Za naši rodinu vám přejeme krásné a klidné Vánoce. Dnes jsme byli zapálit svíčku nejen za naše blízké, kteří s námi už nejsou, ale i za ty, kteří přišli o život nedávno. Dávejte na sebe pozor🫶🏻
MŮJ IG: @mamaholciciparty

#veselevanoce #krasnevanoce #holynight #merryandbright #milujuaděkuju #rodina #mama #maminka #maminkacz

Londýn! 🫶🏻Pro nás milovnice Sherlocka Holmese, britského humoru a filmu Nothing Hill, to byla skoro povinnost. Těšila jsem se celý půl rok a i když nebyla cesta jednoduchá (poprvé na mezinárodním letišti sama), tak jsme si to neskutečně užily. Budu tu chvilku spamovat Londýnem, protože se mi splnil sen. Celých pět dní, ve snovém městě s nejoblíbenějšími lidmi na světě. Mými dvěma holčičkami.❤️
MŮJ IG: @mamaholciciparty

#londonbaby#londyn#cestujemesdetmi#kdyzseplnisen#maminka#maminkacz#promaminky#bytmamou#mamablogerka#mamablogger#londontrip #mamablog #mamabloger #family #mamablogerka

Na každý začátek se často zapomíná.

Na první moment, kdy jsme držely v náručí naše dítě. Jak jsme byly zaplavené nejen láskou, ale i strachem a velkou neznámou.

Na první přebalení, kdy jsme nevěděly, co s ohnutými nožičkami a jak správně plenku zapnout, aby nepadala nebo nebyla moc těsně.
Který krém dát pod plenku a jestli vůbec. A co se začervenáním? Kolikrát jsem stála nad opruzeninou a chtělo se mi plakat společně s mojí dcerkou. V tu chvíli bych se rozeběhla do všech obchodů a nakoupila všechno možné, jen aby to zabralo.

Na první koupání, jestli je voda dostatečně teplá nebo málo nebo příliš? Jestli umýt vlásky nebo jen tělíčko a jestli koupat vůbec, když miminko pláče? Koupání, které v nemocnici zabralo pod zkušenými rukami sestřiček pár minut, nám trvalo s přípravami a otázkami hodinu.

Na první krmení, kdy ještě i dlouho po něm, jsme nevěděly, zda má miminko dost mléka, nestrádá a něco mu nechybí.

Na první uspávání, převlékání, první příkrmy.

Všechno co bylo tehdy poprvé, se nám dnes zdá tak běžné a samozřejmé.

My "zkušené" mámy často na ty "nezkušené" působíme suverénně, jako by to všechno byla vlastně brnkačka.

Ale zkušené jsme tím, že jsme měly možnost dělat spoustu omylů a chyb a naučit se, dělat to lépe. 🙂
MŮJ IG: @mamaholciciparty

#blogmamy #maminkacz #bytmamou #milovatjebatse #nazacatku#maminka#maminka❤️#maminkam
#maminkám#maminkamaminkam

Na konci sprna jsme na pár dní navštívili restort Harmony Club ve Špindlerově mlýně. Nechala jsem se inspirovat úžasnou recenzí a musím říct, že to bylo báječné. Nádherná příroda, lanovka, dětské hřiště a výborné jídlo. A to wellness! Naše holky byly ve svém živlu a vážně jsme si to užili. Nesmím ale zapomenout poděkovat celému personálu, který byl vstřícný a ochotný. Cítili jsme se jako v bavlnce a rozhodně se někdy vrátíme. Už proto, že jsme holkám slíbili lanový park a nedošlo na něj 😀 Pokud hledáte i teď na podzim pár dní v nádherném prostředí a úžasné jídlo k tomu, nemůžete vybrat lépe. A že už jsme toho navštívili 😉

P.S. a já se tam úplně zamilovala do tvorby Aleny Mornštajnové! Hana mě dojala, Tiché roky udržely v napětí a nyní Listopád, stránku po stránce překvapuje. Znáte autorku, četli jste od ní něco?

#dovolena#rodina#milujuadekuju#spindleruvmlyn#odpocinek#maminka

Krásnou středu 🙂
chci Vám poděkovat za komentáře ke včerejšímu postu. Upřímně, možná bych ho dnes napsala maličko jinak, ale je to přesně rok, co jsem naposledy naťukala pár písmenek do klávesnice a stiskla "odešli".
Jedním z důvodů bylo mimo jiné i komentáře, které mě odradily. Nebylo jich mnoho, asi nemám ještě za tolik let, co píšu veřejně hroší kůži. Ani publikování ve veřejných médiích (časopis maminka např.) mě neotužilo. A tak si každý takový komentář beru osobně. Znáte to. Mezi padesáti laskavými, chápavými, je právě ten "jeden", tak viditelný a zasáhne na přesné místo.

Ale došlo mi dneska jedno. Kolik maminek jenom tady na Koníkovi píše veřejně. Ptají se, tápou, hledají oporu, pomoc nebo se jen chtějí pochlubit a svěřit. Kolik z nich se setkalo s posměšky, útoky, negací a kolik z nich, radši už nepíše nic. A nebo ani nezačaly. Právě proto.

Být mámou (a teď si dovolím patetická být), je dost složité pro nás všechny. Je úplně jedno, jestli vedle sebe máte tříkilového drobečka a nebo sedmnáctiletou, hubatou slečnu 😉 Mámy jsme a budeme až do konce života. A vždycky budeme o sobě pochybovat tak, jak to umíme jen my ženy.

Ano, jsem možná trochu patetická a kdo není? Copak život není? Dovolím si být, protože jsem se během posledních dvou let setkala s diagnózou smrti velmi blízko, asi jsem patetická začala být. Ale nejde jen o mě. Chci to napsat už dlouho.
A proto si dnes dovolím napsat každému, kdo má potřebu vyjádřit se a svými pár písmenky někomu ublížit, zranit jeho duši, odradit ho tak, aby už radši nic nepsal.
Každému, komu se nelíbí, co ostatní píší, když prakticky "nazí" sedají před klávesnici a dávají do každého písmenka svoje srdce, strach, radost, bolest a celou duši.

Tak těm chci vzkázat toto:
"Z naprosto nepochopitelných důvodů v době digitálního rozmachu najednou máte každý pocit, že si můžete napsat cokoliv a kdykoliv a ke všemu se vyjádřit. Protože přeci máte právo na názor. A tak píšete a neuvědomujete si (nebo možná ano?), že na druhé straně sedí člověk, který si možná prochází peklem, bojuje se svými démony a strachem. Z odmítnutí, z přiznání pravdy a nebo jen se strachem, že se mu pod příspěvek, kde otevřel duši světu (který je krutý víc než dost), objeví podobný, líbivý komentář.
Klávesnice snese všechno, ale na druhé straně křehká duše nemusí.
Tolik lidí má co říct, ale z prostého strachu to neudělá. A ne, ani kvůli tomu, že píšu veřejně, si nemusím nechat líbit nic. A nemusím s tím ani počítat. A ne, když se mi to nelíbí, nemám s tím, co dělám přestat.
Tak možná příště si to raději odpusťte a než dáte "odeslat" zamyslete se, jestli na druhé straně nesedí někdo, koho se to dotkne tak, že už nikdy nic nenapíše. A to bude velká škoda."

A Vás ostatní, kteří chcete psát, tvořit, být veřejně vidět chci říct, nevzdávejte se. Na druhé straně monitoru sedí člověk, který potřebuje číst Vaše slova. Možná je stejně ztracený, zoufalý a hledá tu jednu dušičku, která mu porozumí. Ať už děláte cokoliv, je úžasné, že máte odvahu a tu vždycky něco ocení. Vás ocení, protože za to opravdu stojíte.

Monika <3

#mk #maminka #blogerka #redakce #protozevyzatostojite

DOPISY: Všechno nejlepší, moje holčičko!

🌟Před deseti lety jsi vstoupila do našeho života. Viděla jsem Tě poprvé se nadechnout, slyšela jsem, když jsi poprvé zakřičela.🌟
Držela jsem Tě v náručí, když jsi měla zlé sny a snažila se Tě zachytit pokaždé, když jsi padala.
Upletla jsem ti první copánek, zavázala první tkaničky a viděla tvůj první namalovaný obrázek.🌟
Každý den jsi o kousek větší, starší a chytřejší. A tolik nedočkavá. Co je deset let v očích dítěte? Každý rok se zdá být jako dalších deset. Kdy už mi bude pět, patnáct?🌟
Jako dospělí bychom si přáli čas naopak zastavit, aby neuháněl s větrem o závod. Někdy tak moc, že mu prostě nestačíme. A čím rychleji čas běží, blíží se i okamžik, kdy si musíme přiznat, že mu nikdy stačit nebudeme. 🌟Ale pro tebe, holčičko moje, je to jen okamžik. Jsi nedočkavá, tolik bys toho chtěla vidět a zažít a každý den Ti přijde tak dlouhý.
🌟Jen deset malých svíček na dortu. Pro mě jako pro mámu je to chvíle štěstí i bolesti. Deset let jsi se mnou. Deset let Tě vidím vyrůstat od prvních, nemotorných krůčků až po velké skoky jako dnes.
🌟Před deseti lety se mi dostalo požehnání a já Tě přivedla na svět zdravou. 🌟A mým posláním je, abys byla šťastná a spokojená a věděla jsi, jak moc jsi milovaná. Jak moc jsme na Tebe pyšní každý den. Možná ti to málo říkám, určitě ano. 🌟Jako máma nejsem perfektní a někdy se nezachovám správně.
Ale i přes moje chyby, tu vždycky pro Tebe budu. Dnes. Zítra. Za rok. I za dalších deset let.🌟

Tak všechno nejlepší holčičko naše!💋

#mamablogerka#mamablog#rodina#deti#mamanaplnyuvazek#mamavdomacnosti#mamanamaterske#materstvi#maminka#maminkacz#maminky

Krásné čtvrteční dopoledne🧡
Nevím, jak Vy, ale já s příchodem podzimu mám větší chuť na pečení a na sladké. A taky školní rána jsou trochu klidnější, když je snídaně už na stole.🙂
Dneska mám pro Vás recept na dýňový chleba. K jeho upečení budete potřebovat dýňové pyré. Je jednoduché na přípravu. V dalším slidu jsem pro Vás sepsala na něj postup. 🧡Můžete zakoupit i hotové pyré.🧡

🍞Dýňový chleba
1.5 hrnku ovesných vloček(můžete je krátce pomlít v mixéru)
1 hrnek dýňového pyré
1/2 hrnku hnědého cukru
2 vejce
1/4 hrnku kokosového oleje
1 lžíce dýňového koření (doporučuji Koření od Antonína)
1 lžička prášku do pečiva
.

🥄Na polevu:
1 1/2 hrnku moučkového cukru
1 lžíce citronové štávy(pokud máte rádi, můžete i vynechat)
2 lžíce mléka dle Vaší volby(já používám mandlové)
1 lžíce javorového sirupu

🥣Postup už je jednoduchý:
Předhřejte si troubu na 180C a formu na chlebíček vystelte pečícím papírem.
Všechny suroviny smíchejte v míse a dejte do formy.
Pečte cca 45 minut. Během pečení kontrolujte, víme, že každá trouba peče jinak.
Nechte úplně vychladnout a až poté, polijte polevou.
Můžete dát na hodinku do ledničky, aby poleva trochu ztuhla.

Dejte mi vědět, jestli Vám recept chutná a jestli jste ho zkusili. Pochlubte se Vašimi výtvory a přidejte #krayrecept abychom je viděli i my.🧡
A nebo nám napište do komentářů Váš oblíbený recept na dýňový chleba, jestli ho tedy pečete 🙂

.

#podzimnipeceni#mamanaplnyuvazek#mamanamaterske#dnesjim#zdraverecepty#bloggersre#blogerkyczsk#dynovychlebicek #mamavdomacnosti#maminka#maminky#momblogger#pumpkinbreadrecipe#slowlife #simpleandstill #slowandsimpledays #vkuchyni #myeverydaymagic#minimalistm

ŤUK, ŤUK! Kdopak bydlí v tomhle krásném domečku?
Domečky na zahradu jsou velmi oblíbené. 📍Při jejich výběru myslete na výšku a rozměry vzhledem k věku dítěte. 📍Domek by měl stát na pevném podloží, aby se nemohl převrátit, nejlépe upevněn vruty do země. 📍Pokud řešíte nerovnosti, pozemek lze snadno srovnat praktickou podložkou a nánosy zeminy ještě před položením domku.
📍Nezapomeňte také domeček umístit do přirozeného stínu a při péči o něj vždy používejte netoxické nátěry a barvy.
Tak hurá na čajový dýchánek!

#dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek

Dětských roztomilostí není nikdy dost. Výběr dekorací do dětského pokoje by ale měl mít svá pravidla.
🐶Obrázky na zeď umísťujte v přiměřené výšce. Příliš vysoko, bude nepohodlné pro dítě na dívání , příliš nízko nebezpečné pro zvědavé, dětské ručky😉
🐤Výrazné barvy jsou lepší pro větší děti. Naopak menším se budou líbit více jemné a světlé.
🦁Myslete i na věk dítěte. Partu tří kamarádů včele se slonem puberťák už neocení😀
Tak a teď vy, co vás při zařizování dětského pokoje zajímá nebo zaskočilo?🤍
🤍

#dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek

Být rodičem během pandemie není fakt žádná sranda. Musím říct, že během toho roku jsem o sobě zjistila hodně věcí.
🎉Nemám moc trpělivosti
🎉Potřebuju ticho, abych se mohla soustředit
🎉I když nerada chodím mezi lidi, teď vítám jakoukoliv možnost jít ven. I kdyby jenom pro oblíbenou kávu nebo vyhodit smetí. Ano, čtete dobře. Odpadky. I to považuju za jednu z možností, jak se nadechnout a uvolnit stres, protože co si budeme povídat.
Vize o tom, jak je celá rodina šťastná, když jsou doma zavření v bytě či domě o několika stěnách a nedejbože bez zahrady (tady musím fakt smeknout hodně, hodně hluboko), je úplně mimo.

Lezou si na nervy i ti, co se milují tzv. #tothemoonandback

Ale přišla jsem ještě na jednu věc.
Že vlastně nejsem zase tak špatná. Holky mají co jíst, každý den, kdy se vzájemně nepozabíjejí je vlastně úspěšný a nakonec jsem zjistila, že jako rodina fungujeme skvěle a že být mámou uprostřed pandemie fakt není sranda.
Proto chci dneska věnovat svůj post všem rodičům, kteří to každý den zvládají a tím nemyslím, že mají navařeno, naklizeno a smějí se jak měsíčci.

A nám všem chci poslat alespoň virtuální objetí <3
Jmenujte kohokoliv v komentáři, kdo si také dneska virtuální objetí zaslouží :-*

#maminka #rodic #deti #laska #rodina #sebelaska #bytmamou

Krásné ráno všem <3

Lidé mě často zastavují a vyjadřují svůj obdiv k tomu, že jsem se rozhodla mít pět dětí. Doslova říkají, že jsem statečná a odvážná a také že jsem "dobrá".
Mýlí se. Vůbec nejsem tak dobrá, abych tvrdila, že to zvládám s přehledem.
Někdy se bojím, panikařím a jsem zoufalá.
Ale mezi mnou a jimi nebo VÁMI není žádný rozdíl.

Já všechno co cítím, i když to není jak to říct, společensky přijatelné-říkám nahlas a I vy můžete.

Zkuste si to. Napište nebo řekněte to první, na co dneska myslíte, i když nebudete zrovna v dobré náladě, zkuste to a pak mi napište, jestli se Vám ulevilo. Mě tedy rozhodně vždycky 😉

Monika❤

PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/

#materstvi #maminka #psani #blogerka #bytmama

Celiakie mi vstoupila do života nečekaně. Nepozvána, nikdo jí nenabídnul drink a rozhodně jsem se s ní nechtěla bavit. Neměly jsme společné téma.

Ona tedy téma měla. Téma, které mě děsilo. Měly jsme si povídat, jak mi kompletně převrátí ve 33ti letech život a nastaví svoje vlastní pravidla.

A tak jsem celou dobu téhle podivné návštěvy tikala nervózně očima po hodinách, kdy konečně zamíří jinam.

Nezamířila.

Návštěva, která by měla trvat jen pár hodin, se tak prodloužila na pár let. Jen pár. Zhruba 50.

Pomalu ale spolu uzavíráme dohodu a diktujeme si navzájem podmínky. A ještě častěji spolu vyjednáváme.
Někdy se vzbouří ona, někdy já. Ale ani jedné z nás to neprospívá.

Je to chaotický vztah a do slavného "šťastně až navěky" máme ještě daleko.

Ale aspoň občas spolu uzavíráme tiché příměří. Bez pocitu vítězství ani na jedné straně.
Obě totiž víme, že je jen dočasné.

A v něm se snažím trochu potěšit. Takovým potěšením pro mě určitě byl úžasný věneček z MoMo Veg Café který je nejen #bezlepku ale také #vegan a chutnal naprosto fantasticky.

Pokud si procházíte něčím podobným a je jedno, co to vlastně je, nemusíte to mít nic společného ani s jídlem.
Tak říkat Vám, že bude líp a že to chce čas je zbytečné.
Stejně jako já víte, že někdy to bude lepší a někdy zase horší.

Ale stejně, jako tohle víte i to, že smíření se s tím, je někdy to nejsložitější, co existuje. A že nikdy nevíte, jestli opravdu k němu dojdete.

I v takových chvílích je ale důležité uvědomit si, že je normální občas se zavřít do pokoje a přemýšlet proč. Proč Vy, proč Vaše dítě, proč ten, koho znáte . Je jedno, jaké PROČ to je.
I to, že nedostanete odpověď.

Někdy musíme předstírat, že to zvládáme i kvůli sobě, ale někdy zase můžeme na rovinu přiznat, že ne.

Nejsme tím slabší, jsme jen skutečné.

Monika❤️

Můj blog : www.blogmamy.cz
Můj instagram: @theblogmamy
#materstvi #maminka #celiakie

Několikrát ročně s tikem v oku a lehkým cukáním přihlížím rozbalování dárků, které našim dcerám dají rodinní příslušníci nebo kamarádi.

Některé matky kamarádů jsou soudné a kupují pouze věci, které nebudeme následujících několik let sbírat z koberce.

Jiné ovšem mají dobře míněný nápad, jak kreativně rozvíjet zručnost našich dcer za pomocí kreativní sad ala v balení je 120 stužek, 10 lepidel, 30 balení třpytek a 3000 kusů korálků, které nemáte šanci nikdy už najít, dokud se Vám nezapíchnou do nohy.

Děkuji všem za praktické dárky✌️🎉

NAVŠTIVTE MŮJ BLOG: www.blogmamy.cz
NEBO INSTAGRAM: @theblogmamy

#materstvi #maminka #deti

Jedna z věcí, které od doby, co jsem máma nerozumím, je proč prostě nedokážu skoro nikam přijít včas?

Jsem člověk, který nesnáší nedochvilné lidi, ale občas mám pocit, že i kdyby se přemístila v čase, stejně nedorazím nikam normálně.

Také to tak máte?

Chtěla bych to svádět na to, že jsem musela nakrmit dceru nebo jí přebalit, ale vzhledem k tomu, že naší nejmladší Sofince už bylo 5 let, by mi to stejně nikdo nevěřil🤣

Hezký pátek všem a ať nic neprošvihnete✌️

#blogerka #maminka #materstvi #bytmama #bloggersre #mamabloggerscz

Krásného Valentýna všem, kteří kolem sebe máte někoho, koho máte rádi nebo dokonce milujete.❤

Tento svátek, navzdory mediální masáži s tipy jen pro zamilované, by nám měl připomenout, že láska, ať už v jakékoliv podobě má obrovskou moc.
Měnit lidi kolem sebe, pravidla a posouvat hranice.

Není většího citu, než lásky.

Užijte si dnešní den i když to bude bez konfet a jiskřící duhy z očekávání.
Protože i v pyžamu se zmrzlinou, ale v náruči toho, kdo Vás upřímně miluje, je každý den výjimečný. Nejen ten dnešní.

Podpořte mě na blogu: www.blogmamy.cz
#blogerka #maminka #materstvi #laska #valentyn

Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.

Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.

Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.

A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.

Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.

Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.

Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.

Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.

Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.

Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.

Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.

Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
Smějete se a pláčete.

Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.

Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.

Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.

Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.

A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.

Nikdy to nebudete vědět.

Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.

A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.

Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.

Monika❤️

Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz

#materska #bytmamou #maminka #deti #silna #statecna

Nevím, jak Vaše děti, ale ty moje určitě.
A nejen botu, ale cokoliv velkého, barevného prostě přehlédnou, napříkad toaletního papír, který je rozmotán pomalu až na schody.

Ale jak mají najít mikro, mini, NEVIDITELNÝ(a to vím, protože si dávám záležet) kousíček cibule, to najdou bezpečně a hned po tom, co dám jídlo na stůl se jako profesionální detektivové dají do hledání.
A do minuty, s něčím, co by nešlo vidět ani pod mikroskopem, vítězoslavně mávají na vidličce a ptají se: "Mami, co to je?"
✌️🤣
#mamabloggerscz #maminka #deti #nikdonicnevidioniano #detektivove #materstvi #czechblogger #mama #maminyinternational

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/theblogmamy/

Někdy je dobré připomenout si, že jsou maličkosti a pak fakt VELKÉ VĚCI.✌️🤣

#materstvi #maminka #nekterevecijelehkeprehlednout

Ano, na salátu je vejce. Přirozeně tedy nejsem vegan. Nejsem ani vegetarián.
Přišlo mi hodně dotazů na to, jak dlouho jsem vegan nebo nejím maso, jak to děláme s dcerami, které jsou malé, zda chodí do školních jídelen atd.

Předně, nemám ráda extrémy žádného druhu ani v jídle, ani v rodičovství. Propaganda šátkování, lesních matek, eko, bio, bez cukru, bez režimu, s režimem tak striktním, že jsou v něm sotva dvouminutová okénka na záchod. Bez lepku, parabenů, silikonů, kojit hodně nebo málo atd. A jakmile je někdo mimo nějaký styl, tak se na něj díváme skrz prsty a ukazujeme si.

A to samé, co se týká veganství a vegetariánství.
Nemyslím si, že něčemu přispěje, když naproti sobě budou stát dvě fronty(jedna veganská a druhá s hamburgerem v ruce) a navzájem na sebe křičet, že ti druzí jedí zabité zvíře, zatímco první jen mrkev.
Ani nenávistné nebo posměšné pohledy ničemu neprospějí, nikoho tím nedonutíte, aby maso nebo živočišné produkty nejedl.

Veganství je často vedeno do extrému a poslední dobou na sebe zvyšují nároky sami vegani.

Být veganem totiž není jen o tom nejíst živočišné produkty, je to o smýšlení, kdy děláte všechno nejlepší pro životní prostředí, nepoužíváte testovanou kosmetiku, oblečení nebo výrobky, na jejichž výrobě bylo použito zvíře, nejezdíte příliš autem, neplýtváte plasty a celkově se chováte tak, aby naše planeta Země vydržela co nejdéle. Problém nastává ve chvíli, kdy sami vegani říkají o sobě, že nejsou 100% vegany, protože jeden má doma kožené boty staré deset let, ale vegan je roky tři. Další používá(vědomě či nevědomě) produkty testované na zvířatech. Takže nakonec tihle všichni vegani mají pocit, že vegany nejsou a nedělají dost.

A tak tu máme ono kouzelné měřítko "Dost". Dělat dost, být rodičem dost, hlavně, aby to bylo DOST. Ale kdy to vlastně je, nikdo neví. Vždycky se totiž dá dělat něco navíc, něco jinak.

Problém s veganstvím i vegetariánstvím je jen jeden. A to, že musí být 100% správně, jinak se nepočítá.

Když tedy jíte 90% času vegansky, ale jezdíte autem, protože děti do školky nějak dostat musíte-už nejste vegan.

Pokud jíte vegansky i vegetariánsky, ale jednou za rok si u babičky tu svíčkovou dáte-nejste ani vegan, ani vegetarián a ještě navíc jste pokrytec.

Málokdo chápe, že veganům nevadí jíst maso jako takové, vadí jim, jak je se zvířaty zacházeno. Jak nehumáně jsou chovány a zabíjeny. Jako věci.

Kdyby totiž každý člověk na planetě omezil přísun masa a mléčných produktů na půlku, stačilo by to. A tak se vegani snaží vyrovnat pomyslné váhy, na jejichž druhé misce se hýbe pěkně tučný bůček. A rozhodnutí, stát se veganem, je vážně velká odvaha. Ale hlavně je to každého věc. A pokud Vaše kamarádka jí maso, je to jen její věc. Nikdo Vás nenutí jíst nebo dělat to samé. Pokud jste vegan nebo vegetarián a cítíte, že je to pro Vás ta správná cesta, dobře pro Vás.

Pokud jste občas vegan, občas vegetarián i to je správně.
Nikdo nemůže být 100% ve všem a vždycky.

Ale nechci tu moralizovat a nikoho kritizovat, snažím se jen vysvětlit svůj pohled na věc.

Zkusila jsem si být veganem i vegetariánem, bohužel vzhledem k určitým okolnostem a tlaku cizích lidí mi došlo, že nechci podporovat extrém navzdory dobré věci. Nehledě na to, že mi to zdravotně nedělá dobře.

Ale o dobrou věc by nám mělo jít hlavně. Měli bychom se navzájem podporovat. Takže i když nejste vegan nebo vegetarián 100% času, počítá se to. Nejdůležitější je vždycky snaha něco změnit, netvářit se, že nevidím co se děje, ale nehnat se zároveň do extrému, který nikomu a předně Vám samým neprospěje.

Netvrdím a hlavně si to nemyslím, že je normální mít sedm dní v týdnu na talíři maso a na chlebu šunku a vše zapíjet mlékem v akci za 7.90. A ani to nechci propagovat nebo podporovat. Ale sama za sebe, vždycky je lepší držet se kompromisu, než se hnát od extrému k extrému.

Pokud jste vegan, vegetarián, frutarián nebo jakýkoliv jiný -ián, je to Vaše volba. Pokud učíte své děti doma, šátkujete a jíte bez cukru.
Nenuťte do toho své okolí. Nabídněte informace, které máte, předejte je dál, ale netlačte je.

Všichni chceme, aby lidé zvedli hlavu a viděli, co vidět nechtějí, ale skutečně by to mělo být za každou cenu?

Monika❤️

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#materstvi #maminka #vegan #vegetarian #budmenormalni

Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.

Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.

Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.

Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.

Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?

Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.

Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.

Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.

Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.

Unavené, naštvané, zoufalé.

Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.

Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.

Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.

Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.

A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.

Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.

Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.

Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.

Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.

Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.

Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.

Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.

Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.

A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.

Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.

Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.

Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.

Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.

Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.

V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.

Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
Dopřejme si to samé navzájem.

Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.

Monika ❤️

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#materstvi #maminka #deti #realita

Dáme si takovou malou anketu, co říkáte? 😀

Já si vybírám Žrouta prosím ✌️
#maminka #materstvi #chciabyvsechnosnedly #jidlonenifuj

PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz

Dech beroucí i obyčejný.
Takový byl můj dnešní den.

Dnes jsem mimo jiné, seděla v čekárně na rentgen. Nic zajímavého se nedělo, dokud se můj zrak neupřel na matku s dítětem. Chlapečkovi mohlo byt něco málo přes rok. Krmila ho přesnídávkou a povídala si s ním.

Říkáte si, proč Vám to píšu.
Většina z Vás ještě malé děti v tomto věku má, takže víte přesně jaké to je.

Píši Vám to proto, že v jednu chvíli, jsem tu matku musela pozorovat.

Bylo to ve chvíli, kdy vzala do náruče svého synka a začala ho houpat a zpívat mu.

Nejdřív mě napadlo, proč to dělá, vždyť je mezi lidmi.
A hned vzápětí mi došlo a "proč ne?"

Její synek prostě v tu chvíli potřeboval utěšit a zřejmě byl na zpívání své mámy zvyklý.

Kdy jsme vlastně jako mámy přestaly naslouchat svým dětem, co potřebují a začaly se soustředit na to, aby nás okolí přijímalo a chápalo?
Aby všechno, co děláme mělo odezvu, bylo respektováno a mělo obdiv.
A hlavně, bylo správně a podle pravidel.
Podle cizích pravidel.

Ekologické plenky, antikolikové lahvičky, veselé dětské nádobí se zvířátky.

Správné míry, slovní zásoba, přetočení na bříško ve správný čas.

Venku se nekřičí, nepobíhá, nesměje nahlas.

Na cizí lidi se neukazuje a nemluví se příliš nahlas o něčem, co by mohlo být trapné.

Dudlík se schovává do kapsy, protože je fuj a o plenkách se po prvním roce nemluví.

Všechny děti přeci mají být po prvním roce bez plen.

Život dle tabulek. Dá se poměřit, spočítat, srovnat.

Při pročítání všech těch manuálů o dokonalém uspávání a receptů na hladké pyré bez kousků jsme zapomněly respektovat naše děti takové jaké jsou.

Zrzavé, uplakané, hlučné, emotivní, tvrdohlavé a nádherné malé bytosti, které jsou originální a přicházejí na tento svět plné očekávání.

Když vidí poprvé slunce, dotknou se trávy, zastudí je sníh a zjistí, že nijak nechutná.

Když si poprvé kýchnou, protože je zašimrá chmýří v nose. A zašklebí, když ochutnají nové jídlo.

Poprvé usnou samy bez náruče a tlukotu našeho srdce.
Poprvé udělají krok bez držení se naší ruky.

Zažijí tisíce poprvé.
U některých budeme a u jiných ne.

Ale dokud nás potřebují u svých "poprvé" mít, buďme za to vděčné.

Houpejme je, zpívejme jim a ukažme jim, že být svůj není nic, za co by se měly stydět.

Protože tím, že jsou něčím odlišné, jiné, než ostatní, tím úžasněji budou všechna svá poprvé vnímat.
A my budeme mít to štěstí, že u většiny z nich budeme s nimi.

Monika <3

PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
#maminka #uzasne #poprve #matersvi #nasedeti