suzanna123
    Zpráva byla změněna    19. kvě 2022    

    Dneska se vyloženě dařilo... Chystala jsem se na španělské ptáčky, ale kuchyňský provázek jsem nikde v obchodě neobjevila, tak jsem to změnila na hovězí plátky. Jak jsem to ochutnávala, divila jsem se, proč tam Vaněk cpe protlak, když to je pak takový kyselý a až při zjištění, že voda na rýži je taky kyselá, mi došlo, že to, co považuji za sůl, je kyselina citronová (muž si to nasypal do takové hezké mističky 🙄). Usoudila jsem, že nejschůdnější řešení je nechat to dovařit (vodu na rýži jsem teda vyměnila) a pustila se mezitím do přípravy koláče. Který jsem těsně před strčením do trouby ochutnala a zjistila, že je slaný . V tomhle případě jsem nebyla zvědavá, jak to dopadne a rovnou to vyškrabala do koše. Co se večeře týče, řídila jsem se pravidlem Julie Child: "nikdy se za jídlo neomlouvejte, i kdyby bylo sebehorší" (tím se teda snažím řídit obecně - sice mi to dává zabrat, protože jsem přesně ten typ, co má potřebu lidem vysvětlovat, že tohle mělo být víc okořeněné a tamto jsem tam měla nechat kratší/delší dobu, ale snažím se...) a rodině to suverénně naservírovala připravená si to obhájit jako českou specialitu. Něco jako znojemská podle Babici - když nemáte okurky, nasypte tam kyselinu citronovou 😀 Nicméně nebylo třeba, muž i děti všechno snědli, muž vyjedl i zbylou omáčku z hrnce (na talíře jsem s ní radši úplně nehýřila) a pes po nás veškeré nádobí dočistil a taky si nestěžoval.
    #manžasičvachtal, #pessičvachtal, #čvachtalyvšechnyděti
    PS: A teď mi řekněte, v kterém jiném textu najdete zároveň inspiraci Vaňkem, Babicou a Julií Child 😀

    blessedmary
    Zpráva byla změněna    25. črc 2018    

    Nejbližší obchod je tu 20km, což by nebyla žádná hrůza, ovšem kdyby vám manžel nezapomněl říct, že si půjčil vaší platební kartu a vy jste to zjistila až u pokladny. Takže musíte jet 20km tam a 20km zase zpátky....se prostě projedete #manželstvíjeradost. Následně můžete nákup zaplatit a naložit do auta....a tak nakládám, nakládám a najednou za mnou zastaví auto a pán z okýnka na mě "Dobrý den." Opětuji "Dobrý den." A kontroluji jestli nakládám nákup do svého auta a v duchu přemýšlím, jestli jsem cestou někoho nepřejela 🙏 Načež mě pán vytrhne z myšlenek slovy: "Jen jsem Vám chtěl říct, že hezky voníte." 😀 Uff můžu si oddechnout, nikoho jsem nesrazila :P 😀