Pokakávání v osmi letech

Ahoj,už jsem zoufalá tak se obracím sem jestli někdo dokáže nějak poradit.Syn tvrdí že to nestíhá ale podle mě je prostě líný dojít si na záchod včas.Je tak zabraný do hry že si nedojde.Pomůže někdo kdo a tím třeba má nějakou zkušenost?
janapetrvalska
16. kvě 2018
zabavit hry, a nechat ho po sobe vyprat spodary v ruce... kdyz se domnivate , ze to je z lenosti .
janapetrvalska
16. kvě 2018
Pripadne s nim zajit k doktorovi, zda je to mozne a pripadne se hleda zdr.problem
kopacka01autor
16. kvě 2018
Spoďáry si pere sám a zabavené hry sice má ale vzhledem k tomu že většinu času běhá venku tak je to dost složité
kepis
16. kvě 2018
V osmi letech mi přijde už dost starý na to, aby se zabral do hry tak, že nepozná, že se mu chce na záchod
janapetrvalska
16. kvě 2018
tak jak u pocuravani, co hodinu domu a sednou na zachod. Ale myslim si ze musi poznat kdy to na nej jde, kdy clovek pozna i par min pred krizovkou. Pokud tvrdi ze neudrzi sla bych to resit kDr. , zaprve pokud si vymysli stud by ho mohl nejak schopit a prestane byt liny, nebo dr. zjisti nejake nejake poskozeni sverace, muze byt. Urcite bych hlavne resila s dr.
kopacka01autor
16. kvě 2018
Taky se mu snažíme vysvětlit že je na to starý, že by měl vědět že si má dojít, snažíme se hrozit že to povíme kamarádům nebo že bude nosit pleny ale vždycky to pomůže jen chvíli. S doktorem jsem to zatím neřešila, doufala jsem že se vschopý,ale asi mi nic jiného nezbyde
hojda
16. kvě 2018
A neřešili jste nějaký problem s kakáním už od mala? Může mu špatně fungovat svěrač, nebo něco. Řeší se to na proktologii, pokud by byla problem.
janawaes
16. kvě 2018
Zašla bych s ním k lékaři ať ho případně prohlídne. Pokud je to z lenosti, tak bych ho asi nutila, aby chodil domů co hodinu na záchod, pak ho to omrzí, když bude muset od kamarádů pořád odbíhat.
duvi21
16. kvě 2018
Zasla bych za dobrym homeopatem. Neumim si predstavit, ze osmilety kluk se bude pokakavat z lenosti. Navic pokud ho nechate si to i vyprat... Bude tam nejaky problem, ktery ani vy rodice nedokazete uvidet (podvedomi). Jak to vypada u vas doma? Vztahy... Jaka je u vas atmosfera? Z hlediska psychosomatiky se naskyta otazka: Co je pro nej takove, ze se z toho doslova muze "posrat" ? Nejsem vulgarni, takto to pise i napr. Rudiger Dahlke, odbornik na psychosomatiku. Ja mela jako dite problem, pocuravala jsem se do 14 let. A zrovna nedavno me napadlo: jak je mozne, ze me tahali po doktorech, cpali prasky, ale nikdo se nikdy neptal: jaky maji vztah moji rodice? Tam totiz byla pricina. Ja zila v permanentnim strachu. Cele detstvi. A cele detstvi jsem mela nehody. Bylo to velmi neprijemne. Ale jelikoz tam byl ten strach, porad, a ja ho uvolnovala pri spanku, nemohla jsem s tim vedome nic delat. Pres den jsem ho uvolnit nemohla. (Uvolnete se, kdyz se bojite.)To pisu proto, ze vnimam, ze to pokakavani ma nejakou psychickou pricinu a ze pochybuju, ze by umel pomoci psycholog. Mne teda taky nepomohl. Dnes uz jsou, dikybohu, jine moznosti. Urcite bych se uprimne zamyslela nad vztahy v rodine, citovym, psychickym prostredim, pokud bych na nic neprisla, hledala bych nejakeho kouce osobniho rozvoje. Homeopatie to ale dokaze resit i bez toho ponoreni se do hloubky, bez te bolesti. Chce to ale nekoho, kdo opravdu resi komplexne, kdo si vas vyslechne, udela si na vas cas. A pak urci homeo vam, popr. synovi presne na miru. Ne nejakeho dr. placeneho Boironem.
matttes
17. kvě 2018
Kamaradka to mela u 7 letyho kluka tyto problemy. Byli u psycholozky. Ta jim rekla ze je v poradku ze to dela z lenosti. Ze je potreba mu razne rict ze se to nedela kdyz se to stane. Na otazku "razne"? Klidne dat na zadek protoze je uz velkej tak aby to pochopil.
dominikaromanova
17. kvě 2018
@kopacka01,
kdy se Vám syn začal pokakavat? Protože tak nějak pochybuji, ze se pokakava celých osm let. Muže to mít spoustu příčin. Rozhodne bych navštívila lékaře popřípadě psychologa. Muže vám to dělat i schválně, protože tím vola o pomoc a neví jak jinak to sdělit.
marcicek84
17. kvě 2018
Spise nez hrozbama bych nastavila system odmen za to ze se pokakavat nebude,napr.kdyz se tak a tak dlouho nepokakas koupime ti nove kolo...
raduushka
17. kvě 2018
Podle me to bude psychicky problem- vubec se pred vami nestydi a volá tím o pomoc. Ja kdyz jsem se v osmi letech pocurala ze spani tak jsem to zamaskovala a nikomu nic nerekla. Pokud se mu to stává jen doma a ve skole ne- tak to nebude zdravotni problém. Ve škole mají děti daleko méně času na záchod nez doma.
kopacka01autor
17. kvě 2018
Popravdě si nepamatují jak dlouho to trvá,ale není to každodenní pravidlo,třeba týden, dva je vše v pořádku a pak se vše opakuje.Před třemi lety jsme se z jeho tatínkem rozvedli takže je možné že ho to nějak poznamenalo,to nezapírám.Jen jsem zatím doufala že si to uvědomí sám a nebudeme muset k doktorovi.
milusina
17. kvě 2018
A stává se mu to i jinde než doma? Na návštěvě,u prarodičů,ve škole...
luciebx
17. kvě 2018
u nas neco podobne.. on se teda nepokaka.. ale obcas pocura. jak rikate.. lita vendu a nez dojde ze chce curat leti na posledni chvilu a nekdy uz je pulka v kalhotach. stydi se za to.. takze musime neustale opakovat. bez curat bez curat. pomaha to.. taky mame miminko mozna to ma vliv na zmenu doma. kdovi
madrilena
17. kvě 2018
Doporučuju návštěvu psycholožky a i tu velmi pečlivě vybírat. Z lenosti to nedělá, prostě tam je nějaký problém. Dobrá psycholožka může hodně pomoci. A je pravda, že pediatr by to asi taky měl vědět. Hodně záleží na tom, jak dlouho se to projevuje a s rozvodem to souviset může. Některé děti jsou hodně citlivé. Násilím, příkazy a zákazy bych to neřešila. To totiž naopak problém prohloubí.
ivular
17. kvě 2018
@kopacka01 Uf, celkem mě zaráží, že většina maminek "ví", že to syn dělá z lenosti a je tudíž vhodné jít cestou represí (zabavování her, či dokonce bití na zadek).
Raději se poraďte s pediatrem a pokud Vás pošle k psychologovi, pak prosím vybírejte pčelivě, protože mnoho z nich pomoct nedokáže a naopak váš může navést na falešnou stopu.

Ještě k těm příčinám - tento problém mívají např. i lidé se zvýšeným prahem bolesti. Pro ně ten pocit nutkání není tak nesnesiletlný, resp. až už nesnesitelný být začne, bývá příliš pozdě a svěrač holt už povolí.
hancazivocich
17. kvě 2018
Mně psycholog říkal - zkusit zapřemýšlet...od kdy to má....a zkusit pozitivní motivaci - odměňování za ,,čisté dny"..zákazy, příkazy...a fyzické tresty - budou znamenat jen to, že dítě se uzavře, ztratí důvěru v rodiče....a bude víc maskovat špinavé věci..Otec to řešil agresivně, ač šlo jen o ,,uprdnutí"..tady velmi dobře naštěstí fungovala tchyně..které docvaklo, že hlásit to otci znamená větší průšvih...schovávaly spoďáry...doma se to téměř nestávalo...Zkusila jsem to...Hrozně chtěla Sylvanian - domeček a figurky..Slíbila jsem jí, že když bude čistá - já nevím týden....tak ho koupím..Nakonec z ní vylezlo, že jak byli v Itálii, tak rodiče poušteěli záznamy o zemětřesení....a nedokázala v hlavičce strávit, že tam umřeli i děti!!!! Byli tam v době, kdy t postihlo velké zemětřesení...Uhodila jsem na ex - přiznal, že pouštěli záznamy před dětma..Navíc - chlapeček, co byl s nima, tak trpěl úpornou zácpou, probrečel obě cesty...Nějak se jí to v šišce prostě pomotalo..
@kopacka01 - navíc - ve škole - v prvouce berou rodinu, vztahy, děti...třeba mu to taky nedělá dobře...
Pořiď luxusní boxerky, - s oblíbenou postavičkou....ale domluv se, že jsou tak krásný, že do nich nemůže pustit bobek...nálepky, pistolka...cokoliv, po čem touží...A dodrž to - když dodrží on tu svoji část....
bamak
17. kvě 2018
@kopacka01 Zajdete za pediatrem a reknete mu to-ten zvazi a vysetri fyzicke priciny, nebo vas posle k psychologovi ktery vam pomuze s psychickym problemem. Vy se snazte zjistit co nejpresneji kdy se to synovi stava, muze to byt urcitym jidlem, stresem/pisemka, spatna znamka, navsteva otce, vase spatna nalada/...cokoliv. Pokud byste nasla nejakou pricinu hodne tim doktorum i synovi pomuzete.
anetka1701
17. kvě 2018
Děsí mně, kolik lidí říká že je "línej" a cestou je trest. Nevěřím tomu, že by osmileté dítě z lenosti kakalo do kalhot. Trestat, posmívat se, panebože vyhrožovat že to řekne kamarádům!! To je to nejhorší možné co se dá udělat - okamžité zničení důvěry dítěte, které nehá šrámy na dušičce až do konce života...

Začala bych tím, že bych si do kalendáře psala (aby o tom nevěděl) kdy se to stalo a hledala bych souvislosti. Písemka ve škole, návštěva kamaráda, druhého rodiče? Nebo třeba luštěniny k obědu... Může to být cokoliv. Když se najde příčina, léčba je pak snadnější. Líbí se mi myšlenka s novejma boxerkama - projevení důvěry v dítě "to zvládneš! Dokážeš to a já ti věřím - tady jsou krásné nové boxerky a já věřím že zůstanou čisté". Pokud v něj budete věřit, on si bude taky věřit. Jestli je pokakávání psychického rázu, je potřeba budovat sebevědomí a důvěru mezi rodičema a dítětem. Proč se po....e dospělej člověk? Většinou strachy. Bojí se tak moc, až se po...e. U dítěte stačí méně. Čeho se bojí? Proč? Pomůžeš mu? Nemůžou ho šikanovat děti ve škole? Nemůže mít strach chodit přes silnici protože viděl nehodu? Nebo je to jinde?

Jestli je to fyzické, kontakt na gastroenterologa, problém se svěračem? Možná. Ale nevěřím že to je tak. Zeptala bych se kluka - chceš to řešit u doktora? Myslíš že ti pomůže? Nebo raději budeme spolu pracovat na tom aby se to nestávalo... Uvidíš co ti řekne...
absintka19
17. kvě 2018
@anetka1701 💞💞💞💞
baris
17. kvě 2018
Tady platí pravidlo, že sytý hladovému nevěří. Ty maminky, které mají "normální" děti, tak je pro ně pokakávání u 8-letého dítěte = lenost. A za lenost mají následovat tresty - např. vyprat si to spodní prádlo, zabavit vše, domů volat do 5 minut a nejlépe i s hlasovým doprovodem, ať se zase neposereš 😈

My co máme nestandartní děti to zase vidíme z jiného úhlu. Pokud je to psychického rázu, pomůže jen čas a spíše pozitivní motivace.

Nemohu a ani si nedovolím na dálku a jenom na základě pár řádků soudit, kde může být problém. Ale myslím, si, že pozitivní motivací se nic nezkazí. Zkuste si se synem o tom v klidu promluvit, ale nedělat z toho obrovský problém, protože to může být pro něho stresující. Spíše to přejít v klidu - fajn, převleč se, vše OK? To nevadí, příště to už určitě stihneš.

Moje heslo je - že každému je potom prd, jaké to doma máme 😀
ivular
17. kvě 2018
@kopacka01 Teď čtu, že mu hrozíte, že to řeknete jeho kamarádům. Nechci tu vířit emoce, ale prosím neubližujte mu. Vy jste jeho máma, vy musíte stát při něm. Žádnou jinou nemá.

Začni psát odpověď...

Odešli