Dítě s dárcem. Jaké to je?

aknit, 100% suhlas!

VEVA - rozumný,upřímný a logický příspěvek 🙂 a to o těch chlapech jsi vystihla dobře!Třeba můj partner vůbec nechtěl jít dlouho na SPG,protože mi pořád tvrdil že on má "superspermie" a že není třeba vyšetření,on že je v pořádku.A přece si ho nebude nikde honit,ne?Tak to říkal.Jenže po dlouhé době jsme šly na SPG-pak už to bral i s humorem(myslím to honění)- a ouha! špatné výsledky.........takže většina chlapů je taky dost hrdá a nepřipouští si to jak píšeš i ty!

AKNIT- 200% souhlasím s tvým názorem 🙂

Děvčata,vy které by jste malému dítěti např.7 let pověděly pravdu o darovaných spermiích z kterých vzniklo: můžu se zeptat jak by jste mu to řekly?

Jak píše totiž Aknit-dospělému snad ano (i když já asi ani to ne,ale určitě to nevím) ale někdo tady psal že by to řekl už malému dítěti,to pak nechápu jak by jste mu to řekly,,,,,,,,,,,,
Myslím,že prostě není důvod motat dítěti hlavu,pokud má spokojený život a opravdu nevím proč by měl hledal svého "dárce" jako by vlastního otce,to je přece divné 😒 ....Podle mě teda!

Ahojky všem..
dočetla jsem včerejší příspěvky a musím se k nim vyjádřit 😉
předem za ně moc děkuji.

Hodně o celém problému přemýšlím a tahle diskuse mi moc pomáhá..
Pokud jde o to říct to dítěti nebo neříct a kdy? Bojím se že vždycky se může stát že dítě se s tím špatně vyrovná. Ať už budeme jakkoliv "idální" rodiče.. Když se mu to řekne v době 5-6let kdy to příjme bez předsudků tak se pak může stát že v pubertě řekne otci " ty nejsi můj otec nemusím tě poslouchat " apod. No známe období puberty..
Ale i přes to jsem pro upřímnost.. i když v tomhle je to těžké a není 100% jisté že upřímnost nebude po zásluze postrestána.. Nicméně vžít se do kůže člověka, který celý život žije spokojeně, má rodiče se kterými má dobrý vztah.. A pak třba jednou by rád daroval např. krev, orgán nevím.. svému otci.. a ejhle doktor mu oznámí že to nejde.. že není jeho synem/dcerou..minimálně bych si v tu chvíli řekla.. Kdo jsou vlastně moji rodiče? znám je dostatečně? Co ještě předemnou tají?

Pokud jde o mix spermií..
také jsme o tom hooodně uvažovali.. vlastně jsme už byli přesvědčeni že to zkusíme část vajíček oplodnit od dárce a část od manžela. Lékaři nám to také doporučovali. Navíc doporučovali "zamíchat"embria aby už nikdo nevěděl "čí" embrio je..
Podle mě to má jisté výhody - otec by se neměl mít možnost cítit "mimo" protože bude vždycky věřit a doufat že právě jeho embrio se uchytilo ..
Je to dobré z hlediska vztahu mezi otcem a dítětem.. nehrozí..podle mě tak moc velké riziko že otec to neustojí..odejde.. odvrhne dítě nebo tak ..Doufám že mi rozumíte..
Takže v tomhle směru je to pro dítě vlastně lepší..

Ale na stranu druhou..když budu psát o té upřímnosti viz. výše.. Co mu pak řeknete? nebo neřeknete..A pak když by k takové situaci někdy nááááhodou došlo tak co pak? Budeme za lháře? Když jsme to nevěděli/nechtěli vědět? Kdybych se to dozvěděla např. jako teenager tak nevím jak bych se s tím srovnala..
Když jako dospělá..a rodina by mi to dobře vysvětlila tak snad..ale rozhodně je to také "vklad do života"

A uz som tu zas 😉 ... asi si nedam pokoj ...

Nelka - som rada, ze ti tato diskusia pomohla 😉 o to asi islo ... a je dobre ze do toho nejdete bezhlavo ale uz predtym si ujasnite pravidla a to ako si to dalej predstavujete...

...ale neodpustim si len tak na okraj - krv by otcovi mohlo darovat, lebo krvnu skupinu maju rovnaku (mimochodom aj so mnou) ... ale napr. ja nemam rovnaku skupinu ako moj otec (mam ju rovnaku s mamou 😉 ....
...a stav, ze by nase dieta chcelo darovat nejaky ORGAN svojmu otcovi ... nestras! ... toto snad sa nestane ... je to sice mozne, ale ja som optimista 😎 ... a ak by k tomu doslo (neviem si to vobec predstavit...) - ich vztah by musel byt taky, ze by toto asi nebol problem a vysvetlila by som jej to rovnako ako to vysvetlujem teraz Vam ... robim to aj preto aby som hlavne JU chranila pred moznymi problemami z toho vyplyvajcimi ...

Ale uz dam fakt pokoj ... majte sa tu krasne a prajem vsetkym koooopec krasnych a zdravych deticiek (a je uplne jedno ci budu mat biologickych rodicov alebo nie - hlavne aby mali milujucich rodicov 🙂 )

veva, aknit, pekne ste to napísali.
Či to povedať najbližšiemu okoliu alebo nie - asi by som veľmi zvažovala komu presne (a možno aj či vôbec niekomu, napriek tomu, že s mojou rodinou máme úžasné vzťahy).
Čo sa týka dieťaťa samotného, tak v tomto bude by som mala asi najväčšiu dilemu. Je jasné, že je divné prckovi začať pliesť hlavu niečím, čo sa dosť ťažko vysvetľuje. Ale nechávať to na dospelosť sa mne osobne zdá nie celkom fér. je to bezpečnejšie, ale na druhej strane... Tu by som asi naozaj potrebovala radu odborníka a najmä niekoho, kto tým prešiel.
A k tým partnerom - neviem si predstaviť, že by som žila s človekom, ktorý by mal také postoje ako písala veva, aj keď nepochybujem, že takých mužov je veľa.
Nela, vďaka za otvorenie tejto témy. 😉 😵

ahojte
pridam sa do debaty pretoze poznam niekolko mamin ktore maju deticky od darcu...ani jedna to svojmu dietku nepovedala a ani neplanuje. Dieta je proste ich a obaja to tak vnimaju. Myslim ze to je spravny nazor lebo psychika je velmi krehka vec a nikto z nas nevie odhadnut ako zareaguje to ktore dieta ked by mu to rodicia povedali v ktoromkolvek veku a zobrat si to na zodpovednost je fakt tazke. Nieco ine je ked je adopotovane dietatko.
Co sa tyka genov urcite sa prejavia to je samozrejme, ale ani ked ma clovek vlastne dieta tak nevie ake geny sa objavia po pra pra pra rodicoch z obidvoch stran a vsetci sa cuduju ze po kom to ma...Riesit ci nahodou nebude potrebovat krv alebo organ je predsa len predcasne a ani biologicky rodic nemusi byt vhodny darca. Rodicom sa stavame az ked dieta milujeme a vychovavame, nie poskytnutim spermii. Drzim vsetkym palce aby vam deticky robili radost nech uz bolo ich pocatie akokolvek komplikovane.

Zdravím všechny..
máte pravdu teoretizovat nad tím co kdyby jednou bylo nááhodou potřeba darovat orgán nebo něco je asi trochu mimo..
Nicméně když to převedu do jiné roviny, kdykoliv se může stát že dítě z jakéhokoliv důvodu začne pochybovat o tom zda jsou rodiče jeho rodiči.. Už třeba jen proto že v pubertě děti mají pocit jak tak pitomí rodiče můžou mít tak geniální dítě.. ( 😉 😀 můžou začít řešit po kom má rysy, vlatnosti.. nevím)
Co kdyby se Vás dítě přímo zeptalo? Jakože mu někdo navrtal třeba kamarád, nebo sám.. že má pocit že se nepodobá na otce..
Řekli byste to potom? Lhali byste?

Nevím pořád je to to samé mám pocit že není v pořádku dětem lhát..

Nicméně pravda je že je to otázka možná přímo pro psychologa.. a také záleží na vztahu k dítěti, vztahům v rodině..protože každé dítě na odpověď může reagovat jinak..
Takže ono je to možná jinak.. možná by to mělo být v každé rodině jinak..dle vztahů, předpokládané reakce dítěte, a konkrétní situace..

Nicméně musím podotknout že kdybych zjistila že jsem dítě dárce...třeba ve 40 ti letech asi bych se necítila dobře, v mladším věku se s tím člověk asi dokáže mnohem líp poprat..

Nela, ja som tisíckrát mala pocit, že nie som dieťa svojich rodičov 😀 tým si asi prejde každé dieťa...ale nikdy som nemala potrebu chodiť na DNA testy 😀

Nela, je to presne tak, ze tieto deti casto citia, ze nieco s nimi nie je v poriadku, ze tak celkom nepatria do rodiny... Citala som raz taky clanok. U nas su tie deti este male, ale v inych krajinach s tym maju viac skusenosti, lebo tie deti su uz dospele a uz vedia povedat, ako to citia... Jasne, ze kazdy to preziva inak, a do casopisov sa dostanu mozno len extremy, ale aj tak... A tiez by som sa nechcela v dospelosti dozvediet, ze si musim dozadu prebudovat celu svoju identitu, lebo to, co som si myslela, ze mam zdedene, nemam zdedene, a ze mam zdedene celkom ine veci, ktore som pripisovala niecomu celkom inemu... S mojim vztahom k rodicom by to asi neurobilo vela, skor s mojim vztahom k sebe samej. Ale keby sa k tomu pridalo to, ze som sa niekedy priamo opytala a rodicia mi priamo klamali, tak to by uz narusilo aj moje vztahy s rodicmi... ALe mozno to kazdy citi inak. Ja len zopakujem, ze nemozeme sudit podla seba, lebo sme v takej situacii nikdy neboli a netusime, ako to tie deti (dospeli) vnimaju. Ale mozno som na tieto veci ohladom identity velmi citliva a v skutocnosti je to celkom inak. Nechcem nikomu vnucovat svoj nazor.

Ahojte mě by zajímalo jak by jste chtěli malému dítku vysvětlit co jsou to spermie a jak se oplodnuje a co to vlastně je oplodnování atd.Protože ty dětské dušičky jsou strašně citlivé.
Já mám adoptované dítko a vím jak je to těžké mu to vše objasnit,musím postupovat velice opatrně ,abych mu neublížila a vše to pochopil a to bych řekla že adopce jde ještě vysvětlit ,ale dárce mě nenapadá jak bych dítěti citlivě vysvětlila o co jde.

...ahojte.....my ženy,ktoré mame nejaké problémy s otehotnením vnímame túžbu po vlastnom dietati ovela intenzívnejšie aj emotívnejšie.každá chceme mat vlastné babo a ked to nejde s mužom ktorého milujeme tak táto možnost je darom ako mat zmysel života.lebo deti sú zmysel života .netreba dopredu riešit,čo bude...ked bude.....treba to dieta milovat a dat mu do života také základy aby bolo v živote štastné.....a ešte jeden príbeh,ktory mi hovorila moja babka.počas druhej svetovej vojny...ked tadialto prechádzali ruskí vojaci , babka poznala jedno dievča,ktoré ruskí vojaci znásilnili...niekolkí....ona ostala tehotná a narodila sa jej dcera..aj ked to bolo nechcené dieta,ona sa s tym vyrovnala a milovala ju.a mohli tam byt neviem aké gény ,bolo to proste jej dieta a vychovala ho dobre a hlavne to dievča cítilo,že je milované.

dievčence, môžte mi napísať do IP ak sa niektorej podatrilo mať bábetko IUI s darcom?. Podarilo sa to vôbec? Boli ste hormonálne stimulovaná?

A ešte ak už máte bábetko poviete mu to niekedy? Čo hovoríte u lekárky - akeď sa spýtan na ded.choroby a pod?

Ďakujem.

Ahoj holčiny!!
Cukor- to jsi napsala opravdu dobře,můj názor je shodný,už jsem to tady několikrát psala....
Sue- i já v pubertě jsem si 100% říkala že nemůžou být mí

pardon-to se mi odeslalo nechtěně-nedopsané......těly něco dovolit apod.
Sue- i já jsem si to říkal jak můžou být mí rodiče takový na mě 😀 když mi nechtěly něco dovolit apod.,ale taky tam nebylo nic takového že bych chodila na testy vždyt to je normálka 🙂

....my sme tri sestry a hoci sa podobáme povahovo sme úplne ale úplne rozdielne...

Tak já už svým žáčkům ve 4.třídě pomalu a jistě vysvětlovala,jak "vznikají"miminka....a u těch malých to jde ještě dobře...ne pak jako u puberťáků,co se tomu hihňaj...
a dokonce vznikla mezi těmito dětičkami debata o tom,že někdo má tatínka nevlastního,dvojčátka jsem tam měla po umělém oplodnění a věděla to,jak "vznikli" a tak jsem nakonec sama dětem povídala o tom,jak sama chci miminko,ale nejde to ale doktoři nám pomohou..
Výrazy jako spermie a vajíčko braly děti naprosto v pohodě.
Jde o to asi začít s tím pomalu....opatrně...
A sama za sebe...kdyby mi naši řekli,že jsem dítětem dárce,asi jim budu vděčná za to,že mě tak moc chtěli,že toho šli a já jsem ted tady.....

Pikusa, toto je tiež krásny príspevok 😵 a trošku pohýňa mojím myslením... ťažko povedať ako by som reagovala keby som bola z darovaného vajka alebo spermie a tiež ťažko povedať, ako by som reagovala keby moje dietko bolo z darovania... mám v sebe vyriešené len to, že darujem ja 😅

Pikuša-má kamarádka má syna ten je ve 3 třídě a když nám říkal že je učitelka učila o oplodnění,spermie,vajíčko apod. tak se jen řechtal a měl z toho srandu a bylo vidět že to teda nepochopil...ale je to asi opravdu na tom přístupu jak se to vysvětluje a hlavně komu!A některý děti umí být hodně zlý!

Sue...však já chci taky darovat embrya a jednou se s tím samým bude "prát"příjemce...a to už je vlastně celé geneticky naše...
Ale pokud to dítko bude milované-jinak by do toho nešli a naše "embryo"vytvoří štastnou rodinu....tak nějak mě to vnitřně hřeje.....

Pikusa díky za nádherný příspěvek..
úplně mi při něm vstoupily slzy do očí..
Taky moc děkuju za osvětlení psychiky dětí..
Pokud jde o to jak by jsi to brala.. sdělení že jsi dítětem "dárce" tak jsi ovlivněná tím co máš za sebou..
takže to chápeš o moc líp ..

Však to tak je .. holky co se jich to netýkají jsou většinou proti dárci..
Ale když se to člověka začne týkat..

Sue vidíš jsem ráda že je tohle téma k něčemu dobré..
Ráda jsem otevřela téma o kterém se moc nemluví,nepíše, nepřemýšlí?

Někdy se pak člověk dozví hodně i sám o sobě..

Je pravda,že kdybych toto neprožila a mimčo přišlo hned,určitě bych netušila,o čem je tady vlastně řeč a jak moc to ovlivňule...
Evulis...no my začali s dětičkama fakt pomalu....obrázky,DVD co vycházela u nás "byl jednou jeden život"a je to tak bavilo a zajímalo,že jsme párkrát ani nešli cvičit 😀

...ono ľudská duša je nevyspytateľná... v prvom rade musí byť príjemca alebo darca stotožnený s tým, čo robí... musí to mať v sebe úplne doriešené, nesmie byť ani štipka pochybností a potom môže začať riešiť okolie. Napríklad moja rodina - moji starí rodičia sa nikdy nedozvedia, že som darkyňa vajíčok, oni to prudko odsudzujú, nie kvôli viere, ale proste sa im nepáči odovzdávanie genetickej informácie... moji rodičia o tom vedia a sú hrdí na to, že som sa dala na pomoc niekomu, komu nebolo dopriate toľko šťastia čo mne. Synovi to určite poviem a od malička ho budem viesť k tomu, že má ísť za svojím snom aj keď sa zdá, že niečo nejde, má preto spraviť všetko. Tým chcem povedať, že keď je človek na to odmalička pripravovaný, tak vníma veci inak ako keď je v rodine tabu a hovorí sa o tom pošepky. Takže treba zvážiť toho neskutočne veľa... nie je na to jednotný názor konštantný pre všetkých darcov a príjemcov a pre všetky detičky...

Caute baby, je to fakt zaujimava tema a myslim, ze darcovstvo sa tyka kazdeho z nas, je jedno, na ktorej sme strane. Urcite si pred tym netreba zakrivat oci alebo to odsudzovat. 🙂
Zatial este nemusim (clovek nikdy nevie..), ale urcite by som do toho sla, keby by lekari povedali, ze nie je sanca otehotniet. Bud s darcovskym vajickom alebo spermijkou, to je jedno. Ja som len na zaciatku liecby, tak uvidime, co bude...

Polepetka súhlasím, ide najmä vzťah k sebe samému, preto si osobne myslím, že dieťa by to asi malo vedieť.

Pikusa, keby bolo viac učiteľov ako si ty (aj v iných oblastiach), asi by bolo o dosť menej zadubených a obmedzených ľudí 😀 . Ale vážne, klobúk dole 😵 .

Je to presne o prístupe v rodine, výchove - ako píše Sue. A je super, že sa nájdu ľudia, ktorí nielenže o tom dokážu uvažovať, hovoriť, ale aj konať v prospech iných. To je absolútne bez komentára, iba úctivé mlčanie z mojej strany 🙂.
Je skvelé, že sa dá o tom niekde normálne debatovať, vytvárať si vlastný názor a postoj.

aj ja som velmi rada, ze sa tu rozvija takato plodna debata a napriek tomu, ze so mnou niektore nesuhlasia, ohladne toho povedania detom, mi to vôbec neprekaza. Ja viem, ze väcsina je este stale naklonena k tomu nechavaniu si to pre seba z obavy aku reakciu to vyvola v dietati. Aj ja mam stale pochybnosti, stale premyslam a to je to najpodstatnejsie. Nie je len jeden spravny nazor a postup, ani pravidlo ako to presne povedat detom, to si kazdy musi najst sam podla situacie, ale dôlezite je, ze o tom rozmyslame ako o spolocnom osude, co sa tyka nasej rodiny. Pikusa tu pekne nahodila, akoby sa to detom dalo povedat. Ja chodim este na jeden nemecky web, kde je na fore sekcia pre darcovstvo a vsetko s nim spojene. Tak prevlada jednoznacne nazor vyjst s pravdou von a fakt uz u tych malych deti. Dokonca dol pred par mesiacmi dokument v TV o troch pripadoch. Ten manzelsky par, co tam vystupoval mal dvoch synov z darovanych spermii a ta zena, je admin na tom fore, tak sme sa jej este mohli vypytovat dalej. Aj v TV vysvetlovala ako to synom raz povedali a dopadlo to velmi dobre. Ak ma niekto zaujem, môzem to sem prepisat, teraz si to cele nepamätam. Dalsi pripad tam bol jednej dospelej zeny, ktora na to prisla v dospelosti, lebo krv nesedela...je totalne rozpoltena, chcela nadviazat kontakt s biologickym otcom, ktory ju odmieta a dokonca jej pohrozil, ze ked ho bude obtazovat, ze to bude riesit sudom, ci nieco take... A potom tam bol darca a jeho nazory a pohnutky k tomu, preco dava spermie.

I ked sa teda nazory na to "outovanie" rôznia, za jedno sme urcite vsetky, ze rodicmi budeme naplno my, ktore si tie deticky vynosime a vychovame a nie nejaki biologicki darcovia "materialu"

Este ma napada, ze ako reagovat na dieta, ked v puberte zacne otcovi vykrikovat, ze nech sa do neho nestara, ze nie je otec... tak taketo pubertacke a urazajuce reci maju aj vlastne deti a rozhodne si to netreba brat k srdcu, ono ta puberta prejde a dieta bude urcite citit vzdy spolupatricnost k rodicom-vychovavatelom. Ja som tiez mojej mame vykricala, ze ju nenavidim, co mi je teraz luto a nie je v tom ani stipka pravdy, lebo je to najlepsia mama ne svete, ale v puberte je proste svet proti nam... 🙂

Tak, a potom otvoríte noviny alebo net a dozviete sa, že hodnostári najvplyvnejšej cirkvi na Slovensku budú vymývať mozgy po celej krajine: "Človek má právo, aby bol počatý v láske muža a ženy v manželstve a nie nedôstojne v skúmavke. Preto umelé oplodnenie je morálne neprípustné. Takéto počatie mimo lona ženy dáva možnosť biologickej alebo genetickej manipulácie s ľudskými embryami," (citované z agentúry SITA).
Fakt skvelé! Prepáčte, veľmi to sem nepatrí, ale tak ma to nasr... lo! A ešte viac, keď si predstavím húfy ovečiek, čo to budú počúvať - najmä tých nešťastných párov, ktoré sú v ťažkej situácii a nechajú sa ovplyvniť takýmito stredovekými výplodmi. 😠 😠 😠

nela1973
Ahoj, četla jsem si všechny příspěvky a ráda bych vyjádřila svůj názor. S manželem jsme 4 roky a máme 10ti letou dceru. Dcera neni jeho vlastní, ale i přesto mají vztah dcera-táta a přijmul ji za vlastní i "papírově". Nikdy se na ní nekouká, tak aby si řikal, že mu neni podobná atd. Dcera ví, že on není je vlastní tatínek a zatim mu nikdy neřekla, že jí nemá co poučovat, když neni její táta. Dokonce řiká, že je celá po něm 🙂 . Hodně záleží na výchově. S manželem se snažím o vlastní dítě 3 roky a stále nic, chodíme i do CARu. Muj manžel říká, že pokud to nevyjde, tak to nevadí, protože už spolu jedno dítě máme. Z toho plyne, že si musí být oba jistí, že to chtějí, že v touze po dítě jim nestojí v cestě otázky genů. Každý člověk máš v sobě špatné genetické informace, to že jste oba bilogickými rodiči přece dítěti nezaručí, že bude zdravé. Rodič je ten kdo vychovává, kdo dává dítěti lásku, kdo mu pomáhá ve špatných chvílích a je mu stále oporou. To dělá z nás rodiče. Chápu, že to neni lehké rozhodování a proto takovým párům držím palce!!!!!