Jak zvládnout vzdorové období?
Prosím o radu, jak zvládnout vzdorové období u 20m syna. Pomalu už přestávám věřit, že je to normální a řikám si, kdy a jak se diagnostikuje oficiální hyperaktivita. Určitě to znáte všechny, ale teď po narození druhého syna (6 týdnů) to prostě musím nějak zkloubit a jsem krapet zoufalá. Každý mi říká- pevnou ruku, ale mě se to strašně protivý a přijde mi moc jednoduhé ho neustále okřikovat a po případě plácnout, nemám to ráda a nikdy mít nebudu, tak to fungovalo u nás doma a já v tom nechci pokračovat. Ale jak je donutit poslouchat? Snažila jsem se i po dobrém, vysvětlit (což ještě moc nechápe), nebo cokoli udělat formou hry, zábavy, zpívat si u toho, zaujmout nebo ho jen poslat vyzvtekat se do pokojíčku...ale stejně chytá takové záchvaty, že se celý klepe a rudne, že mlátí nás a mlátí vším kolem sebe, ječí, ale opravdu ječí....
tak prosím, jak to udělat, aniž by to muselo být formou fyzického trestu?
@lupinek82 To je skvěle, jak jsi vyzrala na jeji pozadavky 🙂 Rekla bych, ze tohle je opravdu výborne zvolena cesta, jak diteti nechat prostor a zaroven stqnovit mantinely.
K tomu uspávání. Ja samozřejme neznám spaci rezim dcerky. Ale u svých deti jsem dělala tuto chybu. Kdyz jim začalo dělat problém jit vecer spat, posouvala jsem jim cas na vecerku 🙂 Čekala jsem, az budou vic unavene. Casem mi doslo, ze je to pak jeste horsi. Takze jsem je zacala davat jen mirne unavene. S tim, ze po navratu z venku (nebo nejake hre doma) byla vecere. Po ni se sly deti vykoupat a prevleknout do pyzamka. Ve stejnou dobu kazdy den (priblizne). Po te ale ještě spat nemusely. Nastala klidna zabava (vyplnovani pracovnich listu, hazeni kostkou, puzzle.. a pote, kdyz byl cas spat jsem opet dala moznost volby. "Máme ted dve moznosti. Budes-li hodna a pujdes do postylky, zahrajeme si ještě jednou tam/precteme si pohadku/budu Ti vypravet, jak ses narodila.. Nebo pujdes do postylky s brekem a nic uz cist/vypravet/hrát nebudeme. Co si vyberes?" Funguje to dodnes.
@rotkapchen Děkuju, je to občas docela nápor, hlavně pro maminku🙂 Takto jsme kojily do třetího měsíce, jenže mimčo vyžaduje kojení v lehu (jinak se kucká a nepije), ale nějak to zvládáme a hlavně už je to rychlé🙂
S upoutáváním pozornosti jsme docela zabojovali, taky jsem vypozorovala, že si dcera prostě chce rozhodnout sama (výsledek je stejný, ale rozhodne to ona), třeba se vztekala nad svačinou, kterou jsem jí vybrala ven, musela zpět do ledničky, tam si tu samou vybrala, připravila sbalila a byla šťastná, takže hodně vzteků jsme eliminovali tak, že prostě nedělám věci předem za ní, nepřipravuju, nepodávám, ale jdu s ní s směruju, radím, pomáhám.
Jestli můžu ještě poprosit o radu - poslední dobou máme velký problém dostat dceru do postele i když je hodně unavená. Prostě se odmítne převléct do pyžama a navléct si plínku a bez velké scény ro nejde. Nepomáhá přemlouvání ani plácnutí, zaujetí nějakou historkou nebo třeba vyprávění pohádek pomůže třeba 3 dny, pak je potřeba vymyslet něco nového... Situace je o mnoho horší, když je doma tatínek, prostě je něco jinak. 🙄 jakmile jí dostanu do pyžama a plínky, už si najedeme na naše uspávací rituály a je to ok. Dřív dcera usínala sama v pokojíčku jen s pusou a takovou naší básničkou. S narozením mimča začala vyžadovat pohádku, pak ještě zpívání, teď uspáváme přes hodinu, bohužel vždy se scénou, což mě trošku ubíjí 😢