Novinky

#natitulku

luciska82
Zpráva byla změněna 27. únor 2019
Slaná srdíčka pro mého milovaného MUŽE. Už je to 16 let, kdy jsme se poprvé drželi za ruku a políbili se. Tolik jsme toho už zažili. Dobrého i zlého. Společná studia, cestování, koncerty - festivaly, nemoci a smrt blízkých, svatba, práce, dlouholetá snaha o miminko, IVF, náš zázrak Samuelek, náš druhý zázrak Honzíček, můj návrat do práce... Doufám, že toho zažijeme ještě moře. Dobrého i zlého. Bez toho špatného by člověk mohl lehce zapomenout, jak jsou ty krásné okamžiky nádherné a jedinečné! A miluju ho stále víc, jestli je to možné:heart_eyes:


recept:
Těsto:
250 g polohrubé mouky
250 g tvarohu
250 g másla
špetka soli

protlak
sůl
italské bylinky
anglická slanina
sýr
vajíčko na potření

Uděláme si těsto z mouky, tvarohu, tuku a soli. Necháme odpočinout.

Těsto rozdělíme na 2 části, vyválíme (obdélník) a potřeme protlakem (sůl a italské bylinky). Posypeme anglickou slaninou a sýrem. Potom z obou delších stran těsto stočíme do poloviny. Dvojroládu krájíme ostrým nožem na plátky silné asi 1,5 cm a prsty dotlačíme "špici" srdíčka. Potřeme vajíčkem a pečeme dozlatova.
Zobraz celou zprávu
exbordelar
19. únor 2019 Čtené 890x

Bordel v obyvaku vam nemusim asi nijak predstavovat. Mate-li male deti, pochybuju, ze je behem dne perfektne naklizeny. Neverim tomu, protoze minimalne mate rozhazene polstare, nakrivo konferencni stolek, aspon tri povalujici se hracky a na zemi urcite jedna ponozka nebo tricko.

Tohle je ta lepsi verze, ktera je uklizena raz dva. 

Ta horsi obsahuje k tomu navic hrnky, sklinky, talirky, notebook, papirky, sacky, drobky, casopisy, knizky, a dale taky ovladac od televize (je na zemi pod stolkem, kdybyste ho hledali), uzly obleceni, fleky od piti, hracky, hracky a hracky, a taky hracky a hracky. Na skrinkach a ruzne po povrchach lezi stohy nepotrebnych papiru, a na nich se kupi odlozene veci typu sroubovak, metr, barerky, proste vse, co vam tam zrovna odpadne od ruky. Kdyztak klidne doplnte do vyctu polozek vase kramy z obyvaku. A nesmime zapomenout zminit taky prach, protoze komu by se chtelo furt sundavat vsechny dekorace a zase je tam zpatky nandavat, plus vsechny ty veci, co tam vsude mozne lezi..

Jak si udrzet poradek i v obyvaku? Jednoduse. Zbavte ho uplne vseho a nechte si tam jen gauc, kreslo, konferencni stolek a televizi. Hlavne dejte pryc z dostupnych mist vsechno, co se da snadno vykramarit (plati predevsim pro majitele batolat). Protoze jakmile mate cokoliv, co se da vysypat a rozhazet, byt naprosto neskodne veci, jako jsou casopisy, tak verte, ze s malym deckem to nebudete mit nikdy urovnane ani na svem miste. Bude to neustale vsude roztahane po zemi, po stolech, po gauci, v kuchyni i na zachode, v predsini i v loznici, ve sklepe i na pude. Je to boj s vetrnymi mlyny! Zkratka chcete-li mit poradek a pritom neuklizet furt jak magor, tak tam nemejte nic, z ceho by se mohl udelat bordel. I ty dekorace... Ja osobne jsem priznivcem mit vystavenou jen jednu, dve hezke veci, protoze je snadne pak kolem nich udrzet cisto. Oproti tomu policka zaskladana tisici suvenyry z cest sice vypada pekne, ale jen do te doby, nez na ni usedne vrstva prachu. A protoze velmi casto potrebujete uklidit mnohem akutnejsi bordel, tak nejake utirani prachu z policky nepripada v uvahu. A kdyz zrovna nikde akutni bordel nemate, tak je clovek rad, ze je rad a nechce travit drahocenych 20 minut sundavani dekoraci z policek, obetrit kazdou zvlast hadrem a pak je tam zase skladat.

Proto je mnohem praktictejsi tam nemit skoro nic, protoze utirani prachu z veskerych povrchu v mistnosti je pak zalezitost maximalne peti minut.

Pokud mate jeste fakt hodne male deti, ktere musite mit neustale na ocich, tak tam jeste nechte krabici s par hrackama. Par hracek znamena dve, tri, maximalne pet! Zbytek mejte v detskem pokoji. Pocitejte s tim, ze se tam ty hracky budou neustale hromadit a bude jich tam porad vic a vic. Proto je pravidelne odnasejte zpet do pokoje tak, aby jich tam bylo opravdu maximalne tech pet. Protoze neni nic horsiho, nez kdyz do uz tak zabordeleneho obyvaku potomek vysype celou velkou krabici plnou hracek... Kolikrat clovek v zoufalstvi vyrkne: “Tak ted tu zbyva uz jen to hovno.”, Coz se obcas i vyplni v podobe prevrhnuteho nocniku... 

Bordel ma zkratka dominovy efekt a stejne tak i poradek, proto se snazte mit ten zakladni kamen nakloneny vzdy jeho smerem. 

Shrnme si to. Poradek v obyvaku bez velke namahy udrzite tak, ze 

  1. Vse mozne i nemozne date pryc
  2. A pravidelne budete odnaset veci, ktere tam nepatri

Casem si navyknete tam ani nic zbytecneho neprinaset a nehromadit to tam. Je to jen o zautimatizovani v hlave, coz vam za chvili pujde jako po masle :wink:

Mejte se hezky a poradku zdar!

Vas ExBordelar

PS: ExBordelare najdete take na facebooku 

https://m.facebook.com/ExBordelář-402096823897155/?ref=bookmarks

Čti celý článek
exbordelar
16. únor 2019 Čtené 245x

Koupelna. Mistnost, kterou clovek vyuziva k ociste ruznych casti tela nekolikrat za den, sedm dni v tydnu a 365 dni v roce. 

Ma tendence se velmi snadno zabordelit, a to i behem kratke navstevy. A pokud jsou v domacnosti deti, pak je rychlost zaneradeni primo umerna poctem potomku krat deset milionu. Dobre, to cislo jsem si spletla s kuchyni, ale zas ne o moc. Staci, kdyz si decko v obdobi “Ja SAM!!!!!” jde umyt ruce od temper. Siroke spektrum barev nabyde nejen mydlo a jeho nejblizsi okoli, ale i kachlicky, deska s umyvadlem, zrcadlo, rucnik a v neposledni rade baterie, ktera navic dostane behem prosazovani samostatnosti mazlavou patinu.

V jeden den si v koupelne prumerna ctyrclena rodina vycisti dohromady  8x zuby, 10-15x umyje ruce nebo pusu a alespon jednou za den nekdo pouzije sprchu nebo vanu. Take se tam odklada a pere spinave pradlo, prebaluji mimina, cesou vlasy, maluje a odlicuje oblicej, trha oboci a chlapi si tam holi vousy.

Kdyz se vsechny tyto bezne cinnosti zrovna deji v jeden den (a ze to tak dost casto byva!) a do toho jedna az dve mimoradne udalosti typu tempery, pak se neni cemu divit, ze behem 24h je v koupelne nehorazny bordel, a to navzdory tomu, ze jste ji vcera vysmejcili od shora az dolu...

Protoze:

  • v umyvadle jsou plivance od pasty, vsude kolem kaluze vody, ve kterych se nachazi vlasy, oholene vousy a pinzeta. 
  • milion drobnych bilych kapek na zrcadle a pod nim na policce kosmeticka tasticka se sminkama a pouzite odlicovaci tampony
  • na prebalovacim pultu lezi krome pocurane plinky i nekolik uzlu s oblecenim
  • na pracce je vysypany obsah kapes ze spinaveho pradla a pod ni drobky vseho druhu.
  • vana ma po koupeli (nejen) deti po obvode cerny napeneny kruh, obcas se zbytky zbaveneho ochlupeni
  • navic se vsude po povrchach nachazeji ruzne olejicky, telova mleka, zubni nite, kremy na ruce, parfemy, ustni vody, deodoranty, ziletky, nausnice, cistici prostredky a tak dale. 

At uz je to kvuli bordelarstvi nebo kvuli tomu, ze nemate cas hned po sobe uklidit z duvodu odbihani k ratolestem, vysledek je stejny - vecer koupelna vypada opet jak po vybuchu.

A cloveka to pak samozrejme sere, protoze nema cas to davat znova do kupy, kdyz v kuchyni na vas ceka hora nadobi a v obyvaku se neda hnout skrz pohazene hracky, polstare, drobky a ja nevim co jeste (doplnte libovolny bordel). Jdete spat v depresi a na pristi dopoledne, kdy manzel bude doma a vezme deti ven, si naplanujete krome vareni i velky uklid cele domacnosti, ktery vam i s vyrobou odeda zabere skoro tri hodiny. Z uklizeneho bytu mate radost presne pet minut, protoze pak se vrati domu ta smecka a muzete zacit na novo. Neverending stoooory aaaa aaaa aaa :notes::musical_note:

Budu se opakovat z minulych prispevku, ale princip toho, jak si tam ten poradek udrzet, je stejny jako v kuchyni nebo predsini. Heslo “Udelej/uklid to HNED!” plati i pro koupelnu. 

Clovek ma naucene ruzne automatismy, ktere si ani neuvedomuje. Treba uklizi az kdyz je tam toho neporadku trochu vic. Jako bezdetne vas to nijak neomezovalo, ta trocha bince se uklidi pak raz dva. Jenomze prave s prichodem deti tento nauceny postup fatalne selhava, protoze zadrhel, je v tom, ze vam provoz kolem decek - uklidit az je toho neporadku trochu vic - zkratka neumozni. A jak vsichni vime, s detmi se bordel udela na lusknuti prstu, takze uz se pak nejedna jen o “trochu neporadku”, ale o fakt desny bordel. Trochu neporadku budete s detmi mit, az zvladnete uklizet veci prubezne a hned.

Nez si ale svuj novy ritual osvojite, je dobre zacit v koupelne nejdriv redukci veci. Obzvlast vana je zaskladana neruznejsimi druhy samponu, kondicioneru, sprchovych gelu, peny do vany, soli do vany atd.  A to od kazdeho v damskem, panskem a detskem provedeni. 

V tomhle ohledu asi nejsem uplne klasicka zena, z drogerie nepotrebuji vic nez sampon, obycejne mydlo, deodorant, a ziletku (A lesana rozhodne nejsem!) Takze v koupelne mame jeden univerzalni sampon, mydlo, deodorant a ziletku. Jeste kartacky a pastu na zuby a krabici s pracim praskem. Nic vic, zbytek povrchu je volny a pripraven ihned k uklidu. Ostatni veci, ktere se pouzivaji jen obcas, jako je fen, kulma, steticky do ucha, atd. mam uskladnene v supliku. Minimalisticky zarizena koupelna je jednim ze zakladnich piliru k tomu, jak si tam (hlavne s temi detmi!!) udrzet cisto a poradek. Pokud vsechny sampony, gely, mlika, oleje, kremy a pod. fakt k zivotu nutne potrebujete, vyclente si aspon na ne nejaky hezky kosik, kde to vsechno budete mit pohromade a v pripade bezneho uklidu ho jen nadzvednete, otrete povrchy a mate hotovo.

Nedilnou soucasti koupelny je i zachod, byt oddeleny dvermi. S malymi detmi, kor s chlapecky, jeho cisteni 1x tydne zkratka nestaci. Nemusite ho dennodenne drhnout a desinfikovat, kolikrat staci jenom toaletakem setrit to nejhorsi a mate cisto. Udelejte si z toho ritual.

A ted k tem dalsim ritualum. Asi je zbytecne se rozepisovat o tom, ze ten odlicovaci tampon mate hodit hned do kose, svlecene obleceni roztridit a uklidit, ci plivance od pasty smyt jeste za cerstva a kaluze vody setrit hadrem. To vy vite. Co vam ale bude asi delat zpocatku problem, je dodrzet to. Clovek automaticky prechazi k jinym cinnostem a neuvedomuje si, ze za sebou zanechal bordel. Tak se vzdycky po kazdem ukonu zastavte a stejne jako v kuchyni, se sami sebe zeptejte, jestli ta nasledujici cinnost, kterou mate ted v planu, minutu pocka. Ve vetsine pripadu to opravdu pocka. A jestli si budou vasi potomci zrovna rvat vzajemne vlasy, tak pote, co je rozsoudite, se vratte zase zpatky a dokoncete to (resp. zkuste si na to vzpomenout). Kdyz to takhle budete delat aspon tri tydny, verte, ze si to vas mozek za tu dobu zcela zautomatizuje. Kdyz se vam to zpocatku nebude darit, nezoufejte, je to normalni a hlavne to nevzdavejte. Klidne se na sve ritualy v jednotlivych mistnostech zamerte postupne. Nejdriv se soustredte treba na predsin, a az to budete zvladat tam, zamerte se na kuchyn, a pote si osvojte uklizeci ritualy v koupelne, a tak dale. Kdyz jste meli v jinych mistnostech doted leta bordel, tak ted uz se to urcite nezblazni. 

Preji mnoho zdaru i v koupelne a poradku zdar!

Vas ExBordelar

PS: ExBordelare najdete take na facebooku:

https://m.facebook.com/ExBordelář-402096823897155/?ref=bookmarks

Čti celý článek
ewkyns
14. únor 2019
Jak trefné :joy::ok_hand::heart:
Zobraz celou zprávu
monny3 AMBASADORKA
12. únor 2019 Čtené 357x

Když pořídíte dětem tuhle hračku, asi u vás říkanky, potažmo tedy písničky, pojedou od rána do večera :grinning: Aspoň u nás to tak je, jakmile si Maxim na tuhle hračku vzpomene a začne si s ní hrát, tak se s ní poměrně dlouho zabaví a nevadí mu (narozdíl od rodičů) pouštět si pořád dokolečka tu stejnou písničku :grinning: 

Hračka je tedy taková jakoby knížka se 3 otáčecími stránkami. Obsahuje celkem 6 písniček a k nim odpovídající ilustraci, každou na jedné straně. Doma nám tedy hrají písničky: Kočka leze dírou, Maličký pavouček, Pádluj na své loďce, Jedna dvě, Hodiny tik ťak tik a Koláčky, koláčky. Nutno říct, že písničky jsou dost chytlavé a zůstanou vám dlouho v hlavě. Takže třeba můj muž jde o půlnoci ze sprchy a najednou začne "hodiny tik ťak tik, myška je rázem v nich..." :grinning:

Na boku knížky jsou potom 3 tlačítka, první s písmenky, druhé s čísly a třetí s tvary. Po zmáčknutí tlačítka knížečka řekne něco z obrázku, třeba 5 myšek, dva pavoučci, kytičky, červené lodičky atd. Takže dítě může na obrázku hledat a ukazovat to, co knížečka říká. 

Písničky mohou jet ve 2 režimech hlasitosti, což regulujete vzadu vypínacím tlačítkem. Jak jsem psala už u jiné hračky, nejsem žádný hudební expert, takže kvalitu zpěvu moc neposoudím, ale mně to přijde pěkné a milé :slight_smile: 

Osobně beru říkanky mimo jiné na cesty do auta, Maxim si může sám otáčet stránky a poslouchat písničky, tlačítka navíc blikají, takže se prostě zabaví. 

Podle mně je tahle hračka povedená, nezabere moc místa, dítěti se dobře ovládá a zatím se všem dětem v mém okolí líbila :wink:

#fisherprice

Čti celý článek
tratatundra AMBASADORKA
11. únor 2019 Čtené 621x

Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika

    Při cestování se dvěma dětmi je hodně důležitý časový harmonogram a úplně nejideálnější je vyjet v době, kdy minimálně jedno z dětí bude alepoň s minimální pravděpodobností spát. 

3. Hračky

    V ideální situaci je dobré zísobit se hračkami pro oba, což v sestavě- jeden dospělý a dvě děti cestující na týdenní výlet, není moc možné, jelikož bychom s sebou museli nejspíš brát půl pokojíku a ten bychom do jedné tašky nedostali. 

4. Písničky a říkanky

    Ideálně tematické a ukazovací. Zaspívali jsme si všechny známé písničky o vláčku. Já a Káťa jsme zpívaly a pidižvík Beník tančil uprostřed kupé. Výsledek: Spokojenost  na všech frontech a úspěšně pokořených 20 minut.

5. Pohádky

    Bohužel, nevyhli jsme se ani tabletu a pohádkam na něm a to ve fázi, kdy jedno dítě řvalo únavou a druhé už začalo vymýšlet, jak nejefektivněji zdemolovat celé kupé. Naštěstí, Mickeyho Klubím, přes moji averzi, zabírá stoprocentně, a tak starší dítě se zájmem odpovídalo na dotěrným hlasem Mickeyho pokládané otázky a mladší usnulo i přes otravné pištění. 

6. Zlatá okna

    Po probuzení mladšíko Krakena do konce cesty zbývala ještě téměř hodina, a tak přišlo na řadu nosítko a čumákování z okna. Se starší jsme počítaly, kolik závor potkáme a mladší mlátil o sklo a mával na auta. Ale to vydrželo jen 20 minut.

7. Procházky

    Ke konci cesty pak v konečném důsledku už nezabíralo na nervní unuděné batole nic, jen procházky tam a zpátky uličkou a bouchání na dveře všech okolních kupé. Naštěstí ale pak už byl čas se obléct a čekat až vlak zastane.

Jízd vlakem s malým dítětem od 2 měsíců, do dvou let jsem absolvovala několik. Kratších i delších a nikdy jsme neměly problém. Jedno dítě zabavit byla taková pohodička. Se dvěmi už si to zřejmě příště nechám pořádně projít hlavou. Nebylo to sice nic hrůzostrašné, ale celou dobu jsem se modlila, ať starší nezahlásí, že musí na záchod. To by byl zcela jistě zážitek.

Měla jsem spoustu plánů, jak asi bude cesta probíhat a tak jsem zbalila vše, co bylo v rámci našeho úsporného režimu možné, včetně pastelek a papírů, hru Plásat medu a doufala jsem, že mládě bude spát v poloze, která mi umožní s Katkou si zahrát a takovou dobu, abych se mohla věnovat jen jí. Člověk míní... A tak pŕi pokusu vytáhnout pastelky, byly zaráz všechny na zemi a v Beníkove puse a karty jsem nakonec ani nevytahovala.

Nakonec jsme ale přežili! VŠICHNI!

Co bych na závěr chtěla zdůraznit je až šokující přístup paní průvodčí, která naběhla do kupé zrovna, když jsem se pokoušela batolátko uspat u prsu a než jsem se stačila vzpamatovat, řekla mi, ať jsem v klidu  a jelikož vidéla moji jízdenku na stolečku, "obsloužila" se sama. Navíc se mě zeptala, jelikož jsme seděli v oddíle pro cestující s dětmi, jestli máme dost místa a nemá poslat slečny, co s námi sdílely kupé, pryč. Byla jsem až v šoku. Ještě nám zatáhla závěs, abych nebyla u toho kojení tak na očích. Byla jsem ohromena tímto přístupem. Slečny následně vystoupily a hodinu jsme měli kupé jen pro sebe. Touto jízdou si vlaky EC vysloužily novou fanynku v řadách maminek a už jim chybí fakt jenom dětský koutek.

Máte další tipy, jak zvládnout dlouhé cestování?

#pepco

#materstvibezcenzury

Čti celý článek
helulela
11. únor 2019 Čtené 2082x

Narodí se vám první miminko. Úžasný, všichni jsou unešení, je to událost číslo jedna. Narodí se vám druhé miminko. To je fajn, v očích okolí máte splněno. Narodí se vám třetí miminko. Cože? To už jaksi nikdo nečekal. Leda že máte dva chlapečky / dvě holčičky, to by se ještě dalo pochopit... Ale jinak?

Nejste věřící, sociálně slabí, máte pořád jednoho muže, vaše práce vás baví a i tak máte třetí dítě? Proč? Pro spoustu lidí je to nepochopitelné, ale já doufám, že to je nový trend:slight_smile: Že když je dnes normální mít jedno nebo dvě děti, že zrovna tak nebudou lidi kroutit hlavou nad tím, proč má někdo dobrovolně tři, čtyři, pět a co je asi největší tabu - nemá žádné.

Když uvažujete nad třetím dítětem, nejspíš váháte, jestli máte ještě zapotřebí zase vypadnout z práce, uvázat se doma, měnit plínky, mixovat jídlo, vstávat v noci, zakopávat o jídelní židličku, kurýrovat další neštovice... Ale jestli se vám to honí hlavou, už jste chycení a jednou byste mohli litovat, že jste do toho nešli, protože jste se nechali zviklat nějakým zdánlivě zásadním proti. Tímhle bych tu chtěla pošťouchnout všechny váhavce a taky podpořit ty, co se rozhodli do toho jít. A vlastně podpořit všechny mámy na mateřské, ať už s prvním nebo se třetím miminkem. Být máma malého dítěte není žádná degradace z manažerky na ženu v domácnosti. Jsi to pořád ty, stejně schopná, chytrá a hezká, jen se momentálně chvíli realizuješ jinde a jinak a děláš tu nejdůležitější a nejzodpovědnější práci na světě :heart:

Čti celý článek
exbordelar
10. únor 2019 Čtené 830x

Dnes mam pro vas velke tema, a to je poradek v kuchyni. 

Kuchyne, ta je rozbordelena raz dva, kor kdyz je zena na materske a minimalne 5x denne pripravuje nejake jidlo. Neustale se vytahuje a spini nadobi, jidelni stul je furt jak prase a pod nim vecne po detech nechutny chliv. Na kuchynske lince se hromadi talire, hrnky, pribory, drobky, sacky, zbytky jidla a nejruznejsi kypance vseho druhu. Na zakydanem sporaku jsou jeste hrnce od obeda a sitko ve drezu svym obsahem mnohdy supluje dokonaly spunt.

A ted to vsechno uklidit je docela drina, kor kdyz nemate mycku (aj i kdyz ji mate), protoze neustale odbihate k deckam - curat, kakat, kojit, prebalit, utesit, rozsoudit, zachranit, zakazat, ... no vsak to znate. Takze to trva trikrat dyl, nez kdybyste to neprerusovali a jeste k tomu z toho mate nervy. A nejhorsi na tom je, ze kdyz to pracne uklidite, tak za chvili jedete na novo. Uaaaa!!! 

Takze co s tim? Da se pracovat v kuchyni tak, aby v ni bylo stale uklizeno? Da! Dokonce i s deckama.

Jdeme na to. Nejprve tu kuchyn musime pripravit tak, aby v ni bylo snadne udrzovat poradek, tj. zredukovat vsechny mozne kramy. A tech se v kuchyni najde vic nez dost. Obzvlast barovy pult, mate-li ho, je velmi oblibenym odkladistem ruznych papiru, ovladacu, klicu, hrnku, baterek, kolicku, hracek a podobnych hovadin. Vsechno dejte pryc. Idealne, aby byla linka trvale obsazena pouze spotrebici s kazdodennim vyuzitim - tedy varna konvice, mikrovlnka, chlebnik, kavovar. A zbytek bude pouze volny prostor (i ten barovy pult!).

Je to takhle hrozne hezke, ze? Tak tohle je idealni vychozi pozice, do ktere by bylo skvele se vracet pri vasem kazdodennim uklidu. Snazte se tam fakt nic nemit a neodkladat. Treba skladovat mesic zavarovacky v koute u chlebniku ci krabici s jabkama ze zahradky od babicky. Zkratka kazda vec musi mit sve misto a tohle tam nepatri.

Mate-li doma kramarici batole a uz vam dochazi nervy, jak vsechno taha ze supliku a roznasi po celem byte, tak udelejte redukci i tam. Urcite tam mate spoustu veci, ktere pouzivate jen obcas - ruzne trychtyre, tvoritka na nanuky, mlynky apod. Dejte to klidne do nake krabice a ulozte to treba nahoru na skrin, pod postel, apod.

Dale pokracujte spajzkou a skrinkami, kde mate koreni, caje, testoviny, mouky atd. Kolikrat zjistite, ze mate rozbaleny i tri sacky s ryzi, jenom proto, ze kvuli bordelu nemate prehled.

Tak to bychom meli. A ted si musime osvojit ty ritualy. Obzvlast v kuchyni si neustale u vseho rikejte: “Uklid/udelej to HNED!” 

Pokud mate mycku, vsechno  nadobi ihned po pouziti odkladejte do ni. A kdyz mycka domyje, tak ji zase hned vyprazdnete, aby byla pripravena na odkladani nove zaspineneho nadobi. Kdyz to totiz neudelate, bude se to nadobi hromadit na lince a to znamena co?  Opet bordel.

Pokud mycku nemate, tak vsechno zase ihned umyjte a taky UTRETE. I treba jen jeden jediny nuz - umyt a hned utrit. Zda se to jako zbytecna vec, vzdyt to staci jenom umyt. Jenze! Kdyz mate obsazeny odkapavac hromadou nadobi, tak v pripade casove tisne ten hrnek a talir neumyjete (byt by vam to dohromady zabralo max. 30s), ale date to do drezu, protoze na tom odkapavaci uz nebude misto. Museli byste tu hromadu nejdriv utrit a uklidit a pak teprve umyt ten hrnek s talirem. Coz, kdyz spechate, nepripada v uvahu. No a timhle zpusobem se behem dne vytvori pekna kopa nadobi a protoze uz jste uz z toho vseho vycerpani a jste radi, ze jste tu horu nadobi umyli, tak na nejake utirani vam nezbyde energie. A rano pak zacina ten samy pribeh jako predchozi den.

Spousta nadobi se vytvori hlavne behem vareni, tak i tam odmyvejte prubezne a nenechavejte to az na samotny zaver, kdy na vas bude cekat strasidelna kopa.

Uvedu priklad. K obedu budou rizky. Naporcuji maso a naklepu. Prkynko s nozem a palickou umyju a utru. Pak nasleduje obalovani, a pote, nez zacnu smazit, umeju talire a misky, ktere jsem na to obalovani pouzila, a utru. Po dosmazeni ihned umyju panev a talir, na kterem byly syrove rizky. Mam hotovo a nadobi nula. Kdybych ho prubezne nemyla, tak by tam ted na me cekalo: prkynko, nuz, palicka, tri misky, panev, dve vidlicky. Plus talire, pribory a hrnky po obede, protoze rizky vetsinou podavate hned po dosmazeni a nemate cas se mejt s nadobim.

Chapete ten princip? Kdyz si tohle osvojite, ulehcite si tim strasne zivot.

Prvni tyden na to budete muset myslet a neustale si to pripominat, ale pak to bude snazsi a snazsi, az to po mesici budete delat zcela automaticky. 

A kdyz se nebudete neustale zdrzovat hromadnym umyvanim nadobi, nebo jeho hromadnym skladanim do mycky, budete mit energii i na dalsi udrzbu v kuchyni, kterou je treba delat pravidelne a - priznejme si - moc casto to nedelame. Je to napr. umyvani mikrovlnky, lednicky, vysavani drobku z supliku, poradek ve spajzce a pod.

Odpadkovy kos je taky dobre obcas umyt a pri vynaseni vzdy zasmest jeho okoli.

Tak to bychom meli. Preji mnoho zdaru v kuchyni a priste se podivame na bordel v satni skrini.

Mejte se skvele a poradku zdar!

Vas ExBordelar

PS: A jak je na tom momentalne vase kuchyne?

PSS: ExBordelare najdete take na facebooku!

https://m.facebook.com/ExBordelář-402096823897155/?ref=m_notif&notif_t=page_insights_weekly_digest

Čti celý článek
makynaeliska
10. únor 2019 Čtené 1606x

Ahoj holky,máme tu neděli a to znamená druhý rozhovor .

Tentokrát s Helukavi ,která se stala maminkou ještě na sřední škole :slight_smile:

Pohodlně se usaďte a snad se vám bude rozhovor líbit :slight_smile:

1.Ahojky,pro maminky jenž tě neznají,pověz nám na začátek něco o sobě.

Jmenuji se Helča,je mi 21 let a momentálně mám dvě děti.Viktorku,které v květnu budou 4 a Kubíka,který má 2 měsíce .

Před 8 měsíci jsem se vdala,takže už žiju jako každá správná ženská na mateřské:slight_smile:

2.Maminkou jsi se stala jako náctiletá,jaké to bylo,ten prvotní okamžik,kdy jsi si uvědomila,že budeš mámou?

Popravdě prvotní okamžik přišel až samotným porodem,do té doby jsem si to snad ani neuvědomovala,měla jsem co dělat,abych dodělala školu před porodem (alespoň druhý ročník).

3.Určitě nejen mě by zajímalo,jaká byla reakce okolí?Nejen rodičů,ale třeba i ve škole ,kamarádi a co vlastně na tu radostnou novinu říkal tatínek prcka?

Samozřejmě,že to byl pro všechny šok.Hlavně tedy pro rodiče.Jelikož jsem žila s mamkou a jejím přítelem,tak jsem to musela řešit hned,když jsem se dozvěděla,že jsem těhotná.Moji rodiče mě podpořili,co se týká partnerových rodičů,tam to bylo na bodu mrazu,pro ně jediné řešení byl potrat.Teď už jsou v pohodě,asi je to i tím,že vidí,že to jako rodiče zvládáme.

Co se týká kamarádů a ve škole,tak se mi všichni do poslední chvíle snažili pomáhat,abych na to nebyla tak sama.

Partner ten se rozbrečel (asi štěstím),myslím,že v tu chvíli jsme se oba cítili úplně zmateně,protože ze začátku jsme ani jeden nevěděli co vlastně chceme,ale udělali jsme to nejlepší rozhodnutí jaké jsme mohli.

4.Vzhledem k tomu,že jsi byla ve škole,jak jsi fungovala dál?Přerušila jsi školu,nebo jsi dodělala ročník a pak se třeba po nějaké době vrátila?

2.ročník SŠ jsem stihla dodělat ještě před porodem,končila jsem o měsíc dříve.V září jsem normálně nastoupila do 3 ročníku s individuálním plánem,takže jsem jezdila do školy tak 10xdo měsíce na velké testy a i tak jsem školu dodělala,jediné na co jsem si netroufla (zatím teda),byla maturita.

5.Vím,že holky na mateřské si občas postesknou,že přišly o kamarády,kor v takovém věku jako jsi byla ty.

Předpokládá se,že v tomhle věku mají mladí jiné zájmy než pleny,kojení atd.Tak bych ráda vědela,jak to bylo s kamarádama u tebe?

Abych byla upřímná,úplně se v této otázce vidím.Ze všech kamarádek mi zbyla jen jedna a z ostatních se staly pouze známé.

Občas se mi zasteskne,že vlastně nemám nikoho s kým bych šla jen tak do parku,na kávu,či na skleničku,ale člověk alespoň pochopil,kdo za to opravdu stojí.

První 2 měsíce nám hodně pomohla moje mamka,sice jsem měla rodičák a dostali jsme porodné,ale to padlo samozřejmě na malou.

Za 2 měsíce si přítel našel práci,takže potom už to bylo v pořádku a po 9 měsících jsme se od mamky odstěhovali do podnájmu a vše jsme zvládli . 

7.Taky o tobě vím,že už máte děti dvě.Nelitovala jsi někdy,že ses tak brzo stala maminkou?

Ano děti mám už dvě.Nelitovala jsem toho nikdy,když děti rostou je to neskutečná radost,navíc vím,že až mě bude 40 oni budou dospělí a my s manželem konečně začneme dělat věci,které nás baví,narozdíl od maminek,které teprve ve 40 mají děti.Je pravda,že se mi občas zasteskne po té svobodně a bezstarostném životě,ale pak si uvědomím,že by to byla hrozná nuda. 

8.Určitě bych ráda věděla,jak jsi jako náctiletá zvládala miminko.Já se přiznám,že první dceru jsem měla ve 23 letech a ze začatku jsem byla opravdu tolikrát v pasti.Unavená,nevěděla jsem co s dcerou dělat,nevěděla jsem proč pláče,prostě jsem byla vyjukaná.Jak to tedy bylo u tebe?

Samozřejmě jako každá prvorodička jsem byla vyjukaná,všechno bylo nové než se s tím člověk popasuje chce to čas a hlavně pomocnou ruku,kterou byla moje máma a partner.

Tenkrát mi vlastně nezbylo nic jiného než to přijmout,schopit se a být pro dceru(teď už i syna)tou nejlepší mámou.

9.Občas tu na koníku čtu,že lidé koukají na mladé maminky “divně”,opovržlivě a tak.Setkala jsi se s něčím podobným?

Ano, lidi jsou různý. 100 lidí, 100 názorů. Občas se setkávám s hnusnýma pohledama (i názorama) některých maminek, když vidí mladou maminku, ale občas mě to překvapí jak dokážou být lidi i v pohodě, především teda starší generace, kdy bylo zcela normální mít děti v 19 apod. Upřímně já se nemám za co stydět, vlastně jsem sama na sebe hrdá za to co vše jsem zvládla, některé holky neumí pomalu ani vařit natož vychovávat dítě. 

10.To máš určitě pravdu:slight_smile:

Ještě mě napadá,kdybys mohla něco vzkázat nebo nějak podpořit holky,které jsou věkově taky takhle mladé a těhotné,co bys jim řekla?

Vzkázala bych všem, že potrat není jediná cesta. Když má člověk podporu rodiny, tak se dá vše zvládnout a potrat bych řadila mezi poslední možnost, ale ať už se rozhodnete jakkoli je to váš život a vaše rozhodnutí. 

11.Ještě moje standartní poslední otázka .Kde se vidíš za 10let?:slight_smile:

Na Hawai? :grinning: Vtípek. Mám určitou představu, ale kdo ví, život si už radši neplánuji, pokaždé když jsem začala tak jsem skončila s břichem :slight_smile:

Heli moc děkuji za rozhovor :slight_smile:

Nemáš za co,jsem ráda,že náš příběh někoho zajímá:slight_smile:

#rozhovor #maminkyzkonika

Čti celý článek
sister05
5. únor 2019 Čtené 966x

Dnes je to na den přesně 8 let, kdy se narodila Eliška. Strašně rychle mi to uteklo. A tak si tak přemítám, co jsem vlastně zvládla za tu dobu.

Před devíti lety jsem našla chlapa, o kterém jsem si myslela, že je to ten pan pravý. Před osmi lety a devíti měsíci jsem s ním nečekaně počla dítě. On dítě vlastně nikdy nechtěl a já z toho byla rozpačitá, protože jsem to věděla a navíc mi ve 22 řekli, že budu moci otěhotnět asi jen jinou cestou než běžně, kvůli vrozené vadě. No, zmylili se...

Před osmi lety a šesti měsíci jsem zjistila, že Elišky otec je zadluženej kam se podívám a že ji tudíž přivedu do světa, kde nebude ani na plíny a ani na nic jiného. Přestěhovala jsem se tedy zpět k mamince. Patří jí můj dík za to, že byla tak moc hodnou babičkou a přežila to. Ely tatínek za náma jezdil každý víkend.

Před osmi lety a pěti měsíci jsem si koupila svoje první auto - mazda 626, sedan, 18letá slečna. Můj sen.

Před osmi lety a čtyřmi měsíci jsem musela začít ležet, protože Ela měla v bříšku málo místa a nechtěla růst. Nevadí. Bolely mne záda, kurvovala jsem a kdoví co všechno, ale vydržela jsem. Maminka mi začala nosit z různých obchodů oblečení a spodní prádlo velikosti Prahy, abych měla co na sebe :slight_smile: Tehdy jsem moc nadšená nebyla, protože to byl styl stará mladá, dneska na to s úsměvem vzpomínám a některé kousky ráda oblékám dosud.

Před osmi lety se mi nějakým způsoberm podařilo za veliké pomoci porodních asistenek (rozuměj lehly mi na břicho a tlačily) přivést na svět malé škvrně, které dosud nese krom jiných názvů (Prevít, Zmeťour, Prďoch smrďoch a jiné) jméno Eliška. Musím říct,že z porodu si nic moc nepamatuju. Snad jen na milé povzbuzení partnera - tak už tlač, je šest večer, sestřičky se budou měnit a už jsou naštvané. No, kdybych tehdy měla dost energie, asi bych ho zabila. Fakt díky za takovýhle povzbuzení. Ale v rauši z toho, že Ela je tu, jsem na to zapomněla.

Před sedmi lety jsme slavili první Eliny narozeniny. Společně s dědečkovými. Mají je ve stejný den :slight_smile: A Ela se postavila a prostě šla. Za ten rok vychlemtala litry Sunaru, čaje, zkoušela jsem na ní různé pochutiny, byla očkována, dostala naušnice které ji vyhnisaly a musely ven, začala lézt. Také jsme se přestěhovali do Kralup nad Vltavou.

Před šesti lety to mezi mnou a Eliným otcem začalo skřípat. Zkusila jsem najít si práci alespoň na dohodu, kvůli financím. Bylo to velmi složité. Partner začal dělat noční. Elišku jsem zkusila dát do soukromé AZ školky, kde probíhala lehce anglická výuka. No, byl to propadák :grinning:

Před pěti lety jsem sebrala odvahu a vykopla Eliščiného otce. Ani neprotestoval, sbalil se a od té doby byl kontakt minimální. Tedy snažila jsem se mu Elu vozit do práce, než jsem pochopila, že se chovám jako debil. Po té co odešel, jsem si dovolila sesypat se a přemýšlet, co jsem to kurňa provedla. Ale více méně se stav rodiny nezměnil. On stejně nebýval doma, takže Ela ani nezpozorovala rozdíl. Ela začala chodit do soukromé AJ školky v Ymce, kde jsem pracovala.Taky se Ele podařil zázrak a začala normálně chodit na WC. Kdo nezná souvislosti, nepochopí. A taky byla přijata do normální státní školky. Před čtyřmi lety si Ela uvědomila, že je něco jinak a začala jsem si odsírat vše, co se jejího otce týkalo. Přibyly i další potíže a já jsem vyhledala odbornou pomoc. Jenže se s tím nedalo nic dělat, prostě být asertivní a počkat, až si to Ela v sobě sama přebere. Dávat jí najevo lásku a podporu. Ještě jsem zkoušela zastat mámutátutetustrejdu dohromady,aby se měla dobře. No, rozmazlila jsem jí. Taky se mi vdalo dvojče - normálně bych to nezmiňovala, ale na její svatbě jsem potkala úžasného chlapa. Bylo to ztělesnění mého životního snu. Ale taky jsem věděla, že je to nedosažitelné. Přestěhovaly jsem se s Elu do Sezimova Ústí. Mám úžasného kamaráda, který risknul a pronajal nám svůj byt. Ten úžasnej chlap z té svatby za náma začal jezdit jak do Kralup, tak později nám pomohl stěhovat se do Sezimáku a jezdil za náma i tam.

Před třemi lety jsme se přestěhovaly do Přerova za tím úžasným chlapem. Zdejší město je moc super. Na magistrátě mi ochotná paní našla volné místo ve školce, doporučila další postupy - co a jak po přestěhování. Nikdy jsem netušila, že se dá s úřady takhle vyjít. Ela začala chodit do školky, kde byla spíše národnostní menšina - a tím se naučila být tolerantní k lidem jiné barvy pleti a jedná s nimi jako s kýmkoli jiným. Taky se naučila díky panu P plavat. A začala chodit do Sokola. To jsem podporovala - není nad úžasnou hodinku bez dítěte doma.... :slight_smile: Já si našla práci v Olomouci a přebrala panu P jeho auto :grinning:

Před dvěma lety začala Ela chodit do školy, do skauta. Naučila spoustu nových věcí. Taky hrát na flétnu. A obstojně mě na nervy. Našla si nejlepší kamarádku, která bydlí blok od nás. Ty dvě dohromady jsou nezřízené tornádo, ale budiž. Asi jsme nikdy nebyli jiní. Taky jsem zjistila, že je děsný nervák, odmítala nosit domu cokoli jiného než jedničku. No, tak když dostala trojku, šly jsme to oslavit do cukrárny. Pochopila, že je mi víceméně jedno jaké má známky, důležité je, že jí škola baví a že se dokáže učit. A pokud nemá špatnou známku za lajdáctví, tak mi je to fuk. :slight_smile: Stejně donesla samý jedničky... Já jsem se v práci vypracovala na kancelářskou krysu a ta práce mne děsně baví. Mám úžasné kolegyně a skvělou šéfovou. Změnila jsem kompletně svůj postoj k životu a začla věci řešit od příčiny,ne od důsledku. Přivolala jsem si na pomoc svoje Anděly a díky nim zvládám všechno. Cokoli mi den přináší mne má něčemu naučit a posílit mne.

A co tento rok? Ela je druhák, stále chodí do skauta, flétnu nestíhá. 50% času je na zabití, zbytek je normální. Někdy vypadá strašně dospěle až mám sto chutí jí celou oblíct do růžovýho jako malou panenku. Má zajímavé názory a dovednosti. Začala sama používat NB a miluje Youtube. Nevím proč, ale zbožňuje panenky LOL. Já mám stále to samé zaměstnání a snažím se, aby naše rodinka fungovala. Pan P je stále s námi a vypadá to, že si ho necháme, nebo on nás?? :slight_smile:

Pochopila jsem jednu z věcí, které se mi život snažil sdělit. Nekoukej se na zevnějšek, koukej dovnitř. Celý život jsem vysazená na dlouhovlasé kluky. I pan P je měl, když jsme se poznali. Navíc má práci, auto, úžasnou rodinu, žádné dluhy a je moooc hodný. A to hlavní - má nás rád. Ikdyž chápu, že s našima povahama to jistě není zrovna jednoduché. Oba dva jsme se nechali ostříhat. Vlastně i Elu udržuju s polodlouhýma vlasama. Zjistila jsem, že můj šťastný život nevisí na princi s dlouhými vlasy. Je potřeba vědět co je uvnitř a umět s tím pracovat. Naše životy jsou plné kompromisů, lásky, splněných přání a pozitivního přístupu. Vážím si svého pana P, snažím se mu být dobrou partnerkou, milenkou, kamarádem. Nenahrazuji mu maminku, to bych ani nechtěla. A on se snaží přecházet mou povahu, naučit mne nebýt bordelář a nic netajit.

Máme s Eliškou obrovské štěstí. Ikdyž jsme si prošly občas docela peklem, protože prostě nebyly finance a já si potupně šla pro jídlo třeba k tátovi, nebo nám ségry poslaly prachy, myslím, že dnes jsem již vše splatila a budu navždy každému vděčná, že nám tak pomáhali. A panu P vděčím za to, že nám ukázal, že život má i další stránky a né jen vydělávání peněz a cestování do a ze školky či práce. Naučil nás vážit si sama sebe, milovat. Ovšem nenaučil mne nerozhazovat :grinning: :grinning:

Osm let mého...našeho života.

Hodně jsme toho zvládly, hodně jsme pokakaly, ale zformovalo nás to v ty osoby, kterými jsme dnes. Ikdyž by někdo mohl říci, že mám rozmazlenou dceru, říkám no a co. Ví ten někdo co má za sebou? Jaké dětství jsem jí připravila? Neví. To, zda je to hádě rozmazlený prevít na zabití, to mohu říci jen já, jako matka. Nikdo jiný na to právo nemá. A ikdyž to tak je, je mi to jedno. Miluji tohoto prevíta již osm let a devět měsíců a budu ještě dalších milion. Protože je můj. Náš...:slight_smile:

Čti celý článek
jenny91
30. led 2019 Čtené 510x

Těhotenství znamená v životě ženy řadu změn. Třeba pro mě touha po miminku znamenala vzdát se oblíbených tréninků krav magy a pověsit činky na hřebík. To jsem ještě netušila, jak moc mi fyzička bude scházet. Ani že se pořádného cvičení tak úplně vzdát nemusím. 

„Nemám už vůbec žádnou sílu,“ stěžovala jsem si manželovi při večerní procházce po nábřeží. Tehdy jsem byla asi v třetím měsíci s prvním miminkem. U doktorky na prohlídce jsem s hrůzou zjistila, že ačkoli mi bříško krásně rostlo, váha šla dolů. Těžce vybudované svaly hold mizely.

„To nebude tak strašný,“ odvětil povzbudivě můj muž. „Zkus mi zabrat do ruky. Pořádně…“ Věděla jsem, že mě bude chtít podpořit. Ale záhy jsem pochopila, že v tomto případě se ani na milosrdnou lež nezmůže. Nedokázal uvěřit, že jsem skutečně až tak zeslábla. „No… Ale po porodu se zas k cvičení vrátíš,“ pokusil se mě alespoň uchlácholit.

Když jsem si o den později stěžovala své mamince, připomněla mi, jak ráda jsem v minulosti cvičila podle videí Jillian Michaels. „Ale to teď asi není zrovna vhodné, co?“ usoudila. S hořkostí jsem přikývla. Na cvičitelku, která na mě bude hulákat, že se určitě cítím, jako bych umírala, ale hlavně nesmím přestat a polevit, bych si teď vážně netroufla…

Jen ze zvědavosti jsem se podívala, jestli nevydala i nějakou edici pro ženy v jiném stavu. A velká náhoda tomu chtěla, že v Česku jen o pár měsíců dříve vyšla její publikace Hurá, miminko! Asi nemusím zmiňovat, že ještě ten den jsem uháněla do knihkupectví. A brzy jsem se cítila jako znovuzrozená.

Abych uvedla věci na pravou míru: Nepatřím rozhodně mezi ženy, kterým by těhotenství bylo na obtíž. Svůj nový stav jsem si užívala od první vteřiny, kdy jsem začala skákat po zahradě s dušíkem na těhotenském testu v ruce a nevěřila svému štěstí. Začala jsem chodit na břišní tance pro těhotné, ponořovala jsem se do relaxací, přečetla jsem haldu knih o jemném zrození… A všechno mě to nesmírně naplňovalo. Ale tréninky byly hold něco, co mi v té době scházelo. Cvičila jsem sice velmi ráda gravidjógu, ale tušila jsem, že dlouho nevydržím jen u „sportu“, podle kterého i přetočení na druhý bok může být svým způsobem cvičení. Tak jsem se vrhla na Jillian.

Na začátku tréninku jsem se pokaždé na pět minut proběhla nahoru a dolů po našich teráskách a vybrala jsem si dva krásné šutry, které jsem začala používat místo činek. (Ano, Jillian sice samozřejmě píše o rotopedu a opravdových činkách, ale já jsem si výbavu tématicky uzpůsobila našemu divokému bydlení na chatě bez pitné vody.) Někdy jsem mívala pocit, že cviků je na mě v sestavě až příliš, ale takové věci jsou naštěstí vyřešeny obecnými doporučeními pro jednotlivé trimestry. Pokud se zadýcháte, máte si dát ihned pauzu. Celé cvičení včetně rozcvičky a závěrečného pětiminutového protahování je časově omezené, takže jednoduše zkrátíte, kdybyste přetahovaly. Byla jsem velmi vděčná, že tyto rady umlčovaly můj vnitřní hlas, který občas jako by našeptával: „Udělala jsi jen deset, do těch dvaceti to už dáš na jeden zátah! Nejsi přece padavka!“ V požehnaném stavu je prostě dobré mít u cvičení své hranice.

A s výsledkem, který Jillian slibovala, jsem nakonec byla nadmíru spokojená. Udržela jsem si vcelku dobrou kondici až do konce těhotenství. (Ano, v devátém měsíci jsem se samozřejmě na procházkách ploužila daleko za manželem a volala na něj, ať zpomalí. Nemůžeme očekávat zázraky. Ale tu půlhodinka s Jillian párkrát do týdne jsem prostě milovala.) Po náročném dvoudenním porodu jsem si na hodinu zdřímla a potom bych ani nepoznala, že jsem kdy rodila. O synka jsem se od začátku zvládala energicky starat. Mívala jsem taky vždycky velké obavy z toho, jak půjdou po porodu kila dolů. A k mému obrovskému nadšení spadla tak nějak sama. Za pár měsíců jsem měla méně než před otěhotněním.

Teď jsem znovu v požehnaném stavu a knížku jsem ihned vytáhla z knihovny. Na svoje oblíbené cvičení už jsem se velice těšila. A rozdíl oproti minulému těhotenství? Ani teď činky příliš nevyužiji. Místo nich zvedám do vzduchu svého ročního synka a užíváme si to tak oba dva.

Čti celý článek
Strana
Předchozí Strana
Další