IVF v utajení :-x Víme to jen já a manžel

jj je to tak, kdo nezažil nepochopí. já jsem už tolikrát děkovala za koníka protože tady člověk se může vypovídat, jsou tu holky se stejnými problémy a člověk si přijde prostě lépe že na to není sám. Mě dělalo nejvíce problém že v rodině byli všichni super plodní, mamka, tchýně, švagrovky, kamarádky prostě všechny těhu max do 2 měsíců a těhu bez problémů, jen já dlouhodobá snažilka a když už se podaří tak potrat. trauma pro mě byli vánoce, narozeniny, svatby atd. kde se tradičně objevil někdo kdo měl potřebu řešit naše problémy s mimčem.

rodina to třeba špatně nemyslí, chtějí pomoc ale neuvědomující že spíš ubližují a pak jsou lidé kteří ubližují vědomě a baví je to. já osobně jsem se přestala stýkat s kamarádkou kterou mám od školky a spolu jsme celý život vše řešili jen v otázce otěhu jsme nenašli společnou řeč. když jsem potratila tak jsem čekala něco jiného než že mi napsala smsku ať jdu zapařit prý to stejně nebylo děcko jen shluk buněk, pak otěhu ona do měsíce a chodila mi domů vykládat jak si neužila snažení a že si mám koupit vitamíny a budu v tom taky. 😠

Veria, tys mi pripomela jednu vec, kterou jsem zapomnela napsat. K IVF jsme se propracovali 3/4 roku, nejdriv blok u me a manzela, ze prece nemuzeme mit tak VELKY problem, abychom museli absolvovat IVF. 😀 A v te dobe se rada lidi zeptala, co my a potomstvo. Kdyz se jim to povedlo nacasovat na blbou fazi mesice, tak jsem se sla nekam vybrecet. Proto jsme se rozhodli pri dalsi takove otazce rict, nejde to ... Pripravujeme se na IVF. A od te doby nebyly blbe otazky, co ublizovaly. Maximalne otazky o tom, jak to probiha a velke drzeni palecku.

Ale je fakt, ze nam se povedlo prvni IVF, navic neni chyba u manzela ... Tezko rict, jak bych to videla, kdybychom na tom byli jinak.

já spíš cítim to co strouzek a u nás už došly rady tak daleko že nám už každej radí se na to vys...to potěší ,doma se hádáme je to super..

Anlek, nám se bohužel ještě nezadařilo, první pokus neúspěšný, druhý zamlklo v 11 tt. A i o tom potratu všichni ví (no, když věděli, že jdeme na IVF, tak jakpak by ne). Je mi to úplně jedno. Se tohle nějak démonizuje, jsou na světě přece horší věci, nemoci a tak.

Anlek, my se odhodlávali skoro dva roky od první návštěvy CARu 😀

Len, ja si moc dobre uvedomuju, jak mam uzasnou rodinu a kamarady. 😉 Ale nedalo mi to sem nenapsat, protoze i tohle je moznost, jak to muze fungovat. Pokud by byli vsichni, jak tchyne, tak IVF stopro tajime. Takhle nemusime a aspon pro me je to velka uleva.

Ja bych docela nekdy posbirala hlasky, co lidi dokazou ve sve naivite rict k IVF. Popripade dotazy. 😀

No, některý hlášky či dotazy jsou spíš úsměvný (třeba výše zmíněná maminka, která byla přesvědčená, že dvě hodiny po OPU jsem těhotná), při některých se otevírá kudla v kapse (např. to přesvědčení, že děti po IVF jsou geneticky zmutovaný 😠 ).

Já mám asi hrozný štěstí na lidi kolem sebe, v životě mi nikdo neřekl nic špatnýho k IVF, ani nějaký extra blbý dotazy, jen se třeba zeptali, jak to probíhá, tak jsem jim to vysvětlila. Šířím osvětu, za vás, co to utajujete 😀 Ale ne, chápu, že někdy má člověk kolem sebe takový lidi, že je lepší nic neříct. Nezávidím vám to.

Ver, však já bych taky šířila, kdyby byl zájem 😀 Takže asi shrnutí z diskuze by bylo - před blízkýma rozumnýma lidma netajit, před blbcema zatloukat 😉

Ahojte... my mame tuto cestu teprve pred sebou, ale nejblizsi rodine a nejlepsi kamaradi vedi, ze standartni cestou nam to nepujde a co planujeme.... nikdo se ale nevyptava a nechavaji to na nas jestli jim neco rekneme. V praci a v sirsim okoli se to ale rozhodne sirit nechystam... nemam chut ani silu na nejaky porad se opakujici dotazy, posmesky atd....

no ono asi záleží na lidech, taky asi záleží na prostředí. jestliže je někdo z vesnice nebo malého města, v rodině nikdy takovéhle problémy a objeví se někdo takový tak mám fakt zkušenost s tím že lidi ač nevědomky tak ubližují. některé lidi a jejich kecy jsem třeba já osobně zvládala v poho ale od některých lidí to prostě bolelo hrozně moc. i když je fakt že nezažít to osobně byla bych asi stejná a snažila se každému trapně radit ať si koupí vitamíny, nemyslí na to aj. jen holka která prožila něco takového ví že to nejde a jak je v tu chvíli člověk zranitelný a dokáže se sesypat i z úplné prkotiny.

lenka koukám v hádkách to máme podobné, my měli tohle období taky, oba s manžou ve stresu, hádali jsme se, já byla jako šílená, jeden den jsem ječela ať se rozvede protože se mimča se mnou stejně nedočká a druhý den jsem lítala po bytě s ovulačním testem a nutila jsem manžu do oplodňovacích manévrů, z milování se stal nucený akt, svůj život (dovolenou, kafe s kámoškou aj) jsem plánovala podle menstruačního cyklu, měsíc se rozděloval na odobí před a po ovulaci atd.když mi manžal cca před 4 měs. oznámil že musí služebně do Číny na 14 dnů okamžitě mi naskočil v hlavě kalendář a vůbec mě nezajímala co tam bude dělat, jestli se mu něco nestane prostě nic jen to aby to nevyšlo na ovulaci a když jsem zjistila že to na ovulaci vyjde okamžitě jsem se sesypala a ječela jsem že může pak říct tchýni proč jsem neplodná když se mnou manžel nechce spát a vymýšlí si naschvál služebky. to byla poslední kapka a manžel mi řekl že si sbalí kufry jestli budu takhle pokračovat.

Strouzek, upřímně - nedivím se mu 😀
Ne, my naštěstí do tohohle stádia nedospěli, naopak nás to daleko víc semklo a nějak to vědomí, že máme tak skvělého partnera, že jsme ochotni s ním zůstat třeba celý život bezdětní, náš vztah ještě posílilo 🙂 No a taky asi i to, že máme oba moc rádi sex, takže minimálně obden-obdva se milujeme i po těch letech a to se pak nějaký plodný dny opravdu řešit nemusí 😀

Len já taky ne, jsem ráda že ho mám a že zvládl všechny tyhle moje období, nálady aj. někdy jsem se až nepoznávala, ale jak říkám mimi jsem si přála z celého srdce a přeju ale čímdál víc jsem se kvůli rýpavým lidem měnila v hysterku která chce otěhotnět za každou cenu aby mohla ostatním zavřít pusu což byl totální hnus.

Stroužku, to jdeš cestou do pekel, co takhle nějakou psychoterapii? Já vím, že to není tak jednoduché, někoho dobrého najít... Ale mohla bys to možná zkusit.
Jinak u nás jako u Len - smelilo nás to, máme se nějak víc rádi se mi zdá, i když mně ten pětiletý oplodňovací proces taky už neuvěřitelně štve, ne že ne. Mám občas všeho po krk a chuť se na to vykašlat, ale do hysterie jsem zatím nedospěla. Ale třeba mně to taky čeká, nikdy neříkej nikdy, žejo.

verio já už to nepotřebuju páč máme plněno 😀 z donucení ale máme a tajíme 😵 takže pštt

tedy splněno ne plněno 😉

Aha, no tak to big gratulejšn. Tak ať to tentokrát probíhá, tak jak má.

díky, osud to zařídil za mě ale je fakt že jsem o nějaké psychiatrické pomoci ještě do nedávna uvažovala ale nakonec jsme si pořídili kočku a to je lepš jak psychiatr 😀

Strouzek, tak hlavní je ten výsledek 🙂 Ale věř mi, že z dlouhodobého hlediska byses buď musela pořádně změnit (opravdu se naučit posílat lidi od plic do patřičných míst je nesmírně osvobozující 😀 ) nebo by to chlap asi vážně nevydržel... Prostě třeba pět let takhle opravdu fungovat nejde, popravdě si u nás neumím představit ani pět měsíců 😀 Ono když už se snažení počítá na roky a roky a výsledek v nedohlednu, tak jediný způsob "přežití" je nebrat dítě jako prioritu a jediný a hlavní cíl života s tím, že se mu musí všecko podřídit. Ale taky jsem k tomu musela dospět, abych bez výčitek v době předpokládané ovulace od chlapa na týden odjela, protože pro mě prostě bylo přednější dát se do pohody. Když má za sebou člověk těch ovulací padesát, tak už ho jedna-dvě nevytrhnou. Což jsem teda hodně od tématu, takže zase zpět - pohud se to donese někomu, kdo má potřebu rejpat, nejlepší je ho s úsměvem poslat do háje a utnout s ním kontakt, pokud s rejpáním nepřestane. Byť by to měl být někdo, koho jsem třeba měla dřív moc ráda 😒

ahojte holky, tak čtu vaši diskusi.
Strouzek myslím si, že nejsi sama, kdo se dostal do takového stavu. U nás to bylo to samé. Taky se vše řídilo podle ovulace a bylo to hrozné. Všichni nám říkali tak se na to nesoustřeďte. Zkusila jsem se i trošku opít z vína, aby to jakože nebylo tak naplánované a jiné věci. Dělali jsme doma stojky, různé polohy. A nakonec nás po roce poslali na vyšetření a zjistili nám, že přirozenou cestou můžeme otěhotnět pouze ve 2%. To je pokusů a pokusů 😀 . potom se to nějak uklidnilo a vše bylo OK. prostě jsme to brali, že to tak je a IVF se pro nás stala nová naděje. Takové světýlko do budoucna. Teď se hádáme znovu, nebo spíš nehádáme 🙂 já mám jen takové strašné nálady, že bych si někdy nafackovala a obdivuji miláčka, že to se mnou vydrží. Někdy mě až děsí, co ty prášky dokážou s člověkem udělat. ☹

no, u nás to až tak strašné nebylo, taky bych spíš mohla mluvit o zlepšení vztahu - a díky tomu, co jsme si prožili pak, už mám pocit, že od sebe neutečeme nikdy 🙂

ale nicméně mám zkušenost, že když zatajujete a zatajujete (nemyslím ivf, ale obecně to, že chcete děcko a nejde to), tak po nějaké době stejně začne okolí bystřit a tak jako tak vás zdrbne...takže já už jsem pak za nějakou dobu začala říkat, že mimino chceme, ale zatím se holt nedaří - a když se zadařilo, tak jsem říkala, že nám pomohli doktoři, když už do toho někdo rýpal (neříkala jsem jak). Nicméně ano, považuju za chybu, že jsem vůbec říkala, že se snažíme - ale na druhou stranu stejně tyhle věci z kamarádkama řešíme a ono by se to proneslo ven, a pokud bych naopak zapírala, tak mne okolí propere jako hnusnou kariéristku, tak to je vlastně jedno...

len: a cvičíš ještě? Já teď pomalu začínám znovu, ale nemám čas a ani spíš tu energii, tak tomu moc nedám...

Fial, teď jsem na druhý IVF přestala, ale chystám se zase začít... V září to budou dva roky 😠 Ten první jsem nevynechala jedinej den...

len: jsi sen všech cvičitelek 🙂...já jsem vydržela sedm měsíců, pak v těhu jen minimálně a teď to bude jen tak lehce...navíc moje sympatická rehábka šla na mateřskou ☹ a tak k té nové se moc netěším. NO nicméně můj gynekolog mi to opět napsal, prý mne bolí záda 🙂

Fial, kdepak, TY jsi sen všech cvičitelek 😉 Protože cvičíš a zabere to. Já se můžu rozkrájet a nic, je fakt hezký, že cvičím, ale k čemu, když to nemá výsledek 😀

fial a len to vám závidim ,že se váš vztah upevnil ,já to cítim teda jinak .. ☹

len: no kdo ví, čím to bylo, že se to podařilo - samozřejmě si říkám, že jsem k tomu třeba trošku přispěla, ale kdo ví - nicméně chci trochu cvičit zas, například dnes 🙂, místo toho jsem si nalila burčák a pustila pc, že... ono stejně není jasné, jestli to při ivf nějak moc pomáhá, asi to nikdo nezkoumal, ale musím si to myslet. U nás se našel problém u chlapa, takže pak už jsem to cvičila jen tak pro jistotu...

lenkacar: no, upevnil bych spíš řekla až tehdy, když nám umřel Ondrášek, to byla docela síla to spolu zažívat. Předtím to bylo tak střídavě oblačno, navíc nevím, jak by to dopadlo, kdyby řekli, že musíme využít dárce - v jednu chvíli byl spermiogram tak mizerný, že řekli, ať o tom uvažujeme a to jsme moc "upevnění" nebyli, ti řeknu...

fial asi to chce vše čas ..jen když si vezmu jak náš vztah vypadal než se začal tenhle maraton ,ned 😉 á se to srovnat

klučíčka máte nádherného a přečetla jsem si co se stalo ..jsi moc silná fakt ..

mizim k telce manžel je zase jak vosina ..