Nejspíš jste už zaznamenali, že v srpnu probíhá každoročně mezinárodní týden kojení. Týden je pro toto téma dost možná málo, protože to, kdy se miminko rozhodne přijít na svět, je věc, která je na jednu stranu tak trochu alchymie, nebo je to dáno pevně…. Ale rozhodně se rodí po celý rok a v každém ročním období (naštěstí).

Zdroj: pixabay.com

Já jsem si zažila, milé koníkovky, taky své….

Pamatuju si, když jsem porodila Viktorka, že jsem se těšila, až mi ho poprvé přiloží, jaké to bude. Byl to tak silný moment…. Malé měkké tělíčko, na ten zkoumavý pohled “tak ty jsi moje máma”, nikdy nezapomenu. Nemohl ze mě spustit oči, prostě láska na první pohled…!

Ano, kojení spouští hormony a hormony kojení. Jde to ruku v ruce. Doteky a vzájemná blízkost také laktaci podporují. Vyplavují se endorfiny - hormony štěstí, oxytocin - hormon lásky. Samotné kojení v šestinedělí pomáhá zavinování dělohy po porodu a odlučování zbytků placenty. Ale stejně tak může docházet k hormonální dysbalanci. Jak se říká - těhotenství a šestinedělí je jedna velká hormonální smršť (a to teď nechci nastávající maminky vůbec strašit).

Vy, které jste to zažily, mi asi dáte za pravdu, že začátky s miminkem nejsou vždy jen sluncem zalité. Třeba u porodů sekcí (tedy císařem) je vyšší riziko vzniku “poporodního blues” - termín pro poporodní depresi.

Zažila jsem si porod klasický, vaginální, spontánní. Ale i plánovanou sekci, která se sice naplánovala, ale Adélka se nakonec rozhodla přijít podle sebe. A tak jsem skrz polohu plodu (Adélky) nemohla rodit spontánně a nastala sekce akutní. Jsme holky šikovné a taky že jsme to všechno zvládly.

Zdroj: pixabay.com

💡TIP: Upozorním, že i u císaře si můžete s sebou vzít porodní plán. Přála jsem si bonding, přiložení Adélky k prsu po porodu, ikdyž jde o sekci, anestezii mi dovolili spinální (pacientka zůstává při vědomí, přičemž od pánve k dolním končetinám nic necítí). Dvakrát však podtrhuji, že záleží na stavu matky i dítěte i na samotné porodnici a operačním týmu.

Každopádně - kojit jsem začala hned, jak to bylo možné. Když odezněla anestezie a přišla jsem k sobě. Adélka byla úžasná! Sice jsem byla bolavá, ale mít ji u sebe mi vše vynahradilo. Jak to bývá, nejhorší období na kojení, alespoň pro mě byly ty dny propouštěcí do domácího prostředí, kdy se místo kolostra (mleziva) začíná tvořit mateřské mléko ve své pravé podobě.

Jestli ještě nebolí, tak brzy bolet začnou namáhané bradavky, které bývají popraskané, nalitá prsa pnou…. S Viktorkem se mi udělal zánět, z babských rad nepomáhalo nic! Zachránila mě až odsávačka mateřského mléka před antibiotiky. Pomáhá také odstříkávat mezi kojením do úlevy, přikládat dítě při kojení ve směru, kde se dělá zatvrdlina v prse (zánět), přiložit tvaroh nebo zelný list, či zkusit teplý či studený obklad. Pokud jsou teploty a prso je začervenalé, chce to navštívit lékaře, který zánět rozežene antibiotiky, která jsou sloučitelná s kojením. Takže nebojte, poradit si se zánětem se vždy dá.

Zdroj: pixabay.com

U Adélky jsem už věděla a odstříkávala tzv. do úlevy. Zánět se sice nerozjel, zato u mě začaly pracovat hormony a úplně jinak, než bych čekala. I já jsem si prošla obdobím poporodní deprese. Přišlo slzavé údolí a výčitky, doma tříleťak a ten to měl teprve těžké, když doteď se o nic dělit nemusel. Hlavně o maminku ne. Naštěstí se vše brzy ustálilo a rozkolísané hladiny se vrátily do pomyslné roviny. Uf!

Nikdy jsem ale nepomyslela na to, že bych kojit přestala. Přičemž plně respektuji všechny mámy, které kojit z jakéhokoli důvodu přestaly. 

💡TIP: Slyšeli jste o Bachových esencích? Kapky na přírodní bázi pomáhající řešit např. akutní stresové stavy, strachy a jiné emoce. 

No a po čem tedy sáhnout, když už jste v rozjetém kolotoči?

V první řadě si pořiďte nějaký vhodný krém na bradavky, který pomůže s jejich regenerací, než si zvyknete vy i ony.

A dále si pojďme říct, jak si kojení zpříjemnit a usnadnit spolu s kojícími pomůckami od #nuk.❤️

Kojící prsní vložky - využijete je všechny. Jsou diskrétní, hygienicky samostatně zabalené, prostorné a extra savé. Mají lepící proužek pro jejich snadné uchycení, aby ve spodním prádle necestovaly (třeba i v noční košili). Uživíte je jak na začátku, tak na konci kojení, kdy může docházet k samovolnému spouštění MM.

Silikonové kojící kloboučky - ty pomohou v případě, kdy kojení bolí nebo máte již bradavky rozpraskané a potřebují delší čas k regeneraci. Mnohdy se stane, že se na bradavkách usadí kandida (mykóza), vlivem vlhka atp., která také znepříjemňuje nejen mamince, ale i miminku kojení, protože se může usadit v dutině ústní miminka z působit tzv. Soor.

Sběrné sáčky na MM - tady je to celkem jasné. Sáčky jsou vhodné do lednice i mrazáku. Nedají se protrhnout a disponují dvojím zipem pro důkladné uzavření. Navíc je můžete snadno popsat. Nezapomeňte, že MM z uchované v lednici vydrží xx hodin, kdy je ještě použitelné, kdežto MM uchované v mrazáku vydrží XX dní a po jeho rozmrazení je určeno k okamžité spotřebě.

Elektrickou odsávačku MM Nuk Nature Sense - tato odsávačka je skvělý pomocník a při jejím pořízení najdete uvnitř vše potřebné! Sběrná nádoba na mléko tvoří rovnou kojenecká lahvička z řady Nature Sense. Takže stačí odsát mléko, uzavřít jej v lahvičce a buď rovnou podávat nebo uchovat opět v lednici.

Má několik programů, kdy nejprve simulujete slabším podtlakem začátek kojení, kdy se stimulují mlékovody a spouští se laktace. Jakmile máte mlékovody nastimulovány a vidíte, že se začíná MM v nádobce sbírat, přidáte si pohodlně dle potřeby sílu podtlaku a odsávání je tak produktivnější. Odsávačka je extra tichá, takže nebude rušit, vás, miminko, ani okolí. Měří také čas kojení, který se hodí, pokud chcete odsávat např, z obou prsů stejně dlouho.

NUK Welcome set - není sice pomocníček pro kojení, ale je to věc, kterou upotřebíte klidně již v porodnici a najdete v této krásné taštičce potřebné maličkosti pro péči o miminko:

• ortodontický silikonový dudlík NUK Genius “My first NUK“ (0-6 měsíců)
• NUK ochranný box na dudlíky pro hygienické skladování
• NUK dětský kartáč na vlasy s extra měkkými nylonovými štětinami
• NUK dětské nůžky na nehty s krytem
• NUK Classic + Chladivé kousátko pro dvojí úlevu při prořezávání zoubků (3 měsíce+)
• NUK Set tréninkových kartáčků – zubní kartáček a masážní kartáček v nových moderních barvách s bezpečnostní zarážkou (6 měsíců+)
• nylonová taštička v neutrálních barvách

Závěrem bych možná jen připomněla to známé klišé, že spokojená maminka = spokojené miminko. Jde jen o to, jak si k té spokojenosti společně najít cestu. NUK vám bude na ní skvělou oporou.❤️

Krásné letní dny plné pohody přeje všem

Renča&NUK

"Problém s koupí dobře padnoucí a zároveň ňadrům lichotící podprsenky jsem měla od těch dob, co jsem začala nějakou potřebovat. Přestože mi moje maminka při výběru těch prvních kousků byla velkou oporou, nákup nového spodního prádla nebo plavek byl vždy útrpnou odysseiou. Na jejím konci se sice skvěl v nákupním košíku jakýsi výsledek, každopádně jsem nebyla spokojená ani já (podprsenka by nemusela tu tlačit, tu odstávat a dělat taková divná prsa), ani maminka (nemusela by být tak drahá, vybraná až v pátém obchodě a dcera by se za ty peníze nemusela tvářit tak kysele)."

"V dospělosti, už bez podpory maminky, býval scénář dost podobný. Korunu tomu v mém případě nasadily e-shopy, které sice nabídly ten zaručený kalkulátor, který mi vyplivl údajně ideální velikost, ale už neporadil, jaký střih si vybrat, aby prsa z podprsenky při předklonu nevypadávala a košíčky se tak divně nekrabatily.

Z martyria neustále špatných výběrů, vracení zboží v zákonné lhůtě (v tom lepším případě) a nošení nepadnoucí podprsenky (v tom horším), mě v době příprav na příchod našeho prvního potomka vysvobodila, do té doby pro mne zcela neznámá, instituce "podprsenka na míru - poradíme, vybereme". Nevýhodu vyšší pořizovací ceny vzápětí převálcoval fakt, že jsem za minimum (navíc příjemně stráveného) času získala krásnou, kvalitní a padnoucí podprsenku, která nevídaně podržela nejen zvětšující se prsa, ale i snižující se sebevědomí."

Je vůbec možné ještě před porodem zjistit, zda drahý kousek speciálního mateřského prádla nebude po porodu ležet ladem na dně šuplíku? Zde nejvíce pomůžou (jako v mnoha jiných případech) zkušenosti sdílných maminek.

Jak to měla Eva       

"Když jsem celou tuhle anabázi vyprávěla svojí kamarádce Evě s dotazem, kde ona kupuje kojicí podprsenky a kam chodí na kojicí blůzy a tuniky, do jejichž důmyslně řešených výstřihů jsem se hned zamilovala stejně tak jako do onoho geniálního detailu kojicích podprsenek - do odklápěcích košíčků zaručujících diskrétní kojení kdykoliv a kdekoliv -  dívala se na mne jak na právě přistávající stádo marťanů: 'Kojicí tuniku? Kojicí podprsenku? Na co prosím tě vyhazovat takový peníze? Normální podprdu jsem vyměnila za tu sportovní. Vyhrneš tričko, shrneš podprsenku a kojíš.' Měla zrovna na ruce svoje několikaměsíční miminko a tak jsem byla rovnou obdařena praktickou ukázkou. Musela jsem uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Dítě přikládala k prsu tak zručně, že i bez kojicích vymožeností nebylo vidět nic z toho, co má i při kojení zůstat "skryto". 

Přesto jsem si neuměla představit, jak někde při nezbytném kojení na veřejnosti ukazuji se zručností sobě vlastní své poporodní nedokonalosti a zápasím s rolováním sportovní podprsenky, která mi ještě navíc dělá z mých dvou ňader jednu dlouhou, nevzhlednou, rozpláclou veku. Moje kamarádka zase nechápala, proč se namáhat s koupí další podprsenky a dalších triček na tak relativně krátké období, když ty báječné univerzální sportovní podprsenky a trička už doma má.

I v rozhovorech s jinými kamarádkami či maminkami na diskuzních fórech se názory diskutujících žen dají shrnout do dvou základních proudů, které odpovídají mému a Evině pohledu na věc. Někdo je pokládá za zbytečnost a někdo na ně prostě nedá dopustit. "

Kdy je kojicí podprsenka nadbytečná investice

Nevýhodou slušivých kojicích podprsenek bývá vyšší pořizovací cena a špatná dostupnost kamenných obchodů s velkým výběrem na vesnicích a malých městech. Levnější varianty se obvykle nedělají v tolik slušivém provedení a často si vysluhují (alespoň dle názoru samotných žen) přízvisko "asexuální" či "babkovské", což některé ženy nechává zcela chladnými, ale jiným to může být zásadní překážkou v jejich nošení.

 Velkou výhodou, která šetří peníze za kojicí podprsenky, jež není třeba kupovat, jsou pak menší pevná prsa, která se snadno vyndavají i z běžné podprsenky. Stejně tak jako samovolně neodtékající mléko, kdy není třeba nosit a maskovat absorpční vložky. Pokud žena nemá možnost či potřebu kojit často na veřejnosti a doma jí z jiných důvodů také více vyhovují klasické či sportovní podprsenky, po kojicí spíše nesáhne. 

Kde kojicí podprsenka najde využití

Ženy, které počítají s tím, že budou kojit na veřejnosti často, spíše sáhnou po kojicí podprsence právě kvůli odklápěcím košíčkům, které zaručují snadný a diskrétní způsob kojení. Ve velkých městech lze navštívit kamenný obchod, velkou výhodou dnešní doby pro maloměsta a vesnice jsou pak e-shopy a bazary, třeba jako ten koníkovský. 

Dalším důvodem pro její pořízení jsou prsa větších velikostí, nelichotivý vzhled prsou ve sportovní podprsence (která určitým tvarům a velikostem nedodává dostatečnou oporu a některá prsa může deformovat), dále samovolně spouštějící se mléko, citlivé bradavky a v neposlední řadě touha pořídit si něco speciálně "mateřského".

Pokud se řadíte do druhé skupiny žen, ale tápete, jak správně investovat, aby vám nová kojicí podprsenka dobře sloužila, právě vám je určen článek 

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky.

Kojení v těhotenství nebo kojení dvou různě starých dětí pořád vyvolává v lidech úžas. A přitom je to tak přirozený …

Obavy

Hned na začátku si vyvrátíme mýty, ať se můžeme věnovat užitečnějším informacím:

Kojení v těhotenství a riziko pro nenarozené dítě

Oxytocin vyplavovaný při kojení způsobuje stahy dělohy silné asi jako při orgasmu. Pokud je tělo těhotné ženy právě připravené k porodu, může ho to spustit. Jinak fakt ne. Jenom v případě akutního rizika potratu (určí lékař) se doporučuje kojení zvážit.

Kojení v těhotenství a výživa pro nenarozené dítě

Ženské tělo je chytře na tyhle situace vybavené – první dostane živiny vyvíjející se plod, potom kojené dítě a matka bere, co zbude. Takže se o své mimi v bříšku fakt bát nemusíte. Hlídejte si dostatečnou pestrost stravy – jde o vaše zdraví!

Kojení nebývá problém ani při extrémně častém zvracení (zažila jsem, věřte mi).

Tandemové kojení a špatné složení mléka?

Složení mléka se primárně přizpůsobuje mladšímu dítěti. Staršímu ale to „jiné“ mléko neuškodí, nemusíte se bát. Jen mu možná bude chutnat jinak.

Kojení v těhotenství

Co vás může potkat?

Většina maminek si stěžuje v 1. trimestru na citlivost bradavek, některé na bolest při kojení. Taky bývá kojení pro těhotnou psychicky náročné – může se objevit až averze vůči staršímu dítěti. Na vině jsou hormony.

Mléka může být přechodně míň (cca od 3. měsíce) nebo může dočasně dojít. Pak je možné kojení na sucho (pokud to mamince nevadí a dítě o to má zájem). Často dochází i k odstavení dítěte (nejčastěji kolem 5. měsíce). Tohle odstavení nemusí být konečné, není výjimkou, že se dítě začne kojit zase po porodu (dokonce i po roce pauzy se to povedlo!). Ale nespoléhala bych na to.

Kojení kolem porodu

Těsně před porodem může dítě začít mléko odmítat – mění se jeho složení. Opět může dojít k dočasnému odstavu. Starší dítě často jako první pozná, že je porod za dveřmi 😉

Pokud se dítě kojí i v den porodu, doporučuju ho nakojit hned na začátku. Kojení během kontrakcí totiž zesiluje jejich intenzitu. Později by to mohlo být pro vás už nesnesitelné. Na druhou stranu má prý kojící žena hladší průběh porodu.

Maminky často řeší, jak to prakticky provést s porodem – kde bude starší dítě a co jeho potřeba se kojit? Pokud rodíte v porodnici, můžete zvolit tzv. ambulantní porod (tzn. být tam jen na samotný porod). Další možností je zaplatit si nadstandardní pokoj, kdy s vámi může být jak starší dítě, tak tatínek. (Ale často ten pokoj nejde zamluvit dopředu, tak na to nespoléhejte.) Můžete taky kojit během návštěv na oddělení šestinedělí – bývají celodenní.

Náš nejstarší se kolem data porodu kojil méně (asi mu moc to jiné mléko nejelo), takže jsme to v pohodě zvládli i s třídenní přestávkou v kojení. Na návštěvách se totiž kojit nechtěl.

Po porodu můžete očekávat, že se starší dítě bude chtít kojit častěji, než dosud (příklady táhnou a asi si i bude chtít užít, že to zase teče 🙂)

Tandemové kojení

Jako tandemové kojení se označuje kojení dvou dětí – můžou to být dvojčata (ale ty teď nechme stranou), nebo různě staré děti. Zúžený význam slov mluví o kojení dvou dětí současně, v jeden okamžik.

Tohle současné kojení jsem nikdy nezažila (starší syn ho nechtěl), ale i tak se vám ho pokusím přiblížit.

Naprostá většina maminek z mého malého průzkumu (konkrétně 90 %) totiž zažila kojení dvou dětí naráz. Takže je potřeba s tím počítat.

Jak to tedy prakticky provést?

pokračování článku

Dvě nejdůležitější informace, které si z tohohle článku musíte o kojení odnést:

1. Máma potřebuje podporu okolí

To znamená žádné řeči o nedokonalých bradavkách, malých/velkých prsou, líných dětech, malém toku mléka, „slabém“ mléku, nedostatku mléka a podobně!

Potřebuje plnou důvěru v její mateřské schopnosti, ve schopnost kojit své dítě a důvěru v dítě, že to dokáže.

Vaše prsa jsou ta nejlepší prsa pro vaše dítě. Dokážou mu dát mléko přesně takového složení a přesně v tom množství, jaké dítě potřebuje.

Pokud někdo z okolí (babička, manžel, lékař, …) nedokáže mamince takovou podporu dát, měl by se komentářů na téma kojení zdržet. Psychika je mocná a i zdánlivě nevinná poznámka může nadělat pěknou paseku.

2. Miminko potřebuje maximum kontaktu s mámou – kůže na kůži

A sem patří nejen poporodní bonding, ale veškeré tulení a nošení dítěte v šestinedělí. Pokud to jen trochu jde, ležte celé hodiny a dny nahatí v posteli s miminkem na hrudníku, jakkoliv se to může zdát bláznivé, nebo příliš přitažené za vlasy.

Už po jednom dni nonstop kontaktu skin on skin se vám může spustit mléko proudem a (dosud nepřisávající se) miminko začít předpisově pít. Vaše tělo potřebuje informaci o nutnosti vyrábět mléko – dlouhodobým kontaktem s miminkem mu ji předáte.

Pokud máte obavy z toho, jak to provést v noci, jukněte sem – společného spaní se bát nemusíte.

Tímhle bych tenhle článek mohla ukončit, protože de facto nic víc vědět nepotřebujete, ale pro úplnost si povíme ještě něco o technice kojení a o možných problémech, které můžou nastat.
Pokračování článku

Je to pár měsíců, co jsem přestala kojit. Po 4 letech a cca 4 měsících.

Né že bych tak dlouho kojila jedno dítě, taková borka nejsem, ale sešlo se to tak, že jsem neměla mezi dětmi pauzu. Kojila jsem v těhotenství a pak ještě půl roku oba najednou.

Teď pauzu mám. Ale za pár měsíců si dám pokračování, takže se dá říct, že kojení je v mém nynějším  životě stále přítomná věc 😉

Zažila jsem bezbolestné, bezpracné kojení staršího syna, které mě fyzicky vůbec neomezovalo. A zažila jsem i vydřené, vždycky problémové kojení mladšího syna, který se kojit správně nikdy nenaučil.

Kvůli staršímu jsem svou stravu  nikdy nijak neupravovala, kdežto s mladším jsem si zažila protikvasinkovou dietu (spočívá především v naprostém vyloučení sacharidů).

Starší se běžně kojil 40 – 50 minut a já si u toho mohla číst, nebo jen tak relaxovat. Kojení mladšího vyžadovalo minimálně dvě ruce a plnou soustředěnost, navíc se až do odstavení kojil pokaždé z obou prsou.

Vím jaké to je, zažívat při kojení tu pravou mateřskou lásku, i jak vyčerpávající činnost to může být, když se nedaří.

A tak tu pro vás mám takový miniseriál článků o kojení

Dnes začneme letem světem. Snad si najde užitečné info maminka v očekávání, máma kojící půlroční dítě i zastánkyně dlouhodobého kojení.
pokračování článku

Růstový spurt je termín označující období zrychleného růstu člověka. Nejrychleji za celý svůj život roste jedinec v prvním roce, tj. v novorozeneckém a kojeneckém období. Další zrychlení růstu obvykle přichází v 7 letech a pokračuje pubertální akcelerací (u dívek od 12-13 let, u chlapců od 14 -15 až do dosažení tělesné dospělosti v 17, příp. 20 letech). 

V růstovém grafu Státního zdravotního ústavu je dobře vidět, že růst kojeného dítěte není lineární - v určitých obdobích je rychlejší (první 2-3 měsíce života), jindy pomalejší (zejména kolem 5-6. měsíce věku), viz červená křivka:

Růstový spurt a kojení

V souvislosti s kojením se mluví o růstovém spurtu kolem 7.-10. dne, 2-3 týdnů, 4-6 týdnů, ve 3. měsíci, 4. měsíci, 6. měsíci a 9. měsíci, nicméně tyto časové údaje jsou jen orientační. Některé zdroje uvádějí jako období spurtů jen 3. a 6. týden a 3. a 6. měsíc.

V této době matka pozoruje častější zájem o kojení přes den. Miminko je více neklidné a plačtivé, vyjadřuje vyšší potřebu příjmu mléka. Na krmení se budí častěji i v noci, hůře spí. Při kojení může dávat najevo nespokojenost nad nedostatečným tokem mléka. Růstový spurt tak může přecházet až v bojkot kojení.

Příznaky růstového spurtu matky většinou pozorují 2-3 dny než dojde k úpravě produkce mléka. Někdy může trvat i týden a déle, v tom případě se doporučuje zkontrolovat, zda je vše v pořádku s technikou kojení. V této době by se matka měla řídit obecnými doporučeními pro zvýšení tvorby mateřského mléka a dítěti v jeho požadavcích na kojení vyhovět. Dokrm umělým mlékem nebývá nutný a není ani doporučován.

Růstový spurt se může vyskytovat i u dětí nekojených, na umělé výživě. V tomto případě se doporučuje konzultovat s pediatrem množství umělého mléka, které by mělo dítě přijmout.

Růstový spurt jako kojící mýtus

Výše uvedenému oponuje teorie tvrdící, že příjem mateřského mléka je mezi 1. – 5. měsícem téměř konstantní co do objemu. Podle nároků dítěte se pouze mění jeho aktuální složení. Podle této teorie je časté kojení naprosto běžným jevem, a kromě nutritivní funkce má i silnou funkci psychosociální a regulační pro tělesné pochody (tělesná teplota, tep, hormonální činnost, cirkadiánní rytmy).

Náhlá vyšší potřeba kojení a neklid pak není důsledkem růstového spurtu a potřeby většího množství mléka, nýbrž nejčastěji je následkem snížení tvorby mléka, nástupu nemoci nebo psychického vypětí, kdy se dítě u prsu uklidňuje. Snížení tvorby mléka může souviset s horší technikou kojení, používáním dokrmu či náhražek prsu (kloboučky, dudlíky, láhve), s omezováním délky a frekvence kojení. Také méně častý blízký fyzický kontakt s dítětem a používání hormonální antikoncepce může ovlivňovat laktogenezi.

Řešením je opět navýšit tvorbu mateřského mléka, o této problematice naleznete více ve článku Jak kojit.

Související články

• Kojení
• Jak kojit
• Bojkot kojení
• Mateřské mléko
• Vývoj dítěte

Více o růstovém spurtu na modrykonik.cz

Diskuze: Jak poznám růstový spurt?

Diskuze: Růstový spurt. Co je to?

Diskuze: Růstový spurt a krmení UM/MM flaškou.

Diskuze: Růstový spurt nebo hlad?

Diskuze: Růstový spurt nebo málo mléka?

Použité zdroje

1. http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/rustovy-spurt-kojenych-deti-veliky-mytus/
2. http://www.kojeni.cz/novinky/rustovy-spurt/
3. https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spurt/
4. http://szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/LETAK.pdf
5. https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Breastfeeding

Pokud chtějí maminky v síti španělských veganských restaurací El Vergel nakrmit svá dítka mlékem z kojenecké lahve, mají smůlu. Obsluha je totiž vykáže ven.

Veganky, páchají velký hřích, a to sice krmí své dítě z lahve mlékem, které není mateřského původu.

Zákaz kojeneckých lahví

Pokud maminky, které tuto restauraci navštíví, své miminko nekojí, mají smůlu. Kojeneckým mlékem z lahve, které bylo vyrobeno z mléka kravského, ho totiž nakrmit nemohou. Upozornilo na to hned několik maminek na stránkách Tripadvisor, které hodnotí restaurační a jiné zařízení po celém světě.

Kojenecké mléko prý znásilňuje kůzlata a telata

Restaurace jasně upozorňovala: "Máme rádi matky všech druhů. Proto neschvalujeme, aby zde krmily své děti z lahve mlékem na bázi toho kravského. Prosím nepoužívejte ho v naší restauraci!" uvedlo vedení restaurace. Reakce na kritiku, že je velmi ponižující vyhánět maminky krmící děti lahví z restaurace, byla striktní. Vedení uvedlo, že odebíráním kravského, kozího a jiného mléka kravám, kozám atd. se naopak znásilňují jiná mláďata a že takové chování nebudou podporovat.

Jediná možnost kojení

Restaurace uvedla, že plně podporují kojení, ale již nedodala, čím tedy mají maminky, které kojit prostě nemohou, své děti krmit. Mnozí fanatičtí vegané tvrdí, že sojové produkty včetně sojového mléka jsou vhodnou alternativou, lékaři jsou však vehementně proti.

Ano, to se často stává. Ono kojení opravdu není přirozené jako „čůrání“, jak si většina z nás myslí, dokud si to samy nezažijí. Já si to myslela taky, dost jsem frajerka narazila.

Většina z nás se v době těhotenství chystá na porod, sepisuje si porodní plán, prochází předporodním kurzem, zjišťuje si podmínky porodnice. A na to, co přijde potom nějak nemyslí. Říkáme si, však ono to je přirozené, intuitivní, pudové, prostě příroda nám to mateřství zapsala do genetické výbavy. To se učit nemusím. A ejhle, mnohdy tomu tak opravdu být nemusí.

S narozením miminka přichází na řadu i jedna z jeho hlavních životních potřeb – potřeba výživy. Kojení je jedním z nejkrásnějších darů matky přírody nám matkám ženám.

Laktace je pro mnohé těhotné maminky samozřejmostí a mnohdy nás ani nenapadne, že by s kojením mohly být potíže. Ovšem vlivem zásahů v průběhu porodu, ať už nezbytných či urychlujících porod, se čím dál tím častěji stává, že maminky mají s kojením obtíže.

Mnoho maminek má problém se sebedůvěrou ve vlastní tělo. Kladou si otázky, zdali mají dostatek mléka, co mohou udělat pro to, aby své miminko mohly plně kojit, jak tvorbu mléka podpořit.

Sama jsem si prošla velice těžkým „rozkojováním“. Vlivem dlouhého porodu došlo k pomalejšímu zavinování dělohy a větším ztrátám krve. Nakonec jsem podstoupila operativní zastavení krvácení v celkové anestezii a byla mi aplikována infuze s Oxytocinem pro zavinutí dělohy. Nabízenou krevní transfuzi jsem z mnoha důvodů odmítla. Co jsem ovšem nečekala, byl vliv na kojení. Kojení se tedy po velké ztrátě krve a medikamentózním zásahu opozdilo natolik, že jsem po týdnu v nemocnici, kdy miminko stále ubývalo na váze, byla nucena podat umělou výživu. Tehdy jsem si říkala: „propána, přeci nemůžu svému dítěti dávat k jídlu ten sypký bílý prášek z krabice😃. To bude nějaká zkouška z hůry a já se nedám.“ Vybavena obrovským odhodláním jsem se rozhodla, že kojit budu.

Nastaly další cca 4 měsíce, kdy bylo nezbytné zvládnout správnou techniku kojení u spavých miminek po novorozenecké žloutence, podávat příkrm alternativně s pomocí speciální techniky bez použití lahvičky (aby si dítě neodvyklo sát správným způsobem), po každém kojení použít odsávačku mateřského mléka pro stimulaci laktace, nezbytná byla správná výživa a pitný režim, užití bylin a homeopatie, autopatie, Bachových esencí pro harmonizaci psýché a obrovské podpory mého muže a rodiny.

Pro matku je velice bolestivé pocítit, že není schopná své dítě nakrmit. Tento pocit nikdy ze svého podvědomí nevymažu. Moje úžasná holčička to vše ale zvládala se mnou a dnes (toho času v devíti měsících), je stále téměř plně kojená. (No tak článek mi visí dlouho v archívu, aktuálně má princezna 2 roky a kojíme už jen pro potěchu😊.

Pro inspiraci uvádím můj postup, leč každá jsme individualita a i proto se může přírodní „léčba“ lišit.

AROMATERAPIE

Říká se, že když dýcháte, tak jíte. Aromaterapie je založena na schopnosti rostlinných siličných olejů posilovat, léčit a regenerovat tkáně.

• Z aromaterapie pomáhá zlepšit náladu a pozvednout mysl máta, levandule, citrón, růže, meduňka, jasmín, santal, ylang ylang… vyzkoušejte sama, která z těchto vůní Vás osloví.

FYTOTERAPIE

Namíchejte si čaj k uklidnění nervů.

• Vhodné jsou tyto byliny: heřmánek, fenykl, mateřídouška, meduňka. Z každé byliny v poměru 1:1:1:1 umícháte čajovou směs. Čaj připravíme spařením 1 čajové lžíce bylinné směsi 0,5 l vroucí vody, necháme 15 minut odstát, pijeme 3x denně cca 20 min. po jídle. Užívejte jej maximálně 3 týdny a poté vyměňte třeba za čaj pro kojící maminky. Bylinky by se měly obměňovat, aby se nesnižovaly jejich léčivé účinky.

BACHOVY ESENCE

Jedním z nejkrásnějších výtvorů přírody jsou květiny. Každá vůně povznáší a posiluje vaše fyzické, ale hlavně citové, mentální a duševní tělo. Dr. Edward Bach byl moderní zakladatel léčebné metody, která užívá květiny ke zlepšení všech aspektů vašeho života.

• Do odeznění obtíží užívejte Bachovy esence s názvem Kaštan červený (Red Chestnut). Tento květ pomáhá těm, kteří se bojí, že se jejich milovaným něco přihodí. Je přirozené, že se obáváme, však pro lidi tohoto květu takový strach přesahuje rozumnou míru a začínají se zoufale obávat. Kaštanový květ pomáhá těmto lidem, aby se zbavili strachu a aby lásku a starostlivost o rodinu viděli skrz obzor racionálního myšlení a skutečné situace.

DOKRM PŘÍMO NA PRSU

Pokud mají maminky problémy s kojením, doporučuje se miminko nedokrmovat z lahve, ale pomocí speciální cévky, kterou zavedete miminku do pusinky přes bradavku. Tímto způsobem můžete i Vy „kojit“ a miminku tento krásný pocit dopřát.

• Zde máte metodu přesně popsanou i s videem:

postup dokrmu přímo na prsu

• Přesný název cévky je: CN-01 CÉVKA PRO NOVOROZENCE S NÍZKOU PORODNÍ HMOTNOSTÍ. K dostání je na objednání v lékárnách.

Já sama jsem pomocí této cévky svou dceru dokrmovala, lahev nikdy nepoznala a já jsem šťastná, protože kojení neplní pouze nutriční úlohu, ale je i výrazným psychickým uspokojením miminka. Tím, že budete své miminko kojit, pomůžete mu nalézt jistotu a navázat krásný pevný vztah.

PRAVIDELNÉ ODSÁVÁNÍ

Pravidelné odsávání bylo asi nejtěžším prvkem celého „rozkojování“. Jak by ne, když je člověk neustále napojen na dítě nebo odsávačku. Držte se maminky a vy, milí tatínkové, držte je(se) taky!

Nakonec ale musím přiznat, že „rozkojování“ pro mne byla obrovská psychická zátěž, která si nemyslím, že vždy stojí za tak urputný boj. Proto jestli už nemůžete dál, padáte únavou, při každém kojení pláčete a muž už po nocích nemůže zvuk odsávačky ani slyšet, radši zvolte cestu menšího odporu. S vědomím, že jste udělala maximum a vydala ze sebe vše, jděte dál. Miminko potřebuje hlavně pohodovou maminku.

Pokud sama prožíváte toto krásně těžké období a nevíte si s něčím rady, můžete se na mě také obrátit. Ráda předám těžce vypocené a vyplakané zkušenosti dále😊.

S maminkami si povídáme o přirozené podpoře kojení, o bylinách vhodných pro kojící maminky, homeopatii vhodné při obtížích spojených s kojením, psychosomatice a jaký je její vliv na tvorbu mateřského mléka, o vlivu sebedůvěry ve vlastní tělo a schopnost kojit, o pomůckách pro alternativní způsob přikrmování bez použití láhve, o správné technice kojení, délce a četnosti kojení aj.

Dobrou chuť milá miminka😊

Líbilo se Vám to? Můžete dát lajk i na mém FaceBooku.

Jsou porodnice, které lákají klienty na novou metodu bonding. Pojďme tedy poodhalit slovo bonding. Pro některé novinku, módní výstřelek lesan a biomatek, pro jiné zas přiložení dítěte po jeho zvážení a změření, nabídka, vybojovaný bod v porodním plánu.

Slovo bonding se setkalo s velkým nepochopením, ať už ze strany některých  zdravotníků, někdy i samotných rodičů, kteří mi píší radostnou zprávu, že rodili metodou BONDING.

CO ZNAMENÁ V PŘEKLADU SLOVO BONDING?

 Z angličtiny přeloženo jako  připoutání, propojení, a je to proces utváření vazby mezi dítětem a rodičem v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní, bezprostředně poporodní vazby mezi matkou a novorozeným dítětem.

Považování bondingu za moderní metodu je daň za to, že  žijeme v traumatizované společnosti, odpojené od svých vlastních kořenů, tradic, moudrosti předků, přírody, kde v živočišné říši je bonding jedinou možností pro přežití mláděte.

Citace z eBooku 50+10 mýtů o kojení:

Dítě, které je matce po porodu odneseno, prožívá stres a strach, protože není uspokojena jeho potřeba kontaktu a následného samopřisátí k prsu matky. Naše společnost toleruje pláč dětí po porodu. Pláč dítěte, které je matce odebráno, není nic jiného, než volání o pomoc.

Pokud se nám po porodu otiskl strach ze života, boj o přežití, bezmoc, kdy jsme zůstali sami, odděleni od matky, jako  zdroje svého bezpečí, pak  v tomto klíčovém okamžiku v nás byla přerušena důvěra v život, protože nebylo na naše potřeby reagováno.  To vše je zapsáno do našeho limbického mozku – nátlak, násilí, nedůvěra, bezmoc a ztráta smyslu pro vlastní potřeby. 

Celých deset prenatálních měsíců je dítě stále ve spojení  s matkou, slyší a rozezná její hlas, tlukot srdce, vnímá její dech, je nošeno a kolébáno. Toto vše pro něj znamená pocit bezpečí. Když je připraveno na opuštění svého bezpečného prostoru, tak se rodí s velkou důvěrou, nepředpokládá, že bude ihned po svém zrození od své matky odděleno. Každé dítě má u porodu potřebu projít vlastním, předem naprogramovaným procesem, na který se celou dobu chystá. Je to proces, který se nedá uspíšit.

Na co však dítě není připraveno?

Že se bude rodit z živého prostředí do neživého, z teplého do chladného, z přítmí na ostré světlo, z bezpečí do pocitu nebezpečí. Poprvé uslyší svůj vlastní pláč, když se jej dotknou cizí ruce v gumových rukavicích, pak jej položí na studenou váhu, zabalí do neživé pleny, uloží do nehýbající se postýlky. Jediné, co v té chvíli může dělat , je plakat, volat o pomoc, volat zpátky svou matku. Dítě je poprvé SAMO, bez matky.

Vstupuje do sebe. Na to nebylo připraveno. Samota je pro něj vražedná, proto pláče. Když se nedočká své matky, začne svou energii šetřit a usne, vyhasíná, aby přežilo. Není tedy pravdou, že děti, které jsou bez matek na novorozeneckých boxech a spí, jsou děti, které jsou spokojené. Je velmi citlivě narušena jejich důvěra k matce a existenční pocit bezpečí. Matka a dítě prožívají pocity ohrožení ve svých životních rolích.

Bonding je tedy dlouhodobý proces, který začíná už v děloze a přetrvává ještě několik let, než bude dítě připraveno na odpojení se od matky. Když se dítě nasytí přirozené závislosti na matce, jeho potřeby budou uspokojeny. Nebude na matce nezdravě závislé celý život, dokáže se osamostatnit a jít  sebevědomě svou vlastní cestou.

Je tolik dospělých lidí, kteří zůstali dětmi a nejsou schopni převzít  zodpovědnost za svůj život, očekávají ochranu, lásku, důvěru, sami ji nejsou schopni dát. Jsou obětí, trpí závislostí na partnerovi, matce, otci, věcech... Ve skutečnosti jim chybí prvotní jistoty které, co by miminka a později děti, neměly. Jsou obětmi nešetrného zacházení po svém zrození, metody vyplakání, která káže rodičům nevázat se na své děti. Trestat je za jejich přirozenou touhu být s němi, nastavovat nepřirozený a direktivní režim, ukládat je do samostatných pokojů a postýlek  v době, kdy  ještě nejsou připraveny na samotu a usínání bez matky. Rodiče bojují se svými dětmi. Teorie nezralého mozku novorozenců,  bez citu a emocí, už poškodila několik generací  dětí a žen.

Zdravotníci přebírali kompetence za matky, ve kterých bylo následně potlačeno vrozené mateřské chování.

Čím dál více cítíme, že se něco musí v našem životě změnit, a to jeho začátek

Už v děloze se vytváří silný emoční vztah mezi matkou a dítětem, toto silné napojení pokračuje ještě několik let po porodu. To znamená, že potřeby dítěte přetrvávají ještě dlouho po porodu. Mezi tuto potřebu patří neustálý kontakt s matkou. Každé dítě se rodí s důvěrou a přirozenou závislostí na své matce, není ještě biologicky připraveno na přetržení tohoto kontinua.

Pro matku a dítě je největší dar po porodu zůstat v kontaktu, tedy spolu. Pokud se dítě rodí do náruče své matky, přichází jeho odměna, tou je matka, s ní spojené bezpečí. Vztah mezi matkou a dítětem se vytvoří vždy, pokud ale zůstanou po porodu spolu, je tento vztah mnohem snazší. Dítě, které leží po porodu na matce, zažívá svobodu, snáz se adaptuje, minimálně pláče. Nemá důvod. Dochází k synchronizaci srdečního rytmu, mozkových vln, dechu, matka jej zahřívá svým tělem.

Dítě na matce zažívá existenční pocit bezpečí, osídluje se matčinými bakteriemi, proti kterým si vytváří protilátky. Když matka dítě položí na své nahé a teplé tělo, začnou se ihned vyplavovat poporodní hormony, které pomáhají děloze odloučit placentu a zabraňují velké ztrátě krve.  Matka a dítě, díky vysoké hladině oxytocinu, prožívají extázi, jsou tzv. mimo realitu. Tento hormon lásky dává matce sílu, radost, pocit štěstí.

Samopřisátí

Novorozenec si dokáže pomocí svých reflexů vyhledat zdroj potravy. Reflex plazící dítěti umožní pohybovat se na těle matky. Novorozené dítě si vloží svou pěstičku do úst, začne ji olizovat, aby si připomnělo chuť a vůni plodové vody, která je stejně sladká jako mateřské mléko. Pomocí plazivého reflexu se začne odrážet svýma nožkama. Plazící se dítě stimuluje dělohu k poporodním stahům, aby se odloučila placenta. Dokáže využít pohybu celého svého těla, rukou i nohou, otáčení hlavy k tomu, aby se plazilo směrem k bradavce, tzv. crowling. Když se přibližuje k prsu matky, začne slintat, široce otvírat pusinku, otáčet svou hlavou, aby našlo pomocí svého zraku to nejtmavší místo na těle matky, dvorec. Ten ztmavne už v těhotenství. Když se dítě přiblíží k dvorci, začne olizovat bradavku a kývavým pohybem hlavy tzv. klováním, hledá intenzivně prs. Poté se samopřisává, saje a pije mléko. Některé děti vydávají ze sebe mrzuté zvuky, zvlášť, když jim cesta k bradavce trvá delší dobu. Celý proces může trvat i několik hodin.

Proces, který popisuji není žádná nová metoda, výmysl neposlušných matek. Je to prainstinkt, který je ohrožen tím, že bude matce dítě po porodu odebráno.

Mám naději, že v blízké budoucnosti si nebudou muset ženy psát do porodního plánu, že chtějí tzv. bonding. Vybírat složitě porodnici, kde jim něco tak samozřejmého a zdraví prospěšného umožní. Věřím, že zdravotníci ošetří svá vlastní traumata a pochopí, že bonding není nová metoda, nabídka, propagace služeb, lákání žen. Něco, o čem oni rozhodnou, zda přeruší či posílí. Že bonding už nebude jen cizí slovo, ale dar, který zcela automaticky nově zrozené rodině darují.

      Jsem poslední týdny hodně časově vytížená (i díky Vám 🙂). Zanedbávám svou stravu, neužívám své oleje tak, jak jsem byla zvyklá, zapomínám na hořčík, jód aj. Malý v noci špatně spí a já začínám být dost unavená.

    Znovu tedy sahám po sladkém, i když vím, že nám způsobilo jen problémy (viz článek Jak jsem vyléčila synův atopický ekzém). Po sladkém mi kolísá hladina cukru v krvi více než je zdrávo a já jsem zase unavená a znovu sahám po sladkém... Cítím, že se kvasinka (Candida albicans) znovu probouzí k životu. Svědí mě nos, bolívá hlava, jsem unavená. Je to začarovaný kruh. Nejvíce mě štve to, že vím, že tím škodím malému. Zatím tedy nemá kvasinkový ekzém jako posledně, ale mám pocit, že cukr se špatně podepisuje i na něm...

     Chci být zodpovědná a zodpovědně kojit. Vidím, že co jím zase cukr, Váša špatně spí. Bolívá ho zase břicho (jako mě). Když sním večer sladké, jsou noci horší. Opravdu je to tak :(. Před početím jsme drželi protikvasinkovou dietu a vím, že mi bylo moc dobře. Teď zjistili mojí mámě cukrovku, tak jí podobně a je jí taky moc dobře. Cukr může za velkou část civilizačních chorob, množí nám v těle kvasinku, kazí zuby, fruktóza může za zvyšování viscerálního tuku. Člověk by myslel, že může ovoce sníst hodně, je přece zdravé.

    Hodně mě překvapilo zjištění, že tomu tak není. Fruktózu (ovocný cukr) už mnozí nazývají jako zrádnou, zákeřnou apod. Fruktóza je i v medu a proto je, jak říkají včelaři, dobré sníst jen lžičku denně. Jediné sladidlo (kromě medu), které jsem vzala na milost, je xylitol. V jedné severské zemi (už nevím, v které to bylo :D) dávají dětem ve školách zdarma xylitolové žvýkačky a rapidně jim klesá výskyt zubního kazu. Xylitol má totiž hodně skvělých vlastností, mj. právě snižování výskytu zubního kazu díky jeho schoponosti eliminovat bakterie v dutině ústní. Je vhodný pro děti od jednoho roku, takže Váša jej má pravidelně v kaši 🙂. Stévii jsem nepřišla na chuť. 

     Je mi smutno z toho, že škodím sobě i svému dítěti. V jeho stravě se cukru striktně vyhýbáme a já mu jej pak předávám přes mléko. Je těžké nepodléhat chuti na sladké, když jsem unavená a tělo (a kvasinka) volá po cukru. Ale vím, že to zvládnu 🙂

     Je mi jasné, že spousta maminek cukr ve stravě svých dětí (i ve své) neřeší. Mají pocit, že "jíst se má všechno" a trocha cukru nikoho nezabila. I má lékařka mi doporučuje dávat malému piškoty :D. Už se naštěstí o škodlivosti cukru začíná hodně psát, začínají na světlo vycházet výsledky zfalšovaných studií, které škodlivost cukru popíraly. Stačí trochu hledat na internetu...

Do očí bijící prso na střeše jedné z budov Londýna mělo podpořit britské maminky, které kojí na veřejnosti. Nelíbí se jim nevyžádaná pozornost a odsuzování. Češky se s tím potýkají také. 

V Londýně se kojící matky dočkaly doslova obrovské podpory. Nepřehlédnutelným prsem umístěným na střeše budovy se agentura Mother London rozhodla poukázat na stále kontroverzní problematiku kojení na veřejnosti. "Těžko uvěřit, že v roce 2017 se britské matky při kojení a krmení dětí stále cítí sledované a posuzované," odůvodňuje agentura svoji iniciativu. Jejím záměrem bylo poukázat na svobodu volby každé matky, kde a kdy bude své dítě krmit.

Nepříjemné pohledy a netolerantní reakce jsou dobře známy i českým maminkám. Považujeme se za civilizovaný národ, ale taková přirozená věc jako kojení v parku, obchodním centru nebo restauraci dokáže stále některé lidi pohoršit. Nebo dokonce ještě hůř: "Před několika lety jsem byla na úřadě vyřizovat věci. Malá byla už velmi hladová, tak jsem se s ní schovala za květináč a kojila jsem. Někdo mě tam uviděl, úřednice mi vynadaly, že když mám hladové dítě, mám zůstat doma a dokonce jsem dostala pokutu za pohoršování," píše maminka z Modrého koníka.

Jsou maminky, které, aby se vyhnuly zbytečným komentářům, se dokonce radši schovají na toalety. Jiné si pocit soukromí vyřeší bavlněnou plenkou nebo speciálním oblečením či multifunkčním šátkem. 

Kojení na veřejnosti je svobodnou volbou každé ženy. Pokud máte pochybnosti, vzpomeňte si na slova jistého lékaře, který povzbuzoval maminky takto: "Kojte vždy a všude. Slušný člověk se diskrétně odvrátí a neslušný vám bude čumět na prsa tak či tak."

Zdroj: motherlondon.com

"Jaro klepe na dveře a určitě na Vás ze všech stran utočí články a reklamy na to jak důležité a přínosné je detoxikovat po zimě svůj organizmus. Pokud jste na tom zrovna stejně jako já a kojíte, na detoxikaci v pravém slova smyslu letos zapomeňte! Není ale pro tento rok vše ztraceno, můžete to jen pojmout jinak!..."

Při čištění organismu dochází k masivnímu uvolňování toxinů a jejich odvádění z těla všemi tělními tekutinami, tedy i mateřským mlékem. Nejenže byste nepřiměřeně zatížila svůj organismus (což v období kojení, kdy je potřeba především načerpávat energii, není moc rozumné), ale Váš drobeček by Vám jisto jistě nepoděkoval, protože jeho čistící orgány by dostaly pořádně zabrat.

Těhotenství a kojení oslabuje Vaše tělo velkou rychlostí, a je proto důležité dbát na dostatečný přísun vitamínů a minerálů, a to především formou kvalitní a vyvážené stravy …. to určitě víte.

Jaro nabízí využití stoupající energie přírody k načerpání nových sil pro Vás a Vaše mimi z mladých lístků rostlin kopřivy,  pampelišky a medvědího česneku.  Můžete se doslova napást a nebude Vás to nic stát, jen trochu vlastní vynaložené energie na hledání a sběr těchto rostlin, které jsou skutečným energetickým a vitamínovým elixírem, který Vás postaví na nohy.

Zapomeňte tedy na utrácení peněz za syntetické vitamínové doplňky (o nichž si myslím, že tělu nedavají nic dobrého) a zaběhněte si raději při venčení svého dítka pro dávku zelených rostlin do přírody. Mimo to, že si domů přinesete superpotraviny, nadýcháte se čerstvého vzduchu a z jarního sluníčka nachytáte také nějaký ten vitamín D.

Já jsem začala své jaro s medvědím česnekem, proto se o něm zmíním více.

Je známo, že medvědí česnek má čistící účinky, je významným zdrojem vitamínu C (na 100g ho obsahuje asi 150mg) a železa  (jehož nedostatek je spojen s těhotenstvím). Za zmínku stojí i obsah látky allicin, díky níž je tato rostlina výjimečná pro své antibakteriální účinky, což se hodí pro zvládnutí jarního chřipkového období, různých bakteriálních infekcí, stafylokoků a streptokoků. Úspěšný je i v boji s kvasinkovou infekcí, se kterou se často ženy setkávají, a to zvláště v těhotenství a období kojení.

Medvědí česnek používám do polévek, kaší, pomazánek, salátů, ale i do smoothie anebo třeba jen tak na kváskový chleba s máslem. Chutná všude tam, kde byste použila bežný česnek nebo pažitku.

Na internetu např. na FB stránkách fanklubu Medvědího česneku je k nalezení spoustu zajímavých receptů na pesto, rizoto, česnekové máslo a dalších dobrot, nad kterými se Vám budou  sbíhat sliny!

Uvádí se, že doporučená denní dávka medvědího česneku je max 100 gramů lístků. Samozřejmě nezapomínejte, že i zde platí „všeho s mírou“ a při kojení zvlášť! Proto bych přidávala pouze pár lístku do jídla. Větší službu Vám udělá pár lístků denně,  než jednorázově větší dávka.

Některé zdroje uvádějí, že se medvědí česnek může konzumovat v těhotenství a při kojení, jiné naopak nedoporučují. Raději se proto o vhodnosti užívání poraďte se svým lékařem, stejně tak i v případě važnějších onemocnění.

Využijte toho co Vám příroda nabízí a dopřejte svému tělu po zimě to, oč si žádá a uvidíte, že Vás za to odmění získanou energií!

http://my3vtom.cz

https://www.facebook.com/my3vtom/

FOTO:  https://pixabay.com/ 

Nedokážu si přesně vzpomenout, kdy se mi podařilo začít kojit Lauru. Vím, že na porodním sále to nebylo. Od doby, co vylezla ven, jenom chrochtala a brečela. Zkoušeli jsme ji nechat přisát, bohužel nejevila žádný zájem. Prvně se pak přisála někde na oddělení šestinedělí. Na co si ale vzpomínám bylo, že ačkoliv neměla žádné zuby, bolelo to jak tisíce jehliček, které se zabodávaly do mého prsu. Taky si pamatuji, že mi trvalo, než jsem ji dokázala přimět otevřít pusu dostatečně na to, aby začala správně pít. V té chvíli jsem si pomyslela- jak to proboha uděláme, aby to fungovalo- respektive co udělám já, aby to fungovalo a zda skutečně bude.

Tato myšlenka mi bleskla hlavou ještě několikrát: když byla bolest tak velká, až mi vytryskly horké slzy a stékaly pomalu po tváři dolů, zatímco Laura sála přitisknutá k mému tělu. Když jsem se pokoušela udržet ji vzhůru, aby se najedla, protože ji krmení vždy uspalo. Když jsem vstávala v noci co 2 hodiny, vyčerpaná na smrt, celá mokrá od tekoucího mlíka, bolavá v průběhu šestinedělí a snažila se jí na rukou ukonejšit.

Také si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem Lauru kojila. Vím, že to bylo v 9 měsících. A také vím, že to nebylo úmyslně. Těhotenství a porod moje tělo rozebraly takovým způsobem, že od té doby mám neustále problém se zády. A to se přesně tehdy stalo- luplo mi v kříži a už jsem se nepostavila. Bylo to tak zlé, že jsem ležela v posteli celé 2 týdny neschopna pohybu. Tudíž jsem nemohla ani kojit, bolestí bych umřela. Laura pila v té době i čaj, změnu tedy nijak nevnímala. Za to já si to určitým způsobem vyčítám dodnes. I když vím, že to nebyla ničí vina, že Laura už byla dost veliká a podobně, stejně tam někde hluboko v duši zůstává hořká pachuť selhání.

Na co si ale vzpomínám je mnoho chvil, sladkých a těžkých, které byly mezi začátkem a koncem.

Když jsem si ji asi 2 týdny po propuštění z porodnice brala v noci do postele. Slzy mi díky poporodní depresi a vyčerpání tekly proudem, ona pořád brečela a já nevěděla, co dělat. Přisunula jsem si ji tak blízko, až mi ručkou pohladila prso, přisála se a podívala se mi do očí. To bylo poprvé, kdy jsem ucítila to pověstne "propojení".

Půlka října, kdy jsem si ji v rychlosti přiložila a ona se hned přisála správně. Kojení se stalo přirozeností a já si uvědomila, že to společně dáme jako tým.

Vánoce, kdy jsem snědla talíř zelné polévky a následně byla mezi 4 a 5 hodinou ranní vzhůru, nosila ji na rukou a proklínala sama sebe za pošetilost. Pak přišla mamka, která mě vystřídala a já padla únavou.

Leden, kdy zkusila první bramboru a já si uvědomila, že už nejsem jediný přísun potravy, ztratila jsem status jedinečnosti.

S Filipem to bylo všechno úplně jinak. Pamatuji si první kojení, protože proběhlo přímo na sále, krásně se přisál, chvilku pil a pak usnul. Nepopírám, že už jsem měla výhodu druhorodičky, takže kojení pro mě bylo jako jízda na kole- nezapomíná se.

Krásně pil od začátku, i když bodavé jehličky se bohužel dostavily i tentokrát. Po týdnu, kdy jsem se nemohla ani sprchovat, protože tekoucí voda mi způsobovala na prsou hotové utrpení, jsem manžela prosila o kojící kloboučky. A ty tady mám nepoužity dodnes, myslím, že zrovna ten den byl zlomový a pak bolest zmizela.

Filip byl a je od začátku jedlík. Celé období kojení jsem si užívala na 100%, protože v podvědomí mi hlásek šeptal, že je to už naposled. A já jsem ho chtěla mít pro sebe co nejdéle.

Vzhledem k tomu, jak nečekaně bylo kojení ukončeno posledně, jsem se zuby nechty držela 9 měsíců, které jsme úspěšně překročili. Nepamatuji si momenty jako s Laurou. Tentokrát to bylo celé lehké, přirozené, velmi osobní a jednoduché. Měsíce plynuly bez zádrhelů, půlku z nich jsem ho měla k sobě připoutaného v šátku nebo nosítku.

Filip už všechno jí, pije čaj a já vím, že den našeho posledního přisátí se neskutečně rychle blíží. O mléko už nežádá. Dávám mu ho pro můj dobrý pocit jenom před spaním a i to chce pouze pravé prso. Na chvilku. Kojím zhruba minutu, než jde do postýlky a ještě se dopije čajem.

Nikdy nepřestanu být vděčná za pouto, které jsem si díky kojení s oběma vytvořila. Teď, když už je téměř u konce, hlavou se mi honí myšlenky, zda ta tenká nit, která nás spojovala, nebyla přerušena. Ale když se skutečně vážně zamyslím nad tím, co nám kojení dalo, tak tohle specifické pouto není jenom minulostí- položilo totiž základy naší lásky.

Jedna maminka jednou řekla, že má pocit, jakoby kojení krmilo více ji, než dítě. A já nemohu než souhlasit. Kojení bylo výživou mého srdce. Byl to zdroj ranní energie a večerního znovunabití, bez ohledu na to, co se ten den stalo, bez ohledu na to, zda jsem byla nazlobená, unavená nebo bolavá. Bez ohledu na to, jak moc Laura nebo Filip brečeli, jak moc jsem selhávala, měli jsme TOHLE.

Konec kojení je v mnoha ohledech signál pro oba, že jsme teď dva oddělení lidé. A já to musím přijmout, pokorně a s úctou.

Jednou jim ale řeknu, jak mě moje a jejich potřeby zlomily a následně zocelily.

Řeknu jim o společně strávených nocích, kdy nikdo na světě nebyl vzhůru, kdy nikdo na světě neexistoval, jenom my.

Řeknu jim, že i když jsou to oni, kdo ze mě pil život, oni jsou ti, kteří mi ten život dali...

www.recipefor30s.cz

https://www.facebook.com/recipefor30s/

 Je mi opravdu smutno z dnešní návštěvy u lékařky, kde jsme byli na kontrole kvůli alergii na BKM našeho chlapečka. Díky Bohu kontrola dopadla dobře a už tam nemusíme.

 Z čeho je mi tedy smutno? Z reakce, která následovala po mé informaci, že Martínka stále kojím. Paní doktorka se sestrou se s pohrdavým úsměvem podívaly na mé čtrnáctiměsíční!!! miminko a pak začaly jedna přes druhou: ,,Vždyť už je na to velkej!", ,,To už ani pro něho není dobře" a ,,Jak jako dlouho ho ještě plánujete kojit?"

 Já na to byla v tu chvíli schopná říct jen: ,, Když on to miluje." Opravdu bych nečekala, že mi kojení bude rozmlouvat někdo s lékařským titulem, natož gastroenterolog!  

Pravda je, že to nemiluje jen Martínek,ale milujeme to oba. A já jsem šťastná, že mému maličkému můžu pořád dopřávat, podle mne, to nejlepší pro zdraví, a dokud to půjde, tak si to nikým nenecháme vzít! A vy si to taky nenechte!!!💕

Už nějakou dobu mám potřebu se vypsat na toto téma. Kojení ještě donedávna pro mne jako prvorodičku mělo význam asi jako jít se vyčůrat. Přeci stačí rozhodnutí chtít kojit a budu kojit. Vždyť je to tak normální a přirozená a obyčejná věc. Před porodem jsem zkoukla polohy při kojení a jak má vypadat, když dítě saje. Připadala jsem si chytře, když jsem věděla co to je mlezivo.

Jak moc jsem byla po porodu mimo kojící realitu jsem si musela sama vyžrat. Laktace se mi spustila až 4.den. Hormony se mnou švihaly o stošest. Prsa jeden den prázdná a druhý den nalitá k prasknutí až to bolelo. Z dlouhého kojení syna a nesprávné techniky jsem vyfasovala za odměnu ragády. Neuměla jsem mlíko z prsu ručně odstříknout. Když jsem žádala novorozeneckou sestru o pomoc, zeptala se mě zda jsem nikdy nedojila krávu. No, nedojila. Za mých mladých let už brigády v JZD nefrčely. 

Nejvíce mě v dnešní době péče o matku po porodu štve, že chybí individuální přístup. Kolik zachráněných prsou a kojení by mohlo být, kdyby porodnice vyhradily dle své velikosti aspoň jednu skutečně kvalifikovanou laktační poradkyni, která by obíhala maminky na pokojích, nebyla by tolik zatížena administrativou, péčí o novorozence, atd. Měla by čas na novopečené maminky psychicky je podpořit a pomoct se rozkojit. Bohužel realita je jiná. Do jaké míry je to provázanost sponzoringu a lobby za propagaci značek vyrábějících UM je otázka. 

Spousta dětí vyzkouší UM ještě v porodnici, mámy odcházejí s krabicí umělého mléka a slovy, ať se nebojí, že se doma URČITĚ rozkojí. A co teprve chuděry mámy, které jsou po císaři či náročném porodu, mimčo nevidí tak často a ten kontakt chybí od startu. Nebo miminka, která si při porodu projdou nelehkou cestu o život a jsou v inkubátoru. Pokud nenarazí maminka na ochotný personál či si mnohdy "nevyřve" přístup ke svému dítku, má to také velmi těžké.

Jako velký průser a krok k záhubě kojení vidím i to, že spousta mamin neví, jak vlastně vzniká mlíčko, jak funguje laktace a jak moc záleží na jejich psychické pohodě a sebevědomí. Při růstových spurtech často nabydou dojmu, že mají slabé mlíko a sáhnou po UM. Tak samo v případě, kdy nastane večer, tok mléka se zpomalí, dítě se začne odtahovat a maminka nabyde dojmu, že má málo mléka. Je to mnohdy i ze začátku neznalost potřeb vlastního dítěte, které potřebuje třeba jen odříhnout či se vyprdět, proto u kojeni brečí a napíná se do luku. Není to z toho, že má hlad. Třeba je už najezené a má dost, sami jíme různě velkké porce v různých jídlech. Taky mi nějakou chvilku trvalo než jsem na to přišla. 

Jako největší prasárnu však považuji to, že jsou mnozí praktičtí Mudři, pro které jsou tabulky svaté. Pokud kojené dítě není tabulkové (protože přibývá skokově oproti nekojeným), lékař dokáže matku vynervovat vším tím převažováním a nasadí na první návštěvě UM, místo aby dal mamince a dítěti chvíli čas.

Co mě nejvíce zklamalo jsou informace o intervalech a frekvenci kojení. V "chytrých" brožurách se můžeme dočíst, že by dítě mělo jíst po min. 1,5 hodině, ideálně po 3hod, pak je nutné jej budit. Bohužel již zde není moc info, zda se to týká dětí na MM či UM.

UM je hůře stravitelné, takže dokáže dítku zaplácnout bříško a při častém jídle může mít problémy. Každé dítě má však jiné spalování, jiný pohyb, jinou značku UM atd. Upřímně, které dítě nemá problémy s prdíky a bříškem, když se po narození vše vyvíjí.

Když si představím, že bych byla odkázána na někoho, kdo mě bude krmit podle nějakých časových tabulkových dementních údajů a já měla prostě hlad, taky budu řvát. A kor, pokud bych ráno dostala jablko, po kterém mi hned vytráví a až za další 3 hodiny bych měla nárok na guláš.

Neodsuzuju v žádném případě maminky, které svým dětem umělé mlíčko dávají. Díky za tento vynález, díky kterému již děti neumírají hlady. Spíše mě mrzí, že spousta maminek kojení vzdá předčasně z nedostatku informací, či jsou hormony tolik vyplašené a neznají ještě potřeby svého dítka, hůře pak z vlastní pohodlnosti.

Nejsem zarytá kojící mamina, i já jsem svému miláčkovi vrzla UM doma druhý den, protože mi mlíko chvilkově uteklo do mozku a mě nenapadlo nic jiného, než že má hlad. Naštěstí mě osvítilo a opět jsem mu vrazila prso. 

Z porodnice jsem odcházela s kloboučky, protože mám krátké bradavky. Stačila jedna domácí soukromá návštěva LP a syn se přisál. Je to časově, fyzicky a psychicky náročné. Ale vědomí, že to dělám pro něj mně naplňuje. 

Nastavování časového limitu u kojení –  kojit dítě co tři hodiny, 10 minut

Volala mi žena s žádostí o telefonickou konzultaci ohledně kojení. Do 4 týdnů věku svého dítěte kojila bez potíží, její dítě prospívalo a ona se těšila kojení. Při prohlídce u pediatra se zmínila, že se její miminko někdy kojí i víc jak 20 minut. Pediatr se zhrozil, že 20 minut je moc, že dítě musí být nakojeno do 10 minut, jinak ji začne slábnout mléko.

Zoufalá matka se odpojila od své intuice a začala dítě na prsu stopovat, po 10 mintách jej od prsu vždy odpojila. Z doposud pohodového mateřství se stal boj. Z klidného dítěte se přes noc stalo dítě, které začalo být nervózní, nespokojené, často plakalo a začalo bojkotovat matčin prs.

Matka se opět obrátila na pediatra s tím, že její dítě začíná prs odmítat. Pediatr ji doporučil mléko odstříkávat a namíchat do něj ještě Nutrilon. Dítě po prvních dávkách Nutrilonu plakalo bolestí, nemohlo se spontánně vyprázdnit, jen s pomocí rektální rourky. Dostavily se záhy také koliky, takže matka začala dávat dítěti léky proti kolice.

Ocitla se v začarovném kruhu, ze kterého chtěla vystoupit. Protože snem této matky bylo kojit plně, bez jakýchkoliv příkrmů, vzpomněla si na začátky svého kojení, kdy nabízela prs kdykoliv její dítě žádalo, ale jelikož přestala věřit sobě i svému dítěti, tak hledala jinou pomoc než u svého pediatra. Zavolala tedy mně.

Matku jsem ujistila a podpořila v tom, že vše, co doposud činila, než se jí dostalo poškozujících rad od pediatra, bylo správné. Že neexistuje slabé a nevýživné mléko. Že snaha o dodržování nesmyslného časového limitu je největší překážkou kojení a nejzákeřnější mýtus, se kterými se matky stále setkávají.

Dodržování časového plánu, omezování dítěte na prsu naprosto ignoruje přírodní zákon přežití každého savce. Popírá základní biologické, sociální a psychologické potřeby, být co nejčastěji na prsu své matky. 

Každý novorozenec si zpočátku udržuje těsný a téměř nepřetržitý kontakt se svou matkou, na který bylo zvyklé již v děloze. Jakýkoliv jiný savec by vymřel hlady, pokud by mu matka odpírala kontakt. Kojení děti nejen sytí mlékem ale také láskou, také je uklidňuje, dodává jim pocit bezpečí, uspává je a léčí.

Kojení je bezmezná láska založená na důvěře. Důvěra rovná se láskyplný vztah.  Tato důvěra se však může lehce nalomit tím, že matka začne dítě omezovat v jeho potřebě kontaktu s ní, začne mu udávat pro něj nepřijatelné hranice. Dítě k ní postupně začne ztrácet důvěru a kojení začne bojkotovat.

Pokud tedy začneme vnímat kojení jako dlouhodobý vztah, který je založen na oboustranné důvěře, kdy mateřské mléko nebude považováno pouze za výživu, ale bude představovat lásku, radost, bezpečí, teplo, těsnou přítomnost lidí, kteří se milují, pak si kojení začnou matky i děti skutečně užívat a nenechají si jej vzít někým, kdo nechápe hluboký smysl kojení. Ostatně stejně tak tomu je v partnerském vztahu. Když máte potřebu, aby vás partner objal a on tak  neučiní, ztracíte důvěru v něj.

Anna Kohutová

Co bude dál? Nevzdávám se. Stále věřím, že zvládneme s přijatým miminkem alespoň „jako kojení“ pomocí sumplementoru nebo novorozenecké cévky. Sice to nebude mým mlékem, ale kdo ví - zázraky se přece dějí!

Proč adoptivně kojit?

Jsem žena, která nikdy nebyla těhotná a nikdy nerodila. I přes to jsem mámou úžasné holčičky, za což jsem osudu nesmírně vděčná.  Kojení nám chybí oběma, cítím a vidím to. Díky kontaktnímu a respektujícímu rodičovství jsme dohnaly opravdu mnohé a myslím, že vztah, který jsme si spolu vybudovaly, mohu nazvat silným a nádherným. 

Proč chci tedy kojit své přijaté dítě? Důvodu je mnoho. Mateřské mléko je jednoduše mnohem zdravější a pro výživu miminka vhodnější než kterákoliv umělá výživa. Dále bych mohla pokračovat výčtem dalších a dalších důvodů, ale jeden vede. Je to potřeba zažít si ten pocit intimnosti a napojení se na své dítě, možnost navázat vztah tímto jedinečným způsobem a nakonec pomoci přijatému dítku touto cestou léčit rané trauma odmítnutí jeho biologickou rodinou.

Příprava začíná

Věšteckou koulí bohužel nevládnu, nicméně jednou ráno jsem se prostě rozhodla „dneska by to šlo“. Neptejte se mě na racionální zdůvodnění, myslím, že vůbec neexistuje. Prostě s přípravou na adoptivní kojení je třeba začít s velkým až několikaměsíčním předstihem, tak jsem začala.

Protože už léta bojuji s velmi silným akné, bohužel kde jinde než v obličeji a poslední dva roky mi na tento neduh velmi pomáhá speciální protikvasinková dieta. Rozhodla jsem se, že zakoupené bylinky nenasadím ihned v plné denní dávce vhodné pro kojení 3x3 tabletky, ale začnu pozvolna jednou tabletkou denně.  Zkušenosti mě totiž naučily, že mám každou novou „potravinu“ nejlépe týden testovat, zda na ni moje tělo nebude negativně reagovat.

V takto nízké dávce jsou bylinky Pískavice řecké seno a Benedikt lékařský výborným doplňkem stravy pro úpravu zažívání, což se mi vlastně velmi hodí. Už po třech dnech cítím změny, na které mě laktační poradkyně upozorňovala, ovšem to mluvila o užívání v plné dávce. Bylinky mají totiž projímavý účinek. Nevadí.

Během týdne si moje tělo na bylinky zvyká a já mohu zvýšit dávku na 2x1 tabletu denně. Ovšem tohle se mému tělu moc nelíbí. Pokud si vezmu bylinky nalačno, velmi mě tlačí žaludek. Vše konzultuji se svou laktační poradkyní a ta radí bylinky pořádně zajíst.  Super, pak problémy opravdu odeznívají.

Zhruba po týdnu užívání bylinek začínám také s odsáváním elektrickou odsávačkou. Moje laktační poradkyně mi odsávačku za rozumný peníz dlouhodobě propůjčila a co víc, poskytla mi velmi přesnou instruktáž, jak ji používat. Odsávání totiž nesmí bolet, co víc, nesmí být ani nepříjemné. Což se mi daří!

Nejdříve odsávám jednou denně, následně už dvakrát a nakonec zvládám odsávání třikrát denně. Ideál je bohužel mezi 4 -8 odsáváními denně. Délka je doporučována někde mezi 10-20 minutami, takže volím zlatý střed 15 minut.

Během odsávání zkouším různě relaxovat nebo dle doporučení laktační poradkyně vizualizovat představu kojení dítěte. Musím napsat, že jsem se této části bála opravdu hodně. Ale není to vůbec nepohodlné, bolestivé, strašné. Naopak je to docela příjemné a v pohodě.  S odsáváním jsou vlastně jen dva problémy – najít si na ně čas a prostor. Protože je jasné, že odsávat bude žena jen doma v soukromí.

První potíže

První dny jde vše dobře, ale zhruba po týdnu odsávání začínám pociťovat bolest prsou. Ne při odsávání ale po něm, postupně mě prsa bolí celý den stále víc a víc. Problém konzultuji se svou laktační poradkyní a je mi sděleno, že pokud se bolest dá vydržet a není nijak intenzivní, pak mám prostě počkat. Důvodem je prý buď zvykání si těla na odsávání nebo zvětšování mléčných žláz.

Pokračuji tedy v odsávání další dva dny, ale bolest je stále výraznější a nepříjemnější. Opět kontaktuji svou laktační poradkyni s otázkou: "Co dál?" Dozvídám se, že důvod mé bolesti je ten, že odsávám „na sucho“.  Bylo by vhodnější, abych produkovala alespoň pár kapiček mléka. Dobře, ale kde ho vzít a nekrást? Je mi doporučeno zhodnotit si, zda nechci vyzkoušet lék Domperion, který by alespoň v začátcích mohl výrazně pomoci.

Zavolat na pomoc hormony?

Původně jsem o této variantě vůbec neuvažovala, ale okolnosti mě donutily situaci přehodnotit. Zjišťuji si tedy podrobnosti o zmíněném medikamentu. Jedná se o lék původně určený pro úpravu trávení. V České republice je schválen a lze ho tedy předepisovat pouze pro tuto indikaci. Jedním z jeho vedlejších účinků je zvýšení sekrece prolaktinu, což vede ke (tvorbě) zvýšení tvorby mléka.

Pročítám seznam vedlejších účinků, zvažuji, zda ho nasadit alespoň krátkodobě, než se ukážou první „kapky mléka“. Ale nakonec zhodnocuji, že hormonů jsem si při našich dávných IVF příhodách užila víc než dost. Chci sice kojit, ale ne za cenu zničeného zdraví.

Laktační poradkyně tedy doporučuje navýšit byliny pro podporu laktace na optimální denní dávku tj. 3x3 tablety od obojího. Dále doporučuje na den dva přestat odsávat, počkat až zaberou bylinky, přestane bolest a začít se vším nanovo …

Naděje umírá poslední nebo ne?

Vysoké dávky bylinek vydržím brát přesně dva dny. Všechny tablety vždy poctivě zajím velkým množstvím jídla a poctivě a hodně zapiji. První den se zdá vše na dobré cestě, nic mi není a tak mám optimistický pocit, že by to takhle šlo.

Druhý den mi začíná i přes všechny opatření být k večeru těžko, v noci se vzbudím velmi nepříjemným pálením žáhy a pocitem na zvracení. Noční svačina vše zažene a já stále ještě doufám, že bude líp.

Ráno mě budí pocit kamenu v břiše a velmi intenzivní pálení žáhy. Nepomáhá snídaně, oběd ani večeře. Volám své laktační poradkyni a ta doporučuje vysadit bylinky.

Co bude dál? Nevzdávám se. Stále věřím, že zvládneme s přijatým miminkem alespoň „jako kojení“ pomocí sumplementoru nebo novorozenecké cévky. Sice to nebude mým mlékem, ale kdo ví - zázraky se přece dějí🙂

http://adopce-donaha.infoblog.cz/

https://www.facebook.com/AdopceDoNaha/