V 8. týdnu těhotenství na lyžařský kurz. Ano nebo ne?

Já bych nejele. Nic by mi nestálo za to ohrozit miminko. Navíc, nevíš jak to bude, mohou tmzačít nevolnosti a tak. Neodkládala bych to a co nejdříve oznámila, ať i vedení má více času.

@atekram42 první týdny jsou asi nejrizikovější, ale zase tolik to nezáleží na vnějších okolnostech 😉

Rozhodně bych šla první na prohlídku a pokid by bilo i ❤ tak bych šla s pravdou ven, hold děláš ve škole, kde to prostě asi neutajíš a taky kdo ví jaký budeš mít první trimestr, já poprvé v naprosté pohodě a podruhé jsem jej celý prozvracela...a na lyžák bych nejspíš jela, třeba jako dozor a přece tě nikdo nemůže nutit zvedat děti, nebo se tahat s lyžemi...

@g_m U nás je právě vedení též telocvikářské, jak ředitel, tak zástupce ředitele, který letos jede. Spíš chci zajít za ním a to rovnou dnes, ať to ví co nejdříve

Nejela bych. Právě proto, jaké zkušenosti popisuješ z loňska, což je dost hrozné. A sice tě nikdo nemůže nutit zvedat děti, ale co jako, když ti tam spadne před očima a bude potřebovat pomoc. Budeš vykřikovat JÁ TĚ ALE NEMŮŽU ZVEDAT, POJĎTE SEM NĚKDO. Asi ne. Mně by to za ten risk nestálo, v práci to normálně řekni. Stejně půjdeš s pravdou ven, to už je jedno ten týden, dva navíc.

Musím teď běžet, mám ještě dvě hodiny, tak se ozvu pak 🙂

ja bych jela...ale to mozna proto ze jsem mela bezproblemove tehotenstvi...
pokud sama citis ze bys nemela jet..neni nic nednodussiho nez zajit za obvodakem..popsat dle pravdy situaci...a on ti tyden pred lyzake da neschopenku na 2 tydny...ve skole nic nemusi vedet o tehotenstvi

@malenka3 Tady je možnost ještě nejlepší skupinky, která se umí zvednout a není třeba jim pomáhat na vleku a může si autorka jezdit i trochu vlastním tempem...

@g_m ani skupinka nejlepších není zárukou absence pádů. A naopak, bála bych se víc, že právě tihleti budou machrovat a dělat kraviny.

@searata Ještě taková drobnost, letos byla na lyžáku dcera, v sobotu odjely dvě sedmičky, přes 50 dětí. Nějaká dívčina si s sebou dotáhla chřipku a od neděle si rodiče jezdili pro svoje děti se 40 horečkama. V úterý se vracelo 10 dětí s jednou učitelkou mikrobusem. V sobotu se vracelo něco kolem 20 dětí, s nimi moje dcera se 40 horečkou. Takže netuším, kolik dětí to reálně přežilo v úplném zdraví. I tohle se může stát a to není žádná pr.el v prvním trimestru. NEJEZDI.

@gryfis To je všechno krásné, ale ona tam nejede sportovat sama za sebe, ale starat se o puberťáky, což tu míru rizika dost zvyšuje.

Tak jsem zpět. Už to ani nestíhám pročítat, jak se tu rozjela diskuze. Jak tu padlo, ani ta nejlepší skupinka není záruka ničeho, loni v ní bylo právě i dost machýrků, který nejspíš tím, že se v zimě párkrát na svah dostanou, mají pocit, že jsou borci, který nic nrzaskočí. Ovšem často je to tak, že o to víc jsou nebezpečný ostatním, když ne sami sobě. Znám to, jsem velice dobrý lyžař, na svahu jsem každoročně téměř každý víkend (mám, to blízko do střediska, které funguje takřka rodinně, znají mě tam už léta, každý rok pravidelně Alpy, lyžováním se bavím ve volném čase co se i techniky týče). Možná ale právě proto si umím uvědomit rizika, protože jsem jich za tu dobu, co lyzuji byla vystavena tolikrát. Při lyžování koukám už i za sebe, protože se mi to už tolikrát vyplatilo - ačkoli každý zodpovídá za lyžaře před sebou, kdybych sama nedávala pozor, tak už mě tolikrát někdo smetl, přitom jezdím naprosto předvídatelně, stejně dlouhé oblouky, jezdím svižně, nikomu nepřekážím a dávám bedlivý pozor na ostatní, hlavně na děti. Bohužel na svazích jezdí čím dál víc šílenců a spoléhat člověk může jen na sebe.

Oznamila bych to zamestnavateli, prip.vedoucimu kurzu, a dohodla se s nim, co dal, rekla bych narovinu sve obavy.Ja bych se lyzovat tedy bala, ale obecne jsem v tehotenstvi spis posera, zvlast v prvnim trimestru (asi proto, ze sem dvakrat o miminko v rvnim trimestru prisla)Sama jsem skoro pred ctyrmi lety musela oznamit v praci tehotenstvi kvuli v te dobe fyzicky narocne praci taky o dost driv, nez bych chtela, ale za zdravi me a synka mi to stalo.Tisic zenskych muze napsat, nic se stat nemuze, ale pak nedejboze jo a vycitat si to budes ty, ne ony..muj nazor😊

@searata Já bych nejdřív vysondovala, jestli se někdo jiný nenajde jako náhrada. Pokud ano, prima. Pokud ne, asi bych kapla božskou. Při prvním těhu mi doktorka říkala, ať jsem opatrná, já zmínila kolečkové brusle a ona hned, že jakýkoliv pád na břicho může být průšvih. Asi bych měla obavy, může do tebe někdo najet, spadneš, cokoliv. Po mých zkušenostech řeči, že těhu není nemoc, beru s velkou rezervou. V každém případě, mnoho zdraví 🍀

Zasla bych prvne na gyndu a poptala se doktora, jaky on ma nazor na tyden tehotenstvi a lyzovani. Je to i fyzicky narocne a natoz psychicky ty deti hlidat vsechny. A hlavne nevis, zda te nepotrapi nevolnosti, kde bys jako svahu zvracela. Poresila bych to s vedenim, treba samo zaujme postoj, ze te uvolni, budes jen dozorovat atd. Pripadne pokud se na to necitis, nejed. Jde o tvoje tehotenstvi a miminko, kdyz se ti neco nahodou stane, ty by sis to vycitala. Ja osobne bych neriskovala, ani nechtela riskovat. Sama jsem v 9.tt zakrvacela v 1.tehu a ten strach, klidovy rezim.

@konidana Ano, nezáleží to na vnějších okolnostech, ani nikde netvrdím, že záleží. Psala jsem o tom, že případný potrat (což samozřejmě nikomu nepřeju, jen člověk musí brát v potaz i takovou věc, je to v začátcích dost častá věc) bych opravdu nechtěla řešit někde na horách.

8. týden těhotenství je opravdu nic. Plod je hrášek, naprosto chráněný před vším okolním světem. Lyžák je náročná akce, ale je to taky trošku o tom, jak si to zařídíte a zorganizujete. U nás ve škole se na tyto akce neberou děti s kázeňskými problémy. V osmém týdnu bych skutečně neváhala.

@searata Čtu i ostatní příspěvky. Tak zaprvé, střevní virózu můžeš dostat v obchodě, MDH i ve škole. Zadruhé, pokud se něco má stát, tak se to stane kdekoliv a kdykoliv. Měla jsem v těhotenství velmi ošklivý pád při cestě do školy na namrzlé části chodníku... prostě někdy stačí vyjít před dům. Pokud ses rozhodla na lyžák nejet, tak je potřeba to opravdu okamžitě oznámit zaměstnavateli, aby hledal náhradu, neodkládat to. Mám 3 děti, mezi tím i jedno zamlklé těhotenství, zažila jsem si tůzných problémů opravdu dost, přesto beru život asi trochu víc sportovně. Pokud je někdo jiný, je to jeho věc, ale skutečně je fér ředitele informovat co nejdřív.

Tak je to vyřešeno, šla jsem s pravdou ven. Reakce vedení mě strašně mile překvapila a moc si toho cením. Bude záležet na mě, jak se sama rozhodnu, i podle toho, jak mi bude za ty dva týdny. Sami si myslí, že není úplně rozumné to absolvovat v plné míře na lyžích. Prý se tím teď nemám trápit a pro teď to necháme otevřené. Nicméně už jen to vědomí, že mám na výběr a nikdo se nebude zlobit, když se rozhodnu jakkoli, je ulevující.
Moc všem děkuji za podporu, já jedu domů do pelechu. Připadám si jak šípková Růženka, furt bych jen spala.
Mějte se krásně ☺️

@searata byla jsem na horách v 10. týdnu a podruhé v 6. týdnu a kromě občasné nevolnosti jsem si lyžování užila. Když jsem se poprvé ptala gynekologa, tak mi řekl, že když budu opatrná, tak ať jedu. Poprvé jsem párkrát spadla, ale jen lehce na zadek a bylo to v pohodě. Záleží na vás jak se rozhodnete 🙂.

@searata A co jet, jako doprovod a nelyžovat?

Můžeš si dovolit tam nejet, je to v pořádku. Jestli cítíš, že na sebe chceš být opatrná, nenech se vyhecovat. Z tvých slov je cítit, že jediný důvod, proč bys tam jela, je kvůli ostatním. Tenhle postoj ti může nadělat nepříjemnosti, uvědom si, že teď jsi na prvním místě ty. Takže myslím, že otázkou není, jestli mimi ohrozíš, vlastně i souhlasím s ženami tady, že přehnanou opatrností plůdek stejně člověk těžko udrží, pokud to tak nemá být, otázkou je, proč neposlechneš své jasné pocity. Teď ještě o tak moc nejde, ale přijdou i jiné situace. Třeba ohledně porodu, atd... Jinak nelze vymyslet jakýkoli jiný důvod, proč nejet, abys nemusela říkat? Jinak já jsem stejná, proto jsem se asi tak rozepsala. Vždycky zvyklá dělat všechno pro ostatní, hlavně nikoho nerozzlobit...těhotenství mě bavilo právě těmi novými pudy, co mě naučily se ozvat, bránit a dělat podle sebe. A mateřství mě učí dospět už tuplem!

Nečetla jsem všechny komentáře, ale byla jsem v dost podobné situaci jako ty 🙂 Učím na 1.stupni... jeli jsme na lyžák ještě před 1.screeningem (11tt) Já jsem byla přesvědčená, že ok, ale okolí mě plašilo 🙄 Když jsem se zeptala doktora, tak mi řekl, že pokud nemám žádné jiné potíže, ať v klidu jedu. Že i kdyby byl nějaký pád, tak plod je chráněn a nic se mu nemůže stát. Byla jsem rozhodnutá, že budu lyžovat s dětmi, které už umí a nebudu "tahat" začátečníky. Dopadlo to tak, že jsem první tři dny učila asi 8 děti 🤭 Bylo to fajn, neřešila jsem těhotenství a fakt jsem si to užila. Ale záleží asi i na tvé pohodě. Pokud bys byla celý výcvik nervózní z každého nepodařeného pohybu, tak to za to asi nestojí...

Osobně bych jela max jako dozor, ale věřím, že spousta holek by jela a bylo by to v pohodě. Jinak jak tady padlo, aby sis nechala napsta neschopenku v době termínu, to mi přijde jako nejpodlejší způsob vyřešení. Jako nechat vedení a všechny děti ze dne na den bez dospělého doprovodu? To snad nemůže nikdo myslet vážně. Četla jsem, že už jsi to oznámila, myslím, žes udělala dobře. Jednat fér se mi v životě vždycky vyplatilo.

@holka_zelenooka Ahoj zelenoocko, tak teď jsi to zcela pojmenovala, co se ve mně odehrává a popsala jsi mě 🙂 Musím říct, že přesně k tomu totiž momentálně dochází každým dnem víc a víc - já, vždy zvyklá vyhovět, i když bych s tím vnitřně příliš nesouhlasila, prostě odjakživa taková ta „poslušná holka", z domu zvyklá, že co se řekne, to se udělá a neptat se příliš proč (holt rodina vojáků :D),takže i v práci funguji na stejném principu, ačkoli spoustu věcí u nás není vůbec ideální a s některými řešeními věcí, přístupem nebo chodem jsem vnitřně zcela neztotožněna.
A pak přišel tento týden. Z prvotního šoku při pozitivním testu se brzy vyklubalo zatím opatrné těšení se. Ačkoli to dnes vím teprve 6.den, je to vnitřně takový obrat! A to jsem si ještě před měsícem nebyla jistá, jestli jsem na dítě připravena, nějaké tikání biologických hodin jsem nepociťovala, spíš jsme oba vnímali (já tedy jako třicetiletá žena o to víc), že čekat, až dostaneme oba pocit, že jsme opravdu připraveni a že si dítě moc přejeme, může být jednou taky pozdě. Kolem sebe mám totiž tolik párů, které moc chtěly a nedařilo se, roky snažení, IVF, potraty... Nám početí vyšlo na první dobrou a o to víc si říkám, že si to k nám prostě samo našlo cestu právě teď a má to tak být. A tak den ode dne vnímám stále silněji, že se ve mně ozývá takové nějaké nové já, nezvykle sobecké a stále víc připravené bojovat za to, s čím vnitřně souhlasí.
Vždy jsem byla trochu víc opatrná i co se mé práce jako telocvikář týče. Oproti mým mužským kolegům (z toho, co jsem se mohla přesvědčit) daleko víc dbám na bezpečnost v hodinach, snažím se tzv. vidět za roh, předvídat a aktivně předcházet rizikům, ne jen řešit následky nedobré bezpečnosti a tím i zbytečné úrazy. Prostě opatrnost mám v sobě a jak to tak bývá u mnoha vlastností, někdy jsem za ni ráda, jindy vnímám, že mě možná v životě zbytečně brzdí...
Asi vypadám jako magor a jen doufám, že tenhle nový stav „nenapadá" zcela schopnosti uvažovat rozumně, řídit se selským rozumem a přijímat realitu, ne jen pocity (ačkoli teď vnímám hodně své pocity).

Ja bych nejela, neriskovala bych. Ja byla třeba na začátku tehu hrozně unavená, nic moc jsem nezvládla...

Napíšu to jednoduše - nikdo není nenahraditelný, a pokud máš pocit ohrožení vůči dítěti, vykašli se na to. Žádná práce a zaměstnavatel a ani dalších 100 nebo milion lidí na tobě závislých ti nenahradí tu ztrátu, kdyby se něco stalo. A dodám, že mně v obou těhotenstvích v 8tt začalo být tak strašně zle, že jsem mohla tak maximálně ležet v posteli a byla ráda, že žiju.

@searata Krásný příspěvek😊 držím palce, ať ti těhotenství přinese vnitřně to, co jen může. Když budeš poslouchat ty pocity, můžou nastat fakt změny, jen si nikdy neříkej, že jsi blázen. Jednou moudrá známá mi na moje povzdechy, že mi šlo iq dolů řekla; nenech se zmýlit, pragmatičnosti ubývá a přesně o tolik sílí intuice, jen se prostě rozvíjí to, co teď potřebuješ! Já jsem celý život toužila nebýt “malá holka”, dospět, atd.- a moje mateřství mi to umožnilo. Zlomový okamžik pro mě byl, když jsem se svou terapeutkou- již výše zmíněnou (jo, v prvním těhotenství jsem ještě měla čas docházet si povídat o obavách a všechno v sobě ladit, teď v druhým už samozřejmě utrum🙂)), řešila situaci, kdy jsem pořád nechtěla moji mamku zraňovat tím, co cítím, a pořád jsem se nějak uzpůsobovala, abych ji chránila před těma vecma, jak je cîtím, že by ji mrzely...no a pak jsem si nějak procítila, že vlastně chráním dospělou osobu na úkor mýho svěřenečka v bříšku, že polykám to, co cîtím a dusíme v sobě napětí, což všechno samozřejmě jde i do miminka, jen abych chránila někoho dospělými, velkýho, komu moje péče nenáleží, kdežto plodu už jo! A bylo mi tak smutno a stydno, a od té chvíle mi už šlo, mít moji holčičku před všemi. A i sebe. Protože to miminko, pak už narozený, mi jasně ukazovalo, jak nám to kazí vztah, jak je rozhozený, když nedělám věci tak, jak chci, cítím....