Nedonošeňátka a jejich vývoj a trápení. Je jejich vývoj zpomalený?

moncicik
24. zář 2007

Ahoj chci si jen tak popovídat s maminkama co se jim miminka narodila předčasně zda je to znát že jsou dříve nebo zda je ten vývoj pomalejší než u donošených dětiček.
Rodila jsem na 36. týdnu a malý měl nezrálé plíce , to jsme dohnali v porodnici ale díky tomu že je nedonošenec tak teď lítáme po doktorech a po vyšetřeních a pořád ho pozorují zda se správně vyvýjí a tak, no není to nic příjemného.Takže bych ráda kdyby jste se podělily o vaše zkušenosti .Moc děkuji.Mona

argousek
15. čer 2008

Zdravím všechny maminky nedonošeňátek, jsem moc ráda, že se tady vede diskuse o tomto tématu, protože když jsem porodila já svého syna Adámka v roce 2006, moc informací kromě nedoklubka na netu nebylo. Adámek se narodil ve 26 t.t měl 1050g a 38cm. Teď je mu 18 měsíců a má 9450g a měří 83,5cm. Je úplně úžasnej a já jsem šťastná, že dnešení věda na takové úrovni, že jsou schopni tyto miminka zachránit.

Neměla jsem v těhotenství žádné problémy, chodila jsem do práce, až mi jednou ráno v práci praskla plodová voda. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co se děje. Napadlo mě, že možná neudržím moč, ale když to ze mě teklo nepřetržitě, zavolala jsem raději tchána, aby mě dovezl do nemocnice, že se necítím dobře. Když mi v nemocnici doktor řekl, že jsem otevřená na 2 prsty a rodím, tak jsem se málem složila. Začala jsem hrozně brečet, protože první, co mě napadlo, že to je konec, že to je prostě moc brzy a že tím to prostě končí. V nemocni byl ale moc hodný primář, který mě uklidnil, že u nich nemají takové zařízení, aby mi pomohli, ale že mě pošlou někam, kde mi pomůžou a že všechno určitě dopadne dobře. Byl skvělej, protože se mu podařilo mě naprosto uklidnit, že když přišel za mnou manžel celej ubrečenej, tak jsem ho já uklidňovala misto toho, aby uklidňoval o mě.

Nakonec mě poslali vrtulníkem do Brna, tam mě uklidňovali, že se to pokusí udržet, co nejdéle, aby mimčo dostalo včas surfaktant. Bohužel, jsem ale dostala infekci a než aby se dostala i k Adámkovi, tak tomu nechali volný průběh a já jsem spontáně porodila syna během 2 hodin. Po porodu Adámka hned odnesli a viděla jsem ho až druhý den. Když jsem ho poprvé viděla, byl to hrozný šok. Byl hrozně malinkej a měl na sobě spoustu drátků a hadiček. První 3 dny byl na plicním ventilátoru. V inkubátoru na kyslíku byl 43 dní a teď z toho má bronchopulmonální dysplazii na plicích. Prodělal 3 transfúze, protože byl anemický. Já jsem za ním jezdila každý den, bydlela jsem u jedné tety, co bydlela na půl cesty do Brna, protože od nás ze vsi bych neměla spojení a bylo to pro nás daleko a s manželem jsme za ním jezdili spolu o víkendu. Adámek strávil v inkubátoru 2,5měsíce a tak jsem musela odstříkávat mateřské mléko. Pak jsme kojili, ale vždycky jsem musela dokrmit z lahvičky, protože neměl sílu a nikdy si nevypil dost. Takhle jsme to pytlíkovali do 8 měsíce, pak jsem to vzdala a začala krmit z lahvičky nutrilonem a začali jsme pomalu příkrmy. Do toho jsme samozřejmě cvičili Vojtovu metodu (moc doporučuju) a dávali spoustu léků. Teď už nám zůstala jen inhalace Budieru, kterou dáváme, jen když malý stůně. Teď už je mu 18 měsíců a pořád musíme 3 měsíce odečítat.

Áďa leze a staví se, ale sám ještě nechodí. Někdy mě mrzí, když se někdo diví, že ještě nechodíme, ale pak si vzpomenu, co má všechno za sebou a říkám si, že je to hroznej machr 🙂 Stále musíme navštěvovat neurologa, plicního, očního a rehabilitační sestru, se kterou cvičíme kondiční cvičení. Také máme problém s jídlem, jí všechno, ale musí to mít umixované. Když mu dám kousky, tak to plive nebo se začne dávit a pak se pozvrací, asi ještě není připraven, tak to musíme pořád zkoušet. Když jsem se s tím svěřila doktorce, uklidnila mě ať se tím netrápím a ať si vzpomenu jak ho sondovali a že na to má prostě nárok. Tak mě to vždycky na chvíli uklidní a zkouším dál. Rohlík třeba žužlá, ale když mu dám chleba se sýrem, tak to nechce. Ale chce to asi všechno trpělivost, snažím se mu maximálně věnovat, čtu mu, zpívám, hraju si s ním atd., protože vím, že to opravdu stojí za to. Doufám, že jsem některé maminky uklidnila, že to všechno dobře dopadne a mě to určitě pomohlo se z toho trochu vypovídat těm, kteří prožívají to samé, protože kdo to neprožil, tak to nemůže pochopit. Také jsem se chtěla zeptat, jestli jsou tady také nějaké maminky, kterým se narodilo první mimi předčasně a přesto se rozhodli pro druhé dítě, protože já jsem zrazená a další mimi nechci, mám velký strach si to všechno prožít znovu i když mi gynekolog tvrdí, že se to opakovat nemusí, že to byla náhoda, ale člověku to nikdo nezaručí a nevím, jestli znovu riskovat. Jsem šťastná, že je Adámek zdravý a bez následků a bojím se, že bychom po druhé nemuseli mít takové štěstí.

elize
16. čer 2008

argousek krásny príbeh s ešte krajším koncom 🙂 toto dáva silu všetkým maminkám, ktoré ešte nevedia ako to s ich bábätkami dopadne. Ďakujeme 🙂
Úplne ti rozumiem, že máš strach mať druhé dieťa. S manželom sa často rozprávame či mať ďalšie s rizikom, že sa narodí skôr. Asi žiadna z nás by to už nechcela zažiť. Ja som rozhodnutá skúsiť to znova. Poznám veľa maminiek, ktoré po druhýkrát nemali také problémy.
Držím palce Adamkovi, aby naďalej tak krásne prospieval a robil vám rodičom len radosť 😉

deina
16. čer 2008

Argousek, to som rada, ze ste to takto krasne zvladli, Adamko je riadny bojovnik. 🙂

My sme s manzelom rozhodnuti mat druhe dieta, aj to riziko dalsieho predcasneho porodu tu je. Ale chceli by sme surodenca pre Miska a dufam, ze tentokrat sa predcasny porod opakovat nebude. Verim tomu, ze teraz, ked uz vedia, co ho sposobil, budu tomu vediet zabranit alebo to aspon dlhsie potiahnut.

Gucz, studovala som na UCM. 😉 Vtedy som byvala na Druzbe.

Postolky Misulo odpustili len nedavno. Ale fakt ho brzdili, vidim to na nom, odvtedy sa nezastavi, neustale sa vrti. Normalne ma problem zaspat, lebo sa stale vykruca, prevracia (na bok) a vrti. Niekedy mu uz chytim rucku, dam cumlik a az potom zaspi. 😀

deina
16. čer 2008

Ozaj, Argousek pise, ze porodila spontanne - aj predcasne deti sa rodia klasicky? 😕 Myslela som, ze vsetky idu cisarskym, ze tak je to pre ne lahsie, hoci po tom 34-35tt boli aj u nas v nemocnici baby, ktore rodili prirodzene. Ale mensie deti sli vsetky cisarskym, ak ked uz bola mama uplne otvorena.

gucz
16. čer 2008

ja som rodila sponntálne, mne by cisársky ani nestihli urobiť. Keby sme vyrazili z domu o 15 minút neskôr, tak porodím v aute. Vlastne sme tam boli 4 spolu v pôrodnici a z nich len aniel mala cisársky rez, ostatné sme rodili normálne. v každom prípade je to asi iné

tamia
16. čer 2008

Ahojky maminky 🙂 ,

svojho času som sem písala, že deti ktoré potrebujú cvičiť vojtovku majú nárok na žinenku. Podarilo sa vám to niektorej vybaviť si?

gucz
16. čer 2008

ja som nevybavovala, mne sa lepšie cvičilo na stole v kuchyni a už sme aj tak skončili 🙂

argousek
16. čer 2008

No k tomu spontánímu porodu, řekli mi, že je Adámek hlavou dolů, takže je vždycky lepší spontání porod, protože je to při císaři větší stres pro mimi. Tenkrát mě to překvapilo, protože jsem si říkala, že pokud mám infekci a dítě projde porodními cestami, bude tam větší riziko pro dítě. Nevím, prostě to bylo spontání. Ale každopádně si hodně maminek myslí, že když je to menší dítě tak, že to bolí méně, ale to je omyl, protože mimi je tak malé, že si nemůže samo prorazit cestu. Takže já mám pocit, že mě to bolelo úplně strašně. Ani né tak kontrakce, to jsem si vždycky prodýchala a šlo to vydržet, ale když šel Adámek ven, tak to hrozně bolelo.

Holky vážně to chcete všechno znovu podstoupit, vždyť to byl hrozný boj, úzkost a obavy? Ve mě to pořád je, nějak se to ve mě mele. Možná bych další chtěla, ale pak dostanu strach, že by třeba mohlo mít to další mimi nějaké následky a to bych asi nezvládla, už takhle to bylo těžký.

gucz
16. čer 2008

argousek ja by som aj chcela aj nechcela, taktiež sa bojím, že či by som to ešte raz zvládla, a či by to tak šťastne dopadlo ako pri Laure. Pri nej ani nevedeli, či vôbec prežije prvý deň. A keď si predstavím, že by mohlo dôjsť k nejakým závažným komplikáciám tak neviem-neviem. Ale za nás to vyriešil SR štát a jeho skvelí poslanci. Keďže je materská taká aká je (almužna), budem rada ak tie tri roky materskej vyžijeme, nepôjdeme sa dakam pásť na trávnik. A to mám kopu vecí podedených (oblečko), keby som jej mala všetko kupovať, tak asi držíme aj s MM hladovku. Myšlienku na druhé mimi som úplne nezavrhla, ale určite to nebude hneď, možno ak pár rokov odrobím, dačo našetríme, tak potom. A aj tie zlé spomienky možno potom trochu vyblednú

argousek
16. čer 2008

Gucz to máš asi pravdu, že ty horší vzpomínky asi vyblednou, ale když jsem si říkala pro a proti, tak bych druhé chtěla možná proto, aby Adámek měl sourozence, ale když je to druhé po delší době, vyrustá každé z dětí jako jedináček a to se mi právě nezdá. Říkám si, že když už tak by to bylo nejlepší, aby od sebe měli nejvíc 4 roky. Proto mě taky děsí představa, že bych musela do nemocnice a Adámek by byl doma beze mě. On je to takovej mamánek. Přes den je moc hodnej, ale v noci chce jen mámu. Navíc mě taky děsí představa, že by to druhé mimi bylo ošizené, protože znovu odstříkávat, když už se musíš starat o jedno mimi, by asi nešlo. Já nevím

argousek
16. čer 2008

Deina můžu se zeptat, jaký byl důvod předčasného porodu u tebe? U mě to byl prý streptokok, to mi řekli v nemocnici, gynekolog to ale vyloučil, že tohle streptokok nezpůsobí, tak prostě ani přesně neví 😒

gucz
16. čer 2008

argousek ja sama brata ktorý je o 10 rokov mladší odo mňa a ver či nie, hrávali sme sa spolu, brávala som ho von, myslím že aj mame som sem tam pomohla. Myslím že taký vekový rozdiel nieje zlý, aj keď najlepšie je mať rozdiel tak 2 roky. To mám zasa sestru mladšiu o dva roky. Ako deti sme sa spolu hrali a potom sme sa nemohli vystáť. Ono strašne závisí aj od povahy detí aký budú mať vzťah, nielen od veku

janina77
16. čer 2008

argousek, blehozelam vam s Adamkom, ze ste to tak super zvladli a ze bojujete dalej 🙂. Nas Domco bol este trosku mensi ako vas, ked sa narodil, ale tiez verime, ze to bude vsetko dobre.
Minuly tyzden sme boli na ocnom, a uz mame iste okuliare. Len cakame, kedy zacne sediet a sup okulky na nos 🙂. Ale s tym sme po operacii ociek pocitali.

k tomu porodu - ja som tiez rodila spontanne, a predcasne kvoli infekcii, teraz neviem ci streptokok alebo stafylokok, ale nieco z toho urcite. No a v nemocnici pred porodom mi dokonca povedali, ze musim porodit spontanne, lebo keby mi robili cisara, tak by som bola na zivote ohrozena aj ja (kvoli infekcii), a maly by to tiez nemusel prezit. A ja som pri porode nejake velke bolesti nemala, pravdu povediac si myslim ze isiel von velmi lahko. Ale nastrihli ma dost, udajne aby sa maly nedotlacil, aby to bolo pre neho lahsie.

No a dalsie mimi- my to nechavame na prirodu, a ja nejako nemam obavy z dalsieho predcasneho porodu. Stalo sa to u nas kvoli neodhalenej infekcii, hoci mi davno pred tym tvrdlo brucho a doktor mi mohol davno robit testy. tak som zmenila gynekologa a verim, ze pri druhom by bola ta starostlivost vacsia 🙂.

argousek
16. čer 2008

Janina77 Domco je moc šikovný, viděla jsem fotečky a byla jsem naměko. Ty brýlečky jsou to poslední, co by vás mohlo trápit. Asi jste si také museli užít velké obavy při oční operaci. Adámek naštěstí na žádném zákroku nebyl. Hrozilo nám teď odstranění nosní mandle a doktorce na ORL se nezdálo, že má trošku chraplavější hlas, tak mu chtěla dělat v narkóze endoskopii. Ale to má odmalička a paní doktorka z JIP, kde Adámek ležel nám řekla, že je to normální, že nedonošenci mají delší dobu nevivinuté chrupavky v krku, tak to může být kvůli tomu. Doporučila nám, aby jsme do něj nenechali šťourat a pokud to bude nutné provést, tak se snažit oddálit co to půjde. Doktorka na ORL byla nepříjemná, že jsme to odvolali, ale mě se hrozně ulevilo. Takové lítání po doktorech, jaké jsme s Adámke zažili, je docela velkou životní zkušeností. Člověk si nenechá všechno vnutit a naučí se trochu víc rozhodovat o tom co s ním nebo s maličkým budou dělat.

Gucz máš asi pravdu, že ve věkovém rozdílu to není, ale v tom jaký mají sourozenci vztah. Já jsem byla s bráchou 1,5 roku a moc jsme si nehráli a teď mám neteřinky, které jsou také tak a moc si spolu vyhrají a mají se rády. Ale stejně si myslím, že když je ten věkový rozdíl moc velký, tak spíš ten starší hlídá toho mladšího než že by si vyhráli jako rovní partneři.

Ach jo ozve se taky někdo kdo má zkušenost, jaké je to mít jedináčka?

deina
16. čer 2008

Argousek, u mna bola na vine moja choroba - Sjogrenov syndrom, to je autoimunita (teda telo utoci same na seba) a zistili mi to len nedavno pred otehotnenim, takze som nebola ani liecena. Poskodilo to placentu, v 33tt bola uz vraj uplne prezreta a tak sa maly vypytal von (odtiekla mi voda). Najprv sme si mysleli s lekarom, ze to bola daka infekcia, ale ked rozpitvali placentu, tak prisli nato, ze pricina bola inde. Ale teraz sa uz liecim, tak verim, ze nabuduce vsetko dobre dopadne. Vlastne aj teraz vsetko dobre dopadlo. 🙂 Mozno keby to bolo byvalo narocnejsie, bala by som sa mat druhe dieta, ale Misulo je bojovnik. Uz ked sa narodil, krasne sam dychal, pekne sa adaptoval, nemal problem s travenim... boli sme v nemocnici tri tyzdne, kym trosku nepribral a nenaucil sa sam jest.

Je mi jasne, ze s touto chorobou sa predcasny porod opakovat moze, ale ked sa uz raz stalo, tak dufam, ze na mna daju vacsi pozor. A po liecbe su sance na porod v termine urcite vyssie.

andulka4
16. čer 2008

Deina -já jsem taky rodila spontáně. Nebyl důvod dělat císaře.

Na porod mám strašně pěkné vzpomínky 🙂 bolelo to sice jako čert....ani né ty kontrakce ale pak to procházení hlavičky....to jsem řvala že umřu ☹ Ale i tak....ten pocit pak byl úžasný.Nenastříhávali mne/mám jen jeden steh jak jsem se sama natrhla. Davídek taky sám dýchal a byla jsem sním jen 3týdny v nemocnici než se naučil papat a měl propouštěcí papíty.

Já si dávám mateřskou na 2roky a pak chci otěhotnět znova. Právě proto že mám taky neuvěřitelný strach že se to bude opakovat doufám že to tělo je ještě plné toho mateřství a že se daleko lépe připraví.Prostě podruhé bych to nepřežila 😢 Strašně jsem se naplakala ☹ Měla jsem o něj hrozný strach a to mu v podstatě nic nebylo....kdyby byl na přístrojích nebo tak něco tak mě odvezou ☹ A právě proto nebudu mateřství oddalovat 😀

deina
16. čer 2008

Fakt som si myslela, ze predcasne deti sa vacsinou rodia cisarskym, ale vidim, ze mnohe ste rodili normalne. So mnou v nemocnici lezala jedna maminka, ktora cakala dvojcata - rovnaky tt ako ja, dokonca sme mali takmer zhodny TP - a hoci sa uplne otvorila, rychlo jej spravili cisarsky. No mozno to teda bolo preto, ze slo o dvojcata? 😕 A mne ziadny doktor ani len nespomenul normalny porod. Odtiekla mi voda, dostala som potom vela magnezia, inekcie na dozrievanie pluc a o dva dni som rodila cisarskym.

andulka4
16. čer 2008

Jinak dneska mi na rehabkách řekla že neví kdy bude přitahovat tu hlavičku že to může trvat klidně i déle než 2měsíce....a že budeme cvičit dlouho....tak jsem byla zase na nervy

andulka4
16. čer 2008

Zřejmě to bude asi tím průběhem. Mě voda neodtekla. Já dojela do nemocnice s tím že mě bolí břicho! Tam zjistili že rodím.Rychlou mne odvezli do Ostravy a tam do mě píchaly kortikoidy a dávali mi magnézko.Pořád doufali že vydržím do 34TT to se právě bere z Neonatologického hlediska že je dítě OK a nemusí se rodit ve specializovaných nemocnicích. Jenže já po 5ti dnech už měla kontrakce co minutu tak mi jen řekli že mám zavolat manžovi že rodíme a mažeme na sál. No a malý bylk za 2hodiny na světě. Vodu mi museli píchnout doktoři.

Po porodu to ze mě všechno spadlo🙂 Cítila jsem se jako víla že můžu létat 🙂 Vůbec mi nedošlo jak brzo jsem porodila a jak malý Davídek je. A to jak tady zjišťuji jsme měli krásné míry 🙂

elize
16. čer 2008

Tak vidim, ze sme vacsina rodili spontanne 🙂 Ja tiez. O Maxinka sme skoro prisli 3x. Prvykrat v 7tt, to som zacala krvacat. Pricinu nezistovali, len zistili ci drobcovi boje srdiecko. Druhykrat v 17tt, tiez som zacala krvaca, vtedy zistili ze sa zacinam otvarat, tak mi robili serklaz (zasivali mi krcok). Po tomto zakroku je vacsie riziko infekcie, co moze vyvolat predcasny porod. To som sa ale dozvedela az po narodeni Maxinka. V rizikovej ambulancii, kde ma sledovali mi vobec nerobili vytery, alebo nieco podobne. Na vytoky mi dr. hovoril, ze je to bezne. Ale uz na to nechcem mysliet,hlavne ze je vsetko OK 😉 A tretikrat pri porode, pretoze ma s trojminutovymi kontrakciami prevazali z Kramarov na Antolsku a zakazali tlacit.

Andulka, aj ja som po porode mala pocit, ze zo mna nieco "opadlo" Taka mierna euforia sa dostavila. Ale len do chvile kym som prisla na sestonedelie a zistila som, ze vsetky maminky maju pri sebe svoje pokladiky a ja som ten svoj este ani nevidela a nemozem si ho ani pritulit. A ten neuveritelny strach pred kazdou navstevou JISky a kazdym otvorenim dveri na nasej izbe....

andulka4
16. čer 2008

Elize já naštěstí ležela na pokoji s holkama co byly ještě těhotné a třeba se otvíraly a byly tam na pozorování Za malým jsem na JIPku chodila jen 6dní a pak jsem sním byla 14dní na pokoji a ičili mě ho krmit, koupat, cvičit sním Vojtu atd Po 3 týdnech jsme byli doma. Jenže mne zasáhly i ty osudy těch jiných maminek to že vedle nás leželo miminko a mělo 480g a nemělo ještě ani prořezaná očka :( Já jsem měla o Davídka takový strašný strach :( Nikdy bych nikomu nic takového nepřála aby zažil. Proto jsem ráda že tu jsem mezi váma protože vy víte o jakém strachu píšu ☹

deina
17. čer 2008

Pravdupovediac, mne sa po porode velmi ulavilo, aj ked to bolo skoro. Ja som sa totiz uz strasne bala, ze nieco nie je vporiadku, taky blby pocit, ze co ak sa malemu nieco stane, ze mu moje protilatky ublizia. Ked mi zacala voda odtekat, bola som strasne nervozna, nevedela som si ani predstavit, ze by som mala rodit. Ale potom, ked uz bolo po vsetkom, som bola neuveritelne pokojna a tesila som sa, ze malemu sa dari dobre. 🙂 Stale som verila, ze je na tom velmi dobre a ze coskoro budeme doma. Niekedy to samozrejme bolo tazke, ked sa mu nedarilo papat, to sme sa natrapili (podla mna natrapili, ale v skutocnosti to zvladol rychlejsie ako ostatne deti) a ja som vtedy ochorela (zapal pluc) a uz som niekedy nevladala, ale zvladli sme to. Neviem preco, no po porode som sa uz o maleho nebala, viac som sa bala, kym bol v brusku.

gucz
17. čer 2008

aj ja som bola rada po pôrode že to mám za sebou, ani ma nenapadlo myslieť hneď na to, že to bolo skoro. Až po pár hodinách keď ma za malou nechceli odviesť, a stále sa sestričky vyhovárali že teraz ešte nie, že teraz na to nemajú čas a tak. Ja som po pôrode ležala na gynekológii, lebo šesto bolo plné. A potom okolo tretej prišla primárka z novorodeneckého sa so mnou porozprávať, to neprajem nikomu, povedala, že to možno neprežije, ale musím veriť, že jej dali lieky, ale nevedia či zaberú a že mám zavolať manžela aby si ju so mnou o šiestej prišiel pozrieť (možno prvý krát, možno naposledy). Tak som si to odrevala, neprajem to nikomu, prázdne bruško a bez miminka. Keď sme tam ale o šiestej prišli za malou, doktor povedal, že na lieky zareagovala dobre a že sa snaží, a že uvidíme na druhý deň. A máte pravdu, kto to nezažil, ten nepochopí.....

ely
17. čer 2008

Ahojky maminky... rada by som sa pridala k vám a rada by som vašu radu... mám pol ročnú Emmu, ktorá sa narodila v 34 tt podľa detskej lekárky- podľa gynekológov to bol 32+5... mala váhu 1750 g a 42 cm... bola len 24 hodín v inkubátore, dýchala pekne sama, pár dní bola vo vzduchovom stane, potom už pekne so mnou na izbe... žiadne komplikácie sme nemali až na anémiu... keď mala 4 mesiace nedvíhala poriadne hlavičku tak sme začali cvičiť a plávať, hneď po týždni pekne držala hlavičku hore... asi pred týždňom sa začala otáčať na bruško, ale len sporacky - teda sa otočila asi len 4x - na boku je často - s tým nemá problém ale na bruško sa ešte veľmi neotočí... včera som bola na neurologii a dosť ma dr. zaskočila, lebo podľa nej mešká s vývojom... moja kámoška má o dva týźdne mladšieho syna narodeného v termíne a otáčať sa začal len pred dvoma týýdňami, takže keď sa emma narodila skoro o 2 mesiace skôr tak až tak veľa nemeškáme nie??? čo vy na to???

andulka4
17. čer 2008

Deino já měla přesně opačné pocity.Ačkoli byl porod fajn zážitek, asi po týdnu jsem seděla hodinu ve sprše a pořád jsem si hladila břicho /klokaní vak a plakala a ptala se proč? Byla jsem úplně v hysterickém šoku. Nemohla jsem se s tím smířit že už v bříšku nebyl. Porod byl tak nečekaný že jsem se na to nestačila psychicky připravit....né na ten porod samotný ale na to že už bude miminko venku. Myslím že mi zůstane ta jizva na srdci až do konce života.Dokonce i teď když to píšu tak mi tečou slzy po tváři :(

Jedinou útěchou(vlastně je to to nejdůležitější) mi je to že je Davídek zdravý a dělá nám jen a jen radost 🙂 Pak jsou ale chvíle kdy se mi to vybaví a jsem sklamaná, že jsem to neprožila tak nějak normálně jako většina žen:(

Myslím že to má každá z nás podobné....prostě se to po porodu vše otočí a více myslíš na to dítě.Obavy z druhého porodu mám ale musím věřit že to dopadne dobře a že jsem si tu smůlu už vybrala. Přece jen je to menší trápení než kdyby mi řekli že děti mít nemůžu.Život bez dětí si nedovedu představit!!!!A jak říká mám maminka "Jedno dítě je o strach"

panterka
17. čer 2008

deina, chtěla jsem se zeptat, Ty jsi taky rodila ve 33tt, jak jste to měli s vývojem? já pořád nevím, jestli mám těch 7 týdnů odečítat nebo ne... nevím, kdy se má malý smát, kdy má držet hlavičku a tak

já jsem případ, který má 2 nedonošený děti, i když ono se to s argouškem nedá srovnat... 33tt a 26tt je hroznej rozdíl, navíc náš první prcek byl až ve 35tt

panterka
17. čer 2008

zatím jsme ani třetí úplně nezavrhli, i když jsem po porodu řekla, že už nikdy, protože teď vím, že třetí těhu by bylo stejný jako tyhle dvě.. rizikový, klid, tvrdnutí břicha a pravděpodobně předčasný porod... necháváme to do budoucna otevřený, tak za 6, 7 let se uvidí 😅

argousek
17. čer 2008

No já abych pravdu řekla, jsem měla stejný pocit jako andulka, pořád mi nějak nedocházelo, že už není v bříšku, vždycky když jsem šla do sprchy tak jsem si prohlížela břicho, protože bylo pořád ještě trochu nafouklé a říkala jsem si, že se mi to všecko možná zdálo a že tam možná pořád je, byl to takový divný pocit. Když jsme byli s manželem o víkendu doma už spolu a Adámek byl v nemocnici, tak jsem si říkala, že to byl snad jen zlý sen a že se možná ani nic v našem životě nestalo, připomínalo mi to akorát to neustálé odstříkávání. Já jsem odstříkávala skoro tři měsíce bez přiložení Adouška, protože toho nám dali domů až po třech měsících skoro na termín kdy se měl narodit a kojila jsem ho vlastně až když bylo týden před propuštěním. Měla jsem hrozně zmastěný prsa, tím myslím, jako samou modřinu, jak jsem se snažila, i když už moc nebylo. Pamatuju se, že tam chodili maminky a ty měli třeba plné skleničky a já ze začátku tak podně 10ml, ale postupně se to pílí a cvikem zvyšovalo, akorát ty prsa dost trpěly. Jinak já jsem se taky vždycky hrozně bála jít na JIP, co mi zase řeknou. Bylo to jak na houpačce jednou dobrý, pak zase špatný. My jsme měli velké problémy s dýcháním, Adámek byl na kyslíku 43 dní, takže se u něj rozvinula retinopatie prvního stupně a naštěstí se to nezhoršilo, tak nebyl potřeba zákrok. Myslím, že je to hroznej rozdíl od normálního porodu, já myslím, že jsem to nesla špatně. Adámka jsme si mohli pochovat až po 2měsících a do té době jsme ho mohli hladit jen v inkubátoru a to je pro mámu asi nejhorší, když si ho nemůže pochovat a přivinout. Taky jsem měla hrozný pocit viny, že jsem něco zvorala. Chodila jsem do práce a nijak jsem se nehlídala, protože těhotenství probíhalo hladce a nic mi nebylo. U nás to bylo opravdu hrozně fofrový. Taky jsem měla špatný pocit z toho, že myslím na nejhorší, ale můj manžel si to vůbec nepřipouštěl, byl absolutně přesvědčený, že to dopadne dobře a žádná ale nebo kdyby nepřipouštěl. No a taky tam se mnou byla maminka, která měla mimi stejně narozené jako Áďa a to několikrát dostalo krvácení do mozku a pak umřelo. To bylo hrozný. Taky mě při druhém těhotenství děsí ta představa předčasného porodu a že by to mimi třeba přežilo ale mělo třeba krvácení do mozku a pak dětskou obrnu, to bych asi neunesla, já nejsem takový ten člověk, co se zakousne a přežije všechno, jsem spíš citlivka a tohle by bylo asi moc

ely
17. čer 2008

Mne tiež v 32tt odtiekla plodová voda... veľmi som sa zľakla, ležala som už 4 týždne v nemocnici, dr. hneď robil utz, pichli mangnezium, kortikoidy, antibiotika... bohužiaľ sa nám nepodarilo vydržať ani tých 48 hodín aby som kortikoidy dobrala a na druhý deň sa emmka narodila... našťastie pľúcka boli vyzreté tak na 34 týždeň, zrejme kvoli injekciam ambrobene čo mi pichali už pred tým... ale tiež som po pôrode cítila akúsi úľavu, už som vedela, že emmka dých a nejako mi nedochádzalo, že môže byť nejaký problém s vývojom...

Ešte som sa chcela spýtať na korigovaný vek... emmka sa narodila v 34 týždni takže do pôrodu ešte ostávalo 6 týždňov a neurologička nám odpočítava len 4 týždne... a možno aj preto sa jej zdá, že mešká... lebo dr. sa nepozdávalo, že nedvíha hlavičku a emma ju o týždeň dvihla, dr. sa nepozdávalo, že sa nesmeje a emma sa do týždňa smiala atd... prosim napíšte mi svoj názor...

andulka4
17. čer 2008

Je to individuální 😒 Davídek se narodil o 9týdnů dříve a odpočítávají nám 2 měsíce jak u pediatra tak na neurologii.

Smát se začal v 2,5měsících,hlavu ještě nedržíme uplně, nepřetáčíme se