IVF v utajení :-x Víme to jen já a manžel
Ahoj holky...brouzdala jsem po tematech abych toto neopakovala....na zadne takove jsem nenarazila tak to davam do placu. Nevim jestli jsem sama ale kdyz jsme si s muzem rekli ze si poridime miminko byli jsme v ten moment nejstastnejsi na svete jako kdyby sem uz byla v tom 😀 a tesili sme se na to prekvapko jak to naservirujem rodine...tesili sme se na ty obliceje...ale nase snazeni nebylo korunovano uspechem tak jsem pravidelne chodila na stimulaci a zase nic nakonec byl muz na spermiogramu ktery nedopadl slavne 😒 takze ted budu stimulovat na IVF leky mam jen uz cekam na menstruaci...Nikdo nic nevi jen ja a manzel kterej nechce aby to kdokoliv vedel i z rodiny aby kdyz to vyjde nekdy nekomu nevyklouzlo ze nase dite je ze zkumavky...proste chlapi...ja to nechci vypravet na potkani to ani v kreci ale promluvit o tom vsem bych si chtela...jestli budete mit chut pokecame 😵
lenkacar: ale nejsem silná, naopak, jen se prostě musím s tím, co se stalo, když už se to stalo. Pořád to není ok, ale přes to všechno už mám dítě, které jsem tak chtěla...
ale jinak ty začátky zjišťování toho, že to nejde, byly drsné, prolomit komunikační bariéru bylo dost těžké, můj chlap o tom nerad mluvil a bylo těžké trefit, kdy a jak to řešit...ale docela zabralo brát to s humorem, dělat si z toho srandu... teď se o tom bavíme naprosto normálně - holt někdo si jde koupit auto, my investujeme prachy do dětí 🙂 a přece se nebudeme namáhat s jejich výrobou, když nám je udělají jinde, ne? 😉 😀 😀
Fial, u vás je to asi zcela jiná situace, taková léčba šokem... U nás to bylo jiné v tom, že to šlo pozvolna, prakticky až do druhého IVF jsme byli vlastně zcela zdraví, jen jsme to chtěli trochu postrčit, ale věřili jsme, že se třeba jednou zadaří samo... Teprve teď to byl ten šok, najednou to zjištění, že i kdyby se zadařilo samo, musím se klepat desetkrát tolik, co průměrná ženská, aby bylo vše OK 😖 Ale prostě od začátku jsme byli ujišťováni, že jsme oba OK, jen nemůžeme otěhotnět, ale jednou se nám to povede, tak nač panikařit a cokoli si vyčítat... Asi kdyby nám na druhé schůzce řekli, že nám se to samo nikdy nepodaří, přistupovali bychom k tomu jinak 😒 I když se teda zpětně musím pochválit, že jsem nikdy nebyla manželka, co žene chlapa do postele, protože zrovna našla // na ovutestu, jsem si jistá, že po pár měsících by se chlap odstěhoval, i kdyby mě miloval sebevíce 😀
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Možná založím diskuzi na téma, jak neplodnost ovlivňuje vztah, protože mám pocit, že se tu najdou opravdu různé příběhy... Říkám si, že nám se to poštěstilo zcela ideálně, jenomže zas tak dlouho se nesnažíme (zítra máme výročí 4 roky od svatby, ach jo 😢 ), možná mít za sebou deset-dvanáct let neúspěšné léčby, taky to bereme jinak... Taky by mě zajímalo, jak moc velký vliv na to má, jestli je "chyba" na straně muže nebo ženy... No nic, zítra se pustím do průzkumu.