Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

    Výsledky vyhledávání pro slovo #deti

    Zruš hledání

    🌟Před deseti lety jsi vstoupila do našeho života. Viděla jsem Tě poprvé se nadechnout, slyšela jsem, když jsi poprvé zakřičela.🌟
    Držela jsem Tě v náručí, když jsi měla zlé sny a snažila se Tě zachytit pokaždé, když jsi padala.
    Upletla jsem ti první copánek, zavázala první tkaničky a viděla tvůj první namalovaný obrázek.🌟
    Každý den jsi o kousek větší, starší a chytřejší. A tolik nedočkavá. Co je deset let v očích dítěte? Každý rok se zdá být jako dalších deset. Kdy už mi bude pět, patnáct?🌟
    Jako dospělí bychom si přáli čas naopak zastavit, aby neuháněl s větrem o závod. Někdy tak moc, že mu prostě nestačíme. A čím rychleji čas běží, blíží se i okamžik, kdy si musíme přiznat, že mu nikdy stačit nebudeme. 🌟Ale pro tebe, holčičko moje, je to jen okamžik. Jsi nedočkavá, tolik bys toho chtěla vidět a zažít a každý den Ti přijde tak dlouhý.
    🌟Jen deset malých svíček na dortu. Pro mě jako pro mámu je to chvíle štěstí i bolesti. Deset let jsi se mnou. Deset let Tě vidím vyrůstat od prvních, nemotorných krůčků až po velké skoky jako dnes.
    🌟Před deseti lety se mi dostalo požehnání a já Tě přivedla na svět zdravou. 🌟A mým posláním je, abys byla šťastná a spokojená a věděla jsi, jak moc jsi milovaná. Jak moc jsme na Tebe pyšní každý den. Možná ti to málo říkám, určitě ano. 🌟Jako máma nejsem perfektní a někdy se nezachovám správně.
    Ale i přes moje chyby, tu vždycky pro Tebe budu. Dnes. Zítra. Za rok. I za dalších deset let.🌟

    Tak všechno nejlepší holčičko naše!💋

    #mamablogerka#mamablog#rodina#deti#mamanaplnyuvazek#mamavdomacnosti#mamanamaterske#materstvi#maminka#maminkacz#maminky

    (3 fotky)

    ŤUK, ŤUK! Kdopak bydlí v tomhle krásném domečku?
    Domečky na zahradu jsou velmi oblíbené. 📍Při jejich výběru myslete na výšku a rozměry vzhledem k věku dítěte. 📍Domek by měl stát na pevném podloží, aby se nemohl převrátit, nejlépe upevněn vruty do země. 📍Pokud řešíte nerovnosti, pozemek lze snadno srovnat praktickou podložkou a nánosy zeminy ještě před položením domku.
    📍Nezapomeňte také domeček umístit do přirozeného stínu a při péči o něj vždy používejte netoxické nátěry a barvy.
    Tak hurá na čajový dýchánek!

    #dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek

    Dětských roztomilostí není nikdy dost. Výběr dekorací do dětského pokoje by ale měl mít svá pravidla.
    🐶Obrázky na zeď umísťujte v přiměřené výšce. Příliš vysoko, bude nepohodlné pro dítě na dívání , příliš nízko nebezpečné pro zvědavé, dětské ručky😉
    🐤Výrazné barvy jsou lepší pro větší děti. Naopak menším se budou líbit více jemné a světlé.
    🦁Myslete i na věk dítěte. Partu tří kamarádů včele se slonem puberťák už neocení😀
    Tak a teď vy, co vás při zařizování dětského pokoje zajímá nebo zaskočilo?🤍
    🤍

    #dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek

    (3 fotky)
    denikzaslouzilemamy
    Zpráva byla změněna    7. dub 2021    

    Být rodičem během pandemie není fakt žádná sranda. Musím říct, že během toho roku jsem o sobě zjistila hodně věcí.
    🎉Nemám moc trpělivosti
    🎉Potřebuju ticho, abych se mohla soustředit
    🎉I když nerada chodím mezi lidi, teď vítám jakoukoliv možnost jít ven. I kdyby jenom pro oblíbenou kávu nebo vyhodit smetí. Ano, čtete dobře. Odpadky. I to považuju za jednu z možností, jak se nadechnout a uvolnit stres, protože co si budeme povídat.
    Vize o tom, jak je celá rodina šťastná, když jsou doma zavření v bytě či domě o několika stěnách a nedejbože bez zahrady (tady musím fakt smeknout hodně, hodně hluboko), je úplně mimo.

    Lezou si na nervy i ti, co se milují tzv. #tothemoonandback

    Ale přišla jsem ještě na jednu věc.
    Že vlastně nejsem zase tak špatná. Holky mají co jíst, každý den, kdy se vzájemně nepozabíjejí je vlastně úspěšný a nakonec jsem zjistila, že jako rodina fungujeme skvěle a že být mámou uprostřed pandemie fakt není sranda.
    Proto chci dneska věnovat svůj post všem rodičům, kteří to každý den zvládají a tím nemyslím, že mají navařeno, naklizeno a smějí se jak měsíčci.

    A nám všem chci poslat alespoň virtuální objetí <3
    Jmenujte kohokoliv v komentáři, kdo si také dneska virtuální objetí zaslouží :-*

    #maminka #rodic #deti #laska #rodina #sebelaska #bytmamou

    mumaddy
    5. srp 2019    Čtené 443x

    Aplikace LIPALAND

    LIPA LAND JE APLIKACE PRO SMARTPHONY A

    TABLETY ZAŠTIŤUJÍCÍ HRY, AKTIVITY, POHÁDKY A

    RELAXAČNÍ ZVUKY

    - uvedeno, že je vhodná pro děti od 3 do 6let, dlě mě, ale i pro mnohem menší. Například rubrika RELAXACE již pro novorozence, které uklidňují různé šumy a zvuky. Pak naopak pro starší, kteří rádi tvoří, vyrábí a hrají hry. A pozor, tím myslím i hry venku i skupinové, ne jen na mobilu či tabletu! Najdete zde plno témat pro vás rodiče, o čem je s dětmi důležité mluvit, co by děti mohlo zajímat a spousty témat k diskuzi s dětmi.

    LIPALAND říká:

    “Věříme v sílu dětské fantazie, a proto jsme propojili všechny části
    aplikace Lipa Land do příběhových světů. Má vaše dítě rádo piráty,
    princezny nebo auta? V Lipa Landu si najde své hrdiny. Přečtěte si
    třeba pohádku o cestě na Měsíc, učte se barvy při cestách po galaxiích
    nebo si vyrobte vlastní raketu“

    Aplikace Lipaland děti učí a zároveň baví. Mnohdy je spojení zábavy a učení pro děti ten nejlepší způsob jak získat nové informace,vědomosti a dovednosti. Není jen pro děti, ale i pro rodiče, či prarodiče, co si poradí s nějakou technologií.

    MY A LIPALAND?

    U nás doma využíváme především rubriku RELAXACE a POHÁDKY.

    Maxík má nyní skoro 9 měsíců a stále miluje různé zvuky a šumy především u spaní. Nebo třeba ráno když si ho vezmu k sobě, tak vydrží být ještě v klidu buď při nějakém zvuku nebo si pustíme audio pohádku, kterých je v Lipalandu také plno. 

    Tím se dostávám do další naší oblíbené rubriky a to Pohádky. Najdete tam desítky pohádek ke čtení, 15 audio pohádek a 5 obrázkových. Čtené čtete klasicky jak z E-booku. Audio pohádky jednoduše posloucháte a obrázkové si můžete prohlížet s dětmi a zároveň jim číst.

    V dnešní digitalizované moderní době, se tomu děti již nevyhnou. Jako učitelka vím, že již ve školce máme různé digitální možnosti jak pracovat s dětmi a to již od těch 3let. Samozřejmě , že nedáváme mobil do ruky tak malému miminku, ale při poslechu šumu na mobil vůbec nesahá. Při čtění kdy čtu já také ne a při poslechu ho máme na stolečku. 

    Koukat na obrázky Maxík vydrží jen chvilku, ale když u toho vyprávím, líbí se mu to. 

    Maxík je všeobecně milovník prohlížení- miluje dětské knížky, kontrastní obrázky apod. 

    Navíc aplikace zaručuje bezpečný obsah. Vy jako rodič, můžete založit více dětských účtů, kde pak máte přehled o čase stráveném například hraním her. Další skvělá věc je časovač- nastavíte dítku co už ovládá mobil či tablet samo třeba 15minut a poté aplikace vyžaduje váš rodičovský kód a dítě dál nic samo neudělá.

    Ke stažení na přiloženém odkaze získáte 3 měsíce aplikace LIPALAND ZDARMA!

    https://lipaland.app.link/addyed_blog

    Navštivte také náš Instagram, kde pravidelně dáváme o Lipalandu informace 🙂 @addyed

    mikina_ii
    10. čer 2019    Čtené 842x

    Pohádkový Lipa Land

    Miluju knížky! Všechny! A jsem přesvědčená o tom, že kdo čte, ten se pořád rozvíjí. O benefitech čtení dětem jsem psala už několikrát, takže se nebudu znovu opakovat, ale vězte – je jich spousta! Ale taky je potřeba si říct, že někdy jsem fakt unavená a zralá tak akorát na to, abych taky jen poslouchala. A když nemůže tatínek, tak velmi rádi využíváme Lipa Land AUDIOKNÍŽKY od @lipaland_cz!

    Audioknížky najdete v aplikaci v základní sekci POHÁDKY, která vám po označení nabídne podsekce KNÍŽKY, AUDIOKNÍŽKY, OBRÁZKOVÉ KNÍŽKY. A my se dnes zaměříme na AUDIOKNÍŽKY, protože to je přesně ta správná sekce, která řeší situaci popsanou výše 🙂.

    Stejně jako všechno v Lipě – i audiopohádky jsou členěné do jednotlivých světů. Vybírat si tedy můžete ze světa Království, Velkoměsto, Kouzelníci, Vesmír a Piráti. Kryštůfek má teď hodně v oblibě vesmírnou tématiku, takže v tuto chvíli se zaměřujeme hlavně směrem do vesmíru 🙂.

    Kompletní info o audioknížkách a také odkaz pro stažení aplikace na 3 měsíce zdarma najdete na mém blogu: https://www.hola-sova.com/post/poh%C3%A1dkov%C3%BD-lipa-land. Tak ho využijte a dejte nám vědět, jak se vám aplikace líbí 🙂. 

    Několikrát ročně s tikem v oku a lehkým cukáním přihlížím rozbalování dárků, které našim dcerám dají rodinní příslušníci nebo kamarádi.

    Některé matky kamarádů jsou soudné a kupují pouze věci, které nebudeme následujících několik let sbírat z koberce.

    Jiné ovšem mají dobře míněný nápad, jak kreativně rozvíjet zručnost našich dcer za pomocí kreativní sad ala v balení je 120 stužek, 10 lepidel, 30 balení třpytek a 3000 kusů korálků, které nemáte šanci nikdy už najít, dokud se Vám nezapíchnou do nohy.

    Děkuji všem za praktické dárky✌️🎉

    NAVŠTIVTE MŮJ BLOG: www.blogmamy.cz
    NEBO INSTAGRAM: @theblogmamy

    #materstvi #maminka #deti

    denikzaslouzilemamy
    13. únor 2019    Čtené 1083x

    Soudila jsem...

    Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to. 

    Soudila jsem. 

    Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.

    Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.

    Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.

    Každou z Vás, která si nevěděla rady.

    Soudila jsem Vás a říkala si, že až budu máma, já takové problémy mít nebudu. Moje děti se nebudou vztekat, budou jíst vše co jim uvařím, budou dobře a pravidelně spát a všechno bude naprosto ideální. Protože to záleží na mě a každý problém, který se svými dětmi máme, je jen naší vinou a toho jací jsme rodiče. 

    Soudila jsem Vás a neznala jsem Vaši SITUACI, PODMÍNKY, ANI VAŠE DĚTI. 

    Dnes už vím, že každá lžička, která skončí úspěšně v puse Vašeho dítěte je vykoupena několika pokusy o uvaření jídla, kterého se sní sotva čtvrtina.

    Dnes už vím, jaké to je mít dítě, které jí jeden druh přesnídávky rok a půl v kuse. 

    Dnes už vím, že záleží na tom, jestli je chleba nakrájený za kostičky nebo trojúhelníky a že to mnohdy ovlivní, zda bude snědený. 

    NENÍ TO VAŠE VINA. 

    Dnes už také vím, že spánek dítěte je vzácný a když usne samo a spí bez přerušení šest hodin, je to zázrak. 

    Dnes už také vím, jaké to je uspávat dceru a držet jí za ruku, aby se hned za hodinu znovu probudila a budila se celou noc, celé první čtyři roky života. Zkoušet bylinky, koupele, písničky, pohádky, hlazení, nošení, aby nakonec nepomohlo nic, jen ČAS. 

    Dnes už vím, že spánek dítěte není VINA RODIČE. Že každé dítě nespí celou noc, nespí ani přes den a nic s tím někdy neuděláme.

     NENÍ TO VAŠE VINA. 

    Dnes už vím, že období vzdoru začne ze dne na den a trvá několik let, nejde s ním bojovat, jen se pokusit z něj nezbláznit. 

    Dnes už také vím, že vzdor není jen o vztekání a házení věcmi o zem. Je i o pláči, který přichází nekontrolovatelně kvůli naprostým nesmyslům, třeba při zapínání bot nebo během jídla. A že to nebudou jen slzy dítěte, ale mnohem častěji ty moje. 

    Dnes už vím, že prchající rodič se vztekajícím dítětem v náručí, který nemá žádný výraz ve tváři, jen myšlenku na to, už aby byl co nejrychleji pryč, dělá to nejlepší co v danou chvíli udělat může. A že jediný pocit, který v tu chvíli má, je stud. Za sebe, za své dítě, za to, že to vůbec dopustil. 

    Dnes už vím, že záchvat vzteku může skončit převracením skříně, křičením, a to vše bezdůvodně. 

    NENÍ TO VAŠE VINA. 

    Máma, která nereaguje na křičení svého dítěte a jen bez hnutí se dívá dopředu ho neignoruje, jen už prostě nemá sílu, aby mu odpověděla. 

    Než jsem porodila první dceru měla jsem jasné představy. O tom jak bude spát, co bude jíst a jak se bude chovat. Každá z mých dcer mě vyvedla z omylů a naučila mě spoustu věcí.Naučily mě věřit, že každý špatný den jednou skončí a druhý bude snad lepší. Byly dny, kdy bych se bez této naděje asi zbláznila. Naučily mě netrvat si vždy na svém, i když bych měla, ale nutit dítě jít spát přesně v osm, když je unavené o půl hodiny dříve, ničemu neprospěje.

    Naše poslední dcera mě také naučila, že děti opravdu hlady neumřou a že snaha dostat do ní oběd není vždy korunována úspěchem. 

    Naučila jsem se být vděčná, když u nás proběhne týden, kdy jsou všechny zdravé, relativně spokojené a dobře spí. A také mě naučily, že i ten nejhorší den nebo týden neznamená, že jsem špatná máma.

    Je to jen další špatný moment, který musím zvládnout a takových bude ještě hodně. 

    Naučila jsem se tak, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela a i vyčerpaná a na dně svých sil, dokážu ujít ještě další kilometr.

     Soudila jsem každou z Vás a myslela si, že až já budu máma, budu lepší. Protože mě se nic z toho nemůže stát. 

    Po 12ti letech co jí vážně jsem, zjišťuji, že myslet si, neznamená vůbec nic. Myslet si můžete co chcete, ale každý den nám život ukáže svojí moc a jak nepředvídatelný doopravdy je. 

    Bojujete se svými démony, se svými představami, které se nenaplní a mnohdy bojujete se svými dětmi i samy se sebou. 

    Nemusíme tedy ještě bojovat proti sobě navzájem. Místo toho bychom se měly podpořit a pochopit.I beze slova. Stačí, když si odpustíme poznámky a vyčítavé pohledy do zad. 

    A přestaneme se soudit.  

    S Láskou, Monika 

    Podpořte můj blog: www.blogmamy.cz

    Nebo můj instagram: https://www.instagram.com/theblogmamy/

    A facebook: https://www.facebook.com/blogmamy

    denikzaslouzilemamy
    Zpráva byla změněna    12. únor 2019    

    Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.

    Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.

    Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.

    A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.

    Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.

    Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.

    Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.

    Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.

    Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.

    Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.

    Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.

    Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
    Smějete se a pláčete.

    Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.

    Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.

    Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.

    Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.

    A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.

    Nikdy to nebudete vědět.

    Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.

    A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.

    Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.

    Monika❤️

    Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz

    #materska #bytmamou #maminka #deti #silna #statecna

    claireg
    Zpráva byla změněna    30. pro 2018    

    Tak už jsme taky propadli kouzlu Albi tužky. Achjo 😀 A to jsem myslela, že na to máme čas. Ale bez Zpívánek teď nedáme ani ránu. 🙄 Více zde: http://www.maminkoutek.cz/2018/12/cteni-zpivank...

    Jaké kouzelné čtení je populární u Vás? Chci ještě koupit Zpívánky 2 a zvířátka.

    #albi #kouzelnecteni #knihyprodeti #deti #mamablogerka #pisnicky

    (3 fotky)

    Co pěkného dostaly vaše děti na Vánoce? U nás (mimo jiné) pěknou knížku od Svojtky s pohyblivými okénky. Info o knize třeba zde: http://www.maminkoutek.cz/2018/12/cteni-na-stat...

    #vanoce #deti #darek #kniha #svojtka #leporelo #jezisek

    denikzaslouzilemamy
    Zpráva byla změněna    8. lis 2018    

    Nevím, jak Vaše děti, ale ty moje určitě.
    A nejen botu, ale cokoliv velkého, barevného prostě přehlédnou, napříkad toaletního papír, který je rozmotán pomalu až na schody.

    Ale jak mají najít mikro, mini, NEVIDITELNÝ(a to vím, protože si dávám záležet) kousíček cibule, to najdou bezpečně a hned po tom, co dám jídlo na stůl se jako profesionální detektivové dají do hledání.
    A do minuty, s něčím, co by nešlo vidět ani pod mikroskopem, vítězoslavně mávají na vidličce a ptají se: "Mami, co to je?"
    ✌️🤣
    #mamabloggerscz #maminka #deti #nikdonicnevidioniano #detektivove #materstvi #czechblogger #mama #maminyinternational

    ❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
    ❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
    ❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/theblogmamy/

    Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
    A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.

    Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.

    Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.

    Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.

    Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?

    Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.

    Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.

    Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.

    Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.

    Unavené, naštvané, zoufalé.

    Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.

    Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.

    Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.

    Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.

    A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
    Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.

    Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.

    Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.

    Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.

    Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
    Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.

    Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.

    Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.

    Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.

    Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.

    A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.

    Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.

    Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.

    Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
    Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
    Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.

    Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
    Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
    A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.

    Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.

    V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.

    Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
    Dopřejme si to samé navzájem.

    Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.

    Monika ❤️

    ❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
    ❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
    ❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

    #materstvi #maminka #deti #realita

    lullaby87
    10. zář 2017    Čtené 545x

    Mojí princezně jsou... 4!!!

    A je to tady. Včera jsem ji horko těžko tlačila a nemohla protlačit, chrochtala mi na břiše, brečela od rána do večera a najednou je to velká holka, která miluje zvířata, kreslí nádherné obrázky, má už svoji hlavu a dokáže mi pomáhat u vaření. Co se moc nezměnilo je ten pláč 😀 Ale jinak vyrostla do úžasné holčičky a já na ni nemůžu být více pyšná!

    Co se změnilo od posledních narozenin? No... Rok to byl těžký. Nemůžu říct, že ne. Jenom co začala chodit do školky, onemocněla a táhlo se to s námi půl roku. Vždy jsme 2 týdny léčili nemoc a po pár dnech ve školce, jsme začínali odznovu. Ta těžká část na tom byla, že Laurinka nebyla jediná nemocná- POKAŽDÉ totiž padl za vlast i Filípek. Takže mohu prohlásit, že si z toho období v zimě nepamatuji nic jiného než neustálá antibiotika, kapky do nosu, zelené nudle, kapesníčky všude po bytě a neprospané noci, kdy se oba dusili kašlem.....

    Pořád se uklidňuji, že tento rok to bude lepší, že snad mají už pevnou imunitu a vykročili jsme do další etapy pravou 🙂

    Co pozoruji ve velkém, tak je zlepšení řeči. Nedělá ji problém přepínat ze slovenštiny do češtiny. Přestává "patlat", ale pro jistotu stejně vyhledáme logopeda. Jinak s ní je už fakt velká sranda. Má na vše svůj vlastní názor, občas je tak tvrdohlavá, až musím počítat do desíti, abych se uklidnila 🙂 a dokáže i projevit velkou lásku.

    Jako horší část považuji neustálé boje s Filipem 😀 Dokud jenom ležel, tak byla jak andílek. Teď už jí bere neustále všechny věci, pořád za ní leze a já si připadám jak rozhodčí- normálně si asi pořídím píšťalku, možná by to pomohlo...

    Tak doufám, že tak za půl roku si budou už spíše hrát, než po sobě vřískat 🙂

    Tento rok jsme prvně řešily oslavu s Laurinkou spolu. Já se zeptala, co by chtěla a ona mi sladce odvětila, že chce párty jako Angelina ballerina (kdo nezná, je to kreslená pohádka o myšce, která tančí balet).

    V prvním momentu jsem zajásala. Hurá! Moje holčička bude holčičkou a oslava nebude modrá! No jenomže potom jsem začala přemýšlet. Uvědomila jsem si, že na přípravu budu mít jenom jeden týden. Musím se přiznat, že tentokrát jsem to vzala velkým hopem a nepřipravovala se na to i měsíc předem, jak jsem měla zvykem... Ale troufám si říct, že vše dopadlo skvěle. Prvně jsme pozvali děti, což se ukázalo jako nejlepší nápad, protože my dospěláci, jsme mohli v relativním klidu posedět a popovídat si 🙂

    Vařila jsem sama a zapřísahávám své budoucí já, že příště už to fakt dělat nebudu 😀 Tolik hodin u plotny, záda mě bolely, padla jsem únavou ve čtyři do křesla a už se nepostavila do večera 😀 A cenově to vyšlo nastejno, jako objednaný catering... Takže příště raději bez práce 🙂

    Dort a sladký raut jsem chtěla vzít znovu z Velvet bakery, bohužel tentokrát to nevyšlo. Nevadí, sáhla jsem tedy pro doporučenou Veroniku z cupcakes Veronika. Musím říct, že vše bylo DOKONALÉ! Jak vizuálně, tak chuťově. Malinová náplň byla malinová, těsto vláčné... Byla jsem moc ráda, že mi vzala objednávku i na tak málo kousků. Co už tak fajn nebylo, byla cena... Jako chápu, že je s tím hodně práce a je zjevné, že je vše z kvalitních surovin a ne žádných náhražek. Nicméně pořád, cena je  hodně vysoká...  Myslím, že se dají najít stejně kvalitní cukrářky za menší peníz, což bych asi řešila, kdybych měla více času :-/

    Ohledně dárků- letos jsme měli jasno. Kouzelná tužka od Albi a k tomu nějaké knížečky. Myslím, že je to vděčná interaktivní záležitost, děti to zabaví na dlouho a něco i naučí. My sáhli po pohádce Perníková chaloupka a po encyklopedii lidské tělo.

    Určitě musíte zkusit, pokud jste o ní neslyšely nebo nad ní jenom uvažovaly. Tužkou se jednoduše ukazuje na obrázky a ona vše opisuje, učí a povídá. Nakonec si můžou děti zahrát mini kvíz a zjistit, co vše si zapamatovaly 🙂 Tužka se dá použít i třeba jako mp3 přehrávač...

    Jako další věc dostala kočičku Biancu. Upřímně jsem nečekala, že bude mít takový úspěch. Kočička mňouká, chodí, reaguje na volání a na hlazení. Je z velmi příjemného materiálu a Laurinka si ji hned vzala i na spaní do postele 🙂 Takže u nás se teď mňouká o sto šest! Já si pamatuji, že jako malá holčička, jsem nějaké chodící plyšové zvířátko vždycky hrozně moc chtěla...

    Děkujeme i našim přátelům za všechny dárečky a za skvělou společnost a atmosféru. Užili jsme si to moc!

    A těšíme se za rok, až bude mít ta moje slečna celých 5!!! Bože, letí to...

    VÍCE ČLÁNKŮ NA BLOGU:

    www.recipefor30s.cz

    INSTAGRAM: @recipefor30s

    evapple
    31. srp 2017    Čtené 1827x

    Mohou jíst děti houby?

    Chodíte s dětmi do lesa? Kromě čerstvého vzduchu, klidu a záplavy zeleně možná v těchto dnech narazíte i na houby. Dětem spíše imponují barevné hlavičky muchomůrek a holubinek, vaše srdce spíš zaplesá nad hříbkem nebo bedlou. Cestou domů pak v duchu plánujete, jak si pochutnáte na smaženici nebo houbové omáčce.  Věděli jste ale, že pro děti mohou být houby nebezpečné? 

    Proč ano

    Houby obsahují kolem 90 % vody ( zatímco např. tučné vepřové kolem 50 %) , vlákninu a řadu minerálních látek jako např. draslík, vápník, hořčík, ve stopách železo, měď, fosfor, fluor, kobalt, titan a další. Mají zanedbatelnou energetickou hodnotu, což z nich dělá potravinu vhodnou i do redukčních diet. A co teprve ta vůně!

    Proč ne

    Bohužel kromě všech výhod ve stravě mají houby  mají velkou schopnost vyvolávat alergie. Jejich součástí je chitin. Opakovaně bylo prokázáno, že polysacharidy vyskytující se v živém organismu v buňkách vázané na bílkoviny nemají příliš dobré vlastnosti (především v horší stravitelnosti). Při následném trávení v žaludku se mohou uvolňovat látky, které se chovají jako alergen. Proto buďte se zařazováním hub do jídelníčku dětí opatrní.

    Po černobylské katastrofě v roce 1986 je dosti diskutován obsah tzv. těžkých kovů, protože houby je vstřbávavají z půdy a koncentrují je v sobě. Kromě jedovaté rtuti a olova v nich najdete vyšší hladiny kadmia. Bez významu také není fakt, že si rády ukládají kovový prvek radicesium. To bývá ve zvýšených koncentracích nacházeno zejména u hřibovitých hub, skupiny bedel, ale i osaměle rostoucích žampionů. Proto je nesbírejte poblíž hodně frekventovaných komunikací.

    „Je prokázáno, že některé houby mají schopnost zadržovat těžké kovy, ale víš co byste toho museli zkonzumovat, aby to začalo být na škodu? Stráááášně moc!“ Kutcher z diskuzního fóra Mohu dát dvouletému dítěti houby?

    Zcela nevhodné je to zejména u těch v předškolním věku. Houby se mohou mimo jiné podílet na kombinované alergii s dalšími alergeny ve stravě či v životním prostředí, která se léčebně velmi nesnadno zvládá. Tzv. alimentární alergie (alergie z potravin) na houby se může projevovat těžko vysvětlitelnými průjmy při jinak vyvážené stravě.

    Jak na ně

    • Úplně nejlepší jsou v tomto ohledu např. žampiony či hlíva ústřičná z obchodu. Ne všechno kupované je špatné, a právě v tomto případě to platí dvojnásob. Uměle vypěstované houby nemají možnost si vzít z půdy těžké kovy, čímž jsou pro dětské zdraví jednoznačně přínosnější.

    „Na žampionech nevidím vůbec nic špatného. Moje holky je jí, a nikdy jim zle nebylo. Dalo by se polemizovat o těžkosti trávení např. ze smaženice, ale třeba kuřecí maso na žampionech je v pohodě.“ lucka_zaoralova z diskuzního fóra Může 13 měsíční dítě žampiony?

    • Pokud se přece jenom rozhodnete podělit se s dětmi o úlovek z lesa, nezapomeňte houby důsledně tepelně zpracovat (minimálně 20 minut). Také šetřete přidaným tukem, ten z pokrmu udělá ještě hůře stravitelným. Na to pamatujte i když děláte smaženici jen pro dospělé. Houby samy o sobě pustí vodu, ve které se následně podusí.

    "...taky jsme synovi dávali houby mnohem později, až kolem třetího roku. Hlavně řádně tepelně zpracované." loafeer zdiskuzního fóra Dáváte 1,5 dítěti jsít houby? 

    • Pokrmy z hub se snažte servírovat nejpozději k obědu. Na noc působí jak v dospělém tak v dětském žaludku jako kámen. O houbovém guláši k večeři si raději nechte zdát. 🙂 

    „Houby by se správně do 3 let neměly, jsou těžké na trávení. Ale záleží na daném dítěti. Moje dcera je moc nesnese ani teď v 5 letech. Dvouletý syn sem tam ochutnal, ale jen fakt kousek a zatím mu nikdy nic nebylo.“ Slunicqqo z diskuzního fóra Dáváte 1,5 ročnímu dítěti houby?

    • Smaženici si dejte vy, dětem ji „nařeďte“ např. s těstovinami nebo bramborem.Houby jako samostatný chod jsou pro ně nevhodné.

    „Kamarádka žije v zahraničí a tam jim řekli, že od roka může všechno. Takže dává i houby. Asi bych nedělala dítěti smaženici, ale myslím, že pár žampionů v polévce ničemu nevadí.“ Betelgeuzz z diskuzního fóra Může batole polévku s žampiony jako pyré?

    • Při úpravě pro děti se snažte vyhnout zbytečnému použití tuku, smetany a ostrého koření.

    „Dceři dáváme houby asi tak od roka a půl, měla je vždycky v polévce. Od dvou let je pravidelně baští v omáčkách a občas i obalované a nikdy s nimi neměla problém. Záleží na dítěti, jak je snese. Pokud s nimi nebude mít problém, nějaké věkové hranice bych vůbec neřešila.“ iva_kucerova z diskuzního fóra Dáváte 1,5 ročnímu dítěti houby?

    • Houby zpracujte pokud možno ihned po příchodu z lesa, maximálně do druhého dne. V tom případě je skladujte v lednici. 

    "Houby zpracovávám do druhého dne. Jednak se v nich namnoží červi, za druhé oschnou nebo chytnou plíseň. Když zrovna nemáme na nic houbového chuť, podusím je na sádle a zmrazím. Takto vydrží i rok." veraga z diskuzníh fóra Jak dlouho vydrží houby v lednici

    • A nikdy nezapomeňte na babičkovskou radu nepít na houby mléko. Mohlo by totiž vyvolat zvracení.

    Zdroj informací: Rodina

    Zdroj fotografií: Pexels

    evapple
    24. srp 2017    Čtené 9946x

    Suché tonutí: utonutí i několik hodin po koupání

    Vrátíte se po dni stráveném na koupališti domů a vaše dítě stále kašle a pokuckává? Možná se jen nalokalo vody z bazénu, říkáte si. Jenže ono může jít o sice vzácné, ale o to nebezpečnější suché utonutí. Může k němu dojít u vás doma nebo na zahradě. Stačí vdechnout trochu vody a je zaděláno na pěkné potíže. O co jde, jak k němu dojde a hlavně: jak mu předejít?

    O co tady jde?

    Zní to poněkud nelogicky, že? Přitom až 10 – 15% utonutí tvoří právě ta suchá. Nemusí k nim dojít hned, ale i za desítky minut či hodin po plavání a koupání. Utopit se můžeme  nejen pod hladinou vody, ale lze mu podlehnout i po krátkém a obvykle náhlém ponoření. Suché nebo sekundární utonutí nastane tehdy, když vodu polkneme a dostane se do našich dýchacích cest. Tato zbytková tekutina vyvolá křeče, které vedou k dalším komplikacím při dýchání a mohou vést až k nedostatečnému okysličení a udušení.

    Pojmenování suché či sekundární tonutí se používá proto, že k utonutí nedojde potopením se pod hladinu vody.

    Z médií je znám i případ chlapečka, který zemřel hodinu po tom, když dováděl s kamarády v bazénu. Půlhodiny poté v dobré náladě odešel z bazénu a šel s rodiči domů, kde si začal stěžovat na velkou únavu. Šel si lehnout. Na tom nebylo nic neobvyklého. Děti slunce a voda unaví. Když se však po chvíli na něj šla podívat matka, zjistila, že už nedýchá. Patolog potvrdil, že zemřel na zadušení z utonutí - takzvané sekundární utonutí.

    Příčiny sekundárního utonutí

    Pokud se dítě náhle napije vody nebo nějakým způsobem bojuje ve vodě, které se napije a nedojde ke křečím a suchému utonutí, může jej ohrozit sekundární utonutí. Jde vlastně o opožděné utonutí tekutinou, která zůstala v dýchacích cestách člověka. Dýchací cesty a plíce, ve kterých je byť jen trošku vody, již nejsou schopny tělu dodávat potřebné množství kyslíku a postupně dochází k plicnímu edému (otoku) a tvoří se další tekutina. Následek může být i smrtelný.

    Nejčastěji k tomuto druhu úmrtí dochází během spánku. Voda v plicích může vyvolat zvracení a následné udušení. Dokonce až 24 hodin po plavání nebo koupání se může do plic dostat tekutina. Sekundární utonutí tedy může nastat i tehdy, když už je člověk mimo bazén, i za několik hodin.

    Příznaky, které nelze podcenit

    Ne vždy si můžeme všimnout, zda dítě nespolklo vodu z moře, či bazénu nebo se mu nedostala do dýchacích cest, vždyť nakonec při potápění je to docela běžné. Ale jsou jisté náznaky, při kterých je třeba zpozornět. A pozor! Rozhodující může být každá sekunda, pozorně sledujme příznaky:

    • změna chování dítěte
    • problémy s dýcháním
    • kašel, který zde před koupáním nebyl (případné vykašlávání tekutiny)
    • extrémní únava

    Při těchto příznacích neváhejte, a co nejdříve vyhledejte odbornou pomoc. Lépe, když půjdete zbytečně, než pozdě! Lékaři vodu z plic dítěti mohou vypumpovat, ale nikdy nelze předem určit, zda dítě bude či nebude mít i jiné komplikace. Přičemž náchylnější na problémy s plícemi jsou astmatické děti.

    Prevence

    • Učte své děti, že vždy předtím, než se potopí do vody, je nezbytné, aby zavřely ústa a chytily si nos. Platí to i u skluzavek a tobogánů.
    • Pokud jsou děti příliš unavené, nedovolte jim dále zůstávat ve vodě.
    • Každé dvě hodiny, které věnují vodním sportům nebo zábavě ve vodě by měly být alespoň 15 minut mimo vodu, odpočívat a občerstvit se.
    • Buďte v blízkosti dítěte. Když je ve vodě, poučte ho, aby nepolykalo vodu, nesnažilo se nadechnout pod vodou.
    • Nebraňte mu v kašli. Pokud dítě po koupání kašle, podporujte ho v tom každých 15 - 20 minut. V případě, že vykašle mnoho tekutiny, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

    Nebezpečné hry ve vodě

    Hrajete si s dětmi ve vodě? Oblíbené vyhazování do vzduchu a následný pád do vody je přitom docela nebezpečné. Víte, jaký tlak může nastat v jeho dýchacím ústrojí a jak se mu tam může nahrnout voda? Křeč při pádu do vody může například vyvolat křeč hrtanu a dítě se může udusit.

    Doporučení

    Při potápění malých dětí je vhodné vybrat potápěčské brýle s překrytými nosními dírkami, aby se přes ně nedostala voda dále do dýchacího traktu. Možná je to pro dítě méně pohodlné, ale určitě se to vyplatí. A i přestože bude dítě na vodu dobře připravené a vybavené, stejně je nutný neustálý dohled dospělého člověka, nejlépe rodiče.

    Další názor o tomto nebezpečí si můžete přečíst v podobně laděném článku.

    Zdroj informací: nasenavody.cz a today.com

    Zdroj fotografií: pexels.comtoday.com

    lullaby87
    19. dub 2017    Čtené 668x

    OSLAVA 1. NAROZENIN FILIPA

    Seděla jsem nad kompem a lustrovala jednu stránku za druhou. Oslava měla být za měsíc a já pořád neměla vybrán ústřední motiv. Chtěla jsem, aby Filip nestrádal a byla mu uspořádaná stejně velká oslava prvních narozenin, jakou jsem připravila Lauře.

    Nakonec, ani nevím jak, napadla mě Panda (a ano, jsem ráda, že je ještě tak malý, že mi do toho nemůže kecat 😀 ). Protože co je víc fotogenické, než kombinace bílé a černé, že jo? 😀

    Dekorace se u nás bohužel moc neprodávají, velkou inspirací mi byl tedy Pinterest, podle kterého jsem pak dělala i plakátky. Zbytek mě napadl asi den před oslavou.

    Tentokrát přípravy měly ale velkou výjimku- nepekla jsem a nevařila. Prostě jsem si řekla, že nebudu stát 2 dny u plotny a chystat jídlo pro 8 lidí, že si ho nechám udělat a já v klidu rozvěším ozdoby a naaranžuji si dekorace. A péct bych stejně nemohla, když mi dobře nepeče trouba 😀 (to je výmluva, co?).

    Takže! Tentokrát úplně bez stresů, v příjemné společnosti kamarádky Mišky z yummymummyfoodie, proběhlo celé dopoledne hladce, mile a v pohodě. A o to mi šlo.

    Jídlo bylo božské a já si ho vychutnala asi nejvíc, protože jsem zrovna z těch lidí, kteří neocení svoji vlastní práci (kdo také není nikdy 100% spokojen s tím, co uvaří?). Takže pokud uvažujete o rodinné oslavě, nebo klidně i jiné, doporučuji rauty od Mišky. Má je zdravé a skutečně výborné.

    My třeba měli kuřecí řízečky v mandlové krustě, batátový salát, trhané vepřové maso s guacamole, chlebíčky s rybí a vajíčkovou pomazánkou (polovina vajíčkových mi při přenosu na stůl upadla na zem 😀 no, alespoň se dostalo i na psa 😉 ), zeleninový talíř s dipem. K tomu ještě sladké kuličky z datlí obalené v kokosu a černém sezamu- no fakt, doporučuji zkusit!

    Dort jsem už jako na předešlou oslavu mých narozenin, objednávala. Stejně tak jsem vzala pár cupcaků, cakepops a makronky. A bylo to jako vždy- kvalitní provedení a hlavně domácí, pravé zpracování. Oblizovali jsme se všichni až za ušima 🙂

    No a jaké to vše bylo? Skvělé. Miluji ty chvíle, kdy se sejdeme skutečně celá rodina a slavíme spolu růst další generace. Je fajn se vidět, pokecat, užít si děti, které se začínají pořádně předvádět 🙂 Za měsíc čekáme další přírustek do rodiny (synovce/neteř), na který se moc těšíme, tak nás v září, kdy má narozky Laura, bude zas o jednoho více.

    www.recipefor30s.cz

    https://www.facebook.com/recipefor30s/

    https://www.instagram.com/recipefor30s

    lullaby87
    5. dub 2017    Čtené 12644x

    Takový normální den jedné mámy

    Budík mi sice nezvonil, ale probouzí mě Filip, který si něco v postýlce mumlá. Od doby, co mám děti, mě dokáže vzbudit každé šustnutí oddělené od naší ložnice dalšími dvěma panelovými stěnami. Přála bych si získat jinou super sílu :-/ Co třeba přinutit děti spát déle? Snažím se znovu usnout a v duchu se modlím, aby se stejně rozhodl i on. Zůstalo ticho a já se zachumlám hlouběji do peřin. Byla to ale pouze sluchová fatamorgána, řev mě v průběhu pár sekund postavil na nohy. Letím do pokojíku, aby se nevzbudila i Laura. Marná snaha- ta už sedí na posteli a usmívá se od ucha k uchu. Zoufale si vzdychnu- no nic. Spát budu snad jindy.

    Beru z postýlky Filipa. Skoro ho nevidím přes všechny hračky, které mu tam Laura před chvílí naházela. Poslepu hledám vypínač a žmourám do ostrého světla. Snažím se probrat a u toho oblékám Filipa, kterému se to tedy vůbec nelíbí. Kde jsou časy, kdy mi ležel na přebalováku a ani se nehnul? Teď se snaží vší silou spadnout. Přetáčí se, křičí, nechce si nechat nasadit plenu. Sahám po svém esu- zpívám o pavoučkovi a snažím se u toho dělat grimasy. Zabírá to. Trhám rekord v rychlosti oblečení bodyčka, punčoch, ponožek a tepláků. Mezitím už Laura sedí v obýváku u pohádek a dožaduje se kakaa. Loudavě otevírám lednici a jakoby náhodou zavadím zrakem o hodiny. Půl šesté ráno????

    Snažím se sama sebe přesvědčit, že jsem nic neviděla. Zbytečně, hlavou se mi honí, že se vlastně posouval čas a ono je ve skutečnosti půl páté. Jsem zralá na litr kafe.

    V půl osmé odvážím Lauru do školky. Než se vrátím domů, Filip mi samozřejmě usne v autě. Klasika. Snažím se ho opatrně odepnout a přenést domů, do postýlky. Taková naivní představa- mám ji pokaždé a doufám, že to jednou vyjde 🙂 Nicméně se samozřejmě budí u otevření dvěří. No nic, beru ho do náruče a funím do třetího patra. Konečně se můžu nasnídat!

    Malý si chvilku hraje a já usedám k pc. Práce čeká. A je jí hodně. Pracuji a pracuji. Hodiny utíkají. Filip se dožaduje pozornosti. Vstávám tedy chtě- nechtě od rozdělaných věcí a jdu si hrát. Mezitím dám ještě vařit oběd, přebalím, dám čaj a po pár minutách blbnutí ukládám unavené dítě.

    Zvoní mi budík, abych nezapomněla jíst.

    Sedám si k práci a pracuji dále. Snězení svačiny se protahuje na celou hodinu. Ehm, nevím zda má takhle fungovat krabičková dieta, když každé jídlo jím hodinu i déle 😀

    Rychle utíkám ven se psem. Čerstvý vzduch mi dělá dobře, konečně se můžu nadechnout. Snažím se v duchu rekapitulovat, co vše ještě dnes musím stihnout udělat. Samozřejmě půlku věcí hned zapomenu.

    Doma si sedám na gauč a zavírám na chvilku oči. Řev. No nic, spát budu snad jindy.

    Filip má hlad, dnes mi nechce sedět v židli, tak ho honím po pokoji a když se zadaří, šoupnu mu do pusy lžičku. On si občas šoupne do pusy drobky, co najde na zemi. Je to gurmán!

    Miska je prázdná, nicméně Filip je celý oranžový. A stejně tak náš stolek, gauč a moje tepláky. Mávnu nad tím rukou- nemám kapacitu řešit takové banality.

    Odcházím znovu k pc, mezitím mi zvoní další upozornění na jídlo. V rychlosti si ohřívám oběd a snažím se najíst u mailů.

    Ježiš! Školka! To už je tolik hodin?

    Letím se obléct, honím Filipa a snažím se obléct i jeho. Je to jako krocení divé zvěře. Když vstávám, jsem zpocená až na zádech.

    Beru kočár a rychou chůzí pospícháme pro Lauru...

    Manžel přichází v půl sedmé. Netuším, co se mu honí hlavou, když vejde do obýváku. Sedím na gauči, nohy mám vyložené a těžce oddechuji. Laura sedí vedle mě a hraje si na tabletu. Filip stojí u mých nohou, křičí a rukou mě bouchá do stehna. Dokola. Nemám sílu se hnout, natož být milá. Unaveně zvednu rty k polibku a dále koukám do blba. Nějaká zvláštní síla setrvačnosti mě přinutí se postavit a jít dělat večeři. Zvoní mi upozornění na jídlo, bohužel na něj teď nemám čas. Když dokrmím raracha, odcházíme koupat.

    Ukládám děti a v duchu se modlím, aby usnuly bez problémů. Je půl deváté. Padám do křesla a snažím se ještě kontrolovat maily.

    V půl jedenácté ležím ve své milované posteli, zakrytá až po bradu, schoulená do pozice plodu a usínám. Sladce upadám do krásného snu, když mě budí řev. No nic- spát budu snad jindy 🙂

    www.recipefor30s.cz

    https://www.facebook.com/recipefor30s/

    https://www.instagram.com/recipefor30s

    lullaby87
    30. bře 2017    Čtené 2889x

    Tip na výlet: Farmapark Soběhrdy

    Znáte to, když před víkendem sedíte večer na gauči a zuřivě přemýšlíte, co podniknete o víkendu, abyste neseděli doma? A ono vás stejně nic moc nenapadá?

    Tak to se mi stalo minulý týden. Asi dva dny jsem strávila myšlenkami nad tím, co budeme dělat. Kam půjdeme. První návrh byl Matějská. Když jsem si ale představila těch milion lidí a hledání místa k parkování, raději jsme tento nápad zavrhli.

    A pak mě napadlo- Farmapark Soběhrdy! Chtěli jsme se tam podívat už dááávno, akorát mě (nevím proč) odrazoval.

    Tentokrát jsme vyrazili a můžu vám říct- URČITĚ se zajeďte podívat! Farma je krásná, rozlehlá, a upravená. Dovolím si tvrdit, že je vidět, s jakou láskou se o ni starají. Všude, na každém kroku, jsou nějaké atrakce pro děti- pískovište, houpačky, trampolíny, prolézačky, dokonce se staví i vodní tobogán.

    Výběhy pro zvířata jsou dost prostorné a když si u pokladny zaplatíte krmení, tak můžete s ošetřovatelkou dávát jídlo zvířatům až do pusy. Tedy jestli se dostanete na řadu 😉 Dětí je hodně a co si budeme povídat- tady nějaké čekání v řadě nefunguje. 

    Akorát doporučuji, abyste se předem podívali na jejich stránky, kdy, v jakou dobu a kde tato krmení probíhají. Bohužel tam to už nezjistíte, nikde nejsou značeny. Což mě osobně bylo líto, protože jsme si krmení zaplatili. Nakonec se nám podařilo zúčastnit jenom jednoho a to celkem náhodou.

    Určitě je lepší sem zavítat v teplém počasí. Venku je krásný výhled, super posezení i s občerstvením. Na piknik nebo procházku úplná bomba. S přibývajícím sluníčkem se návštěvnost bude určitě zvyšovat, o víkendech ještě víc- už teď bylo hodně lidí a to si troufám říct, že extra teplo nebylo. Tak jenom abyste s tím počítali 🙂

    Pokud se vám stane, že se zkazí počasí nebo prostě už nebudete chtít být venku- nic se neděje! Naleznete zde obrovské kryté dětské hřistě se skluzavkami, skákacími hrady a prolézačkami. Dokonce tady najdete i kino 🙂 Vy si zatím můžete sedět v kavárně, popřípadě zajít do restaurace.

    Je i možnost zaplatit si farma taxi, které Vás rozveze po celém parku, případně VIP krmení nebo jízdu na poníkovi 🙂

    Mohu říci, že se nám Soběhrdy moc líbily a Laura o tom mluví doteď (i když jsem si 100% jista, že tu šílenou chřipku chytla v přeplněné dětské herně). Příště určitě pojedeme za většího tepla. Koupíme si buřta a opečeme na ohni (což je jedna z možností, které Farmapark nabízí).

    Navštívili jste tuto malou Zoo u Benešova? Nebo máte v plánu návštěvu? Popřípadě mi klidně do komentářů napište další tipy na výlet, budu jenom ráda 🙂

    www.recipefor30s.cz

    https://www.facebook.com/recipefor30s/

    https://www.instagram.com/recipefor30s

    lullaby87
    26. bře 2017    Čtené 6832x

    6 věcí, které jste doufali, že Vaše dítě nikdy neřekne...

    Na první slova jsme u Laury čekali jak na smilování. Trvalo to hrozně dloooouho předlouho, než něco protlačila skrz pusinku. A pak hooodně dlouho, než začala říkat jednotlivá slova. Vlastně to začalo přesně před rokem. Najednou se rozmluvila- sama od sebe.

    Když jsme ji pak dávali v září do školky, měla jsem strach. Už mluvila, ale nikdo jí nerozumněl. Také mi po pár dnech učitelky řekly, že bych měla zvážit logopeda.

    A teď? Je to neuvěřitelná kecka! Mluví od chvíle, kdy otevře oči až do chvíle, kdy usne. Neustále. Dokonce tak moc, až mě z ní občas bolí hlava (dobře, možná je to i tím, že zrovna TEĎ, v této fázi, se překřikují s Filipem).

    Mohu si s ní už povídat. Je s ní legrace a dokážeme se na všem dohodnout. Ale má to i tu druhou stránku, kdy dokáže být neskutečně panovačná, drzá, tvrdohlavá... A dává nám to všechno hezky sežrat 🙂

    Jsou chvíle, kdy vypustí hlášku, po které jdeme s manželem do kolen a chechtáme se na ní ještě hodinu. A pak jsou chvíle, kdy řekně něco, co by v dané situaci neměla, ale je to hrozně srandovní- to je pak komedie, když se snažíme zachovat poker face a držíme smích uvnitř sebe. No a pak jsou chvíle, kdy nás odrovná něčím, co si ani jeden z nás nemyslel, že někdy uslyší od vlastního dítěte...

    1. Nezpívej!

    Pamatujete ty strašně moudré knížky, které jste před porodem četly a pomalu ve všech byla napsána jedna věc- zpívejte dítěti? Ukolébavky, cokoliv... No, tak u nás jsem s tím nepochodila. Tedy možná do doby, než Laura začala mluvit. Pak to jednoho krásného dne přišlo- NEZPÍVEJ! Zůstala jsem v šoku, pokusila jsem se tedy pokračovat, když jsem byla opět zastavena úplně stejnou silou vůle a křiku. Od té doby mám BAN na zpívání. A to si upřímně myslím, že až tak špatně nezpívám 😀 Jednou jsem zkoušela v broukání melodie pokračovat i přes protest a vedlo to akorát k hysterickému řevu. Někdy mám ale povolenku a to je pane svátek, když si mohu zazpívat písničku společně s rádiem 🙂

    2. Nemám tě ráda. Tohle jsem slyšela já, slyšel to tatínek, slyšely to babičky. Nebo možná neslyšely, protože onu větu Laura pronesla jenom tak mezi námi 😀 Netuším, co se odehrává v jeji malinké hlavě, když má potřebu něco takového říct. Třeba jednou večer, když se koupala. Najednou křik, že táta ne, maminka. A to jí vždycky koupal manžel. No nic, těžkopádně jsem se zvedla z pohovky a vyrazila směr vana. Ptala jsem se, proč nechce, aby tu byl tatínek. Odpověď byla jednoduchá: "Protože ho nemám ráda." Netuším, kde se to vzalo, ale trvala na svém asi 3 dny. A pak, v jedno hezké, slunečné odpoledne prostě přišla, vlepila tátovi pusu na tvář, objala ho a řekla, že ho má strašně ráda, ale Filípka už ne 🙂 Bereme to s humorem, nálady a názory mění jak ponožky, formuje se a my s úžasem sledujeme, jak neuvěřitelná osoba z ní roste.

    3. Tohle jíst nebudu. Jasně, že víme, že jednou uslyšíme tyto slova. Jenomže nevíme, že je uslyšíme po tom, co 3x změníme obsah talíře... Onehdy jsem se snažila z Laury dostat, na co by měla chuť, co bychom spolu uvařily. Prý špagety s kečupem. Ok, já zajásala, alespoň budu mít málo práce. Vše jsme spolu připravily, sedly si hezky ke stolu, Laura si nabrala sousto do pusy, párkrát požvejkala a pak s ledovým klidem pronesla: "Tohle nechci. Nechutná mi to." Zhluboka jsem se nadechla: "A co bys tedy ráda?" "Polívku." Vstala jsem od teplého jídla a narychlo ukuchtila ještě jednoduchou polévku. Vítězně jsem ji nabrala do talíře, ohřála si v mikrovlnce studené špagety a jala se jíst. Tentokrát Laura ani neochutnala. Párkrát pročísla polévku lžičkou, ohrnula spodní ret a podrážděně hlesla: "Já nechci polívku!" Teď mi prodýchání nestačilo. Musela jsem napočítat i do deseti, a koukat chvilku do blba. Polkla jsem pár hořkých slov a co nejvíc vyrovnaně se zeptala: "A co budeš jíst, když nechceš ani špagety ani polévku?" Laura se na chvilku zamyslela a pronesla: "Tak špagety." Vstala jsem tedy znovu od netknutého jídla, vylila polévku zpátky do hrnce a nabrala nazpátek špagety. Laura zase snědla jedno sousto, než odsunula talíř a se slovy- já tohle nechci- vstala a šla si pro rohlík. SUCHÝ ROHLÍK!

    4. To je moje! Do doby než se narodil Filípek, jsem od ní nic podobného neslyšela. Dokonce jsem to neslyšela ani prvních 9 měsíců. Óóóó, jak já se dmula pýchou nad mojí skvělou holčičkou, která miluje bratříčka a nejsou mezi nimi žádné rozepře. Ehm. Hranice třičtvrtě roku byla překročena a v momentě, kdy Filip začal lézt a brát vše do ruky, byl i klid ten- tam. Jsou dny, které bývají relativně klidné. A pak jsou dny, kdy mi stojí vlasy dupkem, hlava mi třeští a já s hrůzou v očích sleduji, jak Lauře z očí srší blesky, přetahuje se s Filipem o hračku a když ji konečně vyhraje, ještě mu jednu pleskne po hlavě. Výkřik "To je moje" slyším častěji, než svoje jméno. Ale celkem mu konkuruje věta: "Já chci..."

    5. Nechce se mi spinkat... Znáte to, když je Váš jediný volný odpolední čas náhle zrušen, protože prostě spát nechce? Člověk se s tím smíří, radši se nad skutečnost povznese, jenom aby nebyl křik. Jenomže pak přijde večer a ejhle- problém je tady pořád a prostě do postele nechce! 

    U nás to chodí následovně- i když nechce, tak jde. A tu nastává zádrhel. Jelikož Filip usíná dřív a Laura jde až po něm, musí být zticha. Což, když se jí nechce, rozhodně není. Sedíme s manželem v obýváku a slyšíme i přes televizi, jak sebou zuřivě mele ze strany na stranu jak ventilátor, párkrát kopne omylem do postele, pořád vzdychá, odfrkuje a povídá si. V lepším případě se časem uklidní a zaspí. V horším případě začně vykřikovat, že má žízeň, chce se jí čůrat nebo je tam bubák. V nejhorším případě se stane druhá skutečnost spojená s probuzením Filipa, který začne okamžitě brečet. To je pak panečku pohotovost- Lauru rychle odklidit do obýváku a zachraňovat situaci s Filipem.

    Musím ale říct, že to vždy dopadne dobře 🙂 Po tomhle divadle, které zjevně musí být, aby demonstrovala jak moc se jí opravdu spát nechce, se po druhém uložení otočí na bok a usne do 5 minut 🙂

    Bonus:

    6. Já se v pokojíčku bojím, je tam pán. Tohle je skutečně věta, kterou nechce slyšet nikdo 😀 Nebo tedy já určitě ne. Stalo se nám to jednou. Nevím, zda to byla jenom fantazie nebo skutečně někoho viděla, nicméně jsem pak asi týden chodila se staženým zadkem a raději vydržela celou noc nečůrat, než jít po tmě na záchod.

    A nejsem jediná. Děti jsou hodně citlivé, tím jak jsou čisté a otevřené, dokáží vidět věci, které my ne. Kamarádka/ sousedka mi vyprávěla celkem podobný příběh, ze kterého mě mrazí po zádech ještě teď.  "Děda Mira se dívá" mi bude znít v uších ještě nějaký ten pátek 😉

    Jsem si jista, že v tomhle nejsme sami 🙂 Beru vše s humorem (co jiného mi taky zůstává, že?) a i když mám často co dělat, abych rozdýchala některé skutečnosti, miluji každou hlášku a projev jejich osobnosti.

    A co vy? Napište mi do komentářů s čím se potýkáte? Co jste doufaly, že Vaše děti nikdy neřeknou popřípadě, co řekly a Vy jste zůstaly v šoku? Ráda si vše přečtu :-*

    www.recipefor30s.cz

    https://www.facebook.com/recipefor30s/

    https://www.instagram.com/recipefor30s

    ee.liska
    4. čer 2012    Čtené 0x

    Dá se to zvládnout?

    Už v těhotenství se Štěpánkou se množily otázky, jak budu zvládat 1,5 roku "starého" chlapečka a novorozenou holčičku. Mě samotné to jako něco zvláštního nepřišlo, ale po asi dvoustém dotazu jsem začala mít trochu strach.  A protože plánování je moje oblíbená činnost a silná stránka, začala jsem  plánovat. Jak předejít žárlivosti, jak se budeme pohybovat venku, jak to zařídíme doma, co uspávání a domácnost .....

    A pak se narodila princezna. Maty mě v porodnici nenavštěvoval, aby mu nebylo líto, že mimi se mnou může být a on musí domů. Už z porodnice dovezla nová holčička bráškovi malý dáreček a on si jí mohl jako první pochovat. A protože i naše druhé dítě je Šípková Růženka, pozornosti měl tolik kolik chtěl. Koupal ho vždy tatínek, takže si to spolu užívají nadále, uspávala jsem já a to se též nezměnilo. Kdykoliv chtěl vyzkoušet kolébku nebo postýlku, dala jsem ho tam. Stejně zjistil, že to žádná sranda není a přestalo ho to bavit. Postupem času je z něj velký pomocník, takové odnášení plenky do koše je důležitá práce, umýt při koupání miminku nohy také není nic lehkého.

    Pro pohyb venku jsme rozšířili náš vozový park o sourozenecký kočár a golfky. Sourozenecký je k nezaplacení a využívám ho na 100%. Mladý pán sice chodit umí, ale delší cesty, výlety, pochůzky po městě atd. se prostě s monokočárem a malým loupežníkem zvládají hůř. Kdo má děti stejně od sebe jako já, jistě pochopí. Úplně  obyčejný golfáček za 300,- z bazaru máme pro případ "rozdělení" sourozenců. Když Maty jede na výlet třeba do ZOO a Štěpánka jde na procházku doma, mají každý svůj kočárek. Samozřejmě pro pobyt okolo domu používám hluboký kočárek, Maty běhá sám.

    Doma nám velkou službu dělá kolébka a vložná taška do kočárku. Z kolébky slečna vidí a loupežník jí nic nechtěně neudělá. Nehledě na to, že kolébání novorozence je důležitá funkce. Vložná taška zase skvěle funguje při přesunech doma -  ven, ven - doma. Jako na úsporu času se dívám i na košík s veškerou kosmetikou, plenami a ubrousky, co používáme kolem koupání. Stačí vyndat košík a všechno je při jednom.

    Uspávání je u nás v této době téma č. 1. Maty konečně usíná sám a Štěpánka se to učí také. Teprve na ní vidím, kde jsem udělala chybu, když byl malý Matyášek.

    Domácnost trochu pokulhává. Jak jsem dnes psala kamarádce, není uklizeno tak jak bych si představovala a jím podle toho, kdy dovolí děti, takže méně, než bych chtěla. Trošku mne uklidňuje rčení "bordel v bytě, šťastné dítě", ale stejně mi připadá, že ho vymyslely matky více dětí. Žehlení se mi kupí v koši a po pravdě, ani nemám moc výčitek, když si místo žehlení sednu ke knížce. Tím se dostávám k něčemu velmi důležitému. JÁ

    Každý den si najdu čas pro sebe a pro svého muže. I když je to chvilinka. Protože děti potřebují spokojenou mámu, dělám to vlastně i pro ně. Minulý týden jsem byla se svou sestrou večer na kafíčku. Ono ani manželovi neuškodí, když zjistí jaké to je, uspávat dvě řvoucí děti. V pátek jdu ke kadeřnici a přiznám se, že se moc těším na popovídání o čemkoliv jiném než jsou plenky a zuby. Bez výčitek dávám staršího na víkend k babičkám a  těším se, až tam bude jezdit i mladší.

    Takže na otázky odpovídám, že zvládnout se to dá. I když je to kolikrát o nervy všech zúčastněných. Stačí dvě věci v obrovském množství, láska a trpělivost. A taky hroznový cukr.