Nervy před svatbou. Je to přirozené?
Zdravím, prosím uklidněte mě, ze je normální začít trosku panikarit a pochybovat před svatbou.
Je to fakt paradox a nečekala jsem žádný nervy, pac už máme hypotéku na barák a dceru, takže závazky už jsou daný i tak.
Začali jsme zařizovat co a jak, svatba se blíží. Začínám mít fakt nervy a říkám si, zda je to opravdu ten kterého si mám vzít…
Máme toho hodně a jsme oba poslední dobou dost unavení a s tím přichází i ruzne starosti a hádky, nebo neshody. Ale do života jsou to spis nepodstatné věci.
Rada bych věděla, zda to tak má více žen a je to přirozené, nebo je opravdu “něco” špatně.
Pro mě byl teda největší závazek dite a hypotéka než svatba. To už byla taková párty 🤭
Pokud už máte dítě, tak v mém chápání světa jeho ženou už dávno jsi. Takže bych případné nervy brala jen jako stres ze svatby a veškeré pochyby si vůlí zakázala. 😉
Jestli se bojíš, skoč za psychologem. Rozeberte to a uvidíš, že si krásně utřídíš myšlenky. Za mě je teda taky už pozdě: dítě a hypotéka jsou větší závazek 😀 😀.
Jinak já jsem teda taky nebyla před svatbou nervózní, nepochybovala jsem. Překvapivě jsem nebyla nervózní ani v den svatby, ačkoli jsem to očekávala. Všechno bylo tak, jak mělo být a věděla jsem to od začátku 🙂
Prijde mi to divne takhle pochybovat....
Já pochybovala. On jakoby se tou žádostí uklidnil, já začala přemýšlet 😅. Brzy tomu bude deset let.
Před svatbou jsem nikdy nepochybovala o tom, jestli si ho mám vzít, jestli je to ten pravý.
Trochu trému a nervy jsem měla, spíš ve smyslu, vybrala jsem dobře svatební menu, budou se hosté dobře bavit, prostě, aby svatba nebyla trapas, ale zpětně vím, že to bylo zbytečné.
No máte dítě, to je na celý život a větší zodpovědnost než svatba.
Může to být z prkotin a že jste oba unavení a řešit, jestli bude stavební kytka z kal nebo růží může být vyčerpávající, když jsi bez energie a řešíš závažnější věci, pak se můžou dostavit pochyby, když se muž neangažuje podle tebe a ještě vymýšlí blbosti, třeba chce naprosto hnusný fond písma na oznámení.
Může to být varovný signál, že to není parťák do života. V klidu bych nad tím zauvažovala, proč máš pochyby, co je skutečný důvod, eventuálně to probrala s psychologem, který ti pomůže utřídit si myšlenky.
Nicméně sama píšeš, že jsou to nepodstatné věci, takže asi trochu pochybuješ z přetažení.
Podle mě to normální je... My až na dítě byli v podobné situaci - hypotéka, společné bydlení, atd. Prostě už jsme nějakou dobu žili jako manželé. A přesto se mi hlavou honilo, jestli nedělám chybu, jestli je to opravdu to co chci. Manžel měl taky nervy, týden před svatbou jsme šli málem od sebe 🤦♀️ Já vždycky říkám, že jsme se brali nejenom z lásky, ale i s rozumem. Opravdu jsme to probrali ze všech stran 🙈 Jsme manželé 6 let a bylo to to nejlepší rozhodnutí. I když jsem myslela, že se nic nezmění, tak nás manželství změnilo oba - já jsem se strašně uklidnila, neřeším už hlouposti a manžel doporučuje manželství všem kolem 😄
🙂 děkuji moc na názory a pohledy.
Jsme spolu 5 let a já jsem od začátku cítila, ze je to ten chlap s kterým chci být. Nikdy jsem nepochybovala, chytla mě ta “panika” až teď, když se máme vzít. A ano z praktického hlediska je to vlastně už jen papír 🙂.
Tak snad to přejde a neudělám nejaky průšvih 😂🙈
A nejsi třeba trochu panikářka a vždy máš nervy, když jde o něco velkého?
Jediné, z čeho jsem byla nervózní, bylo počasí, aby nepršelo (venkovní obřad). 😂
Ne, opravdu.
A to se řadím mezi nerváky. ☝️
Dnes se vdávat, tak bych asi nervózní taky byla, čím jsem starší, tím uvažuji jinak. A ještě když máme dceru... Proto bych to udělala jako kamarádka, že se jeden měsíc s přítelem domluvili a druhý měsíc udělali svatbu, šaty si koupila v Reserved, aby je vynosila i do práce a kytku nechala uvázat jako pro kamarádku k narozeninám, dokonce se na svatbu i sama odvezla. 😂 Měli to v penzionu, ubytování, obřad vedle na louce, jen rodiče, babička, dítě a jeden kamarád.
Ale my se brali mladí, na dnešní dobu fakt mladí, bezstarostní, nebyl opravdu žádný důvod k nervozitě.
Přeji hodně štěstí, klidnou svatbu a nervozity přiměřeně. 🌷😊🍀
Neměli jsme děti ani hypotéku, ale čím víc se blížila svatba, tím větší jsem měla pochybnosti. Když jsem šla do obřadní síně, měla jsem hroznou chuť utéct. Za měsíc budeme manželé 10 let a máme tři děti. Od svatby už jsem nikdy nepochybovala o tom, že to bylo dobré rozhodnutí. Neshody jsme teda nemívali a ani nemáme.
My jsme neměli děti ani hypotéku, byli jsme spolu osm let, byla jsem fakt naplno zamilovaná, věděla jsem, že bez něho nechci a nemůžu být a stejně jsem v duchu panikařila. Nedávno jsme oslavili 11. výročí a pořád se milujem, takže to žádný špatný znamení nebylo, prostě mi jen ujížděly nervy.
Aj ja sa domnievam, že panikárenie může byť normálne. Tiež som cca mesiac dva pred pred svadbou panikárila a pritom som si dovtedy bola istá 😉 Sme manželia 8 rokov a neľutujem. 👍
Ahoj, jak je psano vyse, ten nejvetsi zavazek - dite+hypoteka - uz mate. Svatba ten zivot spis zprakticni.
Partnersky vztah je mnohdy drina a strida se obdobi, kdy je vam spolu dobre a kdy byste nejradeji sli od sebe. Ale diky tomu zrajete a vyvijite se 🙂
Z ceho bych asi byla nervozni ja, tak kdyby me nastavajici bil, ponizoval, citove vydiral, mel by dluhy, byl nezodpovedny, bez prace atd. - v takovem pripade by ve me hlodal cerv a nevzala bych si ho. Nechtela bych se svazat jeste vic nez je nutne.
Už jsem byla těhotná, oba máme děti z předchozího vztahu, takže víme, jak si rozumíme ohledně výchovy a v den svatby jsem byla děsně nervózní. Najednou mě napadaly pochybnosti, které jsou malicherné, co když není ten nejlepší atd. A to jsme měli svatbu jen se svědky na úřadě, potom oběd a odjezd na svatební cestu, takže nervy s přípravami minimální. Ani při první svatbě jsem nebyla nervózní. Až večer to přešlo..... A on byl naopak hrozně šťastný a pozorný, ne flegmatik jako obvykle 😂
Pro mě to závazek prakticky nebyl. Brali jsme se před dítětem. To pro mě je větší závazek. Tím, ze jsem si rikala, ze maximálně budu rozvedena jsem byla v klidu. Jakmile jsem otěhotněla, tak jsem se potencionalniho rozpadu naseho manželství bála víc a víc. Ze svatby strach nemej, ty vážný závazky už dávno mate.
Určitě ano. Pokud považuješ svatbu za velký závazek. Měla jsem po žádosti o ruku takové úzkosti, že jsem musela začít chodit k psycholožce a nakonec pomohly antidepresiva. Toužila jsem po žádosti o ruku, ale až přišla, uvědomila jsem si ten obrovský závazek. V den svatby to tedy bylo úplně v pohodě. To jsem se usmívala celou dobu a nešlo jinak 😀 Teď jsme spolu 11 let, z toho 6 let manželé. A je to super. Taky jsem tehdy četla tady ty vlákna, že pokud máš pochybnosti, není to ten pravý. Ale je to blbost. Pokud doteď bylo vše v pořádku, toužila jsi po svatbě, je to pochopitelný strach ze zavazku, který je opravdu obrovský, pokud to někdo bere fakt vážně. Takže za mě je to normální.
@atisak Dekuju 🙂. Taky to tak vidím.
Je to asi tím, ze ač dítě, nebo barák, tak nějak vyplynuly pomalu ze situace, samozřejmě i šok z těhotenství byl a někomu se to zda asi blbost, ale cítím tu svatbu jako celkove větší závazek, já bych se totiž fakt rada vdavala jen jednou v životě 🙈😂. A přeci jen mi to změní i jméno 🤷🏻♀️.
Jsem aktuálně v úplně stejně situaci, jsme spolu 5 let, 4 roky bydlíme, hypo, 1,5lety syn... A obavy mám taky 😁 svatba bude v srpnu 😁je to normální 🙂
Moje mamka říká, že k oltáři malém nedorazila, jaká jí chytla těsně před svatbou panika... A nakonec spolu rodiče byli 20 let, měli moc hezké manželství a nebýt revoluce a s ní spojených nových možností, byli by spolu nejspíš dodnes.
Já nervózní nebyla, naopak čím víc se blížila svatba tím víc sem se těšila až si manžela vezmu, byla ( a stále jsem) si jistá že s ním chci být do konce života a nepochybovala jsem snad ani minutu 🤷 Ale! Každá to máme jinak a nemyslím si že to že trochu stresuješ má nějaký význam... není to spíš nervozita ze svatby jako takové? Protože pokud už máte hypotéku a dítě, tak se vlastně u vás nic moc nezmění, závazky už stejně máte.. 🤷