V kuchyni, kde my maminky asi trávíme nejvíc času, na nás číhají různá dobrodružství. Ať se jedná o naše kulinářské výtvory nebo nás děti překvapí svými myšlenkovými pochody, vždy se z toho stane vtipná příhoda, která se pak vypráví na rodinných sešlostech. Pojďme se některým zasmát. 

Matka kouzelnice

Miluju, jak v jeho očích dokážu všechno na světě. Když jsem chystala toho ježka z vína, tak jsem začala loupáním hrušky. Eliášek přišel, koukal na mě a hnedka říkal, že by tu hrušku chtěl jíst. Tak mu říkám, že až za chvilku - že z ní něco dělám. A Eli se slovy : "Máma z ní dělá banán" si šel hrát
Tak takovýhle frajer já jsem.

(apacheee)

Majoránková polévka

Aneb ten pocit,  když si místo instantní polívky do hrníčku zalejete pytlík majoránky.

(gabinka29)

Nakypřená krupice

Už se rozjíždí i u mě. Uvařím klukům krupičku a místo skořicovým cukrem to posypu kypřícím práškem. Dobrou chuť.

(hildicka)

Hra na schovávanou

Když vám zbyde oběd na zítra, hledáte plastovou nádobu na uložení do lednice, oběd přendáte, letíte ven. Druhý den si přijdete jak největší pako, jelikož oběd v lednici prostě není. A kde je??? Samozřejmě založenej ve skříňce mezi plastovýma nádobama. 

(nikykiky)

Grilovaný chléb

Občas přestává být mateřskou demencí a už je to prostě jenom demence. Třeba jako když si chcete upéct chleba. A protože je zima, dáte si ho nakynout do trouby, nastavíte troubu na 50°C a odejdete si na hodinku na zahrádku. Pak se vrátíte a už na chodbě cítíte, že chleba voní víc než by při kynutí měl. A pak si všimnete, že jste na troubě místo pečení nastavili grilování.

(majvik)

A co vám ostatním? Stalo se také něco podobného? Nebo úplně jiného? Podělte se s námi o vaši příhodu, ať se také můžeme zasmát. Označujte své vtipné příběhy hastagem #materskademence nebo #navrh. Nebo nám ho napište přímo pod tento článek. Už se těšíme na další. 

#mk Blog Academy

Stala se vám někdy nějaká vtipná kuchyňská příhoda? Předpokládám, že ano. Tak to vítejte v klubu. A pokud ne nebo si zrovna nevzpomínáte, přečtěte si tyto 3 vypečené příspěvky. Mateřská demence na nás útočí i v kuchyni. 

Sůl nad zlato

#materskademence: 

To je když ráno vstanu, abych udělala rodičům radost, a uvařím kafe. A při ochutnaní je slané.

(rencapavel)

Hrajeme si na schovávanou

Že by tak pověstná #materskademence?

Ráno rychle chystám kousek žvance pro to moje hladovějící dítě, dělám to co nejrychleji, než se hladové "ham ham" změní ve lví řev.

...

Mise splněna... Když ale později v kuchyni hledám chleba, abych si taky udělala jídlo, tak není k nalezení. Hledám v chlebníku, na lince, na stole... Pak mě něco osvítilo a říkám si,  že přece nejsem takový blbec, abych ho strčila do lednice. No a ejhle! asi jsem.

(dennie111)

Oholený dort

Narychlo dělám nepečený dort, potřebuji spotřebovat šlehačku ve spreji a zakysané smetany. Kluci samozřejmě asistují. Ríša sedí na lince a míchá ve své misce kukuřici. Páťa stojí u linky na židli a přidává suroviny. Poslala jsem ho do ledničky pro šlehačku a ať to tam nastříká, že to pak celé nalijeme do formy. Mezitím jsem u dřezu loupala vajíčka a slyším: ššššš ššš. Pomyslím si, jak je to mé dítě šikovné.. Něco mě donutí se otočit.. To šššš nedělala šlehačka, ale manželova pěna na holení.. Tož šťastné a veselé..

(kami1984)

Není vám teď nějaká příhoda povědomá? Podělte se s námi do komentářů pod článek a nenechte nás v tom samotné. A pokud ještě na nějakou podobnou příhodu narazíte, nezapomeňte ji označit #navrh.

#mk blog_academy

Jak často si říkáte, že je ten váš muž, přítel, snoubenec, milenec k nezaplacení? Doufám, že je to alespoň častěji, než kdybyste ho chtěly přizabít. Každý má občas chuť toho svého partnera zneškodnit, vyhodit na ulici nebo jednoduše praštit něčím po hlavě. Když vás ale něco takového napadne, znovu si pročtěte tento článek a uvidíte, že ho naopak půjdete obejmout. Protože vám dám 4 opravdové důvody, že i když nás někdy pěkně štvou, jsou prostě k nezaplacení. 

1. Stane se primabalerinou

Táta 2 dny hlídal .... a když jeho holčička řekne: "Jdeme tančit!" Tak se jde. Není nic, co by pro ni neudělal. Miluji je.  ️

(novotinka)

2. Nenechá nás v mateřské demenci samotné

Dnes jsme měli velký nákup. Parkovací místa daleko od vchodu, a tak jsme se s mužem dohodli, že zastavíme před vchodem. Já s malým počkám v autě, on vynosí nákup do bytu a vrátí se zaparkovat (já nemám řidičák) a společně dojdeme domů.

Po několika minutách se muž vrací, když najednou mrskne bravurní otočku ve dveřích, chytá je a běží zase domů. Za chvíli se vrací do auta a povídá: "Já tak spěchal, abyste dlouho nečekali, že jsem nechal klíče v zámku a dveře do bytu otevřené. Došlo mi to, než se vchodové zabouchly, jinak bychom se neměli jak dostat domů. Trpím mateřskou demencí a ty to napiš na koně, ať si ty holky nemyslí, že je to jen ženská záležitost!"

A aby svá slova potvrdil, tak mu dnes přišel balíček s dárky pro mě k Vánocům. Trošku jsem po našem nedávném rozhovoru tušila, že bude nadílka od Yankee candle, každopádně jistá jsem si až dnes, protože mého drahého nenapadlo nic lepšího, než ten hyper voňavý balík narvat do skříňky na toaletě, která má rozměrově tak metr na metr. Pokud chcete ztrácet vědomí z přemíry vůně na co nejmenším prostoru, jste u nás na wc vřele vítány! #materskademence po chlapském. 

(kaci90)

3. S radostí ze sebe udělá postel

Takhle u nás uspával táta, když malému byl měsíc a půl. 

(fejfarka)

4. Umí sám sebe uspat

Muž uspává Daníka, v chůvičce slyším, jak mu vypráví pohádku .... potom ticho a odfukování. Říkám si: "Á, někdo už spí."... po chvíli ticha se ozve : "Mamíííí, táta už spí."

(andys85)

Jsou to totiž ty nejlepší důvody, jelikož je napsal sám život maminek a tatínků z Modrého koníka.

Napadne vás ještě také další důvod? Nebo jste nějaký u někoho zahlédli? Přidejte k němu #navrh nebo vložte sem pod článek.

O tom, zda mateřská demence opravdu existuje nebo je to jen výmysl a omluva "neschopných" matek, bychom mohli debatovat a psát na desítky stránek. Stojím si za tím, že my matky jsme nějakým způsobem trošku poznamenané. Já třeba hodně zapomínám, jiná zase trošku blbne. Ale holky, dobrá zpráva je to, že v tom nejsme samy.

Pojďte se se mnou teď podívat na 3 důkazy, že naši muži umí také občas zaperlit.

Čaj o páté 

Tak teď mě můj manžel opět pobavil.

Přilítne do obýváku s obalem v ruce a spustí:  "Můžeš mi jako říct, co to má znamenat?"

Já: "No, promiň, tak to asi Tina hodila na zem."

Manžel: "Jo Tina? A kde to jako asi vzala? Nikdy jsme to doma neměli!"

To už nechápavě na něj koukám: "Zlato, nevím, o co ti jde, ale čaj doma máme pořád a tak ten obal hodila na zem..."

Manžel se znovu podívá na obal: " Ježiš promiň, já myslel , že je to obal od kondomu a místo Leros, jsem četl Eros.."

(xoriska)

Domácí karaoke

#materskademence ? Ta se pozná podle toho, že vám dítě už půl hodinky spí a vy si s tatínkem stále broukáte dětské písničky a soutěžíte, kdo to zazpívá líp.....on vyhrává

(summer18)

A pak, že jen matky zblbnou...

Jedu takhle po ránu se starším synem na kontrolu na oční, mladšího hlídá tatínek, starší trošku něco brblá, ale moc neprotestuje. Dojedeme na místo, je to přes celé město, otočím se na dítě a v tu chvíli mi to dojde. Spletla jsem si děti a kontrolu měl mít mladší... starší má oči v pořádku... #materskademence a vlastně i otcovská, protože mu to vůbec nebylo divný.

(alidavol)

Ráda bych také přidala nejen jednu historku o otcovské demenci svého muže, ale jak už jsem psala výše, jsem poznamenaná zapomínáním. Takže jsem všechny zapomněla.

Máte také nějakou vtipnou příhodu s vaším mužem? Tak sem s ní. Ať máme víc důkazů, že v tom opravdu nejsme samy. Označte je, prosím, hastagem #navrh. Toto označení použijte, když i vy najdete nějaký vtipný příspěvek.

Teď asi zase rýpnu do živého a čekám, že budu pod palbou. Dokonce čekám, že mi i někteří "odliknou" blog, ale patřím mezi lidi, kteří jsou upřímní a asi budu vždycky vybočovat ze stáda.

Už dlouho jsem chtěla napsat tento článek, přemýšlela jsem jak na to, hledala inspiraci a správná slova. Ale nakonec jsem přišla na to, že věci by se měly pojmenovávat správnými výrazy, tak jak jsou, bez nějakého zkrášlování.

Poslední dobou se kolem mě rojí názory matek, které se snaží upozorňovat na to, že když se staly matkami, tak prostě zblbly nebo jinak se ukázalo, jak jsou neschopné. A tak různé hashtagy s názvem mateřská demence apod. mě vážně udivují. Všechny své nezdary od spálených vajíček nebo spletení laku na vlasy s dětským opalovacím krémem tak svádějí na mateřství a na to, že jim prostě hráblo. V oblibu tak vzešlo nové pojmenování  mateřské dovolené- "Mateřská demence" .

Když se stanete matkami, tak prostě děláte cyklus určitých činností a zajímáte se jen o úzký okruh věcí, až Vám z toho jednoho krásného dne, prostě hrábne. Doslova. A tak bavíte všechny okolo tím, že si pletete pastu na zuby s očním krémem a Vaším jediným zájmem se stalo sledování vyměšování svého potomka a poměřování obsahu plenky s ostatními matkami na dětském hřišti. Zažila jsem už hodně vypjatých situací s dětmi, ale nikdy se mi nestalo, že bych si spletla lak na vlasy s dětským opalovacím krémem. Možná by spíš, než svalovat své schopnosti na mateřství, bylo načase přiznat si, že některé věci jsou holt součástí naší osobnosti. A že pokud někdo říká do telefonu kadeřnici, že chce přebalit a vykoupat, místo ostříhat a nabarvit, dost těžko to bude tím, že je matkou.

Zrodila se z toho pomalu epidemie, kdy všechny nastávající mámy už teď dopředu rozhlašují po okolí, jak to či ono nezvládnou, když se stanou těmi "matkami". A matky, které na mateřské už jsou, si zvykly omlouvat každý svůj nezdar. Jakoby je to ani nemotivovalo hnout se kupředu, protože s dětmi se stejně nic vymyslet nedá. Je to vlastně nejmenovaný zákon, se kterým se ztotožňuje čím dál víc poměrně inteligentních matek.

Poslední dobou se tak mateřství stalo strašákem a pomalu nepsaným pravidlem. "Staneš-li se matkou, hrábne ti a život končí ." Upřímně, je to pěkná hloupost, protože život s dítětem ani dětmi nekončí. Pouze dostává nový rozměr. A jakým způsobem bude dál pokračovat je už na nás. Můžeme si z toho vzít dobré nebo jen špatné.

Když pominu, že být máma je fyzicky a psychicky velmi náročné, nemyslím si, že by na mateřské muselo nutně dojít k selhání všech žen na světě a najednou, z čista jasna se ukázalo, jak jsou bláznivé a nešikovné. Ano, únava dělá svoje a pomaleji nám to po šílené noci s miminem myslí, ale jinak si myslím, že to nemá dopad žádný. Pokud se některá žena dobrovolně rozhodne, že na mateřské se stane vášnivou kuchařkou nebo pletačkou košíků nebo detektivem hledající zub v ústech svého potomka, je to asi proto, že ji to bavilo už předtím nebo v tom našla svou novou zálibu.  Logicky tedy nemůže zblbnout, protože dělá to, co jí baví.

Neumím si představit, že by někdo, kdo zarytě nesnáší vaření najednou z čista jasna po porodu objevil svoje nadšení pro kulinářské výtvory. Spíše je tedy možné, že se na mateřské ukáže naše pravá povaha, a co nás uvnitř baví nebo bavilo, jen jsme o tom nevěděly. A když pak sledujeme úspěšnou manažerku nebo vedoucí ve firmě, která na mateřské peče koláče a šišlá, tak proč jí litovat. Zřejmě z toho má radost a naplňuje ji to.

Narovinu je ale nutno přiznat, že prostě po porodu nastane pár let, kdy se naše vědomosti a schopnosti nutně transformují do  kojeneckým mlék a hraček pro děti. Je to ale přirozené, patří to k tomu a nemusí to znamenat, že pokud Vás tyto věci zajímají, jste jen potrhlá mamina na mateřské a není s Vámi rozumná řeč. Extrémy, kdy je žena  se svým dítětem stále spojená pupeční šňůrou, záměrně vynechám, abych nebyla pod palbou. Můj názor na tuto skupinu matek je stejně už veřejně známý, ale jak říkám, každý ať si dělá co ho  naplňuje, i kdyby to měly být nekonečné diskuze o prdíkách a mýdlu Jelen.

Já třeba narovinu přiznám, že nejsem ani zdatná kuchařka a s plánováním rodinných výletů to mám teda taky na štíru. Ráda vařím to ano, ale jídla naprosto nevhodná pro děti, jako steaky, kuřecí směsi a asijskou kuchyni. Ale ani za těch deset let co jsem na mateřské, jsem se nenaučila vařit rajskou, ani svíčkovou a knedlík zásadně kupuju. Děti si prostě na jiný styl stravování zvykly a těch klasických obyčejných jídel ála šunkofleky si užijí v jídelnách škol a školek. Nejsem prostě ochotná začít jíst knedlo zelo vepřo jenom proto, že jsem na mateřské. Nehledě na to, že bych pak neprošla dveřmi. Já tedy samozřejmě nepatřím do té kouzelné skupiny matek, které jsou už dvě minuty po porodu štíhlejší, než v pubertě. Já si pěkně svá kila odnosila a pěkně shodila a ještě nějaká zbyla, takže kuře na paprice se šesti si musím odpustit.

A teď k pozitivním věcem. O těch negativních, které mateřskou zošklivují asi všichni už víme. Je jich plný internet. Všude jsou matky trhající si vlasy, s kruhy pod očima a hroutící se. Všude se tak dočtete o tom, co jim mateřství vzalo. Čas, peníze, krásu, štíhlou figuru, kvalitní sex, čas na sex nebo jen pomyšlení na sex. Ale co jim mateřství dalo?

Mě mateřství dalo několik věcí. Jednou z nich je, že jsem se naučila, no dobře, učím se, abych zase nekecala, žádat o pomoc a nechat si pomoct. Dřív jsem měla pocit, že musím všechno zvládnout sama. Celou noc nespat, ráno vstát a vyplazit se z domu. Odvézt děti do škol a školky, nakoupit, uklidit a večer padnout do postele. Pomoc? No tak to ani náhodou, já jí přece nepotřebuju! Jenže dřív nebo později mi došlo, že potřebuju pomoc, ale neumím si o ní říct a když už se mi to nějakým omylem povede, neumím ji využít a mám z toho jenom výčitky.

Ono totiž říct si o pomoc a přijmout jí, jsou dvě odlišné věci. Předně nejhorší na tom je umět potlačit ten vnitřní pocit, který Vám našeptává "To ty jsi máma, to ty bys to všechno měla dělat!" Jo jo ten hlas umí být tak přesvědčivý a vlezlý, že je snadné mu uvěřit. Ale měli by jsme se umět od něj oprostit a nebát se o pomoc požádat a když je nám nabídnuta, tak ji využít. Což by teda neudělal jenom blbec. Třeba takový, který teď píše tenhle článek.

Nemusí to být nic velkolepého, zase upřímně, ještě si fakt na něco budeme muset počkat a víkend ve Vídni s kamarádkami, kdy šampus poteče proudem holt odložit. Ale jsou i maličkosti, která dokážou nakopnout. I taková blbost jako sprcha. Ono se to řekne, co na sprše je, jdu se osprchovat a hotovo. Jenže, kdo nemá děti nebo s nimi nikdy nebyl samotný doma, neví, že vysprchovat se s batoletem za zády, je dost náročné. Buď s brekem tluče pěstičkou do zavřeného sprchového koutu nebo Vám div do něj nevleze. Takže odpočinek při sprše, o tom si můžete nechat je zdát. Takže, když Vaše polovička přijde domů, nemějte výčitky a dítě svěřte na 15 minut jí nebo někomu jinému. I takhle krátká doba dokáže divy, umí nakopnout a hned má člověk zase o trochu více energie.

Mě dneska dodalo energii to, že jsem nemusela ráno vézt děti do školy a do školky a že se mi moje milovaná polovička nabídla, že mě zastoupí. Nechtělo se mi, to přiznávám, protože to považuju za svou práci a povinnost, ale nakonec jsem souhlasila. Takové blaho, když od rána sedím v pyžamu a v klidu piju kávu, to jsou okamžiky, které nabíjí.
Musíme si uvědomit jednu důležitou věc, na kterou jsem já nadlouho zapomněla. Pokud totiž přijmeme pomoc a vydechneme si, tak o to lépe a s větším elánem se věnujeme lidem kolem sebe. Máme víc energie na to zvládnout další náročný den, ať už jsme matkami nebo nejsme. Každý potřebuje občas vydechnout a načerpat novou sílu. To z nás nakonec udělá lepšího člověka, ženu nebo matku.

Mateřská je šílená horská dráha plná zvratů, šokujících překvapení i zázraků a my si prostě musíme umět najít způsoby a malé radosti, jak to všechno zvládnout a opravdu nezblbnout.

A co Vy, také si myslíte, že všem matkám na mateřské musí kolektivně hrábnout?

FACEBOOK : https://www.facebook.com/Denikmamy/?fref=nf

Mateřství leze na mozek > nebo jak mi říkala sestra, mléko se mi vrazilo do mozku (a nejspíš srazilo 😀 )

Ano, i já se přidám do řady nespočtu maminek, které v běžných situacích dělají hovadiny.

Nevím, zda je to skutečně mateřstvím nebo prostě nevyspáním nebo snahou udělat něco rychle a věnovat se dítěti. Ale stává se mi, že se zastavím nad svým jednáním a většinou se směji a vždy si vzpomenu právě na mojí drahou sestřičku, jak mi říká, že se mi mléko vrazilo do mozku. Nebo si vzpomenu tady na Modrého Koníka na mateřskou demenci.

Konec okolků - co jsem se naučila: 

> vysavač co není v zásuvce, vysávat nebude

> když si chcete zalít čaj, tak také dejte sáček

> když nezapnete konvici s vodu, tak se Vám voda neuvaří

> když nezapnete pračku, tak ani po 4h prádlo vyprané není

> nesedejte si na sedadlo spolujezde, když jste řidič

> když se v receptu píše po 10 minutách vytáhněte z trouby, nevsázejte na to, že když půjdete s dítětem na 10 minut ven, že těch 10 minut nepřetáhnete.

> když se Vám chce na toaletu, tak koukání do lednice Vám ve vašem problému nepomůže 🙂

Mateřství je plné radostí i strastí.

Vězte, že na tom jsou všechny maminky podobně. Každý den není růžový a když se k tomu přidá ještě mateřská demence, vznikají neskutečné situace.

Koníkovky se ale umí zasmát samy sobě, tak se taky pobavte na jejich účet, ať máte alespoň vy ten den růžovější 🙂

1. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

Včera mi Kristýnka s dojatým výrazem hladila obličej a říkala, že jsem nejhezčí.

Tak já dneska při obědě: "Hele ségra, Kíka si myslí, že jsem nejhezčí. To jako hezčí i než ty!" (moje sestra vypadá trochu jako představa Trojské Heleny, lehce řízlé Venuší, prostě sen každého muže, já vypadám trochu jako Hobit)

"Kíko, máma je nejhezčí? Fakt?"

"No, já nevím teď teda."

Ach jo, asi jsem byla nejhezčí v naší posteli. To znamená hezčí než ten medvěd, co mu pes utrhnul ucho. 

(terulin)

2. Nadstandardní služby

Volám dnes své kadeřnici, že se chci objednat a říkám: "Chtěla bych jen ostříhat a vykoupat."

A ona na to : "Ale přebalíte se už sama, že jo?"

(moninecko)

3. Parní lázně

Mateřská demence je, když se sprchujete a zjistíte, že je strašně páry kolem vás, tak odhrnete závěs a mlha po celý koupelně. Rychle vybíháte mokrá a nahatá na chodbu a tam není vidět ani na krok. No a potom si prostě sundáte brejle a naproti vám vykulenej manžel.

(marmaria)

4. Špagetový western

Ach jo. Dlouho u nás nebudou špagety. Páťa je loudil snad měsíc, tak jsem dneska udělala opravdu výbornou masovou směs, špagety nalámala na třetiny, vysvlékla dětem trička, přece jen jsou lépe omyvatelní. Sedíme, Patriček bojuje s vidličkou, Ríša jí obouruč a já to zachraňuji a poučuji, jak jíst lžící a vidličkou. Tak dotuď ok. Jenže ten, kdo poučuje, na toho dojde. Nabrala jsem si, Ríša do mě drcl, špagety se projely po prsou, do klína a po sukni na zem. Zavyla jsem. Pod stolem naháním špagety, Ríša drcl do svého talířku a měla jsem ho na hlavě. Na krku, za ušima a všude okolo byly špagety, kousky masa a rajčat. Špagety nechci už hodně dlouho vidět a naražená hlava je jako bonus!

(kami1984)

5. Spálení nehrozí

Mateřská demence je, když si jdeš rozčesat umyté vlasy, chceš si je postříkat kondicionérem ve spreji a nastříkáš si na ně dětský opalovací krém.

(veru908)

6. Nový recept

Když "peču" bábovku v lednici a dojde mi to až po druhé zkoušce špejlí, jestli je hotová, tak je něco špatně.

(mopavka)

7. Nejkrásnější lichotka

Stojím v koupelně před zrcadlem, mažu na sebe nějakou mast od kožní doktorky, protože moje pleť je tragédní, v tom přijde naše prostřední "zlatíčko", chvilku se na mě kouká a pak pronese: "Mami co to na sebe mažeš?"

Odpovím jí: "Mastičku od paní doktorky."

Terinka neváhá, vyleze na vanu, koukne na mě do zrcadla pak na sebe a odvětí: "Že ty bys chtěla být krásná jako já?"

"Samozřejmě," řeknu, "no to bych chtěla."

A naše podlé dítě řekne: "To máš teda smůlu!" ...odkráčí z koupelny, já umyji ruce od toho blevajzu a přestávám se snažit o lepší pleť, to dítě má pravdu, MÁM SMŮLU!

(patri22)

8. Mateřský postřeh

Od té doby, co jsem máma, jsou moje okna špinavější zevnitř nez zvenku.

(apacheee)

9. Já jsem ti to říkala!

Já: "Elišku, pojd rychleji a nezastavuj se furt, podívej se, jak je černá obloha, nechci, abychom s Martínkem po cestě ze školky kvůli tvému loudání zmokli."

E: "Maminko, měla sis vzít deštník, já jsem ti to žikala, nevzala sis ho, tak máte smůlu."

(petronelka20)

10. Dobrou noc!

Včera: "Přečtu vám pohádku před spaním!"

K: "A můžeme se koukat?"

Já: "Ne, jen už hezky zavřete očička."

K: "A můžeme mít otevžený pusinky?"

(oeyne)

11. Aby se táta bál usnout

Chlap se sice nevracel domů nad ránem, ale byl kvalitním vínem omámen. Poměrně slušně. A tohle omámení u něho vždy zaručeně způsobuje jistou věc - a sice mluví ze spaní. Nikdy jindy.

Ztěžka otvírám oči, když mi uprostřed noci začne něco vykládat.

"Ježiš co je, je jedna ráno - řekneš mi to ráno." Vztekám se.

Pak na něho konečně hodím oko - má těžkou půlnoc.

"Aha, ty spíš. Tak to mi to pověz, no." myslím si vztekle.

Pak se ovšem zaposlouchám, a zjišťuji že mluví 'mateřským jazykem' (tak jsem si nazvala to, jak rodiče mluví na své děti - takovým jemnějším, něžnějším tónem s jinou intonací- nikdy tak, jako v běžné konverzaci.

A ano, jsem si vědoma - že by to správně pro mě mělo znamenat 'český jazyk', ovšem z drtivé většiny písemných projevů bych si tím taky nebyla tak úplně jistá - pro většinu je to stejně ten češťyn). Z toho tónu mi dochází, že mluví na naši dceru. A chlap něžným, mateřským jazykem pokračuje - rozděluje slabiky tak, jako když učíte batole mluvit. Doslova říká : "Řekni pr--(pauza)--*el. Ho--(pauza)--vno." No paráda, tak už vím, co se tam děje, když nejsem doma. Ti chlapi snad nikdy nedospějou. Dál neslyším, protože umírám smíchy. Jako, bacha na toho Alkohola - fakt na vás vykecá úplně všechno.

(alikam)

12. Vajíčka natvrdo

Jupí. Konečně můžu taky přispět k #materskademence.

To je tak, když balíte, děláte jídlo, perete, uspáváte dítě. No prostě miliarda věcí, abyste to vše stihli než odjedete na víkend pryč mimo republiku a vaříte přes hodinu vajíčka na sváču do housek, na které úplně zapomenete.

Soudruhu, asi je něco špatně, asi bych už nikdy neměla jít ke sporáku bez dozoru.

(petya231)

Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!

Eva

Modrý koník tým

Život ženy je občas boj. Zvládla jste zabavit hyperaktivní dítě, odpovědět na jeho zvídavé otázky, muže jste umlčela teplou večeří a už to vypadá, že jsou všechny nástrahy překonány.

Ale chyba lávky! Nakonec totiž zjistíte, že jste sama sobě tím největším nepřítelem a život si ztěžujete hlavně jen vy sama.

1. Lepší než jar!

To je tak, když si dáte sirup a jar vedle sebe. Pak jednoho krásného dne jdete mýt nádobí a asi 10 minut se pořád divíte, proč je pořád to nádobí ulepené, neustále dáváte "jar" na houbičku a stále myjete a myjete, dokud nezjistíte, že si tam celou dobu dáváte sirup. Oooo, Ivi, dej si facku a vzpamatuj se. 

(iww9)

2. Domácí buchta

Totální #materskademence aneb jsem fakt pipina.

Peču buchtu, poslední domácí meruňky, poslední 3 vajíčka. Ještě jsem udělala drobenku, abych chlapa překvapila. Ještě jsem šla koupit máslo. Práce na půl hodiny. Dám to do trouby, myju nádobí. Po 40 minutách to vytáhnu a omdlívám. Nezapla jsem troubu. Tak jsem ji zapla, doufajíc, že se to upeče s tím kypřícím práškem. Ehm. Za 40 minut kontroluju a jsem blbec, dala jsem místo horkovzduchu jen světlo. Vzdávám to, budou rohlíky s meruňkovou marmeládou.

(hermilie)

3. Svěží dech!

Už jsem jednou psala, že opepřený čaj není vůbec dobrý... Tak čistit si zuby Bepantenem taky teda není nic moc.

Ať žije #materskademence!

(elinka89)

4. Podle nosa poznáš kosa

"Maminko, koukej, jsou stejný"
"No úplně stejný Eliško nejsou, třeba ocas mají každej jinej"
"A jsou to kluci nebo holčičky?"
"Asi kluci"
"Každej kluk má jinej ocas, že jo?"
"Ano Eliško, máš pravdu, to má"

Tak malá a už tak zvrhlá.

(tichackova)

5. Kdo s koho?

Typické ráno.
Jsem asi fakt nemožná.

Každé ráno vstávám s odhodláním, že dnes tomu vzdorujícímu zvířeti dám zdravou snídani, zahrnující přinejmenším jáhly a ječmen a všechno samozřejmě Bio.

Moje pevná vůle dostává na frak už ve chvíli, kdy se batole rozzuřeně sune ke skříňce s cereáliemi. V duchu na moment zajásám, že moje přesvědčování o zdravé stravě konečně padlo na úrodnou půdu. Je to ale poslední záchvěv radosti, který zažiju.

Zajímalo by mě, jak ostatní matky dokážou do dítěte dostat jáhlovou kaši nebo bílý jogurt. Asi jsou na to potřeba nějaké zvláštní schopnosti, které nemám.

V polovině cesty si to však rozmyslí a zabočí k lednici. A sakra.

Dalších deset minut se přetahujeme o dveře ledničky a snažíme se domluvit jako dospělí.

Já : "Ne Sofinko, dostaneš cereálie nebo chlebík."

Ona : "Entiky!" Nevzdávám se.

Já: "Sofí, dáš si tam mlíčko sama, ju?"

Snažím se jí zlanařit, zdá se, že je neoblomná.

Dalších pět minut pokračujeme ve stejném duchu, jen už nemluvíme. Já bráním lednici vlastním těle a moje dvou a půl letá dcera vytasila nejsilnější kalibr. Svůj hlas.

Ve chvíli, kdy její něžný hlásek dosáhne výšky 100 decibelů, začne mi být líto sousedů a vyvěsím bílý prapor.

Zbytek snídaně pozoruji blažené dítě, které dohnalo svou nebohou matku až na dno jejích sil. Vítězně se cpe jogurtem s lentilkama a mává mi zapatlanou lžičkou před obličejem. Ještě bude provokovat.

(denikzaslouzilemamy)

Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!

Eva

Modrý koník tým

Nejen vaše ratolesti dokáží být až neskutečně kreativní, ale i vy maminky někdy dokážete svými činy a nápady překvapit samy sebe. A jen tak dál, protože bez toho by nebyla v tom našem ženském modrokoníkovském světě taková legrace!

Zkuste si taky jednou za čas zavolat nejen z mobilu, protože mobily jsou už nuda a překvapte někdy souseda, abyste mu zlepšily den! Návody níže. Pěknou zábavu!

1. Manekýn

Tak takhle to dopadá, když Vám muž vytuhne při romantickým večeru.. a já se s Vámi loučím, protože mě po probuzení asi zabije!

(michalelka)

2. Krásné ráno, ale jak pro koho...

Trapas dne (možná i týdne, měsíce nebo dokonce roku)!

Ráno skočím do sprchy, umyju si hlavu, zabalím do ručníku, osuším se. Mezičasu, než mi trochu ty vlasy "proschnou" a půjdu je vyfénovat, využívám k úklidu bytu. Povyhazuju do koše všechen odpad. Pytel s odpadem zavážu a jdu ho dát před dveře. Otevřu a čumím do ksichtu sousedovi. Bohužel úplně totálně, až na ten ručník na hlavě NAHÁ! Nevím, kdo se lekl víc, ale příště se rozhodně obléknu hned, jak vylezu z vany!

Jsem rudá až na prdeli ještě teď a modlím se, abych souseda hodně dlouho nepotkala!

(lith )

3. Doktor jako doktor

Volám do Hořovic, tel. číslo z hlavní stránky webu, údajně na recepci.
Já: "Dobrý den, bych se chtěla objednat na prohlídku kvůli porodu."

Chlápek na druhý straně: "Tady je psychiatrie, tady se neobjednává, my si kdyžtak rovnou přijedem."
Takhle mě bránice dlouho nebolela. 

(budouci_maminka)

4. Halóóó

Kdepak, tohle už není #materskademence, to už je doživotní aneb, když chce někdo telefonovat kalkulačkou.

(nadja73)

5.  Uspávání

Si tak v klidu chystáte večer dítěti kakao na dobrou noc. No nevím, jestli po tomhle "kakau" by byla dobrá noc.

(nicollegita)

6. Rodinné nákupy

To si takhle po hodně dlouhé době beru auto, jedu nakoupit SAMA. Nakoupím, odemykám auto, automaticky si sedám na místo spolujezdce a čekám. Po několika minutách mě chytá amok, kde jako zbytek posádky je, když v tom mi dojde, že jsem vlastně přijela sama. Se záchvatem smíchu a mlácením se do hlavy usedám za volant a odjíždím. Achjo.

(majda63)

7. Bezpečné koupání

"Tak jsme to zvládli i bez maminky."

"Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkurky."

Hmmm, někdo v bačkurkách, já dnes koupala Palenku v ponožkách.

(78marcela)

8. Umělkyně

Já na mobilu, dcera: "Mauju,mauuujuu"

Já aniž zvednu zrak: "Taky tě miluju, kočičko, taky tě miluju."

"Meauluju, mualujuuuu!"

"Ano", zvedám k ní oči "taky tě miluju..."

"Ne, ne, ne. Mauju! Majulujuu!"

Hm, aha. Miluju, maluju.

(panickatlamicka)

Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!

Eva

Modrý koník tým