Svatba podle mámy

Vzhledem ke svojí zkušenosti doporučuju udělat svatbu podle sebe a zaplatit si jí sami.

A co ti brání, říct mamince ne, peníze ať si maminka nechá a udělat si malou svatbu za své.

Dřív nebo později se budeš muset vymezit a postavit se za sebe, jsi dospělá a svéprávná. Chápu, že vůči rodičům je to těžké. Čím dřív se to naučíš, tím lépe, ono v životě přijdou další třecí plochy, těhotenství, porod, kojení, výchova, strava atd. Neznám tvoje názory ani tvojí mamky, ale některé rady starší generace jsou zastaralé a překonané.

Měla jsem stejné obavy, proto jsme rodičům (jak mým, tak manželovým) řekli, že zaplatit nic nechceme, že si všechno zaplatíme sami a svatbu si uděláme tak, jak my chceme.. A tečka 😁 Řekli jsme, jestli chtějí přispět, ať dají peníze potom jako svatební dar, ale jinak si všechno uhradíme sami a uděláme si to po svým.. Je to váš den a měl by být podle vašich představ a nikoho jiného 🙂 Takže jestli to zvládnete finančně sami, řekla bych, že děkuju, ale že si to zaplatíte sami a bude to tak a tak.. Tchýně do dneška se smíchem vzpomíná, že do poslední chvíle vlastně o naší svatbě nevěděli nic, protože jsme jim řekli jen to, v kolik mají být připraveni 😁 A užili si to oni i my 🙂

Svatba je krásná příležitost přestřihnout s rodiči pupeční šňůru. Protože i když jste stále rodina, teď zakládáš novou. Teď už to při rozhodování budeš ty a manžel. A pokud maminku nezačneš usměrňovat včas, bude to jenom horší až přijdou děti.

Ať si peníze nechaji a vy si udělejte klidně,, buranskou,, svatbu tak, jak ji chcete vy! Za mě to určitě buranske není, ne každý je pro velkou svatbu. Někdy bych řekla, že ta malá je lepší a min náročná a stresova než ta velká.

Máš několik možností a je jen na tobě a partnerovi, jak se k tomu postavíte.
1. Mlčet, poslouchat a mít svatbu tvých rodičů.
2. Říct, že jestli chtějí platit, tak mohou, ale svatbu si zařídíte vy, protože to je váš den a chcete ho mít takový, jaký chcete - i kdyby "v holinkách na poli".
3. Odmítnout peníze a svatbu zcela dle sebe.
4 Říct si svoje, pohádat se, nepozvat rodiče a nakonec mít jen obřad se svědky a rodičům jen oznámit, že už jste svoji.
Já, s mou povahou, bych řekla, že jestli měli představu, že ji chtějí zaplatit ze své vlastní vůle, tak mohou, ale svatbu si zařídíme, jak chceme my. Já mám výhodu, že moji rodiče, ikdyby nám platili svatbu (já bych na to však ani nepřistoupila - ať dají peníze jako dar), tak oni by si neurčovali, co a jak tam má být, protože sami vědí, že je to den jejich dcery a budoucího "syna". Když měla ségra svatbu, naši zařídili, po domluvě se ségrou a švagrem - dorty, rolády, svatební koláčky a jezdili jsme vybírat společně šaty i s taťkou ☺️.

Svatba je věc tebe a tvého nastávajícího. Rozhodně radím, udělejte si to vy podle sebe, jak to chcete. Rodiče můžete pozvat (taky nemusíte, ale to by mě jako rodiče mrzelo). Jestli budou chtít zaplatit např. oběd, nebránila bych se, hezky bych poděkovala, ale hlavní slovo byste měli mít opravdu vy dva. Jestli si založení své rodiny neuděláte podle svého, těžko to budete pak měnit i dál v budoucnu, natož třeba s dětma, jak tu holky zmiňují.
Taky jsme měli svatbu jinou než představa rodičů, museli jsme jim to jasně říct. Myslím, že právě na tomto rodiče pochopili, že si prostě pojedeme život podle sebe.

Moji rodiče se také hned nabídli, že vše zaplatí. Což znamenalo, že máma si taky hned začala spřádat plány, koho pozveme, kolik bude cukroví a jak to bude probíhat. Já jsem to tak neprožívala, takže ve spoustě věcí jsem ustoupila, protože mi bylo fakt jedno, jestli rozvozíme cukroví po širokém příbuzenstvu nebo ne, když jsem to neplatila. Stála jsem prakticky jen za počtem hostů a průběhu svatebního dne, ty ptákoviny okolo jsem nechala lidi dělat, když jim to dělalo radost.
Ale jak zaznělo výše, není tvoje povinnost dělat svatbu dle tvých rodičů, není nic jednoduššího, než říct ne. Chápu, že člověk se bojí, nechce si rozházet vztahy, atd. Ale rozumní rodiče to pochopí, nerozumní to třeba pochopí časem a pokud ne, tak je to smutné, ale to je život. Máš pusu, tak komunikuj a v případě potřeby si stůj za svým. Jsi dospělá a svůj život si řídíš sama.

Jak říkají ostatní - dupnout si, že na "její" svatbu prostě nepřijdeš a raději si to zaplatíš sama. A nebo bych se vdala tajně - vzít nejbližší volný termín - a pak to oznámit 😀 😀.

Souhlasím s tím, co bylo již napsáno, akorát bych měla obavy, že partner z toho nadšený nebude, protože mu možná vyhovuje, že nebude muset nic platit.

I když mi naši svatbu platili a určitě by si zo představovali jinak, tak mi do niceho nemluvili a my si to organizovali sami. Kdyby to bylo jinak, raději si svatbu zaplatím a rodiče jen pozvu.