Povinný rok ve školce před nástupem do školy má naučit děti socializaci s ostatními vrstevníky a nastavit tak rovné startovací podmínky pro všechny. Co všechno by umělo dítě umět, znát a ovládat před nástupem do mateřské školky?

Co si vybavíte, když se řekne mateřská školka? Pravidelné svačinky, vycházky, spaní po obědě a hromadu hraček? Také zde vzniklo nejedno přátelství na život a na smrt nebo první lásky z pískoviště. Možná o tom ani nevíte, ale kromě toho všeho vás učitelky formovaly tak, aby jste byli připraveni na nástup do první třídy.

Následující seznam je spíše orientační, každé dítě je jiné a také požadavky školek se liší. Některé jsou striktnější, ty tolerantnější počítají s tím, že děti se mnoho naučí v kolektivu.

I když vám školka nedá seznam dovedností, které by mělo vaše dítě zvládat, může je považovat za samozřejmé. V každém případě se počítá s tím, že paní učitelka dětem pomůže a tyto dovednosti je bude učit. Je důležité, aby rodič spolupracoval.

Dítě by mělo:

• Znát své jméno a příjmení, k dobru by mělo znát svůj věk a kde bydlí
• Poznat svoji značku, kterou dostalo pro označení místa na ukládání věcí
• Poznat svoje oblečení a obuv. Je dobré dítěti ráno při oblékání říkat, co má právě na sobě a jaké s sebou bude mít náhradní oblečení
• Umět se svléknout, při oblékání může mít nedostatky (problémy se zipem, s knoflíky, s punčochami) – mělo by umět říct paní učitelce, s čím potřebuje pomoct.
•  Umět  se zout a obout, pokud má boty s tkaničkami, mělo by umět zavázat tkaničku – čtyřleté děti by ji měly umět se samozřejmostí, mohou potom pomáhat mladším
• Samostatně jíst lžící bez (velkého) bryndání a pít ze skleničky nebo hrníčku. Jídlo by po sobě mělo dojídat, ale pokud opravdu hlad/chuť nemá, nemělo by jíst násilím
• Umět se samo vysmrkat.
• S jistotou ovládat svůj močový měchýř. Ve školce jsou časové intervaly, kdy děti samostatně chodí na záchod, do té doby by dítě mělo vydržet suché nebo by se mělo umět ozvat, pokud potřebuje jít dříve. Paní učitelka dítě utře, šikovnější zkontroluje a také mu pomůže. Není velkou výjimkou, když dítě v zápalu hry prostě zapomene. Některé školky povolují plenu.
• Být zvyklé umýt si ruce, když jde ze záchodu, když jde jíst, když je jakkoliv špinavé, utřít se do ručníku a vyčistit si zuby.
• Umět chodit po schodech bez držení dospělého a také by se nemělo na schodech strkat s ostatními dětmi.
• Umět po sobě uklidit hračky a pracovní nástroje na správné místo.
• Umět pozdravit, poděkovat a pokud o něco žádá, mělo by to umět zdvořile (nevybafnout).
• Umět vyjádřit, co potřebuje nebo co se mu líbí a nelíbí.

I když vaše dítě něco neumí, ve školce se ji určitě naučí, není proto nutné vše násilně dohánět.

Reakce a rady ohledně různých směrů výchovy ve školkách naleznete na jednom z mnoha diskuzních fór věnovaných tomuto tématu:

• Waldorská školka 
• Montessori školka
• Lesní mateřská školka
• Logopedická školka

Všechno se naučí

Je velice důležité, aby dítě paní učitelce důvěřovalo. Nikdy byste dítě neměli zastrašovat ani paní učitelkou ani školkou. Pokud se vám něco na paní učitelce nelíbí, nikdy byste to s ní neměli řešit v přítomnosti dítěte – je ve vašem vlastním zájmu, aby dítě mělo paní učitelku rádo.

Nástup bude trochu komplikovaný odloučením od maminky. Některé děti to ponesou opravdu těžce – a vy s nimi. Velice dítěti pomůžete, když nebudete ve stresu vy sama. Můžete své dítě chlácholit, ale musíte být pevně rozhodnutá odejít a odchod zbytečně neprodlužovat, naopak byste neměla odcházet tajně bez rozloučení. Je dobré dítěti vysvětlit, kdy se vrátíte a potom se opravdu včas vrátit.

Na závěr si dovolím ještě zlatá pravidla mého oblíbeného spisovatele, pastora a filozofa Roberta Fulghuma. Vychází z kouzelné knížky Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce:

„Všechno, co opravdu potřebuju znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

• O všechno se rozděl.
• Hraj fér.
• Nikoho nebij.
• Vracej věci tam, kde jsi je našel.
• Uklízej po sobě.
• Neber si nic, co ti nepatří.
• Když někomu ublížíš, řekni promiň.
• Před jídlem si umyj ruce.
• Splachuj.
• Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
• Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
• Každý den odpoledne si zdřímni.
• Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
• Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
• Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
• A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech -DÍVEJ SE."

Zdroje informací:Vaše děti a kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, Robert Fulghum, 2015

Zdroj fotografií: Pexels.com

Každá z nás by si nejraději na vždy nechala své malé miminko, ale i náš človíček se postupem času mění, až dojde k důležitému životnímu kroku. Ke vstupu do školy. Z pohledu budoucího prvňáka je to období radosti a možná i mírných obav z toho, co mu nové zážitky přinesou. Abyste mu toto období pomohla snáze překonat, je na vás, jaký nový školní pokojíček mu zařídíte.

Pokojíček pro předškolní děti má především herní úlohu. Prostor pro volnočasové aktivity je zde dominantní, doplněn je zpravidla o úložné boxy a skříňky, případně stoleček na první kresby. Celou místnost decentně uzavírá odpočinková část s postelí. Nyní se však úloha dětského pokoje zásadně mění. Do pokoje musíme chtě nechtě zapracovat také pracovní část, jež je důležitá pro první zvládání domácích úkolů.

Příliš změn škodí

Pokud chcete se zařizováním pokojíčku obstát, neopomeňte, že váš malý prvňáček zažije v následujícím období celou řadu novinek. Než-li se rozhodnete pro variantu, že vyhodíte úplně vše a vezmete to z gruntu v novém, zvažte, zda ho tolik změn najednou spíš nevystresuje. Školní věk není o tom, aby dítě úplně vypadlo ze svého fantastického, pohádkového světa her a zábavy. Jeho oblíbené barvy, hračky a postavičky, které doposud zdobily pokojík, mu dodávají na odvaze a posilují ho. Proto se pokuste nové ladění napasovat do stávajícího vzhledu. Ten se bude postupem let formovat samovolně dle vkusu a vývoje dítěte. Budete-li malovat, pokuste se zanechat v místnosti její původní atmosféru. Teď už jen vyvstává otázka toho, co budete muset skutečně vybrat vhodně a nově.

Pracovní stůl a židle

Pohlédněte do místnosti a najděte přirozený zdroj světla - tedy okno. Právě jste našli ideální plochu pro umístění pracovního stolu. Velice populární je rostoucí nábytek. Díky nastavitelnosti je to investice do budoucna. Nábytek tak přizpůsobíte potomkovi po celou dobu studia, aniž by z něj vyrostl. Stůl by měl mít vždy schopnost sklonu pracovní desky. Taktéž na něj umístěte lampičku. Dobrý tipem maminek z fóra je vybírat dle možnosti nastavení sklonu ale také intenzity svícení. Zdroj světla vždy nastavujeme s ohledem na to, zda je dítě levák či pravák.

TIP: Pokud nechcete, aby nový stůl vzal hned v prvních dnech za své, kupte na něj dětem podložku, která pojme všechna přetáhnutí u malůvek a prvního psaní.

Kolem stolu umístěte také poličky, jež umožní mít vše důležité na dosah. Umístěte zde knížky, pastelky i další psací potřeby. Nezapomeňte také na nástěnku nebo magnetickou tabuli. Jednak je to ideální místo pro připíchnutí rozvrhu, sepište zde také prvňáčkovi jeho vlastní povinnosti v domácnosti.

Židle je samostatnou kapitolou. Na trhu najdete nepřeberné množství modelů - dřevěné, polstrované, plastové, rostoucí i na kolečkách. Tady je nejlépe sáhnout do zkušeností maminek - jednoznačným vítězem je v tomto ohledu dřevěná, rostoucí židle. Otočné židle a modely na kolečkách maminky obecně nedoporučují. Většina potomků na nich začne dovádět, jakmile z nich spustíte oči a pozornost je ta tam.

Nová postel pro sladké sny

S nástupem do školy nastává otázka pořízení nové dětské postele. Pokud si opět chcete ušetřit starosti na pěkných pár let, zvolte již dospělý model, do nějž bude školáček dorůstat. Krom stability se zaměřte na kvalitní, zdravotní matraci. Postel patří do odpočinkové části pokojíčku. Doplňte ji také o noční stolek s lampičkou. Budete tak dítko motivovat k večerní četbě. Dětskou postel nikdy neumisťujte pod okno, naopak ji vždy dejte ke zdi, která dítěti dodá pocit bezpečí. Velmi oceníte i úložné prostory pod postelí.

Prostor pro hraní musí být jasně definován

Oddělení plochy pro volný čas je důležité. Volte jej podle toho, co vám pokoj svou rozlohou nabídne. Pro hračky můžete krom skříněk a úložných krabic využít také truhly, do kterých se věci snadno a rychle uklízejí. Místnost jistě rozzáříte menším běhounem, ovšem pokuste se v dětském pokoji vyhnout plošnému koberci. V tomto koutě také umístěte šatní skříně. Dnes již není potřeba pořizovat ohromné kusy nábytku přes celou zeď, zvolte několik nižších a kompaktnějších modelů.

A dobré tipy na závěr? Každé dítě miluje svůj koutek. Jedná se o nejrůznější přístřešky, hradby, stany a schovky. Místo, kam si zaleze a bude mít pocit, že má chvilku jen a jen pro sebe. Chcete vašemu prvňáčkovi udělat skutečně velkou radost? Zapracujte tento nápad do jeho nového pokojíčku a užívejte si jeho rozjařené tváře.

Vybavujete-li dětský pokoj pro dvě ratolesti, myslete na to, že každá musí mít k práci své místo. Pracovní stůl si nechte navrhnout jeden “dlouhý”, přímo na míru. U postelí pak volte patrovou palandu. Plochu tak rozdělíte mnohem efektivněji a vyšetříte i koutek pro hraní.

Barvy a pestrost - do pokojíčku se nehodí tmavé barvy. Jakmile dítě vstoupí do puberty, už mu ve ztmavování jeho okolí nezabráníte. Volte proto nyní kombinaci světlých barev.

V neposlední řadě nezapomeňte, že dítě má nárok na svůj názor. Ke změnám ho přizvěte a konzultujte je, budete tak moci vybavit místo podle jeho přání, což by pro každou z nás mělo být prioritní.

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

• otok a překrvení sliznice
• ucpání nebo naopak nosu
• zhoršení čichu,
• kýchání, svědění a dráždění v nose
• bolesti nebo tlak v obličeji a čele
• svědění a pálení očí a krku
• celková únava
• zvýšená tělesná teplota

Novorozenci a batolata

Ulevit od ucpaného nosu někomu, kdo ještě neoslavil jeden rok života a nemá všechny zuby je celkem oříšek. Dýchají především nosem (ústy to vzhledem k jejich ne zcela vyvinutému tělíčku není tak snadné). Proto jim i tak banální onemocnění jakým je rýma dokáže pěkně znepříjemnit život. Zkuste se vyhnout nešetrnému vytírání nosu papírovým (či zvlčeným) kapesníčkem. Citlivá nosní sliznice totiž zareaguje na hrubě zacházení tak, že zduří a tím ztíží ještě více malému pacientovi dýchání. Lepší bude vatový tamponek (viz níže).

Odsávačky hlenů

Jednodušší (a šetrnější) metodu představuje použití odsávačky hlenů. Ty klasické jsou vyrobeny z průhledného plastu (což je velmi praktické, protože vidíte množství odsátého hlenu) s dvěma hadičkami, které jsou napojeny na nádobku, kde se zachytí odsátý hlen. Před použitím je nutné odsávačku důkladně vymýt horkou vodou, vyvařit a nechat volně uschnout. Předejdete tak infikování případnými nečistotami nosánek vašeho miminka.

                                                Jak správně použít odsávačku hlenů?

• Klasická odsávačka hlenů

Vložte si hadičku s modrou koncovkou do úst, konec hadičky zvlhčete a pomalým tlakem ji vsunete dítěti do nosní dírky. Ne moc hluboko, stačí asi 5 až 6 centimetrů. Poté stejně šetrně a opatrně hlen vysajte. Moderní odsávačky mají pojistku, která znemožňuje odsát přílišné množství hlenu. Miminko se bude usilovně bránit, vztekat a šít sebou, proto bude nejlepší, když do tohoto výkonu zapojíte i tatínka. A klidně se v odsávání střídat.

Většinou stačí odsávat před spánkem, protože taková rýma může být příčinou neklidného snění. Vždy ovšem dbejte, abyste dítě neporanili a hleny takto odsávejte zcela výjimečně. Na časté použití reaguje nosní sliznice zduřením a zvýšenou tvorbou hlenu, takže se dostanete do začarovaného kruhu.

• Odsávačka hlenů na vysavač

Kromě toho je nyní velice populární speciální odsávačka, která se připojí na vysavač. Je k miminku šetrnější už jen tím, že se nemusí zasouvat hluboko do nosu a celý proces trvá pouze několik vteřin. Cena odsávačky na vysavač se pohybuje kolem 400 Kč a je k dostání v lékárnách a zdravotnických potřebách.

Pomoc z lékárny

Dětem starším 6 měsíců můžete ulevit pomocí kapiček nebo spreje do nosu. Nepoužívejte je ale déle než jeden týden v kuse. Obsahují mořskou vodu, která by dlouhodobějším používáním mohla nosní sliznici spíše uškodit než ulevit. Z kapek doporučuji např. Nasivin Sensitive pro děti do jedno roku. Díky pohodlné aplikaci pomocí kapátka je celý proces dávkování rychlý a bezproblémový. Pro děti od jednoho roku už existuje ve formě spreje (vyrábí také např. Humex, Physiomer, Stérimar).

Účinné jsou také aromaterapeutické oleje, které stačí několikrát denně nastříkat do ovzduší, kde miminko pobývá či spí. Při rýmě a nachlazení potřete děťátku olej na hrudníka chodidla, bude se mu lépe dýchat.

Přírodní cesta

Dáváte přednost přirozenější a šetrnější cestě? Zkuste nos vytírat směsí velmi slabého výtažku z borovice, máty, eukalyptu nebo azulenu v neutrálním (například mandlovém) oleji.

Dudlík, který uleví

Novinkou, která pomůže ulevit ucpaný nos malým marodům, je speciální inhalační dudlík se speciální čepičkou. Ta se otevře a naplní vatou s esenciálním olejem. Éterické výpary tak přecházejí přímo do nosu a dýchání je snazší.

Hlavu vzhůru

Dva až tři polštáře zvednou hlavu a tím vám pomohou lépe dýchat. Zkuste tento trik i u vašeho děťátka. Prckovi, kterému ještě není ani rok zvedněte spíše nohy postýlky(to proto, že se nedoporučuje dávat dětem do jednoho roku pod hlavu polštář). Asi o 10 centimetrů, skvěle poslouží například knihy nebo jiné pevné předměty, které nepodklouznou ani pod divočejšími nočními pohyby.

Vlhký vzduch

Další účinnou metodou, jak ulevit ucpanému nosu je zvlhčovat vzduch v místnosti. V každém hobby marketu koupíte keramický zvlhčovat vzduchu, který se přiloží na radiátor, stojí kolem sta korun. Naplňte ho vodou, zapněte topení a máte vystaráno. O něco dražší je jeho elektrická verze, která zároveň slouží i jako čistička vzduchu (výhodné, pokud máte doma alergika). Nebo pokryjte rám postýlky nebo topení namočenými a vyždímanými plenkami/ručníky.

S teplotou v pokoji to nepřehánějte: ideální je rozmezí mezi 18°C a 20°C a často větrejte (v mezidobí miminko důkladně přikryjte peřinou, ať nenastydne ještě víc).

V neposlední řadě dbejte na to, aby miminko dostatečně pilo. Ať už mateřské mléko, ovocný či bylinkový čaj, zředěný džus či ovocnou šťávu. 

Máte i vy tip, jak ulevit malému marodovi od rýmy? Pokud ne, můžete se inspirovat zde:

Jak zbyvit dvou měsíčního kojence rýmy?

Jak se pozná rýma u miminka?

Rýma a kašel - jak na ně?

Rýma u kojence - jak nahradit nefunkční odsávačku?

Syn má stále rýmu - znáte přírodní látky, které pomohou?

Rýma u ročního dítěte

Použité zdroje:

E-lekárnice

Moje zdraví

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický. 

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

Je ale samozřejmě možné, že se miminku v šátku nebude líbit. Buď to chce vytrvat a zkoušet neúnavně dál, anebo sáhnout třeba po šátkovém nosítku, které je určeno přímo pro maličkatá miminka. Říkáte si, že nechcete utrácet peníze zbytečně a testovat, co je pro vaše dítě nejvhodnější? „Rozhodně doporučuju koupit něco v bazaru, nebo nejdřív zkusit na zkoušku,“ radí maminka barumat.

Maminky, které si na šátkování už u miminka zvyknou, při něm vytrvají až do prvních krůčků svých ratolestí. U chodících dětí je však praktičtější použít nosítko. „Není problém nandat, sundat, nandat, sundat. U chodícího dítěte podle mě nezbytnost,“ doplňuje jitavrtule. Výhodou často bývá, že se nosítek nebojí ani tatínci, kteří se do šátků většinou kvůli strachu ze špatných úvazů moc nehrnou.

A tady pozor: na trhu totiž najdete ergonomická nosítka, ale i spoustu „visítek“ neboli klokanek, kde děti nemají podsazený zadeček a podepřenou páteř, což není pro jejich zdravý vývoj vhodné.  Jak tedy to správné nosítko poznat? Stačí srovnat vyznačené oblasti na těchto obrázcích (zelená linka je ta správná) :

Možná budete chvilku při výběru té správné značky tápat, ale často se vyplatí koupit spíše bazarové věci a v případě, že vám či dítěti "nesednou", je stačí poslat jednoduše dál. 

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Netýká se jeden z rizikových faktorů i vás?

1. Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

2. Zdravotní stav před těhotenstvím

Některá onemocnění mohou znamenat určitá rizika ať už pro budoucí maminku, nebo pro plod. Jsou to:

• zvýšený tlak krve,
• cukrovka,
• problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem,
• autoimunitní onemocnění (roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie...)
• chronické infekce (např. HIV),
• předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,
• genetické poruchy v rodinné historii.

3. Životní styl

Mezi rizikové zlozvyky patří především kouření cigaret, pití alkoholu a kofeinu a užívání tvrdých drog.

4. Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

• Těhotenská cukrovka

Tento typ cukrovky se objevuje v průběhu gravidity. Následuje-li žena rady svého lékaře, může mít naprosto zdravé těhotenství i miminko. Po porodu obvykle cukrovka zmizí, avšak žena má v budoucnu vyšší riziko rozvoje cukrovky druhého typu.

• Preeklampsie

Jde o syndrom zahrnující zvýšený krevní tlak, bílkoviny v moči a vznik otoků. Pokud není preeklampsie léčena, může mít fatální následky jak pro dítě, tak pro těhotnou ženu. S adekvátní terapií většina žen porodí zdravé děti.

5. Komplikace vlastního těhotenství

Jsou to záležitosti, které se netýkají ani tak zdravotního stavu matky, jako vlastní gravidity. Patří sem:

• Předčasný porod

Jde o porod před 37. týdnem těhotenství. Rizikové však může být i těhotenství, které termínem zásadně přesahuje plánovaný porod.

• Mnohočetné těhotenství

Je-li v děloze přítomen více než jeden plod, má takové těhotenství mnohem vyšší riziko předčasného porodu, rozvoje těhotenské cukrovky či zvýšeného tlaku krve.

• Vcestné lůžko

Situace, kdy placenta překrývá vnitřní děložní branku. To může být zároveň důvod pro volbu císařského řezu.

• Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

Riziková těhotenství vyžadují dohled specialisty. Těhotná žena pravidelně dochází do poradny, kde jí jsou předkládány nejlepší možné rady či léky, které mají dopomoci k bezproblémovému porodu a zdravému miminku.

Jak podpořit zdravé těhotenství

Rizikovému těhotenství nejde předejít stoprocentně. Vždy se mohou vyskytnout faktory, které mohou zapříčinit její vznik. Ať už předvídatelné nebo nepředvídatelné. Podívejme se na doporučení odborníků jak riziko takového těhotenství alespoň snížit:

• Pokud uvažujete o těhotenství, zkonzultujte to se svým gynekologem a ošetřujícím lékařem. Projdete svou rodinnou anamnézu, problematické body a všechny možné scénáře. U některých onemocnění se např. těhotenství nedoporučuje. Ať už z pohledu rizika pro matku nebo dítě (roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo cystická fibróza apod.). Lékař vám také může doporučit používání vitamínů a přípravků zvyšující možnost otěhotnění a jeho bezproblémový průběh (např. užívání kyseliny listové nebo cvičení podle Mojíšové).
• Uvažujete-li o asistované reprodukci, buďte opatrní a zvažte, kolik embryí si necháte aplikovat. Váš organismus nemusí vícečetné těhotenství zvládnout. Obzvláště po předchozích prodělaných potratech.
• Najděte si kvalitní prenatální péči v podobě těhotenských poraden. Mít dobrého gynekologa ale také porodnici, kde budete rodit a docházet na prohlídky, vyšetření a testy je jedna z klíčových opatření, které můžete pro své bezpečí (a svého dětete) udělat. Ne všechna zařízení nabízejí srovnatelné služby a disponují nejrůznějšími přístroji, které dokáží odhalit potenciální komplikace.
• Přibírejte chytře. Fakt, že jste těhotná, ještě neznamená, že se budete nezřízeně přejídat.Zdravým přibýváním na váze neohrozíte sebe ani zdraví dítěte. O následném shazování kilogramů nemluvě.  Držte se zásad zdravého a pravidelného stravování, sem tam přidejte nějaký ten potravinový doplněk a uvidíte, že vy i vaše miminko budete spokojeni.
• Vyhněte se všem návykový látkám jako je alkohol, tabák a kofein. Slavnostní doušek vína na připití nebo jeden šálek kávy s našlehaným mlékem neuškodí. Užijte si tyto malé radosti, a pokud se bez nich nemůžete obejít, zkuste jejich zdravější alternativy. Takový cereální nápoj Caro nebo nealkoholické šampaňské mají také něco do sebe.

Prodělala jste rizikové těhotenství nebo ho prožíváte? Podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Rizikové těhotenství

Je těhotenství s dvojčaty rizikové?

Rizikové těhotenství a preeklampsie z prvního těhoteství

Je tu někdo na rizikovém těhotenství a leží už dva měsíce?

Jak požádat lékaře o napsání rizikového těhotenství?

Zdroje informací: www.mayoclinic.org, ulekare.cz a porodnice.cz

Zdroje fotografií: pexels.com a alabouroflovecentre.com

"V pondělí chodíme plavat, v úterý máme jogínky, ve středu a ve čtvrtek chodíme na pohybové zpívání. Středu a pátek chodíme do výtvarných dílniček." Takový klasický rozvrh dvouletého batolete s akční maminkou. Je však třeba také myslet na to, že přirozený pohyb je pro děti to nejdůležitější a sebelepší kroužek ho nahradit nedokáže!

Příklad rodiče

Jako vždy, je potřeba nejprve začít u sebe. Patříte k rodičům, jejichž denní pohyb se smrštil na cestu od televize do kuchyně a z bytu do auta? Pak vězte, že svým dětem nejdete dobrým příkladem. Dítě toto vše vidí a ty samé vzorce chování nakoukává a inklinuje k nim. Na změnu ale není nikdy pozdě. Vezměte kočárek, vyrazte do parku, kupte si kolo a dětskou autosedačku. Zkrátka a dobře - jděte pohybovým příkladem.

Novorozenci a kojenci

Protože budoucí pohybové schopnosti (mimo jiné) závisí na správném fyziologickém vývoji dětí, můžeme začít už u našich nejmenších. U takto malých dětí se v rámci pohybu bavíme zejména o tzv. pasení koníků a správné manipulaci s novorozencem, abychom mu hned zpočátku spíš neublížili. Podívejte se na článek Správná manipulace s miminkem ovlivní jeho motorický vývoj, kde najdete vše potřebné. 

Obecné doporučení, jakmile miminko začne být více pohyblivé je to, abychom mu pohyb dopřály a nebránily mu v něm. Tedy nakupte vhodné podložky na zem (nesmekavé a ideálně nemačkavé) a nechte dítě se pořádně rozhýbat. Převalování ze zádíček na bříško, sezení, pérování na kolínkách a lezení. To vše patří k pohybovému vývoji kojenců. 

U lezení se neomezujte (respektive neomezujte dítě) v pouhém lezení po rovném povrchu. Naopak - motivujte ho na překonávání lehčích kopečků, a to nahoru i dolů. Samozřejmě vše s ohledem na bezpečnost. 

Po prvním roce

První rok a období okolo něj je z hlediska pohybu jedno z nejzásadnějších. Dítě dělá (nebo brzy udělá) první krůčky. Podporujte ho, radujte se s ním a dopřejte mu různé povrchy - v jarních a letních měsících bosou chůzi po trávě, kamíncích, v listí apod. Jakmile začnou být krůčky jistější, nebojte se menších překážek, napříkla kopečků. Také čas od času motivujte dítě k běhu. Však už naše babičky říkávaly, že člověk by se měl alespoň jednou za den pořádně zpotit a zadýchat! 

Chůze už je jistá a přichází na řadu začít nohy používat i k dalšímu účelu - jízdě na odrážedle. Dbejte na to, aby dítě mělo správnou velikost a také na to, aby se správně odráželo. Tipy nejen k výběru, ale také k bezpečnému použití a zkušenosti maminek najdete na koníkovské wiki. A pokud jste právě v procesu vybírání prvního dopravního prostředku, zkuste se podívat na bazar Modrého koníka. 

Hrubou motoriku batolat také krásně rozvíjí dětská hřiště. Lezení po žebříku, stoupání do kopců, slézání z kopců, první skoky. To všechno dítě potřebuje a je to pro jeho zdravý vývoj nezbytné. Nebraňte mu v tom a jen "dohledujte" nad bezpečností. To by však nemělo být příliš úzkostné, protože i dobře padat se musí dítě naučit. A bez zkušenosti to nepůjde. 

Školkové děti

Nepodléhejte představě, že pohyb, který mají děti ve školce, jim bohatě stačí. Byla by velká chyba usnout na vavřínech a po příchodu ze školky se "vycapit" u televize, když je venku tolik různých možností!

Děti po třetím roce už dobře ovládají balón - běžte si zaházet nebo zakopat. Zkusit můžete také hod na cíl (kromě pohybu podpoříte také soustředění a koordinaci). Osvěžující změnou může být hra s velkým gymnastickým balónem na cvičení - nechte dítě, ať ho honí např. po zahradě. Uvidíte, jak se skvěle vyřádí. 

Mladší školkový věk je také většinou obdobím, kdy se dítě začne učit jezdit na kole. Věnujte velkou pozornost správnému výběru kola. V tomto případě se rozhodně vyplatí poradit se s profesionálem, nebo si alespoň o výběru prvního kola něco načíst. Inspirovat se můžete například na stránkách wiki. 

Často opomíjenou aktivitou je také například plavání. Nemusí se zrovna jednat o lekce s instruktorem, on i jen pohyb ve vodě sám o sobě je pro dítě přínosný. V tomto věku už s dítětem můžete bez problémů do klasického bazénu - lze se tedy "plavání" věnovat po celý rok. Co takhle udělat z návštěvy bazénu pravidelnou rodinnou akci? A pokud budete chtít začít dítě učit plavat, není od věci poradit se s odborníky nebo tématiku alespoň nastudovat. 

Předškoláčci

V předškolním věku už děti pohybově ovládají spoustu věcí. Na výlety již rozhodně není nutné mít na kole sedačku, protože celkem jistě jezdí sami. Na dětském hřišti už zvládají i ty nejsložitější prolézačky. Na nás v tuto chvíli je, abychom jim nabízeli tu správnou (a zajímavou) stimulaci. To, že bychom se stále primárně měli věnovat procházkám (vždyť chůze je vůbec ten nejprospěšnější pohyb) je jasné. Jako zpestření a procvičení základní hrubé motoriky můžete dětem v tomto věku nabídnout například:

• švihadlo (přeskoky, "provazochodectví" na trénování rovnováhy),
• pytel (skoky snožmo),
• chůdy (rovnováha),
• skateboard (rovnováha, stabilita, ovládání rychlosti). 

Komplexněji můžete děti pohybově zabavit také vystavěním tzv. opičí dráhy. Ideální, pokud máte zahradu nebo chalupu, ale můžete to zkusit i na sídlišti ve spolupráci s dalšími rodiči. Stačit vám bude pár židlí, žebřík, schůdky apod. Snažte se, aby byla co nejrozmanitější a obsahovala různé pohybové úkony - šplh, přelézání, ručkování, podlézání, plazení, běh, chůzi, držení rovnováhy, hod na cíl apod. Uvidíte, jak krásně děti zabavíte. Obzvlášť, pokud se jich sejde víc. 

Spoustu krásných tipů na aktivity s dětmi všech věkových kategorií najdete na obrázkových sociálních sítích. Hledejte pod hesly #outdoor_activities #preschool #toddler #movement_activities.

Jak to máte s přirozeným pohybem vy? Co všechno s vašimi dětmi děláte? Podělte se o vaše tipy v komentářích!

Zdroj obrázků: pixabay.com

S právě úřadujícím vlezlým a sychravým počasím nastává klasické období rýmiček a kašlů. Tyto neduhy samozřejmě nejvíce útočí na malé děti a osoby se sníženou imunitou, jako jsou třeba těhotné ženy, které jsou navíc hodně omezené ve výběru účinných přípravků z lékárny. Přípravky z lékárny jsou navíc poměrně drahé a občas jich musíte vyzkoušet více, než konečně natrefíte na takový přípravek, který vás toho otravného kašle zbaví. Pojďte tedy vyzkoušet recept na domácí sirup proti všem typům kašle.

Jeho příprava je velmi jednoduchá a náklady jsou v podstatě minimální. Výsledky vás stoprocentně mile překvapí. 

Proč právě tymián?

Tymián je jedno z nejsilnějších rostlinných antibiotik a disponuje také antiseptickými a dezinfekčními účinky. Pomáhá při nachlazení a také při zánětech dýchacích cest. Ale to ještě není vše. Působí také léčivě při astmatu, bronchitidě, suchém, dráždivém, záchvatovitém či černém kašli a usnadňuje vykašlávání hlenů.

Na výrobu domácího sirupu můžeme použít sušený tymián i ten čerstvý, který nám roste v truhlíku.

Pro výrobu nám stačí pouze 4 suroviny

Potřebujeme:

• cca 13 gramů sušeného tymiánu
• 150 gramů cukru
• 50 gramů medu (pokud nechceme dávat med, prostě dáme více cukru)
• 250 ml vody

Jak na výrobu tymiánového sirupu?

Příprava je velmi jednoduchá a časově nenáročná.

 1. Do kastrůlku dáme cukr, med a zalijeme vodou. Dáme na sporák a na mírném plameni vaříme cca 20 minut - je potřeba, aby se cukr i med důkladně rozpustily.

    2. Hrnec odstavíme a do ještě teplé směsi přidáme tymián. Pořádně ho promícháme a dbáme na to, aby byly všechny kousky potopené. Poté přikryjeme pokličkou a necháme cca 12 hodin louhovat. Já vařím vždy večer a s prací pokračuji druhý den ráno.

    3. Vylouhovanou tekutinu je nyní potřeba zbavit všech kousků tymiánu. Můžeme použít jemné sítko nebo vše přecedit přes plátýnko. A máme hotovo - nyní zbývá už jen sirup přelít do sklenice a uskladnit v lednici.

Podávání sirupu

V případě kašle podáváme 5x denně jednu kávovou lžičku sirupu - dávkování je stejné pro všechny věkové kategorie.

Dobrou chuť.

Tip: Spousta z nás své blízké ráda obdarovává domácími a vlastnoručně vyrobenými dárky, můžete i tento sirup věnovat jako dárek. Stačí jen pořídit pěknou nádobu a trochu si pohrát s ubrouskem a papírem. 

Máte doma půlroční mimino? Člověk tak nějak tuší, že se v dítěti toho musí spoustu "odehrávat" a to nejen na poli řečového vývoje. A i když dítě ještě nemluví "opravdovými" slovy, každý rodič ví, že dítě komunikuje už dávno před tím, po svém. Než ale spustí se slovy, musí řeč nebo jazyk, chcete-li, doslova nasát. 

Víme, že děti jsou v kontaktu s jazykem už v prenatálním období /předčítáme břichu/, tedy v 6 měsících už jsou to zběhlí posluchači. Děti totiž v tomto období disponují mimořádnou fonematickou citlivostí, což znamená, že rozlišují i ty kontrasty jednotlivých hlásek, které my dospěláci už NEjsme schopni zachytit i kdybychom se snažili sebevíce.                                         

(fonematická od slova foném = zvuková podoba hlásky)

 Citlivost k hláskám dětí okolo 6. měsíce je omračující.

naše malá "houba" v 6měsících ;)

Pokud máte doma dítě tohoto věku, věřte, že je nyní "ultrahoubou" na hlásky. Werkerová a Tess (1984) svým výzkumem prokázali, že děti 6-8 měsíční dokáží například zachytit a rozeznat hlásky, které vůbec nejsou obsaženy v jejich mateřštině. Citlivost se dále vztahuje třebas i na nuance jedné hlásky  (př. slovenská a česká varianta hlásky L).

Tu nejsilnější citlivost děti začnout ztrácet přibližně od 8. měsíce.  Objevilo  se ve vás "cukání", zda by nebylo od věci vašemu "superdítěti" už v půl roce pouštět pohádky v cízím, nejlépe exotickém jazyce? ;) Nebo povzdech,  že tuto "supervlastnost" ztrácejí? 

Neplašte se, jedná se o jev typu "využij nebo zapomeň". Mozek totiž potřebuje volnou kapacitu a dítě se tak může věnovat třeba samotné produkci slov.

A vůbec, v prvním půlroce se děti mají co nejvíce mazlit s rodiči, má se jim zpívat ... a ne jim nabízet k poslechu nahrávky cizích jazyků nebo jim platit čínskou chůvu ;)  Není snad důležitější, že z dítěte vyroste harmonická osobnost s tématy k dialogu, než že umí v pěti jazycích mluvit o počasí? (trošku přeháním)

Onu fonematickou citlivost ztrácí dítě nejdříve u samohlásek, které zodpovídají za akcent, dialekt. Pokud chcete mluvit co nejvěrněji nějakým akcentem, třebas britskou angličtinou, musíte dokonale zvládnout samohlásky, souhlásky totiž nejsou tak podstatné. A tak se už v půl roce začíná klubat např. malý "severomoravaček", který dokáže vnímat, že samohlásky lze vyslovovat i dlouze, ale nakonec upotřebí do svých slov to, co slyší od rodičů a v nejbližším okolí nejčastěji - tedy "všeckokratce".

Následně se vytrácí citlivost u souhlásek, ta klesá pomaleji a vyhasíná mezi 8 až 10 rokem.  Tedy nějakou citlivost děti využijí ještě při učení se cizímu jazyku i na základní škole.

Co dalšího dokáží děti "nasát" z oblasti řeči, před tím než promluví, zmíním i v některém z příštích příspěvků. Je obdivuhodné, v jak krátkém čase si děti dokáží řeč osvojit.  Nechtějme po nich více, nechme je hrát si a přirozeně vnímat. Zaslouží si to a nutně to potřebují.

více článků k tématu vývoje řeči/ logopedka matkou zde pro slova

#blogujeme(24)  #mk_blog_academy(18) #vyvoj_ditete #vychova_vzdelani

Kdo chodí na logopedii, ten ví, kdo ne, možná bude překvapen, že součástí celého procesu není pouhý nácvik jednotlivých hlásek a slov. Pro tento nácvik je velmi důležité správné postavení mluvidel, práce s hlasem i správné dýchání. To si ale málokdo uvědomuje. Pokud má dítě v některé z této oblastí potíž, projeví se to. Proto jsou součástí nácviku výslovnosti i tzv. průpravná cvičení.

Co jsou průpravná cvičení

Průpravná cvičení jsou velmi důležitou součástí celého procesu nácviku správné výslovnosti. Mohou je však s dětmi provádět i rodiče doma, i učitelé v mateřských školách v rámci pravidelných aktivit. Stačí pár minut. Je však nutné provádět je správně a zábavnou formou. Do těchto cvičení řadíme dechová, fonační a artikulační cvičení.

To,  že logopedické cvičení není pouze o samotném nácviku hlásek, potvrzuje i jedna z maminek: "Logo není, že tam jdeš, dítě sedí a něco opakuje. To je souhrn činností, které vedou k tomu, aby se dítě vyvíjelo správným směrem - k dobré výslovnosti. Pracuje se s přiřazováním obrázků, logickým uvažováním, kreslením, musí ovládat motoriku - nejen ruce, ale i ústa, obličej...“

Dechová cvičení

Dechová cvičení mají navodit klid a koncentraci. Zařazují se tedy na začátek hodiny. Lze je provádět vleže i ve stoje, vždy dbáme na správné držení těla, aby docházelo ke správnému nádechu a výdechu. Cílem cvičení je prohloubit správný nádech a výdech a umět s ním pracovat – prodloužit ho a usměrnit.

K dechovým cvičením využíváme různé pomůcky např. brčka, píšťalky, frkačka, bublifuky, větrníky, foukací harmoniky atd. Existují i různé hry, které lze koupit např. foukadlo, foukací lotto či logopedickou turbínku. Je dobré je provádět ve vyvětrané místnosti a kombinovat s cvičeními fonačními či pohybovými. Pozor u epileptiků, pro ně nejsou dechová cvičení vhodná.

V rámci dechových cvičení lze procvičovat především:

Prodloužený nádech nosem bez zvedání ramen - čichání ke květině, využití vonných polštářků a čichání k nim.

Postupné prodlužování a zpomalování výdechu - foukání na zrcadlo, do vlasů, na chmýří z pampelišky, využití bublifuku, foukání brčkem do sklenice s vodou, foukání na zapálenou svíčku tak, aby nezhasla.

Usměrňování výdechového proudu - foukání do peříček, foukání do míčku z papíru, který se snažíme fouknout do brány, foukání do lístku na vodě a jeho posouvání vpřed, rozfoukávání barev na papíře.

Nácvik dechové výdrže - přenášení drobného a lehkého obrázku brčkem z místa na místo, např. na strom z papíru přeneseme brčkem jablíčka z papíru a opačně.

Hospodaření s dechem - vyslovování slov či slabik na jeden nádech, bublání brčkem do vody, fajfka s míčkem.

Fonační cvičení

Jak již bylo zmíněno, s nácvikem dýchání se současně provádí cviční fonační. Jejich cílem je nácvik správného hlasového (mluvního, pěveckého) projevu. Důležité ale je dodržet hlasovou hygienu a tím předejít poruchám hlasu. To znamená nepřepínat hlas a zbytečně nekřičet, používat měkký hlasový začátek, dodržovat pitný režim a pít nápoje v pokojové teplotě, při nachlazení hlas nepřepínat, snížit hlučnost tam, kde pobýváme, aby nás to nenutilo se překřikovat a mluvit a zpívat ve vhodném rozsahu.

V těchto cvičeních se uplatní, zejména u malých dětí, nápodoba hlasů a zvuků zvířat či různých předmětů. To známe všichni, např. hůůůů, bééé, mééé, túúú atd.

Vhodné jsou také jednoduché říkanky ve spojení s hrou na tělo, např. Paci, paci, pacičky…, Vařila myšička…, Hlava, ramena, kolena palce… atd.

Patří sem i vyslovování několika slov na jeden nádech či postupný výdech a přidávání intenzity v hlase při výslovnosti hlásek, např. ééé, ííí, óóó.

Artikulační cvičení

Tato cvičení jsou velmi důležitá, a nezbytná, pro motoriku mluvidel. Pouze pokud jsou mluvidla správně pohyblivá, dokáží zaujmout správné postavení pro danou hlásku. Není to otázka pouze rtů, ale i jazyka, tváří, čelistí, měkkého patra a mimického svalstva. Všechny tyto oblasti je nutné procvičovat. Jen při jejich správné souhře lze hlásky správně vyslovovat.

Tato cvičení se provádí jako hra a je zde nezbytné zapojit i zrakové vnímání. Dobré je provádět jednotlivé cviky před zrcadlem. Existují i různé pomůcky, například logopedická hra s ústy ve formě kartiček, podle kterých děti opakují pohyby rtů a jazyka.

K těmto cvičením patří následující cvičení:

Cvičení pro pohyblivost jazyka – např. kroužení jazykem, rychlé vysunování a zasunování jazyka, olizování horního i dolního rtu z jedné strany na druhou, vyplazování jazyka, houpání vypláznutého jazyka zprava doleva, kreslení kroužku vypláznutým jazykem, mlaskání jazykem o patro, olizování řezák ze strany na stranu atd.

Cvičení pro pohyblivost rtů – např. špulení rtů a vtahování tváří, posílání pusy, zívání, vytahování koutků do stran, schování jednoho rtu, frkání koníka, střídání úsměvů, brnkání prstem o spodní ret atd.

Cvičení pro pohyblivost tváří – např. nafukování tváří a jejich splasknutí rukama, předávání vzduchu z jedné tváře do druhé a jejích střídavé vyboulení, vtlačování jazyka do tváří, vtahování popleskávání a poklepávání na tváře prsty atd.

Cvičení pro pohyblivost čelistí – např. kroužení čelistí, otvírání čelistí, vysouvání dolní čelisti a předsazování horní čelisti atd.

Cvičení pro pohyblivost měkkého patra – např. šeptání, využití bublifuku, pití brčkem či kloktání.

Cvičení ro mimické svalstvo -  např. různé šklebení se, střídání úsměvu a smutku atd.

Uvedené příklady všech cvičení jsou pouhou inspirací, rozhodně zde nejsou uvedeny všechny možné cviky a jejich varianty, to by bylo na velmi dlouho. Mějte však na paměti, že je nesmírně důležité tato cvičení brát jako hru, ne jako přísný nácvik. Dítě to musí bavit, aby spolupracovalo a rovněž dítě by mělo být na určité úrovni, aby bylo schopné spolupracovat a cvičení vedla k úspěchu. „Lauře třeba trvalo, než byla schopná olizovat si rty kroužením nebo dávat jazyk na horní a dolní ret, přejíždět jazykem zezadu přes zuby atd.“, příklad jedné z maminek, která to potvrzuje.

Různé zkušenosti maminek můžete najít například i ve fóru Jdeme do první třídy a máme špatnou řeč

Použité zdroje:

Metodická příručka logopedické prevence pro účastníky kurzu, Asociace logopedů ve školství, o. s.

Šimonovy pracovní listy 10, Markéta Mlčochová

Zdroj obrázků: pixbay.com

Dnes téma klasické a možná s jedním malým tipem pro rodiče v poklusu, pro rodiče dětí, které odmítají knížky.

Probouzet dětskou řeč lze různě. Čtením, se kterým, jak se můžete dočíst v mém prvním článku předčítáme břichu, můžete začít ještě dřív, než se dítě narodí. Pro někoho možná přehnané, pro někoho kdo se už moc těší, radostné.

Na stará dobrá říkadla nedám dopustit nejen já - náš Toník říkadla doslova hltá.

nad Toníkovou postýlkou

Nejen jako zaklínadlo proti pláči a chmurům poslouží zpívání, v refrénech pomocí rytmu a melodie mohou tolik vyznít očekávaná slůvka. Popisováním obrázků v knížkách můžete taky přispět k tomu, aby dítě "rozvázalo" a možná nejjednodušší způsob k rozvíjení řeči je

                                                           komentování. 

Komentovat můžete cokoli: vybalování nákupu, dění na procházce, oblékání dítěte. Ano, i obyčejné komentování, je velmi důležitým a logopedem doporučovaným pomocníkem v rozvíjení řeči. Komentovat nemusíte jen věci, které  jsou hmatatelné či viditelné. Komentujte i to na co těšíte, ale i to co vás zlobí, mrzí... Komentování emocí neslouží jen k nabídce slovní zásoby. Právě ono komentování zejména negativních emocí, kladně hodnotí i kolegové psychologové. Pokud se na dítě nebo před dítětem rozčílíte, komentujte to. I když vaše "maličké" zcela neporozumí, předáváte energii, atmosféru sdělení. Dítě pak může lépe komunikovat v emočně vypjatých situacích později až bude samo řečníkem. 

V naší době, která je tolik orientovaná na výkon, můžou mé následující rady znít poněkud málo efektně - zachovejte si autentičnost. Dítě se narodilo vám, do vaší rodiny, bude komunikovat s vámi a bude s vámi muset vyjít ;) Je správné chtít být lepším člověkem, lepším rodičem, ale přirozenost komunikace je podstatná.

Ale především buďte spolu, a povídejte si!  Není nic lepšího a důležitějšího. 

další tipy, jak probouzet slova na

www.proslova.cz

#blogujeme(23)  #mk_blog_academy(18)  #vychova_vzdelani #vyvoj_ditete

Vrátili jsme se z víkendu na severní Moravě, kde máme celou naši rodinu a kde, jak se říká, je kraj razovity a tvrdý. A tak i lidé tam mluví krátce a tvrději a často třebas slovy, kterému člověk z místa jen o pár kilometrů dále už nerozumí. Každý region a nářečí má to svoje, ale ať už jde o babičku z Ostravy nebo dědu z Prahy, u všech najdete  něco společného. Všichni v povídání si se svými vnuky použijí zdrobněliny a snad už jen v mizivé míře šišlají.

O faktu, že na dítě nešišláme se zde nechci nijak rozepisovat, ale někdo by mohl mylně k šišlání řadit i užívání zdrobnělin. Zdrobnělin se netřeba bát a v rozumné míře patří do slovníku při komunikaci s dítětem.  (Rozumím tomu, že máme rozumnou míru každý jinde ;)

Užívání zdrobnělin má kromě svého emočního náboje, i pro děti užitečnou vlastnost pomocníka ve skloňování našeho krásného, ale také poměrně složitého jazyka, jak už jsem před časem psala na blogu.

Zdrobněliny jednoho rodu se totiž skloňují stejně. Dítě má u zdrobněliny možnost se zorientovat snadněji, než když slyší slovo v základním tvaru a skloňování tak pro něj bude čitelnější. Zkuste si to!

příklad:

• slova ženského rodu

VODA bez vody, o vodě, s vodou                

VODIČKA bez vodičky, o vodičce, s vodičkou    

POSTEL bez postele, o posteli, s postelí  

POSTÝLKA bez postýlky, o postýlce, s postýlkou

• slova mužského rodu

POLŠTÁŘ  bez polštáře, o polštáři, s poštářem            

POLŠTÁŘEK bez polštářku, o polštářku, s polštářkem                                          

KLOBOUK bez klobouku, o klobouku, s kloboukem  

KLOBOUČEK bez kloboučku, o kloboučku, s kloboučkem 

U malých dětí, které se slovy teprve začínají, používám spíše slova v základním tvaru, jsou kratší a pro dítě tak "stravitelnější". Až později, kdy u dětí očekáváme, že začnou tvořit věty a taky ovládat gramatiku, se zdrobněliny mohou hodit.

více článků o vývoji řeči a radostech z mého světa - logopedka matkou

na www.proslova.cz

#blogujeme(23)  #mk_blog_academy(18)  #vyvoj_ditete #vychova_vzdelani

Měla jsem možnost na pár dní vyzkoušet starší model rostoucí Noigy a mám tak srovnání s naším KiBi. Rozhodla jsem se sepsat tento článek pro ostatní maminky, které se třeba rozhodují mezi těmito dvěma nosítky a nemají možnost vyzkoušet si je osobně.

Tak takhle tedy rozhodně ne. Dejte mě do šátku nebo ergonomického nosítka!

Na začátek musím říct, že nejsem žádná velezkušená nosička. K nošení jsem přičichla náhodu před rokem, když měla malá 3 týdny. U doktorky hrozně plakala a maminka, se kterou jsme byly v porodnici a objednané u dr hned po sobě, mi ji navázala do šátkového mei tai. Malá se okamžitě uklidnila a to byl ten impuls! Měla jsem možnost vyzkoušet nosítko Marsupi plus, které je na malá miminka asi do 3 měsíců. Pak jsem se hecla a po dlouhém studování a poradách jsem koupila první šátek - starý Amazonas, který nám dobře sloužil až do 10měsíců malé. Chtěla jsem i nosítko a po pár dnech pátrání a kombinování zvítězilo KiBi. Líbilo se mi, že je rostoucí a také cena byla přívětivá. Malou jsem nosila od 3,5 měsíců (i když výrobce uvádí od 4-6 měsíců, ale hlavním faktorem je, aby dítě drželo hlavičku a aby nebyl sed příliš široký). KiBi nepoužíváme denně, ale je to takový pomocník, že bez něj nevyjdu z domu. V následujících odstavcích zkusím popsat rozdíly mezi KiBi a Noigou. Upozorňuju, že jde o moje subjektivní pocity a poznatky.

Bederní pás

Začnu netradičně - odspodu.

• Bederní pás u Noigy je o poznání silnější. Je více vypolstrovaný, než u KiBi, také o něco málo širší.
• Noiga má na bederním pásu dva samostatné pásky, zakončené plastovou sponou. KiBi má jen jednu sponu, zato větší.
• Noiga nemá spony zabezpečené "zámkem" ani gumičku, jakožto druhé jištění.
• KiBi má všechny popruhy opatřené malou gumičkou na konci. Ta umožňuje přebytečný kus pásu smotat a zajisti, aby neplandal.

Rozšiřování sedu

• Noiga je opatřena suchým zipem na bederáku, KiBi má na bederáku 4 druky (patenty), přičemž jdou všechny úplně odepnout. 

Ramenní popruhy

Obě nosítka umožňují nosit jak s překříženými popruhy, tak s popruhy "na batoh". Obě nosítka mají "mezilopatkovou přezku", díky které ramenní popruhy nesjíždějí dolů.

• KiBi má tu část přezky, která se zacvakává, na ramenním popruhu a je plně posuvná; část, do které se zacvakává je pevně přišitá k zádové části. Spona je opět opatřena zámečkem.
• Noiga má spony přesně naopak, obě jsou posuvné, ale nejsou jištěny zámečkem. 

Kapuce

• Noiga má kapucku úplně oddělávací (připíná se patentky i na zádovou opěrku i na ramenní popruhy), "3D" a s ušima 🙂
• KiBi má kapucku srolovatelnou do kapsičky v zádové opěrce, připevňuje se přezkama na ramenní popruhy a je to jen jednoduchý čtverec látky.

Ramenní popruhy a zádová opěrka

• Noiga má ramenní popruhy více polstrované, než KiBi. Obě nosítka mají přezky, kterými se dá upravovat vzdálenost mezi dítětem a nosičem.
• Obě nosítka mají šňůrky na stažení přebytečné látky - vprostřed zhruba na zadku; Noiga má ještě jednu na zádech a dvě po bocích. KiBi má po bocích pevnější pásky, jimiž se dají pozvednout kolínka výš.
• Zádová opěrka je u Noigy pevně přišitá k ramenním popruhům, narozdíl od KiBi, u kterého je možné ji posunovat. Vevnitř v ramenním popruhu je malá karabinka, kterou se dá upevnit výška zádové opěrky.

Skladnost

• KiBi má na bederáku dvě tenké gumičky, které je možné přetáhnout přes srolované nosítko a udělat z něj jakousi "ledvinku" či pomůcku k poponášení chodícího dítěte.
• Noiga se bohužel tváří, že ji musíte nosit ve zvláštním zavazadle, ale s trochou fantazie se dá bočními tkaničkami přichytit na očka na bederáku a vypadá pak podobně, jako KiBi.

Moje zhodnocení

Možná jsem ovlivněná tím, že přes 3/4 roku používám KiBi, a také tím, že Noiga se u nás ohřála jen na 2 dny a neměla jsem tudíž možnost vyzkoušet ji ve stejné míře. Nicméně za sebe bych se znovu rozhodla pro Kibi.

Co se týče "technické stránky" a bezpečnosti, jednoznačně u mě vede KiBi (dvojité jištění přezek, lepší systém skládání, nikde se nic nepovoluje). U Noigy mi trochu vadilo, že spony nejsou nijak uzamykatelné (tato funkce se dá za poplatek zřejmě dokoupit přímo u paní majitelky), šňůrky na stahování přebytečné látky skoro nedrží (musí se udělat uzel), sponka za krkem se mi hodně špatně zapínala (v nejvyšší pozici to šlo, ale řezala mě do krku, ve spodní pozici jsem na ni nedošáhla), skládání do ledvinky se dá taky za poplatek dokoupit. U Noigy mi vadilo, že nejde posouvat zádová opěrka celá dolů, jelikož v KiBi si malá občas vystčí ruce ven a látku má tudíž pod pažemi. U KiBi se mi líbí řešení skryté kapuce - když je schovaná, ničemu nezavazí, neplandá; Noiga musí mít kapuci buď připnutou a plandá, a nebo odepnutou úplně a musíte ji nosit s sebou v tašce. Přednosti Noigy vidím v tom, že má více polstrované popruhy, tudíž se nic nezařezává a je to opravdu příjemné ponošení. Další výhodou Noigy je větší výběr vzorů (můžete dodat svůj šátek, nebo si vyberete ze vzorníku). Čekací doba a komunikace s paní majitelkou je už horší (nemám osobní zkušenost, jen co jsem četla na internetu), zato KiBi jsem objednala odpoledne, za 15 minut mi z e-shopu volali a druhý den bylo u nás. I přes to, že KiBi přichází čas od času s novými vzory, je nedostatkové. V obou nosítkách se dá vcelku pohodlně kojit za chůze 😀

(pozn. Noiga nese roční dítě a KiBi 3,5měsíční; je navázáno poprvé, takže málo podsazeno)