Patří muž k porodu? Může při něm své ženě skutečně pomoci? A může jej společné prožití porodu nějak obohatit?

Jednoznačně ano! Muži neodmyslitelně k porodu svých žen patří. Vždyť dítě, které se rodí, je jejich společným potomkem a mít možnost být u jeho zrození je stejně přirozené jako být u jeho zplození. Jejich přítomnost, ať už je v jakékoliv podobě, vytváří ženě zázemí. Někdy stačí, když muž sedí za dveřmi nebo ohřívá vodu, tak jak se to dělo v minulosti za časů našich prababiček. Někdy může být neuvěřitelně pevnou oporou. Muž při porodu sice fyzickou bolest své ženy necítí, ale pokud se naladí na její pocity tím, že jí bude na blízku, skrze ni může vnímat, jaké to je, když přichází jejich společné dítě na svět. Stává se tak kompetentním otcem se silnou vazbou na dítě od jeho prvního nádechu. Tím, že je své milované oporou, rovněž dokazuje, že je skutečným partnerem do pohody i nepohody.

Poradila bych všem mužům, kteří se chtějí aktivně podílet na narození svého dítěte: “Nebojte se a buďte tam! Tělem i srdcem! To vše pod podmínkou, že o to bude ONA stát!“

Nadechněte se a vydechněte a pusťte všechen strach ven! Buďte pozorní a vnímejte její potřeby. A nebojte se na ně reagovat! Tak, jako se nebál Zbyněk, když…..

….. se jedné dubnové noci rozhodla přijít na svět Bára. Svůj příchod sice dávala najevo už přes den, nicméně se rozhodla, že večerní zpěv ptáků je málo hlasitý, a že ke svému příchodu na svět potřebuje jejich ranní symfonii. To, že se její maminka moc nevyspí, už tak moc neřešila, ale ono se vlastně na porod nedá nikdy dostatečně vyspat. A takovou čarokrásnou noc, kterou si pro rodiče nachystala, ještě nikdy nezažili. Nebo to bylo naopak a oni si ji přichystali pro ni?

Ve 12 hodin v noci jsem vyjela za Katkou a Zbyňkem domů. Katka měla stále častější kontrakce, a proto jsme se domluvili, že vyrazíme do porodnice. Původní plán sice byl strávit, co nejvíce času před odjezdem doma, ale vidina ještě intenzivnějších bolestí prosezených v autě se v tu chvíli jevila jako nepřijatelná. A vlastně dobře, že jsme vyrazili, protože na nás v porodnici čekal poslední neobsazený pokoj. Na příjmu Katce natočili monitor, který zobrazoval silné kontrakce, ale nález byl zatím stejný jako ráno v poradně, proto jsem jí nabádala, aby se mezi kontrakcemi ještě snažila co nejvíce odpočívat. Porodní asistentka byla velmi milá, zopakovala nám obsah porodního plánu, který si stačila přečíst, a zdůraznila, že nás bude opravdu rušit jen minimálně, protože tak si to Katka přeje. Po celou dobu porodu porodní plán opravdu dodržovala. Byla úžasně empatická!

Kontrakce přicházely po 2-4 minutách, takže Katka byť se snažila odpočívat, už prostě nemohla. Stále chodila a žádná úlevová poloha jí nevyhovovala. Udělali jsme se Zbyňkem přítmí, pustili hudbu a v kontrakcích jsme ji masírovali. Ze začátku jen já a Zbyněk pozoroval, záhy pochopil co a jak, a sám se aktivně zapojil. Průběžně jsem se mu snažila vysvětlit, co se v Katčině těle děje a v jakém jsme poločasu. 🙂  

Tytam, byly Katčiny domněnky, že možná bude chtít být u porodu úplně sama. Jakmile se Zbyňkem zalezli do koupelny, vytvořily úžasně sehraný pár. Její muž měnil teplotu a proud vody podle jejího přání. Jednou rukou nahříval, druhou masíroval. Aby jeho pomoc ve sprše byla účinnější, svlékl se do trenek a velkou část první doby porodní strávil ve sprchovém koutě se svou ženou. Když byli ve vodě, mohla jsem si chvíli odpočinout. Když z ní vylezli, mohl si odpočinout on. Sehráli jsme se úplně intuitivně a navzájem si pomáhali jako tým.

Kontrakce byly silné a intenzivní, úleva přicházela jen na chvilku. Nad ránem už Katka vypadala unaveně, ale statečně bojovala. Když mi s vypětím sil špitla, že už to nedává, řekla jsem ji, aby si uvědomila, že dostává jen tolik bolesti, kolik dokáže zvládnout. Pokaždé, když začala panikařit pod návalem další a silnější kontrakce, povzbudila jsem ji, aby dýchala do bříška pro Báru. Zaťala pokaždé zuby a ponořila se do svého porodního světa. Nevzdala to ani jedinkrát!

Tento porodní příběh není jen příběhem o zrození dítěte, ale také o lásce mezi mužem a ženou. Já je pozorovala, a tak vám mohu vyprávět, jak dva, co se milují, spolu rodili své dítě. U jejich porodu jsem byla ochránkyní intimní atmosféry, pomocnicí při hledání ztracené síly, zprostředkovatelkou komunikace mezi rodící ženou a zdravotníky, ale hlavně jsem byla tichou pozorovatelkou se slzami dojetí v očích. A místy jsem se snažila tam ani nebýt, když jsem viděla, jak úžasně jim to spolu jde. Jak může být něžné objetí, hlazení a políbení silnější než všechna analgetika světa. Jak se dokáže vyplavit koktejl lásky v náručí manžela, který ač před porodem váhal, zda bude umět být nápomocen, teď nebojácně vplul do role rodícího otce, sám plný oxytocinu. Vše podkreslovala hudba a pološero. Prostředí bylo bezpečné a přátelské. Jediné, co hrálo proti, byla únava a vyčerpání, ale tak už to u porodu bývá.

Když už bylo Katčino tělo připravené, miminko ještě připravené nebylo. Bylo totiž uloženo v pravém zadním postavení a bylo potřeba, aby správně dorotovalo. Katka se snažila měnit polohy, aby mu pomohla, ale nakonec se ukázalo, že nejefektivnější poloha bude na pravém boku v leže. Zbyněk ji pustil ze své náruče na porodní lůžko. Zároveň si mohla po 8 hodinách odpočinout. Její tělo to potřebovalo, což dávalo jasně najevo tím, že kontrakce utichaly. Tuším, že toto zklidnění, ve kterém byla Katka tak trpělivá, trvalo až 40 minut.

A pak za ranního zpěvu ptáků vyplula z maminky nádherná holčička. Ručičkou mávala u hlavičky, když se drala na svět. Zároveň si pěkně vypustila svůj bazén. Vody vyšplouchla taková spousta, že podlaha místy plavala. Doktor odstřihl velmi krátký pupečník a Barušku si vzala dětská lékařka na ošetření, protože si trochu té plodové vody lokla. Pozorovala jsem Zbyňka držíc Katku za ruku. Když jsem uviděla jeho slzami zasklený pohled na Barunku, musela jsem se podívat jinam, abych se dojetím taky nerozplakala. Měli byste ho vidět, když diktoval sestřičce jméno a příjmení svého dítěte, když to poprvé vyslovil a nahlas si uvědomil, že už není jen manžel, ale i otec! Myslím, že na tuto chvíli nikdy nezapomene, stejně jako na celý porod a na svou statečnou a úžasnou ženu, která porodila jejich dítě přirozeně a bez zásahů a tím mu umožnila to nejvíc, co mohla.

Po nutném ošetření strávila Barunka 2 hodiny v náručí maminky. Při odlučování placenty došlo k větší ztrátě krve, ale i to Katka statečně unesla a svou dceru z náručí nedala. Já potom ty dva šťastné rodiče objala, vyfotila jejich první společné fotky a odjela, protože mě víc nebylo potřeba. Musím se přiznat, než jsem otočila v autě klíčkem, chvíli to trvalo. Musela jsem tu radost o samotě vyplakat!  

zdroj: http://www.sebevedomarodina.cz/porodni-love-story/

Tak konečně i ja sepisu můj porod....

sobota 20.9. Začala úplně normálně v noci zadní poslicci , bolesti a kontrakce . Byla jsem domluvena, ze se zastavím do porodnice na monitor. Julietta mela vysoký tep den předem , děti jsme nechaly u našich a jeli jsme, na monitoru natočili lepší hodnoty ukázaly se dvě silnější kontrakce a nic. Primář mi udělal Utz jen přes břicho jestli je mimco ok .Na další kontrolu me napsal 24.9. Můj TP . Tak jsme odjeli k našim dali jsme si oběd a ještě jsme jeli nakoupit , odpoledne jsem byla s deckama venku vencila jsem psa, ale začala jsem mít slabší kontrakce .

Doma jsem si napustila horkou vanu  i s malou a jsem si říkala bud se to rozjede anebo ne, po koupeli to začalo měřila jsem si kontrA v aplikaci tak to bylo 15, 10 ,7, 5,5,5 ,17 a i docela bolestivé musela jsem je rozdychavat nevěřila jsem moc ze uz je to ono, tak ještě jsem dovarila, povesilA prádlo a chvíli jsme čekali co bude , ale pak uz mi můj říká volame rodiče to jsou ty pravé a pořad se chodil dívat do telefonu po jak dlouhe době jsou 🙂 kolem 21hod. Přijeli naši hlídat drobky, malem mi tekly slzy jak jsem je viděla je mávat.

do porodnice jsme přijeli 21.30 příjem monitor nějaké kontrakce byli, vyšetření opět s primářem a otevrenA na 3 cm tak mi říká : tak to Vás uz domu nepustim, presunuli jsme se na nově udělaný rodinný pokoj a hle podpasovka neteče tepla voda ... To byla moje jediná záchrana při kontra... No nic.... Dostala jsem klystyr, noční košili ze zacatku sranda . 

22.45 hod mi prymar pichnul vodu neslo mu to zrovnA jsem neměla kontrakci, potom se to povedlo je to úplně bezbolestne ....ještě mi dali tabletku na zaniknuti branky a proti bolesti spis si myslím , ze to bylo na bolest. Opět zpátky na pokoj, taky uz začali ty hodně kruté kontrakce , po 3 minutAch, po 2 min. Dychala jsem nadech nosem do bricha vydech pusou. Otevrena na 7 cm.

Opet jsem byla zAvolana na sal mereni kontra bylo jine nez na zacatku , zpatky uz jsem nedavala slezt s kresla pomahal mi pritel , ale tak tAk jsme tam dosli, po dvou minutach stravenych u takovych zebrin jedine co mi pomahalo rokrocene nohy a vydychavat , najednou sileny tlak na konecnik rikam mojemu zavolej sestru, nekam odbehla .... Nastesti se ukazala brzo rikam ji Uzzzz ... Na sal silene dojit, na kozu jsem sedla, ale v kontra mi neslo si lehnout pak se mi to povedlo ale tlacit jsem chtela strasne .Dychat jako pes ok ze zacatku , PA mi rika nadech nosem a tlacte do konecniku zatlacilA jsem a potom asi 5-6 krat docela zahul a najednou jsem citilA ze je venku podivala jsem se na ten uzlik fialovy cerveno jak odstrihly snuru tak mi ji za 2 minutky daly na telo no reknu Vam Mala se hned prisala a ja zacala mit silenou zimnici. Kazdopadne jsem byla ta nejstastnejsi 🙂 Julietta se narodila 21.9. v 00.24 minut . Dala mi hodne zabrat mela 3,85 kg macek. Z tech 3 porodu byl tento celkem rychly, ale nejbolestivejsi co se kontra tyce. Po porodu jsem sama odchazelA na pokoj jeste me sili ani nevim kolik mam stehu radsi, bez nastrihu, siti me nebolelo, porod placenty taky ne. Jinak druhy den jsem se citilA ospale protoze jsem preskocilA noc, ale uplne bez bolesti. Na zavinovani delohy si bravam prasek od bolesti , ale oproti kontra je to Mala bolest. Tak to je muj porod 🙂

Jako přípravu ke svému porodu jsem zvolila i homeopatika, proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o "návod, jak homeopatika v těhotenství užívat". Užívání homeopatik mi doporučila přímo lékařka, která byla u mého porodu ,a návod k užívání zpracovala PA. Můj porod byl opravdu velice fajn, ale užívala jsem více přípravků, proto nemohu s jistotou tvrdit, že mi pomohly právě homeopatika, ale pevně věřím tomu, že i ta sehrála svoji roli.

Homeopatie v těhotenství jako příprava k porodu

Homeopatika: Actea racemosa 9 CH + Arnica montana 15 CH + Caulophyllum 15 CH

Dávkování: od 36. týdne těhotenství (tzn. 36 + 0) - 10 granulí od každého homeopatika rozpustit v 0,5 litru vody  (do plastové lahve) a popíjet přes den

Účinky: působí proti klasickému strachu z porodu, pomáhá koordinovat děložní stahy (rozlišuje poslíčky od kontrakcí - buď utiší nebo zvýší intenzitu), pomáhá působit na poddajnost děložního hrdla a připravuje dělohu k porodu

Homeopatie u porodu

Homeopatika: Actea racemosa 9 CH + Arnica montana 15 CH + Caulophyllum 9 CH

Dávkování: začít užívat při odtoku plodové vody (a jet samozřejmě ihned do porodnice) - 10 ganulí od každého homeopatika rozpustit v 0,5 litru vody a popíjet každých 30 minut, popř. cucat 5 granulí od každého homeopatika každých 30 minut

Účinky: koordinace prvních nepravidelných bolestí, které zatím neotvírají děložní hrdlo, tlumení bolestí do třísel a močového měchýře, urychlení 1. fáze porodní

Homeopatie v šestinedělí

Homeopatie a kojení

Podpora kojení - Ricinus communis 5 CH - cucat v době kojení (1. den 7 x 5 granulí, 2. den 5 x 5 granulí, 3. a další dny 3 x 5 granulí)

Snížení laktace - Ricinus communis 30 CH - 5 granulí 1 x denně

Zástava laktace - Ricinus communis 30 CH - 5 granulí 3 x denně

Hojení porodních poranění

Homeopatika: Arnica montana 15 CH - 5 granulí co nejdříve po porodu, užívat 2 - 4 x denně po dobu 7 dnů, Staphysagria 9 CH - 5 granulí jednou denně, užívata po dobu 7 dní

Účinky: hojení řezných poranění po sekci, epiziotomii, pomáhá vytvářet tenké a pěkné jizvy

Obecná pravidla pro užívání homeopatik:

Homeopatika jsou připravována většinou ve formě granulí, pomocnou látkou je laktóza a sacharóza (množství je však minimální, tudíž mohou bez obav užívat i pacienti s cukrovkou).

Homeopatický lék by nikdy neměl být brán do rukou - k jejich odpočítávání slouží kalíšek ve víčku.

Nejvhodněji užívat minimálně čtvrt hodiny před jídlem nebo alespoň půl hodiny po jídle.

Účinek homeopatik je rušen silně aromatickými látkami jako např. mentol, káva,... k čištění zubů je vhodné zakoupit si pastu bez mentolu.

Homeopatika se nikdy nepolykají - nechávají se většinou rozpustit pod jazykem.

Tak jsem se rozhodla také popsat svůj první porod – ráda si čtu příběhy ostatních, tak tady je ten můj.

Ve středu 2. března měl můj manžel promoci. Já jsem byla ve 39. týdnu a na kontrolách v porodnici mi pořád jen (k mé nevoli – už jsem to tak chtěla mít za sebou) říkali, jak se porod ještě rozhodně neblíží, že Jiřík ještě ani nesestupuje, tak jsem se vůbec nebála promoci absolvovat. Byl to dlouhý a náročný den – promoce, pak společný oběd a pak jsme byli do večera u manželových rodičů. Večer, když jsem si chtěla sundat ponožky, koukám, že mám místo noh cosi, co manžel později nazýval jako „Šrečí“ nohy – nikdy jsem nic takového neviděla. Byl už večer a tak jsem si říkala, že je to asi dost podmíněné tím náročným dnem a šli jsme spát. Druhý den byly ale nohy snad ještě horší – byly tak oteklé, že mě bolela kůže, jak se natahovala, tak jsem si pro jistotu změřila tlak – měla jsem 150/100 a papírkem se mi i potvrdila bílkovina v moči. Nedalo se tedy nic dělat, dobalila jsem tašku do porodnice a po velkém naléhání kamarádky na co nejrychlejší přesun do porodnice jsem tak učinila.

V porodnici si mě už nechali, nejprve mi vysoký tlak nenaměřili, tak řekli, že tam budu jen na pozorování do druhého dne, ale pak se vysoký tlak ukázal i tam a tak už jsem se domů nepodívala. Do porodnice jsem tedy byla přijatá ve čtvrtek, v pátek se toho moc nedělo – jen mi udělali utz – na kterém měl Jiřík už 4,5kg! No a pak přišel víkend – o kterém se toho na oddělení rizikového těhotenství moc neděje – jen mě občas někdo zkontroloval, ale na každou otázku mi bylo odpovězeno – Pan doktor vám to v pondělí vysvětlí. Čekala jsem tedy napjatě na pondělí – to mi pak pan doktor Koucký (do kterého jsem se (i přes to že jsem vdaná) „zamilovala“🙂) řekl, že tlak leze nahoru, takže během jednoho dvou dnů půjde Jiřík určitě ven. Byla jsem tak ráda – těšila mě představa, že už to budeme mít za sebou. V pondělí mi ještě udělali zátěžový monitor, který prý nedopadl úplně nejlíp, tak bylo jasné, že úterý 8.3. bude náš den🙂.

Kvůli Jiříkově velké váze nám byl doporučen císařský řez, ale prý bychom mohli porodit i normálně, protože mám širokou pánev. Já jsem tedy řekla, že bychom to mohli zkusit normálně – a tak jsem v úterý v 9h ráno dostala gel k hrdlu, který to měl odstartovat🙂. Bylo mi řečeno, že to asi nezabere, že pak dostanu další a pak kapačky s oxitocinem apod., tak jsem se připravila na dlouhý den – a to zcela bez jídla a pití, protože pořád hrozil císařský řez. Manželovi jsem řekla, ať přijede v jednu, že to začínají návštěvní hodiny, že do té doby se stejně nic dít nebude a šla jsem si ještě lehnout a kupodivu jsem ještě usnula. V jedenáct za mnou přišla sestra, že mám jít na prohlídku – tak jsem šla – a už jsem byla otevřená na 5cm – do té doby jsem měla jen slaboučké bolesti podbřišku – jako při MS – kterým jsem nevěnovala pozornost. Takže se prý mám rychle sbalit a na sál – v tu chvíli to ale začalo – já myslela, že už se ani nesbalím, strašně mě začala každá kontrakce bolet, pokaždé jsem se svalila k zemi a snažila se to nějak rozdýchat, ale v podstatě nic moc nepomáhalo. V rychlosti jsem ještě volala manželovi a řvala do telefonu, ať maká, jinak to nestihne. Kolem dvanácté jsem se tedy dostala na přípravu, kde jsem dostala klystýr (který do mě lili v kontrakci – což bylo strašně příjemné:(). V té době jsem myslela, že s každou další kontrakcí umřu – objímala jsem tam známou porodní asistentku se slovy, že už jsem si to rozmyslela, že už rodit nechci (ku podivu mi porod nikdo nezastavil🙂). Tak mi řekla, ještě dvě kontrakce a půjdeme na sál – to jsem myslela, že si dělá srandu, že za dvě kontrakce už budu mrtvá – no, kdo by to byl řekl, přežila jsem, tak jsem se osprchovala, vzala košili a šla na sál.

Na sále jsem se zuřivě začala dožadovat epidurálu, který mi k mému zděšení nechtěli dát, protože už jsem byla na konci první doby porodní a prý by se mi porod mohl zastavit. Začala jsem tak žalostně škemrat (já se pak tak styděla), že se uvolili, že mi trochu dají. Měla jsem si lehnout – jenže to vůbec nešlo – i mezi kontrakcemi mi bylo tak zle, že jsem si lehnout nebyla schopná – tak mi ho píchali v sedě. Naštěstí se to povedlo a mé bolesti z části ustoupili – rozhodně však ne úplně, jak jsem si bláhově myslela. Po epi mi protrhli plodovou vodu a pustili na sál manžela, kterého jsem už v tu dobu stejně vůbec nevnímala – ten mi pak říkal, že se mě trochu lekl, že jsem byla úplně mimo.

Zhruba po 10min jsme tedy šli na věc. Ze samotného porodu si toho zase tolik nepamatuji – byla jsem vážně jak ve snu – mezi kontrakcemi jsem začala usínat, nebo padat do bezvědomí – ani nevím. Jen si pamatuji, jak se mnou občas zatřásli, že mám začít tlačit, tak jsem se ze všech sil snažila a pak zase nic nevím. Pamatuji si, jak mi jedna porodní asistentka ležela na břiše a pomáhala tlačit. Najednou manžel ze sálu odešel – vůbec jsem netušila proč, ale asi za 20s jsem pochopila – vrazili do mě kleště. Na tu bolest nikdy nezapomenu. Nikdy jsem nic takového nezažila – jako by mě zaživa roztrhli – úplně jsem cítila, jak jsem se po celé délce pochvy roztrhla – jak kdyby mi prostě někdo řezal za živa nohu. Zařvala jsem jako snad nikdy – to mi pak říkal manžel, že jen slyšel ten výjek. Pak už bylo jen jedno zatlačení a Jiřík byl venku – to bylo ve 13,52. Vážil 4700g.

Bohužel, tím to nekončilo, začalo šití – prý jsem moc krvácela, tak museli začít šít v podstatě zaživa, protože epi už vyprchal a oni nemohli čekat. Ale zase na druhou stranu – oproti porodu už to docela šloJ. Po chvilce mi pak manžel donesl Jiříka a já se s ním seznámila - bylo to krásné, ale upřímně – nezažívala jsem to, co tu popisuje většina maminek – v tu vypjatou chvíli, mi bylo mimčo skoro ukradené, kdyby si ho chtěl někdo nechat, ráda bych s tím souhlasila. Jednak jsem byla úplně vyčerpaná, jednak ta krevní ztráta… bylo mi i jedno, když ho pak odnesli. Chtěla jsem jen být s manželem a odpočívat. Po cca 2 hod mi řekla porodní asistentka, že se půjdeme vysprchovat – tak jsem vstala, udělala 3 kroky a švihla jsem sebou. Tak mě jen otřeli a na křesle odvezli na pokoj. Večer jsem se snažila jít vysprchovat ještě jednou a opět jsem sebou švihla – měla jsem ztrátu asi litr krve, tak jsem musela zůstat ležet – druhý den jsem pak dostala transfúzi a pak se to všechno srovnalo a bylo mi už dobře.

Druhý den mi Pan doktor Koucký (který mě i rodil) vysvětlil, co se stalo. Jiřík měl tak krátký pupečník, že se na něm vracel zpět jak na gumě. S kontrakcí šel ven, mezi kontrakcemi opět dovnitř. Jenže jak se pupečník začal natahovat, začal se Jiřík dusit, protože se mu nedostával kyslík – tak tedy manžela ze sálu vyhodili a museli Jiříka rychle vytáhnout kleštěmi, protože už byl hlavou v porodních cestách a tak císař už nepřicházel v úvahu.

Svůj článek jsem také chtěla napsat i jako konfrontační pohled pro maminky, které chtějí rodit doma. Vůbec je neodsuzuji – je to jen jejich rozhodnutí, ale krátký pupečník se zjistit nedá, kdybych rodila doma já, tak by Jiřík určitě umřel a kdo ví, jak bych dopadla já. Další věc je monitor při porodu – prý ho některé maminky nechtějí – opět – kdybych ho neměla já, tak by se asi pozdě přišlo na to, že se Jiřík dusí a mohlo to dopadnout jinak. Já jsem po této zkušenosti vděčná za zdravé miminko a podruhé budu určitě rodit opět u Apolináře – i když někdo říká, že se tam nedá rodit přirozeně – že všem cpou epi a monitory apod. Pro mě je nejdůležitější zdraví miminka, nikoli moje pohodlí, nebo co všechno se s výběrem porodnice řeší. Mám zdravé miminko a nemuselo to tak být – což mi hodně mění pohled na „přírodní“ porody.

Ještě chci dodat, že své dítě neskutečně miluji a po opadnutí první únavy z porodu jsem se do něj zamilovala a začala prožívat i to, co tu popisují ostatní maminky🙂