Letní krásné a slunečné dny nás doslova lákají k tomu, abychom šli s dětmi ven. Kdo by také chtěl být zavřený doma mezi rozpálenými zdmi, když je venku tak krásně. Procházka v parku, výlet do lesa, běhání na louce, válení se u rybníka nebo výlety někam za kulturou. Zažít se toho dá hodně. Možná však tápete nad tím, jak děti v létě obléknout. 

Jak oblékat v létě novorozence a malá miminka

Prvním problém začíná už při odjezdu z porodnice, kdy řada maminek tápe, co tomu malému drobečkovi obléknout. Dobře to vyřešila maminka klararas: „Pokud nás přepadnou tropický tepla, tak stačí body s dlouhým rukávkem, dupajdy, ponožtičky nebo bačkůrky a čepička. A pokud bude kolem těch 26 a míň tak přibalte slabší svetřík, popř. dečku přes autosedačku.“

A do čeho oblékat malá miminka ve velkém horku? Mnoho maminek dělá základní a zároveň i velkou chybu v tom, že dítě oblékají až příliš. Dobré je řídit se tím, co máte na sobě vy sama. A přesně tolik dejte i dítě a k tomu můžete maximálně jednu vrstvu navíc. Stejně tak to má i maminka kalo: „Já zastávám zásadu oblékat dítě podle toho, co si beru sama + 1 vrstva na těle navíc (+ samozřejmě přikrývka v kočárku).“  Tím se řiďte a budete mít spokojené dítě bez potniček a jiných potíží. Super jsou třeba bavlněné kraťásky, tílko, body bez nohaviček. Vzdušné a vyrobené z přírodních materiálů.

Oblečení, když je venku víc jak dvacet stupňů určitě vyřešíte snadno, často se ale zapomíná na to, že je důležité především malé miminko chránit před UV paprsky vhodným opalovacím krémem. S miminkem byste měli být na slunci nebo spíše ve stínu jen dopoledne asi do 10. hodin ráno a pak až od 16. hodin odpoledne. Opatrní buďte zejména s miminkem v kočárku, kde se klidně může teplota vyšplhat až na 50 °C.

Miminku můžete zajistit v kočárku chládek speciální odvětrávací matrací v kočárku, která má speciální kanálky, které z matrace odvádějí vlhkost. Některé kočárky mají i velmi zajímavý systém odvětrávaní korby. O tom se informujte u prodejce. V létě nezapomínejte ani na síťku proti hmyzu, protože vosa nebo včela by mohla být pro kojence velmi nebezpečná.

Malé miminko vyndávejte z kočárku pravidelně a osvěžujte omytím zátylku, nožiček a ručiček. Předejdete vzniku nepříjemných potniček. Vhodné je i bavlněné oblečení. Miminko můžete také položit na deku nebo podložku do stínu, uvidíte, že bude mnohem šťastnější než v kočárku. Nejšťastnější bude, když ho navíc úplně vysvlečete. Tak se bude i mnohem lépe otáčet, pohybovat a zkrátka celkově bude veselejší. Večer doma

nezapomeňte dítko dobře prohlédnout kvůli klíštěti.

Tekutiny jsou nezbytné

Pokud kojíte, nemusíte v podstatě nic řešit. U miminek na příkrmech a umělé stravě musíte na pravidelné doplňování tekutin velmi dbát. U miminek a malých dětí dochází velmi rychle k dehydrataci. Proto je pití opravdu důležité. Jakmile se vám bude zdát dítě bledé a neklidné, ihned ho ochlaďte vlhkou plenkou a dodejte tekutiny. Pokud by byly reakce příliš velké (zvracení, průjem, šok), okamžitě vyhledejte lékaře.

Jak oblékat v létě batolata?

Je sice známo, že u malých dětí uniká teplo rychleji než u dospělých, přesto není nutné je zbytečně oblékat. Oblékejte přiměřeně, jak v létě, tak i v zimě. Řiďte se zdravým selským rozumem. Jistě nebudete dítěti v tropických dnech dávat čepičku, rukavičky a kabát. Když vy půjdete v šortkách a tílku, může jít v tomtéž i dítě. U batolat je výhoda, že už nejsou tak náchylná ke změnám teplot a zároveň si i dokáží říct, zda je jim teplo nebo zima. Méně oblékat můžete dítě i v noci, klidně do trička a kraťásků nebo overálků s krátkým rukávem i nohavicemi. Dobře to dělá i maminka jjaanca: „Bodyčko s krátkým rukávem a bez přikrývky. Občas v noci zkontroluju, jestli nemá studené nožičky a nemá.“

Ostatní pravidla jsou stejná, jako u miminek. Chraňte pokožku dětí opalovacím krémem, odpoledne mezi desátou a šestnáctou hodinou se vyhýbejte slunci, dávejte dítěti vhodnou pokrývku hlavy a sluneční brýle a nezapomeňte na pitný režim.

Zdroj obrázků: www.pixabay.com

Odběru plodové vody se některé maminky obávají. Právě tak ale lze odhalit určité genetické odchylky. Místo tohoto invazivního vyšetření však lze absolvovat vyšetření, které se provádí z krve a tudíž při něm nic nehrozí, jde o Prenascan, který má jen o trochu menší pravděpodobnost. Jde však o test placený.

Prenascan nebolí

Zatímco odběr plodové vody může nastávající maminku bolet (podle toho, kudy se vede vpich jehly) a znamená určité, byť nepatrné riziko zanesení infekce, Prenascan nebolí, provádí se při něm jen a pouze odběr krve. Tato krev se následně testuje, zjišťují se v ní úlomky DNA miminka, ta se pak vyšetřuje, zda nejsou přítomny chromozomální vady. Takto lze odhalit s 99% jistotou Downův syndrom, kterého se obávají zejména maminky nad 35 let, dále pak Edwardsův a Patauův syndrom. A pokud chcete, můžete si nechat s jistotou zjistit pohlaví. Tento test se provádí od desátého týdne těhotenství, kdy ještě není možné zjistit pohlaví ultrazvukem, takže se můžete dozvědět oproti jiným maminkám o mnoho dříve, zda čekáte holčičku, nebo chlapečka. Spolehlivost tohoto zjištění se udává 98%.

Dozvíte se velmi brzy pohlaví

„Test mi dělali ve dvanáctém týdnu. Výsledky jsem dostala již za týden, takže jsem věděla, že čekám kluka již tehdy, když na mě těhotenství nebylo zdaleka vidět,“ říká maminka Lucka, která pomocí testu vyvrátila nedobré výsledky z triple testu. Prenascan se doporučuje u maminek nad 35 let, při asistované reprodukci, při zhoršených výsledcích u biochemického testu. „Odběru plodovky jsem se bála, tak jsem si zaplatila tohle, a to kvůli špatným výsledkům triple testů. Ty předpověděly pravděpodobnost 1:150 pro riziko Downova syndromu, a tak jsem se musela rozhodnout, kterého testu využiji,“ uvedla maminka Martina.

Výsledky se posílají přes moře

Provádí se na odborných klinikách, které se zabývají asistovanou reprodukcí. Prvním krokem je pohovor s genetičkou, která konkrétní případ s maminkou rozebere a vysvětlí jí, co přesně může v jejím případě test odhalit. Poté si nechá maminka odebrat krev, která se zašle do laboratoře, bohužel u nás žádná taková laboratoř neexistuje, většinou se vzorky posílají do Hong Kongu do certifikovaného zařízení.

Výsledky kolem týdne

Zhruba po týdnu (ačkoliv se většinou uvádí týdny dva) jsou k dispozici výsledky. Ty zavolá pracovník zařízení mamince na telefon, který uvedla. Pakliže si přála sdělit pohlaví, dozví se i pohlaví miminka. Ačkoliv se spolehlivost testu udává 99%, lékaři dopředu uvádějí, že jeho výsledky (pokud jsou negativní) je třeba ještě potvrdit vyšetřením, které má stoprocentní vypovídající hodnotu, a to sice odběrem plodové vody.

Vysypte si kasičky

Prenascan bohužel nehradí žádná z pojišťoven. Test se nabízí již nikoliv let a jeho cena ani neklasá, ani pojišťovny neplánují, že by test proplácet plánovaly. Pokud se pro něj rozhodnete, musíte předem zaplatit 12 500 korun. Maminky, které test absolvovaly, však nelitují: „Platila jsem 12.500 Kč a odběr krve byl naprosto bezbolestný, 1 zkumavka. Finanční částka je to vysoká, ale v porovnání s cenami IVF, na které nepřispívá zdravotní pojišťovna, a které jsme několikrát hradili ze svého, se to dá unést. Za tu jistotu a klid to určitě stojí,“ píše například maminka Mirka.

Zdroje:

www.gennet.cz

www.prenascan.eu 

Když má vaše dítě horečku, je to pro vás nepříjemná věc, vyvolávající obavy. Běžně však není čeho se obávat, horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemoci, lépe řečeno znak toho, že tělo samo se snaží s nějakou infekcí vypořádat. Proto je dobré si uvědomit, že není dobré teplotu ihned srážet, protože jde o přirozený mechanismus lidského těla, který by se tlumením přerušil a tělo by přišlo o možnost se s nemocí vypořádat rychle a samo.

Co si představit pod pojmem horečka

Za horečku se považuje teplota nad 38°C měřenou v podpaží. Teplota mezi  37°C – 38°C je pouze zvýšená.  U nejmenších dětí je však lehce zvýšená teplota normální.  Také je dobré vědět, že tělesná teplota se v průběhu dne mění a nejvyšších hodnot dosahuje večer.

V případě, že se vyšší teploty u dítěte objeví, určitě je dobré stav dítěte sledovat. Pokud se neobjevují žádné jiné potíže, únava, bolesti, nevolnost atd., obvykle není nutné teplotu srážet nebo hned běžet k lékaři, postačí průběžné sledovaní stavu. V případě, že se vám cokoli nezdá, dítě má i jiné potíže nebo teplota přetrvává více dní, je dobré lékaře navštívit.

Srážet horečku se doporučuje až od 38°C výše, to aby mělo tělo šanci se za její pomocí samo s nemocí vypořádat. Jakékoli snížení potlačí horečku, ale nepotlačí nemoc, proti které tělo horečku vyvinulo.  Samotné snižování teploty lze dvěma způsoby – za pomoci léků nebo za pomoci tzv. fyzikálních metod. Pokud tedy ke snižování horečky přistoupíte, nejdříve můžete vyzkoušet metody bez léků, tedy metody fyzikální.

Přehled postupů bez použití léků

V následujících řádcích se vám pokusím jednotlivé fyzikální metody snižování horečky přiblížit.

Zábal

Nejčastěji používaný postup, od kterého už se ale postupně upouští. I já si o jako malá pamatuji. Nahé dítě zabalíte do mokrého prostěradla či jiné textilie namočené ve vodě kolem 30°C. Ničím dalším už nepřikrýváte. Lze opakovat po 15 – 20 minutách. Zábal funguje tak, že odpařující se voda ochlazuje tělo.

V současné době se ale doporučuje zabalit do vlhkého textilu pouze zápěstí a lýtka, případně ještě dát obklad na čelo. Tento způsob je pro tělo šetrnější.

Octové ponožky

Alternativou zábalů lýtek mohou být tzv. octové ponožky. Ponožky namočíte do roztoku půl litru vody a pěti lžic octa. Ocet sám o sobě má totiž stahující a chladivé účinky, mírně dezinfikuje a tlumí pocení.

Koupel nebo sprcha

O se koupele týká,  pro začátek by voda měla být cca o 2 stupně chladnější než aktuální teplota těla dítěte. Postupně ji lze ochlazovat přidáváním studené vody, ale jen do teploty 30°C. Nikdy nepoužívejte vodu studenou.

Vaničku stačí napustit do výšky 5 cm, položit do ní dítě a houbou omývat. Koupel provádějte max. 5-10 minut v kuse.

Ty samá pravidla platí i pro sprchu, sprchujte především trup a končetiny.

Ledové obklady

Ledové gelové polštářky nebo kostky ledu zabalené do kapesníku a pokládané do třísel jsou také způsobem, který lze použít. Odborníci ale doporučují toto opatření přenechat lékařům.

Tělo na tělo

Posledním zmíněným způsobem snížení teploty je tzv. tělo na tělo. Hodí se především u těch nejmenších dětí. Svlečené dítě si maminka položí na své nahé tělo. Může tak s děťátkem ležet jen lehce přikrytá nebo ho takto mít v šátku. Zjednodušeně řečeno, tělo maminky přijímá teplotu dítěte a ty se vyrovnávají.

Upozornění na závěr

• Zábaly a obklady či koupele provádějte pouze v případě, že má dítě teplé končetiny, to znamená, že teplota už neporoste a dosáhla svého vrcholu. Pokud jsou končetiny chladné, teplota ještě poroste.
  
  
• Pokud má dítě mramorovou kůži, husí kůži, třesavku či nějakou vyrážku, rovněž se vyhněte zábalům, obkladům i koupeli.
  
  
• Pamatujte na dostatečný příjem tekutin, nejlépe v pokojové teplotě.
  
  
• Při provádění fyzikálních metod srážení teploty se doporučuje teplota v místnosti mezi 20 – 24°C
  
  
• Maminky často snižují horečku ze strachu z febrilních křečí, ty hrozí u dětí do cca šesti let věku a souvisí s nevyzrálou nervovou soustavou. Většinou se objevují u vysokých horeček, ale pozor, mohou se objevit i u nižších, ve většině případů nejsou totiž způsobeny vysokou horečkou jako takovou, ale jejím prudkým nárůstem.
  
  
• Nepomáhají-li uvedené metody vyzkoušejte léky nebo navštivte lékaře.
  
  
• Objeváli se teplota nad 40 °C a nejde-li srazit, vyhledejte raději lékaře.

Jak srážíté horečku vy? Podělte se s maminkami o vaše zkušenosti.

Použité zdroje:

http://www.azrodina.cz/1471-o-lecive-sile-horecky

http://mudrbartuskova.cz/clanek_03.html

https://www.vitalia.cz/clanky/naucte-se-zabal-pri-horecce-aby-pomahal-a-neskodil/

Zdroj obrázků:

pixbay.com

Růstový spurt je termín označující období zrychleného růstu člověka. Nejrychleji za celý svůj život roste jedinec v prvním roce, tj. v novorozeneckém a kojeneckém období. Další zrychlení růstu obvykle přichází v 7 letech a pokračuje pubertální akcelerací (u dívek od 12-13 let, u chlapců od 14 -15 až do dosažení tělesné dospělosti v 17, příp. 20 letech). 

V růstovém grafu Státního zdravotního ústavu je dobře vidět, že růst kojeného dítěte není lineární - v určitých obdobích je rychlejší (první 2-3 měsíce života), jindy pomalejší (zejména kolem 5-6. měsíce věku), viz červená křivka:

Růstový spurt a kojení

V souvislosti s kojením se mluví o růstovém spurtu kolem 7.-10. dne, 2-3 týdnů, 4-6 týdnů, ve 3. měsíci, 4. měsíci, 6. měsíci a 9. měsíci, nicméně tyto časové údaje jsou jen orientační. Některé zdroje uvádějí jako období spurtů jen 3. a 6. týden a 3. a 6. měsíc.

V této době matka pozoruje častější zájem o kojení přes den. Miminko je více neklidné a plačtivé, vyjadřuje vyšší potřebu příjmu mléka. Na krmení se budí častěji i v noci, hůře spí. Při kojení může dávat najevo nespokojenost nad nedostatečným tokem mléka. Růstový spurt tak může přecházet až v bojkot kojení.

Příznaky růstového spurtu matky většinou pozorují 2-3 dny než dojde k úpravě produkce mléka. Někdy může trvat i týden a déle, v tom případě se doporučuje zkontrolovat, zda je vše v pořádku s technikou kojení. V této době by se matka měla řídit obecnými doporučeními pro zvýšení tvorby mateřského mléka a dítěti v jeho požadavcích na kojení vyhovět. Dokrm umělým mlékem nebývá nutný a není ani doporučován.

Růstový spurt se může vyskytovat i u dětí nekojených, na umělé výživě. V tomto případě se doporučuje konzultovat s pediatrem množství umělého mléka, které by mělo dítě přijmout.

Růstový spurt jako kojící mýtus

Výše uvedenému oponuje teorie tvrdící, že příjem mateřského mléka je mezi 1. – 5. měsícem téměř konstantní co do objemu. Podle nároků dítěte se pouze mění jeho aktuální složení. Podle této teorie je časté kojení naprosto běžným jevem, a kromě nutritivní funkce má i silnou funkci psychosociální a regulační pro tělesné pochody (tělesná teplota, tep, hormonální činnost, cirkadiánní rytmy).

Náhlá vyšší potřeba kojení a neklid pak není důsledkem růstového spurtu a potřeby většího množství mléka, nýbrž nejčastěji je následkem snížení tvorby mléka, nástupu nemoci nebo psychického vypětí, kdy se dítě u prsu uklidňuje. Snížení tvorby mléka může souviset s horší technikou kojení, používáním dokrmu či náhražek prsu (kloboučky, dudlíky, láhve), s omezováním délky a frekvence kojení. Také méně častý blízký fyzický kontakt s dítětem a používání hormonální antikoncepce může ovlivňovat laktogenezi.

Řešením je opět navýšit tvorbu mateřského mléka, o této problematice naleznete více ve článku Jak kojit.

Související články

• Kojení
• Jak kojit
• Bojkot kojení
• Mateřské mléko
• Vývoj dítěte

Více o růstovém spurtu na modrykonik.cz

Diskuze: Jak poznám růstový spurt?

Diskuze: Růstový spurt. Co je to?

Diskuze: Růstový spurt a krmení UM/MM flaškou.

Diskuze: Růstový spurt nebo hlad?

Diskuze: Růstový spurt nebo málo mléka?

Použité zdroje

1. http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/rustovy-spurt-kojenych-deti-veliky-mytus/
2. http://www.kojeni.cz/novinky/rustovy-spurt/
3. https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spurt/
4. http://szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/LETAK.pdf
5. https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Breastfeeding

Horko je takřka k nesnesení. Stačí pár tropických dnů a nocí a naše byty, ulice i pracoviště jsou rozpálená takřka do běla. I doma šplhají teploty ke třicítkám a v noci to o moc neklesne. Nedá se tu bydlet, spát a skoro ani dýchat. Bohužel se v poslední době tropické dny a noci opakují poměrně pravidelně. Jak je přežít? Jedině s našimi skvělými tipy. Především musíte být velmi opatrní na děti, protože ty zvládají vedra mnohem hůř.

1. Pitný režim (a hromada vykřičníků k tomu)

Pijte, pijte, pijte, jinak hrozí dehydratace nebo úžeh. Oboje se ohlašuje bolestí hlavy. Mějte vždy po ruce láhev s vodou a pravidelně pijte. Rozhodně není dobře, když nepijete pravidelně přes den, a pak to chcete všechno nahnat až večer. Příliš velké množství tekutin najednou zatěžuje ledviny. Do pitného režimu můžete započítat i polévky nebo třeba meloun.

2. Zelenina je super

Obědvejte a klidně i večeřte lehké zeleninové saláty. Nezatíží zažívací trakt, jsou osvěžující a chladivé. Navíc nebudete tolik unavení. Vynechejte sladkosti a sladké limonády, protože cukr působí únavu a malátnost.

3. Studené raději ne

I když to velmi láká, ledové tříště, ledová káva nebo zmrzlina jsou sice skvělí v tu chvíli, kdy je konzumujete, ale za chvíli váš organismus vyšle signál, že je mu zima a je potřeba ho zahřát. Ideální je konzumace potravin v normální pokojové teplotě.

4. Opatrně s klimatizací

Buďte opatrní na klimatizaci. Je to sice lákavé, ale náhlé přechody z horka do zimy nejsou pro vaše zdraví vůbec vhodné. Jen si uženete rýmu nebo i angínu. Klimatizaci byste měli mít nastavenou maximálně o pět stupňů méně, než je venku.

5. Volte vhodné oblečení

Noste světlé barvy, volnější a vzdušné oblečení, savé materiály (len, bavlna). Takové oblečení vám v horku bude velmi příjemné. Rozhodně se vyhněte černé barvě a oblečení, které obepíná tělo. Nezapomeňte ani na nohy a nechte je volně větrat v sandálech nebo pantoflích.

Myslete i na pravidelnou výměnu lůžkovin. V létě se víc potíte. Proto častěji perte a používejte jen lehkou deku či prostěradlo.

6. Hygiena je důležitá

Sprchujte se pravidelně vlažnou vodou a mějte u sebe po celý den deodorant, který odrazí nepříjemný zápach. Ocení to i ostatní lidé na ulici.

7. Vynechte alkohol

Nezapomeňte, že na sluníčku se účinky alkoholu násobí. Vynechte alkohol a rozhodně tvrdý alkohol. Jestliže si chcete občas skleničku dát, volte malé pivo či vinný střik.

8. Větrejte ráno

Otevírejte okna doma i v kanceláři brzy ráno, když je vzduch ještě trochu chladnější. Poté zatáhněte žaluzie nebo závěsy a pusťte klimatizaci, pokud můžete. Dejte si na stůl malý větráček, který vás příjemně ochladí.

9. Nezapomeňte na pravidelné přestávky

Nenechte se v práci předřít. Vysvětlete svému nadřízenému, že když vám povolí kratší přestávky, dokážete podat mnohem lepší výkony.

10. Chraňte se před sluncem

Sluníčko dokáže být hodně nebezpečné a zejména v případě vaší pokožky. Proto se pravidelně mažte krémem s UV filtrem a klidně i několikrát denně.

A co dělat v případě, kdy se vám ochladit nepodaří? Máme tu pro vás jako bonus ještě několik zaručených možností. Prvním z nich je kryokomora, kde je extrémní teplota až mínus 120 °C. Navíc má léčebné účinky. Stojí cca 350 Kč/hodinu. Jestliže nechcete nic platit, dojděte se ochladit do supermarketu. Stačí se chvilku procházet mezi regály se zmrzlinami a mraženým masem.

Kde ještě hledat útočiště před dotěrným sluncem?  Zkuste chladivé stěny vinného sklípku. Jen opatrně s množstvím vína! A na co jsme zapomněli? Samozřejmě na koupání. To milují především děti. Pokud hledáte odpověď na otázku, kam s dítětem v tom šíleném vedru, je to den strávený u vody.  Jen nezapomeňte dodržovat naše tipy, abyste domů nepřišli s pořádným bolehlavem a spáleným tělem.

Zdroj obrázků: www.pixabay.com

O domácích porodech toho bylo napsáno již mnoho. Strana proti argumentuje děsivými scénáři umírající matky i dítěte a strana pro zase děsivými porodníky praktikujícími drastické metody.

Pojďme si ale v klidu a bez emocí probrat reálná rizika, která můžou při po porodu i po předchozím fyziologickém těhotenství nastat a zda se dají takovéto komplikace řešit v domácích podmínkách.

Komplikace si rozdělíme na komplikace ze strany matky a komplikace ze strany plodu.

Komplikace ze strany matky

Nejčastější příčinou úmrtí matky při porodu v dobách minulých bylo právě krvácení. Podotýkám, že to bylo v dobách, kdy se doma rodilo běžně, takže spojovat poporodní krvácení s aktivním vedením – tedy lékařským – vedením porodu není adekvátní. Příčin poporodního krvácení může být mnoho. Jedná se o krvácení z porodních poranění, které je ale zřídka natolik intenzivní, aby rodičku bezprostředně ohrožovalo na životě. Dále se jedná o krvácení při zadržené placentě. V tomto případě je povětšinou na vině uložení placenty. Placenta je k děloze přirostlá více, než by měla. Krvácení při zadržené placentě již může dosahovat intenzity život ohrožujícího krvácení.  Největším strašákem porodníků je však krvácení způsobené špatným zavinováním dělohy  tzv. hypotonie - děloha se hůře zavinuje. Nebo atonie – děloha se nezavinuje vůbec. Tento stav je spojený s masivním život ohrožujícím krvácením, který vyžaduje intenzivní nemocniční péči a 10 minut čekání na záchranku může rozhodovat o životě i smrti rodičky.

Komplikace ze strany plodu

Zde bych zmínila primárně hypoxii plodu, tedy stav, kdy miminku akutně chybí kyslík. Nejčastěji je na vině zúžení nebo úplné uzavření průtoku krve v pupečníku. Příčina může být obtočení pupečníku, uzel na pupečníku a nebo ta nejhorší varianta – výhřez pupečníku. Pupečník může být obtočený kolem krku miminka, ale také kolem nožičky či těla. Obtočení i uzel zpravidla nedělá zásadní problémy v průběhu těhotenství a většinou se projeví až při kontrakcích.  Hypoxii bezpečně odhalíme při CTG monitorování plodu. Akutní hypoxie vyžaduje provedení neodkladného císařského řezu, popřípadě klešťového porodu či provedení vakuumextrakce, pokud je již hlavička vystouplá v porodních cestách. Tyto zákroky je prakticky nemožné provést v domácích podmínkách. 

Ano, zbytečné farmakologické uspěchávání porodu v porodnicích zvyšuje procento císařských řezů. K tomuto stavu může dojít i u naprosto přirozeného porodu a také k těmto situacím docházelo a to již v dobách, kdy ženy rodily na poli v naprostém souladu s přírodou.

Výhřez pupečníku je velmi dramatická situace, kdy dojde k jeho propadnutí do porodních cest a následnému dosednutí hlavičky na pupečník, která jej úplně uzavře.  

Další rizikovou situací je předčasné odlučování placenty. Zde je na životě ohrožena matka i plod zároveň. Matka masivním krvácením a plod akutní hypoxií. Tento stav je jednou z nejzávažnějších porodnických komplikací.

Co z toho vyplývá?

Porod doma bych osobně přirovnala k situaci, kdy pojedu autem na nákup a nepoužiji bezpečnostní pásy. Ano, jedu jen kousek, takže s velkou pravděpodobností se mi nic nestane, ale o když do mě náhodou někdo nabourá…? Ano,  můžu jet opatrně, ale jsou věci, které neovlivním a tak je to i v porodnictví, a proto je dobré mít u porodu k dispozici bezpečnostní pásy v podobě lékařů a nemocničního vybavení.

Vaginální mykóza je velmi nepříjemným problémem, se kterým se za svůj život setká prakticky každá žena. Je spojena s nepříjemným vaginálním dyskomfortem, který nám může zkazit vytouženou letní dovolenou.

Jak vlastně mykóza vzniká?

Původcem vaginální mykózy je kvasinka Candida albicans, která žije běžně ve střevě. U některých žen je přítomná v omezeném množství i v pochvě a nedělá žádné obtíže. Problém nastává když dojde k přemnožení kvasinky na úkor lactobacilů, které jsou zodpovědné za přirozenou ochranu pochvy před patogeny.

Jak poznám mykózu?

Vaginální mykóza se typicky projevuje nepříjemným svěděním zevního genitálu a pochvy. Pokud je přítomen i výtok, tak je většinou bílý tvarohovité konzistence.

Léčbu je možné zahájit volně prodejnými antimykotiky, které můžeme zakoupit v lékárně. Jako doplňkovou léčbu je možno použít vaginální výplachy. Velmi důležitá je aplikace vaginálních probiotik pro obnovu přirozené poševní flory - tedy lactobacilů. 

Jsou nějaké rizikové faktory pro vznik mykózy?

Všeobecně jsou k mykózám náchylní jedinci s oslabenou imunitou. Dále vzhledem k tomu, že kvasinka má velmi ráda cukr, tak se jí daří u pacientů s cukrovkou.

Dalším rizikovým faktorem pro vznik mykózy je systémová léčba antibiotiky. Toto je modelová situace, kdy si žena doléčí angínu a několik dní po ukončení antibiotické léčby se objeví nepříjemné příznaky vaginální mykózy. 

Velmi důležitou roli hraje také stres. V období většího psychického vypětí jsou ženy více náchylné k mykózám.

Existuje nějaká efektivní prevence?

V prevenci vaginálních mykóz hraje hlavní roli aplikace lactobacilů a snížený příjem cukrů ve stravě - tzv. protikvasinková dieta. 

Dále je důležité nevytvářet v oblasti genitálu prostředí vhodné pro množení kvasinky - to je vlhko a teplo.  V letních měsících je tedy důležité nezůstávat dlouho ve vlhkých plavkách a nosit  prodyšné, nejlépe bavlněné, spodní prádlo. Tady je opravdu důležité vzít si k vodě dvoje plavky a po vykoupání se před opalováním převléknout do suchého. 

Jak zabránit vzniku mykózy po koupání?

Často je vznik vaginální mykózy spojen s návštěvou bazénu. Představa, že žena "chytla kvasinku" v bazénu je však mylná. Situace je taková, že chlorovaná voda v bazénu zabije v pochvě hodné lactobacily a tím vzniká prostor pro množení kvasinek.  V tomto ohledu je méně rizikové koupání v moři. Ženy, které trpí vaginálními mykózami můžou používat tampony s probiotiky. Jedná se o poševní tampony, které ze sebe uvolňují lactobacily a tak posilují přirozené poševní prostředí již při koupání.

Co si vzít na dovolenou do lékárničky?

Jelikož je vaginální mykóza doprovázená velmi nepříjemnými symptomy, které nejedné ženě už zkazily dovolenou, je dobré mít po ruce první pomoc. Do lékárničky na dovolenou bych určitě doporučila přidat volně prodejné antimykotikum, probiotické tampony a lactobacily.

Přeji všem Koníkovkám krásné léto bez kvasinek 🙂

Léto se nám rozběhlo přímo raketovou rychlostí, slunce pálí, až to hezké není, a tak se potřebujeme před ním chránit. Víte ale, jak se vybírá přípravek na opalování, co znamená číslo ochranného faktoru a jaký typ UV filtru je nejlepší? Jestli tápete, čtěte dál.

Sluneční záření je životadárné, ale také zrádné. Opalovací krémy nás dokážou částečně ochránit proti UVB složce záření, která způsobuje opálení až spálení pokožky a může se podílet na vzniku rakoviny kůže. Míru ochrany proti UVB záření uvádí číslo SPF neboli ochranný faktor. Někteří výrobci uvádí též číslo UVA PF, což je ochranný faktor proti UVA záření, kterého je ve slunečním svitu převaha. Obecně se nepovažuje za škodlivé, ale právě ono stojí za stárnutím pleti, sluneční alergií a tvorbou vrásek a pigmentových skvrn. Číslo ochranného faktoru říká, kolikrát déle smíme pobýt na slunci bez spálení oproti tomu, za jak dlouho bychom se spálili bez krému.

Čím víc, tím líp?

Říkáte si, že by bylo nejlepší pořídit si rovnou nejsilnější výrobek s faktorem 50+? To není dobré řešení. V praxi platí, že za silnější ochranu si také připlatíte. Proto je dobré se výběrem trochu více zabývat. To, co ušetříte na hodnotě UV faktoru, můžete pak raději investovat do krému s kvalitnějším složením.

A jak tedy určíme, jak silný krém potřebujeme? Nejprve je třeba zjistit, jaký má naše kůže fototyp. Ty existují celkem čtyři, podle toho, kolik pigmentu kůže obsahuje. Také je dobré si rozmyslet, zda budete přípravek používat v Čechách nebo na dovolené u moře. Posledním atributem je, zda se jedná o začátek opalovací sezóny nebo za sebou již nějaký pobyt na sluníčku máte. V prvních dnech opalování volíme faktor silnější, později můžeme z nároků slevit.

Z výše uvedeného můžeme odvodit, jak dlouho se můžete slunit. Dejme tomu, že jste fototyp 2, na slunci můžete pobýt 10 minut bez ochrany. Použijete-li krém s SPF 12, můžete na slunci bezpečně strávit 10x12 minut, čili 120 minut celkem.

Není krém jako krém

Nyní, když víme, jaký faktor si chceme pořídit, je načase věnovat pozornost typu UV filtru. Ty se dělí na chemické UV filtry (syntetické) a fyzikální (nebo také minerální).

- Krémy s chemickými filtry mají lepší roztíratelnost a většinou jsou levnější, účinek nastupuje 20-30 minut po natření. Tím bohužel jejich klady končí. Většina chemických filtrů čelí podezření z toho, že způsobují alergie, jsou hormonálně aktivní (vykazují přítomnost estrogenních látek s negativním působením především na mužskou hormonální rovnováhu) a mají bioakumulační potenciál (hromadí se v tkáních).

- Krémy s minerálními filtry bývají většinou dražší a hůře se roztírají. Mohou za to přítomné oxidy – většinou titaničitý a zinečnatý – které fungují jako zrcadlo odrážející UV záření. Také zanechávají bílou stopu na kůži. Účinkují ihned po nanesení a bývají voděodolné. Někteří výrobci začali používat nanočástice, které usnadňují roztíratelnost. Jejich bezpečnost je však stále diskutabilní (nanočástice pronikají do buněk a o jejich dalším osudu v těle toho zatím moc nevíme). Z nařízení EU musí být ve složení krému nanočástice jasně označeny.

Je libo přírodní?

Stejně jako jiné kosmetické přípravky, i opalovací krémy obsahují v různé míře další přídavné látky. Konzervanty, rozpouštědla, parabeny, parfémy. Někdy je velice těžké se probrat nesrozumitelným složením výrobku a najít vhodný kompromis. Existuje však i přirozená varianta opalovacích prostředků, kterou znaly již starověké národy. Tou jsou oleje různých druhů rostlin. Jejich výhodou je, že nemusíte pracně studovat složení. Nevýhoda je, že u nich nelze jednoznačně definovat ochranný faktor, který je u různých várek téhož oleje odlišný.

Nejznámější opalovací oleje jsou: olej z mrkvových semínek (SPF 38-40), olej z malinových semínek (SPF 28-50), arganový olej (SPF 30), olej z obilných klíčků (SPF 20). Kokosový a olivový olej mají SPF 2-8.

A pro děti?

Dermatologové nedoporučují děti mladší 1 roku vystavovat slunci a do 3 let dbát zvýšené opatrnosti - cílené opalování, jak mají v oblibě někteří dospělí, je naprosto nevhodné. Malé děti chráníme především oděvem a pobytem ve stínu. Nicméně pozor, i pod slunečníkem či markýzou nejsme zcela ochráněny, UV záření látkou částečně proniká.

Pro ochranu vašich nejmenších se snažte volit krémy co nejšetrnější. Upřednostněte raději minerální filtry před chemickými a důkladně prostudujte složení. Vyhýbejte se především přítomnosti parabenů a umělé parfemace. Jelikož je složení kosmetiky psáno v jazyce INCI, kterému běžný člověk téměř nerozumí, podívejte se na stránky slozenikosmetiky.cz, kde se dozvíte vše podstatné.

Ať už se rozhodnete jakkoli, mějte na paměti, že kůže je náš největší orgán, který kromě dobré vnější péče potřebuje i správnou výživu zevnitř. Důležité je také dodržovat základní pravidla opalování:

– vyhýbat se přímému slunci mezi 12. - 16. hodinou

– pravidelně obnovovat vrstvu krému nebo se chránit lehkým oblečením. To, že je již vaše kůže opálená, sice částečně chrání před bolestivým spálením, ale ne před ostatními vlivy UV záření.

Tipy na konkrétní značky opalovacích krémů můžete najít na fóru.

Zdroje: wikipedia.org, dermanet.cz, slozenikosmetiky.cz, rehabilitace.info

foto: pixabay.com

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Tento druh bradavic zpravidla nebolí. Ve finální fázi jsou označovány jako ostře ohraničené okrouhlé nebo oválné útvary se zrohovatělým povrchem. Vyskytovat se mohou samostatně i ve skupinách.

Plantární

Plantární bradavice se objevují se na ploskách nohou. Protože je zde velmi ztluštělá kůže, jejich klinický obraz je lehce odlišný. Vlivem tělesné hmotnosti nerostou bradavice na povrch, nýbrž se zanořují do hloubky zrohovatělé kůže. Tyto bradavice pak mohou být při chůzi velmi bolestivé a vzhledem k časté recidivě se jejich léčba označuje za obtížnou a zdlouhavou.

Ploché

Objevují se hlavně u dětí a mladých lidí. Jsou to malé, okolo 3 mm v průměru, lehce vyvýšené útvary. Nejčastěji je pozorujeme na spáncích, bradě nebo tvářích. Nejsou bolestivé na pohmat.

Existují také další typy bradavic, kterým se v tomto článku podrobněji věnovat nebudeme, např. anogenitální (oblast konečníku a pohlavního ústrojí). 

Jak se "chytnou"?

Všechny typy bradavic jsou způsobeny lidským papillomavirem (HPV), který je vysoce přenosný. Zvýšeným rizikem mohou být pobyty na bazénech, koupalištích, v saunách a společných sprchách.

Nákaza se přenáší těsným osobním kontaktem nebo nepřímo z drsných vlhkých povrchů (sauny, bazény), mohou se však také rozšířit z jedné části těla na jinou. Virus vniká do kůže zpravidla porušenou kožní bariérou. Inkubační doba je individuální. Pohybuje se od 4 týdnů do 20 měsíců.

Nejčastěji jsou postiženy děti, mladí lidé a lidé s oslabeným imunitním systémem. Bradavicím se daří ve vlhkém a teplém prostředí, proto se s jejich výsevem lze setkat na místě větší tělesné potivosti (plosky nohou, třísla apod.). 

Jak se chránit?

• Dávejte pozor na hygienické podmínky v bazénech a na koupalištích.
• Ve vlhkých prostorách, u bazénů a na koupalištích choďte pouze v koupací obuvi.
• Věnujte pozornost i těm nejmenším poraněním na nohou a přelepte je náplastí.
• Nohy dobře krémujte, abyste zabránili jejich vysušování a tvorbě prasklin.
• Nepůjčujte si cizí ručníky, ponožky ani boty.
• Posilte imunitu vitamíny a probiotiky.
• Pokud možno, snažte se celkově vyhnout kontaktu s infikovanými jedinci (zvláště sdílení sprchy apod.).
• Pravidelně  dezinfikujte boty a punčochy.

Léčba

Pokud se přeci jen stane, že vás bradavice postihnou je důležité začít ihned s léčbou, protože jinak se infekce může na kůži rozšířit. Pokud se tak stane, budete mít najednou bradavic několika násobně více.  V prvé řadě potlačte nutkání si bradavice škrabát, abyste tak zamezili šíření nákazy. Měli byste také ihned vyhledat lékaře. 

Léčba medikamenty

Zlatým standardem léčby bradavic zůstává kyselina salicylová ,která se často kombinuje s kyselinou mléčnou, dále se často používá např. 50% kyselina monochloroctová. Tyto látky jsou přítomné v mnoha volně prodejných přípravcích a najdete je v každé lékarně. 

Dané látky mají leptavé účinky a působí keratolyticky - změkčují rohovou vrstvu pokožky a dochází ke zničení tkáně bradavice a přítomného viru. Aplikují se ve formě roztoků, past, laků či náplastí vždy pouze na místo s bradavicí. Aby nedošlo k poškození zdravé tkáně, je vhodné ji chránit neutrální mastí či pastou (např. vazelínou). Před samotnou aplikací je dobré bradavici změkčit koupelí v teplé vodě. Léčba může trvat několik týdnů, proto je potřeba postupovat trpělivě a rozhodně nepoužívat hrubé násilí, abyste si nákazu zbytečně nerozšířili.

Fyzikální terapie

Dále je možné bradavice účinně odstranit pomocí zmrazení, tzv. kryoterapie, která se v rozmezí několika týdnů aplikuje až do jejich úplného vymizení.

Kryoterapii můžeme provézt doma pokud si v lékárně zakoupíme přípravky v kombinaci

dimethyletheru s propanem (-57 °C). Jedná se například o Warthner Bradavičník , Urgo kryoterapie, Scholl sprej na odstranění bradavic. 

Nebo pomocí tekutého dusíku (- 196 °C) u kožního lékaře.

Nesmí se aplikovat na krvácející bradavice či jiné kožní útvary, u dětí a pacientů s poruchou cirkulace se aplikuje opět s opatrností.

Nevýhodou kryoterapie je, že  způsobuje puchýře a změny pigmentace zvláště na tmavé kůži a chůze po její aplikaci bývá bolestivá.

Babské rady

V lidové medicíně je terapeuticky oblíbený česnek, šťáva z cibule, vlaštovičník a někdy také hlíva ústřičná. Více tipů, jak si doma pomoci od bradavic najdete v našem magazínu.

Důležité je ale pamatovat na to, že neodborná manipulace, zvláště vymačkávání, řezání nebo podobné zásahy mohou mít za důsledek jen další roznesení bradavic do ještě nenakažené tkáně. Tak se může celý proces léčby značně prodloužit a znepříjemnit.

zdroj fotek: https://pixabay.com a https://commons.wikimedia.org

zdroj informací:

• http://www.lecbabradavic.cz/docs/Koupaci_sezona_je_hlavni_sezonou_bradavic.pdf
• http://www2.ikem.cz/www?docid=1010365
• http://nemoci.vitalion.cz/bradavice/
• http://www.bradavice.org/kdo-se-muze-nakazit-bradavicemi/

Jaro je krásné období, kdy se příroda probouzí po mrazivé zimě k novému životu. Ráno nás budí zpěv ptáků, tráva se zelená a stromy rozkvétají.

Pro mnohé z nás však tato rádoby idylka končí během směr lékárna. Davy alergiků se slzami v očích a nudlí u červeného nosu berou lékárny útokem s nadějí, že snad konečně nakoupí lék na alergii, po kterém nebudou ospalí jako mevěd vzbuzený v půlce zimní hibernace.

To, že nás na jaře trápí mnoho pylových alergenů je známá věc. Jak ale vzniká taková alergie? A co se při alergii v našem těle odehrává? Na tyto otázky si odpovíme v následující krátké exkurzi do tajů našeho imunitního systému.

Co se děje uvnitř?

Jarní alergie je typická imunopatologická reakce I. typu - tzv. časná reakce, která je zapříčinění protilátkovou odpovědí imunitního systému.

Reakce je založená na tvorbě specifických protilátek IgE proti běžným antigenům - pylová zrna, roztoči - pokud na tyto antigeny tělo reaguje nepřiměřeně, tak se z nich stávají alergeny. Při prvním kontaktu imunitního systému s alergenem dochází k senzibilizaci, kdy imunitní systém vytvoří protilátky proti danému alergenu. Tyto protilátky - IgE se naváží na tzv. žírné buňky imunitního systému a čekají. Jakmile dojde opět ke kontaktu imunitního systému a alergenu, tak se okamžitě zaktivují protilátky na povrchu žírných buněk, které začnou  uvolňovat látky způsobující typické příznaky alergické reakce: zarudnutí, svědění, otok. Jedná se hlavně o histamin.

Jarní alergeny

Typickámi jarními alergeny jsou pyly. Na začátku jara se jedná hlavně o pyl dřevin. Ve druhé polovině jara a na začátku jsou to hlavně pyly z kvetoucích travin a obilovin. Díky síti stanic měřících obsah pylových zrn ve vzduchu můžou alergici sledovat aktuální pylové zpravodajství.  

Nejlepší je zůstat doma

Pokud se chceme vyvarovat alergické reakce, tak bychom neměli přijít do kontaktu s látkou, která u nás alergii vyvolává - alergenem. Ovšem představa, že pokud zůstaneme zavření doma, tak jsme chráněni, je mylná. Pylový alergen si nás totiž najde všude - i doma.  Z tohoto důvodu jsou pro alergiky vhodné čističky vzduchu. 

Zůstat doma celé jaro s čističkou vzduchu však není reálné a proto je třeba s alergií bojovat jinak. 

Jak si můžeme pomoci?

V lékárně jsou dostupné mnohé volně prodejné preparáty ke zmírnění příznaků alergie. Většinou se jedná o tzv. antihistaminika - tedy látky, které blokují účinky histaminu.

Jejich vedlejší účinkem je bohužel často ospalost. Antihistaminika můžeme koupit v různých formách a způsobech podání. Tabletky či kapky k perorálnímu podání nebo kapky do nosu či očí atd. Preparátů je opravdu mnoho, takže je z čeho vybírat.

Nechceme-li rovnou sahat po lécích, můžeme zkusit různé bylinné preparáty či homeopatika.

Co udělá lékař?

Diagnostika alergie spadá do rukou lékaře.  Ten na základě vyšetření určí na jaké látky je daný jedinec alergický a nastaví vhodnou léčbu. Kromě léčby farmakologické je možné některé alergie léčit tzv. senzibilizací - tedy vystavování imunitního systému danému alergenu v malé koncetraci - tím si imunitní systém postupně zvyká na daný alergen a učí se nereagovat alergicky.

Zdroj obrázků: pixabay.com

Většina projevů nejrůznějších alergií se dá zmírnit přírodní cestou. Díky vhodné stravě, bylinkám nebo homeopatii nás pak můžou alergické rýmy či vyrážky úplně přestat trápit.

Jaro je sice označováno za nejkrásnější období v roce, pro alergiky se ale mnohdy stává naopak tím nejméně oblíbeným. Zejména pro ty, které trápí pylové alergie, senná rýma, alergie na roztoče apod. A co dělat, abyste s sebou nemuseli na každou procházku nosit maxi balení kapesníků a plato tabletek?

Přírodní a homeopatická léčba

Existují přírodní prostředky, které si s alergiemi dokáží poradit lépe než si myslíte. Podrážděné nosní sliznici uleví sprej s mořskou vodou z lékárny, případně domácí varianta z jedlé sody. Tu připravíte smícháním jedné sklenky jedlé sody a třech skleniček teplé vody, tedy asi z 200 na 600 ml. 

Na kožní problémy pak pomáhá například mast s bezem, stejně jako bylinné koupele či tinktury. Do koupele můžete přidat tea tree, eukalyptus, lopuch, devětsil či už zmiňovaný bez. Na tinkturu je nejvhodnější echinacea.

Na další metodu proti alergiím – akupunkturu se vědci sice stále dívají skepticky, ale jsou lidé, kterým pomáhá.  Než ji vyzkoušíte, určitě se poraďte s lékařem.

Zdravá strava a kosmetika bez chemie

Dostatek ovoce a zeleniny a by měl být základem zdravého jídelníčku. Vitamíny fungují hlavně jako prevence. Je dokázáno, že děti, které pravidelně konzumují čerstvou zeleninu, nejsou k alergiím tak náchylné.

Kromě toho se doporučuje vypít dostatek tekutin, a to hlavně vody. Většině alergiků ale prospívají také teplé čaje nebo polévky a některé necitrusové džusy, například ten z černého rybízu.

Dále se doporučuje vyměnit chemické prací prostředky, mýdla atd. za bio varianty. Oblečení z venku, na kterém ulpívá prach a pyl bychom totiž měli častěji prát, a tak ideálně co ne šetrnějšími prostředky. To samé platí i o mytí rukou, pečlivě a pravidelně, ale jen jemnými tuhými mýdly.

Moře nebo hory

Ne každý si může dovolit bydlet u moře nebo na horách, kde se vyskytuje méně vegetace, tedy i méně alergenů a celkově je tam zdravější ovzduší.  Lépe se ale budete cítit i díky pravidelným víkendovým pobytům v horské chatě. Alespoň jednu dovolenou u moře ročně byste pak sobě i svým dětem měli také dopřát. Alergické projevy vašich ratolestí se tím určitě zmírní.

Obezita je fenoménem poslední doby, bohužel však v negativním smyslu. Stále více se dbá na zdravé stravovací návyky školáků, ze škol mizí automaty s nezdravým jídlem a sladkými nápoji, pořádají se vzdělávací besedy, ovšem výsledek takovýchto opatření je bezvýznamný. Dětem nedělá problém koupit si nezdravé jídlo nebo sladké nápoje kdekoli jinde. Problém je potřeba hledat v rodině.

Podle posledních průzkumů trpí nadváhou každé čtvrté dítě, každé sedmé je obézní.

Stále častěji se ukazuje, že špatné stravovací návyky, které jsou příčinou obezity u dětí, si školáci osvojili právě doma. Stravovací návyky jsou totiž záležitostí celé rodiny. Je tedy prakticky nemožné, aby dítě ve školním věku jedlo zdravé potraviny a dodržovalo zdravou životosprávu, když zbytek rodiny ho v tom nebude podporovat. Kdo jiný by měl jít dětem příkladem, než právě jejich rodiče.

Je vaše dítě obézní?

Především je dobré si uvědomit, že obezita, a zvláště pak obezita u dětí, není normální. Jedná se o onemocnění, které s sebou přináší řadu zdravotních rizik. Obezitu klasifikujeme jako stav zvýšeného množství tukové tkáně, který převyšuje normální hodnoty.

Množství tuku v takovém případě stouplo nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. Mezi normální hmotností a obezitou je ještě nadváha, kterou trpí většina evropské populace.

Jestliže váháte nad tím, zda je právě vaše dítě obézní, nebo má jen nadváhu, můžete využít takzvaný Body Mass Index (BMI). Jednoduše ho vypočtete pomocí vzorce

hmotnost [kg] / (výška [m])2

nebo si můžete práci značně ulehčit a využít nějakou z online kalkulaček pro výpočet BMI. Normální hodnota je mezi 19–25 BMI. Mějte však na paměti, že Body Mass Index je pouze orientační, zvláště u dětí se může realita a výsledek výpočtu lehce lišit. Přesnější posouzení tělesné váhy provede lékař, ten ve výpočtu zohlední i další parametry, jako například věk, pohlaví, typ postavy, objem svalů apod.

Obezita u dětí a její rizika

Obezita u dětí je ještě rizikovější než v případě dospělých, protože děti jsou stále ve vývinu a obezita tak může způsobit nejen fyzické obtíže, ale také psychické, které jsou zvláště u dětí s obezitou velmi propojeny. Navíc si dítě často stravovací návyky zafixuje, takže je pro něj velmi obtížné v budoucnu začít žít zdravě a přejít na zdravý životní styl.

Držení těla

Častým rizikem obezity u dětí ve vývinu je negativní vliv na pohybový aparát. Nadváha nadměrně zatěžuje celou kostru a klouby, velmi často tak dochází ke špatnému držení těla, od kterého se mohou odvíjet další problémy. Navíc dítě s obezitou prakticky nesportuje, protože sport pro něj představuje obrovskou zátěž. Dostavuje se svalová ochablost, která má opět fatální vliv na držení těla, ale také v mnoha případech na pohyblivost.

Dýchací obtíže a srdce

Pokud dítě nemá žádnou fyzickou kondici, velmi často se potýká s dýchacími obtížemi. Při jakékoli fyzické aktivitě, klidně i při chůzi do schodů, je nadměrně zatěžován jeho krevní oběh, zvláště pak srdce, které je navíc oslabeno zvýšeným cholesterolem.

Tělo se tak ve velmi nízkém věku musí vypořádat s obtížemi, na které mnohdy není vůbec připraveno. A nakonec, všechna tato zátěž se projeví ve stáří. V neposlední řadě způsobuje obezita další onemocnění, jako třeba cukrovku, vysoký tlak, vysoký cholesterol, problémy s trávicím ústrojím, a mnoho jiných. Velmi často se objevují i kožní problémy – ekzémy, akné, strie.

Poruchy příjmu potravy

I když to může na první pohled znít až paradoxně, dalším rizikem obezity je vznik poruchy příjmu potravy. Ano, i obézní děti mohou trpět poruchou příjmu potravy. Název sice sám o sobě napovídá, že postižený v tomto případě není schopen přijímat potravu.

Ovšem mezi poruchy se řadí také nadměrné přejídání, noční přejídání nebo třeba kontinuální jedení. Všechny tyto poruchy samozřejmě zapříčiní obezitu, protože příjem energie převažuje výdej.

Jak se tedy poznají obézní děti, které trpí takovouto poruchou?

• jedí až do nepříjemné plnosti (přejídání)
• konzumují velké množství jídla i bez pocitu hladu
• jídlo konzumují velmi rychle
• velkou část denního příjmu konzumují po večeři
• v noci se budí a mají potřebu jíst

Všímejte si těchto signálů, které poukazují na možnou poruchu příjmu potravy. K rozvinutí poruch potravy přispívají také diety, které dětem „naordinují“ rodiče, aby nějak redukovali jejich tělesnou hmotnost.

V mnoha případech však může takové, na první pohled neškodné opatření velmi ublížit. Nejen, že často způsobuje ještě větší přejídání, ale také spouští pocit viny a deprese po každém jídle. A odsud je jen krůček k mentální anorexii nebo bulimii.

Psychické problémy

Právě psychické problémy jsou s obezitou velmi těsně spjaty. Jak už bylo naznačeno, mohou být spouštěčem dalších, často ještě rizikovějších onemocnění, které opravdu ohrožují život. Může za to především posměch, kterému je obézní dítě v kolektivu ostatních dětí vystaveno a nedokáže se přes něj přenést, což může způsobit až trauma.

Takové dítě nemá prakticky žádné sebevědomí. Posměch a vyčlenění z kolektivu, pocit viny a znechucení vlastním tělem často vede až k mentální anorexii, bulimii a jiným poruchám.

Obezita a hyperaktivita u dětí

Obezita a hyperaktivita jsou dva rozdílné termíny, ale nemají k sobě zase tak daleko. Nedávný průzkum provedený na poměrně velkém vzorku dětí ukázal, že právě hyperaktivní děti mají sklon k obezitě. A stejně tak obézní děti mohou být hyperaktivní.

U prvních za to mohou převážně dospělí, protože neposedné děti často uplácí sladkostmi, aby je alespoň na chvíli uklidnili. Zároveň samotné děti jedí, když zrovna nevědí, co mají dělat, když se nudí.

U obézních dětí je příčina ještě jednodušší. Samozřejmě za to může přebytek energie, kterou tělo na základě přijatého jídla vytvoří, ale děti pak nemají žádnou aktivitu, kde by ji zužitkovaly.

Mohou za to především cukry ze sladkostí, z limonád, ale i obyčejného jídla.To způsobuje především poruchy pozornosti, ale také celkovou hyperaktivitu. Samozřejmě to neplatí vždy, ale lékařské studie ukazují, že je to jedna z příčin.

Jakým potravinám se raději vyhnout

Vyhnout se nezdravým potravinám, které nepřímo způsobují obezitu a nadváhu, je skvělou prevencí. Především by vaše děti neměly konzumovat v nadměrné míře tyto pochutiny.

Vybíráte první botičky nebo se na výběr teprve chystáte? Čas, kdy je vhodné zakoupit první boty, je u každého dítěte jiný. Některé děti začnou chodit v roce, jiné v roce a půl.

Kdy se poohlížet po prvních botách?

Botičky začněte vybírat, když dítě udělá několik samostatných kroků. Rychle se doma rozchodí, bude se dožadovat chození venku a nebude chtít sedět pouze v kočárku. Botičky nekupujte s předstihem, protože nikdy nevíte, jak moc děťátku poroste noha.

@ijetka uvádí, že „každý má jiný názor, kdy koupit a dávat botičky. Pokud je budete kupovat ve zdravotnických potřebách, tam vám poradí. Já jsem je malému koupila kolem 8 měsíců, aby si zvyknul.“ @mikca dodává: „Naše malá začala chodit sama v deseti měsících, takže se stavěla od devíti měsíců, ale nemohla jsem si dovolit kupovat boty za 600 Kč na dva měsíce. Vyřešila jsem to tak, že jsem koupila bačkůrky, ale certifikované zdravotnické, vyjdou na dvě stovky, udělají službu jako botičky, a noha se v nich nezničí. Nosila je i ven, až když pak začala úplně sama ťapat a byla jistější, tak dostala své první boty.“ 

Jaké boty jsou nejlepší?

Pro děti jsou nejvhodnější minimalistické boty nebo barefoot obuv, která se blíží chůzi naboso. Boty by měly mít děti pouze na chůzi venku. @firstsix potvrzuje: "Syna, kterému jsou dnes téměř 3 roky, jsme nechávali doma chodit bosky, dokud nedokončil fázi vývoje chůze. Venku měl vždy velmi kvalitní obuv (tehdy jsem si to myslela). Jako sportovci, vzdělaní v oboru, jsme na výběr bot kladli velký důraz. Takže podpora kotníčku, kvalitní vložka atd... No, samozřejmě, dnes už vím, všechno špatně! Synovi začal "padat" pravý vnitřní kotník ještě více dovnitř a nožičku vytáčel ven. Oslovila jsem několik odborníků. V podstatě se shodli. Máte kvalitní boty, ale chtělo by to tenčí podrážku, botičku více ohebnou, aby nožka mohla sama fungovat. 

No, koukala jsem jak z jara, nic konkrétního jsem z nich nedostala. Začala jsem tedy hledat a našla jsem barefoot obuv pro děti. Tato bota splňovala to, co mi bylo řečeno. Velká radost! Dnes na barefooot boty nedám dopustit. Je skvělé, že boty podporují bosou chůzi, tedy se vracíme zpět k tomu, co je pro nás přirozené (to už dnes vím).  Barefoot boty začala postupně nosit celá naše rodina. Najednou zmizely bolesti zad. Najednou vnímáme při chůzi kontakt každého prstu se zemí. Je to velmi příjemný prožitek. A co víc? Synovi se začala nožka rovnat a kotník se začal navracet zpět tam, kam patří (samozřejmě dále konzultujeme s odborníky). 

Je smutné, že jsme se k tomu, co je vlastně přirozené, dostali až s problémem syna. Škoda, že ta cesta nebyla přímá. Škoda, že jsme nebyli lépe informováni. Jsem však ráda, že jsme cestu našli. Když dám dnes vybrat synovi boty, které si chce obout, tak si vždy vybere barefoot. To je pro mě úžasná zpětná vazba. Děti totiž nejlépe ví, co je pro ně nejlepší!"

Kritéria pro výběr bot 

1. Ohebná podrážka

Obuv musí být dlouhá, široká a musí mít ohebnou podrážku. Chodidlo nesmí být skrze botu deformované. 

2. Lehká obuv

Boty by neměly být těžké. Dítě nesmí při chození zatěžovat a nesmí jej omezovat.

3. Výškový profil podrážky, stélky, opatek

Obuv nesmí mít podpatek. Zkontrolujte také vnitřek boty, zda je rovný. 

4. Prostorná bota

Bota by neměla být příliš hubená. Děti musí mít dostatečný prostor uvnitř pro prsty, aby nedocházelo k deformaci. Nadměrek by se měl pohybovat mezi 12 mm až 17 mm. Šířka stélky musí mít v oblasti prstíků alespoň o 1 mm přesah.

@marukm uvádí ve svém článku na blogu důvody pro výběr barefoot bot. Uvádí například, "že v konvenční obuvi chodíme často přes patu, což způsobuje dupání. Že ho neslyšíte? Neslyšíte, protože vyvýšená pata (podpatek) je tu, aby vám pomohla náraz co nejvíce ztlumit. Z toho vyplývá, že při chůzi naboso/v bf botách bude doposud konvečně obouvaný člověk (pravděpodobně) dupat."

Jakou velikost prvních bot koupit?

Velikost se liší u každého dítěte. Některé děti mají první botičky velikosti 22, jiné 17. Uživatelka Modrého koníka @zevina potvrzuje: „My začínáme na 19, asi bude mít lodě po tátovi.“ @pitrska upřesňuje: „Moje švagrová měla velikost na kluka 20, byl mu rok a bylo mu to akorát. Kamarádka má roční dvojčata, ta mají také 20 a bota jim je akorát. Kluci mají vetší nožičky než holčičky.“ Podívejte se do diskuze.

Kde koupit první botičky?

Internetové obchody nabízí zajímavé akce a slevy. Perfektní nabídky botiček najdete také v bazárku. Boty vydrží dítěti kolem dvou až tří měsíců a investice do dětských certifikovaných bot je velká. Obuv je ale lepší vždy vyzkoušet. Čtenářka Modrého koníka @dashak potvrzuje, že „boty bez vyzkoušení určitě nekupujte. A hlavně je nejlepší je pořídit, když je to aktuální, takže určitě ne "do foroty", ale až když dítě chodí kolem nábytku nebo převážně stojí. A pevné boty by měly být o 1-1,5cm delší kvůli pohybu nohy v botě při chůzi.“ @pejtho dodává: „My jsme koupili botky ve zdravé obuvi.“

Jak vybíráte botičky vy? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi a podívejte se také do Wiki, kde najdete zajímavé informace o ohebnosti podrážek a o tom, jak má vypadat správná stélka dětských botiček.

Foto: https://pixabay.com

Chtěli byste jet v létě na dovolenou k moři, ale máte strach, abyste se tam lidově řečeno, "nepoto"?

Největšími strašáky jsou Egypt, Tunis a podobné země, pravdou ale je, že ve všech "jižních zemích" (dokonce i Chorvatsko, Bulharsko, Řecko, Itálie, atd.) hrozí, že dostanete tzv. cestovatelský průjem. Poradíme vám, jak se před průjmem efektivně chránit.

Cestovatelský průjem

Cestovatelský průjem je nejrozšířenější onemocnění cestovatelů po celém světě, celosvětově se hovoří až o 10 milionech postižených touto "nemocí".

Ve většině případů bývá zdrojem nákazy Enterotoxigenní Escherichia coli (zkráceně ETEC), bakterie, která žije ve vodě, kde se můžou vyskytovat zbytky stolice. Nejčastěji se můžete nakazit v rozvojových zemích Latinské Ameriky, Afriky či Blízkého Východu a Asie. Nejohroženější skupinou jsou lidé se sníženou imunitou a diabetici, ale nakazit se může v podstatě kdokoliv.

Příznaky, léčba a průběh

Cestovatelský průjem většinou přichází velmi náhle ve formě vodnaté stolice, ve většině případů musí nakažený na toaletu 4-5 denně. Kromě průjmu se objevují i doprovodné symptomy jako jsou křeče v oblasti břicha, celková nevolnost a slabost, zvracení a může se objevit i horečka.

Většinou průjem vymizí sám během 1-2 dní, 90% úplně vymizí do týdne. Je důležité předejít dehydrataci organizmu, je vhodné doplňovat tekutiny s obsahem minerálů. Je nutné alespoň v prvních dnech dodržovat dietu, doporučuje se suchý bílý toast, rýže, brambory, samotné vařené těstoviny, banány, jablečné pyré. Vyhnout byste se měli kofeinovým nápojům a mléčným výrobkům.

Nasadit můžete také léky proti průjmu případně černé uhlí. Doporučuje se koupit v lékarně "místní produkt", který většinou zabírá lépe než vámi přivezené léky.

Ve vážnějších případech a pokud se průjem nelepší ani druhý den, je nutné navštívit lékaře, který předepíše antibiotika.

Prevence

Pokud budete dodržovat následující rady, snížíte si pravděpodobnost nákazy.

Opatrně s jídlem

Pokud jste v cizí zemi, je důležité hlídat si, co a kde jíte. I přesto, že all inclusive systém láká k hojnosti a nové země k poznávání cizokrajných pokrmů, vyplatí se však dodržovat tato pravidla.

1. Nepřejídejte se!
2. Nekupujte si jídlo z pouličních stánků.
3. Vyhněte se nepasterizovaným mléčným výrobkům včetně zmrzliny.
4. Nekonzumujte maso, ryby a mořské plody v syrovém (nebo nedovařeném) stavu.
5. Jezte jen dobře uvařené jídlo, které je servírováno horké.
6. Konzumujte jen takové ovoce a zeleninu, které si můžete oloupat.
7. Pozor na majonézy a omáčky, které nejsou v lednici.

Pozor na vodu

Člověk musí v horku doplňovat tekutiny, ne každý nápoj je, ale vhodný.

1. Vyhněte se vodě z kohoutku, studánek či pramenů.
2. Vyhněte se nápojům s ledem a ovocným džusům ředěným vodou z kohoutku.
3. Pijte jen nápoje v originálních baleních, které nejeví známky předchozího otevření.
4. Nepijte nic ledově vychlazeného.
5. Neplavte ve vodě, která může být znečištěná.
6. Na přípravu kávy a čaje používejte balenou vodu.
7. Na čištění zubů používejte balenou, nebo alespoň převařenou vodu.
8. Nepřehánějte to s alkoholem a nikdy ho nepijte s ledem.

Další tipy

1. Pozor na klimatizaci a náhlé ochlazení organismu.
2. Vždy před jídlem a po toaletě si důkladně umývejte ruce, doporučujeme vzít s sebou suchou dezinfekci.
3. Nedovolte malým dětem, aby strkhaly prsty do pusy a lezly po špinavé zemi.
4. Ujistěte se, že nádobí je suché a čisté než ho začnete používat.
5. Nepřehřívejte svůj organismus, přes poledne zůstavejte ve stínu.
6. Před cestou můžete nasadit probiotika.
7. Nikdy neužívejte léky na průjem jako prevenci (kromě probiotik).

Bohužel i v případě, že budete striktně dodržovat výše uvedené doporučení, není zaručené, že se vám cestovatelský průjem stoprocentně vyhne. Hodně záleží na síle vašeho imunitního systému. Zvláště pokud cestujete s malými dětmi, nezapomeňte si s sebou přibalit "pomocníky" jako jsou nápoje na hydrataci organizmu, dětské suchary, probiotika, a jiné vámi osvědčené věci.

zdroj:

• http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/travelers-diarrhea/manage/ptc-20251730
• https://probiotics101.probacto.com/why-you-get-diarrhea-when-traveling-and-how-to-prevent-it-with-probiotics/
• http://www.medicinenet.com/script/main/art.asp?articlekey=46306

zdroj obrázků: pixabay.com 

Máte doma alergické dítě, které by si tak moc přálo nějaké zvířátko, ale pejska ani kočičku jim prostě pořídit nemůžete? Proč nezkusit něco jiného? Možnosti tu jsou. Co třeba želva nebo rybičky? A jak vůbec poznat takovou alergii?

Alergie nevzniká jen na srst zvířete, i když mnoho lidí tomu věří. Srst je jen největším přenašečem alergenů, ale samotná reakce může vzniknout i na sliny, moč či kůži. U ptáků to pak mohou být roztoči v jejich peří. Vyhráno tak nemusíte mít ani v případě, že si pořídíte zvíře bez srsti, i když se vás o tom budou prodejci snažit přesvědčit. Ať už je to čínský naháč, kočka sfinx či skinny morče. Lépe ale můžete udržovat čistotu, která je při alergiích velmi důležitá. Zvířata musíte často koupat, vysávat a prát oblečení.

Odstraňte koberce, závěsy a další lapače alergenů. Do ložnice alergického jedince by zvíře nemělo mít přístup vůbec.

Jak vypadá alergie na zvířata?

• Rýma – sliznice nosu je podrážděná alergeny. Kvůli tomu pak kýcháte, svědí vás to a vytéká vodnatý hled.
• Zánět očních spojivek – oči vás svědí, zčervenají a slzí.
• Ekzém – citlivější osoby mohou trpět i ekzémovou vyrážkou, která se dělá nejčastěji na hlavě, v podkolenních a loketních jamkách.
• Astma – problém s nadechováním, zahlenění a chronický kašel
• Bolest hlavy – ta je způsobena ucpáním nosu.

Jak se stanovuje diagnóza alergie na zvířata?

Diagnózu stanovuje nejčastěji lékař. Nejdříve vás krátce vyzpovídá, jaké jsou příznaky, zda se někdo v rodině léčí s alergií a jaké je prostředí, ve kterém se pohybujete. Pomocí přístrojů vám vyšetří plíce, zda není již patrný alergický zánět. Následuje kožní test. Provádí se většinou na vnitřní straně předloktí, kam se aplikují kapky podezřelých alergenů. Ještě přesnější je vyšetření krve.

Jak se alergie na zvířata léčí?

Léčba alergie má hned několik kroků. První zásada je odstranění alergenu. V tomto případě se jedná především o úpravu životních návyků. Dále se předepíší protialergické léky. Nejčastěji antihistaminika, která blokují účinek histaminu. To je látka, která se uvolňuje z buněk při alergické reakci. Také se předepisují léky na uvolnění průdušek při astmatických záchvatech a také léky s protizánětlivým účinkem, které působí preventivně a léčí alergický zánět (kortikosteroidy, antileukotrieny a moderní antihistaminika s imunomodulačním účinkem). Poslední fází je imunoterapie alergenovými vakcínami. Jejím cílem je vyvolat stav tolerance nemocného vůči alergenu. Vakcinace trvá 2 až 5 let a jsou dostupné vakcíny na všechna běžná zvířata.

Která zvířata jsou vhodná pro alergiky?

Méně rizikové a vhodnější jsou například rybičky, želvy, ještěři či plazi. Samozřejmě ani takto nebudete mít úplně klid. Je nutné se o ně opravdu dobře starat a udržovat vše v naprosté čistotě. Pravidelně čistit akvárium, aby nevznikaly plísně.

Jestliže trpíte alergií vy nebo vaši blízcí, ale přesto byste rádi měli nějaké zvíře, najděte si dobrého alergologa, který vám pomůže co nejpřesněji zjistit, jaký alergen vaši alergii spouští. Potom bude mnohem jednodušší vybrat vhodné zvíře a najít léky, které utlumí příznaky.

Jestliže tedy máte odvahu a chcete si pořídit nějakého malého mazlíčka, počítejte s větším úsilím a péčí. Pokud však budete dodržovat poctivě veškerá opatření a dostatečnou hygienu, budete se moci ze svého zvířecího kamaráda bez obav těšit vy i vaše děti.

Zdroj obrázku: www.pixabay.com

Procházka v přírodě je vítaným a hlavně zdravým zpestřením během dne stráveného uvnitř bytu nebo ve školce. Jaro navíc přímo vybízí k výpravám do probouzejícího se lesa nebo zelenajícího se parku. Všechno kolem voní, kvete a pučí. A právě zde se silně projeví dětská superschopnost ochutnávat okolní svět ústy. Mějte se ale na pozoru, některé rostliny jsou sice krásné, ale silně jedovaté. Pojďme si projít takový malý herbář těch nejběžnějších, se kterými se malí průzkumníci mohou v přírodě setkat.

Bolehlav plamatý

V houštinách a u potoků se můžete setkat s dva metry vysokou rostlinou s hnědofialovými skvrnami na lodyze a květy podobnými bezu. Jde o Bolehlav plamatý. K otravě stačí nadýchat se jeho vůně. K příznakům patří těžknutí končetin, pocit na zvracení, problémy s dýcháním, polykáním a mluvením.

Břečťan popínavý

Plazí se po zemi a polorozpadlých budovách. Břečťan sice dokáže evokovat romantickou atmosféru malebného venkova, je ovšem mírně jedovatý. Po konzumaci většího množství plodů se dostavují křeče, úporný průjem a může se objevit i vyrážka. 

Durman obecný

Jeho květům se říká andělské trumpety – jsou bílé s trubkovitým tvarem. Roste na opuštěných místech, ale pěstuje se i jako pokojová rostlina. Jedovaté jsou všechny části. Po požití vyvolává blouznivé stavy, proto se mu ve starověku říkalo blázníček.

Konvalinka vonná

Něžná květinka? Ale kdeže! Bobulky konvalinky obsahují látky podobné lékům na srdce. V nízké koncentraci jsou i v dužině květů a plodů. Konvalinka je vylučuje do vody ve váze, proto ji nedoporučuji jako součást jarní květinové aranže, kde by mohla zahubit ostatní rostlinky.

Lýkovec jedovatý

Má roztomilé růžové kvítky, jejichž vůně nás může omámit až k mírným závratím a vyvolat bolest hlavy. Plody lze zaměnit za rybíz a jsou tak hořké, že je okamžitě vyplivne i malé dítě. Nicméně otrava se projevuje pálením v ústech, nadměrným sliněním, křečemi břicha, zvracením a průjmem.

Rulík zlomocný

Tento jeden a půl metru vysoký keř roste na slunných místech. Jedovaté jsou listy, kořen i plody, které děti mohou zaměnit za třešně. Smrtelná je dávka už tří bobulí. Příznakem otravy je sucho v ústech, zrychlený tep, rozrušení, stav podobný opilosti, halucinace.

Tis červený

Je to krásný a vznešený keř, na kterém dozrávají rozkošné červené bobule. A právě ty lákají nenechavé ruce dětí. Tis je však prudce jedovatý. Alkaloid taxin se trávicím traktem rychle vstřebává a příznaky otravy se objevují již po 20–30 minutách. Slabě jedovatý je i jalovec, cypřiše, a túje.

Zlatý déšť

Čilimník převislý neboli štědřenec způsobuje vážné komplikace. Lidově se mu také říká zlatý déšť. Na procházce ho rozhodně nemůžete přehlédnout. Už požití 2 až 5 semen a pěti květů ale způsobí vážnou otravu, která narušuje nervovou soustavu.

Na dotek

Bolestivé puchýře, vyrážky, zarudlá kůže – to vše mohou být průvodní jevy následující po dotyku rostlin. Nepříjemné zarudnutí způsobuje například škumpa a po dotyku třemdavy vám mohou naskákat solidní puchýře. 

10 rostlin způsobujících záněty kůže a alergie:

routa vonná, třemdava bílá, třezalka tečkovaná, chmel otáčivý, vratič obecný, mák, muškát neboli pelargonie, vlaštovičník větší, tulipán a řebříček

Na chuť

Toxická jsou například jádra broskvoní, meruněk, švestek, jablíček a hořkých mandlí. Z nich se pomalu uvolňuje kyanovodík.

10 nejjedovatějších rostlin naší přírody: oměj šalamounek, rulík zlomocný, posed bílý, rozpuk jízlivý, bolehlav palmatý, konvalinka vonná, náprstník červený, blín černý, vraní oko čtyřlisté a konitrud lékařský.

• pokuste se z úst dítěte dostat zbytek části rostliny, kterou ochutnalo (mírné bouchnutí do zad, mnohdy se dostaví samovolný dávicí efekt)
• křik, panika ani nervozita situaci nezlepší, tvařte se klidně neděste zbytečně dítě
• vyhledejte co nejdříve lékařskou pomoc
• podívejte se kolem sebe a zkuste identifikovat požitou rostlinu, případně vzít kousek vzorku (část s listy a plody) s sebou k lékaři
• účinnou první pomoc představuje obyčejné živočišné uhlí
• po požití bobulek může otéct dutina ústní, v tom případě dejte dítěti cucat led nebo příjemnější zmrzlinu či chladný nápoj

Zdroje fotek: www.pexels.com a https://pixabay.com/

V poslední době je vitamín D často diskutovaný především v souvislosti s Vigantolem, plošně předepisovaným léčivým přípravkem dětem do jednoho roku. Mnoha dětem totiž působí bolesti bříška a maminky hledají alternativy, často se pak dozvídají, že ani není třeba ho dodávat a stačí jen sluníčko. Celé to ale není tak úplně jednoduché a vitamín D rozhodně není pouhou prevencí křivice, tedy poruchou tvorby kostí, jak se běžně říká.

Co je dobré vědět ohledně vitamínu D

Vitamín D (obecně kalciferol) je životně důležitý, to je fakt. Jde o steroidní hormonální prekurzor, což zjednodušeně znamená, že je výchozí látkou pro tvorbu hormonu, který hraje svou nezbytnou roli při metabolismu vápníku a fosforu. Dělit ho lze na vitamín D2 (ergokalciferol, rostlinného původu) a vitamín D3 (cholekalciferol, živočišného původu). Jeho význam je pro lidské zdraví ale mnohem širší.

Podílí se na správném růstu a vývoj kostí, ovlivňuje celkovou imunitu člověka a podporuje správnou mozkovou aktivitu. Snižuje riziko vzniku těhotenského diabetu a preeklampsie.

Příznivý efekt má i na potíže s krevním tlakem. Působí preventivně  před vznikem rakoviny. Při diabetu příznivě ovlivňuje léčbu. 

Jeho nedostatek podle studií souvisí se vznikem autoimunitních onemocnění, především roztroušené sklerózy, používá se i jako podpůrný prostředek při léčbě. 

Denní potřeba vitamínu D se dle různých zdrojů lehce liší. Obecně je uváděna následovně:

• 0,015 mg/den pro dospělého do 70 let, nad 71 let pak 0,02 mg/den
• 0,01 mg/den u dětí, některé zdroje však uvádí 15μg/den pro děti do 3 let, 0,02 mg/den pro děti od 4 let
• 0,015 mg -0,02 mg/den pro těhotné a kojící

Někteří odborníci však tvrdí, že i takové množství je nedostačující a mělo by být ještě vyšší.

Kde se bere Déčko v přirozené formě

Běžně se vitamín D tvoří přirozeně v kůži působením UVB záření. Ovšem i to má svá úskalí. V našich zeměpisných šířkách zkrátka nejsou podmínky ideální, obzvláště ne v chladnějším období. A v letním období zase používáme přemíru krémů na opalování. Musíme si uvědomit, že mraky nebo znečištěné ovzduší, stejně jako krémy s vysokým ochranným faktorem, oblečení, sklo atd., zamezují průniku UVB paprsků do pokožky a tím téměř znemožňují přirozené vytváření vitamínu D.

Možná teď většina namítne, že nemazat se v létě je nebezpečné. Ano, svým způsobem, i zde záleží na některých faktorech, třeba typu kůže. Rakovina kůže jistě může být způsobena přehnaným opalováním, na druhou stranu k jejímu vzniku přispívají i chemické látky obsažené právě v krémech. Studie navíc ukazují, že dostatečné množství vitamínu D v těle působí proti vzniku rakoviny.

Pobyt na slunci je pro nás tedy podstatný, potřebná délka se však dle různých zdrojů také mírně odlišuje. Pro udržení potřebného množství vitamínu D u kojenců obecně postačuje vystavení co největší plochy kůže, pokud možno „přímému“ slunci bez opalovacích přípravků cca 30 minut za týden. To je ale trochu komplikováno doporučením nevystavovat miminka přímemu slunci. Při vystavení menší plochy kůže je to pak 20 minut za den. Obecně se pro všechny doporučuje 30 minut bez opalovacích přípravků na přímém slunci alespoň dvakrát týdně, alespoň ruce, nohy a obličej.

Pro doplnění,osoby světlejšího typu absorbují více slunečního záření, lidé tmavšího typu ho absorbují méně.

Vitamín D se tvoří do zásoby, a pokud na slunci pravidelně pobýváme, vydrží až do podzimních měsíců. Přirozenou tvorbou se člověk nemůže předávkovat.

I strava hraje svoji roli

Vitamín D pak můžeme doplňovat přirozeně ještě stravou, ta ho však obsahuje mnohem méně. Nejvhodnější jsou mořské ryby (např. tuňák, losos, sardinky), houby sušené na slunci, maso z hospodářských zvířat, vajíčka od slepic z volného chovu, mléčné výrobky, avokádo, olej z tresčích jater, sádlo nebo krevety. Do mnoha potravin je vitamín D také přidáván dodatečně.

Vitamín D rovněž obsahuje mléko mateřské, ale pokud ho nemá dostatek matka, nebude množství dostačující ani pro dítě.

A pozor, vitamín D rovněž obsahuje umělé mléko pro děti, pamatujte na to, pokud ještě dodáváte D v jiné formě. 

Vigantol a jeho alternativy

No a pak tu máme umělé doplňky stravy a již zmiňovaný Vigantol. Ten je, jak již bylo zmíněno, preventivně předepisován všem dětem. Bohužel však často působí potíže. Je tedy často očerňován, a tak trochu neprávem, jako umělý a špatný přípravek. Pravdou ale zůstává, že většina alternativních přípravků obsahuje to stejné D, liší se však nosným olejem, protože vitamín D je rozpustný v tucích. Některé z přípravků však obsahují oleje přijatelnější.

Vigantol má ovšem ještě tu smůlu, že jako jediný je registrovaným léčivem, tudíž on jediný musí mít sledovány a uvedeny i nežádoucí účinky. Alternativní přípravky, které jsou k dispozici, vedené pouze jako doplňky stravy, tyto údaje vedeny mít nemusí. Nicméně i ony mohou některým dětem způsobit problém. Je tedy nutné vyzkoušet, co zrovna vašemu dítěti bude vyhovovat.

Další možnosti doplnění jsou různé rybí oleje, které lze rovněž sehnat v lékárně, a obsahují D v přirozené formě.

Tyto přípravky se mohou lišit množstvím obsaženého vitamínu D, vždy si raději obsah vitamínu D překontrolujte, ať dodržíte doporučenou denní dávku.

Při použití různých doplňků stravy se lze ve vyjímečných případech předávkovat, to pak může způsobit zdravotní obtíže, bolest bříška a usazování vápníku tam, kde to není žádoucí. K takovému předávkování však dochází při dlouhodobém užívání vysokých dávek.

Když je Déčka nedostatek

Nedostatek vitamínu D se může projevovat různě. Špatným vývojem kostíu dětí, špatným hojením zlomenin, pobolíváním kostí u starších lidí či svalovou slabostí. 

Dále také častými respiračními onemocněními, onemocněním či krvácivostí dásní, kardiovaskulárními potížemi, lupénkoum, atopický ekzémem i apatií či podrážděností.

Dostatek či nedostatek leze zjistit krevními testy.

Doplňování D je důležité nejen pro děti, ale i dospělé. Někdo možná bude oponovat, že dřív nám nikdo D nedával a žijeme. Možná je to pravda, možná ne. Obrázek si každý musí udělat sám.

Ale zamysleme se… žijeme, ale jsem zdraví? Když si uvědomíme, co vše D ovlivňuje, nemůže nám právě nedostatek tohoto vitamínu působit tolik obtíží. Možná právě i to má vliv, spolu s dalšími faktory, na vyšší a vyšší vznik rakovin a různých autoimunitních chorob, depresí atd.  Na druhou stranu, dříve jsme na slunci trávili mnohem více času, méně se mazali krémy s ochrannými faktory 50+ a třeba i užívali rybí tuk.

Všechno se vším souvisí a je na každém, pro co se rozhodne. Vliv a význam doplňování vitamínu D by se však neměla podceňovat.

Tipy na alternativy za Vigantol naleznete ve fóru Vitamin D pro miminka, co používáte místo Vigantolu?

Je tu maminka, která také nedávala moc Vigantol?

zdroj obrázků: pixbay.com

Mnoho maminek má potíže, když mají do svého dítěte dostat lék. Týká se to především těch nejmenších, které ještě moc nechápou, že lék je pro jejich dobro a pomůže jim bojovat s nemocí. Naštěstí si ale umíme poradit.

Nenásilné pokusy o aplikaci léku

Pamatuji si, když jsem byla malá a brala léky, měla jsem problém polknout prášek. Maminka ho vždy rozdrtila a na lžičce s trochou čaje podala. V případě antibiotik v tobolce je prostě na lžičku vysypala.

Teď už jsou naštěstí léky pro nejmenší děti většinou v tekuté formě, což nám hraje do karet, nicméně to nemění nic na jejich často odporné chuti. Ta děti odrazuje od jejich polknutí. Podívejme se na pár triků.

Zkuste dítěti klidným hlasem říct, co se děje a proč mu lék dáváte a hlavně popisujte každý krok. Jednak vycítí váš klid a také se víc bude soustředit na váš hlas, než na blížící se lék k jeho ústům či nosu. Tenhle způsob se mi u dcery osvědčil při podávání kapek do nosu už od malička.

Můžete také dítěti pod vaším dozorem nechat osahat lahvičku a aplikátor a opět vysvětlovat každý krok, který bude následovat. Nechte dítě účastnit se procesu v maximální možné míře, které je schopno. Zabírá to.

Ukažte dítěti, že se nemá čeho bát. Předveďte mu názorně sama na sobě, co se bude dít. Samozřejmě si nebudete brát lék, ale třeba vodu. Postupujte nenápadně, aby dítě nepoznalo, že se jedná o podfuk.

Zkuste výměnný obchod, odměna za lék.

Pokud dítě odmítá lék na lžičce, zakupte stříkačku. Naštěstí mnoho sirupů či léků už podobný aplikátor přiložen má, pak stačí stříknout do pusy a je to. Pro jistotu si pro příště aplikátor uschovejte.

Můžete také zkusit lék přidat do nějakého jídla či pití, vždy však ale do takového množství, které dítě určitě sní nebo vypije, aby bylo zajištěno podání celé dávky. Nutno ale dodat, že tento způsob často selhává, děti jsou totiž chytré a prokouknou to.

Aplikace léku s trochou násilí

Problém je, když selžou nenásilné metody, musíme přikročit k těm násilnějším. Bohužel někdy je to nutnost, která přinese užitek. Začneme od těch méně drastických způsobů.

Vezměte lahvičku s vodou a do druhé ruky aplikátor. Jednou rukou se přibližte k ústům s pitím. Ve chvíli kdy dítě ústa otevře, jednejte rychle, druhou rukou vsuňte aplikátor a rychle stříkněte. Nechte zapít. Podle potřeby opakujte, dokud nedáte celou dávku léku.

Aplikátor zasuňte do koutku úst směrem k tváři, rychle zmáčkněte a pusu přidržte zavřenou ze stran, rty mají podobu rybích úst.

Stříkněte lék do pusy a rychle foukněte do obličeje. Dítě by v té chvíli mělo lék spolknout místo plivání. Je to věc reflexu.

A  nakonec nejefektivnější, zdánlivě ale nejdrastičtější způsob. Dítě zaklekněte, ruce přidržujete koleny u těla. Palcem a prostředníčkem zmáčkněte tváře, tím otevřete ústa a zamezíte jejich zavření. Druhou rukou aplikujte lék.

A co vy, máte taky nějaké osvědčené triky, když vaše dítě odmítá lék?

Další tipy na podání léku hledejte ve fóru Nemohu do dítěte dostat léky. Jak ho donutit?

Jakým způsobem podat léky miminku?

Nemůžu do dítěte dostat antibiotika. Pomožte

zdroj obrázku: pixbay.com

Ano, to se často stává. Ono kojení opravdu není přirozené jako „čůrání“, jak si většina z nás myslí, dokud si to samy nezažijí. Já si to myslela taky, dost jsem frajerka narazila.

Většina z nás se v době těhotenství chystá na porod, sepisuje si porodní plán, prochází předporodním kurzem, zjišťuje si podmínky porodnice. A na to, co přijde potom nějak nemyslí. Říkáme si, však ono to je přirozené, intuitivní, pudové, prostě příroda nám to mateřství zapsala do genetické výbavy. To se učit nemusím. A ejhle, mnohdy tomu tak opravdu být nemusí.

S narozením miminka přichází na řadu i jedna z jeho hlavních životních potřeb – potřeba výživy. Kojení je jedním z nejkrásnějších darů matky přírody nám matkám ženám.

Laktace je pro mnohé těhotné maminky samozřejmostí a mnohdy nás ani nenapadne, že by s kojením mohly být potíže. Ovšem vlivem zásahů v průběhu porodu, ať už nezbytných či urychlujících porod, se čím dál tím častěji stává, že maminky mají s kojením obtíže.

Mnoho maminek má problém se sebedůvěrou ve vlastní tělo. Kladou si otázky, zdali mají dostatek mléka, co mohou udělat pro to, aby své miminko mohly plně kojit, jak tvorbu mléka podpořit.

Sama jsem si prošla velice těžkým „rozkojováním“. Vlivem dlouhého porodu došlo k pomalejšímu zavinování dělohy a větším ztrátám krve. Nakonec jsem podstoupila operativní zastavení krvácení v celkové anestezii a byla mi aplikována infuze s Oxytocinem pro zavinutí dělohy. Nabízenou krevní transfuzi jsem z mnoha důvodů odmítla. Co jsem ovšem nečekala, byl vliv na kojení. Kojení se tedy po velké ztrátě krve a medikamentózním zásahu opozdilo natolik, že jsem po týdnu v nemocnici, kdy miminko stále ubývalo na váze, byla nucena podat umělou výživu. Tehdy jsem si říkala: „propána, přeci nemůžu svému dítěti dávat k jídlu ten sypký bílý prášek z krabice😃. To bude nějaká zkouška z hůry a já se nedám.“ Vybavena obrovským odhodláním jsem se rozhodla, že kojit budu.

Nastaly další cca 4 měsíce, kdy bylo nezbytné zvládnout správnou techniku kojení u spavých miminek po novorozenecké žloutence, podávat příkrm alternativně s pomocí speciální techniky bez použití lahvičky (aby si dítě neodvyklo sát správným způsobem), po každém kojení použít odsávačku mateřského mléka pro stimulaci laktace, nezbytná byla správná výživa a pitný režim, užití bylin a homeopatie, autopatie, Bachových esencí pro harmonizaci psýché a obrovské podpory mého muže a rodiny.

Pro matku je velice bolestivé pocítit, že není schopná své dítě nakrmit. Tento pocit nikdy ze svého podvědomí nevymažu. Moje úžasná holčička to vše ale zvládala se mnou a dnes (toho času v devíti měsících), je stále téměř plně kojená. (No tak článek mi visí dlouho v archívu, aktuálně má princezna 2 roky a kojíme už jen pro potěchu😊.

Pro inspiraci uvádím můj postup, leč každá jsme individualita a i proto se může přírodní „léčba“ lišit.

AROMATERAPIE

Říká se, že když dýcháte, tak jíte. Aromaterapie je založena na schopnosti rostlinných siličných olejů posilovat, léčit a regenerovat tkáně.

• Z aromaterapie pomáhá zlepšit náladu a pozvednout mysl máta, levandule, citrón, růže, meduňka, jasmín, santal, ylang ylang… vyzkoušejte sama, která z těchto vůní Vás osloví.

FYTOTERAPIE

Namíchejte si čaj k uklidnění nervů.

• Vhodné jsou tyto byliny: heřmánek, fenykl, mateřídouška, meduňka. Z každé byliny v poměru 1:1:1:1 umícháte čajovou směs. Čaj připravíme spařením 1 čajové lžíce bylinné směsi 0,5 l vroucí vody, necháme 15 minut odstát, pijeme 3x denně cca 20 min. po jídle. Užívejte jej maximálně 3 týdny a poté vyměňte třeba za čaj pro kojící maminky. Bylinky by se měly obměňovat, aby se nesnižovaly jejich léčivé účinky.

BACHOVY ESENCE

Jedním z nejkrásnějších výtvorů přírody jsou květiny. Každá vůně povznáší a posiluje vaše fyzické, ale hlavně citové, mentální a duševní tělo. Dr. Edward Bach byl moderní zakladatel léčebné metody, která užívá květiny ke zlepšení všech aspektů vašeho života.

• Do odeznění obtíží užívejte Bachovy esence s názvem Kaštan červený (Red Chestnut). Tento květ pomáhá těm, kteří se bojí, že se jejich milovaným něco přihodí. Je přirozené, že se obáváme, však pro lidi tohoto květu takový strach přesahuje rozumnou míru a začínají se zoufale obávat. Kaštanový květ pomáhá těmto lidem, aby se zbavili strachu a aby lásku a starostlivost o rodinu viděli skrz obzor racionálního myšlení a skutečné situace.

DOKRM PŘÍMO NA PRSU

Pokud mají maminky problémy s kojením, doporučuje se miminko nedokrmovat z lahve, ale pomocí speciální cévky, kterou zavedete miminku do pusinky přes bradavku. Tímto způsobem můžete i Vy „kojit“ a miminku tento krásný pocit dopřát.

• Zde máte metodu přesně popsanou i s videem:

postup dokrmu přímo na prsu

• Přesný název cévky je: CN-01 CÉVKA PRO NOVOROZENCE S NÍZKOU PORODNÍ HMOTNOSTÍ. K dostání je na objednání v lékárnách.

Já sama jsem pomocí této cévky svou dceru dokrmovala, lahev nikdy nepoznala a já jsem šťastná, protože kojení neplní pouze nutriční úlohu, ale je i výrazným psychickým uspokojením miminka. Tím, že budete své miminko kojit, pomůžete mu nalézt jistotu a navázat krásný pevný vztah.

PRAVIDELNÉ ODSÁVÁNÍ

Pravidelné odsávání bylo asi nejtěžším prvkem celého „rozkojování“. Jak by ne, když je člověk neustále napojen na dítě nebo odsávačku. Držte se maminky a vy, milí tatínkové, držte je(se) taky!

Nakonec ale musím přiznat, že „rozkojování“ pro mne byla obrovská psychická zátěž, která si nemyslím, že vždy stojí za tak urputný boj. Proto jestli už nemůžete dál, padáte únavou, při každém kojení pláčete a muž už po nocích nemůže zvuk odsávačky ani slyšet, radši zvolte cestu menšího odporu. S vědomím, že jste udělala maximum a vydala ze sebe vše, jděte dál. Miminko potřebuje hlavně pohodovou maminku.

Pokud sama prožíváte toto krásně těžké období a nevíte si s něčím rady, můžete se na mě také obrátit. Ráda předám těžce vypocené a vyplakané zkušenosti dále😊.

S maminkami si povídáme o přirozené podpoře kojení, o bylinách vhodných pro kojící maminky, homeopatii vhodné při obtížích spojených s kojením, psychosomatice a jaký je její vliv na tvorbu mateřského mléka, o vlivu sebedůvěry ve vlastní tělo a schopnost kojit, o pomůckách pro alternativní způsob přikrmování bez použití láhve, o správné technice kojení, délce a četnosti kojení aj.

Dobrou chuť milá miminka😊

Líbilo se Vám to? Můžete dát lajk i na mém FaceBooku.

Domácí kváskové houstičky jsou po výrobě kváskového chleba dalším mým počinem  na cestě za zdravějším pečivem 🙂 

Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomuto kroku odhodlala v domění, že to bude náročné a upatlané. Opak je pravdou!

Výroba houstiček zabere míň času, než pečení kváskového chleba, zejména pokud máte dostatek kvásku v zásobě. Pak můžete péct skoro okamžitě. A výsledek opravdu stojí za to.

Netřeba znovu zmiňovat, jaké má kváskové pečivo své výhody. Kdo to přeci jen ještě neví, přečtěte si článek o kváskovém chlebu, kde jsou základní výhody zmíněny a kde najdete i odkaz na to, kde kvásek sehnat.

Kdo se přeci jen ještě odhodláváte …. snad vás tento můj příspěvek popostrčí. Uvidíte, jak snadné, ale zejména dobré to je! Už nikdy nebudete chtít jinak!

INGREDIENCE (na 8 houstiček … bulek):

• 250 g žitného kvásku (o kvásku více v článku o kváskovém chlebu)
• 130 g vody
• 30 g oleje (já používám řepkový, ale lze použít jakýkoliv  běžný olej)
• 30 g sezamu nebo chia semínek
• 2 lžičky himalájské soli
• 1/3 lžičky jedlé sody
• 150 g pšeničné celozrnné mouky
• 200 g špaldové jemně hladké mouky

JAK NA TO:

Připravíme si kvásek (dle návodu). Do mísy nalijeme postupně vodu, kvásek, olej. Přisypeme sůl, sezam, sodu a nakonec mouku.

Ingredience uhněteme v těsto (doporučuji použít robota, proces přípravy těsta se tím urychlí).  Těsto si rozdělíme na osm kousků, ze kterých vyválíme kuličky.

V troubě si předehřejeme plech, na který dáme pečící papír. Vyválené kuličky dáváme na plech a mírně zmáčkneme, aby se vytvořila bulka. Necháme na teplém místě minimálně 1 hodinu (lépe tak 2-3 hodiny) kynout.

Před pečením potřeme vodou. Pečeme v předehřáté troubě na 230 stupňů po dobu 15 minut.

TIP NAVÍC:

• Houstičky ještě  více nakynou, pokud těsto necháme po vyhnětení min. 1 hodinu kynout, poté válíme bochánky a ty pak kyneme ještě 1 hodinu.
• Do houstiček je možné použít jakákoliv semínka na zpestření chuti.
• Houstičky je možné sypat hrubou himalájskou solí, kmínem nebo jinými semínky.
• Mouku je možné obměňovat, získáme tak mnoho variant.
• Houstičky je možné i zaplést. Já pro urychlení dělám jen bulky🙂

http://www.my3vtom.cz

https://www.facebook.com/my3vtom/

Bolesti hlavy zažil někdy asi každý. S migrénou už to ale není žádná sranda. Ten kdo ji zažil, to potvrdí. Exsituje ale několik možností, jak ji řešit. 

Bolest, která  znemožňuje normálně fungovat

Nejde o obyčejnou bolest, ale o v podstatě velmi intenzivní a pulzující bolest na jedné straně hlavy v trvání několika hodin až dní. Fungovat s takovou bolestí dost dobře často nejde.

Většina z nás trpících migrénou už pozná, že se blíží a právě v tu dobu je nejvhodnější zasáhnout. Ten, kdo se s ní setkává poprvé, může být zaskočen, ale příště připraven.

Základní informace o migréně najdete i na koníkovi, podrobně se tedy rozepisovat nebudu a vrhnu se rovnou na tipy, jak s ní bojovat.

Prevence může být velmi účinná

Zkuste zjistit, co vaši migrénu vyvolává a vyvarovat se toho. U někoho to může být stres, u jiného počasí a změna tlaku, jindy za ní stojí nevhodné potraviny či nápoje. Zkuste se naučit poznat spouštěč a eliminovat ho.

Prevence může mít velký přínost, ovšem často je to běh na dlouhou trať, chvíli trvá, než zjistíme spouštěš migrény a ještě déle může trvat, než se spouštěč naučíme eliminovat. Nicméně vyplatí se na tom zapracovat.

K dalším preventivním opatřením patří vyhýbat se stresu, pravidelně a vyváženě jíst a pít a být aktivní, ale umět i odpočívat.

S migrénou lze bojovat různými prostředky

První rada zní, naučte se reagovat už na první příznaky a podnikněte opatření, která vám pomáhají, můžete tak předejít maximálnímu rozjetí migrény.

Jako první asi sáhnte po lécích.  Někomu zabere obyčejný paralen, který zbavuje bolesti, ale neřeší smaotnou migrénu. Pro ni jsou určené speciální léky na předpis, nejlépe tedy poradit se s lékařem. Pomoci může také magnézium.

Osobně si vystačím s paralenem hned v začátku, pak už nepomáhá. Přímo k lékům na migrénu jsem se nedopracovala, nežádoucí učinky pro mne byly takovým strašákem, že jsem nenašla odvahu je použít a hledala jiné cesty.

Dále vám může pomoci akupresura. Některé zkušenosti hovoří o mačkání bodu mezi horním rtem a nosem, tedy pod nosem. 

Alternativou k lékům mohou být bylinky či homeopatika, o těch se ale poradtě s homeopatem, který je určí přímo na míru vašim potížím. Z bylinek je dobrá kopretina Řimbaba, nejlépe žvýkat črstvé listy, ale k sehnání je i ve formě tobolek či kapek.

K častým opatřením se doporučuje tma, ticho a klid. Čerstvý a čistý vzduch. Ulevit vám může také určitá poloha těla. Z dalších věcí někdo doporučujestudený obklad, jiný horkou sprchu, tu mám s úspěchem vyzkoušenou.

"Já mám osvedčené ležet na bohu, na té straně, kde hlava bolí a bolesti prodýchávat, s každým výdechem si představuji jak bolest odchází, často takto usnu a probudím se bez bolesti. Osobně mi ještě pomáhá se najíst, někdy vyzvracet, někdy vybrečet. Možná to někomu přijde k smíchu, ale často mi od bolesti ulevilo, dojít si na velkou, proč, to netuším," uvádí jedna z konívek v našem fóru.

No a konečně někdy je doporučován sex  a prožití orgasmu. Ač je to téměř nepředstavitelné s tak šílenou bolestí provádět tyto hrátky, zkuste si třeba pomoci sama, bez partnera a uvidíte.

"Já mohu potvrdit, že někdy to opravdu funguje," píše jedna z maminek na našem fóru.

Tipů je mnoho a jejich účinek bude nejspíš individuální, nezbývá než zkoušet, co u vás zabere a při další migréně to začít praktikovat co nejdříve.

zdroj obrázku: pexels.com

Jaro je v plném proudu. Všechno kolem kvete, pučí a probouzí se k životu a tak máme i my přirozenou potřebu odlehčit. Hutné zimní pokrmy a sladkosti (vyloženě nutné k přežití dlouhých mrazivých večerů) nám teď pěkně leží v žaludku. A to doslova. Špatné trávení, únava, nezdravá pleť. Poradím vám, jak se jich za tři dny aspoň částečně zbavit. Zlehka, nenásilně a hlavně bez zbytečného trápení. Uvidíte, jak se vám uleví!

Voda s citronem

Je pro vás ranní vstávání stejně příjemné jako návštěva zubaře? Zpříjemněte si ho vitamínovou vzpruhou. Vymačkejte půlku citrónu do převařené teplé, ale ne horké vody. Tento nápoj pijte teplý před snídaní. Citrón je vynikajícím a bohatým zdrojem vitamínu C. Chrání tělo před nedostatky imunitního systému a má silný antibakteriální účinek. A to mohu potvrdit. Pomohl mi zbavit se kvasinek a pocitu kyselého žaludku. Což zní jako protiklad, ale opravdu to funguje: kyselý citron a vyrovnává pH v žaludku. Také odplavuje toxiny z těla, zabraňuje zdražování vody a bojuje proti tvorbě vrásek a akné. Mimo zlepšení stavu pleti jsem shodila i nějaké to kilo, ale to přičítám lepší psychické pohodě. Ta je v případě detoxu velmi důležitá. Když za ním vidíte jen odříkání a strádání, vaše tělo se „sekne“ a nezhubnete ani gram. Takže úsměv a klid.

Smoothie

Fenomén smoothie zasáhl i mě. Začalo to sklenicí k snídani. Pak jsem přidala ještě jednu ke svačině. Zjistila jsem, že po vypití jejího obsahu nemám na delší dobu hlad. A tak jsem zkusila zařadit jeden den v týdnu stravu založenou pouze na těchto koktejlech. Inspirovala jsem se v této skupině. Smoothie lze připravit jak ovocné tak i zeleninové, ale zajímavé jsou i jejich kombinace. Kromě toho můžete přidat vše, co vám chutná: oříšky, jogurt, mléko, džus, mladý ječmen, chia semínka, ovesné vločky či med. V průběhu dne je potřeba hodně pít, nejlépe zelené čaje, nebo vodu s citronem. Před i po detoxu byste měli jíst lehčí jídla, aby váš žaludek nebyl v šoku. Večer před smoothie dnem si dávám jen zeleninový salát a den po očitě snídám ovoce s oříšky a bílý jogurt. Tuto očistnou kůru můžete držet maximálně tři dny. Odměnou vám bude ploché bříško a skvělý pocit lehkosti. 

Chlorella

Takhle zelená řasa se nepoužívá k přípravě sushi, ale jako účinný prostředek v boji proti civilizačním nemocem a detoxikaci organismu. Výčet toho, na co všechno má chlorella pozitivní účinek by bylo na dlouho. Takže jen ve zkratce: čistí krev a detoxikuje tělo, snižuje vysoký cholesterol, podporuje optimální krevní tlak, odvádí těžké kovy z těla ven, posiluje imunitu, zlepšuje trávení a střevní mikroflóru, urychluje hojení ran, aktivně se účastní krvetvorby a zpomaluje proces stárnutí. Já osobně jsem ji začala jsem ji brát jako doplněk v boji proti kvasinkám a podpořit tak moje snažení otěhotnět. Kromě jiného se mi i výrazně zlepšila pleť a nejsem tak unavená. A ještě jeden bonus na závěr: díky vyššímu obsahu vlákniny pomáhá  pravidelná konzumace chlorelly překonat pocit vlčího hladu. Já jsem za dva měsíce zhubla 4 kila. Jen tak, jako příjemný vedlejší efekt.

Zdroj fotky: https://www.pexels.com/ 

Vstávej semínko holala ....Naše tělo vyčerpané po zimě prahne po doplnění vitamínů a minerálů. Příroda ukryla do rostlin neuvěřitelné množství síly, která dřímá v malých semínkách, z nichž se postupně rodí nový život.

Právě na jaře, kdy dochází v přírodě ke stoupání energie, je ideální do stravy zařadit naklíčená semínka.  Do každého z nich příroda ukryla neuvěřitelné množství síly, kterou můžeme využít ve svůj prospěch.

Je neuvěřitelné, jak se během pár hodin po aktivování  v semínku probudí život a klíček se začne drát na svět. Doslova raketovou rychlostí se v semínku začne zvyšovat množství výživných látek.

Pojďte klíčit! A proč?

• Klíčky obsahují vysokou zásobu bílkovin, enzymů, přírodních cukrů, nenasycených mastných kyselin, spoustu vitamínů (zejména vitamín C, některé vitamíny skupiny B, vitamín A, E) a minerálních látek (některé klíčky obsahují železo, vápník, hořčík, draslík nebo zinek), vlákninu a  chlorofyl. To všechno se ukrývá v malém klíčku!
• Při klíčení dojde v semínku k odbourání inhibitorů trávení a semínka jsou pak lépe stravitelná.
• Naklíčená semínka mají vynikající chuť.
• Nakličování semínek je velká zábava. Tuhle zábavu milují zejména děti, fascinuje je ten zázrak zrození.  Zapojte je!

Co je ke klíčení potřeba?

• Semínka -  ideálně v bio kvalitě, což zajistí, že semínko bude živé a naklíčí
• Voda - ideálně zbavenou chloru
• Klíčící nádoba -  já používám nakličovací misky PRO VITA, ale postačí i obyčejná sklenice s víčkem

Co všechno je možné naklíčit?

Prakticky jakékoliv semínko. Nejběžněji se používají:

• fazole mungo
• fazole Adzuki
• čočka červená
• čočka velkozrnná
• cizrna
• žito ozimé
• oves bezpluchý
• pšenice ozimá
• semínka hořčice žluté
• alfalfa (vojtěška)

Použít je možné třeba i semínka cibule, česneku, hrášek,  slunečnici, pohanku, řepu, řeřichu, pšenici špalda a další.

Klíčit je možné jednotlivá semínka zvlášť, ale i pohromadě. Co je důležité? Do jedné nádoby dát společně semínka, která mají stejnou rychlost klíčivosti. Některá semínka totiž vyklíčí za 3 dny, některým to trvá třeba  i týden.

Jak na to?

Vyberte si semínka, která budete klíčit. Doporučuji začít fazolkami mungo, klíčí rychle a navíc mají výbornou chuť.

Krok 1 (první den večer):

• Semínka nasypte do klíčící nádoby (stačí jen hrst, semínka nabydou na objemu)
• Propláchněte je vodou
• Zalijte trojnásobným množstvím vody
• Nádobu přiklopte víčkem (pokud klíčíte v zavařovací sklenici, tak víčko neutahujte, cílem je, aby do sklenice mohl vzduch a vlhkost se držela uvnitř)
• Nádobu umístěte na světlo do pokojové teploty (já dávám na parapet)

Krok 2 (druhý den ráno a večer):

• Semínka propláchněte vodou
• Vodu slijte a už další nepřidávejte
• Nádobu opět přiklopte víčkem a neutahujte
• Nádobu umístěte zpátky na světlo do pokojové teploty

Krok 3 (třetí den ráno):

• Semínka propláchněte vodou
• Vodu slijte a už další nepřidávejte
• Pokud chcete, aby semínka dále klíčila (klíček je zatím malý), pak postupujte Krokem 2 až do doby, kdy budete s velikostí klíčku spokojeni
• Pokud jsou už klíčky dostatečné, umístěte nádobu do lednice, sníží se tak rychlost klíčení a klíčky pár dnů v lednici vydrží

Jak klíčky konzumovat?

Hotové klíčky se hodí na salát, rozmixované do smoothie,  do ranní obilné kaše, do zeleninových směsí, rýže, pomazánek, polévek nebo jen tak na dobrý žitný kváskový chléb s máslem.

Naklíčená semínka je ideální konzumovat nezahřátá. Pokud je budete přidávat do teplých jídel, tak až ke konci vaření a nezahřívejte je na více jak 42 stupňů, aby nedošlo ke znehodnocení vitamínů.

Recept na kváskový chleba nejdete v článku Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

V přípravě je i recept na domácí kváskové houstičky a pomazánku z čočky a mungo klíčků, brzy najdete na blogu 🙂

Klíčky jsou skvělou součástí detoxikace. Jak na ní si přečtěte v rozhovoru 13 Otázek o detoxikaci aneb až se jaro zeptá.

http://www.my3vtom.cz

https://www.facebook.com/my3vtom/

    Řekla Vám někdy tetička, maminka  či tchýně, ať si dáváte pozor na vodění dětí za ruce ve vzpažení, protože dítě se opře o chodidla, pověsí se váhou těla vpřed a kráčí bez potřeby rozvoje rovnováhy a necvičí tak správné svalové skupiny potřebné ke vzpřímené chůzi? A že stejný problém nastává při posazení dítěte, které si správné svalstvo ještě nevybudovalo? Asi těžko!

    Spíše dítě najdete posazené, protože to přeci vypadá tak rozkošně. My ale víme, že musíme dbát o tělíčko dítěte a jeho správný vývoj již od narození zhruba do 3-4 roku věku dítěte, protože to je to nejkritičtější období, které předurčí budoucnost jeho pohybovému aparátu. Protože na dobrém začátku závisí všechno…

   Celá řada rodičů se domnívá, že čím dříve dítě bude umět sedět, stát a chodit, tím je to větší důkaz o jeho dobrém prospívání. Taky se nás každý nezapomene pravidelně zeptat, jestlipak to naše dítko už leze, sedí či chodí. Málokdo řeší, že předčasné posazování a vodění za ruce, nesprávná manipulace a nošení miminka, udělá více škody než užitku. A to, že se to může na pohybovém aparátu člověka podepsat celoživotně, už neřeší snad nikdo.

    Když můj otec psal dopis z vojny, sdělil mamce zajímavý poznatek z vlaku: „Tak jsme se Jarko s kámošem bavili, že ta jejich Verunka krásně chodí a ta naše Terezka pořád nic.  A dospěli jsme k LOGICKÉMU ZÁVĚRU, že tu naši Terku málo dáváme do chodítka. Verunka byla v chodítku pořád a jak krásně běhá. To musíme napravit.“ Informace byly jiné, ale i vy jste se snažili aplikovali jako rodiče vždy to nejlepší – přirozeně😊. Stejně jako my dnes!

    Eva Kiedroňová ve své knize Rozvíjej se, děťátko… říká: „Chceme li, aby se psychika i motorika našeho dítěte rozvíjela co nejlépe v rámci jeho možností, pak nezbývá než se o všestranném vývoji dítěte informovat a dovednostem směřujícím k přiměřenému působení na dítě se naučit.“

    Tato a další knihy autorky měsíc po měsíci doprovázejí maminku psychickým a motorickým vývojem dítěte. Knihy Vám řeknou, proč miminko neposazovat, nevodit za ruce a nedělat z něj cvičenou opičku. Pomůže Vám dítě krásně stimulovat, ale hlavně zodpoví otázku: „CO S TÍM MIMINEM MÁM VLASTNĚ DĚLAT???“, kterou si pokládá většina prvorodiček, když už mají porod za sebou (porod, na který byly mimochodem do detailu připravené, ale na další přípravu už nějak nezbyl čas-nevadí, knihy Vám poradí).

A NYNÍ ODBORNÉ OKÉNKO PRO INFORMACÍCHTIVÉ MAMINKY😊

    Když jsem se o psychomotorickém vývoji bavila se svojí kamarádkou fyzioterapeutkou Veronikou Chrapkovou Burkett, krásně mi problematiku nastínila z odborného hlediska.

„Díky prof. Václavu Vojtovi se dnes medicína zabývá otázkou správného pohybového vývoje dítěte. Velmi důležité je období prvního roku a půl života dítěte. V tomto období se tvoří pevná základna pro harmonický pohyb. Ten zajistí optimální nastavení kloubů a ekonomickou aktivitu svalů. Tuto schopnost si pak dále neseme celým životem."

"Prof. Vojta zjistil, že v naší centrální nervové soustavě jsou zakódované vrozené ideální pohybové vzory, které se dají specifickou stimulací podpořit a to nejen u dětí, ale také u dospělých. Tohoto objevu se začalo využívat nejen u léčby dětí s poruchou vývoje, ale také u dospělých s rozsáhlou škálou poruch pohybového aparátu. U zdravých dětí cca od 4 měsíce po narození dochází k zapojení stabilizace trupu. Tato pevná základna vytvořena souhrou aktivity břišních svalů, bránice, pánevního dna a nitrobřišního tlaku umožní stabilní a nezbytnou oporu pro pohyb končetin a následnou vertikalizaci do stoje."

    "Jak se říká:  vše má svůj pravý čas, a tak i každý krůček dítěte vpřed ve svých pohybových schopnostech je dán dle předchozích osvojených svalových souher. Proto se nedoporučuje tento přirozený vývoj násilně měnit přílišnou aktivitou nebo touhou rodičů. Např. v obavě, že by dítě mohlo být pozadu dříve ho posazovat, postavovat do chodítek nebo nacvičovat chůzi v době, kdy na to dítě ještě není motoricky zralé."

"Doporučuji maminkám znát motorický vývoj zdravého dítěte, umožnit dítěti možnost pohybu po bytě či domě. K tomu jsou vhodnější koberce než hladká podlaha. V případě obav zda se dítě pohybuje správně je vhodné obrátit se na dětského lékaře nebo fyzioterapeuta zabývajícího se motorickým vývojem dítěte.“

Děkuji Veroniko, mám jasno.

    Ze začátku se většina rodičů snaží okolí vysvětlovat své dobré záměry, stále opakuje dokola důvody pro a proti. Bojuje za to, proč miminku nedat bombón (a otázku klidně položí obézní osoba), proč se nemůže posadit (vždyť Tebe taky posazovali), proč spí děcko s rodiči v posteli (přeci bude rozmazlené přemírou lásky) a když neposlechne na slovo nebo nedej bože něco záměrně někde vysype, shodí na zem, protože objevuje gravitaci a nepřiletí mu výchovný plácanec po zadku (dozvíte se, že byte měli přitvrdit, aby Vám to dítě nepřerostlo přes hlavu). Vždy se pak ptám, Tebe někdo bije? Měl by! Postupem času rodiče přestává vysvětlování bavit, protože okolí své zažité názory a návyky nemění.

    Nakonec jim nezbývá, než přejít do stavu: TAK TO JE A HOTOVO! A tohle stádium je nejpříjemnější, protože paradoxně tento postoj je jediný přijímán a respektován😊…jen to chce čas, než mladí rodiče získají sebedůvěru v sebe sama.

    Nikdo z nás není odborníkem na výchovu dítěte, vše se učíme za pochodu cestou pokusů a omylů. Každý dle svých možností a dovedností. Dnešní doba je zběsilá co se týče přemíry informací. Mateřství by mělo být intuitivní a přirozené, ale přece jen jako zástupci homo sapiens sapiens využíváme mozek z větší části, než naši zvířecí kamarádi. Proto je třeba mezi mozkem a intuicí udělat příměří, aby nedošlo k vykolejení.

    Generaci našich rodičů se mnohdy zdá, že věci moc řešíme, obzvláště když se jedná o naše děti. Ale informace se k nám dnes dostávají mnohem jednodušeji, máme větší dostupnost odborných knih, seminářů a maminky se potkávají mnohem více, aby si vyměnily informace. Navíc systém v Čechách je ve světě nevídaný, co se týče délky, po kterou maminka zůstává se svým dítkem doma. Tak jak bychom před informacemi mohly zavírat oči? Máme spoustu prostoru na to, se dětem věnovat a naše rodičovská přirozenost nám nevelí jinak.

    Nemyslím, že moc mateřství prožíváme, máme informaci o tom, jak správně dítě živit, nosit, stimulovat a proč to tedy tak nedělat. A proto, milé maminky, tchýňky, tetičky a další, učte se. Doba je jiná a vždy bude, ale je to zábava😊.

Důsledností a laskavostí uděláme mnohem víc, než přílišnou benevolencí či pedantstvím. Vychováváme svobodné jedince přizpůsobené dnešní době – sebevědomí, slušnost a pokora. 

Líbilo se Vám to? Můžete dát lajk i na mém FaceBooku.