Důležité upozornění:

"Cílem tohoto článku není někoho naštvat. Pokud na vás při čtení následujících řádků přichází vztek, zavřete okno svého prohlížeče a pokračujte v jiné činnosti. Pokud se v následujích řádcích poznáváte, jedná se zajisté jen o shodu náhod. Všechny postavy jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je zcela náhodná."

     Pokud i vy patříte mezi lidi, kteří občas obšťastní v podstatě kteroukoliv ze sociálních sítí svým vlastním obrázkem, věřím že budete přesně vědět, o čem mluvím  (vlastně teda samozřejmě spíš píšu). Na svůj blog (zeď či jakkoliv jinak svůj vymezený prostor nazýváte) přidáte fotku. Líbí se vám. Máte z ní radost. Chcete se pochlubit. Chcete porozumění. Chcete radu. Chcete si uchovat vzpomínku. Nebo prostě jen tak. Ano, fakt JEN TAK. Po nějakém čase (dle vaší závislosti na internetovém světě) se k fotce vrátíte a jdete se podívat, jak si vede. Hmmm, docela dost lajků a několik komentářů. Zvědavě je rozkliknete a nestačíte se divit. Že to také znáte?

    V následujících řádcích si z tohoto tématu snažím dělat legraci a trochu přehánět, i když očekávám, že to někdo vezme jako píchnutí do vosího hnízda. Ne, nechci rýpat do nikoho konkrétního, spíš se jen snažím shrnout své poznatky z doby mé "modrokoníkovské slávy". Když jsem tu začínala, měla jsem pár sledujících a na mém blogu se neděly v podstatě žádné nepřístojnosti, ani nepříjemné sociální interakce. S přibývajícími sledujícími se tohle ale změnilo. A není se čemu divit, když vás sleduje takové množství lidí, je pochopitelné, že mezi nimi fakt nejsou jen samí takoví, kterým jste sympatická a "mají vás rádi". 

    Občas člověk přidá naprosto neškodnou fotku a strhne se pod ní smršť, kterou vážně nečeká. Ale časem se s tím naučíte pracovat, předvídat a podobným věcem tak většinou předejdete. Všechny níže uvedené komentáře vycházejí ze skutečných událostí - z důvodu špatné paměti či literární stylizace však mohlo dojít (a také došlo!!!) k jejich pozměnění či lehké nadsázce. Ale věřím, že pokud se na Modrém koníkovi už nějakou dobu pohybujete, budou vám některé komentáře více než povědomé. Berte to tedy, prosím , s rezervou, nadhledem a zkuste se nad tím zamyslet🙂

I jedna naprosto obyčejná fotka může být různými lidmi vnímána naprosto odlišně

Beruska_11:Teda, Veru, to je krásná fotka. Moc vám to všem sluší.

Dana_ruzova: Super. Kdo fotil?

Bu_bu_bu: Já bych se teda dost bála mít k dítěti takhle velkého psa. Přeci jen tohle plemeno není mezi bojovými plemeny náhodou! Mým známým zabil dítě.

        Miluju_sveho_psa:@bu_bu_bu Tohle rozhodně není bojové plemeno. Bojová  plemena v podstatě neexistují. Psi jsou takoví, jaké si je páníčci vychovají.

        Kynoložka_Agata:@bu_bu_bu Souhlas. Výmarský ohař k dětem nepatří!!!

        apacheee: @kynolozka_agata To je rhodézský ridgeback.

        Kynolozka_Agata:@apacheee To je úplně jedno. Je prostě úplně nezodpovědné  mít velkého psa k miminku. A neopravuj mě, to na tom nebylo to podstatné.

Cestovatelka: To je krásné místo, kde je to prosím foceno?

Teplomilka: Fotka je sice krásná, ale mě strašně zaráží, jak moc jste oblečení. U nás je dnes fakt hic. Některé matky prostě ty děti moc strojí a pak se diví, že jsou v zimě pořád nemocné.

        Meteoroložka: @teplomilka Vidíš, u nás dnes strašně fouká, já bych dala aspoň tomu malému dítěti radši slabou bundičku. Na těch stéblech trávy je vidět, že dost      fouká.

        modni_policie_v_akci:Hezká rodinka, ale proboha příště si lépe zkombinujte     oblečení na focení. Vůbec k sobě neladíte. Proužky a kostky k sobě přece fakt        nejdou. Škoda!

Agnes_se_nerada_foti: Já nechápu, proč lidi vyhazují peníze za tyhle naaranžované fotky. Vůbec to nevypadá hezky a největší chudáci jsou ty děti. Takhle je nutit do něčeho, co nechtějí.

        Stare_dobre_casy: Přesně tak. Za nás tohle vůbec nebylo a žijem. Úplně vyhozené  peníze.

Fashion_guru: Promiň, ale ty tvoje vlasy jsou hrozný. Měla bys změnit účes, dělá tě starší, tlustší a ta ofina je příšerná. Vyměň kadeřnici. Hned.

                            135 To se mi líbí (jo - ne každý má "koule" na to napsat sám za                     sebe ošklivý kometář, ale lajkovat cizí hnusy jde už mnohem líp)

        apacheee:@fashionguru Vidíš a mně se moje vlasy líbí. S ofinou si připadám        dobře, takže určitě nebudu účes v dohledné době měnit.

        Fashion_guru:To jsem teda nečekala, že jsi takhle namyšlená.

Ochrankyne_detskych_prav: Jako fotka je hezká, ale patří jen do rodinného alba. Fakt nedokážu pochopit, co lidi vede k tomu, aby vystavovali své děti na internetu. Vždyť na to může koukat třeba kdejaký pedofil. Fuj. Navíc, ty děti si o tom nerozhodly samy a jednou se jim budou za to spolužáci smát. 

Stouralka_za_kazdou_cenu: Mně přijde strašně nevhodný, že na fotce je zachyceno jen jedno dítě. Vždyť druhý syn bude zklamaný, že on není dost dobrý na to, aby byl vyfocen.

Ekoložka_na_entou: Proboha, proč tam musí být ty balonky. Zaprvé to je kýčovité a za druhé? Ten dopad na přírodu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vsude_ciha_nebezpeci: Nebáli jste se, že vám dítě spadne do vody a utopí se? Ona stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě.

Politik_telem_i_dusi: Jojo, rodinná idylka. To ale brzy skončí. Nastěhují se nám sem uprchlíci a je po pohodě.

        Peace: @politik_telem_i_dusi To já říkám taky. Je hrozný, co se dnes děje. K       nám cestují tisíce uprchlíků a naši vojáci odchází do Afghánistánu. Jen proto, že        USA. Konec tohle. A moje známá mi zrovinka říkala, že její známá má známou a ta      má sestřenici, jejíž manžel se dostal do uprchlického tábora, a to co tam viděl, to        prý ještě nikdy jinde neviděl.

Proste_pohodarka: Jste krásná rodina a je vidět, jak spokojení všichni jste. Držím pěsti.        

        Zhrzena_a_nestastna: S tímhle já vůbec nesouhlasím. Naopak si myslím, že        lidi, kteří jsou skutečně šťastní, nemají potřebu svůj vztah nijak prezentovat na        veřejnosti. Takže bůhví, jak to je ve skutečnosti. Třeba ji bije!

Pragmaticka_v_Kauflandu: A viděli jste už, kolik stojí máslo? Je strašný, jak ta cena roste. Letos asi ani nebudu péct cukroví z másla a nakoupím nějakou náhražku.

           Pecu_s_laskou:@pragmatik Já teda dbám víc na kvalitu a vůbec mi nevadí si  za ní připlatit. Radši méně, ale dobrého.

Spasitelka: Všechny do jedné, které tu píšete cokoliv špatného, závidíte. Tohle není nic jiného než závist.

            Potrefena_husa: Proboha, člověk napíše něco jiného než vlezdoprdelkovské    řeči a hned závidí. Jojo, jak máš jiný názor, jsi hned špatný. Prostě se někomu          nelíbí, jaký má vlasy. Jinýmu zase ta vyumělkovanost u fotek.

            Uprimnost_za_kazdou_cenu: Jasně, jak má člověk jiný názor, měl by            mlčet. Ale autorka přece musí počítat s tím, že když dá na internet fotku, může se            vyjádřit každý. Od toho ten internet přece je. Já si myslím, že má strašný vlasy,            tak jí to prostě napíšu. Je to můj názor a mám právo ho říct. Jsem upřímná a na            nic si nehraju.

            Spasitelka: Ale já si nevšimla, že by se autorka na tvůj názor ptala. Když uvidíš na ulici ženskou a bude mít blbý účes, tak za ní taky hned poběžíš a budeš jí hlásit, že má debilní vlasy? Protože s touhle logikou bys rozhodně měla. Ale za klávesnicí je každej silnej...

Maminka_trech_princezen: Krásní kluci. Teď by to chtělo ještě tu holčičku. Do třetice to určitě vyjde.

Lingvistka: Já si mislým ze jen tupec může dávat fotky své rodini na intened. Kord v dnešní dobje. O vaší intelygenci to vipovýdá hodně.

            Korektorka: @lingvistka Prosímtě, nauč se nejdřív češtinu a pak někoho             kritizuj. Tohle je děs. Mám z toho úplně bolavé oči.

            Proti_spravne_cestine:@korektorka Tobě asi nedošlo, že ne každý je             dokonalý viď? Někdo může být cizinec, někdo je dyslektik. Není důležité, jak se to             napíše, ale ten obsah. Asi ti uniklo, že tady nejsme ve škole.

Vychovala_jsem_tucet_deti: A to je přesně ta moderní kontaktní výchova. Začíná to nošením v šátku, spaním s dítětem v posteli, kojením do 2 let a takhle to končí. Ještě ani nechodí do školy a už mámě skáče po zádech. Potřeboval by pár na zadek a hned by věděl, co si může a nemůže k rodičům dovolit.

        Radobyfyzioterapeutka_Klara: A ještě to nošení ničí dětem záda. No jednou si  matka zapláče, jak moc dítěti zkomplikovala život.

Boty_s_zirafkou: Ajaj, koukám, že další husa, která věří všemu, co se dočte na internetu. Barefoot je prostě zlo, naše děti na tohle nejsou stvořeny. Každá dětská noha by měla být v pevné a vysoké botě. To je ta dnešní doba. Porodní plány, otcové u porodu, neočkování,... Děs, tyhlety matky. Lesanky.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

A takto bychom mohli pokračovat donekonečna...

Jak s tím naložit?

    Nebudu říkat, že mě některé komentáře nezasáhly, protože by to prostě a jednoduše nebyla pravda. Některé se mě opravdu dotkly, obzvlášť byly - li napsány člověkem, kterého jsem považovala za internetového přítele. Člověk ale zocelí a po nějaké době se smíří s tím, že ne všichni jsou takoví, za jaké se ve virtuálním světě vydávají.

    Tímto zjištěním jsem se naučila nebrat si ty zlé věci tak osobně. Nad každým takovým komentářem se snažím zamyslet a třeba se z něj i poučit a popřemýšlet, jak působím na své okolí. Ale rozhodně kvůli tomu nebrečím do komentáře. Musím říct, že 6 let na Modrém koníku mě opravdu hodně zocelilo a beru to jako dobrou školu života. Nicméně jsem fakt ráda, že jsem na sociální sítě přišla až v době, kdy jsem byla (téměř) hotový člověk. Neumím si ani představit, jak náročné to musí být ve fázi, kdy si je člověk sám sebou nejistý a neví, co od života chce. Neví, jak poznat dobré lidi od těch špatných. 

    A to si odsud odnáším jako nejzásadnější úkol ve výchově svých dětí - nenechat je semlet virtuálním světem!

A co jsem tímhle článkem chtěla říct?

    To, co někdo píše pod vaše fotky, nevypovídá nic o vás. Zato o pisateli to vypovídá mnohé. Zlé, útočné a rýpavé komentáře prostě nepíší lidé, kteří jsou šťastní a spokojení se svým životem. A potvrdilo se mi to opravdu už mockrát.

    Na závěr bych jen ráda podotkla, že každý máme hranici sdílení na internetu nastavenou někde jinde. Věřte ale, že před tím, než zvěřejním kdekoliv na internetu fotku svých dětí, projde tahle fotka náročnou samocenzurou. V životě bych nenahrála fotku, kde je moje dítě zachyceno nahé, nemocné či v situaci, za kterou by se mohlo cítit zesměšněno.

Já sama se na internetu řídím heslem:

    Když nemůžeš nebo nechceš napsat něco hezkého a nikdo se tě neptá na tvůj názor, nekomentuj. A pokud se někdo na názor ptá, dá se vždycky napsat slušně a s taktem. Nikdy totiž nevíš, kdo se na druhé straně monitoru schovává za písmenky a jak moc mu tím, co napíšeš, ublížíš!

    Děkuji všem, které jsem zde poznala a denně mě přesvědčujete, že i v internetovém prostředí, kde jsou skoro samý baby, se dají poznat skvělé ženy, jež se ze zprvu virtuálních přítelkyň stanou těmi opravdovými!!!

    Jsem máma dvou kluků. Strašně se mi chce dodat, že spokojená máma dvou kluků. Nevím proč to tak je, ale jakmile máte dvě děti stejného pohlaví, vaše okolí nutně získá pocit, že jste pro společnost neudělaly dost a je minimálně vaší morální povinností dát osudu třetí šanci a pokusit se počnout dítě opačného pohlaví. Skoro bych řekla, že jsem na tom o malý chloupek lépe než maminky, které mají dvě dcery. Já jsem aspoň dala rodině mužského potomka, který ponese minimálně do příští generace naše jméno dál. Uf. Kecy. Myslím, že kdo to máte stejně, nesnášíte ty řeči taky tak jako já.

    Fakt nechápu, proč by mě měl někdo litovat, že mám dva kluky. Jsou úžasní, jsou moji a jsou zdraví. Co víc sakra člověk může od života chtít? Pro okolí si však stejně nesu cejch, kterého se pravděpodobně nikdy nezbavím.

    Když se odprostíte od toho, že vás ty kecy štvou, je to vlastně strašně vtipný, jak vás soudí úplně cizí lidé. Jak vám cizí lidé s naoko vtipným tónem rozkazují, že musíte mít třetí dítě. Vrcholem toho pak je, když vám někdo takový radí, že je potřeba při sexu zmenit pozici. Fakt, holčičky se přece dělají zezadu. Že jste to nevěděly? Chyba, možná právě proto máte dva kluky. Jako já. Možná by tito chytráci zůstali hodně překvapení, kdybych jim na oplátku začala popisovat chvíle, při kterých vzešli naši kluci🙂

    Nejsem žádný puritán, opravdu ne, ale fakt nejsem schopná pochopit tu drzost naprosto cizích lidí (nebo lidí, které znáte v podstatě jen od vidění), kteří si myslí, že vám mohou jen tak mezi řečí říct, jakým způsobem to máte dělat, taková intimní záležitost. Kdyby to bylo jen jednou, člověk nad tím mávne rukou, ale když to slyšíte poněkolikáté, máte chuť vystřelit pěstí směrem k jejich nosu. Kdybych byla Saturnin, tak to asi i udělám. Na co se zdržovat s koblihama🙂

Pokud máte 2 (nebo nedejbože  více dětí stejného pohlaví), připravte se na tyto fráze:

"Tak aspoň že jsou zdraví."

(Každý holt máme ty priority jinde.)

"Tak do třetice tu holčičku."

(A vy mi ji fakt zaručíte?)

"Tatínek má asi radost, že má syny, ne? "

(Tatínek po klukovi rozhodně netoužil, vlastně mu to bylo naprosto šumák.)

"Pořád lepší dva kluci než dvě holky."

(Proč proboha, copak jsou holky méněcenné? Žijeme ve 21. století - aspoň někteří z nás tedy, mám pocit.)

"To máš teda blbý, že se musíš starat o 3 chlapy."

(Nemusím, velký se o sebe zvládne postarat zcela sám a ty dva malé prostě povedeme tak,  jak nám to bude vyhovovat.)

"To se teda v pubertě z nich zblázníte."

(Fakt si nemyslím, že se dvěma holkama by to byla procházka růžovou zahradou.)

"Škoda, že vám nevyšel ten páreček."

(A kdo říká, že my jsme o něj vůbec stáli?)

"Chudinko, já bych dva kluky nechtěla ani náhodou." 

(Je mi to jasný, hodila bys je hned po porodu ze skály.)

A co bude teda dál s naší rodinou?

    Myslím, že vůbec nic. Vždycky jsem žila s představou, že budu mít dvě děti. Ty mám. Nebudu si vymýšlet, občas mě zamrzí, že nebudu s dcerou vybírat šaty do tanečních nebo na svatbu, a tak. Ale tak nějak mám pocit, že se ke mně ti kluci hodí vlastně víc. Ani já nejsem typická holka a nebyla jsem jí nikdy. I tady se mě hodně ptáte, zda budeme mít třetí dítě, tak upřímně říkám, že si myslím, že ne. Momentálně si strašně užívám to, že kluci už jsou větší, rozumní a my máme s mužem čas pro sebe a můžeme třeba podniknut něco i bez dětí. Poslední dobou trávíme více času o samotě a musím říct, že je to úžasný, skvělý a strašně mi to chybělo.

    Cítíme se prostě kompletní a už nemám pocit, že nám někdo chybí. Ale jak se říká: "Nikdy neříkej nikdy." Třeba se za pár let zblázníme a názor změníme. Ale i tak si myslím, že bych radši volila třetího kluka, pokud bych měla možnost volby.

    O tom, že mi dvě děti stačí, jsem se přesvědčila zrovna minulý měsíc. Trochu se mi zpozdil cyklus a musím říct, že se mi vážně neskutečně ulevilo, když dorazila menstruace. V těchto chvílích si člověk asi nejvíc uvědomí, co opravdu chce🙂

    PS: Občas se mi samozřejmě zasteskne při představě, že už nikdy nebudu ňuchňat svoje malé miminko. A víte, kdy mě přepadají tyto touhy nejsilněji? Když se jako ambasadorka účastním veletrhů For Kids a vidím všechny ty nádherné věci pro mrňousky. Manžel už si ze mě dokonce dělá srandu, že u nás zase bude chvilku hlavním tématem otázka třetího dítěte🙂