CAR Apolinář. Byli milí, vysvětlili vše apod.?

jasmíno držim palce ať se bojovníček drží!!!budeš volat v 10??
len a co ty?jak to dopadlo??

Ahoj ahoj 🙂
Tak myslím, že jsem Jasminu zahlídla (má světlou a tmavou barvu na vlasech a objemnějšího manžela v Nike triku a přišli později?), ale bylo nás tam 6, takže nás rozdělili na dva pokoje. Jinak jestli zahlídla i Jasmina mě - měla jsem šedé kalhoty, červené triko a dlouhé hnědé vlasy 🙂 No samozřejmě, že jsem šla na řadu jako úplně poslední, ráno jsem přišla v 7:15 a ze sálu mě přivezli v 10:30 😠 Celý včerejšek jsem myslela, že umřu, ale teď už je to relativně OK a zase sedím v práci 🙂 Jo, vajíček bylo 6 a stejně jako Jasmina si budu volat po desáté, kolik se jich oplodnilo...

len, držím palce!!!!!

len takže abecední diskriminace 😀 😀
ten den OPU je celkem bolestivej ale teď už by se to mělo zlepšovat 😉 držim palce ať se jich oplodní co nejvíc!!!!!

Len, tak tobě držím palce! máš větší šance a volat budu taky v deset! No flintu do žita ještě neházím!
škoda, že sme neměli šanci se poznat osobně! Tys mě poznala dobře! Pozdě sme přišli proto, že nás na dálnici zradilo autíčko(jinak spolehlivé), ale asi nám to nepřálo!
Napiš mi ještě, jestli není tvůj muž fousatý??? Jinak si to včerejší čekání moc bohužel nevybavuju.... Bylo nás tam 7. ta první (v černém) byla dárkyně.

Ostatním moc děkuju za podporu! Je to vážně o nervy, spíš než fyzická bolest je u mě ta duševní...

Jasmino, není 🙂
Byli jsme úplně vzadu v chodbě, já se svíjela na křesílku, on stál - je kudrnatý, má hodně vysoké (moudré 😉 ) čelo a měl bleděmodrou mikinu 🙂

A taky moooc držím palce 🙂

Zkopíruju vám sem kus "románu" z jiné diskuze - nemusíte číst, v podstatě jsem to shrnula v prvním příspěvku 😀

Tak jo, vezmu to zeširoka, je to totiž hrozná story 😀

V pátek a sobotu jsem byla s kolegama na chatě, paráda! Grilovaní pstruzi, srnčí gulášek, dobré vínečko, parádní počasí... V pátek ráno jsem dostala od manžela poslední injekci a v sobotu jsem pozorovala takové množství plodného hlenu, že jsem to ještě nezažila. Paráda, folikuly rostou, produkují estrogen 🙂

V sobotu večer jsem si měla píchnout Pregnyl, ale sama ne, musela jsem na pohotovost. Tak jsem se s Honzou dohodla, že v sobotu přijedu z té chaty (vůbec se mi nechtělo) a on na mě bude čekat na Hlaváku s lékama, které vezme doma v lednici. Pak si zajdeme do kina, na kafíčko a v devět večer k Apolináři, kde mi to píchnou. Když už byl vlak skoro v Praze, Honza volá - jsem na Můstku... Skvělé! Ale víš, já jsem ty léky nechal doma 😕 Zabííít!!! 😝 Takže jel zpátky domů, já z Hlaváku sprintovala na metro, dojela jsem na Muzeum, sprintovala na přestupu, pak dojela do Dejvic, s odřenýma ušima stihla bus do Roztok, přiřítla jsem se domů... Měla jsem půl hodiny na otočku 🙄 Dostala jsem jeden krajíc toustového chleba. Teda, dostala bych jich i víc, ale jak byly vaječníky zvětšené, tlačily nějak na všecky ostatní orgány, takže ač jsem jedla naposledy v jednu, tak v sedm jsem se tím jedním krajíčkem nacpala k prasknutí. Vůbec jsem neměla potřebu jíst... V pase jsem přibrala 10 cm!

No, pak jsme jeli do Prahy na pohotovost, byla tam děsně "milá sestra," která mi nakonec Pregnyl píchla. Ale - nejdřív po mně chtěla, abych se na to svlékla (injekce je do zadku, stačí odhrnout kalhoty), pak abych se k tomu položila... Řekla jsem jí, že už mi těchhle injekcí píchli aspoň 10, takže to vážně ustojím, načež se podivila, že nemám rozpíchaný zadek. No, víte, když mi píchají jednu za měsíc, tak se ten vpich většinou zahojí 🙄

Domů jsem dojela naprosto vyřízená, nemohla jsem se ani pohnout, už ve tři jsem byla neskutečně unavená a pak tenhle maratón...

Neděle byla hrozná! Najednou mě během minuty přestaly bolet vaječníky, břicho splasklo (opravdu během hodiny šlo těch 10 cm dolů!) a plodný hlen velice rychle kompletně zmizel. Takže mě bylo naprosto jasný, že jsem ovulovala, všecky folikuly popraskaly a všecko je v háji 🙄 Tak jsem si to vsugerovala, že se mnou nebylo k vydržení, za chvíli se k tomu přidala parádní poovulační bolest bradavek a já byla psychicky na dně. Na chvíli mé myšlenky odvedla Velká pardubická a pak odpolední návštěva sestřenice (záměrně za tímto účelem pozvaná), ale noc byla vážně krušná. Pořád jsem byla vzhůru a litovala se, no prostě stručně - ty hormony mi začaly lézt na mozek, a to fest 🤐 Všecko potvrdila ranní teplota, která ze včerejších 36,2 vyletěla na 36,9 - no jasně, ovulace byla ☹

Nějak jsem se v pondělí ráno vzchopila, oblékli jsme se a na 7:15 dorazili do CARu. Vážně jsem byla psychicky naprosto na dně 😔 Na odběr se nás tam sešlo šest. Čekali jsme i s partnery asi do osmi, pak sestra řekla - pánové, můžete jít na odběr a Honza vystartoval - chtěl "odevzdat vzorek" jako první, aby pak mohl rychle na tři hoďky do práce. Než se stačil vrátit, přišla sestra a všech šest nás odvedla na pokoje. Na tom našem jsme byly čtyři - všecky idiopatické 🙄 Jedna podruhé, zbytek poprvé. A jelo se podle abecedy. Nejdřív odvedly dvě holky z vedlejšího pokoje a jednu od nás, my čekaly a kecaly, bylo to nekonečné. Po deváté si konečně přišly pro nás. Nervy jsem měla neskutěčné, protože hormony pracovaly a mně bylo naprosto jasné, že je celý ten zákrok zbytečný, protože moje folikuly už přeci popraskaly 😔 Braly nás abecedně, takže nakonec jsem venku na chodbě čekala sama samotinká ještě kolem desáté a v duchu začínala přemýšlet, jestli jsem si neměla vzít jednoho Adámka, s nímž jsem chodila před Honzou. Mé jméno se mi líbí, ale když vám příjmení začíná od T, poznáte, co je abecední diskriminace 😉

Nakonec jsem se přeci jen dočkala, to už mi bylo zle i fyzicky. Zavolali si mě a já se odploužila na sál. Tak už čekala fůra lidí a extrémně hnusný operační stůl, který vypadal jako mučicí nástroj 🤐 Vydrápala jsem se na něj a ti lidi se na mě sesypali, každý perfektně dělal svou práci. Je to šílený pocit, když tam tak ležíte, nohy ve třmenech roztažený, cizí chlap vám cpe papír pod zadek, jiný se vyptává, kolik vážíte, někdo chce rodné číslo, někdo jiný vám na pravé ruce měří tlak, přičemž do levé vám zavádí kanylu... Do toho tam pobíhala mladá dr. Jaržembovská - ano, tatáž, která mi před rokem s úsměvem doporučila IVF a já ho tehdy odmítla. Osud si s náma hraje - tehdy jsem jí řekla, že tak daleko to určitě nedojde, ona se usmála a dneska mi měla brát vajíčka. Celá byla zabalená do bílého igelitu, nemůžu si pomoct, vypadala jako řezník 😉

Líčím to hrozně, já vím, ale musím podotknout, že naprosto všichni tihle lidé byli strašně hodní a milí - vůbec jsem si nepřipadala, že jsem dneska už poslední z dlouhé řady stejných zákroků. No a pak mi popřáli dobrou noc, jedna ze sester mě při usínání držela za ruku (úžasné gesto, i když možná drží každého, já to vážně ocenila) a příští matný vjem byl, až když mě nakládali na vozík, přikrývali županem a říkali, že to šlo dobře... Odvezli mě na pokoj, přeložili do postele a já se tak za půl hoďky probrala neskutečně rozbolavělá. Prý jsem tam byla do půl jedenácté. Cítila jsem se, jak kdyby mě uvnitř rozřezali na kousíčky. Jedinou nadějí bylo vidět ostatní holky, které to za sebou měly déle než já - hodnu, půl, čtvrt... Bylo na nich vidět, jak se postupně probírají a je jim čím dál tím líp - doufala jsem, že na tom budu stejně 🙂 Postupně jim sestry nosily čaj, pak je pozvolna doprovázely na záchod... A mě přitom pořád bolel každičký pohyb. Když mi sestra přinesla taky čaj, nedokázala jsem ani natáhnout ruku ke stolečku vedle sebe. Načež mě teda sestra dostala, když se zeptala - a proboha co vás bolí a proč?

Jak mě tak ale všecko řezalo a píchalo, měla jsem najednou radost, protože mi došlo, že kdybych žádné folikuly neměla, tak žádnou punkci přeci provádět nebudou, no ne? 😉 S naprostou jistotou jsem cítila, kde mám děložní čípek a měla jsem pocit, že ho museli obpíchat snad kolem dokola (přestože tuším, že na jeden vaječník stačí jeden vpich). Postupně se mi začalo dělat líp, i když jsem byla pořád dost pozadu, oproti ostatním spolupacientkám. Ale taky jsem se napila čaje, taky mě sestra doprovodila na záchod, pak jsem mohla konečně sníst svačinu, vyndali mi kanylu z ruky... A potom už dorazil Honza, trochu jsme pokecali, já se s vypětím všech sil oblékla, vzala si čistou vložku (nemocniční je vážně na dvě věci) a potom už jsme všichni společně (pacientky s partnery) došli před ambulanci CAR, kde jsme čekali na propuštění. Nedokázala jsem ani sedět, protože to bylo, jako byste si sedly na kopí otočené špičkou nahoru 🤐 Zase nás brali podle abecedy, takže zase poslední 🙄 Uvnitř seděly doktorka a embryoložka. Takže - všecko dopadlo výborně, žádné komplikace, spermiogram ukázkový (tudíž nechceme ICSI). Folikulů bylo nakonec 12, dostali z nich 6 vajíček. A zítra si mám zavolat, jak to vypadá a kdy bude transfer. Žádná dovča ani neschopenka není nutná. Uhnízdění záleží na podmínkách v děloze a kvalitě embryí - ani jedno ležení s nohama nahoře neovlivní...

Pak jsme pomaloučku šli na Pavlák na metro. Cestou jsme se stavili v lékárně, vyzvednout si Utrogestan - plošně ho všem předepisují v dávce 2-2-2 🤐 Chcípnu! Umírala jsem už po 1-1-1 🤐 No a potom už MHD do Dejvic (přestup v metru nic moc, do schodů to moc nejde, když vás bolí každý krok) a odtud busem domů... Honza se smiloval a ještě jsme se stavili v cukrárně. No a doma jsem sebou plácla na pohovku, všecko mě bolelo, obvod pasu opět 80 cm (jak se může zvětšit, když ze mě odsáli tekutinu? 😀 ), no, ani se nehnout... Honza mi přinesl kafe a dortík z cukrárny a já odpočívala a odpočívala... Pomohl mi mátový čaj a horlá sprcha a hlavně - pořádně se vyspat 😉 Ráno jsem se vzbudila, cítila se mnohem líp a zkusila si zacvičit Mojžíšku - tyhle cviky by mě včera zabily, dneska jsem je zvládla v plném počtu 🙂 musím dělohu pěkně prokrvit a připravit na transfer 😉 Takže teď sedím (!) v práci a pokud nevyvádím nějaké psí kusy, cítím se docela fajn 😉

Pozn. - i/Y jsou dobře, občas tam byly jen sestry, občas i nějaký chlap 😀

len, koukam, ze sis opravdu uzila - po psychicke i fyzicke strance... ale nakonec vse dobre dopadlo, folikuly nepraskly a vajicka byla 🙂 ted uz jen cekat a doufat... moc drzim pesti!!! 🙂
btw: ja mam prijmeni od S, takze se mam taky na co tesit 😉 jenze dnes po 14 dnech od vyvolavacky MS stale nikde, dnes by mela prijit, jinak budu muset na dalsi - achjo... zatim je vse v nedohlednu

Jó, od S jsem byla za svobodna... A doufala jsem, že si svatbou polepším 😀 Jinak poslední z těch 5 byla od L, takže bych čekala třeba i s parádním K 😉
Přeju, ať MS co nejdřív dorazí!

ja si pohorsila, co se abecedn. poradi tyce, ale jinak jsem si jistojiste polepsila 😉
diky 🙂

Já si taky polepšila, že jsem si vzala toho svýho chlapa od T - až na to příjmení bych ho za Adámka neměnila 😀

len, ty to asi budes vedet - vim, ze Apolinar ma uspesnost IVF asi 34 % - znamena to ale jen sanci na oplodneni a nebo i na donoseni?

len,jako vždy stručné 😀 😀 super že to dobře dopadlo.Čekám na info kolik se jich oplodnilo 😉

luccii tak snad brzo dorazí,hned po ní jdeš do IVF?

tak to já jsem se svym Ž na poslední místo v pořadí už zvyklá....si nepamatuju že by za ty 2 roky byl někdy někdo ještě po mě 😅

myskyva: jj, 22. DC jdu na zastavovacku

Oplodnily se všechny, správně se vyvíjejí 4, transfer zítra v poledne 😵

no jupiiiiiiiiiiiiiiiiiii 🙂 🙂 🙂

nechate si dat dve? a budete zamrazovat?

Uvidíme, kolik jich zůstane do zítřka 🙂 Jestli 4, tak 2 zavést a 2 zamrazit, jestli 3, tak to bude dilema, jestli míň, tak je to jasný 😉

len paráda 😵 😵 to zbudou i do mrazáku 😉 už jste se s manželem dohodli na počtu?
luccii to je jak naschvál,když zrovna MS chceš tak nepřijde 😒 Ty % úspěšnosti se týkaj jenom otěhotnění

len a uz jste resili s manzelem, co udelate, kdyby byla tri?

myskyva: diky za osvetleni

ach jo, volala jsem do CARu, kdyz MS neprijde zitra, musim na dalsi vyvolavacku

No, včera se na to dr. ptala, já vyhrkla dvě! a manžel jen tak pokrčil rameny. Dr. se smála, tak jsem se ještě manžela zeptala, jestli jako můžu, takže prý jo - když budou dvě, smíme obě 😀

Luci, radši se neptej, já fakt nevím... Ale je to docela pravděpodobné. Ovšem řešme problémy, až nastanou 😉

luccii co zkusit ty tzv. zaručený metody........horkou vanu,červený víno,sex(když ani to nezabere,aspoň si uděláte hezkej večer 😉 )

len, ja tam volala kvuli vysledku krve a navic dneska opravdu MS musi prijit, je to uz 14 dni a to je hranice... tak jsem se chtela ubezpecit, ze to tak je...

Luci, to byla odpověď na otázku, co kdyby byla tři embrya 😀
Jinak s tou MS bych dala na radu Mysky - horkou vanu a svařáček...

len,manžel odevzdaně souhlasil jo? 😀

Tak 😀 Ale popravdě jsme se na tom nedávno domluvili, jenomže on už to zapomněl, tak se divil 🙄

asi je to na něj za poslední měsíc moc informací 😉

No tak hlavně, že mi to včera odkýval 😉