžový z fotky pro Terezku a modrý příšerkový z kolekce Little Monster pro Davídka. Jsou opravdu pevné a kvalitní, nejvíc ale oceňuji dělení prostoru: spodní kapsa pojme svačinu (a to i když vyteče, má nepropustnou úpravu), takže v hlavním prosotru zbývá dost místa na poklady. Ve skupince Lässig pro mámu, pro děti pro rodinu můžete najít podrobnou recenzi se spoustou fotek.

Kufříky 

Přesně věc, kterou bych asi jen tak nekoupila. Děti přece mohou mít věci v mém velkém kufru. Ale kolik radosti už s těmi kufříky bylo a jak samostatně se teď umí sbalit na cesty! Nakonec jedna z nejpraktičtějších věcí, které jsme dostali k testování, byly právě tyhle kufříky. A to jsem se těšila, žeb po prázdninách pojedou zpátky do Lässigu a nebudou zabírat místo... 😀

Svačinové krabičky a lahvičky Adventure 

Nejlepší svačinové krabičky, jaké jsme kdy měli, a že jsme jich vyzkoušeli! Zapínání pevné, ale vhodné i pro dětské prstíky, rozdělovátko, nerezová lahvička, a navíc ten design! Terezka má růžovou sadu s týpkem a líbí se mi natolik, že jsem si busíkovou lahvičku nadělila k Vánocům. Ano, sama sobě 🙂

Kousátko Little Chums 

Kousátko si vybrala Jasminka sama a už ho nedala z ruky. Díky němu poprvé v životě usnula v autě, a když rostly zoubky, byla to velká pomoc. Je ze dřeva ošetřeného jen včelím voskem a silikonu, krásně voní, dřevo má jemně nasládlou chuť a ten jednoduchý design! Miluju 🙂 Už velmi brzy si  něj ve skupince zasoutěžíme...

Přebalovací batoh Tyve 

Můj absolutně nejpoužívanější produkt Lässig. Chudák přebalovací taška pláče v koutě, protože batoh mám na zádech i na kočáru v podstatě každý den. Před pár dny mi z Lässigu napsali, že ho chtějí z testování stáhnout zpět. Ani náhodou! Nechala jsem si vystavit fakturu a už je můj 🙂 I když si nejsem úplně jistá, jestli jsem se neukvapila, příští rok bude v nabídce i světlounce růžový, ale pssst! Zatím je to tajné 🙂

Pečení s dětmi je jako běhání po delší době flinkání se na rodičovské: Když vyběhnete, chvilku je to paráda, moc vás to baví, říkáte si, proč to vlastně neděláte častěji. Za první zákrutou vás začne pobolívat hlava, mírně rudnete a začínáte se zadýchávat. Po další chvilce jste rudá jako rajče, při dýchání hlasitě funíte, lehce se vám zatmívá před očima, stačí ještě pár chvil a máte pocit, že každou chvíli explodujtete. Co to, zatraceně, bylo za stupidní nápad se do toho pouštět?! A pak je po všem, vy se vydýcháte a dáte si nohy nahoru, do krve se vyplaví endorfiny, vás omámí hluboký pocit uspokojení, jo, dala jsem to, jsem skvělá, proč to vlastně nedělám častěji?

Běhání teď moc nedám, ale můžu vás ujistit, že pro pečení platí totéž: stačí to zopakovat párkrát a stane se toho zvyk. Tu prostřední fázi budete zvládat lépe a lépe, ten omamný pocit na konci ale zůstane pořád. A při pečení navíc i sladká odměna k tomu.

Jestli jste ale v pečení zhruba na tom stupni, jako já v běhání, mám pro vás tip na dokonalé jednoduché cukroví, které za vás v podstatě celé zvládnou udělat děti samy, ale ani náhodou ho nezvládnou všechno sež**t. To bude na vás 🙂

Takže voila: recept na čkoládové lanýže je tedy! Poctivě přiznávám, že různé varianty s dětmi vymýšlíme sami, ale základní recept je z Vánoční Kuchařky pro dceru Jany Florentýny Zatloukalové, kterou si také každé Vánoce rádi prohlížíme, protože je krásná.

Co budete potřebovat?

Čokoládu! Čím kvalitnější, tím lépe, já si teď oblíbila Ritter sportku, která je vyrobena jen ze tří surovin: kakaové hmoty, kakaového másla a cukru. Procento kakaové hmoty si můžete vybrat, mají dvě varianty. Ale pro obměnu můžete klidně použít i čokoládu bílou nebo s ovocem. Potřebovat budete 200 gramů.

100 gramů másla

70 gramů smetany ke šlehání (ano, odvažování tekutých surovin je při pečení lepší než odměřování, protože je mnohem přesnější)

Cukr? V originálním receptu je ho 60 gramů nebo méně. My nedáváme vůbec, čokoláda už přece sladká je a smetana také.

kakaový prášek, mletý kokos nebo oříšky na obalení

Jak postupovat?

1. Uvařte si kafe. 

2. Nechte děti nakrájet máslo na kostky. Není to úplně potřeba, pak ho budete rozpouštět v rendlíčku, ale nakrájené se rozpustí rychleji a děti to neskutečně baví.

3. Nechte děti nalámat čokoládu na čtverečky. Doporučuji množství vstupní suroviny lehce navýšit, protože při lámání vždycky část čokolády záhadně vysublimuje.

4. Spolu se smetanou máslo rozpusťte v rendlíčku a zahřejte, až bude tekutina horká. Pokud přidáváte cukr, míchejte, dokud se zcela nerozpustí. Jakmile se začne z tekutiny kouřit, vypněte sporák a odstavte a vsypte nalámanou čokoládu. U tohoto kroku doporučuji asistovat, aby se děti nepopálily.

5. Teď je potřeba pečlivě míchat a šlehat, aby se vše rozpustilo a spojilo v hladkou, omamně vonící čokoládovou hmotu. To už zase zvládnou děti samy, ale raději rendlík držím za ucho, když nabere míchání moc velkou razanci, aby se nepřevrhl.

6. Olízat metličku. Nejdůležitější mezikrok ze všech! Tento krok děti spolehlivě zvládnou samy. Ani ji pak není potřeba moc umývat...

7. Hmotu nechte pořádně vystydnou a pak na pár hodin šupněte do lednice. Vy si dopijte kafe.

8. Potom přijde další kratičká mezifáze, kdy budou děti potřebovat vaši pomoc. Kdyby se totiž lanýže tvarovaly prsty, zejména pak dětskými prstíky, které by se do nich s rozkoší zanořily, rychle by se roztekly. Při tvarování je potřeba pracovat rychle, a pokud možno bezkontaktně. Nejvíc se mi osvědčilo vzít si na pomoc dvě lžičky a tvořit lanýže podobně jako nočky - vykrojím lžičkou malý kousek a stíráním z jedné lžičky na druhou vytvořím nok, který jen prsty maličko zakulatím. A šup ho dětem do ubrousků!

Na jednom ubrousku je kakao, na druhém strouhaný kokos, s úspěchem se ale dají použít i mleté mandle, oříšky nebo cokoli jemně namletého. Povalováním ze strany na stranu se lanýže obalí. Díky tomu potom nebudou tak citlivé na teplo a půjde je i uchopit do prstů bez rizika ušpinění.

9. Hotové lanýžky dáváme do papírových formiček na minimufinky, které používáme znovu a znovu, když některý lanýž náhodou nevydrží déle než pár okamžiků. Pak je uložíme do chladu a chodíme pravidelně užírat, aby se náhodou nezkazily. Hotovo!

A když budete mít při ochutnávání čokoládových lanýžů ještě chvilku času, zasoutěžte si s Marcelou @mummy88 v její soutěži s Joie.

A nezapomeňte na to, že s pečením je to vážně podobné jako s běháním: obojí se má dělat pro radost, a ne se u toho uhnat. Nikdo přece nechce, aby ho ještě několik dní bolelo celé tělo, zejména pak teď před Vánoci. Takže klídek, nikam se nehoňte. Hlavní je být spolu a mít se fajn. Jo, a jak vždycky říkají naše děti: nezapomeňte přidat lásku! Protože když se přidá láska, jídlo vždycky chutná líp. A nikdy to s ní nejde přehnat.

Krásné, klidné a pohodové Vánoce!

Vaše Rebe, Rézka, Davka a Minka a #lassig

Nemůžu si pomoct, ale ze všech bytostí, které po světě nosí dárky, mi Ježíšek přijde prostě nejlepší. A to hlavně proto, že o s ním není tak jednoduché a do detailu promyšlené jako třeba se Santa Clausem, který vozí dárky na saních tažených soby a do domů je dostává krbem (ne že by to dávalo kdovíjaký smysl, ale proveditelně to zní). Kdežto Ježíšek? Jestli je mimino, jak ty dárky unese? A jak vlastně může nadělovat, když už je mrtvý? Kudy se dostane dovnitř, když krb nemá skoro žádný byt? A jak to všechno stihne, když nemá žádné pomocníky? MIluju to, že nemusím vymýšlet žádné povídačky, že se stačí jen usmát, protože to je právě TO kouzlo: vánoční zázrak. A víte, co mě na Ježíškovi baví nejvíc? Že nemá žádné seznamy a že žádné dítě nevyškrne jen proto, že zlobilo. Ježíšek naděluje všem, i zlobilům zlobivým. Stačí v něj věřit. 

A já teda věřím! Nikdy jsem v Ježíška nepřestala věřit. Ani to, že jsem dostávala dárky (i) od rodičů, ani to, že už jsem dárky dávno nadělovala sama, nic z toho mi víru v zázraky nevzalo a nikdy nevezme. Vždyť kdy jindy už věřit v zázraky, když ne o Vánocích?

Včera mě opravdu dojalo, že podle vašich odpovědí je iniciativa Zachraňte Ježíška úplně zbytečná. Ať si leze po domech a zdobí adventní kalendáře, ať si okupuje obchoďáky a ať se o něm klidně zpívá v koledách. Ať si klidně nechá celý celičký advent. Klidně. Protože Štědrý večer bude Ježíškův. Ježíšek je náš a my jsme Ježíškovi, tak to bylo, je a bude. Děkuju, že tuhle víru v kouzlo, zázraky a z lásky plněná přání uchováváte a předáváte našim dětem.

A teď už k vyhlášení:

Tentokrát se vyplatilo počkat, protože vylosovaný komentář byl až jeden z posledních. Napsala ho @radunka1990, která tam získala dárkové balení dvou XL plen Lässig Little Water Swan. Gratuluji!

Všem ostatním moc děkuji za účast a posílám alespoň srdíčko pro hezčí den. Moje soutěž skončila, ale #vanoce_s_ambasadorkami stále pokračují, a to novou soutěží každý den. Tak neztrácejte ostražitost!

A jednu soutěž o dáreček pro miminko (tentokrát pro kluka i holku) ještě chystám do skupinky Lässig pro mámu, pro děti, pro rodinu, tak jestli máte chuť si zasoutěžit, přijďte za námi do skupinky!

Přeji krásný a klidný Advent!

Vaše Rebe a #lassig 

Ahoj, jmenuju se Rebe a jsem závislá na Vánocích. 

Vánoční dárky začínám nakupovat v povánočních výprodejích, první perníčky na Vánoce peču v září, nejpozději v říjnu  a bez vánočních světýlek na oknech bych v prosinci nezamhouřila oka. Svého muže od srpna provokuju "Dneska jsem ti koupila dárek..." a z vánočního ignoranta, co nekupoval dárky ani vlastní matku, si předělala pohodáře, který umí kupovat, vyrábět a balit nejlepší dárky na světě!

Ale řeknu vám, naše první společné Vánoce byly katastrofa. Byl to tehdy teprve měsíc, co jsem se přestěhovala za ním do Švýcarska. Daleko od rodiny a od přátel, celé dny sama, protože byl v práci... A oni si na Vánoce vymysleli posezení se zaměstnanci v restauraci! Stihli jsme před ním jen polévku, vrátili se pozdě v noci a dárky rozbalovali ráno narychlo v posteli předtím, než zase odešel na celý den do práce. Polykala jsem slzy, a když odešel, promáčela polštář. Smutkem z toho, jak se nám to nepovedlo, a dojetím a láskou z toho, jak dokonalé dárky mi koupil a vyrobil... Třeba tu lucernu, nad kterou jsem někdy v létě říkala Až jednou budeme mít dost peněz... Postavil ji na pak stůl, než mě požádal o ruku, na svatbě nám při obřadu svítila vedle prstýnků...

Sám viděl, že to zvoral. Další Vánoce prosadil firemní posezení už na odpoledne, abychom slavnostní večer měli jen pro sebe. Ale pak nás sousedi pozvali na večeři a my zase dorazili až v noci. Ten třetí rok už jsme měli malinkou Rézičku a já konečně pochopila, že nemusíme večeřet s první hvězdou na nebi, že nemusíme mít tažený štrůdl a u stromku s prskavkou v ruce zpívat koledy, jako jsme to dělávali doma, když jsem byla malá. Že to jsou naše Vánoce a my si můžeme vytvořit vlastní, nové, jen svoje tradice. Takže jsme napekli cukroví pro zaměstnance a vánočku pro sousedy, dali si s nimi svařák a prošli se v přístavu a kolem jezera a ke stromečku šli hned po polévce, aby si malinká pomuchlala alespoň jednu hračku, než únavou odpadla.

Od té doby naše Vánoce každý rok dolaďuje a pozměňujeme, aby byli všichni spokojení. Skoro každý rok si vytvoříme novou tradici.  Z těch, na které jsem byla zvyklá z dětství, toho moc nezbylo. Jdeme na výlet, večeříme pozdě, nemáme kapra ani salát, zato spoustu chodů, ke stromečku jdeme už po předkrmu a hodujeme až v noci, když děti usnou... 

Co ale zůstalo a čeho se nikdy nevzdám, to je ten zázrak, kterým se dárky dostanou pod stromeček, zatímco si po večeři umýváme ruce, jen táta poklidí nádobí a přijde si také umýt ruce a pak se ozve zvoneček, kdo to zvoní, půjdete se tam podívat? A pak ta chvíle, kdy děti vletí do obýváku, aby viděly Ježíška, ale on už tam není, mami, zase jsme ho nestihli, MAMÍÍÍÍÍÍ, podívej, jsou tu dááááárky... Doma jsme od malička nadělovali všichni včetně nás, dětí. Vždycky jsme dárky zabalili a dali do prádelního koše v ložnici. A Ježíšek potom stihnul se svými dárky dát pod strom i ty naše. Nikdy jsem nepochopila, kde byly dárky od našich, protože pod stromkem jich vždycky bylo mnohem víc, než by se do koše vešlo. Jak je táta stihnul tak rychle dostat pod strom nebo jak vyčaroval zvonek, když už s námi dávno byl v koupelně...

A přesně k tomu směřuje i má dnešní soutěžní otázka.  Ale ještě než ji prozradím, napíšu vám, o co dnes hrajeme. Tak tedy: ve hře je dárkové balení dvou osušek z kolekce Lässig Little Water Swan. Jedná se o dvě bavlněné pleny v obřím rozměru 120 x 120 cm. Stejně jako látkové pleny je lze prát na 60 stupňů a sušit v sušičce, díky velkému rozměru je ale využijete nejen jako plenu, ale i jako osušku, zavinovačku, letní přikrývku, přebalovací podložku, ... Materiál je velmi měkký, příjemný, splňuje i přesahuje požadavky normy Oeko-Tex 100 a ani častým praním neztrácí svou kvalitu. Každá plena v balení je jiná, jedna má jemný vzor maličkých hvězdiček, na druhé jsou něžné růžové labutě. Pozor! Tento vzor není na českém trhu k dostání, jedná se o unikátní vzorek a jedinečnou možnost, jak jej získat.

Jak se zúčastnit?

1. Dej like tomuto článku.

2. Odpověz na soutěžní otázku: 

Kdo u vás doma nosí dárky a jak se ohlašuje? Děláte to stejně, nebo jinak než vaši rodiče, když jste byly malé?

3. Dej like článku Hanky @hanica83, která si pro vás připravila článek s receptem na  Vánoční skořicový věnec.

Čas na to máte až do dnešní půlnoci, tedy do 24:00 dne 4.12.2019. Výherce vylosuji hned zítra pomocí generátoru náhodných čísel a vyhlásím v samostatném článku.

Krásný Advent!

Rebe a  #lassig

Náš "Nultý advenní týden" věnovaný maminkám je za námi. Dneska otevřeme první okénka toho opravdového adventního kalendáře a zapálíme první adventní svíčku na věnci. Teď už to začíná naostro.

Věřím, že alespoň malé dozvuky tohoto týdne si ponesete s sebou a pod každým okénkem nového dne si najdete i malou chvilku pro sebe. Musím přiznat, že mě opravdu dojalo, jak poctivě jste se k mé výzvě postavily, že jste nepodváděly, ale opravdu si čas pro sebe našly, a hlavně, že jste to potom se mnou sdílely. 

A vaše přání? Už jsem vám říkala, že pořád věřím na Ježíška a kouzlo, kterým umí plnit velká přání? Každé jedné z vás přeju, ať se ta vaše plní. I ta materiální, i ta opravdu důležitá.

A teď už k losování. Nejraději bych z toho osudí vytáhla všechny z vás, ale to by mě v Lässigu hnali 😀 Výherkyní mohla být jen jedna – a tou se stala @zuzzik90. Moc gratuluji! Ozvu se ti soukromou zprávou a domluvíme detaily poslání výhry.          

Všem ostatním děkuji za účast a těším se na vás při dalším soutěžení. Mimochodem, nebudete vůbec muset čekat dlouho!

Vaše Rebe a #lassig

Už za týden to začne! Advent. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že v tomhle období jsme my, maminky, nejobětavější, nejnesobečtější, nejaltruističtější z celého roku. Uklidit, vyleštit, vysát, vytřít, vyklidit, vymyslet, sehnat, nakoupit, donést, přebrat, vyklidit, nakoupit, naplánovat, napéct, nazdobit, nasvítit, nadekorovat, ovonět... Jasně, většina z nás to asi dělá radostně a natěšeně, máme Vánoce rády a všechno to chystání k tomu patří. Ale zkrátka a jednoduše, neděláme to pro sebe, děláme to pro rozzářené oči dětí a pro pohodu a soudržnost celé rodiny. Na nás, maminkách, přece zase tolik nezáleží...

Takže, dneska vám všem chci říct jednu věc: na vás, maminkách, záleží zatraceně moc! Bez vás by nic z toho nebylo. Nebo aspoň ne takové.  To vy připravujete to kouzlo a plníte sny všem kolem sebe. A na sebe vám při tom většinou už nezbývá čas. Proto jsem se rozhodla dnešek vyhlásit 0. adventní neděli a následující týden pak věnovat právě vám, maminkám. Každý den vás budu vyzývat k tomu, abyste si udělaly čas jen pro sebe, abyste se rozmazlovaly a opečovávaly a abyste myslely jen na sebe. Budu se vás snažit inspirovat a prosit o další inspiraci vás, abychom daly dohromady návod, jak si ten týden udělat co nejsladší, nejvoňavější a nejpříjemnější. Tohle bude ten nejsobečtější, nejegoističtější a nejsebestřednější týden v dějinách Modrého koníka!

A abych vás pořádně motivovala, najít si po celý týden alespoň pár minut pro sebe, připravila jsem pro vás tuhle soutěž a vyprosila si v Lässigu krásnou cenu. Nebude to batůžek, plenka ani svačinová krabička. Nebude to vůbec nic pro děti. Tenhle dárek bude pro maminku, pro radost a pro potěšení. Bude to něco, po čem sama moc toužím: nádherná přebalovací taška Mix´n Match bag v pudrově růžovém odstínu. Ke kabelce patří termoobal na láhev, přebalovací podložka, pouzdro na drobnosti a karabiny pro připevnění ke kočárku, vše barevně sladěné. Líbí?

Jak se zúčastnit? Dostanete dva velké úkoly:

1. Vyhraďte si pro sebe půl hodinu času. Minimálně, klidně víc 🙂 Máte na to čas do páteční půlnoci, stačí jedna půlhodinka, ale může to být klidně chvilka každý den. Neuklízejte, nechystejte, nevěnujte se ničemu a nikomu než sobě. Dělejte cokoli, co vás dělá šťastnou, u čeho si vyčistíte hlavu a co vás nabije energií. A pak mi napište, co to bylo a jak jste si to užily.

2. Napište mi, co si přejete k Vánocům. Ale pozor! Zdraví, štěstí nebo světový mír se nepočítá. Musí to být něco konkrétního, něco, co se dá koupit za peníze. Budu chtít fotku té věci a odkaz nebo popis, kde se to dá koupit. Jo, a když už si to vymyslíte, zkuste to říct i svému partnerovi. Zasloužíte si, aby o tom věděl a mohl vám to koupit :-*

A klasicky zase dejte like tomuto článku. Čas na to budete mít do páteční půlnoci. V sobotu vyberu výherkyni a tenhle nultý adventní týden zakončím. A od neděle to začne naostro, oficiálně a doopravdy. Advent...

Pravidla ve zkratce:

1. Dej like tomuto článku.

2. Věnuj alespoň půl hodiny času jen sobě, odpočinku a čištění hlavy, pak sem do komentářů napiš, co jsi dělala a jak sis to užila.

3. Do stejného komentáře přidej fotku a krátký popis věci, kterou si přeješ dostat k Vánocům, a nejlépe i přidej odkaz nebo popis, kde se dá koupit.

4. Stihni to do půlnoci v pátek 29. listopadu.

Přeju krásný týden!

Vaše Rebe a #lassig

Po téhle přebalovací tašce jsem pokukovala někdy od Vánoc, takže když jsem ji na úvodním školení v Lässigu dostala k otestování, skákala jsem radostí. A to se mi zatím "jen" líbila, neměla jsem tušení, jak skvělá ve skutečnosti je. Teď už vím, tak vám o tom chci napsat do této recenze. 

První věc, která není na první pohled vidět, je, že ta taška je prostě obrovská. Je pevná, drží tvar a podle mě vypadá elegantně, takže trochu klame tělem, ale uvnitř je obrovská jako náklaďák. Pokaždé, když špatně plánuju, někde udělám velký nákup a nemám s sebou nákupní tašku, znovu a znovu zírám, kolik toho do ní nacpu. Klidně do ní sbalím pro děti oblečení na dva dny. Má rozměry 48,5 x 38 x 19 cm, ale přehozená přes rameno vypadá jako běžná kabela.

Taška je vyrobena ze 100% recyklovaného polyesteru s certifikátem Repet – ten potvrzuje, že látky, ze kterých je produkt vyroben, byly vytvořeny z recyklovaných PET lahví po spotřebování jejich obsahu. Tento proces nejenže využije tento materiál k novému účelu, ale zároveň ušetří velké množství energie. Materiál je zároveň velmi odolný, takže taška vydrží dlouho, po skončení kočárkového období lze používat jako kabela. Tašky řady Mixn Match získaly mnoho ocenění za svůj unikátní vzhled, vysokou kvalitu, funkčnost a šetrnost k životnímu prostředí. 

Taška má troje ucha: široké tkané pro nošení šikmo přes tělo, tančí tkané pro nošení na rameni a krátké kožené pro nošení v ruce (pozn. nejsem schopna poznat, jestli je to pravá, nebo umělá kůže, protože ucho má do hladka zatavené okraje). Každé ucho je na kovové karabině a lze odepnout, takže si můžete ponechat jen to, které využíváte nejvíce, nebo nocit všechny tři. Mně se líbí jako doplněk tašky, takže nosím všechny tři 🙂

Součástí tašky je, jako u Lässigu vždy, bohaté příslušenství. Kromě popruhu a uch je to přebalovací podložka, kapsička na drobnosti, termoobal na láhev a karabiny pro zavěšení na kočárek. Uvnitř tašky je potom ještě vyjímatelná kapsička na příkrmy na patentky.

Taška má hlavní prostor na zip, vedle něj z každé strany je ale ještě otevřená, velká a hluboká kapsa. Směrem k tělu je v ní i kapsička na mobil a kroužek na klíče.

Uvnitř hlavního prostoru pod zipem je opět členitá až hrůza 😀 Na jedné straně je velká kapsa na zip s tzv. mokrou úpravou, vhodná třeba na vlhkou žínku na ruce, mokré plavky nebo počůrané oblečení. U ní je kroužek na připnutí termoobalu na láhev a pod ní dvě kapsy s pružným okrajem. Do nich dávám náhradní plenky a přebalovací podložku. Na druhé straně je velká kapsa na suchý zip, karabina na připnutí čehokoli, co potřebujete, a vyjímatelná kapsička na příkrmy, která se připevňuje na patentky.

Další dvě kapsy jsou potom na vnější straně tašky. Já jim říkám "tajné", protože zip, který do nich vede, je velmi nenápadně ukryt ve švu.

Co se mi hodně líbí, je malá kovová ozdobička s kolouškem. Díky ní poznám, která strana je přední a která zadní a pro mobil nebo klíče sáhnu najisto do té správné. To mi u mé Neckline Bag trochu chybí, tam je jen málo nápadné výšivka, takže občas tápu.

Co mají naopak hodně tašky podobné, to je hmotnost. Kvalitní materiál, velký prostor a spousta kapes s kapsiček, to se holt na váze projeví. Tady jsou navíc ještě ty popruhy a ucha... aška tak váží 1,6 kg a i prázdnou ji na těle cítím. Co teprve nacpanou k prasknutí 😀

Taška získala ocenění Plus X Award za kvalitu, design, funkčnost a ekologii, dále German Design Award, Green Product Award a certifikát PETA-Approved Vegan.

Na našem trhu je dostupná v džínové černé barvě (to je ta moje), antracitové, svěle růžové s fialovými popruhy a světle šedé s tyrkysovými popruhy. Která se nejvíc líbí vám?

U fotky bruselského výkladu s vaflemi, které mi On poslal ze služební cesty, se sešlo tolik žádostí o recept, že jsem pár svých osvědčených musela přislíbit. A aby se neztratily mezi komentáři, věnuji jim samostatný článek. Tady jsou naše TOP. Přeji dobré ráno a dobrou chuť, pokud jim neodoláte a rovnou se pustíte do přípravy 🙂

Kokosové nebo lískooříškové vafle z pohankové mouky 

Tenhle recept je můj nejoblíbenější, i když to vlastně není úplně recept. Spíš základní poměr sypkých a tekutých surovin, se kterým si hraju podle momentální chuti a obsahu spíže. Někdy použiju kokos, jindy mleté lískové oříšky, pekany nebo mandle, pohankovou mouky někdy nahradím špaldovou s trochou rýžové, amarantovou nebo úplně obyčejnou hladkou pšeničnou, někdy pro změnu přisypu pytlík vanilkového pudinku v prášku.

Co budete potřebovat:

• 100 g změklého másla
• 2 lžíce vanilkového cukru
• 1 hrnek mletého kokosu
• 1 hrnek pohankové mouky
• 3 vejce
• lžička vinného kamene (nebo prášku do pečiva)
• asi 150 ml mléka

Jak postupovat:

1. Vyšlehejte máslo s cukrem do pěny, pak po jednom vmíchejte vejce, další vždy až když to první zapracujete.
2. Přesejte mouku a smíchejte s kokosem a práškem do pečiva. Přidejte k máslové hmotě a smíchejte.
3. Rozřeďte mlékem na tekutější těsto, které se bude dobře lít do vaflovače, ale nevyteče. Uvedené množství je velmi orientační, prostě od oka🙂
4. Vafle jsou upečené, když se z vaflovače přestane zvedat pára a vafle jsou opravdu výrazně hnědé. Když se vyndají dřív, nejsou křupavé a rychle zgumovatí.

Bruselské kynuté vafle

Správně se prý "Belgické vafle" neříká, protože ve Valonsku se připravují jinak než ve Vlámsku. Ale Brusel je v Belgii, v přesnějším zařazení bych nejspíš pohořela, a ve výsledku jsou to prostě beztak jen "kynuté vafle"  🙂

Co budete potřebovat:

• 20 g droždí
• lžička cukru
• 100 ml vlažné vody
• 250 g hladké mouky
• 250 ml vlažného mléka
• 4 vejce
• 120 g másla
• špetka soli

Jak postupovat:

1. Droždí s cukrem rozetřete a rozmícheje na kašičku, přilijte vlažnou vodu a nechte asi 10 minut vzejít kvásek.
2. Prosije mouku, přidejte mléko, žloutky, rozpuštěné máslo a sůl, rozmíchejte a přidejte kvásek.
3. Z bílků vyšlehejte pevný sníh a jemně vmíchejte do těsta. Na teplém místě nechejte kynout ideálně hodinu, přinejhorším aspoň 20 minut.

Klasické vafle podle mého muže

Moje hokusy pokusy jsou sice hned hotové, voní po kokosu nebo oříškách a skvěle se doplňují s ovocným tvarohem, ale můj muž vždycky frfňá, ře nejsou dost křupavé. Tak tyhle jsou tutové křupačky pro něj!

Co budete potřebovat:

• 220 g polohrubé mouky
• 1 sáček prášku do pečiva
• 2 lžičky krupicového cukru
• špetka soli
• 300 ml mléka
• 2 velká vejce
• 2 lžíce rozpuštěného másla

Jak na to:

1. Prosijte mouku, přimíchejte sypké suroviny. 
2. V mléku rozšlehejte vejce a máslo, vlijte k mouce a zpracujte těsto. 
3. Nechte ho dvacet minut odpočívat a pak pečte hodně do tmava.

Všem děkuji za zapojení do podzimní lamí soutěže o nádobí Lässig. Nevím, jak u vás, ale u nás se víkend vyvedl přenádherně. Ale z vašich komentářů je vidět, že si dokážete užít i ty méně vydařené dny. Dokonce musím říct, že díky některým z nich se už těším na první mrazíky, ranní námrazu, praskající ledovou krustu na kalužích a tak vůbec. Děkuji za všechny komentáře!

A hlavně děkuji za fotky, nebyly podmínkou soutěže, ale udělaly mi velkou radost. Věřím, že se jejich autorky nebudou zlobit, když se o některé podělím se všemi formou koláže. Je to takový podzim v kostce 🙂 A to se mi sem ještě spousta dalších nevešla!

A teď už k pojďme vyhlásit vítězku. Do losování jsem mohla zahrnout pouze komentáře, které splnily podmínky, zejména pak dobu trvání soutěže. Takže popůlnoční komentáře jsem počítat nemohla. Generátor náhodných čísel vybral komentář číslo 29.

Jestli správně počítám (a pro jistotu jsem to počítala několikrát), tak 29. byl komentář @yenefer1. Moc gratuluju! Snad se z jídelní sady Glama Lama bude Terezce parádně baštit.

A pevně věřím, že na mé soutěže nezanevřete, protože se mi zase povedlo vylosovat někoho, kdo nedávno vyhrál jinou soutěž. Zdá se, že její malá Terezka je zkrátka malé štěstíčko! Rozhodně to má smysl příště zase zkusit, protože soutěž, kterou pro vás plánuji na listopad... No zkrátka, nejraději bych ji vyhrála já sama 🙂 Díky moc a těším se u další soutěže!

Vaše Rebe a #lassig 

Nevím, jak u vás, ale u nás je dneska přesně to počasí, které na podzimu zrovna ráda nemám. Nic proti podzimu, ale když sluníčko rozsvěcuje pestře zbarvené listy jako lampiony a vzduch voní hlínou (a ne smogem), mám ho tak nějak radši. Ideální příležitost spravit si náladu soutěží a další dávkou kreativní inspirace, co říkáte?

Možná už jste si všimly, že jsem se spojila s Monikou @monny3 a spolu jsme pro vás připravily porcičku soutěží a podzimního tvoření #nebudlama. Včera jste mohli soutěžit s Mončou o heboučkou plyšovou lamu Fisher Price a se mnou (respektive spíš s mými dětmi) si vyrobit čamrdu a lampion a upéct perníčky. Dneska se můžete naopak inspirovat u Moniky a se mnou si zasoutěžit.

Lässig má široký sortiment potřeb pro rodinu – pro maminky, pro miminka i pro větší děti. U spousty z nich vám ale nestačí vědět, že právě potřebujete bryndák, talíř, krabičku nebo hrneček s pítkem. Lässig totiž tyhle věci vyrábí v kolekcích, takže si musíte vybrat i "ten svůj" design: More Magic s jednorožci a tuleni, Little Water s labutěmi a velrybami, Little Monster s příšerkami, Little Chums se zvířátky... Anebo právě Glama Lama s lamami!

V nabídce je talíř, miska, hrneček, lžičky (vše i jako kompletní sada), hrneček s pítkem, nepromokavý bryndák a bryndák s rukávy. To vše v modrém a korálově červeném ladění.  

My dnes budeme soutěžit o jednu jídelní sadu Lässig Glama Lama v barevném ladění podle výběru výherce – tedy buď modrou, nebo korálově červenou. Součástí sady je talířek, miska, hrnek (kelímek) a lžička. Nádobí je vyrobené z raw bambusu, kukuřice a melaminu a má atest zdravotní nezávadnosti. Lze ho mýt v myčce, je velmi lehké a nerozbitné. Pozor: do mikrovlnné trouby se nehodí.

Včera jsme si u Monči povídaly o tom, jaké je naše nejoblíbenější roční období. Co si budeme povídat, ten podzim nám teď ale nikdo neodpáře, i kdyby to nakrásně bylo to nejméně oblíbené. Tak se na to pojďme dívat pozitivně, toho skvělého se na něm dá najít mraky: barevné listí, vítr přesně na pouštění draků, plískanice, kdy hrnek s čajem v dlaních hřeje víc než jindy, sbírání kaštanů... Co je to vaše podzimní NEJ? Toho se bude týkat dnešní soutěžní otázka 🙂

Jak se zapojit do soutěže?

1) dát like tomuto článku 👍

2) dát like dnešnímu článku s podzimní inspirací u Moniky @monny3 👍

3) odpovědět v komentáři tohoto článku na soutěžní otázku: 

Co máte na podzimu nejraději?

A klidně přijdejte i fotku, ať si rozjasníme den. Ale není to podmínka.

Soutěž o lamí jídelní sadu probíhá do půlnoci ve čtvrtek 24.10.2019. V pátek vylosuji výherce.

Přeju krásný podzimní den a těším se na vaše reakce!

Rebe a #lassig 

Podzim!!! 

Dokud jsem neměla děti, bylo to pro mě to roční období, kdy jsem s kafem v ruce postávala kdekoli, kde na mě svítilo slunce, a dobíjela paprsky, nežp řidjou plískanice, zima, chřipky, a vůbec celé to období, které by bylo lépe prospat. O nějakém tvoření, procházkách po lese a společně strávených chvílích jsem chtěla slyšet nejdřív na jaře. Od té doby, co mám děti, je to přesně naopak. Až na to kafe. A vůbec té změny nelituju!

Jestli to máte aspoň trochu podobně, nabízím pár nápadů a námětů na naše tvoření. Uznávám, že všechny ty věci by možná vypadaly o něco profesionálněji, kdybych je pro focení vyrobila sama (hlavně  naše výrazně povedené perníčky 😀), ale věřím, že vy mě pochopíte...

Námět na tenhle článek vlastně vymyslela Monča @monny3, když jsme spolu vymýšlely lamí dvoujsoutěž – dnes o lamu Fisher Price , zítra o jídelní sadu Glama Lama Lässig. A zítra zase s kreativními tipy od Moniky. Přidaly jsme k ní hastag #nebudlama. Budeme moc rády, když s námi budete soutěžit i tvořit. A pokud se s námi o své výtvory podělíte s hastagem  #nebudlama, budeme úplně nejšťastnější 🙂

Pro hezké počasí – hrátky s čamrdou

Původně jsem se plánovala podělit o jiné oblíbené venkovní aktivity (a že jich máme), ale když děti ze školky přinesly čamrdu a já si s ní poprvé zatočila kolem hlavy a zaposlouchala se do svistu jejích perutí, bylo jasno. Dokonale návyková záležitost! Dá se s ní točit, tancovat, házet na dálku a na cíl, a výroba zabere sotva pár minut. Vyrobili jsme s dětmi čamrd pro všechny bratrance a sestřenice na narozeninovou oslavu, za hodinku bylo hotovo a na oslavě jsme je pak skoro museli prosit, aby nechali čamrdy čamrdami a šli sfouknout svíčky na dortu 🙂 

(Pozn.: Ano, vím, že čamrda je spíš káča, ale lepší název pro tuhle hračku vážně nemám).

Co budete potřebovat: 

Barevné krepové papíry, nůžky, kaštan, vrtačku a provázek.

Jak na to?

1. Z krepového papíru nastříhejte proužky, roztáhněte je a nastříhejte na cca 80-100 cm dlouhé kousky. Naskládejte vždy několik barev na sebe a uprostřed zmáčkněte k sobě.

2. Vrtačkou provrtejte kaštany a s pomocí vrtáku protáhněte provázek. 

3. Připevněte krepové fáborky. Jsou dvě možnosti - protáhněte smyčku tak, aby oba konce zůstaly na druhé straně, očkem protáhněte fáborky, aby na každou stranu visela polovina délky, utáhněte očko, aby přehyb fáborek zajel až do ústi dírky v kaštanu, a konce zauzlujte. Nebo protáhněte i konec provázku, přivažte fáborky uprostřed, uzel zatáhněte co nejhlouběji do kaštanu. Obě možnosti jsou vyfocené v posledním políčku mozaiky.

4. Hotovo: můžete točit, přeskakovat a házet 🙂

Tvoření pro podzimní plískanice – lampiony

Od dětství miluju lampionové průvody – ty kouzelné večery s korálky světýlek na šňůrce rozblácených cest, pára stoupající od úst a červené nosy. Naše děti tuhle vášeň podědily po mně, takže jsme začali už s mimi Davídkem v šátku a malou Terezkou, mlátící lampionkem tatínka, který ji nesl na ramenou. A jeden průvod nikdy nestačí! Ještě nikdy jsme ale neměli koupený lampionek z obchodu, vždycky ho vyrábíme doma. Ten první, vyráběný společně i s taťkou, s nakresleným náklaďákem a kytičkami, měla Terezka dokonce dlouho pověšený nad postýlkou.

Pokud jde o lampionky pro úplné prcky, doporučuji buď volit elektrické světýlko (stačí základ vánočního řetězu), nebo tělo lampionu vytvořit ze skleněné zavařovací sklenice. Papír a svíčka, to holt není ideální kombinace pro veselé mávání světýlkem.

Co budete potřebovat:

Pro výrobu lampionku budete potřebovat karton, dortový karton (není nutný, ale zlatá vrstva odráží a zesiluje světlo), nůžky, papír na pečení, lepidlo na papír, lepicí pásku, voskovky (nejlépe hranaté) a listy s výraznou žilnatinou.

Jak na to?

1. Z kartonu vyrobte dno a vršek lampionu: nakreslete kruh, kolem něj asi o 2 cm větší soustředný kruh. Vystříhněte a nůžkami nastřihněte do proužků k obvodu toho menšího, proužky pak poohýbejte nahoru - k nim přilepíte boky lampionu. Vršek lampionu vyrobte stejně, jen ještě vystřihněte uvnitř menší kruh pro vkládání světýlka.

2. Podle obvodu kruhu odměřte délku pečicího papíru. Přidejte pár cm rezervy, protože papír nejde přilepit úplně přesně, bude se hrnout.

3. Pod papír vložte listy žilnatinou nahoru a hranou voskovky obkreslete kresbu. Jde to i naplocho položenou kulatou voskovkou, ale kresba pak není tak výrazná.

4. Na nastříhané proužky po obvodu dna naneste lepidlo, opatrně přilepte spodní okraj ozdobeného pečicího papíru a nakonec přelepte izolepou tak, aby polovina vedla přes pečicí papír a druhá polovina se přilepila ke dnu. Jde to špatně 😀 Stejně přilepte i vršek lampionu, to jde ještě o fous hůř. Nakonec lepicí páskou slepte oba okraje papíru, aby dovnitř nefoukalo.

5. Na závěr připevněte drátek, za nějž bude lampion videt na tyčce, a vložte zvolené světýlko.

3. Omyjte z prstů vrstvy lepidla, z šatů odstraňte zbytky lepicí pásky a nevypijte všechno červené víno, které doma máte, aby vám zbylo na svaření k pečení perníčků! 

TIP 1: Lampion jde pochopitelně ozdobit i úplně jinak. Nejlépe se ale rozhodně kreslí voskovkami. Pokud máte papír hodně pevný a málo průhledný, jemně ho potřete olejem, zprůhlední.

TIP 2: Listy po skončení výroby nevyhazujte. Přilepte je oboustranně lepicí páskou na velkou zavařovací sklenici a máte další lampionek nebo lucerničku.

Pečení s dětmi - perníčky a svařené víno pro maminku

 V prosinci se každoročně sociální sítě zaplní recepty na perníčky, které jsou měkké hned, i bez odležení. Moje perníčky jsou tou dobou dávno měkké jako máslo. Podle mě je totiž nejlepší doba pro pečení perníčků právě teď, v říjnu – ideální program pro upršené dny, kdy vám vůně perníkového koření provoní celý byt a svařené víno spraví náladu a vyžene bacily počínajícího nachlazení. Pravda, s narůstajícím počtem pomocníků roste i počet ochutnávačů, takže je potřeba zásadně navýšit množství použitých surovin, aby alespoň vzoreček dožil Vánoc – ale víc pečení znamená víc vůně doma a víc společně strávených chvil 🙂 Nicméně, jestli budete na perníčky chvátat, mám tip i na to, jak je mít měkké a máslové hned po upečení!

Co budete potřebovat:

100 g medu a 30 g cukru (nebo méně, většinou nedávám vůbec), 70 g másla, 300 g hladké mouky (většinou dávám 2:1 špaldovou a pšeničnou), 1 lžíce kypřicího prášku, 1 lžíce kakaka, 1 lžička koření do perníku (skořice, hřebíček, anýz, badyán, nové koření, muškátový oříšek a zázvor) a 1 vejce.

Jak na to?

1. Velmi opatrně rozehřejte med s cukrem a rozpusťte máslo. Stačí rozehřát rendlík s tlustým dnem, pak vypnout sporák a nechat pomalu pracovat teplo.

2. Vyškrábněte směs robotu a zapracujte všechny tuhé složky, nakonec zapracujte vejce. Nepřidávejte vejce jako první, teplem z rozpuštěného medu by se mohlo srazit.

3. Nechte těsto odpočinout! Tento krok je pro úspěch pečení naprosto zásadní, čím déle necháte těsto odpočívat, tím lépe se sním bude pracovat a tím měkčí perníčky budou. Minimálně pár hodin, ideálně v lednici do druhého dne, klidně ho nechtě ležet i několik dní.

4. Těsto znovu důkladně propracujte, pokud se trhá a drolí, navlhčete ruce a zapracujte do něj trochu vody. 

5. Vytvarujte tvary a upečte na 180 stupňů cca 10-12 minut. 

TIP 1: Pokud chcete měkké perníčky hned po upečení, jsou zásadní dvě věci: doba odpočinku těsta a tloušťka těsta po vyválení. Čím čerstvější těsto a tenčí pláty, tím křupavější perníčky. Čím odpočinutější těsto a tlustší perníčky, tím měkčí budou. A nepřepečte je, jakmile zrůžoví, ven z trouby! Budou ještě měkké na povrchu, zpevní se až při chladnutí. Pokud je před pečením potřete, ať už bílkem, žloutkem, nebo rozšlehaným vajíčkem, musíte je kontrolovat o to pečlivěji, mají tendenci se připalovat.

TIp 2: Netrvejte na vyvalovaných a vykrajovaných perníčcích a nechte děti tvořit. Vyvalování je zpravidla přestane bavit dřív, než zpracujeme celou dávku těsta. Nechávám je modelovat, tvarovat, hrát si, a pak pečeme bochánky, nočky, morčata a nejšílenější patvary. Bochánky u nás patří k nejoblíbenějšímu cukroví, vymyslela je Rézinka. A čím víc tvarů, tím víc druhů cukroví můžete prezentovat 🙂

Tip 3: Nalákala jsem vás na to svařené víno? Nejraději ho dělám podle Kuchařky pro dceru. Uvařím si základ a víno samotné pak jen ohřeju, nesvařuju, takže ho zbytečně neničím. Recept najdete tady: https://www.kucharkaprodceru.cz/svarak-punc-glo...

Tahle soutěž se povedla! Přidaly jste spoustu inspirace na aktivity, které vám zlepšují náladu v podzimních plískanicích – i na nejchutnější náplň do lahvičky. Rozhodně se inspiruji!

Lahvičku ale vyhrát mohla jenom jedna: a tou je jednou je @michalelka. Prý má v říjnu narozeniny, tak jsem zvědavá, jestli lahvičku bude Jondova, nebo ji Míša nadělí sobě. S šípkovým čajem oslazeným medem mi to zní jako dobrý nápad 🙂 Gratuluji!

Všem děkuji za účast i inspiraci a těším se už velmi brzy s další soutěží! 

Když jsem byla dítě, nesnášela jsem říjen: prázdniny ve vzpomínkách pořád živé, ale na krku povinnosti. Odhodlání a dychtivé očekávání z nového školního roku dávno pryč, do Vánoc daleko a do prázdnin ještě dál, po ránu tma a odpoledne pošmourno, sluníčko ztrácí sílu, ale na sníh to ještě nevypadá  V dospělosti říjnu trochu napravila reputaci svatba a narození našich dvou princezen, ale tu školní otravu pořád pamatuju.
A proto je tu tahle soutěž, abych vašim dětem začátek října trochu vybarvila, ať už jim do lahvičky nalijete vodu, mošt nebo čajík, ať už jim je zabalíte do batůžku do školky nebo do školní brašny.

O co hrajeme? O lahvičku na pití z nerezové oceli z kolekce Adventure s obrázkem busíku a zelenošedým víčkem. Šroubovací uzávěr se šroubuje jen na dvě otáčky, takže si s ním snadno poradí i čtyřleté dítě, díky kovovému očku se snadno přenáší a pomáhá udržovat teplotu, takže se hodí na studené i teplé nápoje.

Jak se zúčastnit? Podmínky soutěže najdete ve skupince https://www.modrykonik.cz/group/8583/, kde soutěž probíhá.

Do kdy soutěž trvá? Poslední soutěžní komentář lze vložit do pátku 9:00. Výherkyni lahvičky vylosuji v pátek dopoledne.

Musím říct, že si teď nejsem jista, co mě mrzí víc: jestli to, že skončily prázdniny, nebo to, že skončila moje letní soutěž a už nebudu moci číst o vašich zážitcích a čerpat inspiraci z vašich výletů a nápadů. Byly jste skvělé, děkuju vám všem za účast!

A kdo vyhrál? 

1. cenou je dětský cestovní kufřík na kolečkách Lässig z kolekce Wildlife se surikatou. 

Výherkyni jsem losovala. Celkem bylo 260 soutěžních příspěvků. Seřadila jsem je chronologicky do tabulky, příspěvky s produktem Lässig jsem tam dala vždy 2x za sebou. Systém výběru náhodných čísel vybral číslo 110.

V mé tabulce má číslo 110 @narnell, která se tak stala výherkyní. Gratuluji!!!

2. cenou je malý dětský batůžek Lässig z kolekce About friends v šedé barvě. Měla ho získat autorka příspěvku, který mě nejvíc pobaví, dojme či inspiruje. Takových příspěvků ale byla spousta, nešlo vybrat jeden! Pak mě napadlo odměnit jednu z těch, které nejaktivněji přidávaly příspěvky s nápady, náměty a inspiracemi pro ostatní. To by ale nebylo fér, protože na začátku jsem neřekla, že se vyplatí přispívat co nejvíc, vyzývala jsem k originalitě. A tak jsem nakonec zvolila řešení, které mi přišlo spravedlivé, a věřím, že se nikdo nebude zlobit. Vybrala jsem všechny příspěvky, které nebyly jen popisem vašeho zážitku, ale zároveň se snažily inspirovat ostatní. Příspěvky, které byly námětem, pozvánkou, které poskytly praktické informace pro ostatní, recenzi a podobně. Takových příspěvků jsem napočítala, podržte se, celkem 81! Jsem z toho normálně dojatá 🙂

Každopádně, generátor náhodných čísel z těch 81 vybral příspěvek číslo 57.

A číslo 57 má v mé tabulce @salinka. Salinka byla zároveň nejaktivnější přispěvatelkou, a navíc jednou z těch, jejichž příspěvky se hemžily nápady, pozvánkami a inspirací, takže naprosto upřímně přiznávám, že touhle volbou mě generátor moc potěšil 🙂

Ještě jednou vám všem moc děkuji za účast a sdílení vašich zážitků. A začínám přemýšlet o další soutěži 🙂

Vaše Rebe a #lassig 

Před námi jsou poslední čtyři dny prázdnin. Poslední čtyři dny volna, zážitků a užívání si. A také poslední čtyři velké letní zážitkové soutěže s Lässigem o dětský kufřík a batůžek do školky. Pokud jste se ještě nezúčastnili, kompletní podmínky a pravidla najdete v mém článku zde: 

https://www.modrykonik.cz/blog/rebe/article/velka-letni-zazitkova-soutez-s-lassigem-t4gov1/

Dnes vám ale přináším další možnost zapojit se a zvýšit své šance na výhru. Konec prázdnin přináší čas zhodnocení, jaké ty prázdniny byly. Jak se vám dařilo odškrtávání plánů? Co se povedlo a co naopak za moc nestálo? Který prázninový zážitek byl nejsilnější, nejhezčí nebo prostě a jednoduše nej?

Jak se zapojit?

1. Dejte like tomuto článku.

2. Pokud jste o prázdninách odškrtávali svůj Prázdninový plán, přidejte fotku, jak se vám dařilo, a napište krátké zhodnocení. Sem do komentářů, nebo na svůj blog s hastagem #lassig_letoplnezazitku .

3. Pokud jste Prázdninový plán neměli, popište svůj NEJ letní zážitek a přidejte fotku. Sem do komentářů, nebo na svůj blog s hastagem #lassig_letoplnezazitku .

Tenhle batoh jsem původně chtěla otestovat jen pro zajímavost a vzít s sebou na tábor. Mám přece dvě přebalovací tašky, které zbožňuju. Mhm. Výsledek je, že přebalovací tašky leží zapomenuté v šatně a já dnes a denně tahám batoh 😀

K čemu přebalovací batoh? No, on to totiž není jenom batoh. Je to batoh, taška přes rameno, kabela a taška na kočár v jednom. A vzhledem k tomu, že bydlíme v pátém patře bez výtahu a Mína se už docela pronese, je to pomoc jako hrom, nemuset tahat kabelku v ruce nebo přes rameno. Strčím malou do nosítka, batoh na záda, seběhnu po schodech, vytáhnu kočár ze sklepa, strčím do něj malou a batoh pověsím na kočár. A cestou domů zase naopak.

Hlavní prostor batohu tvoří tři velké kapsy, přístupné z vrchní strany batohu a schované pod zipy. Ta největší, která je nejblíže k zádům, tvoří hlavní prostor. Když do ní nacpu taštičku s doklady a peněženkou, knížku, láhev s vodou, lahvičku pro malou a foťák, tak je pořád poloprázdná. Už se těším, až zase udělám zatěžkávací zkoušku 🙂

Hned u zad těsně pod zipem je další velká kapsa na zip, třeba na důležité dokumenty. Pod ní jsou dvě další kapsy s okrajem na gumu, v jedné z nich je vložena přebalovací podložka. Na druhé strany hlavního prostoru je velká kapsa na suchý zip, na jejíž stěně je tradiční lässigovská taštička na příkrmy, která se dá odepnout z velkých patentků a samostatně odnést třeba do kuchyně. Vyhovuje mi, že tam všechny ty kapsy jsou, ale zároveň je lze snadno nepoužívat a jen naplnit hlavní prostor.

Prostřední kapsu využívám na plenky, ubrousky, taštičku s olejíčkem a antibakteriálním gelem a nosím v ní pytlík s příbory a kovovými brčky pro děti. Většinou tam mám plenek jen pár, ale vejde se i 10 plínek na celodenní výlet. A chystám se i vyzkoušet, jak se vejde látkovací výbava.

V poslední, nejmenší kapse, je kroužek na klíče a kapsička s víkem na suchý zip na mobil. Je tam pro mě snadno dostupný, ale zároveň dobře schovaný před případnými nenechavci. Snad poprvé v životě nosím mobil tam, kam patří 🙂 Kromě mobilu tam házím klíče a všechny ty drobnosti, které mi děti při procházce nosí, kamínky, kytičky a podobně.

To ale ještě pořád není všem kapsám konec! Z druhé strany batohu je hned pod ramenními popruhy jedna velká "tajná" kapsa a z boku batohu pak na zip přístupná tzv. mokrá kapsa z nepromokavé látky.

Součástí batohu je (podobně jako u přebalovacích tašek Lässig) bohaté příslušenství: termoobal na láhev, který teď v létě používám, aby mi voda nezteplala, přebalovací podložka, taštička na drobnosti, vyjímatelné kapsičky na příkrmy, popruh pro nošení přes rameno a udělátka k upevnění batohu na kočárek (ty na fotce chybí, jsou na suchý zip a bála jsem se, že si při sundávání vzbudím malou).

Asi jediné, o čem se musím zmínit s otazníkem, jsou ramenní popruhy. Nejsou to klasické polstrované popruhy, na jaké jsme u batohů většinou zvyklí, ale jen tkané popruhy jako u dětských batůžků. Pro mě je to výhoda, protože batoh nejčastěji nosím přes nosítko, takže dvoje polstrované popruhy už by mi na ramenou překážely. U těchhle jde navíc rychle jedním pohybem upravit jejich délka – před přicvaknutím na kočárek je zkrátím na minimum, aby nepřekážely, přinandávání na záda zasy prodloužím na pohodlnou délku. Mám vyzkoušeno, že i při delším nošení na zádech bez nosítka je batoh díky vhodnému umístění popruhů pohodlný. Ale přiznávám, že na celodenní výlet s batohem bych si vybrala jiný model s polstrovanými popruhy.

Batoh je ušit z materiálu Tyvek, který je pevný a odolný, ale zároveň lehký, nepromokavý, ale prodyšný, příjemný na dotyk, a navíc snadno recyklovatelný. Vypadá trochu jako pomačkaný papír.

Batoh získal řadu významných ocenění, například Plus X Award za vysokou kvalitu, design, funkčnost a snadnou použitelnost nebo Red dot Design Award.

Je dostupný ve světle šedé, tmavomodré, olivové a černé barvě.

Když jsem přestala jezdit na dovolené s rodiči a začala cestovat na vlastní pěst, chtěla jsem toho vidět co nejvíc. Města, památky, kostely, muzea. Hory, plesa, jezera. Vodopády. Skály. Co nejdál, co nejvýš. Když jsem se pak vrátila domů, většinou jsem zjistila, že ty nejsilnější zážitky jsem si nepřivezla z nejvyšších vrcholů ani nejpamátnějších míst, ale že to vlastně byly často úplně obyčejné věci. Pak se narodily děti a ty NEJ zážitky se najednou odehrávaly ráno při snídani v posteli, na hřišti v zahradě u apartmánu nebo v lese za naší chalupou.

Přesně takové zážitky letos převažují i v našem Prázdninovém plánu. Jíst borůvky rovnou z keříčku, opékat buřty, spát pod stanem nebo v týpí, koukat na hvězdy, jet na šlapadle a chodit bosky. Udělat si piknik, bloudit v lese a zažít bouřku. Skákat gumu, jít do skanzenu a jet na prázdniny k babičce.

A přesně takových zážitků se bude týkat velká letní zážitková soutěž, kterou jsem pro vás připravila ve spolupráci se značkou Lässig. Nezáleží na tom, jestli se na dovolenou chystáte do Chorvatska, do Karibiku, nebo na Mácháč či do Beskyd. Jsem si jista, že inspirativní nápady na hry, aktivity a zážitky si přivezete odkudkoli. Podělte se o ně, inspirujte, odškrtávejte své Prázdninové plány – a vyhrajte 🙂

Co můžete vyhrát?

1. cenou je dětský cestovní kufřík na kolečkách Lässig z kolekce Wildlife s roztomilou surikatou. Získá ho vylosovaná výherkyně.

2. cenou je malý dětský batůžek Lässig z kolekce About friends v univerzální šedé barvě. Získá ho autorka příspěvku, který mě nejvíc pobaví, dojme či inspiruje. Pokud se nedokážu rozhodnou, budu ze svých favoritů losovat. Každopádně, originalita se vyplácí!

Jak se zúčastnit?

1. Dejte lajk tomuto článku

2. Vložte na svůj profil fotografii ze zážitku, popište ho a

3. přidejte hastag #lassig_letoplnezazitku

Pozor! Pozor!

1. Více zážitků – více fotografií s hastagem – víckrát v osudí. Můžete se zúčastnit, kolikrát chcete.

2. Fotka, na níž bude vidět i produkt Lässig, bude do osudí zařazena dvakrát. (Pro jistotu mě na něj, prosím, v popisku upozorněte.)

3. Pokud máte svůj Prázdninový plán, můžete na konci léta vložit fotku, jak jste ho zvládli vyškrtat. Pokud ji označíte hastagem, bude také započítána mezi soutěžní.

Do kdy soutěž trvá?

Logicky, do konce prázdnin. Uzávěrka bude o půlnoci v neděli 1. září 2019.

Losování proběhne co nejdříve po uzávěrce, podle toho, jak hojná bude účast 🙂

Školní rok definitivně skončil, a s ním i naše plánovací soutěž s Läsigem. Jsem moc ráda za každý plán, který jste mi do soutěže poslaly, a hlavně za obrovskou dávku inspirace, kterou jsem v nich našla. Přesně proto jsem tu soutěž vymyslela 😀

Hlavně mám ale radost, že jste si tvorbu plánů užily. Do soutěže jste jich poslaly 21

(včetně plánu malé Nikolky, který počítám!), a na všech je pěkný kus práce. Díky moc!

A kdo vyhrál?

1. cenu, tedy organizér do auta s motivem příšerky Boba, jsem losovala ze všech soutěžních příspěvků. Plánů bylo 21, generátor náhodných čísel vyplivnul číslo 20, což je předposlední vložený plán. A ten vložila @petrasik. Gratuluji k novému kamarádovi pro vaše klidné, pohodové prázdniny!

2. cenu, zmrzlinkový klobouček proti sluníčku, jsem slíbila poslat za plán, který mě nejvíc zaujme, inspiruje nebo se bude nejvíc líbit vám. Přiznávám, nebyl to dobrý nápad, parádně jsem si tím zavařila😀 Nejvíc mě za srdce chytily plány, které tvořily hlavně děti, ale zas jsem nechtěla být nefér k maminkám, jejichž děti ještě kreslit neumí. Tak jsem se nadchla pro plány, které myslí i na druhé a obsahují i pomoc či dělání radosti druhým. Ale i takových bylo víc. Originální, hodně kreativní zpracování by si také zasloužilo pořádně odměnit. No, nebudu to natahovat, snad se na mě nebudete zlobit, že i napodruhé rozhodla náhoda. Chtěla jsem výhru vyhlásit ještě letos 😀

Tramtadadá, vytáhla jsem @netyka, což mi udělalo radost, protože splňuje vlastně všechna kritéria, která jsem uvedla výše. Gratuluji!

Ještě jednou díky za účast. Posílám všem pět srdíček, protože jste mě inspirovaly víc, než jsem na začátku doufala. A nezapomeňte své naplánované zážitky dokumentovat, už brzičko vyhlásím velkou prázdninovou soutěž, v níž to využijete 🙂

Miluju prázdniny! I když je to už pěkných pár let, kdy jsem dostala své poslední vysvědčení, a skoro šest let, kdy jsem na dovolené pořád, stejně pořád v červnu cítím to natěšené očekávání a nesnáším červenající jeřabiny, připomínající blížící se září. Prázdniny, to je moje! Dobrodružství a večery natažené dlouho do noci, výlety a bloudění, koupání, nicnedělání a sluníčko ve tváři, borůvky mířící do fialové pusy rovnou z keříku a spousta, velká, ale opravdu velká spousta zmrzliny... A taky miluju plánování 🙂

Než se mi narodily děti, plánovala jsem si každou dovolenou snad půl roku dopředu. Pečlivé rešerše všeho, co se dá v dané oblasti vidět, historie a zajímavosti, sestavený itinerář, plán, co koupit jako suvenýr... S mým mužem jsem musela dost zpomalit – jak v programu, protože nerad chodí, tak v plánování: dovolená byla jistá až tak tři dny předem, poslední večer před odjezdem jsme zamlouvali ubytování na první dva dny a zbytek byl těžká improvizace. A s dětmi už jsem ani netušila, jestli nestrávíme den na hřišti u apartmánu 🙂

Když děti dorostly do věku, kdy se z nich stali parťáci, zapojila jsem je do plánování – a ono to začalo fungovat! Neplánuju výlety na konkrétní dny, to se s nimi nedá. Naše akce bývají silně závislé na počasí a ranní náladě. Ale plánujeme zážitky, které si z prázdnin chceme odnést. Co chceme zažít, co budeme dělat, co se potřebujeme naučit. Co chceme jíst, kam chceme jet. Všechno pečlivě sepíšeme a pak během prázdnin odškrtáváme. Klidně si některé zážitky dopřejeme dvakrát, třikrát nebo i hodněkrát, něco dopíšeme, něco vyškrtneme nebo jen tak vynecháme. Cílem není plnit nějaký plán. Cílem je prožít co nejbáječnější léto. A na podzim nelitovat, že jsme něco důležitého nestihli.

Chcete do toho jít letos s námi? Můžeme se společně inspirovat, bavit a motivovat. A já vás za to navíc odměním, protože jsem do soutěže dostala dvě báječné ceny, které o prázdninách určitě využijete!

O co budeme hrát?

1. cena: Organizér do auta Wrap-to-Go z kolekce Little Monsters Bouncing Bob, roztomilý kapsář se spoustou kapes a kapsiček na vše, co budou děti během cesty autem potřebovat.

2. cena: Oboustranný klobouček s UV ochranou se vzorem zmrzlinek (z druhé strany čistě bílý) ve velikosti pro děti od 18 měsíců.

Jak soutěžit?

1. Dejte "To se mi líbí" tomuto článku.

2. Vytvořte si svůj vlastní Prázdninový plán. Je jen na vás, jestli budete psát, kreslit, malovat nebo lepit fotky, jestli se inspirujete tím naším, nebo si ho uděláte zcela po svém, jestli ho budete mít našlapaný zážitky, nebo si naplánujete jen pohodu a nicnedělání. Jde o vaše prádzniny 🙂

3. Vložte jeho fotku s krátkým popisem na svůj profil a

4. Přidejte hashtag #lassig_prazdninovy_plan

Do kdy soutěž trvá?

Abyste o své případné výhře věděli ještě před odjezdem na prázdniny, vyberu výherce v poslední červnový pátek. Čas na vkládání příspěvků tedy máte do půlnoci ve čtvrtek 27. června.

Kdo vyhraje?

1. cena, tedy organizér, poputuje k vylosovanému výherci.

2. cena, tedy klobouček, bude patřit tomu, jehož plán mě nejvíc zaujme, pobaví nebo inspiruje. Nebo získá nejvíc vašich lajků. Uvidíme. Tak jako tak, originalita se vyplácí!

Psssst!

Chcete vědět tajemství?

Přípravou Prázdninového plánu to samozřejmě nekončí! Mnohem důležitější bude Dobrodružné léto, které díky němu prožijeme. A taky díky dalším krásným cenám Lässig. Necháte se překvapit?