Vojtova metoda, jak ji zpříjemnit?
Ahoj holky, ceka nas vojtovka, vsude na netu ctu jak u toho deti breci a ze je to psychicky narocne. Chci se zeptat, kdo s tim mate zkusenosti jde nejak tuto metodu "zprijemnit?"
My cvicíme už nějakou dobu. Čím déle cvik trénujeme, tím méně se dítě vzteká. Jakmile je cvik zvládnutý, je to větší pohoda. Navíc naše baby nebrečí bolestí - spíš se vzteká, že musí udělat něco, na co není zvyklé, nebo mu nejde. Pak už si v hulákání dokonce libuje a předvádí jak umí křičet 😉 Radím vytrvat - cvišení přinese svoje ovoce - pokroky jdou vidět každý týden, kdy se předvádíme rehabilitační sestře - hodně zdaru a psychické odolnosti - je to pro zdravý růst děťátka 😉
Taky jsme vojtovku cvičili. Je opravdu důležité, jak k tomu přistoupí maminka. Dítě to prostě potřebuje a tak se to musí zavést jako rituál. My naštěstí cvičili ze začátku jen 3x denně a později jsme mohli cvičit i méně. Měli jsme skvělou rehabilitační sestřičku, která vymýšlela i hry, které vojtovku doplňovaly, takže jsme nebyli jen na stole. Je lepší, když miminko v tu chvíli nikdo okolo nelituje. A za chviličku je to hotové. Navíc ta metoda nebolí!!! Je to jen to, že se zrovna nedělá to, co by se miminku líbilo. Tak hlavně pevné nervy. Výsledky se ukážou rychle. Ničeho se nebojte a zvládněte to, tak jako my. Nebo i lépe.
@oksnov souhlasím se vším, co bylo napsáno. Cvičila jsem Vojtovku s oběma dětmi od jejich necelého půl roku, čím dřív se začne, tím lépe, cvičit je nutno pravidelně, aby byly výsledky. Dítě pláče, protože cvičením posiluje sval, který chybí a jemu se to nelíbí. pak si na ten cvik zvykne a proto se chodí ze začátku k rehabilitačním často, aby se 1. zkontrolovalo provádění správnosti cviku a 2. případně trochu upravilo pro lepší účel a zabírání cvičení.
posílám dál rady, co jsem dostala od rehabilitační já
- nikdy necvičit na přebalovacím místě (já neměla přebalovák, ale kuchyňský stůl s podložkou- musela jsem cvičit v obýváku na konferenčním stolku - i takto malé dítě si to pamatuje a pak pláče i když ho chcete přebalit)
- při cvičení nemluvit, neplakat, nevzdychat, žádná hudba, raději mlčet, jen chválit - šikovný, báječný, paráda, to ti to jde
- cvičení zakončit Vámi domluveným heslem - já vždycky řekla pašák hotovo - miminko ví, že je po všem, pomazlit, obléknout, nakrmit, uložit ke spaní.
výhody Vojtovky - opravdu funguje a pomáhá, pak jako vedlejší efekt - při pláči se vysmrká, při cvičení na bříšku pak méně trpí na prdíky, při cvičení se unaví, takže pak lépe spí - alespoň u mých dvou dětí to tak fungovalo.
A HLAVNĚ - NENECHTE SI DOTOHO MLUVIT OD RODINY, BABIČEK (chudinka, ten/ta trpí, nedělej to), VYDRŽTE (podpora partnera je velmi důležitá při ustání útoků).
Mnoho sil a úspěchů přeji.
přidávám se....cvičili jsme s dcerou snad od měsíce asi do půl roku...nerada na to vzpomínám, trpěla jsem u toho, ale musím říct, že to mělo velkej úspěch a dcera vše strašně rychle dohnala.Takže za mě určitě vydržet, nese to ovoce!
@oksnov Cvičila jsem s nejmenším dítkem od 6ti týdnů.
Opravdu záleží na tom, jak se ke cvičení postaví maminka. Cvičila jsem na jídelním stole, na karimatce. Opravdu doporučuju mluvit na miminko klidným hlasem a hodně chválit, aby nebylo ve stresu.
Naše rehabilitační sestra doporučovala cvičit mezi krmením, aby miminko nebylo hladové 🙂
Cvičení opravdu funguje, pak jsem cvičila i s 10ti letým synem a svaly začaly opravdu pracovat 🙂
Základ je asi vštěpit sama sobě do hlavy proč to děláš, čemu to pomůž a jak to funguje 🙂 hodně často se stává, že ze začátku je potřeba cvičit např. čtyřikrát denně a hodně maminek to podceňuje a zacvičí jednou, dvakrát, někdy jen párkrát týdně..opakování cviků je důležité proto, že tím cvičením stimuluješ jisté svaly a dáváš jim signál k určitým pohybovým vzorcům..jako jak správně držet tělíčko, jak zatínat svaly a pracovat s nimi apod...po cvičení ten pohybový vzorec zůstává zakódovaný v mozku a dítě se potom nějakou dobu snaží pohybovat právě podle toho..ale v paměti to vydrží jen nějakou chvíli a proto se to musí znovu opakovat..takže opravdu aby to mělo smysl, musíš jet podle toho, jak ti určí fyzioterapeut a neustupovat, i když je to dost náročné a někdy i otravné...je to asi jako když se učíš do školy text..přečteš větu, pamatuješ si ji přesně minutu, po pěti minutách už ne..čím víc to čteš, tím víc si toho pamatuješ...když to čteš měsíc dokola, zapamatuješ si to na hodně dlouho...je to obecný příklad, ne doslovný samozřejmě...ale tak nějak to funguje...my jsme byli i v Olomouci s fyzioterapeutkou přímo ve Vojtově centru, kde s malou cvičil chlap, fyzioterapeut..nechápala jsem, přestože naše dcerka má pifku na chlapy a řve z nich, to bylo asi poprvé, co ji nějaký chlap dokázal uklidnit, dokonce ho poslouchala, měla 9 měsíců, on s ní cvičil, mluvil na ni jak k sobě rovné ve stylu Polož hlavičku, pokrč nožičku apod a ona to fakt dělala...takže opravdu je to hodně o tom, jak budeš sama působit na dítě..bohužel my to máme stížené tím, že je to naše dítě a tím pádem se s tím o to hůř vyrovnává, fyzioterapeut to má o dost jednodušší, k dítěti nechová žádný cit a ochranitelský pud, takže je pro ně jednodušší zvládat to, že na ně cizí dítě řve apod...pro matku je to celkem dost nepříjemné, čím dřív se s dítětem začne, tím spíš si na to zvykne a později už prý ani nepláčou, ale je to individuální...jsou i matky, co vojtovku dělaly a připadalo jim, že dítěti škodí, např. když to dítě nemohlo rozdýchávat..určitě je dobré sledovat reakce po cvičení, jeslti se normálně chová, usmívá, nic neřeší, jestli jí, dobře po cvičení spí apod...u Amálky vím, že je v pohodě, ve chvíli, kdy se přestane cvičit, přestože má červené uslzené oči, tak se mnou normálně komunikuje a směje se, jakoby se nic nestalo...s tím místem na cvičení je to taky celkem na prd, my jsme koupili rozkládací cestovní masážní pult, asi za 2000,-..jelikož cvičení máme na dlouhou dobu, tak to pro nás není zbytečná investice, takže cvičíme vesměs na tom samém na čem fyzioterapeuti a je to asi to nejlepší řešení...jinak necvičit s hladovým dítětem, stejně tak nesmí být unavené, samozřejmě když je nemocné taky ne...jjinak pro motivaci, moje dcerka má vadu s nožkou, půl roku měla sádru až po prdelku a jen ležela nebo pásla koně, v sedmi měsících nic jiného nezvládla, protože měla tu sádru..po třech dnech, co jsme začly cvičit se přetočila ze zad na bříško...hned rychle potom začla krásně pivotovat ..takže my jsme viděli hodně rychle výsledky...
@kataol my máme sádru ekvynováry už děvět měsíců a vy máte taky tuhle vadu?
@beruska1982 máme pec..původně ji léčil primář taky tím, že ji jen sádroval a říkal, že těch devět měsíců bude v sádře, potom se to sundá a jenom rehabky...jenže dostal rakovinu a my se museli objednat jinam, jeli jsme do brna do fakultky a tam nás léčili ponsetiho metodou, takže měla vlastně zbytečně sádru půl roku, protože pak ji dali pět sáder, šla na operaci a pak dlahy
@kataol my máme pec a hned se nám to po 5 sádrách vrátilo,tak čekáme na velkou operaci ta už bude v září ufffff.To jste měly štěstí,že jste se sádry zbavily.My jme léčeni tady postiho metodou.Vy jste měly operaci jen achilovky nebo velká operace mckay?No jsem zvědává. 😲 Hodně štestí hlavně až se vám pec nikdy nevrátí.
jen tenotomie, Amálka má tu nožku poměrně hybnou, hned po porodu jí šla dát do normální polohy, takže to není až taková hrůza, tak vám přeju hodně štěstí s dlahama, my jsme je dostali v sedmi měsísích a je to boj, Amálka to hlavně na noc odmítá a nedokáže s tím spát ☹
Ahoj,taky mám holčičku s PEC,je ji 6tydnu,zitra dostane 5.sadru na jednu nohu,na druhy měla zatím jen jednu -a mozna že to stačilo.Taky cvičíme Vojtovku,máme cvičit 4xdenne-mám dost problem to ukocirovat. Ona skoro celej den spí,probudí se a pláče a chce jist,po kojeni opět vetsinou usina-chvilek kdy je vzhůru využívám a cvičíme nebo protahujeme-ale vetsinou to čtyřikrát prostě nezvládneme.
@kataol tak to máte v pohodě,my jsme měli pec hodně moc snad nejvíc co to jde.To nás kluk už je na všechno zvyklí v dlahách i leze otáčí se on to zvádá v pohodě.Je to můj hrdina.
To je pasak, na drahy jsem zvědavá,jak to s nima půjde. Tu jednu nozicku ma taky hodně, měla i přestávku mezi sadrama a za pár dni se to pekne zhroutilo zpátky,i kdyz to bylo víc uvolněné. Tenotomii se nevyhne.Predstava operace mě tak moc neděsi, spis mám strach z narkozy-nevíte proc se u nás děla celková,kdyz sam Ponseti to děla jenom v lokalce?
@martan_i aby se dítě nehýbalo ta narkoza je slabá je to jen na 15 minut.Po narkoze mu bylo fajn celý den prospal.Toho se vůbec nebojte je to pohoda.Já byla vystreslá a ono o nic nejde.
@oksnov tak dítěti ji můžeš zpříjemnit pouze zprostředkovaně, to, co odcvičit musí, to prostě musí...ale pomoci můžeš tím, že sama se ovládneš, nebudeš před ním vystresovaná, budeš k tomu přistupovat sebevědomě, aktivně, nevzdychat, neplakat taky, nevztekat se když to nepůjde atd. Všechno tohle můžeš (a nejspíš budeš) dělat, protože ono je to fakt náročný, hlavně na psychiku, ale buď s tím svým stresem o samotě nebo jen s někým blízkým, ale nikdy svoje pocity že to nedáš neventiluj před prckem. Tím mu pomůžeš nejvíc. A taky tím, že té metodě budeš věřit a že budeš přesvědčená, že pro něj děláš to nejlepší. Pak to opravdu funguje, uvidíš pokroky a čím dřív začneš, tím dřív skončíte.